16.5Salám&Lajka14 |
|
(29.11.2011 11:08:15) Chtěla bych potěšit syna, je po lehkém otřesu mozku. Včera před spaním jsme se o tom bavili a vzpomínali např. na jeho fiktivního kamaráda pterodaktyla, co byl pruhovaný jako Twister a byl ve vězení proto, že rozbil lampu. Jak to bylo u vás a vašich dětí? Dík za příspěvky!
|
Inka | •
|
(29.11.2011 11:11:52) Tak ať se rychle uzdraví. Ale nepobavím vás, nic takovýho jsem neměla, ani můj syn. Asi máme málo fantazie.
|
|
A & D |
|
(29.11.2011 11:14:25) Je, to by bylo na dlouho. Tedy co se meho detstvi tyce.
|
A & D |
|
(29.11.2011 11:26:13) Jednak jsem mela fiktivni sestru, jezdivala se mnou na kole, hledavaly jsme spolu poklady a ona byla takova zlobivejsi. Mela narozdil ode mne kratke vlasy, trochu klucici typ. Potom jsme meli za domem vodnika, sedaval po setmeni u potoka. Taky tam byl koprivovy haj plny skritku. A za ostruzinim byla rise horka, jen pro odvazne. A ohnivy muzicek mi chodil pod okny.
|
A & D |
|
(29.11.2011 11:29:44) Jo a sklep obyvala prisera, ktera mohla kohokoli utopit ve studni, snazila jsem se tam nechodit.
|
A & D |
|
(29.11.2011 11:31:27) A na zahrade jsem furt hledala zahrabane lebky.
|
A & D |
|
(29.11.2011 11:43:04) Jo, pak jsem si delavala nakresy kridel a planovala odlet.
|
|
|
mil007 |
|
(29.11.2011 11:38:04) Jo a ve sklepě jsme měli taky příšeru,ale ta naše žrala lidi zaživa...
|
|
|
|
|
|
|
Hilly. |
|
(29.11.2011 11:14:42) No ona se kamarádí pořád s někým jiným, chvíli s králíkem, chvíli s medvědem, chvíli s žirafou. Taky je střídá i u sebe na spaní
|
|
Ropucha + 2 |
|
(29.11.2011 11:15:04) Já jsem mívala fiktivního králíka. Bydlel kousek od našeho domu v té bedně, co v ní technické služby mívaly uloženou sůl na posyp chodníků. Když jsem šla ven, stavila jsem se u bedny pro králíka, vzala ho do náručí nebo na vodítko a šli jsme Samozřejmě jsem s ním živě hovořila, nahlas. Muselo to vypadat hodně ulítle, ale rodiče to docela statečně snášeli. Jen babička byla na mrtvici a hrozně se za mě styděla. Moje děti jsou v tomhle celkem racionální, fantazii tedy mají, to jo, hrají si na ledacos, ale fiktivního kamaráda si nevytvořily.
|
|
Pippi |
|
(29.11.2011 11:15:13) Já měla fiktivní kamarádku a kamaráda. Akorát jsem asi neměla tolik fantazie, protože vypadali jako normální děti. Já neměla kamarády, tak jsem si často vymýšlela různé příhody, které prožívám s těmi fiktivními kamarády, nikomu jsem o tom neříkala. Časem to vyšumělo a následky to na mě nezanechalo.
|
|
Pawlla |
|
(29.11.2011 11:20:18) Já jsem neměla ani tak fiktivní kamarády,spíš jsem si vymýšlela různé příběhy,do kterých jsem se hodně vžívala.Dcera měla jako malá pejska a trpaslíka,kteří chodili všude s námi,myslím,že jméno neměli nebo si ho nepamatuju.Syn má jen fiktivní kamarády.
|
magrata1 |
|
(29.11.2011 11:23:13) To jsem měla taky. Např. starožitný mlýnek na kafe rozbil Večerníček, spolužák ze školky si vytrhl zub netradičním způsobem-houpal se za něj zavěšený na dveřích skříně...
|
|
|
boží žena |
|
(29.11.2011 11:21:07) já nic a děti taky ne
|
|
magrata1 |
|
(29.11.2011 11:21:19) Já měla fiktivního námořníka. Bylo mi tak 15 a holky čuměly s otevřenými ústy. Balamutila jsem tak věrohodně, až jsem tomu uvěřila sama a chodila vybírat schránku, jestli mi píše
|
|
adelaide k. |
|
(29.11.2011 11:24:52) Monty, mraky a mraky. Mejvíc mi utkvěli Šímáci, COŽ BYLI KŘÍŽENCI MEZI KŘEČKEM A ORLEM (sorry capsl), měli celý specifický svět, bavilo nás to s bráchou asi dva roky.
