Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Mám syna s ADHD

Celkem 214 názorů.

Pollyenka

Téma: Mám syna s ADHD

(13.11.2010 14:43:43)
Mám syna, 8 let, kterému školní psycholožka diagnostikovala ADHD. Musím se z toho vykecat, protože jsem byla ve školen a pohovoru ve čtvrtek a dodneška jsem z toho fakt špatná a vážně uvažuji, že přeřadím děti na jinou ZŠ.Synovi je 8 let, prvně byl v PDPP když mu byly čtyři roky,bylo mi řečeno, že je velmi živý, ale ne hyperaktivní a že děti, hlavně kluci, se v tomto věku špatně soustředí. Takže jsme rok na to dostali odklad ze školy, (je v srpnu), chodil do nultého ročníku, kde sice byl živý,ale ne agresivní a nechoval se impulsivně. Loni nastoupil se sestrou do první třídy. Co se týká vyučování neměl a nemá ani letos problém. Je sice nepozornější, než třeba jeho sestra, dvojče,rád na sebe upozorňuje,ale není to nic dramatického. Několikrát jsem hovořila s třídní a ta mi řekla, že s ním žádný problém nemá a učení mu jde snadno. Letos dostali v družině novou vychovatelku s vychovatelem a již 3.9. jsem měla jít na pohovor do ředitelny. Opět, ve třídě při vyučování se snaží, jde mu to třídní s ním nemá problém, ten začnš hned jak přijde do družiny. Syn začne být divoký, neposlouchá, je agresivní, dle družinářky a totálně nezvladatelný. Omezili jsme jeho pobyt v družině, nicméně se nic nezměnilo a poslouchám samé stížnosti, že neuvěřitelným způsobem narušuje řízený program v družině. On sám je z toho nešťastný, protože mu nejde se ovládat a pak je smutný a hrozně unavený. Vyvrcholilo to tím, že se kluci honili a syn zničil knížku která ležela na zemi. Bál se to říct doma, tak vzal ze svého kapesného 200,- Kč a aniž by nám o tom řekl, tak ji zaplatil. Byla jsem pozvána do ředitelny, kde mi bylo sděleno, že syn má ADHD a že se rozhodli, že nebude chodit do družiny. Když jsem opáčila jak to mám ze dne na den udělat, když chodím pracovat tak mi bylo paní ředitelkou sděleno, že povinností školy je zajistit výuku nikoliv družinu a že jak si to pořeším, je můj problém. Dále mi bylo sděleno, že je velmi podivné, jak se mě syn strašně bojí, protože není normální,aby osmileté dítě raději zaplatilo ze svého 200,- Kč a nechtělo,aby to řekli mě s manželem. Tak jsem se zeptala, zda mají pocit, že jsou dvojčata doma týrána a bylo mi paní ředitelkou sděleno, že ona nemůže vědět, co se děje u nás doma. A to tak, že mi to nepřímo potvrdila. Zůstala jsem v šoku sedět a nebyla jsem schopna se ani bránit. Nemyslím si o sobě, že jsem super matka,ale dětem se věnuji jak je to možné. netvrdím, že nikdy jednu nechytili,ale nikdy zbytečně a když už, tak už musí opravdu velmi překročit nastavené hranice. Podotýkám, že na družinu si stěžuje většina rodičů,ale nikdo s tím nic nedělá. Pořád přemýšlím, jak se bránit, jak se k tomu postavit a pořád mě nic nenapadá. Syn není žádný anděl, nijak ho nechci bránit,ale přijde mi přinejmenším zvláštní přístup k celé věci od paní ředitelky školy. K psychoterapeutce jdeme,ale ke školní psycholožce, která s ním, dle jejích slov pracovala již celý loňský rok, s nulovým výsledkem a je to jen horší. Je mi divné, že tuto diagnosu určili od stolu, bez dalšího vysvětlení a celá věc je pro ně vyřešená tím, že prostě nebude chodit do družiny a bude,dle jejich slov klid. Připadám si jako totální asociální kráva, která nezvládá svoje dítě. Uff, omlouvám se za dlouhý příspěvek,ale jsem toho fakt plná. Vím, že tady je diskuze na toto téma,ale já se potřebovala vykecat. Přivítám nějaké nápady, mě fakt v současné době napadá, změnit školu.