Sentralena |
|
(29.12.2011 21:58:12) Mám dvě děti, rok a půl a tři roky. Mladší je syn, starší dcera. Holka chodí do takového malého dopoledního dětského klubu, kam ji ráno denně vodím a v poledne vyzvedávám. Normálně se dokážu o všechno postarat, uklidit, uvařit, nakoupit, vyprat, žehlit a tak dál. Teď do Vánoc to šlo. Byla jsem v jednom kole, hodně jsem pracovala, pekla cukroví, sháněla dárky, byla jsem veselá a šťastná, že to celkem zvládám. Teď se poprvý stalo, že má manžel o Vánocích dovolenou a dokonce už nestuduje VŚ, takže ani učit se nemusí, zároveň má poprvé sedavé zaměstnání, takže ani není unavený. Tudíž nastal po několika letech okamžik, kdy jsem si mohla tak trochu odpočinout. A nějak jsem zjistila, že jsem vlastně unavená, vyčerpaná, vynervovaná a nevím, jestli dokážu naskočit zpátky. Po večerech pláču, protože špatně snáším křik mých malých dětí. Kdyby mi chtěl tady někdo napsat pár rad nebo povzbudivých slov, jak zvládat náročný život se dvěma malými dětmi, jak po večerech nebulet, byla bych vděčná, děkuji.
|
boží žena |
|
(29.12.2011 22:00:20) za chvilku zas najedeš do svýho stereotypu
jinak si první, kdo si stěžuje na volno
|
Nevímsirady |
|
(29.12.2011 22:04:57) Já myslím, že když je někdo v pernamentním stresu má pak problém prostě vypnout, tělo pořád jede dál, i když už nemůže
|
MUMIE |
|
(29.12.2011 22:24:44) Přesně. Já jsem sama se synem. Je divoký, přes den nespí, večer usíná kolem jedenácté. Není ani chvilku v klidu. Pořád vyžaduje pozornost. Taky je mi někdy večer do breku. Pořád mi visí na noze, nehnu se bez něj. Dnes ho vzala babička na hodinku ven. Já jsem zatím žehlila a uvědomila jsem si, že neumím vypnout. Pořád jsem slyšela "mami, mami, mami". Pořád jsem byla ve střehu.
|
Nevímsirady |
|
(29.12.2011 22:34:20) a je nejhorší, že to vypnutí se naučit je složitější než být u dítěte ve střehu. Být ve střehu ti radí rozum, instinkty, srdce, to že máš vypnout jenom rozum Ale neboj bude líp
|
|
Bumbi&05,08,10 |
|
(30.12.2011 0:35:06) 9 měsíční volá mami, mami???
|
Nevímsirady |
|
(30.12.2011 8:24:56) Moje první už v roce mluvila ve větách
|
|
MUMIE |
|
(30.12.2011 10:17:01) Ano. Umí říct mami, táta, brmbrm, já a napodobit štěkání.
|
adelaide k. |
|
(30.12.2011 10:27:18) Mumie, v 9m říká "já"?
|
Nevímsirady |
|
(30.12.2011 11:21:21) tak "já" myslím není problém, asi akorát nechápe, že se jedná o něj né, je to slovo jako každé jiné
|
|
Hilly. |
|
(30.12.2011 11:46:04) Cha cha, máme holt doma malý dementky, co neuměj v osmi měsících mluvit. S tím štěkáním, to věřím, moje děti to taky uměly. Pořád jsem přemýšlela, co to dítě vydává za zvuky, vypadalo to jako kašel a on to byl štěkot. Moje neteř zvládne v osmi měsících napodobovat různé pazvuky, co vydávám, když s ní blbnu, je to celkem sranda, je úžasná
|
MUMIE |
|
(30.12.2011 23:27:18) Určitě nemáte doma malé dementky. On je tak trochu ve všem popředu. I podle doktorky. Upřímně, kdybych to měla posuzovat já, tak nevím, co by už měl umět a co ještě ne. Je to moje první dítě a já se tímto nějak nezybývám. Myslím si, že co se má naučit se naučí a je mi jedno kdy. Určitě neumí některé věci, co zase jiné děti umí.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nevímsirady |
|
(29.12.2011 22:02:58) Nebuď smutná a najdi si něco mimo domov, cokoliv třeba jen na hodinu týdně, je to sice kliše, ale fakt to pomáhá... měla jsem to taky tak, už mi i vadilo to neustále řvaní Mamíííí od rána do večera, bolela mě záda, hlava, nemohla jsem spát.... No náladu popisovat nemusím, to asi znáš, ... jsi přetažená a potřebuješ se odreagovat a vypnout. Z počátku ti to půjde špatně - svědomí, pocit, že to nezvládáš, že je to k ničemu, že musíš ještě tohle a tohle.... Ale když vydržíš spraví se to... Musíš se naučit znovu odpočívat
|
|
Cirilinka |
|
(29.12.2011 22:04:27) to je přesně to, proč žádný odpočinky nepěstuju, tohodle se přesně bojím....
