| Liška s banem :) | 
 |
(18.10.2009 10:09:22)
Nefandím jejich metodám. Jejich metody nepodporují zdravou diskuzi, protože ony diskutovat nechtějí, jen hlásají svoji svatou pravdu a svatou válku. Ale je mi jich líto v tom, že je smutné, když pro ženu na počátku 21.století může být životním úspěchem porodit dítě. Možná touží po tom, aby se jim doživotně klaněli za to, že ony porodily! Porod je přeci jenom epizodka a to i pro děti.
|
| pivonka | 
|
(18.10.2009 10:16:02)
Lisko, jako temer vzdy (krome voleb ) s tebou souhlasim.Ja si myslim, ze jsou mozna doma nestatstne z ruznych duvodu a v porodech se citi na koni.
|
| *Niki* | 
|
(18.10.2009 10:49:30)
Souhlasím s Markétou. Na to, že jsem dala život třem dětem neshledávám nic podřadného, co bych jako měla radši i tutlat, jaká je to banalita. Začal tím jejich život mimo mě, život třech lidí, na kterých mi v životě záleží nejvíc.
Ne, nestydím se za to, žesvé děti miluju nejvíc ze všech lidí. Nejsou jediné milované, ale nejvíc.
Pokud je to taková banalita, proč tráví polovinu těhotenství ženy po doktorech a vyšetřeních? Rodí ve špitálech, když na "tom nic není"? 
Na mých dětech sakra něco je. A nevidím důvod, pročby měly trávit první hodiny mimo mé teplé tělo ve sterilní pixle, samy. A že první dvě děti trávily... alenemávám nad tím rukou a snažím se tonapravit. Snad se mi to povedlo
|
| .. |
|
(18.10.2009 13:07:10)
Mono, já jsem taky dala život třem dětem, milovala jsem je od početí, ale je "milovat" teoreticky a pak je "milovat" a cítit ten pocit když máš dítě v náručí... u mě se ten pocit dostavil u všech tří děti skoro půl roku po porodu...do té doby jsem věděla, že je miluju, že jsou moje, že bych za ně dala, ale ten niterný pocit tam nebyl...takže chápu ženy, které porodí, místo všemi očekávaného přívalu štěstí a mateřské lásky se dostaví jen radost a nic extatického, že jim nepřijde zatěžko pár minutová separace...kdybych to nezažila a netrápilo mě to, teda u prvního, u druhých mě to už moc nepřekvapilo, nevěřila bych... prostě nejsem na ty malý miminka nastavená
|
| boží žena | 
|
(18.10.2009 13:10:41)
cig nenech si namluvit, že si špatná
to Mona milovala své děti ještě před početím
Jen by mě zajímalo, čím by se dala vysvětlit "nedostatečná okamžitá láska" u matek, které rodili přirozeňě a naprosto ideálně.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(18.10.2009 13:14:11)
Boží ženo, Mona psala, že kdo to tak nemá, je špatná matka?
|
| boží žena |
|
(18.10.2009 13:18:13)
ne špatná matka, ale že je to špatně
|
| *Niki* |
|
(18.10.2009 13:34:07)
Nepsala jsem Božka, ani že je někdo špatný, ani že je to špatně.
Napsala jsem to, jak to vidím já. Speciálně pro tebe a jiné, co rády nečtou, jsem dodala do závorek, že toto je můj osobní názor.
Sama mám srovnání u svých dětí, kdy jedno mi prostě sebrali ("na pozorování"... leželo samo na chodbě ve vozíku, nikdo ho nepozoroval), a musela jsem dostat po 7 hodinách hysterický záchvat (nehraný, fakt mi to mohlo srdce urvat, že ho nemám u sebe), aby ho donesli. Druhé dítě jsem v těhotenství trochu odmítala, odmítlai po porodu a sama dala na novorozenecké, "abych se vyspala". A ano, ta "všeobjímající láska" se dostavila až po x měsících.
Třetí dítě, které jsem měla nepřetržitě u sebe, po 2 hodinách dala na chvíli, na šití, do náruče manželovi, tam to bylo hned. Prostě už vprůběhu porodu a okamžitě po něm jsem cítila, že TOHLE je absolutní láska.
Ne, není špatný, kdo to tam necítí. Já se taky nebičuju za to, co jsem se dopustila na prvních dvou dětech. Jen nestrkám hlavu do písku a nenazývám normálem, nemilovat své dítě, a je jedno jak dlouho. A doufám, že jsem to napravila, nebo ještě napravuju...
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(18.10.2009 13:44:22)
Přiznám se, že tomu nerozumím. Přijde mi to jak z nějaký telenovely. Milovat vs. nemilovat svoje dítě. Podle mne ten, kdo ke svému dítěti nemá žádnej kladnej vztah ho dá k adopci nebo ho vůbec nenechá narodit. Ale láska - tak jak ji chápu já - je něco, co se postupně vytváří, co není "na první pohled a pak na věčný časy" a vůbec s tím nesouvisí, kde bylo dítě prvních pár hodin (dnů) po narození, protože na miminu lze milovat možná tak to, že je zcela bezmocný a odkázaný na matku (nebo jiného člověka). A myslím si, že to, co je tu prezentováno jako bezvýhradná láska od prvního okamžiku nebo dokonce ještě před početím je jen takový pěkně zamaskovaný sobectví ("je to MOJE dítě, MŮJ VÝTVOR, NIKDO mi ho nebude brát").
Vztah ke svému dítěti si buduju neustále, někdy mne neskutečně prudí, někdy je s ním legrace, někdy je dojemnej, někdy zralej na ránu. Je to stejné jako s láskou k chlapovi, taky není bezvýhradná, všeobjímající, je to vztah, který se vyvíjí a mění.
|
| *Niki* |
|
(18.10.2009 14:01:27)
Souhlasím s tím, že láska se mění a roste (ten lepší případ). Naše reakce tady byly ale na takový ty "po porodu jsem k dítěti nic necítila, TO přišlo až později". Přijde mi to přinejmenším zvláštní a věřím, že vztah matka-dítě, kdetenhleten citový výpadek nebyl, se buduje mnohem lépe.
