| Lucka a kluci 2006 a 2010 | 
 |
(7.3.2011 1:06:49)
Odhodlala jsem se, že tady požádám o radu, protože už vážně nevím co dělat. Největší problém se synem mám u doktorky. Už se mi několikrát stalo, že dostal hysterický záchvat a nechtěl nechat na sebe sáhnout. Mezitím šlo jen o pouhé poslechnutí průdušek, o kterém věděl předem, přesně věděl o co jde, že to nebolí a dříve to zvládal bez problémů. Teď si už doma usmyslí, že prostě k doktorce nechce, že se nenechá poslechnout a ať se snažim sebevíc, povídám si s ním, vysvětluji, vždycky svoje výhrůžky splní. Je to chytrý kluk, moc dobře ví, co dělá, ale jak si stojí za svým, tak se tak rozjede, že má až záchvat a domluva ani plácnutí přes zadek nepomůžou.
Naposledy takovouto scénu s námi absolvoval i můj manžel, který byl úplně v šoku a řešil by to výpraskem, což se mi moc nelíbí. Syn si ve školce rozsekl obočí a protože jsme váhali, zda vzít syna na chirurgii a tchán je lékař, vzali jsme ho nejprve za ním. Všechno bylo v pohodě (syn to měl zalepené a už dávno nebrečel), ale pak se tchán chtěl podívat pod náplast a tu mu sundal.Asi jak ho to zabolelo, tak ho najednou chytil amok a začal brečet, že jdeme pryč, že tam už nebude a řval a stál u dveří a lomcoval jimi. Domlouvali jsme mu, lákali ho i vyhrožovali, ale všechno marně, stále se snažil otevřít dveře a nenechal si to už ani zpátky zalepit. Všichni kolegové tchána se přišli podívat, co se to tam děje. Naštěstí to nebylo potřeba zašít, ale neumím si představit, že bych to absolvovala bez manžela s kočárem a šití bylo potřeba. Fakt už nevím, jak na něj a nechci to nechat na manželovi, který si myslí, že je syn rozmazlený (ode mě a mých rodičů - ale i ti ho nenechají dělat si co chce, jen máme větší trpělivost než můj manžel) a slibuje mu pevnou ruku a údajnou "vojnu". Co byste dělali vy? Děkuji za případné tipy.
|
| žena | •
|
(7.3.2011 3:53:48)
Chování tvého syna mě nepřekvapuje - moje děti měly a mají podobné chování - kdo to nezažil tak nepochopí - co se mi osvědčilo: moc to neřešit, netrápit se tím a brát dítě takové jaké je - kdybych ti napsala co můj o mnoho let starší syn dělá u doktorky když má dostat injekce tak bys nevěřila - prostě hrůza....
|
| Jana + 3 rošťáci | 
|
(7.3.2011 8:37:31)
Naprosto chápu!!! Mého syna, který bude mít v pátek 5 let, museli držet dva - ležel na bříšku, já mu leženla na zádech a hlídala ruce a sestřička leýela na nohách a jak hopsala!!! Paní doktorka mu píchla do zadečku injekci a hotovo - já spocená, jako bych stěhovala dva baráky!!!! A petiletá prohlídka?? Neřeknu, neukážu, prostě nic. Dokrotka tedy spíše mluvila se mnou a říkala, že mi tedy bude věřit, že pozná barvy, vidí a slyší dobře... Průdušky mu poslechla za použití mého hrubého násilí, musela mu prohlížet i lulíka a varlátka, to byl boj!!! Aspoň já odcházela durch mokrá a totálně zničená... Holky byly mnohem hodnější a v tomto věku jim dr mohla dělat, co ji napadlo.
|
|
|
| HelenaPa | 
|
(7.3.2011 7:18:52)
Jé, náš je na tom dost podoně, pokud jde o vztekání. Sice ne u Dr.,ale doma. On je hrozně hrdý, nesnese, aby si o něm někdo cizí myslel cokoli španého. Takže na veřejnosti je miláček největší. Ale vynahrazuje si to doma. Občas mi dá hodně práce se udržet a na vyslovené drzosti "Mami, seš hloupá. Drž už hubu!" mu nevlepit po papuli. Jenže to na něho stejně neplatí. Jen bych se zchladila já. Na něj nejvíc funguje, že na něho vůbece nereaguju. Njedřív potichu a slušně vysvětlím, že takhle tedy ne. Pokud to pokračuje, neodpovídám, nereaguju, nevšímám si ho. Pak začne mluvit víc nahlas, abych ho slyšela, pak začne křičet, pak zečne brečet a vztekle požadovat, abych s ním mluvila. Pak se urazí a odejde do pokojíčku, za chvíli se vrátí a pěkně se sám od sebe omluví.