|
adelaide k. |
|
(29.11.2011 11:33:59) Monty nj, děsně chytré a taky lstivé zvíře, už si nepamatuju čím přesně se živili, myslím že zrním a kořínky, na které útočili z výšky :-D Taky mám pocit že byli za normálních okolností neviditelní, nebo tak něco
Původ mají velice prozaický, vznikli při výletě do Kobylských ďůr (http://www.enviweb.cz/printclanek/geologie/44638/). "Další pověst praví, že Kobylským ďůrám se říkalo také Šimáčí ďůry, protože se tam měli skrývat zbojníci se svým vůdcem Šimákem." A na téma, kdo, nebo co je to takový Šimák, vznikla velice vědecká teorie
|
|
|
|
Beruška+J02A07T10 |
|
(29.11.2011 11:26:18) nejstarší syn, teď 9, nikdy žádné fiktivní kamarády neměl, zato dcerka necelých 5, ta má hned celou rodinu fiktivních kamarádů, jmenujou se bubákovi a má je cca od doby mého třtího těhotenství, vymýšlí s nimi různé story.. k popukání :D a také používá bubáka, když něco vyvede, jako alibi - tvrdí, že to bu´d přímo bubák byl, nebo že ji navedl.. atd...
taky vymýšlí story o tom, že se narodila v maďarsku a u nás je jen na výchovu, že jsme její chůvy.. a další vtipné příběhy... má úžasnou fantazii
|
|
Persepolis |
|
(29.11.2011 11:27:18) Máma mi vyprávěla, že jsem měla fiktivní kamarádku Hančulku(nevím, kde jsem na tak divný jméno přišla)a dokázala jsem si s ní hrát celé hodiny, vedla si s ní dialogy, dávala jsem jí přednost před reálnými dětmi a večer jsem mámě vyprávěla, co jsme spolu ten den prožily(jako já a Hančulka) a jaké máme plány na další den. Že se třeba chystáme do Pohádkova, kde nebydlí žádní dospělí, jenom můj táta...(zemřel, když mi byl rok) Občas si prý myslela, že nejsem úplně normální
|
|
Carlin |
|
(29.11.2011 11:29:32) Já měla kamaráda kosa. Často jsem ho na procházkách potkávala. Ostatní nevěděli, že je to ten "můj" kos Jára. Mysleli, že to je obyčejnej pták. Ale můj kos se vždycky objevil, když jsem byla venku a jenom mě poslouchal .
Dcera měla Beránka. Občas mi nemohla dát ruku, protože za ní právě držela Beránka nebo vedle sebe držela volné místo, kde seděl právě Beránek.
Syn (5) kamaráda nemá, ale má zemi "Volabsko", kde se mluví volabsky. On taky někdy mluví volabsky. Ve volabštině jsou jiná písmena než naše latinka a čtou se jinak podle toho, jakou barvou jsou napsaná. Jako my máme velká a malá písmena, ve Volabsku mají solární a nesolární písmena. Většina volabských hlásek se našimi písmeny nedá napsat (jako zvuky v angličitně by fonetický přepis potřžeboval speciální znaky). Kamarád psychitar mi řekl, že to je rozomile schizoidně kreativní.
|
mil007 |
|
(29.11.2011 11:37:11) Volabština je orginální,má to promyšlené do posledních detailů Já jsem měla malou opičku/nebyla to hračka,nebylo to nic,jen představa/ ta s náma bydlela několik let,ale bylo to tajné,nemluvila jsem s ni nahlas,jen v duchu ,podnikly jsme spolu několik dobrodružných výprav a marně tedˇpřemýšlím,kdy se o d nás odstěhovala,jak k tomu došlo a co byl poslední zážitek a nevzpomínám si.
|
|
|
Shayla a 3 kluci |
|
(29.11.2011 11:32:18) Přála jsem si živého trpaslíka
|
A & D |
|
(29.11.2011 11:33:29) Trpaslika jsem se nekolikrat pokusila vysedet ze slepiciho vejce.
|
|
|
Eliška Junková |
|
(29.11.2011 11:34:34) skoro čtyřletej syn občas hovoří či bojuje mečem se svýma neviditelnýma kámošema. historky zatím moc propracovaný nemá, ale zato mají hezký jména. třeba Žon Nebešon, Elman Šulman a ještě nějaký
|
adelaide k. |
|
(29.11.2011 11:39:03) A taky u nás ve městě dost strašilo, třeba obří koule která se v noci kutálela městem a požírala lidi
Jo a dcera měla svého času černého panáčka, který k ní chodil v noci, vznášel se ve vzduchu a trochu ji strašil (dle jejich slov). Byly jí asi tři a když mi to vyprávěla, stály mi všechny chlupy na těle.
