| Claire4891 | 
 |
(20.10.2011 10:20:54)
Procitala jsem nejaka starsi temata, ale i tak bych se rada zeptala tech, co maji zkusenosti. Tak nejak nevim, jak se s tim vyrovnat - nejde o fyzickou neveru (v tom snad nelhal), ale spis rekneme o nejake poblouzneni na par tydnu, uz je to vyresene, vse jsme si vyrikali. Ale ja na to porad musim myslet - porad si predstavuju, ze zatimco ja byla s malou doma, tak on nekde oblboval jinou, apod. Samozrejme chapu, ze to porad nemuzu vytahovat, protoze tim by ten vztah trpel dal a dal, ale nejak vnitrne me stve, ze on chce zit jako predtim a dela jako by nic, zatimco ja se trapim. Nic me momentalne nebavi, to pocasi mi taky zrovna nepripadava Diky za postrehy.
|
| dadlenka |
|
(20.10.2011 10:34:34)
A on se ti omluvil, nebo přiznal chybu a snaźí se to napravit , nebo jedete jako, že se nic nestalo?
Protože jestli se neomluvil, pak mu to ani nemůžeš odpustit. Jinak je to velmi zdlouhavý proces, důvěra se nedá tak rychle obnovit, taky musí být důvod znovu důvěřovat. Chce to čas a práci na obou stranách.
|
| Claire4891 |
|
(20.10.2011 10:42:25)
Ano, omluvil, priznal chybu, ale dal chce jet, jako predtim.
|
| ChemicalJane + 4 | 
|
(20.10.2011 10:46:50)
a jak by měl jet? co čekáš? o tom si musíte promluvit spolu, jestli by měl odčiňovat, atd.. ale jak dlouho.. i kdyby se přetvařoval, snažil se, atd, tak to nevydrží na věky, zase se zaběhnete do starých kolejí..
udělej to velké gesto, že uděláš tu tlustou čáru a víc raěji neřeš nepátrej, jinak se z toho zblázníš
|
|
| CPO |
|
(20.10.2011 10:48:07)
"omluvil, priznal chybu, ale dal chce jet, jako predtim"
Pomůže ti, když si - ale opravdu na rovinu - řekneš: "A co bych CHTĚLA, aby bylo JINAK?"
Schválně, co by sis představovala, aby bylo - určitě nepotřebuješ, aby se omlouval 3x denně a ještě za půl roku jste o tom furt mluvili. Ale na druhou stranu, NĚCO potřebuješ. Třeba by se ti líbilo...přemýšlej. 
Protože to, co se stalo, ukázalo na jednu věc - NĚCO úplně v pořádku nebylo nebo není. A tobě se uleví, když na to přijdeš a buď zjistíš, že už je vše OK (pak poslechni Jane s tou "zcela tlustou čárou") a nebo to prostě napravíš/te.
|
|
|
|
| ChemicalJane + 4 |
|
(20.10.2011 10:40:05)
pokud chceš toho chlapa mít zpět doma, tak udělej velmi tlustou čáru a víc se k tomu nevracej.. před ním vůbec ne, hlavně bacha při hádce...
časem to přejde 
|
| Claire4891 |
|
(20.10.2011 11:12:32)
Jane, a jak jsi to dokazala udelat tlustou caru a nevracet se k tomu? To ho mam vitat s usmevem, kdyz prijde z prace, bavit se o beznych vecech, udelat mu veceri, a tak? Nebo byt spis odtazita a delat si sve veci? Ve mne to totiz vsechno vre, chvili si rikam, ze uz dobry, pak to na me zas prijde. Nevim, jestli jsem se vyjadrila jasne, ale jde mi o to, jak se teda ted chovat. Mam pocit, ze kdyz budu velkorysa, tak on si to vylozi jako ze jsem blba, ze jsem to presla a on bude mit pokoj od hysterickych scen - na druhou stranu dusna atmosfera taky neni reseni, hlavne uz kvuli te male.
|
| Ivka3 |
|
(20.10.2011 11:15:47)
úplně mi píšeš z duše, někdy je to lepší a někdy převládnou pocity, jako popisuješ...nemyslím, že se toho dokážeme definitivně zbavit, zvlášť, když zastávám názor, že se lidé nemění, ale naděje umírá poslední
|
|
| CPO |
|
(20.10.2011 11:19:11)
Claire,
tlustá čára uleví především tobě.
Jestliže se záležitost skutečně VYŘEŠILA (tj. ukončil vztah, omluvil se, snaží se), tak nejlíp uděláš, když se budeš chovat vstřícně a laskavě. Samozřejmě to neznamená, že budeš na všechno kývat, ale prostě dáš najevo, že o něj stojíš, že mu věříš, a že váš vztah ti stojí i za to nelehké zapomenutí. Klidně mu to takhle i otevřeně řekni - bude to lepší, než se v duchu užírat, popř. mu to "dávat sežrat".
"Dávat sežrat" je mimochodem nejspolehlivější cesta, jak o něj definitivně přijít. Najde si jinou, "s čistým štítem", míněno, před kterou se nebude cítit "vinen".
Tak to je.
|
| Claire4891 |
|
(20.10.2011 11:28:24)
Z jeho strany je to pry vyreseno, nicmene ona dotycna to bere jinak, slibovala si od toho neco. Takze tak uplne vyresene to jeste neni, snad casem. Vlastne jedine reseni je mu verit, coz ja chci ale momentalne to nedokazu, navic jsem hroznej detektiv, predstavuju si kdesi cosi a hrozne se v tom babram, co je spatne, vim to, ale neumim si pomoct.
|
| Claire4891 |
|
(20.10.2011 11:40:53)
Ne, to ne, mne spis pomuze takhle anonymne si popovidat s nekym, kdo prozil to stejne.
|
| CPO |
|
(20.10.2011 12:11:28)
"mne spis pomuze takhle anonymne si popovidat s nekym, kdo prozil to stejne"
Ještě ti ulehčím vyprávěním vlastního příkladu, abys viděla, že TY jsi na tom s pokorně se omluvivším a spolupracujícím partnerem VÝBORNĚ 
Před rokem touto dobou muž mého života ze dne na den odešel k jiné, ještě jsem si musela (aby se sám před sebou ospravedlnil) vyslechnout zraňující komentáře, a tři čtvrtě roku jsem o něm nevěděla, bylo to na palici. Koncem jara se vrátil, kratičce a ne pro mě dostatečně si sypal popel na hlavu, ale já prostě potom NEUNESLA ten pocit, že "se chová jako by se nic nestalo, popř. bych za to snad dokonce mohla hlavně já", a vyhodila jsem ho. Teda řekla jsem, že aby mohl vztah dál fungovat, znamená to pro mě sebrat v sobě obrovskou dávku sil a nadhledu, který těžko můžu mít, když mi to nijak neulehčuje, naopak (sice odešel od ní, ale "nerad", a ve skutečnosti ještě tak napůl koketoval s myšlenkou se tam zase vrátit, no maso). No a jestli nechce spolupracovat "půl na půl", tak že já si ho už do života pustit nemůžu.
Spát jsem s ním nemohla - a to ani když jsem se strašně snažila, úplně jsem se tak nějak z pudu sebezáchovy vnitřně "vypnula".
No, on z uražené "hrdosti" ("nejsem malý kluk aby mě někdo poučoval, co smím a co nesmím") odešel, a mně takový člověk už v životě nechybí.
Ale to není VÁŠ případ, kde máte o vztah zájem OBA!
Jak vidíš, u vás ráj na zemi.
