| MilenaSta |
 |
(16.8.2009 12:50:58)
Dobrý den všem, ani nevím zda čekám nějakou radu nebo se jen potřebuju svěřit. S přítelem jsme spolu čtyři roky, seznámili jsme se v Praze na VŠ, daleko od jeho rodičů. Začátky byly veselé, jeho matka i sestra se mnou hrály hru "kdo je důležitější". Tak jsme se vídali pouze přes týden, o víkendech pomáhal rodičům s hospodářstvím. Mají pár hektarů pole a chovají býky. Takhle to pokračovalo téměř celé studium, přes týden jsme byli spolu a celé víkendy u rodičů pomáhal. Po skončení studia jsme oba nastoupili k mým rodičům do rodinné firmy, pracujeme také v zemědělství, přítel tu práci má rád, takže myslím že je spokojený. Příští rok bychom chtěli stavět, prozatím jsme zůstali u našich, máme svoje patro. Nicméně přítel stále lítá ke svým rodičům, ani nevím zda to po něm chtějí oni nebo on sám nesnese pomyšlení, že by se obešli bez něj. Přes léto jsme oba v práci každý den do večera a většinou i v sobotu, takže mě pak docela mrzí že než abychom něco podnikli společně, tak jede pomáhat. Volného času nemáme ani jeden nazbyt, čas na sebe taky moc ne a stejně tráví víkendy pomocí rodičům, pokud teda není v práci. Já samozřejmě vím, že jim pomoct musí a chce, ale je to pro mě dost těžké, když nemá volný čas ani pro sebe, natož pak na mě. Přála bych si, aby tu pomoc jim trochu omezil, nic mu za to nedají, studium VŠ si platil sám, aby nemusel poslouchat jejich výčitky. Jenže nevím jak na to, včera mu zase volala maminka, že potřebují aby jim přijel pomoct... Již je na cestě, i když jsme měli jiné plány. Jeho rodiče neplánují, všechno je nejdéle večer předem, častěji ráno telefonát přijeď. A já často uvažuju, jestli s někým takovým chci zůstat. Pokud já bych potřebovala nějakou jeho pomoc, tak je buď unavený, nebo v práci nebo pomáhá rodičům. Kdo dočetl až sem děkuji, máte můj obdiv. Co byste na mém místě dělali Vy? Smířit se s tím, myslet si že časem trochu omezí pomoc rodičům a bude se věnovat aspoň občas mě i svým zálibám (žádné nemá - jen práci), nebo si zkusit najít někoho s rodiči v paneláku ve městě?
|
| Epepe | 
|
(16.8.2009 13:03:11)
Ahoj! Já si myslím, že nejde ani tak o to, kde bydlí rodiče, ale spíš o to, zda je přítel ochotný věnovat ti část svého volného času na úkor jiných činnosti, které ho naplňují. A to není, zdá se ...
|
| Tenna /2 | 
|
(16.8.2009 13:30:22)
Souhlasím s Juldou, že nezáleží vůbec na tom, odkud rodiče jsou. Já znám podobný případ, rozvedená maminka z malého bytu takto pravidelně volala syna na vzdálenost sto kilometrů, který měl práce nad hlavu s vlastním domem a s rodinou, aby jí pomáhal. Činnosti si pro něho vymýšlela naprosto nesmyslné, zvládla by je sama nebo s pomocí kohokoliv jiného z rodiny, kdo bydlel blízko, má i mladší děti a spoustu příbuzných. Ale ona byla prostě zvyklá ho odmalička zapřahovat a k tomu ze sebe dělala šílenou chudinku opuštěnou, přitom syn ji nijak nezanedbával, jen si prostě našel dobrou práci ve vzdálenějším městě a založil tam rodinu a nemohl už být pořád k ruce. Trvalo pár let, než se manželka dotyčného šíleně naštvala a udělala dusno. Tchýně sice přestala vyžadovat pomoc, ale snachu nemůže vystát a cítí se ublížená. Chlapík nakonec stál při manželce, ale trvalo mu to, dost se kvůli tomu zprvu nahádali.