|
Jiřule a 3 skřítkové |
|
(29.11.2011 11:53:32) prostřední odmítala spát páč za ní chodil duch, kterýho viděla jenom ona a taky jenom ona mu rozumněla. a když jsme se ptala co po ní chce tak mi říkala:no, chce mě vzít do smrti maminko a já nechci... no hnus šedivěj
|
|
|
|
Feliz |
|
(29.11.2011 11:40:22) Syn má vyšší postel a pod ní matraci a hračky a na ze´d si namaloval dveře s klikou a za dveřmi bydlí imaginární kamarád, který ho bere do světa kouzel a do minulosti za dinosaurama. Já jsem měla v podkrovním pokojíčku ještě takovou minipůdičku zadělanou deskou a za tou deskou byla moje kamarádka, která mě měla ráda takovou, jaká jsem byla. Nehrály jsme si, jen povídaly a vymýšlely příběhy a básničky, které jsem si pak psala. Mohla jsem jí říct všechno, včetně koule z matematiky
|
|
Puma |
|
(29.11.2011 11:41:25) Kamarádky syn měl "pana řidiče". Museli se pro něj vracet,když zůstal doma, dělal nepořádek, povídali si, naváděli se... Jednou kamarádce ruply nervy, když byl v autě kvůli řidiči zase hysterák. Řekla, že už jí pan řidič pěkně štve, že se kvůli němu doma dost pláče a jestli by byl ochotný ho ve sběrném dvoře vyhodit z okýnka (to už tam stáli a čekali, jestli na to její syn přistoupí). Udělal to, zamával, usmál se a od té doby se neukázal.
|
|
Sova a dvě sůvata | •
|
(29.11.2011 11:48:02) Kluk měl tak kolem čtyřech let kamarády skřítky, dva kluky "Puč" a "Pič". O existenci vulgárního výrazu stejného jako jeho vymyšlené jméno jsme mu nemohli říct, protože, když na to došlo, tak jsme se pořád smáli a navíc nevěděli, jak to vysvětlit, že jo. Ale nahrávat si ty jeho rozhovory, měla bych se v domově důchodců čemu smát.
|
|
Jiřule a 3 skřítkové |
|
(29.11.2011 11:51:26) já neměla nikoho Ale náš kuba měl asi 2 roky imaginárního kamaráda. Jmenoval se panáček. chodil s nim za ruku, sedávali vedle sebe, blbli spolu..nejdřív jsme si říkala, že mam vyšinutý dítě jednoho dne panáček zmizel a už nejni
a nejmenší(ti dva jsou si tááák podobní) zas měla myšku. dávala jí do postýlky, spala s ní a vozila jí v kočárku. Když kamarádky koukaly a říkaly: kdepak máš panenku? A johanka odpovídala: tam je myška, to envidíš? Tak kámošky nechápaly
|
|
veronika82,Kamilka,klučík03/09 |
|
(29.11.2011 12:02:39) Já jsem jako malá pořád snila o opičce rodiče mi jí nechtěli poříditA já bych se o ní tak hezky starala
Dcera má velmi bujnou fantazii a mnohdy mně přivede do trapných situací už jsem tady kdysi psala. Jednou vyprávěla dědovi jak všechny děti ve školce kouří a děda na to a co na to říká učitelka? Nic ona jim tu cigaretu zapálí. Pak máme fiktivního kamaráda Ondru a ten strašně zlobí pořád leze kam nemá zlobí s jídlem atd. Včera se dceři narodila Eliška a v porodnici jim ukradli dudlík s princeznama a hvězdičkama.Eliška zlobí a nechce jíst kaši a když už jí trošku sní tak jí vyblinká.
|
|
Myšutka* |
|
(29.11.2011 12:23:56) Moje děti mají na chalupě fiktivní veverku. No - dcera už to teda jenom hraje, kvůli mladšímu bráchovi. Vymyslel ji můj táta, veverka se jmenuje Rorejs a má ženu a děti (Rorejsata). Nosí dětem do skříňky v noze starého stolu malé dobroty (žvýkačku, miničokoládu). A v zimě, když odjedeme, tak se do chalupy nastěhují a bydlí tam. V noci, když tam děti jsou, tak je chodí hlídat. A děti jim dávají na zahradu oříšky.
