| Heloa | 
 |
(2.3.2011 19:32:43) Dobrý den, poraďte prosím! Dcerka (4roky) má strašlivé záchvaty vzteku a já nevím co s tím :-( Dneska máme za sebou jeden šílený, bylo to asi takhle: Byli jsme odpoledne ve městě, měla jsem sebou ještě mladší holčičku (1 rok) a už jsme byli asi tak 10metrů od auta, že jedeme domů - dcera se najednou zasekne a začne řvát: já domů nechci, já tady chci ještě být! - vysvětlím jí, že už je hodně hodin a musíme jet, máme vše vyřízeno atd. Začne řvát ještě víc, tečou jí slzy, vytrhne se mi z ruky, otočí se a utíká ode mě pryč, že nikam nejede - dohoním ji, vezmu za ruku, důrazně ji zopakuju svůj požadavek a že mi nesmí utíkat a táhnu ji k autu, samozřejmě se dost hlasitě brání. Doslova násilím jsem si strčila do auta, pořád vztekle ječela a dupala, chtěla mi utéct ven z auta.. no, dala jsem malou do autosedačky a zkusila si řevu stárší holky nevšímat, nicméně ta už se úplně dávila a dusila tím řevem. Sedla jsem si teda k ní dozadu, vzala ji na klín a snažila se jí uklidnit - mezitím začla řvát mladší holka, protože se té starší očividně bála. :-( Dala jsem jim oběma napít, znovu vše vysvětlila, proč už jedeme domů, starší už byla celkem klidná, tak že ji dám do sedačky a připoutám, najednou se se mnou začala prát a znovu řvát, musela jsem ji připoutat násilím, což byl teda fakt nadlidský úkol. No pak jsme konečně vyjeli, po cestě už se dcerka uklidnila a ptala se mě zase, proč jsme tam nemohli ještě být - znovu jsem jí to vysvětlila - byl klid. Dojeli jsme před dům, otevřu dveře, vystupujeme - znovu šílený řev, scéna ... uklidnila se až po chvíli doma...
Takovéhle šílené záchvaty se u ní opakují několikrát do měsíce - vím, že je to většinou tehdy, když je unavená nebo hladová. Snažím se tomu předcházet, ale vždy to nejde. Nejvíc mi vadí, že mi klidně utíká ve vzteku venku - vedle rušné silnice, mezi lidmi ve městě, kdy mám hrozný strach, že se jí něco stane. Lidi okolo samozřejmě hledí na to divadlo a já nemám odvahu se nikoho ani podívat. Mladší dcerka se jí začíná bát, často poslední dobou začne brečet, když se ta starší vzteká :-(
Vím, že v tomhle věku je vztekání a vzdor normální, to mi zde psát nemusíte... že se každý den vzteká kvůli blbostem, to moc neřeším a nevšímám si jí. Skoro pokaždé, když jí řeknu že má něco udělat (např. oblíct se do školky), tak na mě křičí, že jsem zlá a nemá mě ráda - na to už taky nereaguju...
Ale ten tyjátr, co byl zase dneska, to byla fakt hrůza a já už přemýšlím, jestli jí něco není, jestli bych s ní neměla jít na vyšetření k psychologovi nebo na neurologii nebo nevím kam. Když má takovýhle záchvat, tak mám vždy úplně hrůzu, že se jí něco stane po zdravotní stránce. Co s ní? Jsem vyčerpaná a nejradši bych vše utopila v láhvi.. :-( Manžel mi nepomůže, je od rána do večera v práci :-(
Děkuju všem, kteří dočetli až sem ...