Můj názor je ten, že všehno má své meze, pomáhat určitě ano, ale najít rovnováhu tak, aby byl čas i na partnerku. V opačném případě bych měla výhrady také a myslím, že oprávněné. Rodiče se musí srovnat s tím, že potomek bude jednou mít svůj vztah a svůj život a že na něj potřebuje prostor.
|
|
|
| Krakatice | 
|
(16.8.2009 13:06:10)
Ahoj,
jeho rodiče by měli konečně pochopit, že je to dospělý, svéprávný člověk, který má svoji rodinu a své záliby i povinnsoti, a nemůže být stále u maminky. Je jedno, s čím potřebují pomoct. Samozřejmě, pomáhat jim může, ale ne denně, ne neplánovaně, ne na zavolání. Dobré by bylo říct: hele mami, rád ti pomůžu, ale i já si chci někdy odpočinout, být chvíli s přítelkyní, chceme jet na dovolenou a být sami, chci jít s klukama na pivo, na fotbal... Pokud je matka rozumná, pochopí to a nebude naléhat. Je jasné, že si přítel nechce dělat doma zle...je to těžké. Ale první krok musí udělat ON sám.
Přeji hodně štěstí
|
| *Niki* | 
|
(16.8.2009 13:33:11)
Přesně tak. Ten chlap je dospělý a je tudíž na něm, jak se rozhodne trávit svůj volný čas. On se rozhodl ho trávit pomocí své původní rodině a pokud je zakladatelka taky dospělá, bude to respektovat. Nebo odejde, pokud je to proni neúnosné. Pokud dospělá není, bude se chovat jako jeho matka a rozhodovat o něm a jeho čase. Třeba má ten pán důvod jezdit za rodiči. Třeba si tam odpočine více než s prudivou přítelkyní, která byho ráda ovládala a která ví nejlíp, jak by měl dospělý chlap trávit svůj čas a co by měl chtít.
Respektuj ho jaký je. Pokud ti to nejde, a jeho život a rozhodnutínejsou v souladu s tvými představami, jděte od sebe. Děti nemáte, pak se tuplem zblázníš, až s nimi budeš o víkendu sama. Resp. se svými rodiči.
No, ted mě napadlo. Ty vidíš své rodiče denně, a on za svými nesmíani o víkendu? Zvláštní.
|
| MilenaSta |
|
(16.8.2009 13:40:46)
ale ano, samozřejmě že si může rozhodovat, jak tráví svůj volný čas. Jen ale potom nevím, proč trvá i na tom, že budeme žít spolu, když na mě nemá čas.A u mých rodičů jsme přechodně, chtěli bychom stavět, navrhovala jsem i podnájem, ale do toho také nechce jít.
|
| *Niki* |
|
(16.8.2009 13:52:04)
Proč na tom trvá? má tě rád a vyhovuje mu současný způsob života. Přes týden s tebou, o víkendu s jeho rodiči. Věřím, že by to rád zachoval. Ty očekáváš od společného života změnu, samostatné soužití s minimem návštěv rodičů, on asi očekává zachování stávajícího stavu, kdy bude pozornost a čas dělit. Jednoduché.
Otázkou je, jak v tom najít kompromis. Třeba 1 víkend s tebou, další s rodiči. Ale takto to musí chtít oba.
|
| MilenaSta |
|
(16.8.2009 13:59:59)
Kompromisy mi právě v naší situaci chybí, on to chce takhle a tak to tak bude, přece stačí, že mi to chvíli předem oznámí. Ale návrhy z mé strany již přijímány nejsou, plánovat nelze, protože kdykoli může zavolat jeho maminka. Když ho žádám, aby si tedy pomoc rodičům domlouval trochu dopředu, abychom mohli do okýnek něco společně naplánovat, tak buď se ani na nic rodičů nezeptá, nebo tak že si zavolají večer předem. Nonstop pohotovost.
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(16.8.2009 14:43:58)
Amando,
já bych řekla, že spíš ten muž sám musí pochopit, že je dospělý svéprávný člověk, který má svoji rodinu a své záliby a povinnosti a musí se odstřihnout od rodičů.
Pomoc rodičům je důležitá věc a stejně tak vztahy v širší rodině, ale kdo založí rodinu žena-muž-děti, musí vzít tuto jednotku jako prioritní, jinak je to akorát průšvih.
Myslím, že zásadní v tomto je komunikace zakladatelky této diskuse s jejím partnerem. Pokud ho samotného "nenapadlo", že je dospělý a má ženu, které se má věnovat, tak mu to natvrdo říct (a znovu a znovu pokud je potřeba), případně podat mu tuto informaci úměrně jeho sociální inteligenci. On sám na to myslím "zázrakem" nepřijde ani zítra ani za rok.
