Bubakova |
|
(31.8.2011 9:59:54) Dobré dopoledne,
tak po delší době jsem zase tady. Možná si mě budete pamatovat z témat o nestandardním vztahu přítelovy maminky a jeho bývalé přítelkyně. Řešila jsem tady i nějaké problémy intimnější povahy, které pravděpodobně souvisely jak s výše uvedeným, tak s nedostatkem soukromí a z největší části z přítelových zdravotních problémů.
Protože jsme opravdu poctivě hledali bydlení, podařilo se nám najít. Není to sice v našem městě, je to v menším městečku asi 30 km od nás (od přítelovy rodiny a od práce nás obou). Nicméně já v tom městečku a blízkém okolí mám celou rodinu a spoustu známých, které už zná i přítel (takže bude mít i on nějaké své známé). Našli jsme tam byt ke koupi - celkem prostorný (pro 2 lidi určitě), v hezké lokalitě a hlavně, zrekonstruovaný a za opravdu hodně dobrou cenu (za takovou cenu ve městě, kde pracujeme, nekoupíme ani starý nezrekonstruovaný 1+1).
Přítelovu maminku chápu, že z toho má strach - já a přítel se odstěhujeme a manžel jí jezdí domů jen na víkendy a to ne vždycky, takže bude doma sama. Ale čím mě nemile překvapila a snad i zklamala... Byly jsme samy doma a maminka začala, že proč si nepořídíme byt tady ve městě. Vysvětlila jsem jí argumenty, že tady prostě za tyto finance nekoupíme, a pokud budeme chtít byt v trošku lepším stavu, tak bez problému připlatíme 750.000,- oproti našemu vyhlídlému bytu. A že 3/4 mega už je celkem rozdíl (díky zdr. stavu přítele musíme počítat i s tím, že je možné, že bude často na neschopence, takže příjem nám klesne). Začala argumentovat dojížděním - vím, jaké je dojíždění, i jsme si spočítali náklady a pořád nám to vychází jako výhodné. Další argument - její synáček ze začátku mluvil o bytu v cihlovém domě, toto je panelák - pro nás teď argument tak nepodstatný, že k tomu jsem se ani moc nevyjadřovala. Když viděla, že jsme se už téměř rozhodli, tak na mě vyrukovala s tímto: že jak dlouho se dá v 2+1 spát s miminem nebo víc dětma? To jsem nepochopila, ten byt je jednak dost velký, jednak děti ještě nějaký čas neplánujeme, jednak uvažujeme už teď, že bychom v případě potřeby byt prostě vyměnili za větší... Následovaly otázky, jak v případě mé mateřské zvládneme táhnout domácnost (pozor, domácnost v tamtom městě; v "jejím městě" by asi předpokládala, že to zvládneme, i kdybychom si brali daleko dražší byt či co).
A vrchol všeho byl, když jsem se o tom bavila s přítelem, tak z něj vylezlo, že jeho maminka celý víkend, kdy s ním byla o chvíli samotě, tak do něj klavírovala pořád, ať se nestěhujem do tamtoho města.
Dokonce mi začala posílat šílené nabídky bytů na mail... byt o 5 km blíž k ní, ale dražší a v hrozném stavu... nestačím koukat. To jí tak moc záleží na tom, aby jí synek nevyletěl z hnízda CELÝCH 30 km daleko? Vždyť to dneska není žádná vzdálenost, zvlášť, když sem budeme denně dojíždět do práce.
Jediné pozitivum (ale o to větší) vidím v přítelově reakci - vnímá to tak, že toto je pouze problém jeho maminky a že pokud se tam my budeme chtít přestěhovat, tak se prostě přestěhujem a hotovo a že do toho maminka nemá co mluvit, protože je to naše věc.
Za jeho reakci jsem samozřejmě ráda, nicméně mě "tchyně" tímto dost zklamala. Nikdy se netajila tím, že manžela vždycky dostala kam potřebovala, ale s náma jednala na rovinu vždycky, nebo to tak aspoň vypadalo. Toto mi zavání manipulováním (když jsme pohromadě oba, tak nám blahopřeje k vybranému bytu a pak do každého zvlášť hustí něco jiného) a to já hrozně nerada. Takže tím u mě prostě klesla v ceně. Těšila jsem se na prima tchýni...
Asi tady v podstatě není nic k řešení, ale potřebovala jsem upustit páru a vypovídat se.
Kdo jste dočetli až sem, díky
|
*Kate*+ dve holky 05+08 |
|
(31.8.2011 10:18:08) já zažila s tchýní něco podobného, ač jinak to byla fajn ženská, tak prostě nemohla kousnout, že její syn se rozhodl zůstat v praze tj. přes 300km od domova. podotýkám, že to bylo čistě manželovo rozhodnutí, protože dělal a dělá práci, kterou by v rodném kraji a vlastně v ČR jinde než v hlavním městě dělat vůbec nemohl. v jednom kuse jsem musela poslouchat, jak je na moravě hezky a proč jsme v té hnusné praze, domlouvala nám i pracovní pohovory v jejich rodné vsi, že by se tam jako pro nás našla práce (absolutně mimo naše obory, o financích vůbec nemluvím). no bylo kolem toho dycky zbytečné dusno a lezla mi tím strašně na nervy. už je to 11 let co zemřela, náhle, ze dne na den. a od té chvíle je mi líto, že jsem se přes tohle neuměla přenést, protože jinak byla fakt fajn. čili moje rada, zkus se nad to povznést, nikdy nevíš, jestli tě zpětně tyhle žabomyší války nebudou mrzet
|
Bubakova |
|
(31.8.2011 10:23:23) Já jsem hodně nekonfliktní, takže já s ní žabomyší války nevedu. Tohle je naše věc a stavíme se k tomu oba. Mě to jen dost mrzí a pořád nad tím musím přemýšlet.
|
|
|
Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(31.8.2011 10:23:58) neber si to tak, prostě tchýně.... všem, kdo mají super tchýně gratuluju, ale mám pocit, že tchýně je diagnóza a já se už teď děsím, jak na tom budu já. zatím mám totiž jen synka a jestli to tak zůstane,..... no potěš koště
|
|
Girili |
|
(31.8.2011 10:29:00) Mas recht - neni tu co k reseni, ale na klidu to neprida. Ale pritel se k tomu postavil dobre, vsechno vypada slibne, tchyne si zvykne a vse se srovna. Budte na cas tvrdi a odhodlani a dejte ji slusne a jasne najevo, ze je to vas zivot. V nejhorsim bych tchyni predhodila, ze se taky muzete odstehovat nekam mnohem dal a klidne poukazala na priklad z blizkeho okoli. Neboj, vsechno vam klapne.
|
Bubakova |
|
(31.8.2011 10:32:17) Děkuju
|
|
|
Dom+Nikolka |
|
(31.8.2011 11:09:40) Plánujéme stěhování 3000km vzdušnou čarou daleko a když by se hoooooodně zadařilo, tak na druhý konec planety tchýně to ještě neví, ale si ji z toho klepne. Pochybuju, že by jela s námi a nejsem si jistá, že bych ji sebou chtěla. Někdo má štěstí na super tchýni. Není to, že bych ji nesnášela, ale prostě mi nesedí a nemám potřebu s ní nějakého bližšího kontaktu.
|
|
|