Tak na tom to postav!
|
|
| Claire4891 |
|
(20.10.2011 13:03:49)
Br, to me teda mrzi
|
| CPO |
|
(20.10.2011 13:06:10)
To máš fuk, to byl jen odstrašující příklad, jak to NEfunguje
|
|
|
|
|
|
|
|
| ChemicalJane + 4 |
|
(20.10.2011 11:23:34)
jo, dělej prostě jako by nic.. chlapovi řekni, že teda OK, přejdeme to, každej může udělat blbost, řekni, že o tom víš a že důvěra je pošramocená.. ale nešprajcuj se, protože to toho chlapa přestane bavit uplně..
a jak jsme to dokázla? stálo mě to hodně slz, hodně probrečenejch večerů a nocí.. ale prostějsem si řekla, že ulítnout fakt může každej.. to, že ze mě dělal vola dýl než 1x, to je mi jasný, ale to nechci řešit, prostě jsem si uvědomila, že toho chlapa chci, že mu thle jednu chybu odpustim.. ví moc dobře, že víc chyb stejnéh charakteru neodpustím i kdyby čert na koze jezdil... i ten chlap to musí pochopit..
tohle se těžko vysvětluje, to si musí každý prožít a pak pochopí i myšlenkové pochody těch, co se nad tím povznesli... promluvte si otom, NEZ EMOCÍ, VÝČITEK,.. fakt v klidu a uvidíte, že se vzduch pročistí.. řekni mu své obavy, ale taky návrh řešení a to nejen takové, že on se musí změnit, ale že OBA pro to něco uděláte.. každej problém má 2 aktéry, nikdy to není jednostranná záležitost..
|
| CPO |
|
(20.10.2011 11:27:21)
Jane mluví velmi rozumně.
A já bych ještě dodala, pozor na sex, může být velký problém milovat se s někým, kdo zranil (vím z vlastní zkušenosti), ale zkus zvládnout i tohle, pokud to "nepůjde", tak minimálně dávej najevo snahu, buď milá, vstřícná k jeho potřebám, udělejte si občas hezký večer třeba jenom s masážema zad...to není "vlezdokamsiství", ale prostě když doma nefunguje sex a něha, je to stejný, jako když mu to budeš vyčítat. Další pragmatická rada...
|
|
|
| Sedmikráska+4 |
|
(25.10.2011 9:25:15)
U nás se stalo něco podobného,už je to skoro tři měsíce. Jinak se partner chová taky skvěle jako před tím, ale já mám pocit, že je to najednou málo. Rozumím Ti.Ale věř mi, časem to přestane tolik bolet,ale za jak dlouho úplně, to nevím.
|
| Aiša+4 | 
|
(25.10.2011 12:49:19)
Sedmikrásko,u nás už je to taky tři měsíce...A já pořád nejsem ok.Přijde ti,že už ses s tím srovnala alespoň částečně?
Mě přijde,že jsem na tom čím dál tím hůř.Navenek asi působím vyrovnaně a nad věcí,ale uvnitř jsem totálně mrtvá Dokonce občas v noci brečím,ale tak nějak divně,řvu bolestí,ale není to fyzická bolest,je to hrozné,mám pocit,že kdybych mohla umřít jenom na to jak se cítím,tak už jsem dávno mrtvá....
|
| CPO |
|
(25.10.2011 12:50:28)
Holky, nechci vás strašit, ale ještě tomu nějaký ten měsíc dejte...
|
| Aiša+4 |
|
(25.10.2011 13:00:22)
Ale jak to vydržet a nezbláznit se?
Ano,chci být se svým manželem,ale...nenávidí ho za to co nám provedl.
|
| CPO |
|
(25.10.2011 13:12:36)
Aišo, velice ti rozumím. Vím, že existuje jen jedna rada, ta s tou naprosto nepřekonatelně tlustou čarou za minulostí. Jenže, není snadné zapomenout, když někdo udělá něco, co nás hodně zranilo, co se nás dotklo na nejcitlivějším místě, co nám sebralo iluze o tom, že aspoň našemu nejbližšímu člověku můžeme "přece" věřit...
Já jsem se po takové události strašně změnila. Takové soukromé 11. září... jako jo, funguju, ale jak píše Aiša, uvnitř mě něco odumřelo
Něco, co už mi nejspíš NIKDY nedovolí někomu ještě opravdu věřit, a milovat ho...ať už tohohle člověka, nebo dalšího...mně se to stalo před rokem, a dosud nejsem schopná se na chlapa podívat jinak než jako na potenciálního zrádce...
Každý, kdo pokukuje po zelenější trávě u sousedů, by si měl tohle prožít - aby si uvědomil, jak NESMÍRNĚ a nevratně může svým blízkým i "jednou nic neznamenající epizodou" ublížit...
|
| Aiša+4 |
|
(25.10.2011 13:20:55)
Br,hezky napsané...soukromé 11.září...to je opravdu výstižné
Víš,asi bych to vzala,kdyby se prostě zamiloval,odešel-mělo by to nějaký smysl, když by to bolelo.
Takhle se na něj musím dívat,musím s ním žít..ne -nemusím-chci,protože jsem nikdy nechtěla nic jiného
Pro něj to jeho ,,nic to neznamenalo" mi zhroutilo celý život,všechno v co jsem věřila.Nejhorší je,že on ví,jaké je to z té druhé strany.
Já prostě stále nemůžu pobrat to,že když to za to nestálo(jeho slova) tak proč to udělal? To nebylo jednu vrznutí(to bych odpustila),pro mě ,podle toho co vím,to byl vlastně vztah a to neodpustím,nemůžu to odpustit
|
| CPO |
|
(25.10.2011 13:26:15)
Aišo, napsala bys mi na brebberry zavináč volny tečka cz?
Ráda bych ti odpověděla trochu soukroměji. Díky.
|
| Aiša+4 |
|
(25.10.2011 13:28:45)
Br,už píšu...děkuju
|
| CPO |
|
(25.10.2011 13:42:15)
Aišo, máš tam odpověd. 
|
|
|
|
| Sedmikráska+4 |
|
(25.10.2011 22:35:02)
Aišo, je to jako bych psala já.Máme to úplně stejně.Moc s ním chci být, ale nevěřím mu a asi nikdy úplně věřit nebudu.Taky sem mu říkala, že kdyby někde uletěl a šlo jen o sex, je to taky špatný, ale to že udržuje vztah, je strašný.Já na to přišla úplnou náhodou.Něco jsem už dva měsíce tušila,(po tom co ho bývalka po pěti letech kontaktovala, jestli by nechtěl vidět dceru) ale on mě opakovaně uklidňoval, že by mi to nikdy,nikdy neudělal. Jak mě strašně miluje a takový ty řeči,Choval se pořád stejně skvěle jako vždycky.Když jsem mu volala, že to vím, byl v práci.Řekla sem mu, že to pro mě není přijatelný a že už s ním nechci být.Nato mi řekl, že mě "taky" miluje.Přijel domů hned a řekl, že to skončil.Že jak sem mu zavolala, že mu došlo, že to byl jen úlet.Že se najednou probral a uvědomil si, že o mě nechce přijít. Myslíš, že mu věřím? Ne a asi dlouho ještě nebudu. Přesto, je to jedinej chlap, se kterým jsem byla šťastná.A to je mi už dost přes třicet. Třeba se nám to podaří dát do pořádku.
|
|
|
| Hřiběnka | •
|
(25.10.2011 15:02:45)
Ano, tohle je docela přesný, mám podobný pocit, něco uvnitř mě sžírá, ačkoli se navenek tvářím...vyrovnaně. Bojím se, že to nikdy nepřestane...
|
|
|
| Pepina | •
|
(25.10.2011 13:26:32)
Jojo, taky bych potřebovala nějaký recept... Můj manžel flirtoval přes net, údajně o nic nešlo a je to jen kamarádka, ale podle mě to teda překročilo hranice a on to nejspíš ví taky, ale přímo to nepřiznal - když jsem mu řekla, jestli teda nemá nic proti, když já se budu chovat stejně jako on, tak se hodně zarazil ;-) a nakonec jsme to nechali u toho, že se teda "bude snažit chovat jinak", ale v kontaktu jsou stále. Já mám malé děti, chodím brzy spát, on po nocích pracuje u PC (nebo je v práci nebo někde s kolegy v hospůdce), takže téměř každý večer má spoustu příležitostí k takovým aktivitám. Říkala jsem mu, že když teda o nic nejde, tak proč tu kamarádku tají, tak na to mi řekl, že bych žárlila, tak o ní radši nemluví (to ale usoudil už předem, než jsem zjistila, že jsou v kontaktu). Já zase tvrdím, že důvod žárlit mít nebudu, když z toho nebude dělat tajnosti. Byly doby, kdy se mi dělalo nevolno už při pohledu na jeho počítač, teď je to teda o něco lepší, ale vlastně každý večer, když jdu spát, pomyslím si, co asi tak večer dělá :-( Když jsem to téma zkusila otevřít, debata skončila tím, že jsem paranoidní a podobně, tak už o tom nemluvím několik měsíců a snažím se na to ani nemyslet, ale nějak to pořád nejde :-( Navíc jsem na mateřské, hlídání žádné, takže možnost odreagovat se nulová.
|
| CPO |
|
(25.10.2011 13:30:44)
Jj, paranoidní žárlivka jsem byla už rok předtím, než se provalilo, že se vlastně k "o nic nejde" hodlá přestěhovat  - a že já koza jsem si fakt tehdy podle jeho vášnivého rozhorlení a rozhořčení, jak jemu, lilii, nedůvěřuju (no pak se mnou má žít v pohodě, že jo  ) myslela, že jsem opravdu paranoidní žárlivka a naprosto neodůvodněně vidím čerta za každým rohem!