|
|
Alternativní kvočna |
|
(29.12.2011 22:05:21) Sentraleno, chápu, je to fakt záhul... Když jsem měla děti v podobném věku, začala jsem dálkově studovat... Moc mi to pomohlo, odpočinula jsem si... A tatínek zjistil, že je pro děti ta nejlepší chůva na světě...
|
|
sabrina20 |
|
(29.12.2011 22:06:33) ale, to přejde......ted máš ty nejkrásnější okamžiky
víš co mi zabírá, připadám si s tím občas trapná, ale mně to zabírá, má rodina je zdravá a hlavně naše dítě, a pak mám síly a energie na rozdávání, věř mi
|
|
Milka+4 |
|
(29.12.2011 22:09:08) Mě se podařilo mít delší dobu také takové "nezvyklé volno" - měla jsem úraz a několik týdnů jsem musela ležet, pak první operace, rehabilitace, druhá operace. Doma mám 4 špuntíky a manžel byl naprosto úžasnej a krásně se o děti staral, dokonce naučil našeho nejmladšího aby usínal sám bez chování (na což jsem poslední dobou už prostě neměla nervy), babičky také pomáhaly seč mohly .. jenže teď nadchází doba, kdy už jsem více funkční a docela mě děsí představa celého toho našeho rodinného kolotoče. Netuším, jak jsem to předtím zvládala, do toho ještě podnikám, a musím se do všeho zase pomalu vpravit .. takže chápu o čem mluvíš. Moje rada zní: zhluboka se nadechnout a směle vykročit - když to šlo předtím, půjde to zas. A kdyžtak do kafe a čokoláda jistí
|
|
Hanka+L+A+V |
|
(29.12.2011 22:09:33) Mám 7 letou postiženou dcerku, která chodí do speciální školy, takže přes pracovní týden je ve škole, pak 2,5 letou dost živou a bystrou holčičku, která mi chce u všeho asistovat a ročního synka, kterej zrovna začal chodit, vleze všude, ničí co najde atd. Taky su v jednom kole a bojím se vypnout, že bych se už do toho kolotoče neuměla vrátit. Je totiž jasný, že jak se něco změní, tak to rozhodí všechny a celej řád a jsme v prčicích.
Takže nejsi v tom sama...já jen po nocích nebrečím, ale cpu se sladkým, takže za chvíli neprojdu dveřma!!
|
Hanka+L+A+V |
|
(29.12.2011 22:11:47) Ještě jsem chtěla napsat že ta nejstarší postižená není ve škole od pondělí do pátku, ráno ji vozí manžel a odpoledne přiváží...takže ji máme normálně doma.