Nesouhlasím s majetnictvím, nicméně moje dítě není putovní pohár, aby si ho mohl kdokoliv kamkoliv odnést.
Nesouhlasím taky tím přirovnáním k chlapovi.Chlapa můžeš vyměnit za jiného, s dětmi se tohle zpravidla nedělá  i když tě nebaví, otravují a já nevím co, na rozdíl od chlapa máš zaprvé zodpovědnost, za druhé jsi je (většinou) porodila. Ten druh lásky je jiný. Pro mě víc zemitý a niterný.
|
| .. |
|
(18.10.2009 14:06:23)
věřím, že se buduje bez citového výpadku lépe, ale je to výpadek? co to způsobilo? hormony, psychika...toto se může stát jak rodičce v porodnici, tak domarodce...a hlavně si nemyslím, že jednou se to stane, pak ne a pak třeba zas...podle mne buď pokaždé vrníš láskou nebo pokaždé necítíš o moc víc než radost...
|
| pinguinaa | 
|
(18.10.2009 14:52:46)
Cig, píšeš, že jsi intenzivnější pocity měla až cca v půl roce u všch svých dětí, a z tohoto důvodu ti chvilková separace zas až tak nevadila.
Napadá mě, jestli to nemůže být spíš obráceně-tedy vzhledem k separaci se síla citu dostavila později. Já se kloním k této interpretaci. Ono i těch pár minut poporodního ošetření může hrát zásadní roli. Pokud si pamatuji, tak holky byly navíc ještě v inkubátoru, jedna šla domů dřív (teď nevím, jestli jsem si to z někým nespletla) atd.
OT. Jak to dopadlo s Járovou ZŠ?
|
| .. |
|
(18.10.2009 17:30:55)
ano Ping, to je docela dobře možné, ale psala jsem to sem proto, že když se to stane a je tam tedy citový výpadek, pak asi není dobré psat o matkách, které říkají, že po porodu k dítěti nic necítily takové pejorativní hodnocení, jak na mě působily věty od Mony ohledně "bobisků a atd."...nic ve zlém.
|
| Liška s banem :) |
|
(18.10.2009 17:41:36)
Já si u obou dětí vyžádala po porodu cca 10 hodin separace, abych si mohla oddáchnout. A když mi je ráno přivezli, světe div se, byla jsem zaplavena vlnama absolutní lásky. Možná, že kdybych je měla celou první noc u sebe, byla bych tak unavená, že ani láska by nepřišla a já bych tady pak spílala na nějaké 10-minutové nemocniční vyšetření. Jistě, že jsem hrdá, že jsem porodila 2 krásné děti. Ale ještě hrdější jsem na to, že stíhám při rodičovské studovat další vysokou školu, že dětem každý den vařím zdravá jídla (žádné párečky), že nosím velikost 34-36, a že jsou děti se mnou šťastné. Porodily miliardy žen přede mnou a miliardy žen po mne, takže to nic vyjímečného není. Důležité je, co s dětmi děláme a jak se o ně staráme později.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(18.10.2009 17:48:03)
Inu, miliony nebo aspoň statisíce vystudovaly vysokou a miliony nosí 34-36, takže co je na tom za důvod k hrdosti ;)?
|
| Liška s banem :) |
|
(18.10.2009 18:03:20)
Ta kombinace Markéto. Mít 2 děti, dobře se o ně starat, zároveň na sobě pracovat po fyzické i duševní stránce - takových žen mnoho není. Stačí se rozhlédnout po ulici. To už je důvod k hrdosti.
|
| boží žena |
|
(18.10.2009 18:05:53)
no tak hrdej může být člověk na různý věci, třeba i velikost oblečení, hm no nevim, ostatním to pak přijde právem zvláštní
taky by to mohlo být z toho, že u těch 2 dětí nestíháš ani jíst a proto ta velikost
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(18.10.2009 18:14:40)
To je fakt. Já nemám žádnou vysokou školu, po stránce fyzické na sobě pracuju asi tak, že mi jeden vzoreček krému z časopisu vydrží na měsíc, konfekční velikost 36 mám jen díky tomu, že to měkký maso našťouchám dovnitř násilím a hrdá na to nejsem teda vůbec.
|
|
| Zufi. | 
|
(18.10.2009 18:22:42)
Já byla na sebe hrdá, když jsem získala magisterský diplom na UK, po 6ti letech dálkového studia, při dvou dětech...
Jak jsem psala porod tak 5, ale promoce 10!!!!!!!!!
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(18.10.2009 18:25:11)
Asi jsem nikdy nebyla na nic hrdá, hrdost pokládám za zbytnou emoci.
I když - svým způsobem jsem "hrdá" na to, že se nemusím před nikým přetvařovat, nikomu lézt do řiti a nedám se koupit za žádný peníze ani jiný prebendy.
|
| boží žena |
|
(18.10.2009 18:35:22)
Asi taky nejsem hrdá, teda přemýšlím a nic mě nenapadá.
