| Kelly cat | 
 |
(13.10.2010 8:41:25)
Poslední dobou nějak mimo z toho, jak syn začal být vzteklý, tvrdohlavý, odmlouvá, neposlouchá   Vůbec nevím, jak na něj. Nikdy nebyl svatoušek, ale dalo se to nějak zvládat, teď to je šílené Jsou mu dva roky a kousek, vím že v tomhle věku děti procházejí obdobím vzdoru, ale to čím prochází můj syn mi připadá spíš jako období anarchie
Jak například řešíte vztek na ulici? Doma se uklidní, když jdu pryč nebo když jeho dám do jiné místnosti.. prostě nemá publikum, tak nemá důvod hysterčit, ale co venku, tam se to nedá.. a nedej bože po něm chtít, aby šel, kam má, aby přes cestu dal ruku - opět řev a vztekání. Hračky kdekoli jsou všechny jenom jeho, všem je bere, nechce vrátit, když jdeme z MC domů.. a když hračku někdo náhodou vezme jemu, tak dítě plácne.. 
Jak tyto situace řešíte? já jsem z toho vždy tak vyšťavená a mám pocit, že opět "vyhrál" on a já že jsem neschopná matka 
|
| ..maya.. | 
|
(13.10.2010 8:44:34)
období anarchie
venku jsem to řešila tak že jsem si toho nevšímala, brzo přišel na to že tudy cesta nevede, doma jsem ho nechala v pokojíku trucovat a až se uklidnil tak jsme se potulinkovali a bylo to ok...a náš prostřední byl teda řádný anarchista...musíš mu jasně stanovit pravidla a držet se toho co řekneš, jak ty tak i zbytek rodiny
|
| Pája, A+A :o) | 
|
(13.10.2010 8:47:35)
Lendulinka to napsala jako za mě . takže nemám co dodat.
jo snad je to,že to může být i horší a buď ráda,že ti dítě nepadá do bezvědomí. já to měla u prvního a nejhorší bylo období od roku a půl do dvou a půl. to bylo nejdřív 4x do týdne,pak i 2x za den,hrůza! to není jen takové to jak dítě modrá a nemůže popadnout dech,on rovnou upadl do bezvědomí. no a teď to začlo dceři a to jsem si myslela,že se tomu vyhne..na první pohled je klidnější a nebyla ani uřvané miminko..no,takže nás zase čeká eeg
|
| ..maya.. |
|
(13.10.2010 8:50:38)
bobíš, to jsem nikdy naštěstí nezažila, ale syn byl taky extrém, on nesnesl ani návštěvy u nás atp, ale to by bylo na další diskuzi
|
|
|
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(13.10.2010 8:52:41)
dcerce je momentálně 3 a 7 měsíců.
Má ADHD, on malinka nekontroluje emoce, vždy byla velice prudká, vzteklá, hrůza.
Občas mi fakt docházely síly, odmítala dělat naprosto všechno, co člověk chtěl.
Vemu to po řadě, co se osvědčilo mě, ve všem opravdu velká důslednost a publika venku si prostě nevšímat.
Bouchání: nikdy ho nebouchej, ukazuješ mu, že to je normální, akorát ho to ještě nabije k dalšímu útoku. Pokud bouchne on někoho, vzít pevně ruku a říct přímo do očí, že to se nedělá. Pokud je schopen - říct, aby se dotyčnému omluvil, pokud ne, omluvit se za něj - jako pepíček se ti omlouvá, že tě bouchl. Pohrozit, že pokud se to bude opakovat, okamžitě odcházíte domů. I za cenu hysteráku v náručí nebo za ruku odvléct domů.
co se týče ruku přes silnici: prostě nutnost, o které se nediskutuje, pokud ti ji nechce dát, čapni ho a pusti až za přechodem. za párkrát přestane protestovat.
vztekání doma děláš dobře, u nás taky zabíralo do jiné místnosti, po čase sem ji nemusela ani zavírat, odešla si sama a přišla uklidněná
problém nastával venku - ani nepotřebovala publikum, ale prostě se jakoby neměla kde uklidnit.