Ono je to těžký, s tou důvěrou
|
| Pepina | •
|
(25.10.2011 13:36:46)
Br, no právě, já se nad sebou opravdu hluboce zamýšlím, jestli jsem nebo nejsem žárlivá a co by se s tím dalo dělat, ale myslím, že je to prostě spíš nedorozumění - on tušil, že to není úplně košer, tak mi to radši neřekl (mimochodem jeho rodiče mají mezi sebou spoustu tabuizovaných témat, naprosto zbytečně, a tohle je pro ně typické chování, tak si myslím, že tam podvědomě zafungoval výchovný vzor), čímž mě tak naštval, že jsem opravdu reagovala tak, jak očekával - on se v tom utvrdil a při každé debatě na to téma v tom duchu reagoval. A prolomit ten kruh, abych já mu už mohla věřit a on aby mi důvěřoval natolik, že radši přizná kontakt, normálně se se mnou bude o ní bavit, případně nás i někdy představí (jsou spolu v kontaktu několikrát za měsíc, což mi přijde už jako docela frekventovaná konverzace), to je strašně těžké. Ráda bych tomu nějak pomohla, ale nevím jak, tak mlčím a čekám. Jenže sem tam mě ty myšlenky přepadnou a jsem naštvaná sama na sebe, že se tím vůbec zabývám.
|
| CPO |
|
(25.10.2011 13:51:33)
"on tušil, že to není úplně košer, tak mi to radši neřekl..., čímž mě tak naštval, že jsem opravdu reagovala tak, jak očekával - on se v tom utvrdil a při každé debatě na to téma v tom duchu reagoval"
No, takhle to proběhlo u nás.
Problém byl v tom, že to bylo první, co mi neřekl, doneslo se mi to od známých, a on místo aby v klidu podal nějaké hodnověrné vysvětlení, proč se za mými zády schází s cizí ženou, "když o nic nejde", v emotivně vypjatém projevu mě nazval "vy ženské jste všechny úplně paranoidní a hysterické, no bodeť by pak člověk před váma mohl říct něco na rovinu...copak jsem tě někdy podvedl? copak BYCH tě někdy podvedl? jestli si tohle o mně myslíš, tak to mě hluboce zraňuje..."
Bože, jak já se tenkrát za svou hnusnou a neopodstatněnou podezíravost styděla!!!!!
|
| Pepina | •
|
(25.10.2011 14:07:55)
Br, tak to mě tedy docela děsí, ale já si myslím, že u nás je to opravdu jinak. Ona i ta paní bydlí hodně daleko, takže v osobním kontaktu (pravděpodobně) nejsou. Snažím se být optimistou, ale jak říkám, občas mě to přepadne a nevím, co s tím. Navíc už to trvá řadu měsíců, takže kdyby chtěl odejít nebo něco takového, už by to dávno udělal. Sám říkal, že se mu fyzicky ani nelíbí, že se mu s ní "jen" hezky povídá.
Ale dík za tvůj pohled, tady je vidět, že člověk si nemůže být jistý vůbec nikdy a ničím :-( Na druhou stranu takhle bych se mohla užírat celý život a to nechci, takže co s tím? Jak na to nemyslet, případně jak to vyřešit s ním, aby se na mě nedíval jako na žárlivku a choval se normálně?
|
| CPO |
|
(25.10.2011 14:11:52)
No, mě tehdy nenapadlo, že ta pro mě "nějaká cizí paní" a bejvalka, která údajně kdysi nevratně zmizela v propadlišti dějin a tudíž ani kdyby chtěli, by v kontaktu být NEMOHLI, "a tudíž přece mohu být zcela klidná", ve skutečnosti JEDNO JSOU
Ale tím tě opravdu nechci nijak strašit,...i když, být ve střehu, není nikdy od věci
|
| Pepina | •
|
(25.10.2011 14:16:53)
Br, taky se jedná o bejvalku, co zmizela v propadlišti dějin, a taky jsem byla označena za paranoidní, hysterickou a žárlivou... co mi to děláš, ty můj optimismus úplně nabouráváš! ;) Já jsem chtěla návod na uklidnění, ne potvrzení nároku na žárlivost  )))
|
| CPO |
|
(25.10.2011 14:25:39)
"Já jsem chtěla návod na uklidnění, ne potvrzení nároku na žárlivost"
No, mně tenkrát pomohlo "Jestli budeš takhle hloupě a nesmyslně žárlit, tak tě vážně opustím."
To jsem se fakt zalekla a dala jsem pokoj. Tenkrát pro mě udělat tu černou čáru bylo relativně snadné, "podle sebe soudím tebe", no a já prostě nejsem podváděcí typ z principu...
Dovedete si pak představit tu ránu do čumáku, když fakt za rok odešel k NÍ?
|
| *Niki* | 
|
(25.10.2011 14:39:46)
Pepino, jsou různé hry. Tvůj muž s tebou očividně nějakou hraje, jakou, ukáže čas.
Čti, co píše Brebery.
To, že se ti potenciální či reálná konkurence nelíbí, neříká nic o tom, jak se líbí jemu
Jsou klišé o tom, že milenka je mladší, krásnější a po všech stránkách lepší, asi proto, aby realita byla větší facka
Hdně štěstí. Může to být jakkoliv, věř víc své intuici než jeho slovům. Vždy.
|
| Pepina | •
|
(25.10.2011 14:52:13)
Niki, dík za názor, ale co byste mi teda doporučily? Trvá to už víc než rok a mně z toho hrabe...
Mimochodem ona je vdaná, snaží se s manželem o dítě a je to většinou ona, kdo ho kontaktuje (on ji ale taky, ne že by to bylo jen z její strany);.
|
| Aiša+4 |
|
(25.10.2011 14:56:59)
A taky je těžko soudit,když nevíš,o čem debatují a on ti to neřekne,tak těžko soudit co mezi nimi je....Třeba fakt o nic nejde,jenom blbě tlachají,pak by to bylo ok...nebo je v tom něco jiného...chtělo by to křišťálovou kouli,že?
|
| Aiša+4 |
|
(25.10.2011 15:32:19)
Tak pokud víš tohle,tak to snad není až takové hrozné...z tvé strany jde o to,že JÍ to píše( proč má sakra potřebu svěřovat se s každou prkotinou nějaké... ?),to je to co tě užírá(ano, tedy asi to bude žárlivost)..tady jsou jen dvě až tři řešení..buďto se smíříš,že má potřebu se jí chlubit,aby jí ukázal jaká je pipka,že ho nechala(chlapský egoismus) a doufat,že z toho nevznikne nic víc a jen tiše přihlížet A nebo být srab a utéct,abys nemusela řešit to,že třeba uteče on-což je už trochu extrémní řešení...a neeeboo se s ní skamarádit
|
| CPO |
|
(25.10.2011 15:39:35)
"a neeeboo se s ní skamarádit"
To je báječný nápad!
Bude ji mít beztrestně a kdykoliv až u nosu, protože to přece bude "tvoje kamarádka" (popř. "vaše").