|
| Lucka a kluci 2006 a 2010 |
|
(7.3.2011 7:50:22)
Tak doma to synek taky zkouší, ale ne už s takovou intenzitou a brzy ho to přejde. Já ho pošlu do pokoje, případně ho tam odtáhnu a aby přišel, až ho to přejde a bude zase můj hodný kluk. Někdy to sice musím párkrát zopakovat a vrátit ho tam, ale pak nakonec sám v klidu přijde a omluví se. Ale co venku? A hlavně, když ho doktor musí vyšetřit nebo u zubaře?
|
| *Niki* | 
|
(7.3.2011 8:04:38)
Lucko, tvůj synek by měl mít u tebe ale oporu i tehdy, když "není tvůj hodný kluk". S tímhle, odnášení dětí pryč, aby se vrátili jako "hodné", nesouhlasím. Pak vidíš, že venku jsi v pasti, protože to tam udělat nemůžeš.
|
| Lucka a kluci 2006 a 2010 |
|
(7.3.2011 12:39:58)
Mono, já s ním ale hodně komunikuji a on ví, že ho mám ráda, i když zlobí. Ale když je vzteklý, křičí na mě, tak mu dám prostor, aby si to v hlavičce srovnal a pak přišel. Prát se s ním v obýváku opravdu nemá smysl. Kolikrát pak i za ním jdu, jestli je to už v pohodě a fungujeme pak normálně. Domluvit si nenechá a nic rozumného neuznává, prostě chce, aby bylo po jeho.
|
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(7.3.2011 8:01:21)
Zkus si položit otázku: a PROČ by se měl nechat a rád vyšetřit od doktorky? PROČ by si měl nechat sahat pod náplast, navíc, když ho to bolí? Když mu nikdo neprojevil pochopení? PROČ by měl být poslušný a neměl si stát za svým?
Mám takového syna, i stejného věku, je hrdý, tvrdohlavý (a doufám, že mu to zůstane:), a vzteká se a neříkám, že to není někdy hodně náročné. Situace, které popisuješ, mi přijdou ale docela v pohodě a reakce syna adekvátní, reakce tvého manžela ne (mému taky někdy cuká ruka a těžko zvládá synovu osobnost) - fyzického trestu se tvůj syn nelekne, hrdé děti to zatvrdí...
Buď ráda, jaký je, lépe než aby poslechl na slovo a nedal najevo emoce, takové děti pak mohou překvapit, koho jednou poslechnou a co si nechají líbit. Dej mu najevo pochopení, náplast neřešte, nedovolte vše, mantinely potřebuje každé děcko...
|
| espr | 
|
(7.3.2011 9:06:51)
Mono, tak ten můj cvrček je teda zatím jenom dvouletý, ale doufám že ve 4,5 letech teda bude chápat proč musí k dr. a proč musí dostat injekci a nechat se vyšetřit tak.....např. aby ve dvaceti pochopil že musí chodit do práce nebo do školy, že si musí vyřídit něco na úřadě i když se mu nechce a ve 30-40 se postarat se o rodinu i když by radši na fotbal nebo na cestu kolem světa.
Nevím jak žiješ ty ,ale většina z nás dělá v životě dělá většinu věcí, které se jim nechce a i dítě se to musí naučit přiměřeně svému věku
|
| myš | •
|
(7.3.2011 12:13:25)
espr
Tak s tím nesouhlasím, i 4,5 leté dítě je pořád dost malé na to, aby mohlo mít i nepřiměřený strach z doktorů. Mají ho i leckteří dospělí, tak proč ne děti, nejsou to nějaké strojky, co se dají naprogramovat a úplně vždy výchovně docílit toho, že se doktorů přestanou bát a budou vždy spolupracovat. I ti mnozí dospělí, co se hroutí z odběru krve se naučili chodit zodpovědně do školy a do práce, to s tím podle mě až tak nesouvisí.
Takové děti prostě jsou a výprasky, vojenská výchova a podobné metody to podle mě můžou jen zhoršit. Já si myslím, že je to osobností člověka, já jsem se nikdy doktorů nebála, ani zubaře, ale jiní to mohou mít jinak.
