| Miko1 + 2 | 
 |
(8.5.2011 17:49:45)
Ahoj holky,
moc bych vás chtěla poprosit o názor, nebo osobní zkušenost.
Jsem rodičem původně extrémně nezralé holčičky. Před cca rokem a půl jsem začala spolupracovat s o.s. Zrnka, projekntem BabyKlokánci. Kromě jiného už více jak rok "vedu" podpůrné skupiny rodičů nedonošených a nemocných novorozenců na CB neonato.
Díky skvělému přístupu primáře máme možnost se s maminkama scházet přímo v jídelně na oddělení (maminky jsou tu ubytované s miminky přímo na oddělění, je běžnou praxí, ze na pokoji s maminkou je klidně i 1200g miminko v inkubátoru). Scházíme se cca 1x za 2-4 týdny a samozřejmě není to pouze o probírání jen těch praktických věcí, ale i o sdílení pocitů, strachů, příběhů.... Hodně maminek pak zůstává v kontaktu i po propuštění.
Příští týden se konná neonatologická konference, kde se budeme snažit fungování těcho skupin prezentovat dále (bohužel spousta dalších neonato je v tomto ohledu více či méně rigidní...).
Ráda bych znala váš názor, popř. zkušenost - v čem by vám podpůrná skupina mohla pomoct, či pomohla. A nemusí odpovídat jen mamky nedonošených či nemocných miminek, každý názor je vítán  .
Plevelení povoleno, pokud to bude alespoň trochu k tématu.
Díky za pomoc.
Míša
|
| binaryy szuká ovci | 
|
(8.5.2011 18:49:51)
Ahoj, jsem koordinátorkou Baby Klokánků pro Zlínskou neonatologii..bohužel ani zde se nám nepodařilo vybudovat prostory v nemocnici, kdebychom se mohli s maminkami předačsaně narozených scházet. Primář byl sice pro, leč prostry jaksi nejsou, nebo nechtějí být-těžko říct. Párkrát jsme se s některýma maminkama sešli někde v kavárně..ale je to o ničem, když nejsi přímo ,,v centru dění"
mám předčasně narozeného syna, 35.tt, 7 dní na IMP Zlín. Vídat jsem ho mohla po 4 hodinách, pečlivě vysterilizovaná..o klokánkování bohužel tehdy nemohla být ani řeč, přitom apgar skóre 10,10,10... krásně jsme si tam zadělala na pozdější psychické problémy, zastavení laktace a podobně..
|
| Miko1 + 2 |
|
(8.5.2011 18:51:03)
jee, tak ted uz vim odkud bitr vane
jezis, tak to promin za to sprosty slovo tenkrat.... 
|
| binaryy szuká ovci |
|
(8.5.2011 18:53:02)
už jsem zapoměla...
,,odkud vítr vane"  jsem mimo
|
| Miko1 + 2 |
|
(8.5.2011 18:54:53)
kdysi nekde, ze znas evisku osobne
|
| binaryy szuká ovci |
|
(8.5.2011 18:58:52)
jj Evičku od Ivanky znám :)
|
|
|
|
|
| binaryy szuká ovci |
|
(8.5.2011 18:51:44)
jinak k dotazu-v čem by mohla podpůrná skupina pomoci- určitě v tom, jak psychicky zvládnout to, že jsem se celé těhotenství těšila na pohodvý průběh, nepřipouštěla si problémy a ony přece jen nastaly a já na ně zůstala sama...strach, beznaděj, nevědomost...a maminky tiše trpící u inkubátorů...tomu všemu by se dalo zabránit, či snad jen trochu pomoci právě tím, že by existovaly skupiny, které by rodičům vysvětlili, že v tom nejsou sami...
|
|
| Miko1 + 2 |
|
(8.5.2011 18:54:26)
ja vim, je to tezky... snad se vsechno aspon trochu, pomalinku zacina menit...
zanda je 28tt. 14 dni jip, 8dni medila, 14dni jip, 7 dni medial, pak rooming...
celou dobu jsem byla na neonato s ni, v pokoji 3 metry od jipky. prvne prilozena k prsu v 7 tdnech zivota. dalsich 5m kojena plne. jen pro porovnani pro ostatni, co dokazou "drobnosti". a kdyz to nekde jde, tak proc ne vsude, nebo aspon castecne.... 
|
| binaryy szuká ovci |
|
(8.5.2011 18:58:34)
právě, když to někde jde, proč ne jinde..je to o lidech...bohužel?bohudík?
