| Carlin | 
 |
(21.9.2010 14:01:18)
Tak mi prosím poraďte, jak mám reagovat a co byste v dané situaci dělali vy.
Synovi jsou 4 roky. Mojí maminku má moc rád (bydlíme spolu v jednom domě, samostatné byty), vodí ho do školky, někdy ho hlídá, bere si ho na dovolenou,...
Druhou babičku, tchýni, z neznámých důvodů nemá rád. Neodpoví jí na pozdrav (nebo jen když ho důrazně vyzvu), nepodá ruku. Když ho pohladí, reguje "Nešahej na mě!", když na něj mluví "Nevšímej si mě!". Taky prohlašuje, že je stejně jenom maminky a táty a že má rád jenom maminku (a tátu). Je fakt, že tchýně někdy oponuje, že je taky její, její vnouček, a s tím že nic nenadělá. On se hned začne hádat, že její není...
Nemyslím, že by měl důvod jí nemít rád. Jezdíme k nim tak jednou za měsíc, skoro vždycky od ní dostane nějaké mlsotiny,... Je fakt, že synek je výchovně dost náročný, vzteklý a tvrdohlavý a tchýně si myslí, že jeho výchovu nezvládám, že je rozmazlený a že by potřeboval pevnější ruku. To má možná pravdu, ale to je na jinou diskuzi.
Syn obecně není moc společenský a nemá skoro kamarády. Nestojí o ně. Ale v rodině se k nikomu takhle nechová.
Tak jak byste na jeho "nevhodné výroky" reagovali vy?
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(21.9.2010 14:09:54)
asi bych reagavala jak se to chováš k babičce?
babička te má ráda a proč jsi na ní zlý?
pokud by byl na babičku drzý a dělal neplechy,tak by prostě dostal ode mne na zadek.a hlavně bych mu nedávala být babičkou žádné mlsoty.
asi to bude tím,že babičku vidí málo,ale já jsem svoji babičku taky videla málo a vždy jsem se na ní tešila.4 roky to by už měl vedet jak se chovat,tedy co smí a ne.aby pak v 10 babičce nebo i tobě jednu neflákl.
|
| žanika | 
|
(21.9.2010 14:14:46)
A záměrně bych o babičce hezky předem mluvila. Protože děti jednají často podle toho, jaké světlo na danou osobu či věc vrhneme my dospělí.
|
|
| marhau | 
|
(21.9.2010 14:15:13)
souhlasím s Adinou 
|
|
| Carlin |
|
(21.9.2010 14:26:53)
Tím, že babičku málo vidí to nebude. Některé příbuzné vidí ještě míň a tento problém není.
Samozřejmě mu říkáme, že tedy takto ne, že takhle se s babičkou nemluví. případně, že to babičku mrzí a že by jí měl říct "promiň". Dokonce se se mnou i vydal za babičkou (do kuchyně) to "promiň" říct, ale nedostal to ze sebe. je děsně pyšnej / hrdej / ...
Babička taky leckdy reaguje "co bych si tě nemohla všímat. Ty nebudeš rozhodovat, co můžu dělat. Ty nejsi pro mě partner ne hádku..."
Pokud jsme u nich na návštěvě (jezdíme na celý víkend) chová se víceméně normálně, až na přímý kontakt s babičkou.
|
| bravad |
|
(21.9.2010 14:30:27)
Hm, tak to se mu ani nedivím, že se staví do opozice. Nemá ji rád, ona mu oponuje, že je její, a ještě mu otevřeně řekne, že pro ni není žádný partner na diskuzi. Úplně mu rozumím. Já bych si babičku taky neoblíbila.
|
|
| Zrušená_registrace | 
|
(21.9.2010 14:32:26)
No promiň, ale tak on vypustí z pusy to co vypustí a ty mu na to řekneš "Takhle se s babičkou nemluví?" Jde jí říct promiň a nedokáže to ani vzteky vyslovit? No tak to by jsi měla rychle něco dělat, než vám za pár let dá přes hubu všem. A možná něco horšího. To takhle v 15ti může vzít třeba kudlu a babičku (a nejen ji) podříznout, že jo (to je extrémní příklad). Proč ne, vždyť uslyší jen "Takhle se nesmíš chovat"
|
| bravad |
|
(21.9.2010 14:33:49)
Prdlajs.
|
|
| Carlin |
|
(21.9.2010 14:38:03)
Takže přes zadek? OK, nebylo by to porvé, co dostal.
Ale např. chodíme do kostela a tam se podává ruka při "pozdravení pokoje". Syn ruku nepodává nikomu (maximálně mě) nechce a nebudu ho do toho nutit. Ostatní dospělí, když vidí, že klopí oči k zemi a ruku schovává si ho nevšímají. Babička ho za tu ruku ale čapne a on ječí "nech mě být".
To promiň jde říct ne proto, že by mu bylo líto, že se tak choval, ale proto, že mu táta řekl, že když se neomluví dostane na zadek. Prostě to neskousne. Nezlomím ho. Na zadek teda dostane, ale bere to jako cenu, kterou je ochoten zaplatit za nepodvolení se.
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(21.9.2010 14:53:19)
carlin, jak jsem psala níž, mám doma to stejné, ale holčičku.
Děláš to dobře, mlácením těhle dětí se stejně ničeho nedosáhne, jen je to ještě nakopne. Opravdu pořád dokola vysvětlovat, ale bylo by potřeba promluvit s babičkou u nás to zabralo a už nikdo dcerku do ničeho nenutí a návštěvy jsou potom o moc klidnější. Krom toho zlobení dědou.