Takže co mě poradila psycholožka a po čase fakt začne fungovat - když někam jdeš, vždy se začněte balit o něco dřív - u nás tak 15 minut, abys mu to v klidu vysvětlila. nervy ho od hry, řekni mu že cca za půl hodiny musíte odejít a být tam a tam a že ať si v klidu dohraje(dokouká - dle libosti), ale za 15 minut - třeba ukaž na velkých hodinách se začnete pomalu v klidu oblékat. To stejné, když odcházíte z venku, ne narychlo, prostě mu to řekni, třeba fakt 3x4x5x dopředu, aby věděl, co bude následovat. A pak ikdyž nebude chtít jít, řekni, že jste se domluvili, ty jsi mu řekla, že půjdete a už bohužel opravdu jít musíte. I za cenu hysteráku prostě odcházíte, na publikum kašli.
V obchodě - neposlouchá, jede ve vozíku - u nás funguje a fungovalo. Když je hodná může si vybrat jednu malou věc - neřeším esi jogurt, ovoce, pečivo nebo mlsku. Nech ho pomáhat nakupovat - vážit, dávat do vozíku.
Jo co se týče hraček - OK pučovat nemusí, ale potom se nesmí divit, že děti nepučí - u nás je třeba velké tabu kolo, to prostě půjčí vyjímečně, tak fakt pučit nemusí nenutím. Co se týče braní hraček - vzít, vrátit původnímu majiteli - nebo minimálně se zeptat, jestli si to může půjčit.
Je to běh na dlouhou trať, u nás byl problém i v tom, že dcerka neměla fázi hlubokého spánku a strašně špatně eště ve třech letech spala a pak se ten stav odrážel i přes den, byla protivná, nepřístupná, teď je asi 7 měsíců co máme diagnostikované ADHD na homeo a je jak vyměněná, domluví se s ní člověk a ty pevné hranice se nám vyplatili. A všechno se vrací.
myslím na tebe, vím, že to je hrozně těžké, neboj, věčně mu dva a kousek nebudou, musíš nastolit pravidla a přes ně prostě nejede vlak - děti s ADHD to zkusí třeba 500x normální zdravé děti třeba 50x, buď na to připravená, super je, když spolupracuje i okolí.
Dej si pozor, aby se zbytečně necpal cukry a podobně, protože pokud už tak má dost energie, tak cukr dělá dost velkou paseku. Takže sladkosti, sladká pití fakt omezit na minimum. Sladkost jen výjimečně a za odměnu.
držím palečky.
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(13.10.2010 9:44:55)
A můžu se zeptat, jak se to ADHD od malička projevovalo?
Naše malá od půl roku špatně spala, ale od 2, kdy jsem odstřihla kojení, už spí celou noc.
Jinak od 1,5 roku mluví ve větách, miluje básničky, zpívání. Akorát je děsně netrpělivá, nevydrží ani vteřinu, když něco chce, tak to musím udělat ihned.Taky kvůli všemu spustí řev, občas i hysterák, ale ne tak hrozný, dá se s ní domluvit a uklidnit poměrně brzy jinou činností, která ji baví.
Knihu vydrží číst skoro hodinu se mnou( takže se myslím o hyperaktivitu nejedná) a na pohádky se také vydrží dívat dlouho.Ale ta netrpělivost je fakt děsná..A aktivní je tedy dost, taková dynamická, ani chodit neumí moc pomalu
|
| Beruška+J02A07T10 |
|
(13.10.2010 9:58:34)
malá byla tak od měsíce velice neklidné plačtivé miminko, ve 4,5měsících sedělA a lezla, v 5,5 se postavila. všude lezla, na všechno a pod vším, nikoho neposlechla, pořád se vztekala, všechny okolo (ač ji ani okolo nidko) bouchala, když jí něco řekli, bála se příšerně cizích lidí, s nikým se nebavila, u ničeho nevydržela ani za asistence pět minut. Nezpívala, nepamatovala si básničky, nevydržela u knížky, od roku přes den nespala, ustavičně hrozný energie, když nešla spát v danou dobu večer, tak se tak vyšťavila, že ne že by odpadla, ale ještě další dvě hodiny řívala a byla protivná, furt na mě visela.
to vstávání jsem dle prvního syna (ač byl mnohem hodnější a klidnější) přisuzovala kojení, když jsem ji ve 23měsících přestala kojit vsávala stále stejně dál s tím rozdílem, že nic nechtěla, nechtěla jíst ani pít. V té době jsem ji přesunula do jejího pokojíčku se starším bráškou, ale musela jsem spát s ní,v noci mě křečovitě držela a nemohla jsem odejít, budila se i po hodině, a po půl roce se přidALy noční běsy, kdy nebylo možné ji uklidnit. Tv ji začala zajímat až ve 22 měsících, nevydržela ale u ní v klidu, minimálně klepala nohama a šila sebou.