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(18.10.2009 18:27:17)
Liško, jak kluci na záchodku, kdo ho má delšího, co 
Čím bych se tak pochlubila? No, mám o jedno dítě víc než ty a dokonce o 2 čísla větší konfekční velikost (to víš, v pohodě krom péče o dětí zvládám i jíst)! No a 1 VŠ k tomu.
|
| Anni&Annika | 
|
(18.10.2009 18:39:26)
proc ne? Myslim, ze tim Liska chtela jen rict, ze porod je proste soucast zivota, rodili miliardy a rodit budou, tak proc o tom tak basnit cele dny a noci, snit a byt na to hrdy, ze? To je proste zivot.....a proc by nekdo nemel byt sam na sebe hrdy, ze neco dokazal? Vzdyt je jedno na co....ale zrovna na porod???
|
| boží žena |
|
(18.10.2009 18:42:10)
no tak s tím souhlasím
|
|
| Lenka | •
|
(18.10.2009 18:43:06)
Přesně jsi to vystihla Anni, úplně jasný (všem kromě spolku).
|
|
| Tulka | 
|
(18.10.2009 18:56:39)
Nerozumím tomu,že každej může bejt hrdej,na co chce,ale nesmí teda bejt hrdej na svůj porod,jo?Když teda můžu bejt hrdá na co chci,tak si můžu mlít o porodu od rána do večera a každýmu to může bejt fuk,zvlášť,když o tom budu mluvit na diskuzi o porodu,ne?Tohle rozhořčení bych chápala,pokud bych o porodu od rána do večera mlela třeba na diskuzích snažilkovskejch maminek,tam by to asi bylo dost pitomé .
|
| boží žena |
|
(18.10.2009 19:01:25)
proč by nemohl? ať si je , a jak už sem psala ostatním to může připadat oprávněně zvláštní
já tak nějak cítím, že hrdej by měl být člověk na to co sám dokázal, takže pokud je někdo tlustej a zhubne tak proč ne, ale bejt hrdej na to, že jsem od přírody štíhlá
to samý porod, to je něco, co se prostě dělo, aniž bych to nějak ovlivnila či o to usilovala, něco přirozenýho
|
| *Niki* |
|
(18.10.2009 19:08:59)
Boží ženo, z této logiky by nikdo nemohl být hrdý na nic. Protože i ten, co zhubl vlastní vůlí a prací, tu vůli dostal do vínku (jako ji někdo nedostal), tudíž jednal jen přirozeně a zásluhu na tom teda nemá.
Svou inteligenci či schopnost se učit jsem si taky nevymyslela, narodila se s tím, díky tomu vystudovala, pak nechápu, proč být hrdá na promoci a diplom, že.
|
| *Niki* |
|
(18.10.2009 19:11:14)
A tak dále. Všichni celý život pracujeme jen s tím, co jsme dostali v genech a výchově, zásluhu na tom nemáme, tudíž hrdí nemůžeme být nikdy na nic, bo vše je výsledkem tohoto mixu. Proč teda pocit hrdosti existuje, hm?
|
|
| boží žena |
|
(18.10.2009 19:17:06)
Ne kdepak na to co sám dokázal, i když třeba zrovna já nejsem hrdá ani na ten diplom, i když chápu, že to někdo má jinak.
|
| boží žena |
|
(18.10.2009 19:20:18)
být hrdá na porod mi přijde stejný jako být hrdá nato, že jsem otěhotněla nebo třeba vyrostla
|
| *Niki* |
|
(18.10.2009 19:23:43)
No, já otěhotněla lehce, všechny děti napoprvé, takže na to nějak moc hrdá nejsem. Porod byl pro měmnohem náročnější.
Spousta žen neotěhotní ani moc nevyroste. Těm by se tvá slova o samozřejmosti moc nelíbila.
Proč jsi nerodila doma, když je to tak jednoduchá samozřejmá věc? Počala i rostla jsi předpokládám i doma
|
| boží žena |
|
(18.10.2009 19:26:09)
spíše než samozřejné bych řekla přirozené
|
| *Niki* |
|
(18.10.2009 19:28:31)
Žebysme se dobraly shody, že porod je přirozená věc a patří domů jako jiné přirozené záležitosti?????
|
| boží žena |
|
(18.10.2009 19:31:05)
nemyslím si, že patří porody domů, naopak
možná nechceš chápat ty, spíš se neumím vyjadřovat, ale to přirozené já míním něco co se děje bez mé vůle, porodím i kdybych nechěla
|
| boží žena |
|
(18.10.2009 19:33:04)
to samé s růstem, nic sem proto nedělala
to samé s otěhotněním nic víc sem nedělala než tomu nechala volný průběh (ano v tomto existují bohužel vyjímky a ženy s tím problém mají, i když poté co otěhotní třeba po umělém zásahu, sou spíš šťastné než hrdé, ale to fakt nevím)
|
| Tulka |
|
(18.10.2009 19:52:45)
Boží ženo,jestli von není tvůj problém,že jsi málo hrdá.
Táta nás se ségrou vychovával stylem"holky,buďte hrdý".Nikdy nám tak nějak neřekl na co,ale on není Čech,a podle něho prostě ženská má bejt hrdá.Tečka.
|
| boží žena |
|
(18.10.2009 19:57:51)
no asi hrdá nejsem, jako problém to nevidím
|
| *Niki* |
|
(18.10.2009 20:33:29)
Boží ženo, uzavřeme to teda tak, že v tobě prostě není moc hrdosti. To můžeme všichni respektovat.
Ty respektuj, že jsou jedinci, kteří jsou hrdi na svou konfekční velikost, ke které se dopracovali, vysokoškolský diplom, či porod, který zvládli. Někteří pošetilci jsou hrdí i na své děti či manžely nebo rodiče, a to s jejich úspěchy pochopitelně nemají nic společného. Pár zbloudilců je dokonce hrdo i na naše kluky hokejisty, když se jim povede si pěkně zabruslit a všude jsou pak titulky, jak jsme na ty naše hochy hrdí. Mimoni jsou hrdi i na vlast!
