| MarianaN | 
 |
(10.8.2011 13:51:59)
Dobré odpoledne.
Můj mladší bratr je totální introvert, velmi uzavřený, málomluvný člověk. Když mluví, mluví jen o běžných věcech kolem sebe. Přestože jej znám od narození, uvědomila jsem si, že vlastně nevím nic o jeho citech a pocitech, nevím, co se mu líbí, nebo nelíbí (nebo jen minimálně), co ho baví (to tak maximálně vypozoruju), čeho se bojí, čeho bych chtěl v životě dosáhnout... Docela mě to mrzí, protože jako děti jsme si spolu hráli a vycházeli spolu dobře, přestože je mezi námi větší věkový rozdíl. Vždy měl trošku blíž k naší sestře, která je k němu věkově blíže. Jeho uzavřenost se rapidně zvýšila během dospívání. Teď prožíváme jako rodina extrémně těžké období a on to nese dle všeho hrozně moc špatně. Mně pomáhá víra v Boha a manžel, ale on tyhle podpory nemá. Snažila jsem se mu několikrát vyjádřit podporu, povzbudit ho, nabídnout pomoc, ale připadá mi, že mu to nepomáhá, dost možná, že o to nemá zájem. Podle sestry bratr asi neumí vyjádřit slovy, co cítí. Já mám kolem sebe většinou lidi, kterým velmi pomáhá vypovídat se, kterým dělá dobře nabídka společného programu apod. - a to i těm uzavřenějším. Bratr je však extrém. Většinou se dokážu do lidí docela dobře vcítit, ale bratr je pro mě záhadou. Nikdo v rodině napříč rody a generacemi takový není a já prostě nevím, jak mu pomoci, aby věděl, že není sám, že mu kdykoliv pomůžu - aby tomu ale i věřil. Pociťuju strach, že by se mohl cítit vážně sám  Dělí nás 400 km, ale snažím se komunikovat. Ráda bych pro něj něco udělala, ale nevím, co. Je pravda, že jsme každý úplně jiný, sdílíme jen část hodnot a pak sportovní záliby a sci-fi. Poraďte prosím, pokud máte s takovými typy zkušenost.
Moc dík, MN.
|
| Dáňula | 
|
(10.8.2011 13:56:36)
Jsem taky introvert, vlastně něco podobného tvému bratru - nemám vůli se družit byť s vlastními sourozenci i když je mám moc ráda. ALe že když budu potřebovat, tak jsou tu pro mne vím i bez toho, aby mi to říkali. Jakékoli narušování mého klidu nesu nelibě i když vím, že to myslí dobře .... tak radím nechat ho být, až bude potřebovat pomoc, tak si řekne sám.
|
| CPO |
|
(10.8.2011 14:07:14)
Řekla bych bratrovi nejlépe ústně a mezi 4 očima, že ho mám ráda, a že kdyby kdykoliv cokoliv potřeboval nebo si chtěl o něčem promluvit, že jsem tu pro něj. Možná i to, že chceš respektovat jeho soukromí a nechceš se nějak "vnucovat", ale přesto máš potřebu mu tohle nabídnout.
Víc pro něj udělat asi nemůžeš, ale chápu, že tě to trápí 
Ať se vám všem co nejdřív podaří se se vším obtížným nějak vypořádat a vyrovnat!  
|
|
|
| *Niki* | 
|
(10.8.2011 14:13:06)
Souhlasím s předchozími odpověďmi. Můžeš mu říct to, co nám, že kdyby potřeboval cokoliv, od pomoci, či jen nějakého ucha k naslouchání, jsi tady. Víc bych mu ale do kruhů nezasahovala. Já jsem co se niterných citů týče, taky introvert, a nelibě nesu jakékoliv vměšování a snahu o "nápravu". Introvert je jaký je, nepotřebuje pomoc. To je jako bych já nabízela pomoc někomu, kdo o všem mluví a vše sdílí, protože pro "nesdíleče" může být divná zas taková osobnost, která se se záležitostmi života neumí poprat sama a musí to stále na někoho chrlit 
Ber ho jaký je. Když ho nebudeš chtít měnit, ani se tvářit, že potřebuje pomoc (protože introverce není nemoc), je větší pravděpodobnost, že by se ti mohl otevřít. pOkud bude chtít.