Tohle je prostě podle mne věc toho partnera. Jeho rodiče můžou prskat, můžou být nepříjemní, nerozumní, můžou kafrat na snachu, můžou volat třikrát denně a plakat mu do telefonu, ale pokud on založil vlastní rodinu, tak s ní má být.
Postarat se o nemohoucí rodiče v případě potřeby je totiž něco jiného než o čem mluví autorka.
|
|
|
| Teri | •
|
(16.8.2009 13:38:59)
Mileno a promluvili jste si spolu o tomto, jak se k tomu on staví? Pokud sama cítíš, že takto žít nechceš, tak je rozhovor na místě a pak se rozhodni. Ale práce v zemědělství je od nevidím do nevidím 365 dnů v roce, znám to dobře od příbuzných. A ty to sama určitě také víš, když v tom oboru pracujete všichni.
|
|
| Arzachena + Max 08 + Mia 10 | 
|
(16.8.2009 13:54:42)
No tak ja jsem takova potvurka, ze bych jednou jela s nim (rekla bych mu, ze se vubec nevidime, tak chci byt s nim) a omrkla bych situaci. Pokud se s rodicema nemusite, mozna by si priste pomoc rozmysleli  Ale vazne... Musis si promluvit napred s nim. Pises, ze ani nevis, jestli tam jezdi kvuli nim nebo kvuli sobe. Mozna ho to samotneho frustruje. A pokud mu nereknes, co te trapi, nebude to vedet a tim padem to nebude resit. Chlapi uz jsou takovi. Podivej se na to z druhe strany. Taky bys mela urcite rada takoveho hodneho syna... Urcite tim ale trpi vas vztah. Treba on ma pocit, ze spolu travite casu hodne, tim, ze spolu pracujete? Kazdopadne, pokud bys ho bez rozhovoru opustila, byl by asi v soku... Mozna v sobe taky bojuje, je to tezky rozdelit spravedlive sve city, ale chce to rozhodne kompromis, zatim vyhravaji rodice... Vybojuj si aspon kazdy druhy vikend!
|
| MilenaSta |
|
(16.8.2009 14:02:27)
to já mám každý druhý víkend, ale ten tráví v práci. On se totiž domnívá, že já nechci, aby domů vůbec jezdil a tak jako že je pro mě výhra, když tam není. Se mnou taky ne, ale to je jen detail.
|
| Teri | •
|
(16.8.2009 14:15:22)
Mileno, podívej se, co jsi napsala, že on se domnívá, že nechceš, aby tam jezlil vůbec. Takže vy si každý jen něco myslíte, ale nemluvíte o tom spolu vůbec. Já vidím problém v komunikaci. Pokud to ale tak není a mluvíte o tom a přesto jemu to takto vyhovuje, tak si myslím, že buď to přijmeš, tj. vyhovuje to i tobě, nebo ti to nevyhovuje. Zjevně ti to nevyhovuje, jinak bys nepsala. To nevypadá na šťastný konec, ale nechci být zlým prorokem.
|
| MilenaSta |
|
(16.8.2009 14:23:31)
no, to mi sám řekl, že si myslí, že já nechci, aby tam jezdil vůbec, vysvětlovala jsem mu, že mi jde pouze o to, abychom taky chvíli strávili spolu. Takže nevím, jak komunikovat lépe, tohle mu vysvětluji často, ale je to jakoby mě ani neposlouchal. Připadám si, jako bych ho odtrhávala od rodiny, se kterou být chce radši než se mnou, ale to rozhodně není mým cílem, nechci k sobě nikoho připoutávat. Jenže on trvá na tom, že mě má rád, je se mnou šťastný a rozchod pro něj nepřipadá v úvahu.
|
|
|
| *Niki* |
|
(16.8.2009 14:21:47)
Mileno, já nejsem žádný zkušený párový komunikátor, jsme s mým drahým manželé 6 let, ale i tak krátká doba stačila, abych věděla, že domnívání se a myslení si je cesta do pekla. Jak dva začnou předjímat, odvozovat, domnívat se, myslet si a podobné ptákoviny, nikdy se pořádně nedomluví. Je potřeba jednat na férovku a nic si nemyslet. A raději dřív než pozdě.