Ale nikdo ji nenutí dát pusu, podat ruku ani žádný jiný fyzický kontakt, pokud ona sama nechce a pokud ji nikdo nenutí, většinou to dopadne tak, že pusu dostanou všichni a pomazlit se taky od všech postupně nechá.
Jak jsem psala předtím, je hranice, za kterou nesmí, ale promiň, tchýně je trošku rapl a myslí si, že si může dovolit všechno. Syn je pravděpodobně silná a dost tvrdohlavá a hrdá osobnost a stou je potřeba pracovat s citem, mám v rodině příklad klučiny, který se totálně zabejčil. Tydle děti nejde zlámat násilím, musíš mu to podsunout jako chlapovi - že to je vlastně jeho nápad.. se hezky k babičce chovat.. a osobně pro mě vynucená omluva nemá žádnou cenu, musí to tak cítit, když to promiň chce říct a k tomu musí sám dospět. K promiň třeba dcerka dospěla cca pře dvěma měsíci, že už umí říct promiň a i to tak myslí. vynucovat omluvu, je podle mě blbost.
Možná by v tu chvíli bylo dobré říct, že by bylo dobré se babičce omluvit, že chápeš, že je nazlobený, že třeba babička taky nemusela tak reagovat, ale že on je chlap a když se dokáže omluvit, tak na něj budeš moc pyšná. A už nech to rozhodnutí na něm, jestli se omluvit nebo ne. Je to jeho volba.
|
| Petra+3 | 
|
(21.9.2010 15:03:41)
súhlasím...
tiež mám syna, ktorý neznesie, aby sa ho niekto dotkol, dal mu pusu, ruku nepodáva (teda okrem mňa a muža a dcérok). Našťastie mám tolerantné okolie a nik ho "neznásilňuje".
Zakladateľke prajem veľa trpezlivosti a radím dokola vysvetľovať (synovi, ale aj babičke - inak k nemu cestu nenájde).
Hnusný by podľa mňa bol, keby jej povedal, že je blbá (čo tu bola diskusia predtým) a pod., to že neznesie dotýkanie a dá to najavo, mi nepríde take strašné, ako to tu mnohí prežívajú a na zadok by som mu za to rozhodne nedala.
|
| Carlin |
|
(21.9.2010 16:05:46)
Díky tobě i Berušce
Já dokud jsem měla jen dceru jsem taky takovéhle děti nechápala. Pro mě byly prostě nevychované. Až se synem vidím, že autoritou a silou se nepodvolí vše a musím se učit hledat jiné cesty. Snad to zvládneme.
Díky.
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(21.9.2010 16:27:31)
Na takové děti nemá smysl tlačit. Navíc, on má skutečně nárok na "osobní prostor", není povinen na sebe nechat sahat kohokoliv. Je potřeba mu dát čas. Zkusila bych si s tchýní promluvit, pokud je aspoň trochu přístupná, ne ve smyslu "děláš to blbě", ale udělat z ní spojence: "Mrzí mě, že na tebe náš Pepíček tak reaguje. Mohla bys mi pomoct to změnit? Myslím, že by mu pomohlo, kdybys ho trochu nechala být, on si k tobě určitě cestu najde. Jen na to potřebuje čas, trochu k tomu dozrát..." atp.
Pokud by babičku slovně urážel, tak bych ale zasáhla a trvala na tom, že se má omluvit. Předem bych se s ní ale domluvila "A prosím tě, když se ti přijde omluvit, je to pro něj dost těžký se k tomu odhodlat, mohla bys ho prosím tě za to pochválit? Určitě by mu to pomohlo."
Záleží ale na tom, jestli tchýně bude ochotná aspoň trochu spolupracovat.
|
|
| sova a dvě sůvata | •
|
(21.9.2010 20:16:37)
Když takto reaguje na v této podobě už v podstatě vynucované projevy přízně, která nemá základ v sympatiích - to není nevychovanost, ale živočišná reakce, osobní bublina, skoro podvědomá záležitost. A s babičkou je to boj o osobní prostor, evidentně není "taktilní" - dospělý objímá, podává ruku tomu, komu chce, ne tomu, koho mu určí někdo jiný. Děti v sobě nemají to pokrytectví.
Koneckonců není povinnost mít rád babičku. Zdravit, to bych asi učila, ale podávání ruky nebo objímání pusinkování - to je znásilňování jeho přirozenosti.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Červená řepa | 
|
(21.9.2010 14:10:59)
Já bych trvala na tom, aby se vůči babičce choval slušně. Např. pozdravit, podat ruku, nebýt drzý, to jsou prostě věci, které čtyřleté dítě musí ctít ve vztahu k (jakémukoli) dospělému člověku. To že babičku nemá rád, je věc jiná, samozřejmě ho nelze nutit, aby jí rád měl, a aby předstíral radost z její přítomnosti. Byla bych tvrdší a základní slušnost a úctu vyžadovala. Jaký bude jejich vztah, to se asi ukáže časem...
|
|
| Lenka a dva kluci | 
|
(21.9.2010 14:11:08)
tva tchyně má na tvou vychovu jiný názor pravděpodobně ti to i říka a tebe to štve dle mého syn jen pozoruje a reaguje. Pokud má tva tchyně jiný náhled na vychovu miň mu třeba vyhoví než ty tak syn si ji normálně zaškatulkuje jako TA co mi necchce dělat po vuli atd.......
