| pluterka |
 |
(20.4.2010 15:04:31) Ahoj,
potřebovala bych poradit, jak se co nejlépe vypořádat s následující situací:
Mám partnera, děti a myslím, že se máme docela dobře, podnikáme spoustu společných akcí, a i když jsme daleko od všech příbuzných, zvládáme to docela v pohodě.
Nyní jsem ale zjistila, že partner po nocích chatuje s ženou, se kterou kdysi měl jakýsi pseudovztah (v podstatě ona jej měla jako nezávaznou bokovku, on tomu říká kamarádství, ale nevím, např. mně nepřijde normální, aby dva kamarádi, z toho jedna zadaná, se procházeli po městě držíce se za ruce - partner kamarádky byl z jiného města). Pak jsme se dali dohromady my dva a až po dosti dlouhé době jsem zjistila, že je s kamarádkou v kontaktu, vídá se s ní a já jsem se o tom za asi dva roky vůbec nedozvěděla - pravda, nenapadlo mě se ptát a tak nějak jsem předpokládala, že by mi to řekl, že za ní jede nebo tak, tou dobou jsme už spolu bydleli. Když jsem to zjistila, nedokázala jsem to tehdy řešit zrovna nejlépe (byla jsem mladá a především jsem měla velmi nízké sebevědomí, navíc náš vztah byl tak nějak o tom, že jsem ho dlouhá léta chtěla já, on nechtěl, ale nakonec to přeci jen dobře dopadlo). Tehdy jsme měli docela krizi, dokonce mi říkal, že jsem blázen, zralá na psychologa, že přeci o nic nejde atd. Nakonec s ní ale vztah přerušil (nenaléhala jsem na něj, asi viděl, že mě to opravdu trápí). Následně jsme o tom po nějaké době mluvili a vysvětlila jsem mu, že mi nepřipadá normální, když mi ten vztah takhle tajil a že bych asi byla schopná překousnout nějakou kamarádku (i když ten kamarádský vztah má asi mnoho podob a ne vždy se lidé shodnou na formě, která je ještě o.k.), snad jsme si to vyjasnili, on nás dokonce chtěl i představit, ale to jsem odmítla, nepřipadalo mi to tak nějak vhodné (ne že bych se jí bála, ale o čem bych si měla povídat s někým, vůči komu mám předsudek už proto, že obelhává svého partnera).
Nyní po letech se sám rozhodl kontakt obnovit přes internet. O tom, že ji zkontaktoval, mi dal vědět (pravda, neřekl mi to do očí) a bohužel jsem se mu trošku šťourala v počítači (já vím, nemá se to dělat, ale já si myslím, že on to dělá taky, jsme oba dost zvědaví :-() a zjistila, že je s ní v kontaktu docela často, a to v době, kdy já např. už spím. Konverzace není nijak lechtivá, ale mám pocit, že hranici kamarádství už tak nějak přesahuje (hlavně vzpomínky, kdy a kde spolu něco zažili, nebo narážky, že dnešní večer stráví zase spolu a tak podobně, oslovení je taky poměrně intimní). Kamarádka je vdaná a má malé děti, stejně jako my.
A teď v sobě tedy hodně bojuju, co mám dělat... dneska v noci jsem ani nemohla usnout, neustále jsem myslela na to, proč to dělá, jestli mu v našem vztahu něco chybí (možná to, že ona je k němu právě tolik intimní a já s tím mám někdy problém? vyčítá mi např., že se s ním málo mazlím, že jsem moc odtažitá - to možná jsem, ale myslím, že i on ví, že taková jsem pohavově, resp. asi je to i dost ovlivněno výchovou), jestli si chce něco dokázat v tomto neuzavřeném pseudovztahu nebo o co vlastně jde. A hlavně proč mu nedochází, že by mi mohl strašně ublížit. V krizi největší mě bohužel napadají i takové myšlenky, že třeba mě nikdy nechtěl úplně vážně a jsem jen celoživotní náhražka. Bohužel, sebevědomím stále nemám úplně v pořádku, i když jsem za ta léta udělala myslím velký pokrok.
Co byste mi radili, jak se s tím vypořádat a být co nejvíc nad věcí? Samozřejmě nechci ho ztratit, nebudu dělat žádné hysterické scény, ale nechci být ani za vola... Navíc já se neumím přetvařovat, a tak mám pocit, že už to možná i poznal, že něco vím.