nedávno vyšla kniha Bonding, porodní radost, o té určitě víš, když ji Iva Antalová , Míša Mrowetz a Gabi Chrastilová začaly psát, poslala jsem tam příběh svého syna, ale nevím, zda nakonec v knize je, nebo ne, každopádně si ho můžeš přečíst zde, kdyby tě to zajímalo
http://smallpeople.webnode.cz/pribeh-tadeaska/
ať to tady nemusím vypisovat...a jak říkáš, byly to drobnosti, které hrozně ovlivnily psychiku a další dění...já tehdy bohužel o BK nevěděla..ale jsem ráda, že už je Baťovka trochu více informovaná, zvláště pak maminky, a že vědí, že na to nejsou samy... jen by bylo fajn, kdyby se v porodnici našlo místo k pravidelným sezením
|
| ivig | 
|
(8.5.2011 19:33:10)
jj... je tam příběh i psychologický rozbor... ;)...také si myslím, že jsout tyto skkupiny obzvlášť u nás velmi důležité...
|
| binaryy szuká ovci |
|
(8.5.2011 19:41:37)
 ahoj kočko, dlouho jsme se neviděly :) až budeš v UH tak dej vědět
|
|
|
|
|
| cimbur | •
|
(8.5.2011 19:44:29)
Obě děti jsem porodila také ve Zlíně - 35. a 30. týden. Kontakty po třech hodinách, u mladší jsem byla 48 hodin po porodu propuštěna a denně jsem 40km dojížděla 4 týdny. Laktace se dařila u obou, klokánkování bylo umožněno, z mé strany spokojenost.
Ale kontakt s maminkami, které podobnou věc překonaly, by mi v obou případech velmi prospěl. I tak nás velmi podpořila jedna maminka, ocházející domů s dvojčátky - Markéto dík.
|
|
|
| kaťuše | •
|
(8.5.2011 20:31:16)
ahoj,
možná by tě zajímalo sdružení nedoklubko
www.nedoklubko.cz
oni také koordinují podpůrnou psychoterapeutickou péči pro maminky nedonošených dětí. Tak se na to podívej. Samozřejmě je to úžasná a hrozně důležitá věc, ale je dobrý to realizovat přímo na klinikách. Když se potom mají maminky scházet mimo kliniky tak se to často rozpadne. Když dá klinika prostor, je to úžasný.
Každému, kdo podobné věci koordinuje dávám palec nahoru a přeju vašim dětem, ať se vám krásně vyvíjejí a problémy máte brzo za sebou.
|
| Miko1 + 2 |
|
(8.5.2011 20:42:41)
dekuju  , nedoklubko ale cili trochu jinym smerem 
|
| kaťuše | •
|
(8.5.2011 20:43:38)
jak to ? Já myslela, že nedoklubko je přímo pro nedonošené dětičky.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(8.5.2011 20:46:12)
Myslím, že rozdíl mezi aktivitami Babyklokánků a Nedoklubka je v tom, jak vidí roli rodiče v péči o nedonošené dítě.
|
| kaťuše | •
|
(8.5.2011 20:48:53)
aha, tak tímhle jsem se dopodrobna nezabývala. Všimla jsem si letáku nedoklubka v porodnici a jenom vím, že dělají i podpůrné skupiny pro rodiče. Ale tomuhle bych ráda rozuměla. Baby klokánci předpokládám- cílí na to, aby byl kontakt s rodičem co největší a aby se mohlo klokánkovat, mazlit a tulit na holé kůži s rodičem.
A jak to má nedoklubko ?
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(8.5.2011 20:56:46)
Nechci mluvit za nedoklubko, mám z nich jen pocit, že stále silně vnímají roli lékaře a zdravotníka jako toho, kdo primárně určuje, co se bude dít, a přebírá rodičkovské kompetence na sebe. Babyklokánci se snaží prosadit pravidla péče o nedonošené děti, ve kterých je rodič partnerem v péči o dítě, nikoli návštěvou.
|
|
| Miko1 + 2 |
|
(8.5.2011 20:57:52)
katus, je super, ze je v CR vice organozaci, ktere pomahaji nedonosencum a jejich rodicum. kazda to dela trochu jinym zpusobem a trochu jinak se prezentuje, ale o to ve vysledku nejde. hlevne, ze muzeme pomoci
|
| madlenka+2 | 
|
(8.5.2011 21:07:21)
Mně by to určitě pomohlo v tom, že bych věděla že v tom nejsem sama, jinak bych měla pocit že všichni ostatní mají zdravá miminka bez problémů a říkala bych si proč zrovna mně potkalo tohle... Naštěstí se mi to nestalo, ale obě těhotenství jsem měla šílenej strach.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Delete | 
|
(8.5.2011 21:19:47)
Mám jen zkušenost z Prahy od Apolináře a to 8 let starou.