|
|
| žanika |
|
(21.9.2010 14:13:16)
Sice si to nedovedu představit, ale když se stane něco, s čím nejsem tedy naprosto v souhlasu a beru to jako nevhodné chování, ale na druhou stranu vidím, že to nedělá dítě z nenávisti, či zlomyslnosti, tak se to snažím v klidu s ním sama rozebrat, dopátrat se problému. Zjistit, proč by na něho babička nemohla šahat. Proč ji nebere za babičku.... Promluvila bych rozhodně o tom i s babičkou o samotě a když zjistíš příčinu, tak bych poprosila babičku o spolupráci. Třeba se mu nelíbí babiččiny nalakované nehty, nebo třeba někde zaslechl něco, co jste si vy říkali ne zrovna nejlepšího, nebo mu řekly něco děti... Hledej příčinu a pak zapojte babičku. Já vždycky chci řešit jádro problému a ne jen korekci vnějšího chování.... ALe je jisté, že pokud babičce veřejně tak nepěkně řekne, tak se musí rázně ujasnit, že takto s dospělým nemluvíme - i kdyby to nebyla babička. Možná by mohl tatínek ukázat fotky, povyprávět, jak moc měl hodnou maminku..... a že to je teď jeho babička. No a babi bych poprosila, at to strpí zatím a nevylává v něm ty zoufalé projevy hněvu, nejsem tvůj apod. Tím si rozhodně nepomůže. Snad se to spraví touto rozumnou metodou.
|
| Červená řepa |
|
(21.9.2010 14:16:58)
Tak to určitě souhlas - i když si myslím, že důvodu se možná nedopátráš.
|
|
|
| hankuba/Kubík06/Eliška09 | 
|
(21.9.2010 14:13:44)
No rozhodně bych se synovi snažila vysvětlit,že není hezké,jak se k babičce chová,že ho má ráda a mrzí jí to.V tomhle věku už by to mohl pochopit,mám doma něco obdobného.
Syn má rád obě babičky,ale mojí mamku pozdraví,dá pusu všechno.S tchýni s kterou je ve styku denně,nechce mluvit,nepozdraví jí,když se ho na něco zeptá řekne jí já tě neslyším.Je to dané asi tím jakou má zrovna náladu.
Ale třeba o víkendu za babičkou jde,normálně s ní komunikuje,vaří.
|
|
| bravad |
|
(21.9.2010 14:18:30)
Nemá pocit, že ho druhá babička zanedbává, když s tou první je pořád a ta druhá je jednou za měsíc a to jí zazlívá? Jinak já myslím, pokud se k babičce nemá, že by ho neměla hladit proti jeho vůli (nešahej na mě). Přece jenom jsou určité hranice, které člověk nemá překračovat (i když je babička a hladí svého vnuka). Asi si to s ním musíte vysvětlit - proč babičku nemá rád, že to babičku mrzí atd.
|
|
| Zrušená_registrace |
|
(21.9.2010 14:20:24)
No nevím. Dítě nemám (a je mi jasný, že mi začnete říkat, že můj názor je tedy irelevantní), ale moje dítě se takhle bezdůvodně chovat k babičce, která ho má ráda, by dostalo pěkně na zadek. A nejen proto, z toho co píšeš, bude asi něco na tom, co říká babi - že je rozmazlený a potřeboval by pevnější ruku. Děsím se toho, že své dítě jednou rozmazlím.
|
| Maia | •
|
(21.9.2010 14:37:42)
Jsi legracni, ale tohle jsme si asi rikali vsechny.
Obavam se, ze zmlatit dite za tohle je cesta do pekel pro vsechny.
Snazit se usmernit ke slusnemu chovani je nutnost, ale mlatit zat to, ze nechce, aby se ho nekdo dotykal?
|
|
| Beruška+J02A07T10 |
|
(21.9.2010 14:57:21)
proč by dostalo na zadek?
jak by se líbilo tobě, kdyby na tebe někdo sahal a tobě to nebylo příjemné a ani by ses nemohla ohradit.
mě to přijde zcela přirozené, taky na sebe nenechám každého sahat a nevím, proč by dítě mělo, ač je to babička.
Taky nemám pokaždé chuť obejmout vlastní mamku a to ji mám moc ráda.
|
| Jenda00 | 
|
(21.9.2010 15:06:09)
Carlin, mám kamarádku je jí 30 let a ta doteď nesnáší cizí doteky. Někdo to prostě nemusí. Říká že se jí úplně sevře žaludek.
Jinak myslím, že hezky to napsala beruška. Držím palce, aby se to upravilo. Tady to asi není klasické zlobení, které vyřeší pár na prdelku.
|
| Inka | •
|
(21.9.2010 15:15:20)
To mám taky a je mi přes 40. Nesnáším podávání rukou, líbačky, objímačky. Překousnu to jen nejnezbytnějším případě, třeba v práci při představování. Jinak se tomu vyhnu. Jako dítě jsem vřískala, když mě chtěl někdo objímat nebo potřásat rukou, dneska už nevřískám, ale vyhýbám se tomu stejně.
Syn by měl pozdravit a mluvit o babičce slušně, ale k dotýkání bych ho netlačila.
|
| Carlin |
|
(21.9.2010 16:09:13)
Díky oběma.
Já nikoho takového neznám a u nás i v manželově rodině je to objímání a pusinkování při vítání i loučení zcela běžné. Až mi bylo divné, že se obejmout a olíbat při ločení přišli i rodiče novomanželky švagra (manželova bratra).
