| 4.2Jája-Elda,Terka,Tom12 | 
 |
(15.10.2011 19:46:17) Maminky, jak jste u svých dětí řešili silnější afektivní záchvaty, kdy se dítě samo bez pomoci nenadechne?...měli jsme to u druhé dcerky,ale tam to nebyl takový extrém jako teď u syna rok a půl starého. Dnes zmodral a kdyby jsme se nesnažili,tak by se sám nenadechnul,pak byl delší dobu "oblblý" než se mu zase okysličil mozeček.Děkuji za Vaše rady a zkušenosti.
|
| gábi | •
 |
(15.10.2011 20:00:59) Kamarádka má vyzkoušeno a dětskou dr. doporučeno do obličeje cáknout studenou vodu. No hlavně vydržet a nepovolit, ono to časem odezní samo. Přeju pevné nervy!
|
|
| Mab | •
 |
(15.10.2011 20:01:02) Zkoušej všechno možné, někomu pomůže silný impulz, někomu naopak klid. Vhodné ja kardio a neurol. vyš. Mohou se doporučit podpůrné léky - PYridoxin, Nootropika apod. Jsou i homeopatika, ale nemám zkušenost. Ale to modrání s odpadnutím je o nervy. S věkem se to lepší.
|
|
| VHM | 
 |
(15.10.2011 20:02:37) Syn měl tyto záchvaty, ale jen z bolesti, pokud začal plakat, nikdy ze vzteku. Začalo to cca v jeho 2 letech a ještě dnes, cca v 7 letech, to občas mívá, ale už ví, že se v tu chvíli musí soustředit na dýchání. A co jsem dělala. Moc příkladné to asi nebude, ale vždy jsem si ho přehodila jakoby přes ruku, hlavou dolů, aby mu nezapadl jazyk (protože se mi pokaždé začal prohýbat při pláči do zadu jako luk), křičela jsem na něj, aby se vzpamatoval a přitom plácala do zad (to většinou, když jsme byli venku), doma jsem se ho snažila vždy dostat do koupelny a u umyvadla ho rychle omýt studenou vodou, aby se probral. Párkrát se i stalo, že omdlel úplně. Já jsem z těchto záchvatů byla vždy úplně hotová, klepala jsem se jak osika. Říkala jsem to dr., aby nás poslala na vyšetření, třeba EEG, ale je řekla, že to malé děti mývají, doporučila studenou sprchu a proutek na doma, prý z toho vyrostou. Nic z toho jsem však nepraktikovala.
|
| Bumbi&05,08,10 | 
 |
(15.10.2011 21:54:59) ta studená voda fakt může zachránit - zejména u dětí, kde nefunguje to foukání, které se v tom záchvatu dostávají jakoby hlouběji.
U syna to foukání fungovalo, ale on jenom modral a občas omdlel, ale hned se probral. U dcery je potřeba tvrdších prostředků, abych ji vrátila zpátky - třeba ta voda.
|
|
|
| Ivana | •
 |
(15.10.2011 20:03:56) Dcera to měla taky cca od 18 měsíců do 2 let. Většinou zabralo cáknout jí do obličeje studenou vodu. Jednou se vztekala u mudry tak, že ani ona jí nemohla rozdýchat. Už byla úplně modrá a volali nám záchranku. Naštěstí to dopadlo dobře, ale je mi špatně ještě teď, když si vzpomenu. Naučila jsem se rozpoznat, kdy by jí mohlo něco rozčílit tak, aby z toho byl velký záchvat a snažila se tomu předejít i za cenu velmi nevýchovných postupů. Teď je jí 25 měsíců a už je to dobrý. Vzteká se "normálně".
|
|
| KlaudieS+M+E | 
 |
(15.10.2011 20:09:21) My byli se synem na neurologii a na kardiologii (nejenom kvůli těm záchvatům). Neuroložka mi jen řekla, že vždy zkontrolovat dýchací cesty, pak silně fouknout do obličeje, ale že i bez toho by se dítě za nějakou dobu nadechlo samo. 2x jsem to ale nevydržela a synovi dýchla přímo do pusy. Byl pak vždycky pár minut jako hadrová panenka Přešlo ho to asi v 18ti měsících.
|
|
| Petra+3 | 
 |
(15.10.2011 21:06:06) Mala u dcéry - v podstate skoro od narodenia pri plači prestávala dýchať, museli sme na ňu fúkať, potom asi v roku a pol mala taký, že fúkanie nepomáhalo, trvalo to asi minútu, modrala a akokeby celá stuhla - pomohlo až dať jej hlavu pod studenú vodu. Potom asi v 2 rokoch mala tieto silné záchvaty tak každý deň asi mesiac v kuse, to už som bola zúfalá, neurologické vyšetrenia boli ok. Po tom mesiaci to prešlo samo a odvtedy je kľud - má 2 a pol.
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
 |
(15.10.2011 21:51:44) tak já jsem si myslela, jak je to hrozné, když dítě zmodrá a omdlí, ale třetí dítko mi ukázalo, že může být ještě hůř, že taky může zešednout... Takže teď to beru tak, že dokud je jenom modrá, je to pořád vlastně dost ok. Jakmile zešedne a ztratí totálně tonus, je to průser. Neurologii jsem absolvovala, tam mi doktorka "nalila" kurz první pomoci a zejména doporučila po záchvatu nemazlit, co nejvíc vše řešit "chladně", aby se dítě nenaučilo používat tyhle afektivní záchvaty jako zbraň nebo vynucovací prostředek. Nejlepší je prevence - nenechat do toho afektivního stavu upadnout, nenechat přepnout na vegetativní nervstvo, tzn. mluvit na dítě, udržovat pozornost, nenechat ho se do toho pláče ponořit. A je fakt, že to funguje. Od návštěvy neurologie měla jen pár chvilkových apnoí, jen do zmodrání, zešedlá a v bezvědomí a hypotonická už od té doby nebyla.
|
|
| Mrej | 
 |
(17.10.2011 18:13:24) souhladím, studená voda, v krizovém případě jednou pomohl i sníh
|
|
| Olina dcera 12 | 
 |
(28.10.2011 11:31:49) přeju pevné nervy, sama jsem si tímto prošla s dcerou.. přešlo to po půl roce, ale bylo to dost nepřijemné a pro mě dost těžké kamarádka vyzkoušela TPO - terapii pevného objetí a pomohlo to! http://www.jdemedoskoly.cz/temata/lmd/odetechkteremusirodiceposlouchat.asp
|
|
| Eva + kluci |
 |
(8.11.2011 14:51:15) Dobrý den! Syn měl tyto záchvaty do tří let.Většinou to vyvolala bolest nebo se vztekal, že mu brácha něco vzal. Doktorka mi řekla, že se jí za celou praxi ještě nikdy nestalo, že by se dítě nakonec nenadechlo....ale ty nervy, že? Foukání do obličeje nám nepomáhalo, ale zabírala studená voda. Ne do obličeje nebo celou hlavu, ale sprchou jsem mu osvěžila zátylek - tam je totiž dýchací centrum. Když to byl silnější záchvat, tak se i počůral. Bylo to hrozně náročné na nervy, ale pak už jsem to znala a dělala jsem to automaticky, žádné křičení a třesení, naopak pomáhá klidný přístup. Ve tří letech to ustalo. Přeju Vám pevné nervy
|
|
|