|
| Siddhártha | 
 |
(2.3.2011 19:39:07) Heloo, napiš mi prosím slovo od slova, jak ji říkáš, že se má oblíkat. Děkuju
|
|
| Edysha | 
 |
(2.3.2011 19:42:12) Jako by si popisovala nasi malou, je ji pet let a je to bohuzel cim dal tim horsi. Navic mi prislo, ze po ockovani v peti letech se to jeste zhorsilo . Co s tim to nevim...krapet pomaha cokolada( pro me na nervy), v krizi frtan Ferneta
|
| ajka | •
 |
(2.3.2011 19:51:31) Heloa, žádnou konkrétní radu nemám, ale chci Ti napsat, že v tom nejsi sama. Taky mám čtyřletou (a rok a půl starou holčičku) a vypadá to u nás podobně. U nás to došlo trochu dál, malá si začala ke všemu vyvolávat zvracení, takže jsme skončili u psychologa. Dr. nám vyloženě nic neporadila, jen opakovala, že máme být důslední, vše předem říkat a pak dodržovat zásadu 3. Poprvé něco řekneš, dítě neposlechne, tak podruhé přísnějším tonem a potřetí už hodně důrazně. Pokud i tehdy dítě neposlechne, tak "ignorovat", v případě potřeby odtáhnout (tak jak jsi to nakonec udělala Ty). Přišlo mi to ze začátku drsné, chtěla jsem dcerce pořád všechno vysvětlovat, "diskutovat" s ní proč je důležité dělat to a to. Ale zkusili jsme, co nám poradila dr. a ono to začalo fungovat. Záchvaty vzteku ustaly, malá pochopila, že to je stejně k ničemu. Přeji pevné nervy!!!!
|
|
|
| Sharien | 
 |
(2.3.2011 19:50:48) Tak to bych fakt nedoporucila... krom toho dite skutecne v afektu ani nezaregistruje, ze ho sprchujes ledovou vodou....
|
| Sharien | 
 |
(2.3.2011 19:55:46) Ja bych to svym dceram nedelala a klientum bych to nikdy nedoporucila... A kamaradka to zkousela s nulovym efektem.
|
|
| Edysha | 
 |
(2.3.2011 19:56:19) Tak to bych asi nedala, me stacilo nasilim podavat holce tyden antibiotika a bylo mi z toho psychicky a apk i fyzicky na nic.
|
|
| Leňula, Andělka a Emilka | 
 |
(2.3.2011 20:18:47) nám taky studená voda pomohla ..... u obou holek ....
|
|
| Rapiti | 
 |
(2.3.2011 22:47:01) Funguje i teplá voda. Pamatuju si to ze svého dětství. Naši by mě studenou nesprchovali. Ale sloužilo to k tomu, abych začala zase normálně dýchat. V záchvatu vzteku jsem ztrácela dech a nešlo mi to zastavit.
|
| Rapiti | 
 |
(2.3.2011 23:09:55) Kdyby to byla hyperventilace, tak určitě. Ale já jsem spíš nebyla schopná se dostatečně nadechnout. V tom křiku jsem vlastně převážně vydechovala. Pamatuju si, jak mě táta postavil oblečenou do vany, sprchoval mi obličej vodou a vždycky s tou vodou uhnul, řekl: nádech, a zase mi pustil vodu do obličeje. Nastavil mi rytmus a já si dodnes vybavuju, jak povolilo to sevření hrudníku, které jsem cítila, a jak se mi ulevilo. Máma mezitím nachystala suché oblečení. Oba mi pomohli se převléknout, v tom byla taky cítit ta péče, protože v těch 4 letech jsem se už uměla obléknout sama.
|
| Rapiti | 
 |
(2.3.2011 23:18:45) Jo, a zapomněla jsem dodat, že kdyby moji rodiče znali tu metodu empatické reakce, tedy kdyby se snažili pochopit, proč se vztekám, a kdyby mi pomohli nějak tu emoci zpracovat, tak by tomu jistě předešli.
A teď jsem si vzpomněla na situaci ze včerejšího odpoledne. Syn se ve školce zlobil, že jsem pro něj přišla moc brzo, chtěl si ještě hrát s rytířema. Měli jsme dost na spěch, vedla jsem dceru na kroužek. Celou cestu byl protivný, trucovitý, divila jsem se, že ho ten vztek nepřecházel tak dlouho, když jsme mu situaci vysvětlili i s učitelkou. Cestou zpátky domů, tj. skoro po půl hodině, mi řekl, že půjdeme rychle domů, protože má v botě písek. Tak jsem ho zula, botu vysypala a měla jsem zázračně v mžiku milé a hodné dítě. Jeho prostě jen tlačilo v botě pár kamínků.
|
|
|
|
|
|