Já někdy o nějakém problému mluvit nebo napsat musím, protože potřebuju optiku i někoho jiného, ale skutečné řešení a sdílení to není. Ráda si řeším cokoliv jen sama v sobě. Třeba je taky takový...
|
| *Niki* |
|
(10.8.2011 14:23:28)
Mě zemřela máma a nikdy jsem to s nikým z rodiny neprobírala. Nikdy jsem s bratrem na to téma neprohodila jediné slovo.
Ano, nemáme k sobě tak blízko, ale já to neprobírám s nikým. Zpracovala jsem si to sama.
Introvertům není třeba pomáhat 
|
| MarianaN |
|
(10.8.2011 14:39:37)
Tos mě, Niki, docela potěšila. V žádném případě to není tak, že bych introverty považovala za nemocné  Sama jsem poměrně samotářská, ačkoliv s komunikací a otevřeností problém nemám, navíc jsem vůči lidem poměrně nedůvěřivá a opatrná, takže se snažím držet zpátky. S manželem, rovněž introvertem, jsme si časem ale vypěstovali vysokou úroveň sdílení, taktéž s mojí sestrou, rovněž introvertem. Ale sestra i manžel jsou prostě "jiní" introverti. Oba jsou choleriko-sangvinici, jsou rádi sami, nebo v úzké společnosti, ale se sdílením s blízkými osobami problém nemají. Bratr je ale introvert-melancholik a tam je to jiné... Bohužel, a to jsem zapomněla napsat, z komunikace bratr-sestra dle mé sestry vyplývá, že bratr se sám zřejmě cítí... Jde o to, že je mnohem vážnější na svůj věk než jeho vrstevníci, měl neuvěřitelně klidnou pubertu, a v důsledku té vážnosti obtížně hledá přátele a spřízněné duše - naprostá většina lidí je prostě jiná
|
| MarianaN |
|
(10.8.2011 14:42:02)
V "normálním" životě si o něj tak velké starosti nedělám, ale bohužel bratr nedávno prožil "megatrauma", z něhož se bude zřejmě vzpamatovávat celý život...
|
|
|
| CPO |
|
(10.8.2011 14:58:07)
"Introvertům není třeba pomáhat"
To takhle nelze říct.
Já jsem introvert jako poleno a rozhodně bych dala zlatej důl za to, kdyby se ve správný čas na správném místě někdo zajímal o má traumata a pokusil se mi je pomoci zpracovat či pomoci mi obecně: nemusela bych se pak třeba ztrapňovat na Rodině mezi cizíma lidma, zatímco na mě "moji" lidé kašlou.
Takže za mě, jak jsem napsala: pomoc nevnucovat, ale nabídnutím se nic nezkazí. 
|
|
|
|
| Dalalmánek |
|
(10.8.2011 14:53:56)
To já takhle nevím nic ani o prožívání svého vlastního manžela.
Možná vůbec nestojí (nebo spíš pravděpodobně vůbec nestojí) o nějaké sdílení.
Zkus si přečíst knihu Tomáše Nováka: Proč se mnou nemluvíš?! - Aneb máte doma schizoida?
|
| Dalalmánek |
|
(10.8.2011 14:54:31)
Chtěla jsem dodat - jsem taky introvert - ale to vůbec nebrání se s určitým úzkým okruhem lidí se o emoce dělit. Tady bude příčina jiná.
|
| MarianaN |
|
(10.8.2011 15:02:21)
Asi máš pravdu. Jak jsem psala, introvertem je i moje sestra, manžel, vlastně i maminka a i většina mých bližších kamarádek - a s žádným z nich nemám v komunikaci problém ... Bratr je však jiný... K sestře má bratr o něco blíže, ale i jí se v podstatě s ničím nesvěří, nebo jen minimálně. Bojím se, že může mít nějaké dlouhodobé psychické problémy. Pokud ano, tak v kombinaci s aktuálním velkým traumatem mám o něj fakt starost...
|
| CPO |
|
(10.8.2011 15:04:54)
Ano, na melancholické introverty (to jsem totiž já) ve vážné krizi BACHA!
|
|
| Dalalmánek |
|
(10.8.2011 15:11:15)
Takové chování opravdu nemusí znamenat nemoc, jenom takovou vyhraněnou osobnost.
|
|
|
|
|
| MarianaN |
|
(10.8.2011 15:34:27)
A máš potřebu přátel? Nebo si vystačíš prostě sama?
|
| Lucie+3 | 
|
(10.8.2011 20:13:27)
Loro, jsem úplně stejná jako ty (v tomto směru), takže tě chápu a souhlasím s tím, co jsi napsala....100%
|
|
|
|
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)