| karma |
 |
(17.5.2011 15:04:11) já jsem to teda nesnášela, před rodičema. Jednou jsme na vš hráli divadlo, to bylo fajn, ale besídky . Ted jsem musela (víceméně) se svěřenýma dětma dělat vystoupení na den matek (maminky byly moc rády, to jo), ale chudinky děti, bylo mi jich líto, byly úplně vystresované(a to jsem se jim to snažila usnadnit, až se ze mě kouřilo!). Svou dceru se vesměs snažím uchránit podobných traumat. Teda já to jako trauma viděla v dětství, i nyní v roli pozorovatele.
|
| evelina3476 |
 |
(17.5.2011 15:07:06) sisan,no jasně že nikdo nevystupoval rád,akorát jsme měli všichni strach,že co když to zkazíme atd......,ale syn dostal na výběr,chceš na besídku nebo ne?vybral si ano tak jsme se na něčem dohodli a on pak ztropí takovou scénu
|
| karma |
 |
(17.5.2011 15:15:11) já tě chápu, že to bylo blbý, že ses styděla...ale zase tohle budou nejlepší vzpomínky, ne? Minimálně bylo, je a bude na co vzpomínat.
|
| evelina3476 |
 |
(17.5.2011 15:23:13) sisan,vzpomínat určitě bude na co,jen si občas říkám,že tu naši dobu by naše děti potřebovaly zažít,aby si uměly vážit toho co mají,není jednoduché v této době vychovávat v uvozovkách zdravé dítě,natož pak dítě s ADHD,ale myslím si,že asi budou i horší diagnozy,víš,mně tady prostě štve,že ty děti nejsou hloupé,kdyby byly mentálně postižené,tak se to dá chápat,ale fakt mi hlava nebere to,když synovi řeknu,že se jde koupat a on dostane záchvat vzteku,protože prý potom musí jít spát,ale víš,je to od narození stejné-ten režim,je mu skoro 8 let a on to stále nechápe a já taky už ne
|
| karma |
 |
(17.5.2011 15:55:35) hele, nepomohla by mu třeba opora vizuální (ten režim)? Já bych mu nafotila fotky: objed, venek, školu, večeři...postel. Mohlo by mu to pomoci s orientací v čase.
|
| evelina3476 |
 |
(17.5.2011 16:21:55) sisan,jak to myslíš?Ráda přijmu pomoc,ale já jsem nějaké kartičky zkoušela,můžeš mi prosím napsat,co konkrétně máš na mysli?díky
|
| karma |
 |
(17.5.2011 21:57:35) bych zkusila bud fotka, popř obrázky daných situací (fáze)+ třeba fotku hodin. Konkrétně třeba fotka 7.00 na hodinách+fotka rána (syn sedí v posteli v pyžamu), další foto čistění zubů, hygiena (+např 7.10hodin), další foto snídaně+ 7.20, další 7.30+foto odchod do školy......tak třeba celý den. Prostě rozvrh djne. Je to pochopitelné? Fotky hodin+ úkonů bych dala na nástěnku, aby je měl před sebou. Můžete třeba v rámci hry skládat děj rána/večera. Já bych to takto zkusila. Snad tj pochopitelné. Dcera na mě mluví, možná píšu nesrozumitelně.
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 | 
 |
(18.5.2011 7:47:07) Sisan to bylo na mě? My máme režim daný a nevybočujeme z něj. Oni už vědí co se kdy děje a kolikrát pérují oni mě 
Lendulinko je na jednu mezi oči. Ničí všechny kolem něj, ale nepřizná to. On se má nejhůř, mu je nejvíc zle a nechápe co na něm všichni vidí... Posílám to odvolání, tak uvidím co mi odpoví. Tady je stacionář jen pro děti s onemocněním imunity a dýchacích cest... Logo školka nebo něco takového tu není...
|
|
|
|
| MiliP | 
 |
(17.5.2011 16:28:08) To by mohl být jeden z funkčních pomocníků. Ale je také otázkou, v čem má slabiny. Také by mohla pomoci hra na "situaci".
|
|
| *Niki* | 
 |
(17.5.2011 16:31:54) Já vystupování nesnášela a nesnáším dodnes. Kdykoliv mám promluvit před více než 2 lidmi, odchází ze mě inteligence přímo úměrně potem. Ale jako dítě bych si nedovolila selhat, moje máma to taky prožívala, na bití používala jiný nástroj než vařečku, ale podstata byla stejná. Kdybych vyplázla jazyk, nesedla bych si měsíc.