Omlouvám se za román, stručněji mi to nešlo. Jen si říkám, jestli dotyčná tuhle diskuzi nečte taky, ale co, třeba bych se aspoň dozvěděla nějaký názor z druhé strany ;)
|
| pluterka |
 |
(20.4.2010 15:16:51) Ještě dodatek: směrem k jiným kamarádkám, kolegyním v práci apod. se nijak žárlivě neprojevuji, není to nějaká moje chorobá vlastnost. On je žárlivý tak nějak trošku (tj. z mého hlediska je to příjemné, ale nijak extrémní, tak akorát, že je vidět, že mu na mně záleží).
Jinak zatím jsem udělala to, že jsem si přes chat pohovořila taky s jedním kamarádem, co jsem s ním měla trošku hlubší vztah (dávno dávno tomu) a jednou za velmi dlouhý časový úsek si něco napíšeme. Nepsala jsem nic důvěrného, to si s ním ostatně už nepíšu vůbec, jen tak nějak novinky z našich životů, a protože můj partner ho taky zná, tak jsem mu ty novinky taky popsala a že ho ten můj kamarád zdraví. Doufám, že ho to tak nějak napadne uvažovat i z druhé strany. No, a snažím se k partnerovi chovat velmi hezky, víc se ho fyzicky dotýkat a dneska jsem koupila i nějakou vzdělávací literaturu v oblasti sexu, kterou mu plánuji věnovat (budeme mít výročí a vím, že něco takového by si přál). Myslím, že je to dobrý postup, jen si asi musím ještě najít další způsob, jak si víc zvednout sebevědomí a hlavně jak nemyslet na to, co mě trápí.
|
|
| Annie01 | 
 |
(20.4.2010 15:19:26) Umím si představit, jak se cítíš, jak taková věc člověka hrozně ničí. Často narážím na to, že mužům vůbec nedochází, že i takovým chováním svým partnerkám ubližují, že i tohle může být forma nevěry, případně to může být jako nevěra chápáno, že takovým chováním vážně ohrožují svůj vztah, respektivě v extrému dávají v šanc svou budoucnost ve smyslu role manžela a otce, který se aktivně a každodenní podílí na výchově svých dětí.
|
| Patejl1 | 
 |
(20.4.2010 15:30:49) Ahoj,
Uplne jsem nepochopil proc by komuninakci s kamaradou/byvalou milenkou, mel davat vsanc svoji pozici otce/manzela ?
Mam z toho trosku pocit - nesplnil si moji definici vernosti, ktera je odlisna od moji, tak ja ti sebe roli - to je prece kravina.
Co to polozit obracene - ty nesplnujes moji definici tolerance, davas v sanc svoji roli manzelky/matky ? to zni taky divne ne ...
Lidi je potreba komunikovat, vzajemne se definovat hranice - pro nekoho je nevera jen sex, pro nekoho je nevera jit s kamaradkou na kafe - ale to si musite vyjasnit vy dva mezi sebou.
Ani tisice dalsich nazoru, nedokaze vyresit problem toho, ze vzajemne nemate definovane hranice.
|
| Annie01 | 
 |
(20.4.2010 15:38:40) Myslím, že při dnešní rozvodovosti je "nesplnění představ o toleranci" poměrně dobrým a navíc velice častým důvodem k ukončení manželství. A přijde mi to škoda, když třeba v určité fázi šel takový problém ještě docela dobře vykomunikovat. Jakmile ale přeroste určitě hranice, pro mnoho lidí není cesty zpět.
|
| Petra Neomi | •
 |
(20.4.2010 15:48:58) Dobrá, ale přece se člověk nevzdá vztahů, které z nějakého důvodu potřebuje, jen proto, že se jeho partnerovi nelíbí, vyvolávají v něm nejistotu. Není jednodužší se po takových věcech prostě nepídit, pokud jinak všechno normálně funguje? Protože hranice má opravdu každý jinde.
|
| pluterka |
 |
(20.4.2010 15:57:12) Petro, jo, kdybych na to měla povahu, raději bych se nepídila, ale od té doby, co právě jednou večer takhle rychle schoval chatovací okno, tak mi to bohužel nedalo a mrkla jsem na část konverzace. A teď se mi nechce to s ním začít řešit způsobem "dívala jsem se ti do historie", nicméně čekám na nějakou vhodnou příležitost, třeba až budu zase někdy ponocovat, abych se ho zeptala, jestli to, co dělá, považuje za "v pořádku" a jestli může řict s klidným svědomím, že by mu nevadilo, kdybych to dělala já. To je myslím dobrý start pro vzájemnou komunikaci. Já si totiž myslím, že by mu to vadilo, znám ho.