|
| MilenaSta |
|
(16.8.2009 14:28:06)
na férovku se jednat snažím, on buď neodpovídá, případně mi začne něco vyčítat, nebo si to domýšlí po svém. A právě to mi chybí, něco ve stylu aby mi řekl co chce, abych se k tomu mohla vyjádřit i já a případně udělat kompromis, nebo jednou po jeho a něco zase po mém. Napsala jste, že chci rozhodovat o jeho volném čase, ale tak to není, jen chci taky nějakou jeho část.
|
| Žžena |
|
(16.8.2009 14:53:03)
Mileno,
a co se s ním zkusit domluvit na konkrétním určitém datu, kdy spolu něco podniknete, vymyslet třeba konkrétní plán onoho dne (že si třeba vyjdete tam a tam...), to vše dostatečně dlouho předem, s tím, že tento den prostě bude váš a pokud se ozve telefon od rodičů, tak prostě jediná přijatelná odpověď bude "máme již dlouho něco naplánováno, přijet nemůžu a hotovo".
To, že se partner "domnívá", že jsi ráda když není doma, to je dost smutný, to není asi ani o tom, "kdo za to může", může to být nějaké nastavení z jeho rodiny, kdy "jen běžte chlapi ven, ať tady mám pokoj a vklidu si můžu uklidit" nebo "stejně doma akorát zavazíš".
Je to těžký.
|
| MilenaSta |
|
(16.8.2009 15:40:20)
obávám se, že tohle neprojde, stále jen čeká, zda nebudou rodiče něco potřebovat, případně zda nepůjde do práce. Já vážně nevím, jak z toho ven. Že se má věnovat i partnerce mu vysvětluju pořád, posledně jsem se dozvěděla, že on za to nemůže, že se toho teď nahromadilo hodně, že omezit lze jen čas strávený se mnou a že "až se to zas uklidní", že bude mít čas. V práci mít přesčasy nemusí, ale chce, a rodičům taky pomáhat jezdit chce. Takže asi opravdu jediné co nechce je být se mnou.
|
|
|
| Liva99 + ♀♀♀ | 
|
(16.8.2009 15:57:42)
fujky, fujky - dočetla jsem až sem. Dál nemůžu! Jako bych ta slova o neposlouchání psala já!!!
Chci řešit problém - nevnímá. Dle chytrých knih ho nakrmím, ..., připravím na to, že chci mluvit - stejně nevnímá. Nebo přejde do protiútoku.
Prostě si vedu monology bez úspěchu a problém trvá. ON ho bude řešit, až příjde doba! Vrrrrr...
V našem případě jsem vzala mobil, napsala naší bytné, že chcem protáhnout podnájem /ačkoliv jsme měli na bavení se o této věci cca půl roku čas/ a s pomocí paní bytné mužík pochopil, že je načase spravit náš koupený domeček bo se budem stěhovat.
A tak se za nějakej tejden stěhujem. Budem ve svým a já nebudu mít nervy, že naše tři děcka příjdou o střechu nad hlavou...
Do tvýho života nevidíme. Těch pár řádků je furt strašně málo. Něco poradíme, stejně to může být jinak. Subjektivita - objektivita.
Jediný, co mě napadlo - poznej svého "nepřítele". Jezdi s ním. Budeš s ním a zároveň se bude makat. Možná se ti moje rada nebude líbit, ale je fakt, že asi jde o přijmutí toho tvýho, jakej je. Zkus zapadnout do jeho rodiny ještě víc. A buď vychytralá a nauč se předvídat  /pokud ti za to stojí, mně za to stál - i když je to těžké a chvilkama mě to nebaví/
|
|
|
|
|
|
| Eecta | 
|
(16.8.2009 15:53:28)
me to pripada, ze je to proste tan typ, co ma hospodarstvi v krvi a s tim neudelas nic. citi odpovednost za "pudu" a zouzel, kterou chova - a tomu bude venovat vsechen cas a mysl, i kdyby ses na hlavu postavila.
na tobe je, jestli jsi take k hospodarstvi, nebo ne - a podle toho se zaridit, necekat, ze on se zmeni.
pokud si postavite dum, za chvili tam budete mit chlivky a kurniky a staje, pak nejake to policko na seno na zimu, misto vlastniho programu budes susit a sklizet...
