| Wiking | 
 |
(6.11.2011 10:59:23)
Potřebuju:
změnit práci - ta stávající není tak špatná, peněz není nijak moc, ale hlady netrpíme, je tam ale hrozná nuda, vztahy na bodu mrazu (ale jen vůči mně),vůbec se tam netěším.
partnera - jsem už dlouho sama a nějak přestávám ten život sama zvládat.
se dostat z područí rodičů - pomáhají mi se synem, ale i finančně, na druhou stranu mi hrozně řídí život - co jsi dělala, s kým jsi tam byla, co jste dělali, neměla bys ....? atd
Mám pocit, že celý můj život je na .... .
Jaks tím něco udělat? Jakse k tomu odhodlat a dotáhnout vše do konce?
|
| Siddhártha | 
|
(6.11.2011 11:14:32)
" co jsi dělala, s kým jsi tam byla, co jste dělali, neměla bys ....? atd"
To Ti může říkat i chlap.
|
|
| Natascha | 
|
(6.11.2011 11:16:32)
Chápu 
A souhlasím s Karkulínou. Hlavně nechtěj měnit vše naráz, když potřebuješ zlikvidovat slona, musíš si dát každý den malý kousek.
Kolik je synovi? Já se vymanila z područí rodičů až když dceři bylo šest, do té doby jsem musela bydlet u nich.
Na partnera jsem víceméně rezignovala, snaha byla, ale zjistila jsem, že vůlí to nejde ovlivnit.
V práci momentálně taky zažívám hrozný stereotyp a nudu, ale vztahy jsou naštěstí dobré a peníze taky, tak se snažím brát to tak jak to je.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(6.11.2011 11:19:58)
Na druhý straně... odešla jsem z domova v 18ti letech a jakákoli "podpora" ze strany matky (otce jsem de facto nikdy neměla) byla a je nulová. Nebýt toho, že synova rodina ze strany exmanžela je funkční a hodně vstřícná, takže jsem třeba nikdy neměla problémy s hlídáním, asi bych si dávno hodila mašli. 
|
|
| takyjedna | •
|
(6.11.2011 11:51:13)
- není to zrovna tzv. dobrá rada, ale odpověď na svoje otázky musíš hledat v sobě a své vůli a ne u ostatních...
|
|
| štěpánkaa | 
|
(6.11.2011 11:56:02)
začala bych tou prací, ostatní se dostaví samo, zejména finanční nezávislost na rodičích a z toho plynoucí nekecání do života - nebudeš to muset poslouchat. Poznáš nové lidi, třeba i nezadané fajn muže hodně štěstí
byla jsem v podobné situaci před asi 17ti lety a podařilo se - nejdříve práce, pak partner a nakonec děti rodiče mi moc do ničeho nekecali, naštěstí, jen furt chtěli vnoučata - což ty už máš splněno
|
|
| LaDa_A (2 deti) | 
|
(6.11.2011 12:08:31)
Hmm to neni asi moc dobry napad, zalovat se ze ti rodice prilis ridi zivot ""dobrymi radami"" a soucasne zadat o ty ""dobre rady"" internetovou verejnost.
No ale kdyz o to stojis, tak moje ""dobra rada"" by byla pristup k te praci. Asi bude tezke najednou se prestat litovat a namyslet si, ze vsichni se blbe chovaji JENOM vuci tobe, ale domnivat se, ze zacit jinde s cistym stitem bude jednodussi tak by podle mne byla vetsi chyba.
Zapracovala bych na sobe v ramci stavajiciho kolektivu a casem videla, jestli to prinasei nejake vysledky.
S rodicema to bude na dyl, bud jim uniknes kompletne a razne, nebo to chce cas a trvalou praci na vztahu.
Musis je presvedcit, ze dobre odvedli svoji ""praci"". To ze se porad vmesujou do tveho zivota a ""radi"" tak je pouze obrazek toho, ze sami pochybuji o sve dobre odvedene praci jakozto vychovatele.
