| Lenka | •
 |
(29.12.2009 11:49:46) Bože, vys... se na laktační poradkyni, to musí být pěkná husa. A vůbec - věř víc vlastním pocitům a vlastnímu rozumu, než "odborníkům".
Jestli je malá ukřičená od přírody, nebo vlivem porodu, to nejspíš už nezjistíš. Ale pokud vlivem porodu, určitě to není tím, že tí jí "kuchli" z břicha, ale spíš tím, že se porod zastavil a ona mohla být třeba mírně přidušená a následkem toho je zvýšeně dráždivá.
Děkuj bohu za to, že císař existuje a neřeš pitomosti. A radši si za ten porod i když to bylo císařem, něco pěknýho kup...tys to dokázala, ne? Porodit pěkný dítě? A je úplně šumafuk, jak...a věř, že za pár let se budeš tomuhle "selhání" smát...Co je to selhání? Jen blud, co jsi načerpala někde na internetu...že kdybys porodila "přirozeně", tak bys byla happy a tvoje dítě taky? Nebut labut...mateřství není procházka růžovou zahradou, ani jízda podle příruček.
Bud ráda, že to nedopadlo hůř...a pokud ti někdo bude chtít kecat nějaký bludy, tak ho můžeš odpálkovat tím, že i ty "jsi si svůj porod protrpěla" - dokonce 2x - porodní stahy i pak bolest po císaři.
|
| Lenka | •
 |
(29.12.2009 11:53:13) Boleslavko, já si právě myslím, že se potřebuje snést z nadoblačných výšin...tenhle fenomén "selhání" je dílo poslední doby - všech těch internetových diskusí, Maminek, Betynek...kde se cení předpisové "matky", co nikdy neměly poporodní deprese, kojily do roztrhání těla, nerodily vyvolaně ani císařem...
Zakladatelka by se potřebovala kouknout na takové případy, kdy dítě třeba "odskákalo" porod a je dneska postižené. Asi by se jí nějaké její "selhání" najednou zdálo naprosto triviální.
Všechno je to o úhlu pohledu na určitou věc. Jiné matky by třeba daly všechno za to, aby jim toho císaře udělali včas a dítě bylo OK.
|
| januska.1 | 
 |
(29.12.2009 11:55:56) Přesně tak,Lenka to napsala úplně super.Ať jde zakladatelka navštívit nějaáký stacionář a podívat se,co může nastat když se porod zastaví....Pak bude děkovat bohu,že zrovna jí to dobře dopadlo..
|
|
| Jana Nová |
 |
(29.12.2009 11:57:35) Lenko, ale to je nesmysl. Ten pocit tady byl dávno před internetem. Citovala jsem tady lékařku, která napsala knihu v roce 1988 - tedy dávno před tím, než byl internet volně dostupný lidem.
|
| Jana Nová |
 |
(29.12.2009 11:59:45) Nebo si fakt představuješ, že na léčení něčích negativních pocitů stačí, když si dotyčná řekne - Bože, jsem já to ale kráva blbá, řeším úplné kraviny. Promiń, ale taková představa je trochu primitivní.
|
|
| hrúda |
 |
(29.12.2009 12:02:40) Souhlas, taky jsem si sůj pocit selhání prožívala v době, kdy jsme internet neměli a v Betynkách apod, jsem si nikdy nelibovala...
|
| Lenka | •
 |
(29.12.2009 12:09:15) Ještě chci něco dodat:
jak zakladatelka píše, že "měla naplánovaný přirozený porod"...to mi přijde taky k úsměvu...copak se všechno v životě dá naplánovat, natož porod? To je pýcha, která nás k tomu vede, si tohle myslet.
