| Domeva | 
 |
(4.11.2010 8:18:58) taky jsem s dcerou chodila na neurologii, narodila se s nízkou porodní hmotností. Už na první kontrole dr. řekla, že se jedná o zdravého novorozence, ale zvala si nás dál. Dcera na každé kontrole strašně brečela, nepředvedla nic z toho, co doma dělala běžně. Je pravda, že nechtěla lézt a doktorce se to nelíbilo, ale vždy jí shledala zdravou. Potom se mě zeptala, jestli chci napsat rhb, řekla jsem jí, že nevím a ona mi na to odpověděla, že taky neví. Nakonec je nenapsala Dcera se neplazila, ani nelezla, ale pak během 1,5 měsíce zvládla vše a týden po prvních narozeninách chodila. Na kontroly jsem přestala chodit, když začala lézt. Vždy jsem odcházela úplně vyřízená z neskutečného pláče Nepochybuji o kvalitách naší neuroložky, ale přístup k dětem měla zvláštní. Dceru jsem položila na její pultík a ona se vůbec nesnažila zaujmout její pozornost, nepromluvila na ní, hned s ní začala hýbat a dcera v tu chvíli spustila šílenej řev. Není divu, když se nad ní nakloní cizí člověk a hned jí "tahá" za nohy a ruce a podivně zvedá
|
| Eržika. | 
 |
(4.11.2010 8:26:00) Souhlasím s Macim. Neurologické vyšetření není o tom, co mimino "dělá", nýbže se zkoumají odpovídající reakce, tonus atd. Na RHB Ti sestřička ukáže, to co vlastně neurolog zjistil. Chodili jsme od púl roku... mákli jsme si, teď není vidět rozdíl mezi dětmi.
|
|
| Blanka, syn | 
 |
(4.11.2010 8:53:20) Taky jsme byli vysláni na neurologii (syn se narodil překotně, měl Apgar 4,7,9), hlavičku stáčel doleva. Neuroložka nás po 2 hodinách v čekárně a 5 minutách v ordinaci poslala na rehabilitaci. Byly to neskutečné nervy, vždycky jsme někonečnou dobu čekali (2 hodiny byly běžné, přitom čekárna poloprázdná), synek nikdy nepředvedl, co podle tabulek měl, pak zase oblíknout, obejít dům a zase hodinu čekat na rehabilitaci, kde zase nepředvedl, co měl... Když v 8 měsících po 1 takové návštěvě den a noc skoro nespal, přestali jsme tam chodit. Ve 2 a 4 měsících jsme byli v nemocnici, vždycky se všichni doktoři divili, proč chodíme na neuro, že nevidí jediný důvod, na stáčení hlavičky poradili polohovat a ylo po problému...Syn byl trochu líný a asi díky pobytům po nemocnicích možná trochu pozadu, ale lezl v 9 měsících, v 11 si stoupal a v 15 chodil, později lítal. Dneska měří 180 a hlavu teda doleva nemá
|
| Blanka, syn | 
 |
(4.11.2010 8:55:14) Podle mě se dost kašle na intuici matek - většina z nás přeci nejlíp pozná, když s dětmi není něco v pořádku, ale doktoři to někdy svými tabulkami převálcují 
|
| MrakovaK | 
 |
(4.11.2010 8:57:44) a co doktorům zbývá? Vždy se najde mamina, která si potom stěžuje na doktora, když ten něco opomene. Tak se většina snaží nic neopomenout.
|
|
|
|
|