| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Problematické chování 5letého syna

 Celkem 94 názorů.
 Eleanoris+ Kubík 


Téma: Problematické chování 5letého syna 

(21.1.2012 11:14:45)
Zdravím...řešim teď neustále skoro pětiletého syna. Už sem na pokraji sil...Ve školce denně řešíme problémy tipu "nesnesitelně ječí, odmlouvá, mlátí děti, má zkratový jednání...je to skoro denně a já už si neumim poradit sama...byli sme u psycholožky, která mu přišla na nějáky "vady"..ale vesměs je v normě, jen má svůj svět, objednala nás k dětské psychiatričce a doufám, že dostaneme nejake léky na sklidnění..rodiče s nim byli v létě u moře a tři týdny peklo a teror...jsem po vážné nemoci, potřebuju klid a né se denně bát kde co zase provede...budu ráda za jakoukoliv radu či nápad jak tohle ustát ve zdraví..zkoušeli sme všechno po dobrym po zlým, teď zkoušíme lepáka přes pusu když zaječí...začne se vztekat ještě víc a scéna, kde pak lítají hračky vzduchem je na světě..~7~~n~
 Monika 
  • 

Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 11:24:07)
Lepák přes pusu nebude určitě to pravé :-(
 Malenka44 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 11:29:41)
a nemůže to být i tím, že vnímá Tvou nemoc? Je to jen taková moje domněnka, ale pozoruji na synovi změny chování když se necítím dobře. Možná tím poutá na sebe pozornost. Jak moc se mu věnuje otec? Třeba by potřeboval více zapojit doma - syn mi rád pomáhá a tím má méně času na schválnosti a zlobení. Navíc ví, že když mi pomůže, tak pak budu mít víc času na něj.
 Jedůfka / 99,00 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 11:29:53)
Choval se takhle už dřív, nebo jen v poslední době?
 foxyna 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 11:41:49)
Eleanoris, jak dlouho to "nesnesitelné" chování trvá? Začalo to najednou rázně, že z pohodovýho kluka se stal raubíř, nebo to bylo plíživé?
A všechno jste přesně zkoušeli? Jakými způsoby jste na něj reagovali? Napsala jsi toho příliš málo, aby ti mohl někdo dát smysluplnou reakci a námět.
Ještě další dotaz mi napadl - žiješ se synovým otcem? Nebo je mimo? Ať tak či tak - jaký mají vztah?
A je jedináček?
A spousta dalších dotazů ... :-)
Věřím, že ti není lehko, ale stejně tak jsem přesvědčena o tom, že není lehko ani synovi - a právě proto se tak chová. Jen je to běh na dlouhé trati, než se přijde na příčinu.
 Ajlina 
  • 

Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:10:41)
přestat ho fackovat a začít ho milovat
 Ennywan 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:12:42)
Ajlino, moc dobrá rada, souhlasím. Nicméně chápu, že je to někdy tak těžké. Tím si nemyslím, že by zakladatelka neměla syna ráda. Ale je jiný než všichno okolo chtějí a tak málo lidí umí bezpodmínečně milovat.
 Eleanoris+ Kubík 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:19:50)
Ajlino, tohle raději komentovat nebudu..
 Hannah+Onďa+Vašík 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:51:47)
Výborný...to doté doby zakladatelka zcela jistě nedělala~a~
 tehule77 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 15:04:25)
Ajlino, kdyby byly všechny matky jako ty (bohužel už jich až tak dost, které svým "respektem" k dítěti vychovávají nezvladatelné děti- je to silné slovo, ale v dopělosti až ignoranty a sebestředná individua), tak bysme byli jako generace v háji, stejně jako tak generace další. dnešní respektující výchova je bohužel zase jen krokem vedle k VÝCHOVĚ dětí jako takové. MŠ jsou zaplavené sebejistými dětmi, které jejich rodiče plně respektují... paráda
 Ennywan 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 15:08:05)
tehule, ale to se pletes, respektující výchova není o tom, že nestanovím hranice. Troufám si tvrdit, že ty MŠ, o kterých píšeš, určitě nejsou zaplaveny dětmi, které byly vychovávány tzv.respektující výchovou.
 tehule77 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 15:33:22)
Jitu, zrovna nedávno byl na čt v tv novinách spot, kdy učitelky MŠ si nemohly "vynachválit" "dnešní respektující výchovu". děti pak nejsou přichystané do kolektivního soužití a především respektovat autoritu učitele- i když rspektovat učitele - to je dost silný- měly by ho spíše umět rozumně poslouchat, nechat se jím rozumně vést
 Ennywan 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 15:37:05)
tehule, ale v tom případě i ty učitelky v tv neví, co to je respektující výchova. To není výchova bez hranic, kdy se dítěti ve všem ustupuje a buduje se nějaký kult dítěte či co. Můžu souhlasit s tím, že děti jsou dnes jiné, ale určitě to není tou respektující výchovou.
 Maťa. 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(22.1.2012 10:39:06)
Tehule, ver tomu, že MŠ NIE SÚ ZAPLAVENY deťmi, ktoré boli vychovávané respektující výchovou. MŠ SÚ ZAPLAVENÉ deťmi, ktoré boli v naprostej vačšine prípadov vychovávané autoritatívne.