Holt v těchto rodinách nechápeme, že se mohl narodit někdo, kdo to má dané od narození jinak.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(21.9.2010 16:30:29)
V Říčanově knize "Cesta životem" je tuším pasáž o dětech, které mají tak silný osobní prostor, že na sebe nenechají šáhnout. Je důležité to respektovat. Je jich asi 10%. Já jsem dost fyzicky kontaktní, ale jen když mám k danému člověku 100% důvěru (nejsem objímačka na potkání). Ale jsou lidi, i dospělí, který téměř nesnesou jakýkoliv dotyk, jen od pár nej nej nejbližších lidí.
|
|
|
|
|
|
| simka02 | 
|
(21.9.2010 19:54:39)
Jasně, naplácat na zadek, to je super způsob, jak mu pomoct k pozitivním emocím k babičce... 
|
|
| myš | •
|
(22.9.2010 15:14:32)
xFialko
chichi, tohle jsem si myslela coby bezdětná taky.
Jako au-pairka jsem měla úplně jasno, co bych dělala jinak. Vlastní děti tohle všechno změní (nevěřila jsem tomu, ale je to tak), nebo alespoň člověk svoje jasné a nekompromisní předdětné  názory zkoriguje....tedy asi ne všichni, ale myslím že většina.
|
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(21.9.2010 14:21:02)
1) jak reaguješ na babi tchyni Ty?
ruku na srdce.. pokud by moje tchyně měla průpovídky k tomu, jak nezvládám výchovu dětí, zrovna moc by u mne oblíbená nebyla (velmi mírně řečeno)
2) jak spolu vychází obě babičky?
Ač se Ti to nezdá, i tady může být zakopaný pes.... stačí, aby babi z baráku pronesla jednou větu ve stylu já Tě mam furt a druhá babi si Tě ani nevezme...
3)neztěžovala sis někdy třeba manželovi nebo mami na babi tchyni a jejjí průpovídky?
Pokud by synek nechtěně vyslechl rozhovor Tebe a Tvé matky o druhé babi a je hotovo
Dětičky jsou velmi vnímavé
a věci si přebírají po svém
Každopádně bych mu takovéto chování netolerovala. Pozdravit a slušně se chovat by měl odmalička. Normálně bych řekla babi, ať mu příště žádné mlsnoty nedává, když ji teda nemá rád a řekni to před ním. I čtyřleté dítě pochopí, že se asi nechová nejlíp.
Já bych mu ty mlsy normálně zabavila už dávno, protože tohle fakt zavání tím, že vám dá za pár let přes hubu
|
| Carlin |
|
(21.9.2010 14:32:51)
Babičky spolu vychází dobře. Tchýně dokonce po jedné návštěvě u nás mamce telefonovala, že se bojí, kam to s ním povede. Takže ony drží spolu.
Já s ní mám taky vztah celkem v pohodě.
Doufám, že nás jednou neflákne, protože k nikomu jinému se takhle nechová. Všichni ostatní taky (moje ségry, moje kamarádky), když vidí, že se s nima zrovna nechce bavit, si ho přestanou všímat. Prostě mu řeknu "řekni Ahoj napřivítanou", on řekne ahoj a může si dál dělat, co chce. Nemusí se s dospělýma bavit, když si chce hrát sám.
|
| Theend |
|
(21.9.2010 14:41:46)
To mě právě napadlo, že by ho babička mohla trochu ignorovat. Prostě pozdravit a nic víc. Já to takhle dělám, když je můj synek nesnesitelný a já nevím, jak s ním dál. Nechám to prostě trochu vyvanout. A taky, aby si nemyslel, že je pupkem světa, jestli mi rozumíš. No ale aspoň pozdravit musí a kdyby nezdravil, tak bych mu klidně i přes zadek dala. Toto není věc rozhodnutí, to je otázka elementární slušnosti.
|
|
|
|
| Kvíza | •
|
(21.9.2010 14:37:00)
Zakladatelko,
špatně jsem možná četla, ale nevyrozuměla jsem z tvého textu, jak na synovy výlevy reaguje v dané chvíli samotná babička? To je možná pro situaci docela podstatné...
|
| Carlin |
|
(21.9.2010 14:43:24)
Ona se snaží ukázat, že on jí teda nerozhází. Takže buď řekne, že si ho všímat bude, protože je její vnuk a nebude rozhodovat, co ona má dělat. Nebo to přijme a dělá, že to neslyšela.
Docela se s manželem (svým synem) pohádala, protože on ho chtěl potrestat za to, jak se chová a ona to nechtěla rozmazávat, aby malý nepoznal, že má takovou moc a může svkvěle strhávat pozornost.
On i mě nebo manželovi řekne "Nemám tě vůbec rád" ve chvíli, kdy mu něco zakážeme. Ale ignorujeme to. Pak když se mazlí, tak třeba řeknu, že mi to bylo líto a on odpoví "ale to jsem tě jen chvíli neměl rád, teď už tě rád mám"
|
|
|
| Beruška+J02A07T10 |
|
(21.9.2010 14:43:25)
mám doma to stejné s tím rozdílem, že dceři ještě čtyři nejsou a stím že občas řekne nechmě i mojí mamči.
U ní je to spojené s ADHD, prostě nekoriguje emoce tak, jak by měla.
