| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Úzkost tříleté dcery

 Celkem 10 názorů.
 Markéta a 5 lumpíků 


Téma: Úzkost tříleté dcery 

(27.7.2011 14:39:12)
Ráda bych si přečetla vaše názory či vlastní zkušenosti a rady na náš problém...

Máme teď trošku problém s dcerou. Je jí 3,5 roku, jsem ještě stále na mateřské, ještě máme dvě starší děti, osmiletou dceru a šestiletého syna. Dosud byla dcera naprosto normální, je oproti svým starším sourozencům citlivější a víc "maminčin ocásek", ale zatím jsem to brala jen jako jinou náturu a neznepokojovalo mě to. Nejhorší to bylo asi od jednoho do dvou let, to nesnášela ani když na ni promluvil kdokoliv cizí (včetně třeba sousedky, kterou vídala denně), hned brečela. Po druhém roce se to zlepšilo, začala celkem v pohodě komunikovat i s cizími lidmi, jen musela být v mé blízkosti.
Za poslední týden se ale její chování dost prudce změnilo. Je fakt, že teď jsou doma změny, starší děti mají prázdniny, takže jsou doma celý den, jinak jsme tu byli jen spolu dvě. A minulý týden jsme byli na dovolené, probíhala v pohodě, děti byly spokojené, pěkně se vyřádili ve vodě, měly i jiné zážitky (kolotoče, výstava dinousarů) atd. Na dovolené ale dcera začala být najednou plačtivá, brečela, když jsem (sama!) odešla na WC, chtěla tam být se mnou. Myslela jsem, že to je tím, že jsme v cizím prostředí, ale spíš se to ještě zhoršovalo. Nemohla jsem ani odejít do vedlejší místnosti, stále mě musí mít na očích, přitom jsou s ní v pokoji sourozenci nebo i tatínek. Nejhorší je to večer, to jí najednou bolí hlava, také si předtím na dovolené každou chvíli stěžovala na bolest bříška (přisuzovala jsem to změně stravy).
Nutnost chození se mnou na WC přetrvává bohužel i doma, po návratu (jsme dva dni doma). Večer jí musím dlouho ukládat, ještě několikrát mě s pláčem volá (chce napít, bolí jí nožička, hlava, ručička..). Chce být stále u mě, je velmi plačtivá, jakýkoliv požadavek vznáší s pláčem (přestože to je normální žádost - třeba o pití). S manželem nějak nechce komunikovat, hrát si, přestože jinak spolu běžně blbnou. Už nám to nepřipadá jako normální stav, děláme si starosti, že jde o nějakou úzkost, která ji z ničeho nic přepadne - v průběhu dne si třeba v pohodě hraje s bráškou a sestřičkou a pak najednou sebou trhne a musí mě hned mít. Je fakt, že všechny změny, které teď od začátku prázdnin nastaly jí mohly postupně stresovat víc a víc, kromě toho, manžel je běžně dlouho v práci, to se pak na něj těší, teď je najednou s námi doma (má ještě dovolenou).
Aby toho nebylo málo, jsem těhotná, čekáme dvojčata ~d~. Miminko ale bylo plánované, předtím jsem s ní o tom mluvila a připravovala ji na to, měla z toho radost a zatím se na to těší, mluví o miminkách (že jsou dvě to bylo překvápko), plánuje co bude až se narodí. Je mi jasné, že přesto že to příjímá pozitivně, to je pro ni také změna a tudíž stres.

Tak mi teď vrtá hlavou, zda ještě dceři nechat týden dva na zotavenou po dovolené, přece jen to bylo únavnější a náročnější než náš běžný domácí "režim". Teď se zdá celkem v pohodě, nejhorší to je večer, asi k tomu také hodně přispívá únava. Zároveň bychom nechtěli nic zanedbat, vím, co dokáže nekorigovaná úzkost a deprese způsobit za problémy a proto se tím zabýváme. Konkrétně dnes je přes den poměrně v pohodě, i když plačtivější, ale taky jak se zdá na ní trošku leze rýma.