Když vyplázne jazyk moje dítě, dostanu spíš záchvat smíchu  PB, jsou to děti, některé se předvádějí rády a zůstane jim to i do dospělosti, někdo je pravý opak, vystupovat musejí vždy všichni bez ohledu na to, kolik duševních sil je to stojí, tak budeme ty "nezvedené" trestat? Mě přijdou roztomilé všechny, což se nedá říci o všech maminkách. POkud dítě místo podpory dostane na zadek, je něco špatně.
|
|
|
| MiliP | 
 |
(17.5.2011 16:25:20) Většinou se do diskuzí moc nezapojuji, ale mám dojem, že ty máš jasnou představu toho jak se tvé dítě má chovat a nějak ti nejde se smířit s tím, že prostě mu to nejde, neudělá apod. a bereš si to osobně. Viz. tvé reakce, jak jsme se chovali dříve, nebo když na ní chtěl, tak se tak měl chovat. Krom toho, že má diagnozu, kterou si nevybral ti to zcela určitě nedělá naschvál. Chápu, že je to pro vás těžké, ale pro něho též. Možná by bylo lepší se z tvé pozice oprostit od toho jak by se měl chovat dle tebe a snažit se to ulehčit jemu. Myslím, že i dospělí často přecení své síly, dítko prostě mohlo před lidmi dostat strach a reagovalo na to po svém - ale ty se cítíš zklamaná, ztrapněná a dáš mu za to tak, že si týden nesedne na prdel. Pokud nezměníš pohled na své dítě, tak to bude dle mého gradovat.Přeji hodně síly a najití co nejelepšího způsobu pro vás oba.
|
| evelina3476 |
 |
(17.5.2011 19:01:04) mili p,asi máš pravdu,já jsem se nad tím zamyslela a máš pravdu v tom,že jsem se s tím asi nesmířila a pořád se snažím o něco,co asi nejde,teď už se snažím dávat mu dobré vzorce chování,jenže se mi zdá,že se vše míjí účinkem,důsledně a striktně jdu na něj od jeho třech let,do té doby jsem vůbec nevěděla co s ním,od mala mi stále jen brečel,byl furt nemocný,narodil se tři týdny před termínem,měl 2,35 kg a 44 cm,myslím,že i tohle má vliv na to jaký je,ale nejhorší je ta beznaděj co s ním,nepochopí,když se musí něco změnit a je to na denním pořádku,jeho vztek,opozice,je to vlastně pořád,je to těžký ho přijmout jaký je a nesnažit se ho předělávat
|
| Pawlla |
 |
(17.5.2011 19:04:16) ,"je to těžký ho přijmout jaký je a nesnažit se ho předělávat"
No a to je třeba zrovna špatně,nikdy bych nenapsala,že chci syna předělat,můžu ho něčemu naučit,ale předělat?A to může třeba mít za následek ten opoziční vzdor,o kterém jsi minule psala.
|
| Pawlla |
 |
(17.5.2011 19:16:53) Ale to je základ,pokud nejsi smířená s tím,že dítě je takové jaké je a to mluvím obecně,je jedno jestli je tam ADHD,autismus nebo prostě jen nesplňuje představy,dítě to vycítí a může to být počátek toho vzdoru o kterém psala evelina minule,opozice proti všemu co řekne.
|
| Pawlla |
 |
(17.5.2011 19:26:24) Žluťásku nemám pocit,že útočím,je fakt,že většinou kopu za děti,zakladatelce jsem se snažila poradit už minule,nebo ani ne poradit,jako nabídnout jiný pohled a se zlou jsem se potázala.Nevím,pokud vidím,že je všechno špatně nejsou žádné známky zlepšení,pokroku,tak přece musím uvažovat i nad tím,že já něco dělám špatně.A neberu názor,že se nedá s touhle dg nic dělat.