Svět se zbláznil
|
|
| Anni&Annika |
|
(18.10.2009 20:41:27)
Bozi..neboj, ja te chapu...pises to, co si myslim taky....no, asi bych byla hrda taky i na porod, kdybych se ve vysokem stupni tehotenstvi ocitla nekde v pralese uplne sama a prislo to na me...no a ja to zvladla....diky bohu se toto nestalo a tak jsem mohla odrodit v porodnici....a hrdou jsem se stala az po porodu...hrdou matkou
|
| Mickey16 | 
|
(18.10.2009 21:58:52)
No Anni a jsme u toho, to je přesně ono cos napsala- kdybys porodila SAMA byla bys na to hrdá, ale porodili za tebe dítě doktoři tudíž je ti celý porod u pozadí
|
| maminka | •
|
(18.10.2009 22:07:38)
Mickey, ty jsi tak jednoduchá.
|
| Mickey16 |
|
(18.10.2009 23:15:04)
Maminko a ty si strašlivě složitá že, vždyť se neumíš ani zaregostrovat
|
|
|
| Anni&Annika |
|
(18.10.2009 22:17:01)
Jo Mickey...ale nekde v pralese a uplne sama. Proste nahoda, s kterou bych nepocitala a hlavne ji nechtela...tam jsem diky bohu nebyla.....a myslim, ze me tu chytat za slovo a lovit neco z neceho, jehoz podtext se preformuluje....prosim, zadam te slusne, vynech me ze svych chytrosti, ty totiz stoji fakt za to. Nerada bych byla neprijemna
a ted se damy loucim, nevim jak vy, ale mam i neco jineho na praci
|
| Mickey16 |
|
(18.10.2009 23:11:05)
Já lovím jen a pouze z toho co si sama v předchozím příspěvku napsala
|
|
|
|
|
|
| Mili+5 | 
|
(18.10.2009 20:08:17)
Podle mě hrdý může být člověk na to, co udělal pro druhé, ne na to, co udělal pro sebe pro svůj dobrý pocit, za to může být rád, že se mu to povedlo. Samozřejmě jsou věci, kde to člověk dělá jak pro sebe tak pro druhé, velmi záleží na tom, které motivy převažují. Člověk může vystudovat VŠ, aby se třeba měl s čím vytahovat, aby měl společenskou prestiž a vyšší příjem a někdo proto, aby tím sloužil a pomáhal druhým, často jsou zastoupeny oba motivy a záleží na tom, co převažuje. Osobně si myslím, že u koho převažují ty altruistické motivy, ten na to, že má VŠ, není nijak moc hrdý. Podobně to ale může být i s tím porodem. Každý si musí bsám srovnat, jaké motivy u něj převažují.
|
| Liška s banem :) |
|
(18.10.2009 20:56:56)
Mili, ty jsi velká altruistka. Ti to nemívají v životě lehké. Lidi by neměli studovat proto, aby někomu mohli sloužit, ale proto, aby se mohli slušně živit tím, co je baví a zlepšování světa vlastní prací je spíše bonus. Málokdo má to štěstí, aby něco takového dělat mohl. Účetní v účtárně asi těžko cítí, že pomáhá lidstvu. Ale takoví poslanec se může dmout pýchou nad dobře vykonanou prací. (to byl vtip)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(18.10.2009 19:21:02)
Fajn. Otázkou co znamená "sám".
Někdo sám vystudoval, je hrdý. Někdo sám zhubnul, je hrdý. Někdo sám porodil, je na to hrdý.
Všechno zvádli už miliony lidí před ním. Osobní pocit hrdosti to ale nesnižuje, ne?
|
| boží žena |
|
(18.10.2009 19:22:33)
sám porodil?, jako že to neuděla někdo za něj??
|
| *Niki* |
|
(18.10.2009 19:27:28)
Když se mi narodilo poslední dítě, měla jsem několik telefonátů, naprosto vážně míněných, kdy dotyčné nemohly pochopit, že jsem porodila SAMA. Jak jsi to dokázala? Já bych to nedokázala, mě musel někdo říkat, kdy mám dýchat, kdy tlačit, co pro mě bude nejlepší.
Ztrácím s tebou večer, viď boženko, ty nechceš chápat
|
| boží žena |
|
(18.10.2009 19:29:30)
Nevim, s tím časem, ale je fakt, že mě nepřesvědčíš to s chápáním nemá co dělat.
ale neznám nikoho, kdo by měl prioritu a cíl být u porodu SÁM
|
|
|
|
|
|
|
| Tulka |
|
(18.10.2009 19:11:50)
Boží ženo,já co se týče porodů fakt nemám bejt na co hrdá,se mnou tam prováděli psí kusy a já jsem sebou nechala manipulovat jako ovce,ale úplně chápu,že když u někoho proběhl porod v jeho režii,tak že je ten člověk,teda žena,na sebe hrdá.A vůbec mě tyhle řeči nedráždí,naopak je těm šťastnejm přeju.Kdyby ty řeči měly nějak vadit mýmu duševnímu zdraví,prostě tam nelezu,to je celý
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(18.10.2009 19:05:55)
Anni, každý může být hrdý na co chce. Na velikost podprsenky, konfekční velikost, vysokoškolský diplom, na manžela, děti, na sebe, na porod... kdo sakra jste, abyste určovaly, na CO či KOHO má být kdo hrdý? Jsou ženy hrdé na své manžely a na tom zásluhu samy nemají.Hrdé na své děti, na čemž mají zásluhu malou třeba. Na porod, bo dokázaly porodit samy a dle svých představ, a na tom mají zásluhu stoprocentní.Někdo vystuduje školu dle svých představ a je na to hrdý. No a? Proč by nemohl?
