novaNIaris |
|
(4.11.2011 18:42:00) Dcera je v první třídě, nově má diagnostikovanou lehkou diparetickou DMO. Vlastně jsem byla ráda, že konečně máme diagnozu.Ale nějak mi to asi dochází až s postupem času, a není mi dvakrát do zpěvu. O co mi jde. Její pravá noha je vytočená, je těžká, taková neohrabaná. Dcera má v tělocviku úlevu na běh, ale teď skákali na známky přes švihadlo. Ona jediná nedostala známku, ani jednou nepřeskočila. Od té doby doma denně bere švihadlo a zkouší. Nejde to. Přeskočila (spíš rychleji překročila švihadlo cca třikrát-ne za sebou). A ona tolik chce, ale ta pravá noha je pomalejší a těžší než levá, to švihadlo se do ní prostě zamotá. Nechce o tom, že by v tělocviku necvičila skokové cviky (bylo by to rozumné, na té noze je osteoporoza) ani slyšet, ale bude zoufalá z toho, že nedostane známku (prostě to desetkrát za sebou nemá šanci skočit, neskočí to ani dvakrát za sebou). Příští týden budou šplhat. O její slabosti pravé nohy se už ani nezmiňuju, pravá ruka je taky chabrus, neudrží se. A já prostě nevím, co s ní.Děti se jí budou smát, zase nedostane známku, a bude mi tu křičet a plakat. Od včerejška s ní po cvičení děláme canisterapii, začínáme s Vojtou, ona si myslela, že výsledky budou hned, nevěří v to cvičení, nevěří ve zlepšení, a mně dochází síly. Ať udělám cokoliv, tak je to podle ní špatně.
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(4.11.2011 18:45:18) A domluvit se nějak s tou učitelkou? Že by jí třeba známkovala snahu nebo tak? A dětem by se vysvětlilo, že je nemocná? Občas třeba děti necvičí, protože jsou nemocné, tomu by snad dcera rozumněla, ne?
|
novaNIaris |
|
(4.11.2011 18:49:02) To je to. Ona není nemocná, nechce to slyšet, nechce se tak chovat, a už vůůůůbec nechce, aby někdo o tom věděl. Učitelka to samozřejmě ví, ale dovedeš si představit to rodo točo, kdyby Karolíně oznámkovala snahu a jiné dítě by dostalo třeba dvojku, i když by to přeskočilo víckrát? Navíc co si budeme nalhávat, když se o ní mezi dětmi rozšíří, že je nemocná, jiná, či cokoliv jiného, tak jí to dají sežrat
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(4.11.2011 18:54:05) No, ono je to vlastně dobře, že je taková urputná, to se jí bude v životě hodit, zvlášť když bude muset ještě překonávat nějaký handicap. Docela hezké je (pro tebe) přečíst si Slepičí polévku pro duši, 2. porce. Tam jsou právě příběhy o takových lidech, kteří nějak překonali nějaký takový problém, je to povzbuzující. Jak poradit nevím, já jsem typ, že bych si ráda ulevila, pokud bych mohla.
|
novaNIaris |
|
(4.11.2011 19:03:23) Spíš aby ji ta urputnost časem nezlomila
|
|
|
|
Eka | •
|
(5.11.2011 7:39:31) Prosím, jen to ne - známkovat snahu!!! To by mezi dětmi udělalo víc škody než užitku a dcerka by z toho možná měla stejné trauma jako z neznámkování. Já byla na TV neohrabaná šíleně, i když zdravá. Ve čtvrté třídě při plaveckém výcviku mi učitelka taky dala lepší známku - prý za snahu a ještě připsala pochvalu, jak jsem houževnatá a moc se snažím a já myslela, že jí zabiju a byla z toho fakt úplně vytočená. A děti to samozřejmě nelibě nesly - že já s plavánim končím někde u splývání a mám pochvalu a ony, které normálně plavou, nemají nic. Myslím, že jediná cesta je, aby nejdřív dcerka (klidně s pomocí psychologa) přijala to, že nějaký handicap prostě má a že jí omezovat bude. Pak aby si paní uč. sedla s třídou, vysvětlila jim Karolínčinu nemoc, v čem jí omezuje, atd. Přeju ať se s tím holčička vyrovná co nejdřív!
|
|
|
Beat |
|
(4.11.2011 18:51:17) Tak tvoje dcera je určitě osobnost, když je takhle zaťatá už v první třídě... to je pro ni dobře, že bojuje.. Podstatné je, jakou má na tělocvik učitelku. Je zlvášní, že v první třídě známkuje z přeskoků bez úlevy... a taky nevím, jestli vnímá děti, že se tvojí dceři smějí a nechá to být.. Učím tělocvik a děti přes švihadlo skáčou, ale ti, které mají nějaké omezení a je jasné, že je to nad jejich limit tak dělají něco jiného a nikdo se jim nesměje... to by tak mohl zkusit jednou... Takže, řeš to s konkrétní učitelkou...
|
novaNIaris |
|
(4.11.2011 19:02:14) Ru úlevu na skokové cviky jí napsat nechám, a zkusím se tedy domluvit s učitelkou na něčem "náhradním", za co by bylo hodnocena.
|
daba+holčička |
|
(4.11.2011 19:05:59) a že se tělocvik na ZŠ známku je mi přijde vůbec ujetý, měla by se známkovat snaha u všech, stejně tak výtvarka, zpěv, někdo na to prostě neni
|
daba+holčička |
|
(4.11.2011 19:06:41) a my teda těm co měly úlevu v tělocviku spíš záviděly ale to jsem byly starší
|
|
|
|
|
sally |
|
(4.11.2011 18:51:18) DOmluvit s učitelkou, ať především dceru vůbec z těhle věcí nezkouší. Skákat na noze s osteoporozou mi vůbec nepřijde jako dobrý nápad.
