| nimi |
 |
(27.11.2009 22:22:44)
tak moc že druhe dítě neplanuji protože muj první porod byl děs a hruza CŘ a další operace k vuli cisaři hruza
Mám moc velký strach že se stane něco podobneho
a nedavno jsem četla na konikovi že mladá slečna k vuli strachu z porodu šla na miniinterupci co si o tom myslíte??
|
| Calpurnia | 
|
(27.11.2009 22:28:41)
Strach z porodu je diagnoza. Druh fobie. Není to legrace.
|
| nimi |
|
(27.11.2009 22:31:58)
a co mám dělat??
moje g.lekařka řekla že když jsem to zvladla jednou zvladnu klidně i po druhe,třetí
A já se tak bojím že se chraním jak anti.kondomem tak přerušovanou soul.bojim se abych neotěhotněla
|
| Mickey16 | 
|
(27.11.2009 22:44:49)
Radu gynekoložky zarámovat, fakt... měla bys to řešit jako jakoukoli jinou fobii, zkus si najít dobrého psychologa a promluvit si s ním, sama se toho těžko zbavíš. Radílky typu "přežila jednou, přežije podruhé" nakopat do pozadí
|
|
| kája+dva | 
|
(27.11.2009 22:45:41)
Taky se tak moc bojím. Dopadlo to tak, že teď už s manželem skoro spolu nespíme, nevěřím žádné antikoncepci a jít na potrat bych asi nemohla... začala jsem chodit k sexuložce,ale asi mě požene i k psychologovi mám pocit, že všechny mámy co znám rodily v naprosté pohodě, jen já to moc prožívám,ale pro mě to byl natolik příšerný zážitek, že už to nechci nikdy zažít.
|
| Kohnova | •
|
(27.11.2009 22:48:46)
Tak pokud te to dohnalo az do faze, ze nechces spat se svym muzem, tak to je spis na pychiatra.
|
| Teraza Horáková |
|
(27.11.2009 22:58:30)
rozhodně lékař. Pro duši.
|
|
|
|
| Kočanská | •
|
(28.11.2009 10:11:47)
Tak to tvoje lékařka dost podceňuje.
Já tě naprosto chápu. Paradoxně proto, že já sice měla první porod v pohodě, ale stejně jsem z druhého měla strašný vítr. Ne že bych se ho vyloženě nějak strašně bála, ale měla jsem strach aby všechno klaplo. Nedívím se Ti proto vůbec, že když to poprvé byl děs a běs, tak že se strašně bojíš.
Je to bohužel velká škoda, že takhle to má spousta žen. Porod určitě bolí, ale nemusí z toho být trauma na celý život. Co si myslíš že by Ti pomohlo?
|
|
|
|
| Limai | 
|
(27.11.2009 22:32:35)
Ninusenko,já se druhého porodu neskutečně bála,protože při prvním jsem málem zemřela a měla jsem obrovský strach že se to bude opakovat.Jinak jsem čekala že bude rychlý a bezbolestný,protože dceru jsem rodila naprosto pohodově,ale ten druhý teda kurevsky bolel.I přes veškerý strach z druhého porodu mě ale nenapadlo že bych šla na interupci.Každý porod je jiný a nikdy se nedá předem odhadnout,jak bude probíhat.Druhý porod můžeš mít úplně bez potíží,snadný,rychlý.Já jsem ráda že jsem se rozhodla si dítě nechat a ačkoli jsem chtěla holčičku,mám úžasného smíška s pindíkem a mooooc ho miluju.Ta bolest za to stála.
|
|
| Leny,Laila 11/04,Sabrina 10/07 | 
|
(27.11.2009 22:32:39)
Tak já jsem se taky druhého porodu bála moc, protože ten první byl strašný, vývolávaný, hrozně bolesti, měla jsem vlastně jednu nepřetržitou kontrakci, žádné přestávky a intervaly.... ve finále... dcera se škrtila na šňůře, takže rozdýchávali a tak, ale vesměs na to vzpomínám, že to bylo vlastně nádherné. Dcerka je v pořádku. Přesto, že byl první porod děsný zážitek a ještě dnes mě trápí jizva, kterou mám až na konečník, jak museli dusící dceru dostat rychle ven, tak jsem do druhého porodu šla. A ejhle, bylo to fakt mnohem lepší! V podstatě to byl fofr, na epidurál jsem ani nepomyslela a zvládla jsem to fakt dobře. Takže bych šla asi rodit i potřetí  I když také se strachem. Každý porod je jiný.