Budu vděčná všem, které mi sdělí svůj názor či radu a přeji zdraví a pohodu všem! ~;((

 Balbína 


Re: Úzkost tříleté dcery 

(27.7.2011 14:45:25)
my jsme taky po dovolené. A taky docela problém najet zpátky na režim. Syn najednou přestal spát po obědě (jsou mu 3) a večery jsou náročné s pláčem. Skoro sedmiletá dcera na dovolené spala s námi v jedné místnosti, se mnou a synem vlastně v jedné posteli. A první den doma taky kňučela, že když zavře oči, zdají se jí ošklivé sny a že chce za námi. První noc jsem jí nechala u nás, další noc jsem jí pěvněji řekla, ať spí ve své posteli, přimáčkne si mazlíka a spí, že bude vše v poho. A taky bylo. Prostě než si zvykla. Ale je jí 7. U tříletého to chce čas, instinktivně poznáš, kdy něco rázně zarazit a kdy vyčkat. Určitě jí v hlavě šrotujou i miminka.
 Petra+3 


Re: Úzkost tříleté dcery 

(27.7.2011 15:28:33)
nechaj ju ešte týždeň, dva.... Mne toto robila 2ročná dcéra tento rok po návrate z dovolenky, presne ako popisuješ, začalo to tam a pokračovalo potom doma (povahovo je tiež pdoobná Tvojej - scény s prihováraním cudzích ľudí, atď), po asi 10 dňoch doma sa správanie vrátilo do normálu (včera som šla s najstaršou do kina a najmladšia bola doma s otcom a v pohode - deň po návrate z dovolenky prerevala celú moju angličtinu - hodinu a pol, bola doma s otcom a súrodencami ako vždy)
 Eva 
  • 

Re: Úzkost tříleté dcery 

(27.7.2011 14:52:39)
Dcerku bych měla celou noc u sebe v posteli a usínala bych s ní. Vlastně bych i zkusila předem vše dělat tak, jak bych si myslela, že to bude vyžadovat (pokud bych tedy na to měla sílu).

Je to jistě náročné a v těhotenství obzvlášť. Přeju vám, aby bylo brzy lépe.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Úzkost tříleté dcery 

(27.7.2011 15:44:20)
Řekla bych všechno dohromady. Věk, kdy jim to začíná opravdu intelektuálně šrotovat, ale ještě mají miminkovská napojení a intuice. Změna režimu (a tedy obava, jak bude dosud známý svět vypadat dál), očekávaní sourozenci (stejná obava, spíš na intuitivní úrovni), to všechno ústí v to, že se obrací na svou dosud největší jistotu maminku a snaží se ji zapojit co nejitenzivněji do svého života.

Pokud to zvládněš, zkusila bych jí to dopřát, uškodit jí to nemůže a určitě jí to pomůže.

A gratuluju!
 culík +1 


Re: Úzkost tříleté dcery 

(27.7.2011 16:55:57)
Příkláněla bych se, že je to změnou domácího režimu. Normálně jsme spolu jen vy dvě a teď se dělí o pozornost s ostatními. Ještě mě napadlo - nemá jít po prázdninách do školky ? Třeba je z toho nervózní. Má doma starší sourozence, takže ví, že to znamená být bez maminky někde jinde.
 Markéta a 5 lumpíků 


Děkuji všem za příspěvky a názory, trochu mě to uklidnilo... 