Ustavičně byla náladová, roztěkaná, vydržela i dvě tři hodiny lítat na koloodrážedle, ujít 10km. Když byla nemocná stávala se envyšetřitelnou, měla panické ataky strachu.
Na tříleté jsem se zmínila dr, že mi hrozně špatně spí, že jsem myslela, že po odstavení se vyspíme,. v té době jsem byla těhu s naším třetím miminkem a páč jsem v noci s malou nespala a skoro celé dny prozvracela tak jsem byla fyzicky i psychicky totálně vyčerpaná.
Chodila po špičkách - prostě proběhla fázi vývoje tak rychle, že to neměla dostatečně dotrénované.
Následovalo kolečko, psycholog, neurolog, psychiatr.
Kde se diagnostikovalo ADHD s hyperaktivitou, s pravděpodobným rozvojem do budoucna. Chtěli kvůli spánkunám dát psychofarmaka, protože tím jak dcera nespala, tak byla nesoustředěná a protivná i přes den a nebylo možné ji cokoliv naučit.
já psychofarmaka nechtěla a po poradě s dětskou a tady holkama jsem zkusila homeo Sedalia pro uklidnění a k tomu dávám omega 3 MK od multitabsu pro podporu rozvoje mozku a sustředění, po sedmi měsících je dcerka jak vyměněná, lékařské prohlídky máme nově za sebou dvě v naprostém klidu, bez histerie a násilí, nespí sice celou noc (občas jo), ale spí velice slušně, vstává když je Ok tak 1x-3x. přes den je milá, poslušná, nevzteká se, komunikuje momentálně se všemi až je to na obtíž :D je to sluníčko, ráno usměvavá a naučila se spoustu věcí, takže krom toho, že i nadále má velké množství energie, které je potřeba vybít, je v pohodě srovnatelná s vrstevníky.
kdyby tě ještě něco zajímalo, tak řekni.
Sedalii jsme už zkoušeli vysadit, ale po cca třech dnech jak se homeo z těla vyplavilo se stav rapidně zase shoršil
|
| Beruška+J02A07T10 |
|
(13.10.2010 10:02:41)
ještě jsem chtěla říct, že manžel ač je velice hodný a naše děti miluje vůbec nespolupracoval, nedodržoval hranice - když po dcerce něco chtěl - třeba vyčištění zubů a ona odmítla nedotáhl to do konce a ona ho naprosto neuznávala jako autoritu.
Myslel si, že spaním s ní ji rozmazluji, ale zpětně jsem velice ráda, že jsem jí tu blízkost, když ji potřebovala dala a momentálně za pomoci všech se z ní stává šikovná společenská a pohodová holčička, s trošku více energií, než ostatní děti.
|
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(13.10.2010 10:09:27)
No tak tak hrozné my to neměli.I když teda taky aktivní miminko, v 8 měs už se stavěla a v 9 běhala.( 1. syn ovšem též). Od 2 let nespí přes den a když nám třeba usne v autě, tak je večer obtížně uspatelná..
Jinak tedy šíleně netrpělivá, fakt hodně dynamická, ujde tak 6 km. Nesnáší, když na ni někdo cizí sahá
( to neměla ráda od malička a ještě se to zhoršilo po pobytu v nemocnici, kde prodělala otravu krve jako komplikaci salmonely a sahalo na ní nespočet doktorů). Když se jí někdo nelíbí nebo nelíbí, co jí říká, tak ho praští..
Ale jinak se ráda učí, baví ji knihy a pohádky, ráda komunikuje, ráda kreslí. Když ji něco baví, tak u toho vydrží.
Tak snad to ADHD nebude. Přeji Vám hodně sil a ať to je jen a jen lepší! 
|
| Beruška+J02A07T10 |
|
(13.10.2010 10:18:53)
to adhd nebude - to stím boucháním - přesně dcera nesnesla a do dneška nesnese cizí lidi - v současné době si ale už některé vytipovává a stěmi se baví.. klidně úplně cizí a návštěvy miluje a dřív je nesnesla.. ale když se jí něco nebo někdo nelíbí, tak mu klidně bez okolků řekne, ať ji nechá.