Osobně myslím, že je lepší, pokud dítě nechce pusu od někoho, nebo někomu podat ruku ho do toho nenutit, ani to vynucené pozdravení k ničemu nevidím. Přijde mi to lepší, protože jsem měla možnost mít oba typy dětí - starší syn se od každého nechal - pusinku, pohladit a člověk viděl jak drží a u toho trpí, prostě měl pocit, že by měl a do dnes a to mu je osm dělá i věci, které nechce jen proto, aby někomu udělal radost, někomu neublížil nebo to někoho nemrzelo.
Dcerka pusu dá jen když chce a to včetně mě a už odmala nesnese, že na ni třeba mluví cizí lidi, natož aby na ni sahali, ona sama určí, s kým mluví, případně nemluví a to že jí někdo pokažé donese sladkost na tom vůbec nic nemění.
Podobný vztah má k manželově maceše a otci a ještě horší k jeho vlastní mamce, protože tu vídá minimálně, ač od nás bydlí asi 10minut svižné chůze.
|
| Beruška+J02A07T10 |
|
(21.9.2010 14:45:37)
ještě jsem chtěla říct, že mám v sobě nastavenou určitou hranici, za kterou dcerka nesmí jít a případně ji pokárám, že se mi nelíbí, když se takhle chová, že to není hezké a babičku to moc mrzí.
Ale pokud je to oprávněně, že ji třeba děda provokuje a otravuje - lechtáním , popotahováním, když si třeba hraje, nebo se jde ke mně pomazlit a ona mu říká ať ji nezlobí, že to není legrace, ať ji nechá, tak za to ji nenapomínám. To si myslím, že má pravdu. Osobně nevidím důvod (asi proto, že trvalo dost dlouho než vydržela si s něčím sama hrát) ji otravovat, když je zabraná do hry a to že jsou u nás jen občas na tom nic nemění.
|
|
|
| Suza007 | 
|
(21.9.2010 15:27:47)
Teda já mám děcka ještě malá, ale bít dítě za to, že nechce, aby na něj někdo skoro cizí (vidí ho jen 1x měsíčně) sahal, mi přijde nepřiměřené. Samozřejmě pozdravit je něco jiného. Spíš než trestat bych se snažila dopátrat příčiny. Jinak si myslím, že přece každý nemusí mít rád každého.
|
| žanika |
|
(21.9.2010 15:39:58)
Mne k tomu napadlo pár slov z jedné anglické knížky Zahrada srdce o výchově dětí od Alane Watersové. Jelikož mám doma chlapce, který také nestojí o druhé, co se týká mazlení, podávání ruky, zdravení atd. moc mi pomohlo, co jsem se zde dočetla. Nebudu dítě trestat, když má vnitřní problém, ani ho omlouvat a tím ho v tom utvrzovat, ale naučím ho, že v mé přítomnosti se může uvolnit. Kopíruji jen trošku, aby to nebylo dlouhé, ale je důležité si uvědomit, zda náhodou nepěstuje rodič v dítěti nezdravé sebevědomí místo zdravé sebeúcty.
"Existují další jednoduché cesty, kterými můžeme pěstovat charakterové rysy sebeúcty a důstojnosti. To, že budeme své děti učit mít respekt k druhým lidem, bude budovat jejich vlastní sebeúctu. Když dospělý mluví ke svému dítěti, mělo by dítě odpovídat zřetelně a s úctou. Pravá nesmělost a rezervovanost bude vždy slušná a zdvořilá. Dítě by se nemělo schovávat za maminkou, zatímco maminka říká: „Ona se stydí.“ Jako rodiče můžeme naučit své děti, že v naší přítomnosti jsou v bezpečí a mohou odpvoědět těm, kteří je osloví."
A konkrétně to podávání ruky ve společenství jsme také trénovali a zlepšovali. A vidím na synovi, že má velkou radost z vlastních pokroků v této oblasti. Přeji moc moc, ať se vám to daří, protože bez boje není vítězství
|
|
|
| Meta | 
|
(21.9.2010 15:37:32)
"Ale v rodině se k nikomu takhle nechová" Pak si myslím, že svědomí by měla zpytovat babička. Syn k svému chování musí mít důvod. Možná, že i nějakou tu svou výchovu na něm praktikovala, když byli spolu sami pohromadě. I dítě má podle mě nárok na sympatie a antipatie. Pokud dítě v chování vysloveně nepřekračuje zdvořilostní pravidla (na to dohlíží matka), vztahy s babičkou si musí vytvořit sami mezi sebou. Je na palici vnucovat dítěti, koho musí mít rád. A nejsradovnější rada je, mu za nelásku k babičce nařezat. Jo, pak si ji opravdu zamiluje  .
|
| žanika |
|
(21.9.2010 15:41:46)
A souhlasím s Metou, že lásku nemůžeme vnutit a je dost možné, že opravdu o tu babičku nestojí. Pamatuji si, že jsem dříve několika lidem - zvláště babičkovským ženám jasně v soukromí řekla, že se s mým synem mohou bavit normálně, žádné ťuťuňunu, ale pořádně chlapsky a vše bude v pořádku Ale základní pravidla slušnosti jako to podání ruky je něco jiného.
|
|
| Carlin |
|
(21.9.2010 16:26:18)
Sami spolu byli letos v létě poprvé. Dceru si tchýně brala a bere na hlídání nebo na dovolenou pravidelně, jenže ona je ta "hodná". Syna měla letos na tři dny poprvé. Prý má strach, že by ho nezvládla, když je takový nevychovaný.