Partnera bych resila tak nejak soubezne, to je asi nejmene systematicky ovlivnitelna polozka.
|
|
| *Niki* | 
|
(6.11.2011 12:43:16)
Wiking, asi bych začala tím, CO konkrétně chci změnit, JAK by ta změna měla vypadat.
Chci se vymanit z područí rodičů - co můžu udělat? Chci se odstěhovat, nebo chci jen, aby mi do života přestali mluvit? Můžu něco z toho ovlivit? Dá se s nii mluvit? Zvládnu plnou odpovědnost za svůj život? Uživit a vychovat syna bez sebemenší pomoci rodiny?
Je reálné najít v mém regionu práci? Jsem ochotná se odstěhovat i stovky kilometrů daleko (čímž by se mj. vyřešil problém i s zasahujícími rodiči ). Nebo to mocreálné není, tudíž musím něco udělat v konkrétní práci, co už mám? Zvládnu to ignorovat?
S chlapy ti nevím... kolik ti je, kolik máš času na seznamování a pěstování vztahů... koníčky, kde by se muži dali potkat...
Hodně štěstí, každý někdy s nějakou oblastí života válčíme...
|
| Wiking |
|
(6.11.2011 12:49:27)
Bude mi 33. A ven se skoro nedostanu. Přes týden vůbec a jenou za 14 dní volný víkend, ale to nemám vůbec náladu kamkoliv chodit, zvlášť sama.
|
|
|
| Mystik 194 | •
|
(6.11.2011 15:29:15)
Zde ti všichni pomohou, jo obrátila jsi se na správnou adresu. Zůstaň u vašich, peněz máš málo, jsi samotná, potížistka v práci...
|
| Katka | •
|
(6.11.2011 15:40:17)
fádní, nudná práce se stereotypem a nudným kolektivem
typovala bych tě na zaměstnankyni státní správy /cokoliv, kde je tzv. jistota a vysezené místo/, kdybys totiž zažívala adrenalin někde u soukromníka, kde bys musela řešit denně své udržení, asi by tvůj problém měl jiný název
pokud nevíš, co konkrétně bys profesně chtěla dělat - něco jiného dálkově vystudovat, začít v něčem konkrétním podnikat - ale bacha, spíš to rozjíždět při zaměstnání, tak radím, radši seď na zadku do té doby, dokud nebudeš mít našlé nové místo, jinak teprve dopadneš na hubu
stereotyp se dá dočasně řešit i jinak - najít si koníčka, co tě naplnuje a vytěžuje po práci, takže nakonec budeš ráda, že v práci máš šolich a veget a dost energie na koníčky. Ono by situace mohla být i opačná, že zdeptaná z práce dorazíš domů a ne, že nebudeš vědět, co dělat, ale nebudeš mít na to energii.
aby ses mohla osamostatnit, na to musíš být skutečně samostatná - finančně i povahově - a pokud jsi, co ti brání odejít od rodičů?
plus to, že sedíš doma, i když můžeš někam jít - tak to moc není omluvitelné tím, že nemáš partnera, chce to najít si kamarádky a koníčky
spíš bych ale typovala, že budeš pasívnější typ, co sní, co by kdyby, ale nic moc pro to nedělá
Jinak - muž - no, ten za tebe to ostatní nevyřeší, navíc je to otázka štěstí, záleží taky, kolik ti je.
Takže - hledat co by mě naplnilo mimo práci a pokud "na to máš", tak odchod od rodičů.
|
|
|
| Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11 | 
|
(6.11.2011 15:56:56)
Wiking,
najdi si kamaradku v podobne situaci, dost pomaha vedet, ze i ostatni maji podobne problemy.
