Výroční zpráva - 1. část

Klatovy, 11. května 2004

Nejvíc se asi na oslavu těšil tatínek, ten už měl pomalu od Vánoc starost, aby byl dort a aby nebyl šizený, aby ho Jiřík taky opravdu jedl, aby byla svíčka… No tak dort vypadal jako dort, ale byl nakonec přece jen z dětských piškotů spojených jogurtem a kompotovým ovocem, navrch zdobení z lentilek a marcipánu, žádné tučné krémy a šlehačka, takže si Jiřík na své porci doopravdy a bez následků pochutnal. Patlal se v ní soustředěně nejdřív jednou rukou, pak oběma…

No a jak že jsme pokročili ve fyzickém a mentálním vývoji? Tak při roční prohlídce nám navážili 9,5 kg a naměřili 75 cm, takže Jiřík už rozhodně žádný buřtík není. On totiž teď už nemá tolik času papat, když musí pořád někam lézt, něco prozkoumávat. Má 8 zoubků (a zřejmě se tlačí první stoličky, protože zas kdeco okusuje a příšerně cintá) a kousá jedna radost. Miluje chleba (klidně se pustí i do kůrky) a brambory. Když mu u oběda nabídnu ovoce z kompotu a brambor, tak kompot sotva ochutná, ale bramboru se vehementně dožaduje. K večeři si rozhodně dá radši chleba s žervé nebo i bez než kašičku jakékoli chuti. Ale kde jsou ty doby, kdy jsem nestačila dost rychle nabírat lžičku, jak byl při chuti, teď při každém jídle vystřídáme plno doprovodných zaměstnání (knížku, krabice, hodinky, mobil…), aby vůbec byl ochoten u jídla setrvat, a stejně nesní tolik co dřív. No naštěstí si pořád ještě rád dá maminky mlíčko, dokonce teď zase víc i přes den. To už byla doba, kdy se napil po ránu a pak až někdy odpoledne nebo kvečeru, dřív nechtěl, teď nejenže radostně souhlasí, když se ho zeptám, jestli chce, ale dokonce i leckdy lehnutím na záda a ukazováním sám naznačuje, že by si dal. To nejsem proti, zato když se poslední dobou budí v noci každé dvě hodiny, tak moc ráda nejsem. Jako párměsíční miminko vydržel spát kolik hodin v kuse, někdy skoro až do rána, a čím je starší, tím se budí častěji. A zase už moc nespí v postýlce, většinu noci tráví u mě. Vůbec je už kolik týdnů se spaním, resp. s usínáním potíž. Už jen přimět ho, aby si lehnul, dá zabrat. Dokud přes zimu chodil spát do kočárku na balkón, tak to šlo. Rituál oblékání zřejmě spaní příhodně navodil, proti omezení pohybu kombinézkou kupodivu neprotestoval, zato od té doby, co je teplo a moc oblékat není třeba, tak je zle. Položit se nedá, hned si sedá, vstává, protestuje, no hrůza. To se nějakou dobu konalo bohužel i večer – i když už byl unavený, po koupání si mnul oči, zíval, u pití usínal, tak po něm jako když ožil, začal lézt po posteli, v klidu nechtěl zůstat za žádnou cenu, ani sednout, natož lehnout, nic nezabíralo, žádné houpání, zpívání, špitání, nic. A když už konečně usnul, byl za chvíli zase vzhůru a opakovalo se to nanovo. To tedy bylo o nervy! Naštěstí se zdá, že to po pár týdnech pominulo, večer už zase usíná u pití a v noci taky. Přes den se to jakž takž daří dopoledne a o odpoledne holt musíme chtě nechtě ven do kočáru, balkón už nestačí. Dudlík už kolik týdnů vůbec nechce, přes den ani náhodou, v noci taky ne, tuhle si ho nechal dát nejspíš omylem a jenom na chvilku. A o to víc asi cumlá mě, ach jo…

Ještě sám neběhá, ale už moc nechybí. Asi před měsícem začal chviličku stát bez držení, resp. držel něco v ruce, např. kyblíček, kostičku, a buď zapomněl, že se nedrží nebo měl dojem, že když má něco v ruce, že se drží. Teď už stojí v pohodě ne jenom pár vteřin, ale hezkou chvíli, a ani nemusí mít něco v ruce. Ještě minulý týden ťapal za ruce nebo aspoň za jednu a sám udělal dva tři krůčky - nejradši tatínkovi do náručí nebo od jednoho kusu nábytku ke druhému tam, kde to zná a má vyměřeno. Pak několikrát udělal ty dva tři krůčky i na volném prostoru, ale vypadal, že si to ani neuvědomuje. A včera (tj. 10. 5.) se najednou odvážil i víc, takových 6-8 krůčků, dneska zase přidal, několikrát ušel takovou tou tučňákovskou chůzí dobré dva metry. A baví ho to! Předminulou neděli poprvé ťapal v botičkách - u babičky na zahradě. A svezl se tam na odrážedle a houpal se na houpačce a viděl slepičku a čuchal ke kytičkám… To bylo zážitků! Samozřejmě ho při každém sebemenším úspěchu hodně chválíme a on očividně rád slyší, jak je šikovný a jak mu to jde. Tak se po Velikonocích během několika dnů naučil slézt z gauče nebo z postele! To jsme opravdu koukali, jak rychle mu to šlo. A jakou z toho měl a má radost! Když úspěšně sleze, tak si sám zatleská! A takovou radost má taky, když dá kostičku na kostičku, někdy dokonce i tři. Nebo když kostičku prostrčí správným otvorem v krabici. Vůbec jsou krabice jeho oblíbená zábava – prohlíží je ze všech stran, otvírá a zavírá, strká do nich, co je po ruce, a zase vyndavá, trhá je a nakonec bohužel i pojídá. Podobně se děje i s časopisy a knížkami, takže ty může číst jenom pod dozorem. Umí v knížce ukazovat některá zvířátka a u několika i předvést, jak dělají. První byla kačenka a její gagaga (tu dostal taky na šňůrce), pak ovečky – be (ty má maminka na spacím tričku) a zatím poslední je kravička a bů. Rád poslouchá pořád dokola opakované říkanky a písničky a vůbec miluje muziku. Když přijde k babičce do obýváku, postaví se ke stolku, na kterém stojí rádio, a začne se natřásat, aby babička pustila muziku na tanyny tanyny. Jeho zatím nejoblíbenějším žánrem v rádiu jsou k babičky radosti dechovky.

(pokračování následuje)