Jedné mojí známé šla takhle "vyřešená bejvalka" jejího nastávajícího dokonce na svatbu za svědka. Nechtěla být za "prudičku" (když o nic nejde), tak to překousla. Hrozně pak spolu všichni děsně dobře vycházeli. Až do doby, když známá zjistila, že spolu ti dva vycházejí velice dobře i bez ní, a ona jim v podstatě kření.
No jenže to už jednomu dítěti byly dva a druhé bylo na cestě...dupla si, muž tenkrát srazil kramle, zvolil rodinu...ale jednoduché to nebylo, dát všechno pak "do cajku".
Dneska jsou stejně rozvedení (mají děti 3), protože později zjistila, že se s ní přesto tajně scházel...
|
| Aiša+4 |
|
(25.10.2011 15:41:42)
Breb,mě šlo spíš o to,že by jí informace ,,co máme nového" předávala ona,byla by rychlejší,tudíž by její drahý už tohle řešit nemusel
|
|
| Aiša+4 |
|
(25.10.2011 15:43:49)
A vůbec,chlapi by prostě mít kamarádky neměli a basta
bože,tohle napsat do tématu pravém sloupečku,tak mě ukamenujou všechny ženské,co přece kamaráda mají a nic s ním nemají...
|
| CPO |
|
(25.10.2011 16:01:25)
"co přece kamaráda mají a nic s ním nemají..."
Taky mám kamarády mezi chlapama. Převážně ženatýma s rodinama, páč jsou to normální lidi, tak proč by ve věku 40+ neměli rodinu, že. Ale rozhodně jim nesděluju, co si novýho kupuju do obýváku, nepíšu jim po nocích sms...prostě jsme fakt kámoši, z bývalé práce nebo ještě ze školy, a oba VÍME, že jsme KÁMOŠI, nehodláme to nikam posouvat, a prostě se tak i CHOVÁME.
Kromě jiného se před svými partnery NETAJÍME, protože prostě není CO tajit. Jdouce po ulici, se třeba normálně zdravíme
|
| Aiša+4 |
|
(25.10.2011 16:04:33)
Tady až tak nejde o kamarádky,ale Kamarádky...jakože bys měla Kamaráda,neustále si s ním telefonovala,psala,něco šuškala,dvojsmyslně neustále narážela a to vše za zády manželky...určitě chápeš,jaký rozdíl tím myslím.Taky některé chlapy považuju za kamarády,ale vocaď pocaď
|
| Jana+ |
|
(25.10.2011 17:41:22)
Aišo, jojo, kamarádky a Kamarádky jsou rozdíl. Máš pravdu, asi opravdu žárlím, že některé věci vypráví JÍ, čekala bych, že je bude sdílet se mnou. Taky jsem se ho ptala, jestli mu něco vadí nebo chybí, jestli mám něco změnit, říkal, že ne. A sliboval, že to teda bude na úrovni kamarádství s malým k. Jestli to tak je, to nevím, ale každopádně dál to probíhá za mými zády. Smířit se s tím neumím, očekávám od partnerství, že si budou partneři sdílet věci především spolu. Naposledy, když jsme o tom před pár měsíci mluvili, jsem mu řekla, že se situace vyvíjí tak, že on si zařídil svůj vlastní soukromý život a že mě to tedy vede k tomu, že bych si ho měla zařídit taky (prostě svěřovat se někde jinde - i když ve skutečnosti o to nestojím a ani jsem nic takového nedělala), což ho opět děsně urazilo. Od té doby mlčím a čekám, určitý posun tady je - že mi o ní něco sám párkrát řekl, ale to je všechno. Kdybych mohla dělat něco jinak, lépe, jdu do toho, ale prostě nevím kudy kam.
|
| Prostě Anna | 
|
(25.10.2011 19:52:53)
"Taky jsem se ho ptala, jestli mu něco vadí nebo chybí, jestli mám něco změnit, říkal, že ne" "Ale no tak, řekni sama, přeci bych něco neměl právě s ní!"
Pepino, to jsou vážně jen slova a slova. Bohužel na nich vlastně vůbec nesejde. Já jsem právě také hodně nežárlivá, takže by mně něco takového vůbec nepřišlo jako pravděpodobné. A když jsem k tomu přidala manželovo (Taky jsem se ho ptala, jestli mu něco vadí nebo chybí, jestli mám něco změnit, říkal, že)"ne" a "Ale no tak, řekni sama, přeci bych něco neměl právě s ní!", tak sem se cítila málem trapně paranoidně. Ale já jsem v tomto trochu mimoň, když si to vybavuji zpětně, tak mi pokud se týče manželova chování ze všeho nejvíc v hlavě bliká smajlík, jak se opravdu snažil vše uhrát. Ale chtěla jsem ještě podotknout, že je mi jasné, že můj muž se choval jako malé děcko, protože opravdu chtěl za každou cenu udržet manželství, jenže je mi také jasné, že ta hranice je velmi tenoučká. Myslím si, přítel od Br opravdu v okamžiku požádání o ruku zachovat jejich vztah, ale i ten týden je někdy dlouhá doba na to, jak se to může zvrtnout
|
| Jana+ |
|
(25.10.2011 20:29:57)
Anno, já vím, nejsem naivní, vím, že mi může nakecat cokoliv. Na druhou stranu pořád mu věřím, odejít od něj nechci, ale nechci ani žít v tomhle, jenže mám pocit, že jsem ze své strany už vyčerpala všechny možnosti. :-(
|
| Prostě Anna |
|
(25.10.2011 20:42:34)
Pepino, tak to já naivní jsem Taky jsem neodešla (ale ani jsem ho nevyhodila). Bohužel se obávám, že jste napsala pravdu - že svého muže změnit nemůžete Je to dospělý člověk, člověk se v tomto věku těžko mění. Ale mé oblíbené: Existuje vždy šance, že mu docvakne samo, že může ztratit víc než si může dovolit (představit, unést, zvládnout..)
|
| Jana+ |
|
(25.10.2011 20:56:10)
Anno, ano, tak v tohle doufám, že mu to docvakne samo. Ale doufám už řadu měsíců a změnu jsem sice zaznamenala, ale opravdu minimální (to, že občas zmíní, že s ní komunikoval). To, jak to na mě celé působí, to mu bohužel stále nedocvaklo.
|
| mailina |
|
(26.10.2011 19:14:03)
pepino - http://www.zivotponevere.cz/clanky/71-nepeji-si-aby-se-s-ni-stykal
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pepina | •
|
(25.10.2011 15:44:22)
Aišo, ty konverzace asi nejsou jen o tom chlubení, to jen že zrovna tohle zmínil, ale o čem se baví jinak, to nevím. Každopádně shrnula jsi to pěkně, akorát že i kdybych se chtěla skamarádit, bylo by to násilné (jako že bych zazvonila u ní doma, dobrý den, já jsem manželka toho pána, co mu na internetu posíláte pusu a děláte dvojsmyslné narážky, nechcete se se mnou kamarádit?), protože on se do toho nehrne. Dusno taky dělat nebudu, takže jsme u varianty že to teda snáším, na které mě právě štve to, že se občas neubráním myšlenkám, jak mně to sere. Ty bych potřebovala vytěsnit.
|
| Aiša+4 |
|
(25.10.2011 15:54:16)
Pepino,to s tím kamaráděním ber prosím s nadhledem,to bylo jen tak na odlehčení,protože je mi jasné,že tohle by NIKDY nefungovalo
A jak se s tím smířit? otázkou je zdali se s něčím takovým smířit vůbec dá...s tím už se člověk narodit s takovou (pro mě nezdravou) dávkou tolerance pokud to v sobě nemáš,bude to trápení a velmi dlouhá cesta sebezapírání
|
|
|
|
|
| CPO |
|
(25.10.2011 14:58:50)
Moje bejvalka byla v době mojí "neopodstatněné žárlivosti" taky "bezpečně vdaná" ("A navíc je vdaná! A já přece štastně žiju s tebou!!!").
Mimochodem, požádal mě o ruku týden předtím, než odešel "nafurt" k ní.
Žili jsme spolu 4 roky, řekl, že konečně cítí, že je na to vhodná doba, se definitivně "usadit", že zjistil, že jsem nejlepší ženská jeho života a chce to jaksi i formálně...jo, dojalo mě to.