S tím spaním jsme to měli taky, když náhodou usla v autě, nebo tak, tak to večer bylo čoro, vydržela i do dvou do noci.
Momentálně i když se stane, že náhodou usne - což je spíš, kdyyž je nemocná, tak večer jde spát docela rozumně tak max 23, ale spíš tak kolem 22h
|
|
|
|
|
|
| adelaide k. | 
|
(13.10.2010 8:55:10)
Kelly  přejde to, neboj 
Nesoupeř s ním, není to kdo s koho. Trvej na svém, dodržuj hranice a vztakání ignoruj
Doporučuju Bachovy esence
|
|
| Katka+Jáchymek 9/08 | 
|
(13.10.2010 8:58:54)
Venku jedině s golfkama, když se vzteká, přikurtuju ho do nich a hotovo. To pak třeba visí s hlavou až u země a vříská, ale vždycky ho to přejde.
Poslední dobou mě totálně odzbrojuje, jakmile na něho zvýším hlas, hned mě hladí po vlasech a chce se tulit. Zdá se, že tahle taktika pomáhá nám oběma, máme větší klid..
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(13.10.2010 9:01:46)
Taky chodím ven s dvouleťákem jedině s kočárem. Vypouštím ho až na bezpečných místech, protože taky nechce chodit za ruku, vzteká se a já na to nemám nervy. Starší je taky malej, tak si takhle usnadňuju život.
|
|
|
| Klarisanek |
|
(13.10.2010 9:28:41)
Kelly, opravdu to neres. Je to naprosto NORMALNI. Jsou mu dva a tyto problemy s dvouletakem ma vetsina matek. Uprimne ja jsem s obdobim vzdoru dopredu fakt pocitala a pripravovala se na nej. Dnes rikam chacha - na to se pripravit neda, byla jsem psychicky down a porad jsem na nej rvala jak blazen. Pak me to mrzelo a vycitala jsem si to, kdyz vecer spal jan andilek, tak jsem brecela nad postylkou a prisahala si, ze uz na neho rvat nebudu, ze mu radsi dam nejakou pres zadek, kdyz to bude potreba. A druhy den jsem hystericky jecela opet. Bylo velmi nemile obdobi totalniho odcizeni mezi mnou a synem a take hadek s manzelem, ktery byl chytry az na pudu a to jedno vztekani vecer, kteremu byl pritomen, nepovazoval za tak hrozne. Ve 2,5 letech se to upravilo a jako triletak je zlatej, na vsem se domluvime, kdyz zlobi, tak uplne jinym zpusobem a je to proste uplne jine dite.
|
|
| Sqeeky a kluci 02/05 a 06/08 | 
|
(13.10.2010 9:39:07)
Holky to už napsaly, typické pro dvoutříleťáka , zrovna máme doma to stejný podruhé, starší syn byl to samé, kdybychom za každé jeho nebudu dostali korunu, jsme již milionáři Chce to vydržať,nejít přes určité hranice, jako přes silnici jen za ruku, i kdyby se měl uvztekat apod. Snažím se někdy těm situacím předcházet, že třeba když máme někam jít na čas (př. se starším do školky, na tenis apod.) dávám si trochu víc času, protože, jak se začne už se honem oblíkejte, mladší je vztekne a už to jede, ne vždy se ovšem daří  Někdy i pomáhá, i když přiznávám, že na to není vždy síla a energie, trouchu soutěžit....třeba že obujeme botičky dřív než starší to stejné s bundou, nebo místo obuju Ti boty, na což malý řekne neobuju  , můžu Ti pomoct s botičkama, na to docela slyší a doma když se vztekne a leží na zemi, tak ho nechám a nevšímám si ho, čím víc se ho snažím zklidnit, tím míň reaguje. A na ulici taky, stalo se to párkrát a když je nejhůř vezmu ho pod paži a v klidu odcházíme, a až se zklidní tak mu řeknu co se mi nelíbilo atd (možná to zní hloupě něco diskutovat s dvouleťákem, ale u staršího se mi to osvědčilo) anvíc zastávám názor, že ve chvíli amoku nemá naprosto žádný smysl na něj křičet okamžitě přestaň, dostaneš na zadek apod....nulový účinek  Tak hodně sil a uvidíš přejde to
|
| Beruška+J02A07T10 |
|
(13.10.2010 10:05:55)
s tím amokem naprosto souhlasím, vyříkat až v klidu 
|
|
|
| withep | 
|
(13.10.2010 10:31:35)
Doma vzteklouna vykážu do ústraní jen v případě, že cítím, že to sama nervově nezvládnu, jinak ho nechám ve své přítomnosti a tiše to snáším, někdy i obejmu. Neberu to, jako že zlobí, ale že naráží na hranice a to bolí, svou přítomností/objetím mu pomůžu je zvládnout. Venku to samé; pokud spěcháme a on odmítá jít, odnesu ho. Pravda, někdy je to náročné (mám ještě buď kočárek s dcerkou nebo dcerku v nosítku, případně ještě jeho kolo), ale nevidím jinou možnost. Chce to trpělivost a důslednost, nic jiného. Co se týče braní hraček, tam se ta trpělivost a důslednost ještě nezačala projevovat, ale stále doufám... .