Od začátku jsem kromě vizity mohla za malýma kdykoliv. Od začátku jsem byla nucena (nechtělo se mi, bála jsem se těch skřítků, že jim ublížím) přebalovat, vážit plínku, měřit teplotu, koupat. Od začátku, i když ještě se zavedenou sondičkou mi holky přikládali, sama jsem je pak dokrmovala z připravených stříkaček. Od začátku jsem alespoň jednu z nich alespoň jednou denně klokánkovala a doporučovali nám i odstříkávání mlíka přímo na JIPce, že se při pohledu na miminka lépe mléko spouští. Jedna z holek byla od malička chovací, takže jsem občas přišla na JIPku a našla malou, jak se chová u některé sestřičky.
Když se vyskytl problém, ihned mě informovali a popsali přesně, co a proč budou dělat.
Také mě upozornili na rodiče nedonošených dětí, kteří tam jednou týdně docházejí předat své zkušenosti, popovídat. Ale byla jsem tam na tom jen jednou, pak už jsem dojížděla z domova, kde jsem měla ještě 1,5 letou dcerku.
Mhla jsem přijet kdykoli a odjet kdykoliv, většinou jsem tam byla od konce vizity do pozdního odpoledne.
Po přesunu z JIPky totéž, to už jsme začali i s cvičením vojtovky a nácvikem kojení obou najednou (ale mně to nešlo a nevyhovovalo), na poslední týden mě přijali na pokoj pro maminky a dali mi děti k sobě.
Upřímě jsem uvítala, když jsem tam párkrát mohla nechat holky v péči sestřiček, v tu dobu jsme se stěhovali a bylo pár věcí, u kterých jsem být musela.
Ale za těch šest týdnů jsem rozhodně neměla pocit, že bych byla bez kontaktu s miminky.
Hrozně mě překvapilo, když jse zjistila, že jinde to takhle nefunguje. Mně to přišlo samozřejmé a přirozené.
Před pěti lety jsem se setkala se situací jinou. Ležela tam kamarádky sestra s nedonošeným chlapečkem a protože měla potíže po epidurálu, měla situaci o dost stíženou. Nikdo za ní nebyl, nikdo jí s ničím neporadil, ani nevím, jestli tam tehdy ještě fungovala ta skupinka rodičů. Tak jsem za ní asi dvakrát byla já, něco málo pomohla, poradila. Nakonec byl problém spíše u gynekologů než u pediatrů a na JIP, ale přeci jen jsem z toho měla pocity více smíšené.
Mně osobně rodičovská skupinka asi nic nového nedala, měla jsem veškeré informace od lékařů a sester. Já sama jsem radila hlavně ohledně odstříkávání a odsávání mlíka a vůbec o všem, co se kolem kojení nedonošenců točilo. Pak jse jen mluvila o tom, jak jsem to prožívala, co jsme dělali a nedělali a také, jak to funguje jinde (věděla jsem o postupu v Brně, tehdy návštěva na 2 hodiny denně a ještě za sklem)...
|
| ivig |
|
(8.5.2011 21:49:19)
BabyKlokánci hledají cestu, jak co nejlépe podpořit rodiče v péči o jejich dítě, na kterou jsou porodem nastaveni... v případě, že se narodí miminko s problémy, pak je podpora o to důležitější, protože pomáhá předcházet psychickým problémům zejména matek v budoucnosti...tak jak je tomu i ve vyspělém světě... je lepší, jednodušší, levnější předcházet než poté léčit případné psychické problémy... a to ještě v tom lepším případě, když máma pomoc vyhledá... ;)... Více si můžete přečíst v nové knize: "Bonding - porodní radost". Cesta nelehká... přitom důležitá a smyslplná
I proto patří Míše velký dík, že se stala průkopníkem a přímo na oddělení neonatologie pravidelně dochází a povídá si s maminkami... věřím, že další nemocnice budou následovat...
|
|
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(8.5.2011 22:01:19)
Myslím,že kdybych se setkala s takovou skupinou po porodu syna,tak bych se o něj začala "starat" dřív než 6 týdnů po porodu.Syn neměl kvůli tomu,že mě v nemocnici psychicky zničili a odradili, bonding,nebyl kojený a přihlásili jsme se pořádně asi až po 3 týdnech po porodu, domů se dostal 6.týden.
Byl donošený, narozený ve 40 týdnu, ukázkové Apgar, od začátku krásně sál, dýchal,neměl žádné problémy,ale UZV před porodem ukázalo hydrocefalus, zřejmě po krvácení těsně před porodem. Doktoři se o něj sice krásně posrtarali, profesionálně porodili, nicméně mi pořád říkali, jak těžce má postižený mozek, jak bude totální ležák,bez sacíhoi reflexu,s epilepsií atd. Prostě konečná...Přitom hned po porodu nomrálně spal v postýlce, bez jakýchkoliv přístrojů.kolem těžcí nedonošenci s tisíci přístroji a doktoři pořád zdůrazňovali, že ty půlkilový tvorčci,co sami nedýchaj,neviděj,nejedí, budou určitě ok,můj syn ne...
