.. |
|
(15.8.2011 23:16:36) Všichni už spí, muž, děti... já jsem taky hrozně unavená, ale spát jít nechci, nemůžu. Prostě mám pocit, že můj osobní prostor začíná s dobou, kdy je všude klid a ticho a já konečně nic nemusím. Dřív jsem se do postele těšila, ráno jsem chrápala klidně do 11ti. A dneska? Když si můžu poležet, tak už v půl devátý mám pocit, že mrhám den bohapustým válením a vstanu i když jsem jak mátoha. Večer nejdu spát, abych si taky něco odžila sama se sebou.
Máte to taky tak? aspoň jedna z vás?
|
Kinga+3 |
|
(15.8.2011 23:20:36) Přesně tak , ale teda cítím, že to je špatně, hlavně ráno ta mátoha...
|
|
Winky | •
|
(15.8.2011 23:21:32) popsala jsi to docela přesně (až na to válení ráno někdy bych si fakt dala říct). "můj osobní čas a prostor" - to je přesně ono proč čumákuju do noci i když z toho extra nic nemám (resp. mohla bych i mít, kdybych nebyla líná - učení nikdy nekončí a nedopsaná seminárka mi taky docela klidu nepřidá, ale prostě potřebuju mít pocit že JÁ si v tuhle dobu můžu dělat CO CHCI )
No ale manžel už dorazil domů takže jdu chrnět ať nejsem nařčená z vysedávání u kompu v předvečer dovolené... dobrou
|
.. |
|
(15.8.2011 23:24:44) tak já bych se taky válela klidně do oběda, ale to bych musela být bez dětí. A když už jsem bez dětí, tak se radši seberu a jedu se podívat někam, kam se s nimi zaručeně nedostanu. To je těžký
|
Amálka, 2+2 |
|
(15.9.2011 8:48:37) Ani nevíš jak ti rozumím.
Přihlásila jsem se s kámoškama na kurzy in-line. To jsem si tak užila. Dětičky byli s tatínkem a já jezdila jak oživot a endorfinky pěkně nabobtnaly.... .
Večer se je snažím co nejdříve nacpat do pokoje, což tatínek nechápe. Protože on je vidí jen hodinku max dvě. A mě oblažuje někdo celý den. Takže už chci volno. Nechápal, proč nechci dovolit o půl devátě už "3" večeři. Prostě už chci klíííííííííídek. a Začít žííííííít.
|
|
|
|
|