|
|
| Gora | 
|
(27.11.2009 22:53:23)
Ninusenko, taky jsem se po prvním dítku hrozně druhého porodu bála, trvalo tři roky než jsem se rozhodla, že teda jo. První jsem měla těžký - vakuex a kleště, trvalo to dlouho, syna museli oživovat. Já si řekla, že snad už nic horšího mě potkat nemůže, tak jsem se rozhodla pořídit synovi sourozence, už kvůli tomu, že po něm hodně toužil, a já vždycky chtěla děti dvě. Nakonec druhý porod byl oproti prvnímu naprosto pohodový (možná i díky maliníku), a dokonce občas uvažuju o třetím dítku.
|
|
| magrata1 | 
|
(27.11.2009 22:59:13)
První porod jsem měla děsný, nakonec završený císařákem. U druhého jsem měla indikovaný císařák kvůli změnám na pánvi a nakonec jsem porodila normálně. No, když mi řekli, že žádná narkóza, že koza , málem mě kleplo. Tři roky mi hustili, že těhotenství radši ne, a když, tak porod císař, To byl šok, když mi ho gynekolog nechtěl udělat.
Jsem moc ráda, nebyla to prča, ale proti prvnímu se to nedá srovnat. A hned, když se malá narodila, mi napadlo, že bych brala ještě jedno. Tak snad to zvládneš, držím palce
|
|
| katyn | 
|
(27.11.2009 23:13:25)
Můj první porod byl hrozný, druhé dítě jsem z toho důvodu nechtěla. Ale toha po miminku byla silnější .... a druhý porod byla procházka růžovým sadem :o) .... samozřejmě že každý porod bolí, ale ta radost za to stojí!!!
|
| katyn |
|
(27.11.2009 23:14:31)
A teď si dokonce říkám, že proč ne třetí mimi :o)
|
|
|
| 10.5Libik12 | 
|
(27.11.2009 23:24:31)
Moje neteř celé druhé těhotenství nepřetržitě řvala, že jde rodit.Poprvé se nechala vykolejit radama a strávila nepříjemných 30 hodin v porodnici. Následně se nechala se otěhotnět jen aby splnila přání milovanému muži, který přijal její nemanželské dítě a doufala, že se to poddá.Psychicky se léčila alternativně i nealternativně, nastřádala na úplatek pro SC. Nakonec to na ní přišlo a porod byl ok, už chce zase rodit.
Je tu někdo, kdo se tak nějak nebál porodu?
Já jsem se poprvé bála, že to nejde, podruhé, že mě nebudou medikovat a vyvolávat a neporodím a potřetí, že děcko zhýralé alkoholičky musí být ježek.
Vždycky to bylo lepší než jsem čekala a potřetí to bylo dokonce luxusní, navzdory vysokému věku a velkému odstupu mezi porody.
|
| Tequilkaja | 
|
(28.11.2009 0:26:17)
Jsem asi "jiná",ale já jsem se prvního porodu nebála vůbec. Dopadl všelijak,ale nakonec štastně pro mě i syna. Fofr porod který se zastavil když byla půlka hlavičky venku,konec kontrakcí a kolaps,napřed prcka hned na to můj. Kleště a honem ven. 5 lékařů a 2 PA měli co dělat kolem nás obou. Syn je v naprostém pořádku já také.
Na druhé těhu a dítko si manžel musel počkat,přemlouval 2 roky. Já jsem řekla,že už nikdy,že bude jedináček. Nakonec mě udyndal.
Druhý porod byl pro mě bubák,kvůli dopředu naplánovanému císaři. Já se bojím operací a všeho kolem zásahu do těla. No tři dny před kontrolou,kdy měl napsat lékař císaře i s datumem do těhuprůkazky,se synek rozhodl že nebude čekat a že jde hned. Lékař co mě přijímal,si mě vyslechl a jelikož co není psáno není u nás dáno. Nebyl zápis,nebyl císař. Rozumně mi vysvětlil,že mě budou hlídat a pokud by to vypadalo dobře,že porodím sama,pokud bude jediný náznak konce kontrakcí,či sebemenší problém na monitoru okamžitě sál a CS. Souhlasila jsem,protože představa přirozeného porodu bez nutnosti řezu do mého těla,byla naprosto báječná a jelikož mě uklidnil,že miminko nebude mít víc jak 3500gr tak jsem se těšila že to půjde bez toho.
Popřál mi dobrou noc,že se mám jít vyspat a ráno porodíme. Myslela jsem si své. Bylo cca 30 minut po půlnoci.
Ve dvě se mi rozjely parádní kontrakce,před pátou rupla plodovka v 7:01 se narodil na první zatlačení syn, pár minut po něm bez injekce a podpory vyjela placenta.
Pan doktor se zaradoval,že se spletl jen o 50gr syn měl 3450gr,pogratuloval nám k miminku,vyšil mi na památku 13 stehů,rozloučil se a odešel.
Rozhodně nelituji že mi ten CS do karty můj lékař nestihl zapsat,jsem ráda že přítomný lékař uměl podat svůj postoj nenuceně,vřele a pro mě přijatelně.