Porod vás spojil s tím, o čem píšete, že pro vás tolik znamená. S děckem. A to spojení stavíte na úroveň operace krční mandle. Nerozumím. Ale akceptuju...
|
| Liška s banem :) |
|
(18.10.2009 21:01:33)
Mono, proč nejsi hrdá na svůj diplom a jsi hrdá na porod? O diplom ses musela zasloužit, ale porod prostě nastal a šlo to více méně samo. Až na to tlačení na konci je vyžadovaná spoluúčast "jen" ve zvládání bolesti.
|
| *Niki* |
|
(18.10.2009 21:29:06)
Liško, mě moje konfekční velikost zas tak netrápí, velikost 38-40 není velikost, kdy bych se měla oběsit na nejbližším stromu, i když to někdo nakupující v dětském oddělení asi nepochopí
Hrdost nad vysokou školou mě napadla, možná po dostudování, ale já jsem od přírody chytrá, takže zas tolik úsilí mě to nestálo ale ano, i diplom má v mém životě svou váhu, byť rozhodně menší nežmoje porody a děti.
A že jsem hrdá na svůj porod? No, po dvou ukradených porodech (i dětech po nich) jsem na sebe prostě i trošku hrdá, že jsem dokázala porodit doma, i přes překážky, zdravé šťastné dítě, být s ním a dát mu tak to nejlepší ze mě. Musela jsem pro to udělat víc, mnohem víc, než když rodíš v porodnici. Vědět, znát, zařídit, věřit. Po prvních dvou porodech jsem netušila, zda umím porodit, takovou "banalitu". Pro mě je překonání sebe sama, předsudků okolí, či napojení se na dítě, důvodem k hrdosti.
Vím, že to nepochopíš.
|
| Liška s banem :) |
|
(19.10.2009 14:34:27)
Mono, víš, já rodila 2x v porodnici, ale nikdy mě nenapadlo, že kdybych nedej bože musela rodit sama doma, že bych to nezvládla. Rodící software má v sobě každá žena, tudíž to není nic na co být hrdá.
Mickey, jak za někoho můžou porodit doktoři? A myslíš, že mají i kontrakce? A poporodní deprese? Který den po porodu se doktorům spustí mléko???
|
| *Niki* |
|
(19.10.2009 17:37:21)
Fajn Liško, poroď doma, pak pokecáme.Jinak opět plácáš, jen aby řeč nestála
|
| Samarlu |
|
(19.10.2009 18:58:36)
Liško, to je ve třiceti docela odvážný tvrzení, pokud tě teda nepostihlo nějaký neštěstí jako třeba zhoubnej nádor v děloze.
Zejtra, co zejtra, kdožpak ví?
|
| Liška s banem :) |
|
(20.10.2009 11:04:01)
Ale už žádné neplánuju. Ale kdyby se snad nějaké neplánovaně povedlo, tak ho budu mít stejně ráda jako ty plánované děti.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Liška s banem :) |
|
(18.10.2009 20:52:12)
Mono, jsem ráda, že se stihneš pořádně na.... i se 3 dětmi. Nic ve zlým, jen jsi mě rozesmála. Podle toho, jak o té své konfekční velikosti píšeš, tak v ní moc spokojená nejsi.
|
|
|
|
|
| Tulka |
|
(18.10.2009 18:06:19)
hele Liško,a nejseš ty nějaká hubená?Já bych na 34 hrdá nebyla
|
| boží žena |
|
(18.10.2009 18:11:24)
no zas na druhou stranu, pokud bych byla třeba silně obezní, tak pak bych hrdá na tohle číslo byla možná taky
|
|
| Tulka |
|
(18.10.2009 18:13:53)
To je pravda,já jsem taky hrdá,jenom tak,z principu
|
|
|
|
| zuzini | 
|
(18.10.2009 18:18:05)
Velikost mám také 36 (mít 34 vypadám na 12 let), při dítěti jsem také studovala a hodlám v tom pokračovat. Nevidím ovšem důvod, být kvůli toho na sebe nějak zvlášť hrdá. Pro mne jsou důvodem k hrdosti jiné věci. Ale neberu Ti to, každý ať si je hrdý nač se mu zachce.
|
|
|
|
| Lenka | •
|
(18.10.2009 18:41:58)
Pinguiono, separace je sviňa, že.Může za všechno.
Bože, kdy už toho necháte? Vaše metody jsou na blinkání.Ještě víc strašte prvorodičky.
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(18.10.2009 14:06:59)
Já v tom až tak velký rozdíl nevidím. Asi nejsem schopná takové té bezpodmínečné mateřské lásky. Kdyby z mého syna vyrostl masový vrah nebo drogový dealer, ten vztah by se změnil úplně stejně, jako kdyby mi chlap mého srdce dal přes držku.
|
| *Niki* |
|
(18.10.2009 14:11:33)
Monty, tak v tom to bude, pro mě je mezi dětma a chlapama rozdíl obrovský
Cig, já právě zažila obojí. Jak "nicnecítění", tak příval absolutní lásky. Mám i srovnání v chování dětí po takových porodech a v chování mém. Je v tom rozdíl. Na sesutou půdu se prostě blbě staví dům, když to podceníš. Chvíli bydlíš, ale nikdy nevíš, kdy tě "osud dostihne" když to zpevníš, žije se lépe. Nejlíp je ale stavět na dokonale pevném a stabilním pozemku
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(18.10.2009 14:07:42)
A mmch., po porodu jsem cítila k synovi zodpovědnost, ale všeobjímající lásku nějak ne.