Druhá babička ho ale zvládá, a to jí bude už 70. Sice se jí taky někdy zabejčí, ale pokaždé to nějak zmáknou. Ve školce s ním prý problémy nejsou. Paní učitelka vždycky říká, že v pohodě, i když si moc s nikým nehraje.
|
|
|
| Gora | 
|
(21.9.2010 15:51:02)
Zeptala bych se, proč se tak k babičce chová mezi čtyřmi očima.
Důvodů může být více, ale nezaslechl někdy, jak to tchýně tobě říká, že je rozmazlený, že by potřeboval pevnější ruku?
Nebo nenadávala si na tchýni, třebať jen trochu ty?
|
| zolynka |
|
(21.9.2010 16:10:34)
Promiňte, ale dítě nemá svoje práva?... je pro dospěláky fakt tak těžké ustoupit a nebojovat o "moc". Když řekne babičce, aby si ho nevšímala...tak proč si ho proboha všímá?? proč se mu snaží dokázat, že je pouhou hračkou, která má poslouchat a nechat si všechno líbit?když ona sama zkouší, co všechno kluk snese?...a to ji má mít za to ještě rád? a ještě ho jistě každý sleduje, jak se bude chovat, už předem dostane nakázáno, aby se choval tak a tak..lidi neblázněte...takovej stres na tak malou dušičku...Už se do toho kluka zkoušel někdo vcítit, zkoušel někdo vnímat ty situace jeho dětskýma očima? nechápu, nechápu, nechápu. Rozhodně bych si promluvila s babičkou. Neustále dětem říkáme, co mají/nemají dělat, co by měly, co nesmí..a když nám oni také něco říkají...tak nám nestojí za to, abychom jim naslouchali a ještě je trestáme a ponižujeme. Chudák kluk. Vždyť nejde o život...tedy jde...ale tímhle způsobem se asi důvěře a respektu k dopělým fakt nenaučí. Ono totiž platí respektovat ale taky BÝT RESPEKTOVÁN!Děti se nerodí zlé..to jen dospělí v nich ten vzdor a obranu vyvolávají...a těžko se pak vymanit z bludného kruhu... nemyslím si, že by byl rozmazlený a nemyslím si, že by chyba byla jen v něm. Ještě jednou se přimlouvám za to, promluvit si s babičkou..ať ho nechá dýchat..ať on sám má vůbec šanci si k babičce najít cestu... určitě celou rodinu klučík mile překvapí..
|
| Carlin |
|
(21.9.2010 16:22:37)
Babička má pocit, že on chce pořád bojovat (asi víc než ostatní děti, jemu totiž není nic jedno, na všechno má názor). Babička říká, že dítě přece má vědět, že je malé a že rodiče to s ním myslí dobře a má se nechat vést rodiči (dospělými)a ne si myslet, že ono něčemu rozumí líp.
Jenže takhle to u nás fakt nefunguje. On přesně ví co a jak chce a snaží se toho dosáhnout. Jasně, že není vždy po jeho. Pak sice ječí a vzteká se, ale po jeho stejně není (např když chce čokoládu před obědem).
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(21.9.2010 16:28:16)
Jojo, jednou to bude lídr 
|
|
| Sova a dvě sůvata | •
|
(21.9.2010 20:34:53)
Kdysi jsem v souvislosti s tím přemýšlela, nakolik tohle vynucování autority, poslušnosti, "hlavně ne jiný názor" ... souvisí s tím, že generace našich rodičů a prarodičů žila v době, kdy bylo nutné držet hubu a krok, kdy to vlastně bylo nutné pro relativně slušné "přežití".
Jinak jak jsem psala výš, jediné, co bych syna učila, je vyjádřit svůj názor společensky snesitelněji, ale to i tak příjde s věkem.
|
| Tante Ema | 
|
(21.9.2010 20:44:09)
Zdvořilost je spíš společenská dovednost. Není to ani přetvářka ani lámání ega nebo potlačování vlastního názoru. Je to základní společenský ohled na bližního, který lidem usnadňuje soužití. Absence základních pravidel způsobuje anarchii, která nakonec poškozuje všechny.
Tohle je hezky vidět ve Spojených státech, zemi svobody, kde je individualita a svoboda slova úhelný kámen státu, ale na hulvátského či bezohledného člověka narazíš jen výjimečně.
U nás se lidem postotalitně trochu pletou pojmy.
Zdvořilosti je třeba se učit, sama nepřijde.
|
| Sova a dvě sůvata | •
|
(21.9.2010 22:51:57)
Zdvořilost pro mě není se nechat ocicmávat a nutit sebe nebo děti k ocicmávání, když mi či jim to osobnostně nesedí - to považuji za přetvářku a v případě dětí za lámání ega. Zdravit, prosit, poděkovat, nenadávat, neskákat do řeči - to je zdvořilost, ale tam to končí. Objímat se? Nechat na sebe sahat, když mi to není příjemné?
"Zdvořilosti je třeba se učit, sama nepřijde."
Třeba je to jen problém vyjádření, že mi to vyznívá jako nesouhlas s tím, co jsem napsala. Jak dítě dozrává, tak i bez babičkovských přednášek a nasekávání na zadek a co tady ještě doporučují, naučí se samo víc rozumět a kontrolovat své emoce - v sobě. Prostě moji dceru byste asi označovala za nevychovanou - jenže ta se do svých čtyřech před dospělými tak styděla, že prostě ze sebe pozdrav nedostala, a nechat na sebe sáhnout? Zapomeňte. Po bezproblémovém půlroce v MŠ - se před zastupující učitelkou raději počurala, protože se bála zeptat nové tváře, kde je záchod. Vždycky mi třeba před obchodem říkala, že taky pozdraví "Dobrý den", sama od sebe, nikdy jsme to neprobíraly, a v obchodě? Nedostala ze sebe ani slovo. A vyrostla z toho, prostě já i nadále zdravila, jak jsem zvyklá a nijak ji to "neučila", nekázala, netlačila. Má pět a ejhle. I bez výchovy zdraví, ještě přede mnou .
ad "U nás se lidem postotalitně trochu pletou pojmy."