A čeho si vážím nejvíc? Sama sebe,že jsem do toho šla i podruhé přes veškeré obavy. Protože byly zbytečné.
|
| Teraza Horáková |
|
(28.11.2009 0:39:57)
Tequilkaja
GRATULUJI K OBOJÍMU, ŽE TO HEZKY DOPADLO.
ono vždycky to, co je poprvé buď zklame nebo předčí očekávané, možná proto jsme neměly strach.
Mám kamarádku, co rodí za housku ve výtahu... Jak říká, poprvé asi tak 40 minut od kontrakcí k porodu, podruhé přes hodinu. Potřetí uvízla ve výtahu v hotelu
8 hodin - s doktorem a sanitářem ze záchranky ) Za housku to nebylo - když se výtah rozjel, byla venku hlavička.
Za housku říká )
|
| Teraza Horáková |
|
(28.11.2009 0:48:36)
V TÉ DOBĚ JSEM O TOMHLE SERVERU nevěděla nic. Asi byl v našich krajích i internech, ale myslím, že u nás doma ne.
Ono je někdy dobré vědět houby, tzn. nebabrat se v rizicích, možnostech.... a někdy ne..
Jsou typy, kterým by měl být přístup k některým info zakázán, já jsem takový typický příklad, protože pak bádám, pátrám, hledám podrobnosti ..... což nevadí, .... ale pak ta rizika, i ty špatné možnosti. U některých povah to vadí.
Krásně to vyjádřila naše porodní lékařka,
"jaké to bylo??
krásný, i díky vám, viděla jste uzlíčky? jsou tak malí, snad budou v pořádku.
Nebojte, pan doktor.... xy je profík a uzlíčkové vypadají bojovně, jak vám je?
Dobře (mně bylo báječně, nespala jsem celou noc - něco jako adrenalinový výbuch, zdolán Everest - únava, ale nádherná.... a 5 hodin po SC jsem hledala sprchu a děti, sestra na JIPCE kvílela strachy)
Víte, já jsem těhotná.
Jé, paní doktorko, Gratuluju, to je paráda, asi to budete mít jednodušší, všude samí kamarádi.
Ne, o to je právě horší, ani nevíte.... co všechno si uvědomuju, sleduju a vím já.
aha... Promiňte, to je vlastně pravda, tak hodně štěstí"
To je skoro doslovný přepis našeho rozhovoru po těch letech. Někdy vědět míň znamená mít víc klidu a ten rozhodně prospívá. Spojení těl a duší.
Nicméně paní doktorka má zdravé dítko. A já už fakt jdu dočíst tu knihu.
|
| Balbína | 
|
(28.11.2009 1:02:25)
Máš pravdu. Já četla před prvním porodem takové ty rady, jak je vše pod kontrolou, jak když tlačí hlavička na hráz, tak to nebolí.. takže jsem se nebála a pak jsem čučela. Zase jsem hledala reference na jednotlivé porodnice. A to mě rozplakalo a rozhodilo. Vždy se našel někdo, kdo byl nespokojený, do detailu to popsal.. pak už jsem radši nic nehledala.
|
|
|
|
|
| Teraza Horáková |
|
(28.11.2009 0:35:58)
LIBIK, nebudu lhát, NEBÁLA JSEM SE ANI TROCHU. Porodu vůbec ne, spíš toho, jestli budou prckové zdraví, bylo to brzo a věděla jsem, že budou malincí.
Jsem si říkala, to projede jako nic )) proti těm 3kilům donošenců, co mají ostatní.
Bála jsem, že nedonosíme. Na další porod si netroufám, resp. na další těhotenství, ač bylo krásné, pohodové, opečovávané, těšivé a po pár měsících jsem plácala to, co si dneska netroufnu v jídle ani náhodou a zmenšující se oblečení mělo důvod.
Porod se tvářil jako přirozený, byl dlouhý, pak skončil nepřirozeně, (no, jednu chvíli jsem zvracela vyčerpáním.... to si taky pamatuju)...
ale měl nádherný výsledek a má ) Takže rodit ano, početí ano, podobné těhotenství (viz. výše - BYLO KRÁSNÉ) už ani omylem a poporodní starosti o děti a následně i o sebe - nutný SC - ANI OMYLEM.
|
|
| Šešule | 
|
(28.11.2009 9:07:00)
Já se nebála, já se těšila Když jsem rodila, slibovala jsem si, že příští dítě jedině adopcí a že se na chlapa už v životě ani nepodívám. Hodinu po porodu bych do toho byla šla znova Teď bych rodila, až bych brečela
|
|
| Kalamity YANKA | 
|
(28.11.2009 9:10:50)
"..že děcko zhýralé alkoholičky musí být ježek..."