|
| Eecta |
|
(16.8.2009 15:56:31)
a vubec to nesouvisi s tim, jestli chce nebo nechce byt s tebou. tebe ma rad, ale zeme a zvirata ho potrebuji a od tebe ocekava, ze ho chapes a podporis. chlapi to tak maji
|
| MilenaSta |
|
(16.8.2009 16:29:40)
Ano, ale problém je že každý máme svou zem a svá zvířata, já ta svoje a on ta jeho rodičů. A chlívky mít nechci, jen stáje.
|
| Eecta |
|
(16.8.2009 17:28:25)
no to problem fakt je
co takhle mu k narozeninam poridit nejaka jenom jeho zvirata a nastehovat k vam?
aby se vic drzel vlastnich "novych" pozemku a makal na svym?
|
| Eecta |
|
(16.8.2009 17:31:04)
myslim jako slevit z toho, ze chlivky nechces a koupit mu bejka, nebo kravy, ovce - vcely - proste neco, co by ho vzalo za srdce
je pak fuk, jestli susis pro kone, nebo dobytek
a kdyby vam to partnersky pomohlo...
|
| Teri | •
|
(16.8.2009 17:45:33)
Znovu jsem si přečetla, co Milena píše, mmj. :"A já často uvažuju, jestli s někým takovým chci zůstat." To je myslím dost zásadní. Jestli mají problémy už teď jako mladí (což usuzuji z toho, že se seznámili na VŠ a jsou spolu 4 roky) a něajk komunikace vázne, tak co později? Je to opravdu těžké radit.
|
|
| Moucha tse-tse | 
|
(16.8.2009 17:47:57)
Nechci zadavatelku děsit, ale po letitych zkusenostech s podobným typen manzela a jeho rodiců, kteří jsou navíc rozvedení a tudíž potřebují pomáhat každý jinde, bych situaci řešila rozchodem. To se bude jen stupnovat, jak budou rodice starnout.
Umis si predstavit, že mate deti, a vy si naplanujete výlet, slíbíte to dětem a do toho zavolají rodice, ze neco chteji?
|
| Lenka | •
|
(16.8.2009 19:53:44)
Mileno, pokud můžeš, tak bys z toho asi měla vycouvat.
Je vidět, že on má jiné PRIORITY, než ty.
Ty jsi pro něj ta, co vždycky počká, nebojí se, že tě ztratí, jsi budto pro něj jistá a už o tebe neusiluje, nebo jsi pro něj nikdy neměla velkou důležitost.
Jak to tak píšeš, tak mi přijde, že on není nic moc typ pro partnerství - jede si po své koleji, nekomunikuje s tebou, přesto udává ton vašemu vztahu. A za druhý - promin, ale přijde mi jako "předpos... mamánek."
Zajímavý je, že rodičům se bojí říct NE, ale u tebe mu to nedělá nejmenší problém.
S takovým člověkem asi moc štastná nebudeš - byla bys zavřená doma s dětma a on coural všude možně a pomáhal kdekomu, jen ne doma.
Divnej týpek.
|
| Lenka | •
|
(16.8.2009 20:00:24)
Mileno, víš proč s tebou o tom odmítá komunikovat? Protože se mu diskuse o tom nehodí do krámu. Tak se tváří, že problém neexistuje, že máš jen ty "problém".
Skutečnost je taková, že je nedospělej a kdyby s tebou začal o tom diskutovat, musel by přiznat, proč neřekne rodičům NE. Třeba proto, že se jim bojí postavit.
Dovedeš si předsavit, jak máš s ním dvě děti a sama samojediná vedeš boj proti tchánům? Ze by měl tvůj muž být doma a ne jen jim pomáhat.
Nezlepší se nic, tohle se bude časem tak akorát zhoršovat.
Clověk nemůže soudit podle pár řádků, to je fakt, ale řekla bych, že tenhle chlap obecně není žádná opora pro ženskou. Je slabý a než aby tu svoji slabost přiznal, radši hodí máslo na hlavu své ženě.