Co jste myslela tou větou v souvislosti s mou původní nadnesenou otázkou? Nechápu.
|
| Tante Ema |
|
(21.9.2010 23:13:21)
Vlastně nic. Asi jsem dobře nerozuměla, mám v zásadě stejný názor.
Resp. to, co jsem myslela, bylo něco, s čím se občas setkávám, a řešilo se to i tady, třeba když máma prvňáka razí názor typu "mé dítě bude zdravit jen ty lidi, které samo chce, protože nejlépe pozná, koho si vážit", což není to, o čem ty mluvíš (vy mluvíte).
Násilné oňuchávání a jiné důvěrnosti - byť od babičky-, jsou podle mně nad rámec běžného společenského styku a není třeba je trpět, pokud o ně nestojíme. Babička (a kdokoliv jiný) by to měla respektovat.
|
|
|
|
|
|
|
| Carlin |
|
(21.9.2010 16:14:19)
Zkusím to s ním probrat.
Jinak si nevzpomínám, že by něco takového zaslechl, ale možné to je. Na hovory o výchově dojde s tchýní skoro vždy, protože "její kluci teda takovíhle nebyli". A já jsem z těch hovorů celá přešlá, takže si pak vylévám srdíčko kamarádce. Snažím se, aby to malý neslyšel, ale stopro to nevím.
|
| 25.12Ali.......14 | 
|
(21.9.2010 16:48:47)
Můj syn se od mala chová takto nevhodně také k jedné babičce a přitom druhou má rád. Jeho chování vykazuje rysy aspergerova syndromu - má problém zvládat emoce, prostě se chová velice nestandartně a neumí se ovládat. Třeba tvůj syn by také mohl mít nějakou poruchu autistického spektra...
|
| Carlin |
|
(21.9.2010 18:20:44)
Ajko, nad tím (AS) přemýšlím už asi rok. Pořád si říkám, že naše problémy nejsou tak velké, abych to řešila přes odborníky (i když u dětské psycholožky jsem už byla).
Ale syn je hodně jiný než děti, které znám a mám kolem (jsme velká a hodně soudržná rodina, sestry mají každá po třech dětech, sestřenice, kamarádky - těch dětí, které znám od malička je kolem hodně). I moje mamka (vychovala čtyři děti) říká, že takovéhle chování nezná.
|
| Tante Ema |
|
(21.9.2010 20:35:55)
To není zase tak vzácné, co tvůj syn dělá, občas se to stává. Je nejspíš hodně senzitivní, dobře čte i jemné emoce. Cítí úzkostný zájem babičky, není mu to příjemné, současně to ale i poskytuje možnost "vyzkoušet své síly", najít hranici, která je u babičky postavena příliš daleko. Příliš daleká hranice znamená pro dítě ohrožení pocitu bezpečí, což je základní věc, kterou by mělo dítě od dospělých dostávat. Babička tím de facto "neplní" a je za to také v patřičné nelibosti.
S taktilností to nejspíš vůbec nesouvisí, pokud nemá stejný problém i s ostatními lidmi.
|
| Sova a dvě sůvata | •
|
(21.9.2010 22:23:06)
"Ale např. chodíme do kostela a tam se podává ruka při "pozdravení pokoje". Syn ruku NEPODÁVÁ NIKOMU (maximálně mě) nechce a nebudu ho do toho nutit. Ostatní dospělí, když vidí, že klopí oči k zemi a ruku schovává si ho nevšímají. Babička ho za tu ruku ale čapne a on ječí "nech mě být"."
Z tohodle usuzuji, že to je problém "jinak taktilního" a uzavřeného dítěte a babičky, která to není schopna akceptovat - nasazuje agresi, což u děcka, které už tak je v diskomfortu ze situace vyvolá ještě horší reakci.
|
| Tante Ema |
|
(21.9.2010 22:37:16)
Jasně. Když dítě z nějakého důvodu špatně snáší dotyk, je lepší nechat to být, pozdrav může mít i jinou formu než podání ruky, třeba se jen podívat a usmát, nevěřím, že to dobrý křesťan nepochopí. A babička by to měla pochopit taky, když se jí to trpělivě vysvětlí. Pokud bude umanutě trvat na svém...blbé. Těžko hledat dobré řešení.
Časem se může postupně učit blok alespoň v nějaké míře překonávat, dospělý by měl být svhopný podat ruku, pokud netrpí fobií apod.
Ale to, myslím, není případ zakladatelčina chlapečka, tam mi připadá, že je problém jinde.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Tante Ema |
|
(21.9.2010 16:40:44)
Trvala bych v tu chvíli na omluvě a důsledně také na tom, že bude k babičce zdvořilý. Pokud sama nemáš tchýni ráda, snažila bych se maximálně nedat to před dítětem nijak najevo, on to sice stejně vycítí, ale hlavně uvidí, že i když máš výhrady, tvé chování je bezvadné.