|
|
| Markéta, kluci 7 a 1 | •
|
(28.11.2009 9:35:06)
Já jsem poprvné byla zvědavá, jaké to bude, nebála jsem se. Podruhé jsme se bála, že to bude stejné jako poprvé a ve skutečnosti to bylo daleko horší. Pár dní po porodu jsem se hřála vědomím, že to bylo naposledy a že už nikdy. Dokonce si pamatuju, že jak se mi prvních pár dní stahovala děloha a bolelo to, tak jsem se v noci budila hrůzou, že zase rodím. No, a teď bych do toho šla klidně znovu, ale bohužel už nepůjdu.
|
|
|
| Balbína |
|
(28.11.2009 0:53:02)
chudinko. to muselo být fakt hrozné, určitě si nech pomoct od odborníků. Nemáš se za co stydět, porod je fakt síla. Nejsi určitě jedinná, kdo se bojí, i když u tebe je to až moc. Další dítě mít nemusíš, ale je blbé, když se kvůli tomu bojíš i milování. Já se druhého porodu bála taky víc než prvního. Uklidňovala jsem se tím, že si určitě nechám píchnout epidurál. Nakonec byl úplně jiný, než jsem čekala, bolesti mírné až na posledních 20 minut. A epidurál se nekonal.
Já jsem teda teď s manželem taky sakra zodpovědná, hormonální antikoncepci brát nemohu, tak používáme kondomy. Už se nebojím porodu, ale další dítě fakt nechci. Mám zdravotní problémy kvůli kterým bych dítě mít neměla a na další ani nemám energii. Říkám si, kdybych otěhotněla, uvidím, pokud bude zdravotní stav špatný, budu muset na potrat. Tohle si říkám, ale asi bych na tom musela být hodně zle, abych na potrat opravdu šla. Jiné je si něco představovat a jiné je být v té situaci.
|
| Liška s banem :) | 
|
(28.11.2009 19:45:38)
Já šla k prvnímu porodu s obavami, jak se něco tak velké dostane ven tak malým otvorem, k druhému jsem se docela těšila a čekala rychlejší postup (nebyl, přidal 5 hodin) a k třetímu se nechystám, protože se mi už nechce do kojení a do toho počátečnímu piplání miminka včetně návštěv u pediatra každých pár týdnů. Prostě znovu vše od začátku. Ale možná mě to zase chytne na prahu 40.
|
|
|
| Monča (Máťa,Michálek,Martinka) | 
|
(3.12.2009 21:20:14)
Ninusenko, odvahu!!! Máme tři děti a porod každého z nich byl naprosto jiný.
U prvního porodu jsem byla vyplašená již dopředu (jako skoro každá maminka, která neví do čeho jde), takže jsem zazmatkovala a nechala jsem si píchnout téměř v prvopočátku kontrakcí epidurál. Netušila jsem, jak moc na mě bude "oblbovák" působit. Necítila jsem absolutně nic až do konce porodu. Když jsem měla Matýska vytlačit, tak jsem nevěděla kdy, protože kontrakce jsem nepoznala a z monitorovacího pásu mě již odpojili. Naštěstí pomohla výtečná porodní asistentka s mnohaletou praxí
Když jsem jedno ráno dva roky na to usoudila, že to noční pobolívání břicha bude přeci jen blížící se porod a nastávající kontrakce, čekala jsem na silnější a silnější bolesti, které stále nepřicházely. Občas jsem "něco" cítila, ale v pohodě jsem vše prodýchala a mohla jsem pokračovat v běžných domácích pracech. Dodnes si pamatuji, co jsem vařila k obědu, jak jsem si připravovala ještě pár drobností pro očekávané miminko a do porodnice jsem vůbec nespěchala. Asi ve 13 hodin jsem byla na předporodním vyšetření a paní doktorka mi skoro nevěřila, že mi nepraskla plodová voda, když miminko má hlavičku již téměř na krajíčku. Přecházela jsem po porodním sále, čekala na manžela a připadala si jako simulant, který nic nepotřebuje. Bylo mi hloupé si lehnout!!! Pár minutek po 14. hodině byl Michálek venku
Za další dva roky jsem měla nástup k porodu trochu naplánovaný. Vzhledem k mým značným křečovým žilám a termínu za tři dny se lékař rozhodl, že mi píchne plodovou vodu a "porodíme". Prožila jsem si klasický porod s nefalšovanými sílícími a častějšími bolestmi a jsem za něj moc ráda. Martinka na mne byla hodná, protože dost spěchala na svět, a tak jsem ji mohla za tři hodinky konečně pochovat
Pokaždé "to bylo o něčem jiném", ale určitě nezastávám názor, že můj první, naprosto bezbolestný, porod byl ten nejlepší.
Monča
|
|
|
V její náručí
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)