Moje známá taky neměla "v plánu", ani jí to nenapadlo, že bude rodit kleštěma. Prostě si myslela, že se jí něco podobnýho nemůže stát...
a pak sice rodila vaginálně, ale byla tak šitá, že kolik dní mohla jen ležet, ani nemohla pořádně chodit
To už snad ten císař je lepší, ne? Než se nervovat při porodu, porod se zastaví, mít rozsáhlá poporodní zranění...a ještě trnout, jestli kleště dítě nepoškodily a bude OK...
|
| Federika | 
 |
(29.12.2009 12:12:24) Lenko, ale ty nechápeš, že ona vůbec nehodnotí, co je nebo není lepší...Ani nelituje, že rodila císařem....Prostě by se jen ráda vyrovnala s pocitem, který po císaři má, ten pocit se nedá škrtnout, nezmizí okamžitě...
|
|
| Lenka | •
 |
(29.12.2009 12:12:39) Holky, já netvrdím, že jí nechápu...ale se svými pocity člověk musí pracovat, ne se v nich utopit. Co jí pomůže, když jí tady budeme poplácávat po pleci a litovat...já myslím, že jí pomůže jen když to přestane vidět "jako problém", ale podívá se na to z jiného úhlu.
Pokud na to bude pořád nazírat jako na těžký problém, je na nejlepší cestě mít z toho trauma nebo depresi. Neříkám, potlačit svoje pocity, ale prostě je zpracovat.
V životě je x-traumat a daleko horších. A když se s tím nedokáže vypořádat sama, měla by fakt navštívit odborníka. Bude se s ní o tom bavit a ona postupně změní názor. Když si to bude "hýčkat" jako problém, tak to napořád v ní jako problém taky zůstane.
|
| hrúda |
 |
(29.12.2009 12:14:57) Jenže ve chvíli, kdy ji začnete stavět do pozice té špatné, která se neraduje a jen kňučí, se ona bude propadat hlouběji. Takhle to nefunguje, bohužel, kdyby to bylo tak snadné, byla by to paráda.
|
|
| Lenka | •
 |
(29.12.2009 12:16:36) No Federiko, já k tomu napíšu už jenom tohle - ani přirozenej porod ti nezaručí ten správnej hormonální koktejl, pocit, že jsi zdolala Kilimandžáro. Spousta žen porodí vaginálně a taky mají pocit "cizosti" a že se musí se svým dítětem postupně sžít.
Tohle je právě ten omyl, vinit za všechno "císaře" a vidět vaginální porod jako všespasitelný. Tj. kdyby to bylo vaginálně, bylo by všechno OK. No a dost možná, že by taky nebylo.
Já jsem si císařem prošla taky, určité pocity "cizosti" ze začátku jsem měla taky, ale prostě jsem se pak soustředila na jiné věci a přestala se postupně v porodu "matlat". Ono o tom to taky je...prostě dovolit životu, aby šel dál.
A dost, nechci se hádat, jen jsem napsala svůj názor.
|
| Lenka | •
 |
(29.12.2009 12:19:19) Ale Jano, nikdo jí do pozice té špatné nestaví. Jestli je v nějaké roli, tak člověka, který měl nereálné očekávání.
Ono v životě jsou nejhorší růžové brýle. Clověk nechce pak vidět věci takové, jaké skutečně jsou.
Ze ve skutečnosti jsou OK, jen se musí vyrovnat s tím,že "všechno nebylo podle plánu".
A taky je to o tom, mít ráda sama sebe...pak člověka daleko mín napadají takové věci, že "selhal", protože "špatně plnil svoji roli"
|
| hrúda |
 |
(29.12.2009 12:26:17) Lenko, Varanka si prostě chtěla mimčo porodit sama... nyní má možná pocit, že jí někdo vytáhl dítě z těla bez jejího přičinění, třeba si díky tomu připadá málo mateřsky. Možná má pocit, že to mohla nějak ovlivnit, možná má pocit, že díky její ´´neschopnosti´´ připravila dítěti horší start do života. Tři měsíce je opravdu krátká doba a pokud ten problém pojmenovala teprve teď, není se co divit, že doposud jen tápala a utápěla se v sebetrýznění. Jak jsem psala, prožívala jsem podobné chvíle, ač z jiného důvodu a skutečně to nebylo vlivem netu a časopisů.