Pouhý týden na to mi spadla čelist, když prohlásil, že potkal bejvalku, že už vdaná čerstvě není (= a tudíž je pro něj zase volná), a protože vždycky ve skutečnosti miloval jen ji, byť já jsem opravdu super...no, však to znáte
|
|
|
|
| Pepina | •
|
(25.10.2011 14:50:06)
Br, taky mi udělal scénu, jak mu můžu nevěřit, ale pořád si myslím, že to byla taková reakce, že prostě tušil, že to není úplně ok.
já jeho hesla do počítače znám a mohla bych mu ty konverzace sledovat, ale došla jsem k závěru, že by to byl trest hlavně pro mě - např. dozvědět se, že jezdí zeleným autem, tak by se mi pak ty nepříjemné myšlenky vracely při každém pohledu na zelené auto. Takže hlavně proto to nedělám. Navíc sledovat ho nepovažuju za dobrý způsob obnovení důvěry. I proto si myslím, že nemá pravdu, že jsem žárlivá. Stejně tak neřeším, že chodí do hospody s lidmi z práce (mimochodem se mi svěřil, jak ho tam jedna kolegyně chtěla uhánět, ta ty akce organizuje). Tím spíš, když se nepovažuju za žárlivou, nerozumím těm jeho reakcím a stále nad tím přemýšlím a nemůžu na nic přijít. Pokud teda opustím myšlenku, že je tam opravdu něco víc... Asi kdyby přišel, řekl mi, že mám pravdu, že nejsem žárlivá, že má on někde nějaký blok z dětství (otec velký žárlivec, matka neustále něco tajila), tak řeknu ok, fajn, zkusme to nějak prolomit, ale on se bohužel stále vyjadřuje v tom duchu, že problém je na mé straně. Nedávno se o ní zmínil v nějaké souvislosti a hned to proložil poznámkou "no, nevím, jestli ti to mám říkat, ty zas budeš šílet", tak jsem to nijak nekomentovala a dělám to tak pořád - pokud se nezmíní on, nevytahuju to ani já (poslední moje zmínka byla před třičtvrtě rokem), ale takhle to taky není ideální, protože když nereaguju, tak on to asi chápe jako další projev mé žárlivosti. Připadá mi, že prostě neví, jak s tím naložit, že by možná i chtěl, abychom se o tom normálně bavili (jednou mi to řekl, že by se o tom se mnou rád bavil, ale nemůže, když jsem tak žárlivá), ale neumí to a já po těch zkušenostech už taky nevím, co s tím.
|
| Aiša+4 |
|
(25.10.2011 14:55:19)
Pepino,mě přijde,jako by tě chtěl tím neustálým osočováním ze žárlivosti donutit k nějakému výbuchu,aby pak mohl ukázat ,,TY!!!!TY jsi ta šílená a vlastně kvůli tebe a tomu tvému nepřiměřenému žárlení jsi mě dohnala,abych byl s ní/odcházím" to je prostě můj pocit z toho jak to popisuješ...aby ta ,,chyba" nebyla na jeho straně,ale vlastně jsi za to mohla ty...ale třeba je to jinak
|
| CPO |
|
(25.10.2011 15:01:03)
"aby pak mohl ukázat ,,TY!!!!TY jsi ta šílená a vlastně kvůli tebe a tomu tvému nepřiměřenému žárlení jsi mě dohnala,abych byl s ní/odcházím" to je prostě můj pocit z toho jak to popisuješ...aby ta ,,chyba" nebyla na jeho straně,ale vlastně jsi za to mohla ty..."
Když se pak za rok od bejvalky vrátil, hned, jak mu otrnulo, přesně tohle na mě zkoušel, aby si "zachoval tvář"...a padal. Bez ohledu na to, jak jsem ho bezhlavě milovala, přes tohle vlak nejel.
|
| Pepina | •
|
(25.10.2011 15:07:18)
Aišo, no o čem se baví, tak to úplně nevím, ale část debat je zřejmě v tom duchu, že on jí píše, co máme doma nového (načež za měsíc mu ona napíše, že už si taky koupili to, co máme my) - sám to definoval jako že nás kopíruje. Z jeho pohledu to chápu jako určitou formu zadostiučinění (kdybys mě tehdy chtěla, mohla jsi dopadnout takhle dobře), co tím sleduje ona, to teda netuším a vlastně mi to může být jedno.
O čem se baví jinak, to nevím.
A taky - všechno, co tu píšu, je můj úhel pohledu, moje domněnky. On to třeba vidí jinak.
|
| Pepina | •
|
(25.10.2011 15:11:54)
Teď jsme si domů kupovali jednu docela drahou věc a on mi pak řekl, že jí to bude muset napsat (v poslední době se o ní občas zmíní tak jedna věta za měsíc, asi to moje mlčení přeci jen přináší ovoce), protože ona to vždycky chtěla (ale asi si to nemůže finančně dovolit, jestli jsem to dobře pochopila). No, zřejmě to mělo být míněno dobře, jako nějaký pokus o otevření se, že se jako tomu tématu nevyhýbá, ale mě tak akorát napadlo "sakra, doufám, že jsme měli i jiný důvod k tomu, abychom si tuhle věc pořídili".
|
| CPO |
|
(25.10.2011 15:15:23)
Pepino, jsi statečná. Nedej se (míněno "zviklat Brebberry", ale ani přítelem ) 
|
| CPO |
|
(25.10.2011 15:18:44)
A jinak si ani já nemyslím, že úplně všichni chlapi jsou úplně natěšení jen na to, jak opustěj svoji stávající ženu kvůli nějaké jiné. Svět je trochu rychlejší, než býval, ale ani dneska nejsou všichni úplní magoři, naštěstí.
|
| Pepina | •
|
(25.10.2011 15:21:13)
Br, díky
A je dobře, že si zachováváš optimismus. Jestli se to u nás někdy nějak "vyřeší", tak Ti to tady dám vědět, abych Ti ho ještě trochu přidala ;-)
|
| CPO |
|
(25.10.2011 15:30:25)
"A je dobře, že si zachováváš optimismus."
Když si chceš zachovat zbytky zdravého rozumu, nemáš stejně jinou možnost! (nicméně, optimismus znamená "už vím, že i bez tebe, troubo, to v případě potřeby přežiju, a dobře - takže příště už se nezhroutím, jako když se mi to stalo poprvé", nikoli bezbřehý naivismus, z toho jsem již vyléčená asi nafurt )
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| CPO |
|
(25.10.2011 14:14:53)
"Sám říkal, že se mu fyzicky ani nelíbí"
No, to ti přece nebude říkat.
Mimochodem, mě o chlapa připravila příležitost nesrovnatelně méně pohledná, a že ani já nejsem úplně dokonalá krasavice. Jen prostě byla "za plotem" a tudíž "zelenější".
Ale už fakt mlčím!
|
| Pepina | •
|
(25.10.2011 14:19:00)
No, ukazoval mi ji na fotce a mně se taky nelíbila
|
| CPO |
|
(25.10.2011 14:22:06)
"No, ukazoval mi ji na fotce a mně se taky nelíbila"
Jj, to bylo součástí i naší hry na "no dyť se podívej, copak bych s TOUHLE ženskou mohl něco mít"?