A děkuji všem za názory, i když se s nimi třeba neztotožňuji.
|
| Petra Neomi | •
 |
(20.4.2010 20:27:17) Vadilo... proto nekoukám nikomu do historie a partner si na mém kompu shazuje icq, neb není zvědav na drasticky podrobné líčení sexuálních karambolů mých kamarádů. Prostě, některé věci nejsou pro oči partnerů určené, ale přitom nejsou nějak ohrožující, naopak, čím víc přitáhneš otěže, tím žádoucnější budou.
|
|
|
|
|
|
| pluterka |
 |
(20.4.2010 15:51:21) MaSko, díky za názor, i když já nesouhlasím, že bych maželovi nějakou roli chtěla brát či co, to určitě ne, a myslím, že ani Annie to nemusela myslet tak, jak to ty chápeš. Já bych to spíš pochopila tak, že si prostě zbytečně zahrává a nedochází mu, kam až to může zajít. Navíc, když jsem jednou takhle byla vzhůru, také si s ní psal, a sotva jsem přišla k počítači, tak chatovací okno schoval, jindy své kamarádce psal jednou v době, kdy seděl její manžel u počítače a pak se jí omlouval, že by jí jako mohl způsobit problém, kdyby se manžel podíval do historie jejich konverzace (já jsem nečetla vše, nevím, co si tam povídali). Takže asi ani on možná nemá z té jejich konverzace zrovna čisté svědomí :-(
|
| Petra Neomi | •
 |
(20.4.2010 15:54:00) Tak už to chodí, že si dospělí lidé opačného pohlaví spolu píšou i o sexu... to přece není nevěra.
|
| Modřinka | 
 |
(20.4.2010 18:00:14) Co? Pro mě tedy je.
|
| pluterka |
 |
(20.4.2010 20:15:11) Modřinko, pro mě taky - tedy ne to, že si někdo píše o sexu ve smyslu, jestli má být povolen od 14 nebo od 15, ale pokud si píšou o sexu mezi sebou, tak mně to taky normální nepřipadá. Ale zrovna oni dva si nepíšou přímo o sexu, kdyby šlo o opravdový sex přes internet, to bych tedy nevydýchala, oni jsou spíš k sobě jaksi něžní přes internet. A já vím, že třeba v těch dávných dobách mu psala něco o lásce přes internet a že mu posílá pusu apod. a přitom měla svého "normálního" přítele, takže si nedělám iluze, že se teď bude chovat jinak - nicméně o ni nejde, jde o něj, a já doufám, že to ustojí v mezích normy.
|
|
| Petra Neomi | •
 |
(20.4.2010 20:30:13) Opravdu? Pro mě je nevěra, když si někdo vezme babu na petřín, kouká s ní na hvězdičky a plánuje budoucnost. To, že, někdo na net napíše "co bys mi udělala, kdybychom..." je pro mě tak na úrovni hraní Vampire wars na Facebooku :D
|
| Glance | 
 |
(20.4.2010 20:54:29) Pluterko, ja myslim, ze vztah je o dvou lidech. Ti lide maji jiste predstavy a jiste hranice, kam jeste ano a kam jeste ne. Pokud jsou moje hranice posunuty dal, nez ktere jsou pro partnera jeste prijemne, pokud mam sveho partnera rada a vazim si ho, pokusim se hranice posunout tak, aby to druhemu neublizovalo. Neberu to jako moje omezeni, beru to tak, ze preci nebudu milovaneho cloveka stavet do situace, ktere ho to boli. Je to samozrejme o komunikaci ve vztahu, a je treba to postupne pilovat. Takze ja bych bylo pro, rict otevrene partnerovi, jak se citis. Pokud Te ma rad, mel by brat ohledy. Chapu, ze kdyby byl s nejakou jinou, treba by ji to nevadilo. Ale skutecnost je takova, ze je s Tebou, Tobe to vadi a mel by to vzit na vedomi. Mel by pochopit, ze to, ze Te takhle stresuje, se odrazi v celkove pohode ve vasem vztahu. Co se tyka me, ja bych to tu asi s nikym neresila, ja bych to resila rovnou s nim. Me by to rozhodne vadilo. Hodne sil
|
|
|
|
|
|
|
|