| Llucka |
 |
(27.10.2011 17:49:42) Bydlíme v paneláku - v komplet předělaném,novém,čistém bytě ... ale v paneláku. Přišlo to co jsme si už leta přáli - byt se nám podařilo prodat a my koupili řadovku se záhradkou, pro naše potřeby ideální. Prvotní euforie opadla a já začala mít strach, někdy až hrůzu jak to vše bude. Nejde mi snad ani o samotné stěhování spíš o vyrovnání se s tím že vše nebude hned, protože na to prostě nebudou peníze ... hrozím se toho že se budu muset koupat ve staré plechové vaně, chodit na záchod po původních majitelích ( i když se vše důkladně vydrbe a vydezinfikuje), mám strach jak to utáhneme finančně - ať už hypotéku nebo i náklady na provoz.Mysleli jsme si že bude třeba jen nová kuchyň,teď se k tomu přidal kotel na plyn a nové radiátory... Asi vám budu připadat jako blázen, který neví co chce ... chci se asi jen vypovídat popřípadě slyšet slova odvahy od těch co něco podobného zažili nebo zažívají. I když mě tady spousta věcí štve a toužím po zahrádce tak se mi teď chce brečet že z útulného a čistého půjdu na nějaký čas na "stavbu" ... možná k tomu přispívá i fakt že na nejnutnější předělávky máme měsíc a kousek, v prosinci se vracím po třech letech do práce, syn do školky ...
|
| Benin | 
 |
(27.10.2011 18:02:58) Klid, všechno půjde. Já teda nezažila sama takové stěhování, jen s rodiči. Přestěhovali jsme se z bytu do domku a hned první den vyšlo najevo, že se musí překopat celá elektřina, protože v kuchyni nešly zapojit dva přístroje současně. Do toho ten bordel po předchozích majitelích, shánělo se topení na zimu (stěhovali jsme se na podzim), nové radiátory, kotel, později okna, dveře, podlahy, linka. Taky to naši nemají všechno podle svých představ, všechno postupně. Jinak to nejde, pokud nejsi milionář. Teď jsem se přistěhovala já do domku za přítelem a jsem ráda za svůj klid a za zahrádku. A taky bych chtěla předělat spoustu věcí k obrazu svému, ale to je hudba daleké budoucnosti. Takže klídek, dej si nohy na stůl, kafíčko před sebe, koukej na svůj domeček, všechno časem půjde. A neřeš, kolik lidí sedělo na záchodě před tebou :)
|
|
| takytakova |
 |
(27.10.2011 18:11:03) To zvládnete. My se takhle stěhovali na jaře se slovy, že než se mimino narodí, bude vse hotove Zlatý oči. Miminu je 5 měs a bydlíme stále na staveništi. Dodělává se postupně dle dostatku času a peněz. Už se kvůli tomu ani nevztekám 
|
|
| Spiklenec slasti | •
 |
(27.10.2011 18:22:44) No, hlavně, aby to u vás nedopadlo jako u nás, že jakmile jsem ženě domeček opravil, dala mi kopačky... a v tom krásném domečku už teď bydlí cizí lidé... :O(
|
| Ajlina | •
 |
(27.10.2011 18:29:02) jo takovéhle situace jsou důkladnou prověrkou vztahu :o(
|
|
|
| klikli | 
 |
(27.10.2011 18:28:19) Připomíná mi to nás. Bydleli jsme v paneláku, byt předělaný, pěkný, vestavěné skříně, výhled do lesa atd. Jen sousedi nic moc a dost hluční. Pak přišla nabídka na novostavbu řadovky se zahrádkou, ale taky další těhotenství. Rozhodli jsme se do toho jít. Aby bylo na dodělání hrubé stavby, museli jsme prodat náš byt a bydlíme v bytě půjčeném, proti našemu bytu skok dolů, ale jsme za něj vděční, nemuseli jsme shánět složitě pronájem. Stěhovali jsme se v září docela narychlo, protože se byt prodal neskutečně rychle, s dvouletým svéhlavým torpédem a s pupkem. Teď se snažíme co nejrychleji dodělat řadovku. Víme, že spousta věcí tam nebude hned, skříně apod., na ty asi nebude, přeci jen všechno stojí peníze. A taky mám pochyby, jak to zvládneme finančně (hypo, provoz, dodělávky), jak další stěhování tentokrát s i miminkem zvládneme, jak se zabydlíme atd. Všichni mi říkají, ať vydržíme, že to bude trvat už jen pár měsíců, že nám to za to stojí atd. Tak jim musím věřit.
|
|
| maaf |
 |
(27.10.2011 19:14:50) Stěhovali jsme se před 6 lety z rekonstruovaného paneláku do bytového domu, kde bylo všechno staré. Trubky k topení, plyn vše vedeno po bytě venkem, parkety polozalité v betonu, záchod bez umyvadla a koupelna na nejšílenějším místě v bytě, právě s takovou tou plechovou otřískanou vanou a kachličkama z roku raz dva plnýma plísně. Měla jsem 9 měsíční dítě a první dva mesíce vařila na dvouplotýnkovým vařiči na zemi a věci měla v krabicích po bytě. Už druhý den jsem brečela v té studené koupelně bez topení, obrovským oknem do světlýku táhlo, že jsme udělali hroznou chybu. Přežili jsme všichni, dneska máme nádherný byt a manželovi se zachtělo koupit a přestavět domeček. Normálně se mi z našeho krásného bytu nechce, ale dalšího holobytu se nebojím, protože to je fakt na čas. Něco za něco. Taky nemáme peníze na to, abychom měli čas rekonstruovat a bydlet jinde. Ale zatím jen vybíráme a užíváme si ty představy, jak bychom si to předělali apod. Ještě na to budeš dojatě vzpomínat
|
|
|