|
|
|
| arsiela, | 
 |
(18.5.2011 7:39:48) Pawlo 100% souhlas,to smíření se s tím,že mám dítě takové jaké je,je podle mě dost základní.
|
|
|
| MiliP | 
 |
(17.5.2011 19:24:53) To je jistě pravda, ale myslím, že je lepší zkusit hledat jinou cestu ( i když nemusí vyjít ), než dítko trestat za to, že není dle našich představ. To stejně nikam nepovede. Jinak věřím, že je to náročné, někdy asi i pro rodiče beznadějné, ale stále je to o tom, že to dítko prostě nemůže v určitém "momentu" překročit svůj stín a nebo jsme zatím nenašly tu správnou cestu.
|
|
|
|
| MiliP | 
 |
(17.5.2011 19:19:07) Určitě to není lehké! To ti věřím, ale on to má také těžké, některé věci mu jdou prostě hůře a opravdu to nedělá se zlým úmyslem. Ale to nemusí být "jen" u dětí s "diagnózou". Některé jsou plaché a vystupovat nebudou ani tak. Máme možnost to zkusit po částech zmírnit, bojovat proti tomu a nebo se s tím smířit. Každý zvolíme jinou variantu, je to i o našem naturelu a asi jde také o to, o jakou záležitost se jedná. Vím, že tě některé věci dozajista mrzí, ale zkusila bych se zaměřit na to, jak je zkusit udělat jinak - ne proto aby ty jsi byla spokojená, ale on zvládl určité situace "lépe" do budoucna. Tím, že má vše co jsi vypsala, to budeš mít zcela jistě těžší, ale to i syn. Zkus nemyslet na tvůj cíl, ale na něj, i když je to někdy zcela jistě velmi náročné a máš toho plné kecky. Najít cestu, jak mu věci usnadnit, vysvětlit jinak, přiblížit. Nevím, v jaké oblasti má problémy, ale vizualizace pomáhá mnoha dětem. Přehrávání scének, napsání pohádek, kde se ty situace opakují a pod. Přeji hodně hezkých dní.
|
|
| štěpánkaa | 
 |
(17.5.2011 19:24:59) evelino, nevím, jak to doma máte zařízeno, ale u mých kluků nejvíc pomohlo zavedení rituálů. prostě každý den stejně začít, stejně skončit. Snad do 3. třídy jsem musela ty rituály i předříkávat, když byli kluci večer unavení tak nedokázali ani bez připomínání: večeře, vykoupat, zoubky, pohádka a spát - např. je pravda, že nám utekla spousta věcí - třeba víkendové akce s kamarády, kteří mají stejně staré děti, program, jakýkoliv který končil později než v 6 večer, apod. ale pro kluky byly ty jistoty nejlepší, když se rituály nedodržely, bylo zle i další den, o noci nemluvím . každou změnu jsme museli avizovat dlouho dopředu. přesun např. na letní byt nebo na hory byl vždy doprovázený zhoršením chováním. naštěstí, s věkem se to všechno zlepšilo, i když některé prvky si kluci zachovávají i nadále 
|
|
|
|
| štěpánkaa | 
 |
(17.5.2011 16:47:57) evelino, to si děláš srandu asi. V té "naší" době měl můj velmi inteligentní bratranec (100% ADHD) trojku z chování po celou dobu "studia" na ZŠ. Hrozili mu i diagnos´tákem, na ten nedošlo, neb měl samé jedničky. Na SŠ měl už jenom dvojku z chování. pak přišel rok 1989 a VŠ. tu málem nedostudoval, díky svým zvláštnůstkám. Že je ADHD to si myslíme všichni, ale na žádné vyšetření už jako dospělý nešel. Dneska by ho na ZŠ a SŠ nikdo neprudil, situaci by měl jistě mnohem snadnější )jako moji kluci s "nálepkou"). Dyslektici a dysgrafici zase končili s nálepkou "je blbej" a čtyřkami na ZŠ, když nebyli nadprůměrně inteligentní skončili ve zvláštní škole. Já jsem teda ráda, že je dneska jiná doba. Dětem s nejrůznějšími diagnózami tohoto typu bych dobu svého dětství nepřála (já - naštěstí kompenzovaný dysgrafik )
|
|
|
|