|
|
|
| Aiša+4 |
|
(25.10.2011 14:19:43)
Já jsem se svým důvěřováním a prověřováním došla až tak daleko,že jsem nainstalovala do kompu chytrý program, takže jsem nejenže věděla vše co píše,ale znala i jeho přístupová hesla,prostě mi to nedalo,když pravdu nechtěl říct,jsou jiné prostředky jak se k ní dohrabat...no,byla jsem nemile překvapená
Pepino,tobě držím alce,ať je to fakt jak tvrdí on
|
|
|
|
|
| Aiša+4 |
|
(25.10.2011 14:09:47)
Taky jsem se ptala jestli někoho má( měla jsem podezření a to docela opodstatněné) Samozřejmě,že odpověď byla,že NEMÁ Celkem jasné,že manželce/partnerce se chlap nebude svěřovat se svými sexuálními úspěchy u jiných slečen
|
|
|
|
|
|
|
| Sedmikráska+4 |
|
(25.10.2011 21:24:29)
Jo tak tohle je přesný. Asi jsou ty pocity vždycky stejný.Už jsem schopná nějak fungovat, ale mám vevnitř úplně prázdno.Je mi s ním dobře, je to super chlap a proto je to pro mě nepochopitelný. Pořád se v tom topím, i když už se nehroutím tolik jako na začátku.Taky šlo o bývalku, která ho mimochodem opakovaně podváděla.Ví jaký to je a stejně to udělá někomu druhýmu. Pro mě to teda je lekce k nezaplacení.Nevím jestli ho ještě miluju, moje pocity jsou jakoby někde zavřený a jsem vůči tomu taková otupělá.Hledám v sobě to co jsem k němu cítila, ale zatím nevím, jak to dopadne.Jsme spolu,je mi s ním dobře, ale nevím jestli to bude stačit.
|
| Aiša+4 |
|
(26.10.2011 18:03:00)
Jo,tak laska tam je,hluboko zahazena srackama a bude tezke ji vyhrabat.Tohle jsem mu i rekla.Momentalne jsem citove vyhorela,vim ze to tam je,ale necitim to a hrozne me to mrzi... :-(
|
| *Niki* |
|
(26.10.2011 18:44:10)
Možná nepochopitelný dotaz, ale i tak se zeptám, a zajímají mě konkrétní pocity konkrétních lidí: CO konkrétně je pro vás na nevěře vašich protějšků nejtěžší? Samotný (f)akt nevěry? Osoba milenky? Ztráta důvěry? POnížení? Že si TO vůbec dovolil? Bolest, či víc vztek? Byly jste před tím dle vlastního mínění dobré manželky? Váš muž to udělal, bo ho "pálilo dobré bydlo", nebo víte, že v tom je i nějaká vaše odpovědnost (nebyly jste oporou, milenkou, atd.)?
Co je pro vás na odpuštění nejtěžší? Proč vám to nejde a proč to bolí i po tak řekněme dlouhé době?
Zajímá mě to. Já zažila možná taky něco obdobného a cítím a cítila to úplně jinak, než tu většina popisuje...
|
| Aiša+4 |
|
(26.10.2011 18:52:54)
Niko,asi od vseho trochu-nebo prilis,to se tezko specifikuje.Navic my resili v te dobe jine problemy,prislo mi to jako jeho utek od reality,zatimco me tam necha tvrde trcet.Doma mu nechybelo absolutne nic (a to neni jen muj sobecky pocit),prave ze mel vse co chtel a to byla asi taky chyba?!?A jak jsi to teda prozivala ty?
|
| *Niki* |
|
(26.10.2011 19:04:29)
Aišo, tak lidi unikají různě. Někdo do práce, někdo k dětem, někdo do samoty, a někdo k milence...
Mě to bolelo jen chvíli a vztah se poté dost zlepšil, tak proto se ptám...
|
| Aiša+4 |
|
(26.10.2011 19:16:19)
Pokud se jedna o prvni zklamani v jednom vztahu,tak ano,z vlastni zkusenosti muzu potvrdit,ze po odpusteni se dostavila jakasi druha vlna obrovskeho milovani ci zamilovanosti,je to pak krasne,lepsi,osvobozene od tiziveho problemu,clovek ma pocit,ze by dokazal letat.Ale kdyz si projdes spoustou padu a zklamani a nasledne euforie...najednou zjistis,ze uz nemas silu,ta rana byla posledni ktera zbyvala,abys uz nebyla schopna se zvednout :( Takhle to mam ja,nakonec to nejhorsi co mohlo ve vztahu dvou lidi vzniknout. O to hur,ze ja do sveho manzela do te doby byla 14 let ZAMILOVANA jako v prvni den...
|
|
|
|
| mailina |
|
(26.10.2011 19:10:15)
Ztráta důvěry? a ponížení 
|
|
| Sedmikráska+4 |
|
(26.10.2011 21:12:24)
Já nevím co je nejtěžší.Když sem to zjistila, byla sem jak paralizovaná, nemohla jsem nic.Naštěstí za pár dní odjížděli dvě starší děti na tábor a ta maličká z toho ještě nemá rozum.Pro mě jako by se rozsypal svět a ani přesně nevím kolikátého se to provalilo, jako by mi to splývalo.Nebyla sem schopná ani vařit, nebo prát a během dvou týdnů zhubla 7 kilo.
Pro mě je asi nejhorší to, že s ní udržoval vztah, že sdílel s ní to co patří jen mezi dva, tím myslím nás dva. Ten pocit, že už mu nebudu moct nikdy věřit. Je to naše první krizovka, do té chvíle jsme byli harmonický pár, bez problémů.Mimo finančních), kvůli kterým jsem nastoupila do práce když malá měla 5 měs.Z toho plyne, máme teď na sebe málo času a jsme oba v jednom kole.Jinak bylo vždycky všecko v pohodě, ještě si nás dobírali naši známí, že jsme jak hrdličky, že spolu pořád cukrujem.
|
| Aiša+4 |
|
(27.10.2011 8:44:17)
Sedmikrasko,ja uplne ziram,jak to mame stejne a uplne me mrzi ze vubec nekdo dalsi proziva takovou bolest jako ja.Taky nevim kdy to bylo presne,jen vim,ze asi ctyri dny po prestehovani.Fak me zachranilo to,ze byly prazdniny,jinak nevim jak bych fungovala.Musi to prejit,proste musi,jenom se jeste neumime otrepat a nedivat se zpatky.Ja se v tom hrabu porad dokola,ted uz citim jen vztek a litost,ze uz to nikdy nebude jako driv a ze to proste posral,nemel to delat!nebo tak abych se to nedozvedela a chovat se normalne,ale ja to na mem poznala snad hned,jenze nejprv jsem tu zmenu pricitala necemu jinemu,pak mi doslo ze je v tom jina
|
|
|
| Mirek_ | 
|
(27.10.2011 11:39:31)
*Niki*, tvůj dotaz mi přijde logický a sám jsem se připravoval, že ho položím jako základ nové diskuse.
A s tím související dotaz je "Co jste si při svatbě slíbili?". Protože slovo ne-věra chápu jako nedodržení nějakého závazku. Ale k čemu se lidé zavazují?
Podle zákona o rodině "Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí." Jenže ty jednotlivé body můžou chápat každý jinak. Např. patří do zdravého rodinného prostředí tělesné tresty? Nebo je porušením slibu věrnosti, jestliže "některé věci vypráví JÍ, čekala bych, že je bude sdílet se mnou" jak píše Pepina_ předevčírem?
Můj pocit je, že někteří jedinci svůj pocit životní jistoty staví na představě, že jejich partner bude dodržovat nějaké zásady, o kterých se třeba ani předem nedohodli. A po zjištění, že tomu tak není, se jejich pocit životní jistoty začne bortit a to s sebou nese ty nepříjemné pocity. Opora není tak pevná, jak jsem doufal(a) a jinou zrovna nemám.
|
| Jana+ |
|
(27.10.2011 11:55:15)
Mirku, ano máš pravdu, pohledy na tutéž věc můžou být různé, to jsem si taky uvědomila, proto jsem v debatě s manželem přišla s tím, že bychom si tedy asi měli vyjasnit, kde máme tu hranici, že to asi každý vidíme jinak, protože to, co dělá on, já už považuji za něco, "co by se dělat nemělo", načež on se děsně naštval, že mě vůbec napadlo něco takového řešit, že přece máme pohled na věc stejný. Tak nevím, jestli to mělo být uznání vlastní chyby... pak už se debata stočila jinam a zpátky jsme se k tomu nevraceli.