|
|
| chikamichi | 
|
(19.10.2009 10:01:53)
já tedy lásku k chlapovi chápu zcela odlišně od lásky k dítěti, u lásky k chlapovi jsem šťastná a užívám si ji , když je se mnou a je se mnou rád a u lásky k dítěti jsem šťastná, když vidím jak je to dítě šťastné ve svém vlastním životě, skoro bych souhlasila s Kilim skutečná matka nemusí dítě vlastnit, ale musí vědět, že je šťastné, aby bylo šťastné musí mít jistotu, že najde matku vždy když ono ji potřebuje, obráceně to nefunguje, tedy ne když matka potřebuje dítě, je jeho povinnost tam být, a tohle musí být postaveno na základě, že dítě ví kdo je jeho matka a to právě vzniká prvními očnímu kontakty hned po porodu, protože dítě je hned po porodu svojí vyspělostí posunuto o pár měsíců dopředu, nepř. dokázalo by si dolézt k prsu matky, když by ho porodila někde na zemi...pak na mnoho měsíců tuto schopnost ztrácí...
|
| kili | •
|
(19.10.2009 10:32:20)
- povinnost dítěte to jistě není, nicméně je pověst z dob dávných o ženě, která odsouzena ke smrti hladem byla uvržena do vězení a nikdo jí nemohl donést ani jídlo ani pití, ale docházela za ní její dcera, která prošla vždy kontrolou a když po více dnech odsouzená neumírala, rozhodl se strážce sledovat celou návštěvu a uviděl, že dcera svou matku kojí. Když se o tomto důvtipu lásky dověděl soudce, zrušil rozsudek... a dodnes je to místo památné
- je zcestná představa, že dítě se z prvního visuálního kontaktu doví kdo je jeho matka, za hranicí bájí jsou představy o měsíce dopředu posunutém vývoji. Výmysly je význam iniciálního kontaktu ponižován.
|
| chikamichi |
|
(19.10.2009 11:10:39)
Kilimu
k prvnímu odstavci, to je otázka, já si myslím, že to co dáme svým dětem nemůžeme nikdy chtít po nich, neb oni to budou zase dávat svým dětem...
a k druhému odstavci, zajdi za svými kolegy do Krče, tam ti řeknou o vývoji novorozence těsně po narození to co já jsem napsala...
|
| chikamichi |
|
(19.10.2009 11:18:46)
cituji:...Když se imprinting provádí v první hodině po narození, hříbě získá silnou vazbu na člověka, který s ním pracuje. Je to tím, že ke kontaktu dochází ve fázi imprintingu (vtištění) a hříbě pak chce člověka následovat a respektovat zrovna tak, jako svou matku. Někteří lidé se mylně domnívají, že provádí s hříbětem imprinting, když mu je jeden den a více. Samozřejmě můžete s hříbětem cvičit v jakémkoliv věku, ale čím je mladší, tím rychleji se učí. Jistě navážete i úzký kontakt se starším hříbětem, ale o skutečném imprintingu se dá hovořit jen bezprostředně po narození. Lidé, kteří vyzkouší obě varianty (hned po narození nebo trochu později), mohou zcela jasně vidět velký rozdíl v tom, jak hříbě reaguje.
Někteří lidé mají také pocit, že když nemohou s hříbětem provádět imprinting bezprostředně po narození, , nemají později žádnou šanci v aplikaci této techniky. To také není pravda. Jak jsem se již zmínil, čím je hříbě mladší, tím je pro něj učení snazší. Proto neváhejte použít techniku imprintingu i několik prvních dní po narození - jen se tomu nedá říkat imprinting.
|
| chikamichi |
|
(19.10.2009 11:33:53)
RANÝ VÝVOJ A FORMOVÁNÍ SEXUÁLNÍ IDENTITY DÍTĚTE
Lenka Šulová
Katedra psychologie
Filosofická fakulta UK Praha
...Jiným významným zdrojem jsou jistě studie etologické, zabývající se pozorováním zvířat v přirozených, či experimentálních situacích, které se zaměřovaly na chování samic k mláďatům. Pozorovatelům připadalo sledované chování jako by předprogramované. Jedním z výstupů těchto studií byl zájem o imprinting (vtištění obrazu matky v prvních několika minutách po porodu). Tento proces je patrně významným nejen pro přežití mláděte, ale i pro zahájení postnatální interakce samice-mládě (matka-dítě). Tato raná interakce je patrně facilitována jak na straně dítěte, které je vybaveno tzv. protósociálním chováním (dle Langmeiera), tak na straně matky, kde probíhá tzv. mateřská senzitivní perioda, pravděpodobně podmíněná hormonálními změnami v těle matky.
Jistě nesmíme opomenout jmenovat řadu významných výzkumů i publikací, které byly podníceny jak 1. tak 2. světovou válkou a byly tedy povětšinou zaměřeny na otázky psychické deprivace dítěte. Po první světové válce to byly především velmi pokrokové výzkumy Ch.Bühlerové a tzv. Vídeňské školy (H.Hetzerová aj.). Po 2. světové válce to byli příkladně R. Spitz, J. Bowlby, M. D. Ainsworthová, W. Goldfarb a další.
Tyto výzkumy se sice nezabývaly přímo analýzou rané interakce M-D, ale podnítily zájem o rodinu, rodinnou interakci, což bylo pro tehdejší ČSSR velmi důležité, neb v poválečném uspořádání byl spíše zdůrazňován význam kolektivu na formování psychiky dítěte a nebylo vyjímkou, že děti byly umísťovány do kolektivních zařízeních hned po šestinedělí matky nebo od 3 měsíců věku dítěte. Z hlediska poznatků moderní psychologie byla tato separace od matky dosti zásadním deprivačním činitelem pro generaci poválečných dětí. Změnu v tehdejší filosofii, očekávající postupný ústup rodinných vztahů před kolektivem, přinesly až práce Z. Matějčka, J. Kocha, J. Langmeiera, M. Damborské, J. Kotáskové aj.
Poslední významný vliv, který zde budeme jmenovat je nesporně technologický rozvoj. Pokrok v oblasti techniky umožňující sledovat prenatální i postnatální vývoj dítěte v celém jeho průběhu, umožňující detailní analýzy chování – jak registraci, tak počítačové zpracování. Termografie, fetální EEG a izotopické techniky sehrávají jistě velmi významnou roli v zaměření i kvalitě výsledků výzkumů.