Babičku bych poprosila, aby se o jeho přízeň nijak neucházela, tj. žádné hlazení, dárky, ale ani diskutování. Nejlepší by bylo, kdyby si ho mimo běžnou základní komunikaci nějakou dobu nevšímala vůbec. Nedala mu šanci pocítit, jak moc je pro ni důležitý.
Neměl by být v souvislosti s babičkou nikdy středem pozornosti.
Zeptej se ho, proč je na babičku takový, to ti taky může vnést světlo do věci.
Nejspíš se to pak srovná samo.
|
| Carlin |
|
(21.9.2010 18:17:17)
"kdyby si ho mimo běžnou základní komunikaci nějakou dobu nevšímala vůbec. Nedala mu šanci pocítit, jak moc je pro ni důležitý. Neměl by být v souvislosti s babičkou nikdy středem pozornosti."
Tant,e přesně takhle to cítím taky. Proto ho taky za ty jeho řeči nechci nějak perzekuovat. Já bych to takhle přesně nenazvala, ale intuitivně to cítím stejně. Tím, že kolem toho budeme dělat humbuk mu akorát ukážeme důležitost celé věci, a že může mávat s okolím, když zvolí správné věty.
|
| Tante Ema |
|
(21.9.2010 20:29:18)
Zkus se s babičkou domluvit na společném postupu, vysvětlit jí to třeba jako radu někoho zvenčí, jak to udělat, aby se k ní syn choval lépe, ona to třeba pochopí, udělej si z ní spojence, dej jí najevo, že ti záleží na tom, aby se k ní syn choval pěkně. Ať nemá pocit, že něco dělá špatně (protože ona jedná nejspíš v nejlepší víře). Možná by mohl pomoct manžel, kdyby podpořil.
|
| Carlin |
|
(22.9.2010 9:31:50)
Díky za pomoc.
Zkusím se s tchýní domluvit. Snad mě bude vnímat.
Včera jsem se se synem zkusila bavit, ale vylezlo z něj, že už pořád bude mít rád jenom mě a babičku ne. Prý je na něj zlá (přehání) a když ho letos hlídala, vzala mojí MP3, co měl půjčenou, a dala jí na stůl... Nevím, co tím myslel. Je fakt, že on reaguje hrozně nepřiměřeně a rozčertí se kvůli každé blbosti. Možná ho rozčílilo, že mu babička sahá na něco jeho a začal se vztekat. Babička pravděpodobně na jeho křik reagovala taky křičením... Nevím, nebyla jsem u toho...
Taky často říká "mám rád jenom ty, který jsou na mě hodný" což tchýni příjde jako manipulování a vydírání, ale mě se to zdá celkem pochopitelný.
Jinak sladkosti dostává proto, že babička je jemu i dceři nosit chce. Není to žádný úplatek. A protože je dává dceř, dává je i jemu.
|
|
|
|
|
| kotyk | 
|
(21.9.2010 20:07:28)
Upřímně se mu nedivím. Kdyby mi někdo narušoval můj osobní prostor bez mého souhlasu, osahával mě, taky bych mu to dala sežrat. A to se vší sociální nezralostí čtyř let. A reakcí typu "co bych si tě nemohla všímat. Ty nebudeš rozhodovat, co můžu dělat. Ty nejsi pro mě partner ne hádku..." by si ten hřebíček do rakvičky zatloukl definitivně . Dítě není panenka a má právo se stáhnout, když o žádnou pozornost nestojí.
|
|
| severanka |
|
(21.9.2010 22:32:18)
to máš ještě dobré, má dcera krom na příbuzné takto vystupovala i k cizím lidem. Příklad. Jdeme po ulici, zastaví nás lidi a říkají, ty jsi ale hezká holčička a dítě začně ječet: dej mi pokoj, nech mě být, už toho mám dost!! Dokud neuměla mluvit tak s pláčem utíkala. Chovala se takto od 1-3 let. Nyní má 3,6 a sama se snaží s lidma bavit, je na ně milá, zdraví a lidí se nebojí. A jak se u nás ledy prolomily?
Bydlíme v paneláku kde se spousta lidí zná, zdraví, povídá si, takže manžel s ní šel po chodbě k výtahům, potkala je sousedka a začla říkat jaké má hezké šatičky, dcera spustila svůj song, manžel ji naplácal a vysvětlil že má příště pozdravit,že nikdo víc od ní nechce. Dcera řekla že dobře a už to pak bylo lepší a lepší. Ze začátku jsme ji připomínala aby pozdravila ona to udělala a byl klid, časem už to šlo nějak samo. U ní platilo tohle, u vašeho 4 letého synka to bude zase něco jiného. Možná bych se s tchyní domluvila, pokud to jde, aby sladkosti nedávala automaticky, ale za odměnu. Aby to zkrátka donutilo syna se snažit. U nás i pomohlo když přijel bratránek který měl tchyni moc rád a motal se kolem ní, dcera se zapojila taky. jiank dcera se hnusně chovala k tchyni hlavně v mé přítomnosti. Jak se choval syn když byl s babi bez rodičů?
Tak držím palce
|
| Sova a dvě sůvata | •
|
(21.9.2010 23:07:44)
Sladkost za odměnu? Že se přemůže a podá babičce ruku a nechá si dát pusinku? To bych asi raději, aby si babička sladkosti odpustila úplně, pokud je dávat nechce. Podmíněná láska
Jaké "pozitivní chování" by to mělo upevnit? Ne, fakt první co mě napadlo, že to je přímá cesta k tomu za dvacet let "Zajdu za babkou do domova důchodců, podám jí ruku a třeba něco kápne z důchodu".
|
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)