Katka + 2 | •
|
(25.10.2010 18:14:15) Tak já byla s prvním dítětem u rodičů, takže tam jsem nemohla vychovávat tak, jak bych chtěla, měli jsme omezený prostor, museli se přizpůsobovat, taky mi do toho pořád někdo kecal, takže syn měl tak akorát zmatek v tom, co má nebo nemá dělat.. Teď s druhým synem jsme už ve svém, takže od narození usíná v postýlce, necpala jsem mu dudlík hned, jak začal poprvé brečet, ale snažila se ho zabavit a utěšit jinak, nikoho tady jeho pláč neobtěžoval, nechovám ho pokaždé, když začne brečet, protože mi tady nikdo nenadává, jaká jsem hrozná matka, že ho ani nevezmu z postýlky, když brečí, má větší volnost, hraje si s bráchou na zemi, i když máme jen plovoucí podlahu a nikdo mu jako moje máma necpe na koberec ještě deku aby náhodou nenastydl, nenavlíkám mu deset vrstev oblečení když jdeme v zimě ven, od půl roku zkoumá jídlo rukama, nikomu nevadí, když se patlá v kašičce a prostě se zkouší krmit sám, i když tím dělá nepořádek.. Já jsem se dvěma dětma spokojenější a ve větším klidu než jsem byla s jedním.. Ale to bude tím, že si konečně můžu vychovávat podle sebe a nikdo mi do toho nekecá, nikdo si nehraje na nejchytřejšího na světě a nikdo mi neustále nedává rady, o které nestojím...
|
|