(27.7.2011 17:20:40)
sama se taky přikláním k tomu, že to je jen situací, která se jednotlivými stresujícími faktory sečetla a prostě to trošku "ruplo".
Dcerce dopřávám, jak to jde, docela jí chápu, já jsem taky tulící typ a od mala hodně introvert a citlivka, takže se docela dovedu do ní vžít, ale někdy to je těžký. Kromě toho, že i ostatní dvě děti chtějí pozornost, taky už bývám někdy unavená a s trpělivostí to je pak horší.
Jinak v noci spí v pokoji s bráškou (nejstarší dcerka má svůj koutek v jiném pokoji), včera večer jsem u ní chtěla být až dokud neusne, asi v půl dvanácté už konečně zabírala a najednou mi říká "už jdi, já už chci spinkat". Spaní se mnou jí nabízet moc nechci, mám strach, že se toho pak hodně chytne a "nepustí". Sama o to nepožádala, kdyby to vyžadovala, asi bych ustoupila...

Maargit, zdravím, díky za optání, dvojčátka naštěstí zatím rostou, tak snad to bude v pohodě. Jinak jak jsi se zmiňovala o manželovi, ten můj to ze začátku bral jako vymýšlení a fňukání a spíš dceru občas okřiknul, což mělo přesně efekt jako u vás (večerní scéna), ale teď už taky sám vidí, že to není nějaká denní epizoda, ale problém delšího rázu... Tak to chce taky řešit jinak.

Co se týče školky, je tam od jara přihlášená, ale vzhledem k tomu, že snad nebudu muset v lednu do práce díky dalšímu těhotenství, tak bude se mnou doma. Byli jsme se párkrát ve školce podívat, líbilo se jí tam, hrála si v pohodě, ale chodit tam "nebude" a hotovo, jak mi sdělila... :-) Takže na školku teď vůbec nenarážím, nechávám to být, minimálně do ledna je klid, snad i pak bude vše OK a nastoupím na mateřskou...
 Markéta a 5 lumpíků 


Re: Děkuji všem za příspěvky a názory, trochu mě to uklidnilo... 

(27.7.2011 19:09:18)
Máš pravdu Maargit, u nás je dětí dost, takže malé ani moc nechybí. Ve školce jí spíš zajímaly jiné hračky, malé postýlky, procházky atd. ~:-D

Já mám termín 17. ledna, ale nevím, jestli to vydržíme do konce.. No byla bych ráda, kdyby co nejdýl, dala jsem si předsevzetí, že na štědrý den budu ještě doma, ale člověk míní... Teď právě začínám 16.tt. Na screeningu v prvním trimestru se všechno zdálo v pořádku, tak doufám, že se neobjeví nějaká nová komplikace.. člověk nikdy neví.. Pohlaví zatím netušíme, ale asi si to poprvé říct necháme, protože bude docela problém vybrat jména - skoro všechny tipy už jsme vyčerpali ~:-D Zbylo nám jedno klučičí, ale tak si pojmenovala naše nejmladší svoje miminko, takže říkala, že to nemůže být, protože toho už má ona ~t~. Jestli se splní manželův sen (opravdu se mu v noci zdálo, že se nám narodí dvojčata - kluci a asi za měsíc mi to dr. oznámil ~t~), tak to budou dva kluci, ale v podstatě je to jedno, hlavně, aby byla miminka zdravá ~;((~s~

Zase musím mrknout do listopaďátek, nějak jsem teď nestíhala ~x~
 Zeyfera 


Re: Úzkost tříleté dcery 

(27.7.2011 19:47:12)
Snažila bych se ji vyjít vstříc, spala bych v posteli s ní. Byla jsem s 5ti letým synem na zákroku v nemocnici - měl narkózu a pak mu bylo celý den špatně, holt strávili jsme tam 2 noci, byla jsem celou dobu s ním na pokoji. Po návratu domů měl problémy se spaním, budil se v noci a brečel,nakonec jsem nechávala v pokoji celou noc malé světlo a spala s ním, po týdnu se to vrátilo do normálu. Prostě některé děti jsou dost citlivé a chce to hodně trpělivosti.
 lipoo 


Re: Úzkost tříleté dcery 

(27.7.2011 21:12:24)
tak tak,hodně trpělivosti a nic nedělat násilím...náš psychouš by ti řekl "otužovat",ale jako matka jsem to nikdy nedokázala:-)~d~

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.