Jinak prizpusobovat se budes muset i partnerovi, osobne to povazuji za tezsi, nez zodpovidat dotazy rodicu a vetsina z nas ma stereotypni praci, kam chodi spise z povinnosti a nutnosti. Tak se to snaz vynahradit jinde, treba dobrym filmem, knizkou, vyletem s kamoskou a jejima detma - na to se budes tesit.
|
| Hanka 75 | 
|
(4.12.2011 3:37:58)
myslím, že to je dborá rada, dělej si něčím radost, postupně se poohlížej pro kamarádkách, nějakých koníčcích...
s rodiči a partnerem, to se podle mne nedá srovnávat. Rodiče se nevybíráš, mohou být podporou i "vysávat". S partnerem přeci nejsi, kdyby tě vysával. Jak tu někdo psal, zvaž jek moc se můžeš oddělit od ročiců, jak moc chceš, jak moc to ted jde, nebo zda budeš muset počkat atd.
Mě by tohle vyptávání ubíjelo, tíž tak jak ty, tak jsem asi dost "mimo".
Nebála bych se změnit alespoň práci, ale asi bych ti nedoporučovala nic adrenalinového (soukr. podnikatel, kterému se nemusí dařit, stres atd.) zkus si také přerámovat stávající situaci v práci, co je na tom dobrého. Začít s čistým štítem někde jinde může být snažší, ale také zbytečné. Třeba to posuneš k lepšímu ve stávající práci, budou svátky Málokdo chce v práci vybíjet baterky mezilidskými konflitky. Já myslím, že to půjde. Ale změny práce bych se také nebála (jestli to není extrémně těžké, nevím, odkud jsi atd.), změna prostředí může být podnětná, potkáš nové lidi...
|
|
|
| leniluka | 
|
(17.12.2011 19:25:03)
mám uplně stejné problémy jako ty
|
|
| Jaana2 | 
|
(17.12.2011 20:07:48)
Wiking některé zde příspěvky ... je vidět, že přispěvatelky netuší, v čem žiješ. Měla jsem to na vlastní kůži ... po rozvodu jsem bydlela u rodičů s dcerou , jako jo, budu jim fakt vděčná, pomohli mi moc, navíc oni nikdy neprudili, ale je to život o ničem. Pamatuji se, že když jsem přišla z práce měla jsem sílu akorát tak na to se zhroutit , všechno bylo nesmírně ubíjející ( navíc jsem v té době uklízela v bohatých rodinách, takže mi to ještě "přidalo", když já neměla pořádně ani na nový botky), nevěděla jsem, kde začít. No a pak mi někdo dohodil Klub osamělých maminek, dodnes existuje, tenkrát to bylo ve více městech, dneska snad už jen v Trutnově. byly jsme na tom všechny tak nějak stejně, samy s dětma, bez peněz ... scházeli jsme se v klubovně pro neslyšící, kteroužto nám zdarma půjčovali , zařízeno přes město. Dělaly jsme pak i výlety s dětma, který nebyly finančně náročný a tak, prostě sjme se navzájem mohly svěřovat, dodnes některá přátelství vydržela. Takže možná opravdu zkusit jako první krok najít něk¨jakou maminku/maminky , která na tom bude podobně, aby byly děti přibližně stejně staré( mateřský centra pro maminky na RD jsou v tomhle případě k ničemu). Časem jsem se postupně dala do kupy, našla jsem si jinou práci , s dcerou jsme si to fakt užívaly. Pak jsme potkala i nového partnera , mám ještě jedno dítě ( partnerství nevyšlo, ale to je jiná věc , už uzavřená, to bylo z rozumu, takže ani rozchod nebyl nijak komplikovaný) .
Ono to prostě chce čas.
A radilkám, které to vidí DĚSNĚ JEDNODUŠE ... ono to je jako kdybyste člověku s depresí radili , ať se jde bavit třeba na diskotéku, že přijde na jiný myšlenky
|
|
|
V její náručí
Závody dračích lodíTábor 
VědaFest 2024Praha 6 
Slavnost královny JohankyPříbram 
Rusalka na VysokéPříbram 
25. ročník sečení luk na SolániVsetín 
Závody dračích lodí
VědaFest 2024
Slavnost královny Johanky
Rusalka na Vysoké
25. ročník sečení luk na Soláni
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)