Teď mi psala kamarádka, že její pěiletá dračice se nenechala u doktorky ošetřit, nezvládli ji ani ve třech lidech....
|
|
|
| Lucka a kluci 2006 a 2010 |
|
(7.3.2011 12:54:15)
Mono, na jednu stranu jsem ráda, že není "mouchy sněste si mě" a že ví, co chce. Ale nevím, jak jsi přišla na to, že mu nikdo neprojevuje empatii. Snažím se, aby věděl, že ho chápu, že ho to určitě bolí a že byl statečný kluk, když si to nechal od učitelky zalepit, ale teď je potřeba zjistit, jestli ta náplast stačí. Aby mi pak jednou nevyčítal, že má nad obočím jizvu. A ano, s manželovou reakcí mám taky problém, ale to by bylo na úplně jinou diskuzi.
|
|
|
| Calliope |
|
(7.3.2011 9:23:40)
Jesli se bojí doktorů, tak bych mu to pomáhala překonávat doma hrou. Což nakoupit dětský doktorký kufřík a pak by doma mohl sám léčit své médíky, či kohokoliv, kdo se nechá . Dobré jsou taky obrázkové knížečky, o tom, jak někdo stůně. Nebo pokud je chlapeček zvídavý, tak by šla i nějaká encyklopedie pro nejmenší, jak funguje tělíčko a obrátit tu situaci v zájem o věc.
|
| Helča + J+V+M |
|
(7.3.2011 10:55:59)
Jinak encyklopedie a hry na doktora u nás nepomohly. Syn zná orgány, co a jak, ale šáhnout na sebe nedá  .
|
|
| Lucka a kluci 2006 a 2010 |
|
(7.3.2011 12:49:20)
Calliope, syn si doma na doktora bezne hraje. Chapu jeho strach, ale zároveň si nejsem úplně jistá, jestli to jen není vzdor. On mi už doma hlásí, že pokud mu sestřička dá zase náplast, tak že ji okamžitě sundá a vyhodí nebo že nechce, aby ho doktorka poslouchala. Nebo včera u babičky nechtěl, aby mu stroupek namazala. Nic tam už skoro nemá, je miniaturní a vůbec nebolí, ale ON PROSTĚ NECHCE. Tak se pere a kope, babička vymýšlí fígle, prostě komedie.
|
|
|
| Helča + J+V+M |
|
(7.3.2011 10:55:08)
Vydržet. Já byla s Jeníkem (6let) na alergologii, aby ho otestovali. Doma jsem mu vše vysvětlila, dokonce jsem ho i nůžkama jemné píchala, aby věděl, co mu budou na ruce dělat. Přišli jsme do ordinace, měl mít spirometrii - v puse náústek - foukat - sfoukávat svíčky na monitoru PC . Hrozná tragédie. Doktorka mě sjela, že je rozmazlený a marně jsem vysvětlovala, že manžel utíká před injekcemi i teď v dospělosti.
A odběr krve. taky pocuc. Jedinou výhodou jeho rozeřvanosti bylo, že doktorka píchla a během sekundy měla nabranou zkumavku - a bylo po řevu.
Tak vydržet.
|
|
| Abigail* | 
|
(7.3.2011 11:34:16)
Pokud se týká těch scén u doktora, to může být prostě tak, že se opravdu tak moc bojí. Píšu to z pozice člověka, kterej je strachem z doktorů postižen od malička až do dospělosti. Já jsem se v pěti letech nenechala vyšetřit kvůli mandlím, zubařku jsem kousala. Strach mi zůstal dodnes. Tady bych prostě měla pochopení a i tak s ním o tom mluvila, že vím, že to není příjemné, že se bojí, ale udělat se to musí.
Co se týká ostatního vztekání, tam bych prostě trvala na svém a snažila se ovládnout, abych nevybuchla. Vím, o čem mluvím. Naše dcera skoro čtyřletá se umí taky pěkně vzteknout. Většinou kvůli blbosti. Do jiné místnosti nedáváme, ona by tam ani nebyla. Většinou řve tak půlhodinu a pak je do večera jak beránek. Jinak ty emoce prostě zvládnout neumí a časem se to naučí.
|
|
| Minís | 
|
(7.3.2011 12:18:02)
Možná by pomohlo, kdyby šel syn k doktorovi pouze s otcem, bez tebe.
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)