On bude ten "hodný", ona z bezvýsledných hádek vyplyne jako ta "co bezdůvodně prudí" a nemůže se divit, že ho ještě víc "vyhání z domova".
|
|
|
| frufrufru | 
|
(20.10.2009 13:56:56)
Máš pravdu,sarko,jestliže by otec byl náročný,tak jak matka,tak syn by se mohl zrovna rozvést,protože by neměl čas na svůj život.prostě katastrofa.peperchta
|
| Viktorie1974 | 
|
(20.10.2009 15:21:48)
To Vážný: Ano, situace dost nepříjemná, ale chápu tě. Taky nejsem z kamene a docela by mě mrzelo, kdybych věděla, že dotyčná má opravdu bolesti a to jak píšeš o té protéze a můstku, to fakt za to nemůže. Až je mi ji líto Taky jsem tak blbá. Taky bych to všechno zaplatila. Zbavit se jen tak člověka neumím. S mou tchýni je to jiné. Ona je fakt zlá a je zdravá jak řípa a dělá všude kolem jen peklo, ale u tebe je do opravdu těžký oříšek. Nedivím se ti, že jsi zralý na provaz. Ale taky bych nedokázala říct někomu, ať si pustí plyn. Nevím, jaká budu ve stáří já a hodně by mě to mrzelo, kdyby mi to někdo řekl. Nadruhou stranu holky mají pravdu. Citově vás vydírá a bude hůř. Ale v tom ti asi neporadí nikdo. A dát ji do ústavu? To bych asi taky nedokázala. No nic, ber to tak, že každý má na svých bedrech svůj kříž a zdaleka ten váš není tak strašný, jak tady píšou někdy jiní lidé, co si v životě s tchánama prožili. Hodně štěstí a ber to pozitivně
|
| Vážný | •
|
(21.10.2009 1:35:24)
Do ústavu se dávají lidi, když se o sebe sami nedokážou fyzicky postarat. (Tchánovci mají při své prozíravosti o důchoďák požádáno asi už od 50.) Jenže to není mámin případ: u ní je to problém sociálního chování a to by tam musela být nejmíň od 50... Když ji umřel manža, tak se přišla po 15 letech zeptat, KAM SE VYNÁŠEJÍ ODPADKY. Nikdy nebyla v supermarketu. Doma možná občas vyluxovala. Atd. Do té doby o ní aspoň takto pečoval on. Sice jí okradl, zpronevěřil majetek firmy, způsobil jí exekuce, nikdy nepracoval, po jeho odchodu byla na sporáku 3cm silná vrstva tuku a zeď úplně černá, ale aspoň se o ní staral (ona to brala jako trest pro něj...) Takové divné soužití dvou tak nějak parazitických osobností. No a teď žije ve vybydleném bytě, sype se tam i technika co jsem jí dal, protože to by muselo být zařízení do chemičky, aby tam vydrželo (hodně kouří).
Jenže přitom je v podstatě normální. Ale co chce to očůrá. Když měla po smrti manžela jít k soudu, kvůli jeho exekucím, tak si sehnala papír od psychiatrie, že se nesmí účastnit žádného úředního jednání. T by nutně vedlo k ustanovení nějakého opatrovníka pro danou věc státem, tak jsem jí radši zastoupil a při vidině exekuce na ten mikrodůchod to za něj zaplatil (byly obstavený i moje věci u ní, což mi zase neřekla, musel bych podávat vylučovací žalobu atd...)
Jenže já nemám srdce jí úplně odříznout: Zaprvé to není správně, děti se mají postarat o rodiče, to je morálka i zákon o rodině (děti mají vyživovací povinnost, kdyby bylo podle mně, tak veškeré sociální dávky pro důchodce bych na místě státu žádal po dětech). Zadruhé ten malý důchod má i kvůli mně, protože během mé školy se snažila mi být k dispozici a proto pracovala jen na DPČ (50%). Druhý důvod proč to tak dělala byl, že kvůli politickému škraloupu táty nesměla pracovat v nedělnické profesi na HPP. No a v té firmě byli slušní a tak je nechali dělat na DPČ 50% a zbytek na černé duše. Kdyby byla po Listopadu prozíravá, tak už si dávno vyběhala započtení těch let do důchodu v rámci rehabilitací....
Ona si snad zase najde někoho na péči v rámci sociálních služeb. Když měla toto, tak byla šťastná a vydělala si dost... A neměla potřebu nám 6x denně volat (i do práce) a 2x denně zajít na návštěvu...