Malino, díky za odkaz na článek, určitě zajímavé na zamyšlení, ovšem on je rozdíl jestli někdo chodí pravidelně s Ivanou plavat a manželka o tom ví, nebo jí to jaksi vždycky zapomene říct a pak ho manželka slyší/vidí, jak se s Ivanou domlouvá, jestli zase půjdou na "bazínek" a vezme si ty nové "plavečky" ;) (V jeho slovníku se mimochodem zdrobněliny doposud nenalézaly - sám posléze tvrdí, že ona takhle mluví, tak se v konverzaci přizpůsobil.) I když to stále on může brát jako srandu, při které o nic nejde a nemá postranní úmysly, tu manželku to minimálně dost zarazí, si myslím...
|
| Jana+ |
|
(27.10.2011 12:02:39)
No, a to nemluvím o tom, že manželka by třeba na ten bazén šla ráda taky, ale jaksi nemá kam strčit děti, takže se chodí cachtat s nimi, protože on ten bazén má v pracovní pauze a domů se vrací v osm.
A že i poté, co se podiví, že manžel chodí s Ivanou na bazínek a že je zvláštní, že se doposud nezmínil, když už plave tak dlouho, tak on místo toho, aby příště řekl, že jde s Ivanou na bazén, hodí si plavky do tašky tajně, aby to nemusel řešit. Takže manželka je naštvaná, že je tady za blbce a manžel má pocit, že ho manželka kontroluje. A teď co s tím, podíl na tom mají asi oba, že si to nevyjasnili, ale jak z toho nedorozumění ven.
|
| Mirek_ |
|
(27.10.2011 12:07:05)
"...jak z toho nedorozumění ven."
Hlavně si asi nevyjasnili, jak to bude mít manželka s volným časem, aby si mohla zajít zaplavat.
|
| Jana+ |
|
(27.10.2011 12:26:47)
No, jenže když pak tedy manželka zavedla debatu na téma, kdy bude kdo chodit plavat, tak najednou zjišťuje, že je to nějaké komplikované a manžel dochází k závěru, že on by vlastně klidně mohl to plavání vzdát, kdyby teda manželce ta Ivana tak vadila. Manželka řekne, že ne, že ok, ať s Ivanou chodí plavat dál aona teda začne chodit plavat jindy, ale ať z ní proboha nedělá vola a když jde plavat, ať si ty plavky dává do tašky úplně klidně před ní (nepotřebuje, aby jí vyprávěl, co přesně tam s Ivanou dělali), jenže on ty plavky už před ní v životě do tašky nestrčí.
A btw když se teda manželka nakonec k tomu plavání dostane, tak se najednou manžel děsně diví, že mu zapomněla zmínit, že tam potkala Pepu ;), a navíc se zjistí, že sotva manželka odejde, děti to bez ní špatně zvládají, takže by bylo lepší, kdyby teda zatím to plavání omezila.
|
| Mirek_ |
|
(27.10.2011 12:33:39)
Jak si kdo balí plavky a koho na plavání potká a zda se o něm zmíní mi přijde málo podstatné.
Podstatné mi přijde, aby oba měli podobnou možnost trávit nějaký volný čas mimo rodinu, já taky chodím plavat, abych byl zdravější.
Děti i manžel se prostě naučí vydržet dvě hodiny bez matky/manželky.
|
| Jana+ |
|
(27.10.2011 12:41:50)
A kdyby Tvoje manželka chodila pravidelně na bazén, zapomněla Ti říct, že tam s ní pravidelně chodí i Pepa a zjistil bys to až tak, že bys nechtíc zaslechl, jak se s ním domlouvá, že se na bazínku zase sejdou a že se jí s ním nádherně plave a že jsou takový sladěný plavecký pár a tak dále, bylo by ti to furt jedno? A kdyby ses jí na to zeptal, ona by Ti řekla, že o nic nejde, že ti to jen (už po dvacáté, co na ten bazén jde) nějak zapomněla říct, že Pepa chodí taky, ale od příště by už na ten bazén chodila tajně a shovávala telefon, byl bys pořád v klidu?
|
| Mirek_ |
|
(27.10.2011 12:52:39)
Nevím co by kdyby. Manželka chodí občas večer cvičit a za kamarádkami a nezkoumám to. Kdyby mi chtěla věšet bulíky na nos, tak to udělá. Ale to je její zodpovědnost, zda bude férová nebo ne. Já mám zase zodpovědnost za svojí férovost.
|
| Jana+ |
|
(27.10.2011 13:02:11)
Jojo, já jsem taky nezkoumala, co by kdyby, ale prostě se to stalo a následkem toho pak je pro mě podstatné, jak si ty plavky balí, protože to ve mně snižuje důvěru. I když stále věřím tomu, že je to jen o tom "plavání" a nic jiného v tom není, tak mě to prostě štve.
|
| Mirek_ |
|
(27.10.2011 13:23:56)
Cvrlikání o bazínku a tajné balení plavek by mi asi taky trochu vadilo, asi bych měl pocit, že se partnerka chová infantilně. Ale s tím těžko něco nadělám, jedině můžu partnerce říct, že mi to přijde divné, ale pokud jinak funguje spolehlivě, ať si tu libůstku dopřeje.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Aiša+4 |
|
(27.10.2011 12:13:48)
Mirku a co kdyz dohodli?co kdyz pred vstupem do manzelstvi jasne stanovili co je a neni spravne?a co pak kdyz hned pul roku pote zjistis ze zatimco ty to myslis zcela uprimne a vazne,ten druhy to porusil?jak pak ma vztah fungovat?Mimochodem,ty clanky jsou fajn,ale proc mam pocit,ze jsou jen zeny navadeny k prehlizeni?jen ho nechme,at se vyskace jinde,ono ho to prejde,kdyz uvidi,jake jsme bohyne,kdyz to neresime,starame se o sebe,chodime na manikuru,solarko,kadernici,po vecerech s kamaradkama na vino.A do toho se starame o ctyri male deti,barak,pracujeme a jeste jsme tak solidarni,ze sereme na vlastni city,hlavne ze se ma chlap fajn.Vzdyt on prece zustane,kdyz uvidi,jak jsme uzasne i prestoze nas boda do zad.Kdy budou clanky od muzu muzum,jak nedelat pi*oviny,chovat se jak dospeli rozumni chlapi,nedelat si z manzelek spotrebice pouzitelne jen ve chvili,kdy se jim to zrovna hodi.Jak byt dobry otec a manzel,aby to ty nejblizsi nestalo jen bolest a slzy
|
| Mirek_ |
|
(27.10.2011 12:46:55)
Neschopnost dodržet dohodu je velký handicap v jakémkoli vztahu (třeba i v pracovním).
Pokud jsou pro jednoho pravidla nedodržitelná, asi lze dohodu o pravidlech upravit. Aby se dalo spolehnout alespoň na něco.
Nevím, jaké články máš na mysli. Já jsem příznivec rovnoprávnosti, takže starost o děti, barák a finance bych ideálně rozložil na oba. Což má výhodu v zastupitelnosti, když jeden onemocní. Pokud si ale manželé dohodnou klasický nebo jiný model, mají na to právo. Ale i tak ta ochota a schopnost dodržet dohodu mi přijde jako základní.
Když jsem začínal chodit s manželkou a ona odmítla se sejít v úterý, protože má jazykový kurs, viděl jsem to jako dobré znamení, že přijala nějaký závazek a drží se ho, i když měla třeba příjemnější možnost trávení času.
|
| Aiša+4 |
|
(27.10.2011 12:59:22)
Myslela jsem clanky tady zminovane na zivotponevere.cz a clanky vseobecne v ,,chytrych" casopisech.Ty moc teoretizujes.Zajimalo by me,mas zkusenosti s neverou?Pokud ano tak jak to probihalo a jak to dopadlo? Me by zajimal pohled z muzske stranky,od muze ktery zahybal Ne teorie,ale skutecny zivot
|
| Mirek_ |
|
(27.10.2011 13:27:22)
Zkušenost s nevěrou nemám, v tom jsem teoretik.