|
|
|
| Federika | 
 |
(29.12.2009 12:19:43) Lenko, to nikdo nepopírá, zastávala bych se zakladatelky i v momentě, že by třeba psala o trauma z vaginálního porodu. \nemůžu nikomu popírat a zlehčovat jeho pocity....
|
|
|
| Federika | 
 |
(29.12.2009 12:17:57) ale ne, je strašně brzy, je přece krátce po porodu...\tam ještě hrajou roli hormony, zklamaná představa, vyčerpání.. Ten pocit tam zůstane, slabší a slabší, přehluší ho drobné každodenní radosti z dítěte, doživotní trauma z toho zůstává fakt málokdy... \přesto si myslím,že je dobré o tom mluvit...
|
|
|
|
|
|
| Federika | 
 |
(29.12.2009 12:06:45) nesmysl.. tenhle pocit je velmi častý, samozřejmě existoval daleko daleko dřív než internet..\a fakt nerozumím tomu, proč sem pořád taháte ten pocit vděčnosti, dokonce radítem, aby se šla podívat zakladatelka na postižený děti, bože!!! Copak je tak těžký pochopit, že jde prostě o pocit, kterej tam je, nedá se jen tak škrtnout, vypudit tím,že" jsem vděčná" za zdravý dítě?? Jo, já taky byla vděčná, byla jsem moc ráda, že mám zdravý dítě a i za tu možnost, že císař existuje... Nicméně, ten pocit tam byl, na ten první porod císařem nevzpomínám ráda, žádný hormony štěstí, pocit prázdna, vedle mě leželo moje zdravý dítě, nic moc jsem při pohledu na něj necítila, to přišlo prostě až později..A žádnej pocit, že jsme zdolala Kilimandžáro,jako jsem měla při klasickým porodu poprvé.. A noční můry jsem měla taky, rvai mi tam přitom z břicha všelicos.. Trvalo to nějakou dobu, proč o tom nepsat?? Protoože se to nesluší, sluší se bejt zticha, šoupat nohama a bejt vděčná, že mám zdravý dítě?? |No, já jsem vděčná, jak to s tím souvisí???
|
|
| *Aida* | 
 |
(29.12.2009 12:38:06) Mila Lenko, To si snad delas legraci??? Prvni dite se mi narodilo neplanovane cisarem. Presne takovehle kecy jako mas ty, me privadi k silenstvi a to zcela vazne. A po dvou letech se ukazalo, ze to moje dite ma takove nasledky porodu, ze dneska (je mu 8 let) pobira nejvyssi pridavky na peci o dite, co tady v UK jsou. Bohuzel to, co psala Lenelka, neni univerzalni a ani tady se matkam po akutnim cisari nenabizi terapie automaticky. Spise pilulky, mam s tim osobni zkusenost .
Zakladatelce: Ses normalni a to, co prozivas, je taky normalni. Je treba rozlisit tu "vdecnost" a "pocit ukradeneho porodu". Pocit odcizeni ditete, pochyby, ze to dite je vubec moje, kdyz mi tam chybi ten pocit, ze vyslo z meho tela. Bylo "tam" a ted je "tady", ale chybi ten proces . Pokud jsi opravdu v depresi, tak si rekni o pomoc. Zeptej se uprimne blizkych pribuznych a kamaradek, co si o tom mysli. Tedy ne o porodu, ale tvem psychickem stavu. Me to rekl manzel a health visitor (to je takova zdravotnice, co navstevuje matky s malyma detma). Jeste nekolik mesicu jsem jim neverila a nechala to dojit moc daleko, skoncila jsem na praskach. Byl to takovy zacarovany kruh, kdy jsem si nakonec pripadala, ze selhavam uplne ve vsem a byt supermatkou neni jednoduche... Ale vetsina zen se s tim nakonec nejak srovna sama . Jinak jeste dalsi dve deti jsem porodila uplne prirozene doma, posledni do vody. Z prvniho porodu mam ovsem "trauma" stale. Ale ja ani jinak nejsem normalni .
|
|
|
|