A vůbec domluvit s učitelkou, jak to dětem vysvětlit. Formulace, že je dcera nemocná, mi přijde nešťastně generalizující. Spíš bych opravdu definovala alespoň to, že má nemocnou nohu (neboť tvoje dcera není divná, nemocná - jen holt má nemocnou nohu, tak jako někdo třeba nemá v pořádku oči a musí nosit brýle).
Dceři to vysvětli, že holt bude z tělocviku dostávat známky za věci, které smí dělat.
|
sally |
|
(4.11.2011 18:54:07) jinak jestli učitelka neřeší to, že se děti někomu smějí, tak bych to znovu řešila s ní, případně s ředitelkou. Za hlubokého totáče jsem měla úlevy v tělocviku (skolioza) a moje spolužačka dokonce celou základku nosila takový korzet - a nepamatuju si, že by se nám někdo smál nebo to někdo komentoval. Měli jsme i holku s okluzorem, taky nikdo neřešil.
|
novaNIaris |
|
(4.11.2011 19:00:52) Nikdo se jí nesměje, nebo o tom zatím nevím, Karol moc věcí nepouští ven.... Učitelka je velmi rozumná žena, která šikanu nesnese.
|
|
Lída. |
|
(4.11.2011 19:03:23) sally přesně. Bylo nás ve třídě víc, každý měl úlevu z tělocviku na něco jiného, měli jsme i holku s korzetem a v životě se nikdo nikomu nesmál. Ostatní to přijali jako fakt a neřešilo se to. Učitelka to musí dětem vysvětlit a dohlédnout na to. Nemyslím, že by přes to švihadlo měla skákat, když to bude tu nohu moc zatěžovat. Nevím, jak to mají skákat, jestli snožmo, nebo "jít." Jestli jít, nemohla by tu nemocnou nožičku zvedat jako první? Možná by to pak líp uhlídala.
|
|
|
|
novaNIaris |
|
(4.11.2011 18:59:07) Tak toto chápu, ani nevíš jak..... Karolína plavání miluje, plave jak ryba, ale do kroužku plavání nepůjde. Ne kvůli noze. Ale kdo si lajzne vzít do kolektivu ve vodě dítě, u kterého je možnost epi záchvatu? Ne, epilepsii nemá. Ale má kortikální dysplázii, v jejímž důsledku často vzniká epilepsie, a jak mi dnes potvrdil další neurolog, tak je vcelku reálná šance, že u ní záchvat přijde. Ale že je to i možnost, že nepřijde...... A teď babo raď. Do smrti bych si vyčítala, kdyby záchvat dostala zrovna ve vodě. Budu si vyčítat, že ji tedy nepustím, a za třicet let zjistím, že záchvat nepřišel. Troufnu si ji pustit na tábor, kde se děti cachtají v rybníku? Co když přijde záchvat a zrovna si toho nikdo nevšimne, a ona jen tak zajede pod hladinu? Nechám ji sedět celé léto doma? Na tu možnost musím vedoucí upozornit, ale vezmou ji pak???? Když se daří, tak se daří
|
daba+holčička |
|
(4.11.2011 19:04:15) nevím s náma na táboře byly "teoretické" epileptičky dvě, jedna dokonce na lékách. Bývá tam zdravotník - většinou sestra nebo lékař, tak je nakonec pod kvalifikovanějším dohledem než s tebou ;) a v případě že se bude topit v rybníce, věřím že jí spíš vytáhne statný vedoucí, než třeba já jako matka
|
|
|
Alena | •
|
(4.11.2011 19:30:29) Kamaradka ma dceru epilepticku (mela cca 3 zachvaty, je na lecich) vek 5let,chodi normalne na lekce plavani do bazenu (bez rodiců). A chodily tam i jine deti se stejnou diagnozou.
|
|
Pole levandulové |
|
(5.11.2011 0:06:05) Niaris, neni tabor jako tabor, existuji i male tabory, kdy je pocet vedoucich pomerne vysoky a deti v druzstvu mene, takze nebude problem s tim, aby dceru v bazenu mela na starosti primo jedna osoba, ktera bude hlidat jen ji. Syn jezdi na tabory s jednou agenturou, kde jezdi deti uz od 4 let a tam opravdu maji individualni pristup, muzes pozadat na co maji dat zvlast peci a co vim, jedzi i handicapovane deti, kterym pobyt povoli lekar.
|
|
|