Zkrátím to, jezdila jsem se na něj dívat ob den,ale nebyla jsem psychicky s to se o sebe postarat,natož o něj,pořád jsem si říkala,proč nemmám jen dítě s DMO, nebo sdlepé, hluché,to bych zvládla,ale toto...
Kdyby existovala skupina,řekla by mi,co blbneš,tohle je nesmysl,tvoje dítě vypdá zdravě,a i stouto diagnóozou je spousta zdravých dětí (dodnes netuším,JAK TO,ŽE to lékaři na neonatologii v Motole neví-zpětně jsem se ptala a byli sami překvapení, že dnes děi s touto diagnózou chodí i do školy). Úplbnou náhodou jsem dostala po těch cca 4 týdnech kontakt na jednu maminku kloučka s totuo diagnózou a tahle "jen vyučená" maminka toho věděla víc o této diagnóze i o lidksé přirozenosti a psychologii víc,než lékaři na neonatlogii.
Syn šel po operaci domů,kde ho už čekala vyrovnaná maminka.Dnes je to 20 ti měsíční šídlo, které má jen zhoršený zrak,ale vidí a ani brýle nemá.Co dodat?
Chápu, že dobrý doktor musí být hlavně dobrý operátér a léčitel.Když je špatný psycholog, ok,ale pak by měl být při ruce někdo, kdo má alespoň trošínku epmatie.
|
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(8.5.2011 22:01:19)
Myslím,že kdybych se setkala s takovou skupinou po porodu syna,tak bych se o něj začala "starat" dřív než 6 týdnů po porodu.Syn neměl kvůli tomu,že mě v nemocnici psychicky zničili a odradili, bonding,nebyl kojený a přihlásili jsme se pořádně asi až po 3 týdnech po porodu, domů se dostal 6.týden.
Byl donošený, narozený ve 40 týdnu, ukázkové Apgar, od začátku krásně sál, dýchal,neměl žádné problémy,ale UZV před porodem ukázalo hydrocefalus, zřejmě po krvácení těsně před porodem. Doktoři se o něj sice krásně posrtarali, profesionálně porodili, nicméně mi pořád říkali, jak těžce má postižený mozek, jak bude totální ležák,bez sacíhoi reflexu,s epilepsií atd. Prostě konečná...Přitom hned po porodu nomrálně spal v postýlce, bez jakýchkoliv přístrojů.kolem těžcí nedonošenci s tisíci přístroji a doktoři pořád zdůrazňovali, že ty půlkilový tvorčci,co sami nedýchaj,neviděj,nejedí, budou určitě ok,můj syn ne...
Zkrátím to, jezdila jsem se na něj dívat ob den,ale nebyla jsem psychicky s to se o sebe postarat,natož o něj,pořád jsem si říkala,proč nemmám jen dítě s DMO, nebo sdlepé, hluché,to bych zvládla,ale toto...
Kdyby existovala skupina,řekla by mi,co blbneš,tohle je nesmysl,tvoje dítě vypdá zdravě,a i stouto diagnóozou je spousta zdravých dětí (dodnes netuším,JAK TO,ŽE to lékaři na neonatologii v Motole neví-zpětně jsem se ptala a byli sami překvapení, že dnes děi s touto diagnózou chodí i do školy). Úplbnou náhodou jsem dostala po těch cca 4 týdnech kontakt na jednu maminku kloučka s totuo diagnózou a tahle "jen vyučená" maminka toho věděla víc o této diagnóze i o lidksé přirozenosti a psychologii víc,než lékaři na neonatlogii.
Syn šel po operaci domů,kde ho už čekala vyrovnaná maminka.Dnes je to 20 ti měsíční šídlo, které má jen zhoršený zrak,ale vidí a ani brýle nemá.Co dodat?
Chápu, že dobrý doktor musí být hlavně dobrý operátér a léčitel.Když je špatný psycholog, ok,ale pak by měl být při ruce někdo, kdo má alespoň trošínku epmatie.
|
| binaryy szuká ovci |
|
(9.5.2011 9:09:18)
|
|
|
| mifaela | 
|
(11.5.2011 13:52:03)
Myslím, že tato podpora má velký smysl. Když si vzpomenu na ten hlad po informacích po narození mého syna ...
Měla jsem štěstí na sestřičky, které mi odpovídaly znova a znova, k péči o to "kilové nic" mně spíše tlačily, protože já měla strach.
Není nad SDÍLENÍ ... obav, bezmoci, studu ! A také příběhy s dobrým koncem velice moc moc moc pomáhají !
Držím pěsti ať se tato podpora rozběhne.
|
|
|
V její náručí
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Kozí kraviny a Jáma lvováPraha 6 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Kozí kraviny a Jáma lvová
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)