Leda pokud bychom nevěrou rozumněli to, že o některých osobních záležitostech raději mluvím s jinými lidmi obého pohlaví, než s manželkou.
|
| Jana+ |
|
(27.10.2011 13:30:21)
Mirku, a mohl bys to trochu konkretizovat? O kterých věcech se raději bavíš s jinými lidmi a proč? Jen tak pro představu. Já samozřejmě taky některé věci s manželem neřeším, protože ho třeba nezajímají nebo vím, jaký názor má on, ale jsou věci a věci....
|
| Mirek_ |
|
(27.10.2011 13:54:50)
Konkretizovat to nebudu. Ale obecně platí, že
a/ raději se o citlivých věcech bavím s citlivými (=tolerantními a snažícími se pochopit a zdráhajícími se soudit) lidmi
b/ o věcech, které mi přijdou důležité, se raději bavím s těmi, kteří je taktéž považují za důležité, nebo je alespoň neschazují
|
|
|
| Aiša+4 |
|
(27.10.2011 13:37:09)
Tak dekuj sobe a zene,ze jsi jen teoretik,vaz si toho(predpokladam,ze to uz delas) a doufej,ze prakticke zkusenosti budes usetren :) Dokud se clovek v te situaci neocitne,tak si doopravdy nemuze byt jisty jak se zachova a jak se bude citit,no to se pripravit predem proste nema.My uz v te konkretni situaci jsme,jestli chces znat jak se takovy clovek citi,tak si to musis vyzkouset na vlastni kuzi,jinak nepoznas.Nebo se vyzivas v trapeni druhych?
|
| Aiša+4 |
|
(27.10.2011 13:39:29)
Melo tam byt Na to se pripravit predem neda.Sorry,cvakam z mobilu
|
| Sedmikráska+4 |
|
(27.10.2011 13:45:51)
máš pravdu, připravený na takovou ránu po palici není nikdo.Já do té doby partnerovi absolutně věřila, už proto, že to zažil z druhé strany.Tak sem měla pocit, že by mi to neudělal,když ví jak to moc bolí.
|
|
|
| Mirek_ |
|
(27.10.2011 13:47:52)
V trápení druhých se nevyžívám. Spíš se snažím poradit. Sám řeším svoje určitá trápení a když se mi něco podařilo, rád poskytnu know-how. A taky se tu můžu dost poučit.
Jinak teoreticky odskočení si od partnera za velký problém nepovažuju, pokud nehrozí pohlavní choroba, kukačka nebo nějaké výrazné odčerpání času, financí a zájmu od vlastní rodiny.
|
| Aiša+4 |
|
(27.10.2011 13:53:49)
A copak se ti podarilo?ja se rada priucim. A v tom mas pravdu,kdyby byval obcas doma,ja byla financne zaopatrena a mela dostatek sexu,tak bych to brala s vetsim nadhledem,nez kdyz ja byla o vse ochuzena a uzivala si to jina!
|
| Mirek_ |
|
(27.10.2011 14:06:26)
Daří se mi zlepšovat vztah k sobě. Tady jsem se o tom trochu rozepsal
http://www.rodina.cz/nazor15340699.htm
|
| Aiša+4 |
|
(27.10.2011 14:12:08)
Skoda,ze si to z mobilu neprectu.Mohl bys to,prosim,dat tady?
|
| Mirek_ |
|
(27.10.2011 14:17:17)
Nemohl, je to několik roztroušených příspěvků. Ještě víc bych zaplevelil tuhle diskusi.
Když budeš mít chuť, přečti si to později na počítači.
|
| Aiša+4 |
|
(27.10.2011 14:25:35)
Ok.Chtela bych ti napsat jeste jednu vec.Nevera je velice citlive a bolestive tema pro podvadene.Je to stejne,jako bys sel do diskuze Zemrelo mi dite a psal tam,jak mas zdrave a zive deti a jak preventivne zabranujes urazum a nemocem.Tady nam nikdo az tak neporadi,jde spise podelit se o trapeni.Jak to nakonec dopadne je stejne jen na nas a nasich polovickach,tohle za nas nevyresi nikdo,kdo neumi vymazat pamet nebo vratit cas.
|
| Mirek_ |
|
(27.10.2011 14:45:42)
Já tady nehlásám, jak se vyhýbám nevěře.
Reagoval jsem na *Niki*, protože položila IMHO správné otázky. Protože si myslím, že pokud člověk porozumí mechanismu, kterým v něm vzniká trápení, může s trápením něco udělat.
A tvoje "Tady nam nikdo az tak neporadi,jde spise podelit se o trapeni" mi přijde hodně pasivní. Skoro jako by si napsala "Já o vaše rady nestojím, rozhodla jsem se nechat svému trápení volný průběh".
Sama zakladatelka ale nazvala diskusi "Jak se vyrovnat s nevěrou?", čili asi má o nějaké rady zájem.
|
| Aiša+4 |
|
(27.10.2011 15:21:49)
:D Dobre no,psala jsem dlouhy prispevek,neodeslal se,psat znova ho nebudu.Prisuzujes mi extremni pasivitu,ale ja ji radila :)
Proste Anno,to uz by pak bylo to teoretizovani.Ale o tom se my nebavime,my zijeme konkretni zivoty.Ted bych se taky mohla bit do hlavy,jak jsem s tim vztahem ,,mohla pracovat" driv,jak jsem se mohla teoreticky pripravit na moznost nevery a predejit tomu.Tohle neni debata o tom,jak predejit rozliti mleka,ale jak ho co nejmene pracne utrit.
|
|
|
| Prostě Anna |
|
(27.10.2011 14:51:08)
Aišo, právě.. Každý prožívá svůj příběh život a občas v něm každý z nás zažije nějaké trápení, v případě žen zde diskutujících je to právě nevěra, kdy se každá z nás snaží najít nějakou svou cestu, jak se s ní vyrovnat. Ten způsob nemůže být nikdy stejný, protože žijeme své životy.
Já už jsem to tu někde psala, že mě nebolela nevěra sama, ale ztráta iluzí ohledně některých kvalit mého muže Teď by někdo mohl napsat, že za toto si můžu sama, ty iluze byly mé Já se snažím od lidí automaticky neočekávat, s tím, že můžu být jen mile překvapena, prostě si o lidech iluze nedělat. Můj muž byl (měl být výjimkou.
Já jsem třeba vůbec neměla pocity pošramoceného sebevědomí atd. Je to divný, ale mého muže mi bylo až líto, ale přála jsem mu to
|
| Aiša+4 |
|
(27.10.2011 15:31:55)
Proste Anno,asi tak nejak bych to taky nazvala.Urcite nemam posramocene sebevedomi,jako zena uz vubec ne.Jem me stve,ze clovek,na ktereho jsem se mela spolehnout nejvic a mel by mi byt nejbliz,je vlastne naprosto nespolehlivy.Ted jde o to,uverit mu,ze se z toho dostatecne poucil?On totiz uz vi,co mohl a jeste stale muze ztratit.Nebo cekat,ze zmena je docasna?Je to risk,budto budu litovat nebo nebudu,at uz to ukoncim nebo zustanu,do budoucna bohuzel nikdo z nas nevidi.
|
| Sedmikráska+4 |
|
(27.10.2011 15:46:35)
naprosto s Tebou souhlasím.Sebevědomí mi to nijak zvlášť nepošramotilo, myslím si že sem ještě docela kus po třech dětech). Jenže to je to, že najednou nemůžeš věřit tomu, kdo by pro Tebe měl být ten nejbližší.Taky jsem mu věřila a když jsem zjistila, že je mi schopný lhát do očí, jak mám věřit, že tentokrát to myslí vážně.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Markéta, kluci 9 a 3 | •
|
(20.10.2011 12:53:30)
Přesně tak. Hlavně si to teda srovnej sama v sobě, že je to pryč, což chce dost času. Pokud mu nedokážeš odpustit, je lepší jít od sebe. Zažila jsem u tety se strejdou, strejda jí zahnul a teta mu to nikdy neodpustila a ten jejich vztah byl úplně naprd.
Mě se to stalo před cca dvaceti lety, byla jsem z toho úplně v pytli, pár měsíců jsem se v tom babrala a pak jsem se rozhodla, že teda OK, je odpuštěno a už se to znovu nestane. Během těch pár měsíců se mě i muž zeptal, jestli by teda nebylo lepší jít od sebe, když mě to tak drásá, to byl asi ten impuls k tomu, že jsem se rozhodla to trápení utnout. Jsme spolu dodnes.
|
|
|
V její náručí
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)