|
|
| Kelly cat |
|
(13.10.2010 10:59:29)
Holky moc díky  o důslednost se snažím, ale ne vždy se daří. Připravovat ho, na to, co bude následovat, aby věděl a případně se i těšil taky dělám.. dřív se těšil, běžel ke dveřím, chtěl bundu, teď bývá v opozici a zarytě opakuje, že ven nejde nebo nejde domu (podle toho, jestli má jít ven nebo dovnitř)
ale vážně díky za podporu a rady
|
| Sqeeky a kluci 02/05 a 06/08 |
|
(13.10.2010 12:07:10)
Jo, jo, teď v pondělí, to už jsem se musela smát...jeli jsme na čas se starším na kroužek, takže starší se nachystal, pomalu vykročeno ze dveří, mladší oblečeme - nebudu, obujeme botičky - neobuju, ven ze dveří teda šel, pak sednout do sedačky v autě - nesednu, na místě kroužku, vysedneme z auta - nevysednu, jdeme do šatny - nepůjdu, a tak to šlo až než jsme zase přijeli domů 
|
|
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(13.10.2010 11:43:40)
mám to podobné,dělá mi venku ostudu,když není podle jeho vzteká se,lehne si na zem,spustí šílenej řev.
jediné co se mi osvědčilo mu dát důrazně na zadek.nic jiného asi nepomáhá.
|
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(13.10.2010 11:43:56)
mám to podobné,dělá mi venku ostudu,když není podle jeho vzteká se,lehne si na zem,spustí šílenej řev.
jediné co se mi osvědčilo mu dát důrazně na zadek.nic jiného asi nepomáhá.
|
| Rokytka | 
|
(13.10.2010 13:45:06)
Pro mě není vůbec ostuda vidět venku mámu, které se vzteká dítě. To je normální a přirozené. U mě bys měla velikou ostudu, kdybych tě viděla, jak dítě "důrazně" biješ. To normální není, bít dítě za to, čím si každé přece musí projít...
|
|
|
| Balbína | 
|
(13.10.2010 13:13:00)
situacím, kterým se lze vyhnout, se vyhýbám. Pokud je pobyt v MC spíš na škodu, tak bych tam nechodila. Přecházení přes silnici - klasika. Prostě drapnu za ruku s komentářem, že přes silnici se musí za ruku a jdu. Když mně při procházce utíkal na silnici, nechtěl na chodník, tak jsem ho brala jen do kočáru a vypustila na hřišti.
A za měsíc, dva, dostal rozum a jde to. Něco fakt přejde časem. Ale občas je to fakt k zbláznění, to ti věřím. Zažije to skoro každá máma.
|
|
| Lída+2 | 
|
(13.10.2010 13:32:37)
vydržet....nic jinýho mě nenapadá,ale neustupovat mu ani o kousek....na ustupování je čas za pár let...nebo na dohodách....
|
|
| Lassie66 | 
|
(13.10.2010 14:27:08)
Mám stejného vozemboucha Dokáže zničit celou rodinu a po pár minutách je tak okouzlující, že je vše zapomenuto 
Do další války...
|
|
| PetraŠv | 
|
(18.10.2010 11:59:41)
jo taky mám doma dáreček, aleten můj navíc sám sobě v návalu vzteku ubižuje, bije se a drápe do obličeje a pokud ho chci vzít, aby přestal, tak podrápe i mne. Z toho mám strach, aby si neublížil víc. Máte s tím někdo zkušenost?
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)