S tímto pokrokem jistě souvisí i vznik nové oblasti psychologie – tzv. prenatální psychologie, spojované často se jménem T. Vernyho.
Z hlediska výše řečeného je pochopitelné, že existuje-li komunikace M-D už v období prenatálním, pokračuje ihned po porodu na kvalitativně vyšší úrovni. Do rané komunikace jsou zapojeny všechny smyslové modality a velmi záleží na jejich kvalitě při narození a na jejich stimulaci ze strany personálního i předmětného prostředí dítěte. Na průběh porodu jako na významný start interakce matka-dítě, či obecněji interakce dítě-širší prostředí upozorňuje řada autorů, jako jeden z prvních výše zmíněný psychoanalytik O. Rank, který byl zaměřen především na možné porodní trauma. Mezi další, kteří významně ovlivnili „porodní filosofii“ druhé poloviny 20.století jmenujme alespoň G. Dicka-Reada, zdůrazňujícího především pocity matky (1944), L. Lamaze, průkopníka tzv. psycho-profylaxe (předporodní přípravy), F.Leboyera (1974) zaměřeného na pocity plod
|
| chikamichi |
|
(19.10.2009 11:35:33)
...Obecně lze říci, že všechny tyto snahy vedou ke společnému cíli. K usnadnění rané interakce M-D. Dle některých výzkumů je tzv. kritickým obdobím interakce prvních 24 hodin po porodu. Vztah dítěte a matky je oboustranně velmi intenzivní a citlivý. Jde o vzájemné slaďování pohybů a potřeb v jediný interakční řetězec. Jako jeden z prvních upozorňoval na specifiku této vazby J. Bowlby. Snažil se formulovat teorii vztahů, která propojuje etologický a psychoanalytický přístup k pojmu vazba (bonding). Spolupráce s M. D. Ainsworthovou vedla k zavedení známého pojmu „attachment“ (připoutání dítěte k matce a navázání specifického pouta k ní), což má být základem pro všechny další sociální vztahy a jeho narušení vede k závažným důsledkům ve vývoji jedince. Oba aktéři rané interakce jsou pro ni jakoby „předprogramováni“ a velmi záleží na několika významných faktorech (zdraví matky a dítěte, porodní a poporodní situaci, zralosti matky), zda se jejich komunikace stane synchronní (vyvážená, dobře se doplňující a na sebe navazující), či asynchronní (mnohá vzájemná neporozumění si, disharmonie – příkladně matka alkoholička, která nezachytí signály dítěte, jejíž chování se prudce mění a je pro dítě nečitelné).
|
| chikamichi |
|
(19.10.2009 11:42:18)
kili ještě stále budeš popírat význam vtištění matky dítětem několik minut po porodu?
|
| kili | •
|
(19.10.2009 11:48:31)
zjevně nevnímáte mnou napsané a možná ani to, co jste předtím napsala sama.
|
| chikamichi |
|
(19.10.2009 12:15:48)
vypráví MUDr. Magdalena Paulová, CSc., předsedkyně Národního výboru pro podporu kojení, z Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze.
Každý zdravý novorozenec, by měl být v prvních minutách po narození přiložen k matce na hruď. Tento kontakt se nazývá "skin-to-skin" (kůže na kůži)a zabezpečí dítěti udržovat normální tělesnou teplotu, protože jeho teplota po porodu prudce klesá. Tím snižuje jeho energetický výdaj, stimuluje sání dítěte a produkci mateřského mléka. Děťátko se samo dokáže pohyby dostat k bradavce a začít sát. !!!!!!!!!!!!!!!
|
|
| chikamichi |
|
(19.10.2009 12:17:10)
píšete, že si vymýšlím, tak vám dokládám, kde jsem se mnou uvedené věci dočetla...čekám na omluvu
|
| kili | •
|
(19.10.2009 16:09:06)
Já jsem nenapsal, že si Vy vymýšlíte, ale napsal jsem :
" - je zcestná představa, že dítě se z prvního visuálního kontaktu doví kdo je jeho matka, za hranicí bájí jsou představy o měsíce dopředu posunutém vývoji. Výmysly je význam iniciálního kontaktu ponižován. "
Vaše nepochopení mnou napsaného je možná založeno na tom, co jsem tu už psal, totiž na nepochopení obsahů pojmů bonding, separace, attachment, attachment theory, iniciální kontakt a nyní zřejmě i imprinting
Pojem "posunutí vývoje" je v dané věci obsahově nesmyslný.
Nemám proč a zač se Vám omlouvat.
|
|
|
|
|
|
|
| chikamichi |
|
(19.10.2009 11:33:53)
RANÝ VÝVOJ A FORMOVÁNÍ SEXUÁLNÍ IDENTITY DÍTĚTE
Lenka Šulová
Katedra psychologie
Filosofická fakulta UK Praha
...Jiným významným zdrojem jsou jistě studie etologické, zabývající se pozorováním zvířat v přirozených, či experimentálních situacích, které se zaměřovaly na chování samic k mláďatům. Pozorovatelům připadalo sledované chování jako by předprogramované. Jedním z výstupů těchto studií byl zájem o imprinting (vtištění obrazu matky v prvních několika minutách po porodu). Tento proces je patrně významným nejen pro přežití mláděte, ale i pro zahájení postnatální interakce samice-mládě (matka-dítě). Tato raná interakce je patrně facilitována jak na straně dítěte, které je vybaveno tzv. protósociálním chováním (dle Langmeiera), tak na straně matky, kde probíhá tzv. mateřská senzitivní perioda, pravděpodobně podmíněná hormonálními změnami v těle matky.