Je to v podstatě spíš postesknutí. Určitě si jí nesmíme pustit k tělu, ale zase jí nemůžeme úplně zavrhnout a tak zbývá to těžké: permanentní balancování, asertivita (někdy i pár drsných slov...). A odstěhovat se, už kvůli těm možným exekucím.
|
| Eva | •
|
(21.10.2009 13:29:46)
Vážný, jak tady popisuje to chování, tak mě napadá, že trpí tzv. sociální fóbii, a to je opravdu psychiatrické onemocnění s vlastní diagnózou. Jinak moje nabídka astrologického pohledu na vaši věc stál trvá.
|
|
| Hana | •
|
(22.10.2009 13:39:35)
Taky jsem si vždycky myslela, že děti mají povinnost se postarat o rodiče, ale už si to nemyslím. Naše babička - bydlí sama (manžel jí zemřel před x lety a ženské z ulice jí pořád vykládaly, jak není dobré soužití s mladší generací. Přitom jsme jí nabízeli 1+1 v našem domě se samost. vchodem - abychom jí mohli pomoct...). Babička doma neuklízí. Má všchno, co by domácnost měla mít,ale pro ní jsou přednější hadry, hadry a hadry. Nádobí po sobě neumyje, nevypere si, sama se myje v louži vody, protože přeci nebude plýtvat vodou - platí zhruba 350,-Kč za čtvrtletí (to je přeci děs), nedá se u ní normálně uklidit, na zemi všude binec, na stolech, židlích>.... všude bordel. K nám nechce a když jednou za čas přijde, sebere co se dá a tvrdí, že to je její, že jsme jí to vzali. Když někdo z ulice zemře, přinese si domů jak jsme zjistili cokoliv (měla tam 3 staré nefunkční televize, 4 pračky, 4 skříně.... natahala to tam sama). Z kontejnerů vybírá věci. Uklízeli jsme u ní x krát. Za poslední půlrok asi 6x. Ale nemám na to už sílu - není to uklízení, ale vyklízení. A vždycky nám slídí pod rukou, co se neodveze, tak ty pytle vysype a roznosí zase po bytě. Je to práce nadarmo. Tvrdí, že binec ji tam děláme my. Pro všechny ostatní je to vitální stará dáma. Doktor řekl, že je tam začínající demence, ale že jinak je v pohodě. Už nevíme, co s ní. O nás roznáší, že ji tam nic neuděláme - nesvítí (nedá se tam jít a vyměnit žárovky - nepustí nás tam, taky je tam smrad, nedá se projít). Nikdo nám neporadí co s ní. Vypadáme jak ti, co se jí chtějí zbavit. Já už rezignovala - nechce naší pomoc, tak ať si žije sama. Bohužel vybydlí barák šíleným způsobem. A proto si už nemyslím, že je naší povinností se o ni postarat.Kdyby někdo znal radu, co dělat, budu ráda.
|
| Markéta | •
|
(26.10.2009 13:19:36)
Podle toho, co píšeš, bych řekla, že jí pomáháte v rámci možností. Tím mám na mysli v rámci možností, které vám dává ona. A můžete být rádi, že to společné bydlení nepřijala. To by to takhle vypadalo ve vašem baráku. Takhle to dělá jen u sebe.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Šešule | 
|
(16.8.2009 20:16:31)
Osoby, obsazení a místo děje jsou takřka stejné jako to bylo u mě a bývalého přítele (akorát neměl sestru, zato o to "hustší" maminku). Rozešli jsme se primárně kvůli tomu, jak nám jeho maminka zasahovala do vztahu (Podobně jako u tebe, možná ještě víc. Moje exskorotchýně by ho asi nenechala bydelt jinde, než u nich). Několikrát jsem mu říkala, že mi to vadí a jak moc mi to vadí. Nestalo se nic. Rozešli jsme se. Je zbytečné řeši jeho rodinu, pokud on sám se stavem věcí nechce nic dělat.
|
|
| Teraza Horáková |
|
(16.8.2009 21:21:23)
Mileno, hodně jsem přemýšlela, zda reagovat a jak. Přečetla jsem všechno.
Víš, ono je důležité vymezovat ty priority, ale pokud je Tvůj přítel takový, jaký je, a pomoc rodičům je pro něj důležitá, osobně bych přiklepla body k dobru. Samozřejmě nevím, jak se přesně cítíš, co je za problémy a netvrdím, že by mi narušování soukromého života a plánů nevadilo.
Vadilo a jak a taky bych diskutovala. Pokud přítel diskutovat nechce, není buď zvyklý komunikovat, tak ho to uč a nauč (to se opravdu dá), nebo je takový povahou a jestli ty komunikativní jsi, můžu ti věštit těžký život bez křišťálové koule.