Jak jsem si to po sobě přečetla, tak jsem to napsala tak, že to vyznělo že ji máme ve škole durch a berem si ji jen na víkendy.
|
|
|
Buddy |
|
(29.12.2011 22:10:05) Připadá mně to jako deprese z odbřemenění: když jsi měla před Vánoci co dělat, co shánět, tak jsi byla veselá, teď paradoxně, když můžeš vypnout a odpočívat, tak se cítíš špatně. Teď bych to nijak moc neřešila, protože možná až po Novém roce zase zapadnete do každodenního stereotypu, bude to O.K.
|
|
Petra Neomi | •
|
(29.12.2011 22:27:30) Přetáhla ses. I psychika se může unavit, stejně jako tělo a je blbost namlouvat si, že to každý musí snést. Prostě se hroutíš z přepracování.
|
|
štěpánkaa |
|
(30.12.2011 0:06:59) sentraleno, tvůj problém není, že se neumíš vžít do mateřské role. Mě to dle popisu spíš připadá, že ses do ní vžila "až moc" a teď jsi prostě unavená, přetažená. Zkus si najít něco, co budeš dělat "mimo" něco jen pro sebe, co tě bude bavit a taky mysli na pravidelný odpočinek. Pokud se nebudeš moct "nastartovat", až volno skončí, zajdi si k lékaři, nějaká mírnější AD ti může předepsat i praktik, budeš se do toho kolotoče vracet snadněji
|
štěpánkaa |
|
(30.12.2011 0:09:31) to "mimo" jsme myslela mimo domov, aspoň občas. I hodina týdně neuvěřitelně pomáhá. a až děti povyrostou, bude to lepší a lepší
|
|
|
LiValley |
|
(30.12.2011 2:04:33) Tak se snad nekdy citi kazda matka. Najdi si neco co te bavi, nejaky cas jen pro sebe jednou, dvakrat tydne vypadni z domu.Treba si zajdi s kamaradkou na kavu, nebo zacvicit(bez deti)?
|
|
adelaide k. |
|
(30.12.2011 8:43:35) Sarantelo, neboj, zase se rozjedeš. Akorát by to možná chtělo nasadsit menší tempo abys při každém volnu nepadla na hubu.
|
|
Medunka_ |
|
(30.12.2011 8:52:05) Na zacatku prosince jsem s detmi onemocnela a vlastne si tak odpocinula. Ale naskocit zpatky taky nejak nemuzu, jako kdyz krecek vybehne ze sveho kolecka v terariu a muze si volne behat po byte.. Nicmene v utery zacina skolka, takze to zase nabehnu do kolecka . Snazim se nemyslet na to, co vsechno jsem mohla udelat a misto toho sedim u pc . Odpocin si, zaslouzis si to .
|
|
Kacik, syn 10 let | •
|
(30.12.2011 11:11:11) Myslím, že nejsi ojedinělý příklad. Já to mám také tak... Na mateřskou dovolenou prostě nevzpomínám ráda zato teď když bude synovi už 11 je to paráda... Jsem ještě relativně "mladá" můžu kam chci, kdy chci s kym chci... Je rpavda, že jsem teda s malým sama. ALe narozdíl od tebe jiné dítě nemám ani nechci, v tom jsem měla jasno pár týdnů po jeho narození.
|
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(30.12.2011 11:28:54) Tenhle přetlak mám teď taky. K tomu děti 5, 3 a 7 měsíců a jsem na ně skoro pořád sama. Prostě se vybreč, odpočiň si, ono to pak zase půjde. Snad ti ta pomoc od manžela vydrží. Ještě bych možná doporučila něco na posílení, trnkový sirup od Veledy, třeba.
|
|
katka | •
|
(30.12.2011 20:53:01) Ahoj, tento věkový rozdíl dětí mám také a když si na to vzpomenu tak si to naprosto přesně vybavím. Velice Tě chápu, také jsem prakticky všechno zvládala, ale pak jsem se několikrát utrhla na děti i když si normálně hrály.. no prostě brnkaly mi nervy. Pocit únavy, vyčerpanosti, nechuti jsem si také prožila. Ale jednoho dne jsem začala mít vztek na sebe, že se na děti utrhuji a zlobím se na ně, nejsem na nikoho příjemná a i manžel byl otrávený. Normálně jsem se rodině za to omluvila, že mě to mrzí a dokonce i ti malí prckové mi padli kolem krku, že budou mít zase hodnou maminku.... opravdu se to všechno změnilo, ale trochu to trvalo... s odstupem času jsem ráda, že jsem nabrala vlastní síly, rozum, empatii a elán.
|
|
|