Jistě nesmíme opomenout jmenovat řadu významných výzkumů i publikací, které byly podníceny jak 1. tak 2. světovou válkou a byly tedy povětšinou zaměřeny na otázky psychické deprivace dítěte. Po první světové válce to byly především velmi pokrokové výzkumy Ch.Bühlerové a tzv. Vídeňské školy (H.Hetzerová aj.). Po 2. světové válce to byli příkladně R. Spitz, J. Bowlby, M. D. Ainsworthová, W. Goldfarb a další.
Tyto výzkumy se sice nezabývaly přímo analýzou rané interakce M-D, ale podnítily zájem o rodinu, rodinnou interakci, což bylo pro tehdejší ČSSR velmi důležité, neb v poválečném uspořádání byl spíše zdůrazňován význam kolektivu na formování psychiky dítěte a nebylo vyjímkou, že děti byly umísťovány do kolektivních zařízeních hned po šestinedělí matky nebo od 3 měsíců věku dítěte. Z hlediska poznatků moderní psychologie byla tato separace od matky dosti zásadním deprivačním činitelem pro generaci poválečných dětí. Změnu v tehdejší filosofii, očekávající postupný ústup rodinných vztahů před kolektivem, přinesly až práce Z. Matějčka, J. Kocha, J. Langmeiera, M. Damborské, J. Kotáskové aj.
Poslední významný vliv, který zde budeme jmenovat je nesporně technologický rozvoj. Pokrok v oblasti techniky umožňující sledovat prenatální i postnatální vývoj dítěte v celém jeho průběhu, umožňující detailní analýzy chování – jak registraci, tak počítačové zpracování. Termografie, fetální EEG a izotopické techniky sehrávají jistě velmi významnou roli v zaměření i kvalitě výsledků výzkumů.
S tímto pokrokem jistě souvisí i vznik nové oblasti psychologie – tzv. prenatální psychologie, spojované často se jménem T. Vernyho.
Z hlediska výše řečeného je pochopitelné, že existuje-li komunikace M-D už v období prenatálním, pokračuje ihned po porodu na kvalitativně vyšší úrovni. Do rané komunikace jsou zapojeny všechny smyslové modality a velmi záleží na jejich kvalitě při narození a na jejich stimulaci ze strany personálního i předmětného prostředí dítěte. Na průběh porodu jako na významný start interakce matka-dítě, či obecněji interakce dítě-širší prostředí upozorňuje řada autorů, jako jeden z prvních výše zmíněný psychoanalytik O. Rank, který byl zaměřen především na možné porodní trauma. Mezi další, kteří významně ovlivnili „porodní filosofii“ druhé poloviny 20.století jmenujme alespoň G. Dicka-Reada, zdůrazňujícího především pocity matky (1944), L. Lamaze, průkopníka tzv. psycho-profylaxe (předporodní přípravy), F.Leboyera (1974) zaměřeného na pocity plod
|
|
|
|
|
|
|
| kili | •
|
(18.10.2009 15:26:28)
Lze docela dobře chápat a souhlasit s tím, co píšete. Jen bych nebyl tak kategorický v té věci
žádný kladný vztah = dám do adopce. Nejen v klasické historce o Šalamounově soudu lze vidět, že milující matka se dokáže vzdát svého dítka v jeho zájmu.
Je samozřejmě rozdíl v tom, zda nechce, nemůže nebo nedovede se o dítko starat.
Láska je jedna věc, vzájemný vztah dítě-rodina druhá věc, odpovědnost věc třetí. A ohled na budoucnost možná vůbec ta největší věc. To dobře popisujete. Ale láska vzniklá náhle jako hromový úder také existuje. Všechno to se dohromady neoddělitelně prolíná.
|
|
|
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(18.10.2009 13:39:50)
Cig, neberu ti, jak to vidíš.
Pro mě "plod", kterému slyším přes dopplera či UTZ bít srdce, které na UTZ vidím a sama cítím, jak kope, jak se má... není teorie. To není teoretická láska.Jen je pochopitelně jiná, než ta po porodu, když své dítě mám v náručí a u sebe.
Jsou různé druhy lásky a já nesouhlasím (opět můj názor), že milovat děcko před porodem je jen teorie. Pro mě je to jen jiné.
|
| .. |
|
(18.10.2009 14:02:44)
Mono, to taky nebyla reakce na to, že ty to tak máš a já ti nutim, že to tak není...jen jsem chtěla napsat zkušenost z druhé strany:)
|
|
|
|
|
| zuzini |
|
(18.10.2009 10:51:34)
Á pivonka psycholog
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(18.10.2009 10:21:42)
Liško, mně přijde smutné, když žena 21. století nepovažuje porod za jeden ze svých úspěchů. To se přeci nevylučuje s tím, že se cítím úspěšná i v rodinném životě, v práci, ve studiu. Naopak, to ostatní se tím velmi posiluje - cítím se být jednotnou osobou, naplněnou ve všech aspektech - obecně lidských i specificky ženských.
|
|
| kili | •
|
(18.10.2009 11:35:45)
Zaujala mne poslední věta Vašeho příspěvku. Uvědomění krátkosti časového úseku kolem porodu je stejně vhodné, jako uvědomění jeho významu. V tom spočívá i vnímání bondingu a separace, které jistě nejsou záležitostí páru okamžiků, jak si někdo myslí.
|
| Mickey16 |
|
(18.10.2009 12:50:38)
To říká ten co nikdy nerodil
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(18.10.2009 12:56:58)
Jistě. Proto kromě nepřerušovaného kontaktu těsně po porodu podporuji a vnímám důležitost i nepřerušovaného kontaktu i dále po porodu a také např. pobyt rodiče s dítětem na JIP.
|
|
|
|
Napadlo mě to samé 
Šmírákům fandím už míň, ale každý se potřebuje nějak vyžít, že
V její náručí
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)