Když táta umřel, tak jsme dětem řekli, že veverky už asi nepřijdou, že byly "dědovi". Děti ale tak hrozně plakaly a na zahradě je volali a prosily je, aby se vrátly "aspoň ony", že jsme ve hře pokračovali a pokračujeme do teď.
A syn má ještě vánoční skřítky. Těší se, že už brzy začnou chodit po venku a chystat Vánoce. Dává jim za okno mlíčko a před spaním si s nima povídá.
|
|
Lenka | •
|
(29.11.2011 12:31:42) Nikdy žádného a naše děti zdá se jsou taky netknuté.
|
|
KlaudieS+M+E |
|
(29.11.2011 13:12:09) Já měla kozu. Bydlela u babičky. Prý jsem to všem tvrdila velmi přesvědčivě, že pak babičku ve městě známý zastavovali a ptali se, kde že tu kozu má (bydlela v bytě)
|
KlaudieS+M+E |
|
(29.11.2011 13:13:52) a neteř měla kamarádku "holčičku". Ale bylo to dost stašidelný. Když u mě jednou spala, já jí koupala a ona mi kouká přes rameno a říká "teto, holčička je za tebou"
Fakt hnusný pocit
|
|
|
*Niki* |
|
(29.11.2011 13:19:25) Děti, co vím, tak nikoho virtuálního ani fiktivního nemají. Ale oni se maj navzájem a někdy se maj navzájem i plný zuby, takže další osoby si nevymýšlejí
Já taky ne. Já sice sama byla, ale dost ráda. Spíš jsem svou osobu zasazovala skoro do všech příběhů, které jsem četla či viděla a zaujaly mě, a to do dost pokročilého věku (ještě v pubertě) . Byla jsem pochopitelně ještě chytřejší, hezčí a šikovnější, než reálný hrdina z toho příběhu... s tím jsem si dost vystačila a zabavila se na dlouho
|
Kudla2 |
|
(29.11.2011 13:26:00) Niki, to jsem měla taky.
Nepředstavovala jsem si, že jsem princezna, pro kterou přijede princ na bílým koni, to mi přišlo moc pasivní.
Spíš jsem si představovala, že na tom bílým koni jezdím taky a že já zachráním toho prince (ale ne že by ten princ byl nějaký máslo, to by pozbývalo smyslu, právě naopak, byl moc dobrej, ale já v jednu chvíli ještě lepší)
|
|
|
Hanele1 |
|
(29.11.2011 13:31:21) Tak jí jsem fikťoška neměla, ale můj starší brácha měl Ježíška. Byl to ale takový otloukánek a brácha na něho všechno sváděl. Když zakopl, tak proto že ho Ježíšek žduchl. Když něco rozbil, strčil do něho Ježíšek. Vždycky říkal: "To né já, to Ježíšek ... !" A když na něho byl moc naštvanej tak mu říkal Ježich!
|
|
iiii |
|
(29.11.2011 14:24:28) Já měla fiktivní sestru-dvojče a malého blonďatého brášku jsem si holt trochu převrátila realitu, ve skutečnosti mám dva bratry starší o 15 a 13,5 roku.
|
|
Betina |
|
(29.11.2011 14:36:29) Já ani tak neměla fiktivní kamarády, já se proměňovala v různé svoje dětské hrdiny. Když jsem četla Vinnetoua, tak jsem byla Vinnetou, perfektně jezdila na koni, prožívala a vymýšlela úplně nové příběhy. Když jsem četla Bílého tesáka, byla jsem Tesák - měla jsem největší bílé zuby na Aljašce a roztrhala každého nepřítele. Jo to byly krásný toulky mojí fantazií - už mi to nejde i když bych někdy ráda.
|
|
jedna plus dvě |
|
(29.11.2011 15:25:29) Přímo virtuální kamarády ne, stačily mi jako důvěrníci naše kočky. Ale denní snění bylo hodně silný a chytá mě ještě dodnes Cestuju po zeměkouli a vesmíru, žiju různý příběhy s různýma lidma, cestuju časem, zachraňuju dávný civilizace, chráním zvířata, prožívám různý detektivky... prakticky odžiju každou knihu co přečtu - i více riant na příběh... nevím kam na to chodím, od dětství skoro nejsem schopná se dívat na filmy, jsem hrozně přecitlivělá. Moje děti, jak je pozoruju asi půjdou v mých šlépějích.
|
jedna plus dvě |
|
(29.11.2011 15:26:15) riant = variant
|
|
|
|