Jinak v pomoci rodičům nevidím nic špatného, zvláště, když ji opravdu potřebují, na to mívala babička dobrou hlášku "podívej, jak se chová k rodičům a pak zvažuj soužití". Měla pravdu. Můj první manžel se k rodičům nechoval dobře a časem i ke mně. Opačnou zkušenost mám taky. Tohle svědčí o zodpovědnosti, nenechat je ve štychu, atd...
Ono nejde jen o to, že ty chceš, aby byl s tebou, asi by měl v základu vědět, že POTŘEBUJEŠ, aby byl s Tebou.
Držím palce
|
| MilenaSta |
|
(16.8.2009 21:26:54)
ano, samozřejmě že je to dobře, že jim pomáhá, to plně chápu. Pro mě je spíše problém, že pokud ho potřebuju já, tak tu pro mě není. Taky bych ocenila, aby mi pomohl s nějakou těžší prací, nejen rodičům
|
| Teraza Horáková |
|
(16.8.2009 21:29:07)
pak je možná namístě otázka, jak to prezentuješ, jak komunikujete atd... do toho nevidím.
Pokud potřebuješ a sdělíš, asi by měl rozlišovat ty priority a to, kde je jeho pomoc nutnější.
Jak jsem psala, budu držet palce
|
|
|
| Žžena |
|
(17.8.2009 14:25:44)
Terezo,
ona je taky pomoc rodičům a pomoc rodičům.
Je asi potřeba rozlišovat pomoc rodičům, kteří fyzicky již nevládnou, jsou staří, nemocní, inkontinentní atd... zde je to asi dost na místě.
Ale u autorky je to asi jiný případ vzhledem k tomu, že partner rodičů, jezdí pomáhat s jejich věcí, kdyby jednou do měsíce nejel, tak by se objektivně asi nic nestalo (kromě toho, že by se možná někdo cítil ublížen).
Kdyby byli partnerovi rodiče případ té stařecké nemohoucnosti, tak asi nebudou chovat bejky. A pokud ano, myslím, že je povinností dětí se postarat o nemohoucí rodiče, ale nikoli již starat se o zvěř, kterou někdo jiný mermomocí chce vlastnit, ačkoli na to nemá.
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(16.8.2009 22:04:42)
Je to prostě sedlák. žádnej pořádnej sedlák nedá přednost cukrování s bábovkou před grungem. :) Rodiče s tím imho mají společného jen to, že ho tak vychovali. Někde si najdi, co dělali lidi za kolektivizace, jak trpěly celé rodiny... hospodářství pro ně bylo všechno.
|
|
| holka anonymka | 
|
(17.8.2009 10:37:10)
Já bych to neviděla tak černobíle. Jestli jsem pochopila dobře, oba máte každý "své" hospodářství - u rodičů. Každý není zvyklý žít odděleně od rodičů a myslím, že je to jeho věc a že to není vždy na škodu. Zejména v zemědělství, kde je půda rodinným majetkem.
Měli by jste se vy dva rozhodnout, jakým způsobem vlastně chcete žít. Zda budete mít práci např. ve městě a přerušíte rodinné vazby, nebo budete vy dva společně hospodařit, tak ale na kterém hospodářství - na jeho, či na Vašem. Pokud se spolu nedomluvíte, tak myslím, že takový vztah asi nebude mít příliš smyslu. Aby Váš přítel nebyl jednou donucen okolnostmi najít si tu pravou, pomocnou sílu na jeho vlastní hospodářství, pokud možno sousedku, aby se pole mohla spojit.. jako to bývávalo....
|
|
| myš | •
|
(17.8.2009 14:01:01)
No já si myslím, že je opravdu hezké, že je tak ochotný pomáhat rodičům a ocenila bych to, ale i ta pomoc musí mít své meze. Ty si ale musí umět vymezit a s rodiči vykomunikovat jejich syn. Pokud ovšem vůbec má zájem tu pomoc nějak mírnit a problém řešit.
Ani rodiče nejsou vlastníky času svých dětí a děti nejsou zodpovědné za blaho a pocity svých rodičů a oni by měli pochopit, že pokud je syn dospělý, má partnerku (a co teprve až bude mít děti), tak potřebuje čas pro sebe a svou rodinu.
Je možné to třeba řešit i nějakou placenou výpomocí jednou za 14 dní a stanovit si počet víkendů v měsíci, kdy je to pro vás únosné atak. Lehce se to teda mluví, ale hůř dělá. 
|
|
|
V její náručí
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)