Nemáš ešte deti čo?

Pardon, ale to milujem, nič o tom nevieš a píšeš bludy. Ja sama s dvoma deťmi, si nedovolím tvrdiť to, čo Ty a to moja výchova (ač by som moc chcela) rešpektující tak, ako to je popisované nie je..

Najprv si RIADNE zisti informácie o tom, čo rešpektovať a být respektován je, potom posudzuj. Inak na posudzovanie (bez znalostí) nemáš najmenšie právo...pardon. Máš právo na názor, nie na moralizovanie o niečom, o čom evidentne nemáš tucha.

Už som musela prispieť ostro, mnoho tých vševědoucích by potrebovalo křest ohněm v podobne dítka, ktoré nie je zrovna štandardné...

P. S. A je mi fuk, že to zase niekto obráti na to, že rýpem...
 Eleanoris+ Kubík 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:18:36)

Foxino, opravdu je to dost otázek, zkusim na to odpovedet..Je to spíš plíživý...vždycky byl divočejší...Zkoušeli sme domlouvat po dobrým, kdy se to na 100% míjelo účinkem...on slíbil, že už to neudělá a za pár dnů to bylo zpátky...zkoušeli sme to po zlym, přes zadek, vracet hračky, bez pohádky, bez sladkostí...ale tady je i chyba na mé straně, nikdy sem to nevydržela dlouho a rychle sem polevila z trestů...jinak s otcem nežiju...neviděla sem ho přes 4 roky..o malýho nemán žádný zájem...žiju ted s přítelem který má v péči 11 leteho syna a víkendy 4leteho syna..a kdyz ty dva dárečci sou spolu tak já šílim...jsem na antidepresivech...ale je to i díky mému zdraví...protože klid je pro mě ted důležitý...
s přítelem má vztah tak nejak v rámci možností dobrý, přítel je přísnější a má rád pořádek, ale je spravedlivý, "každýmu stejnou měrou",,,nedela mezi detmi rozdíly..


Prošla sem rakovinou, z vlasů dlouhých pod zadek sem rázem byla lebkounek...malej se mě bál, začal se pokakávat, ve školce starosti...doslo to tak daleko, ze sme chodili do poradny, kde psycholog rekl, ze tomu nedává žádnou příčinu i kdyz já sama sem změnu viděla..a viděli to všichni okolo...pokakávání přestalo, pomohl systém odměn...ale to na chování nezabírá
 Rigor Mortis 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:42:53)
s tím souhlasím.
 tehule77 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 15:30:12)
qwerty, zklidni hormon- myslíš, že školkovýmu dítěti řekla, že má rakovinu a že může umřít? si padla na hlavu... ne dítě jen cítí změny, doopravdy se může bezvlasého rodiče bát... bohužel se to může stát- takže tyto změny jsou velký psych.tlak na dítě, ale to neznamená, že se mu vše povolí a ve všem se omluví...
 Kaja222 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:33:20)
a jak moc je ve skolce? dopoledne nebo na cely den? ty pracujes?

mozna by stacilo opak - omezit skolku, mit ho vic u sebe, nechat mu doma volnost at si dela co chce a nestresovat se co provede ve skolce.
 Eleanoris+ Kubík 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:39:25)
huhu, je ve školce každý den až do odpoledne...já jsem doma nepracuji, mám plný invalidní důchod....někdy si ho nechám doma, když už jsou problemy ve školce denně a já nemam sílu tam jít...Jsem radši když je ve školce...myslim si, že mu to prospěje, vidí ostatní děti a učí se od nich, od učitelek..má srovnání v tom co je správné a co ne...a já mam dopoledne na to nabrat sílu do dalsich bojů...
 Liška s banem :) 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:46:48)
Eleanoris - aha. Víš, on možná tu školku nenávidí, protože chce být s tebou doma.

U nás to funguje tak, že ráno děti do školky vodí manžel. Když jsem v tu dobu náhodou ještě v pyžamu, děti si myslí, že zůstanu doma a do školky nechtějí. Ony tu školku jsou ochotné akceptovat (a to se jim tam líbí) jen pokud doma nikdo není. Třeba by ti pomohlo, kdybys malému ráno říkala, že doma nebudeš, že třeba celé dopoledne jsi v práci/u lékaře/na úřadě, prostě děláš něco hrozně nudného.
 Jaana2 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:54:55)
Eli to, co napsala Liška mi přijde jako docela dobrý nápad. Zkusit synovi vysvětlit, že ho odvedšeš do školky, kde si bude hrát a užije spoustu legrace, zatímco Ty bude nudně čekat na úřadě/doktora/v obchodě na něco, co by malé děti vůbec nebavilo. A jakmile to vyřídíš, tak si pro něj zas dojdeš a budete spolu. Dítě neví, jestli budeš doma v pyžamu nebo ne.



 Rigor Mortis 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:25:13)
popřemýšlej,co ti syn chce říct,necítí se zřejmě už dlouho dobče,má nějaký problém,třeba potřebuje jen více pozornosti,lásky,něhy,klidu,pohody doma.Řekla bych,že tak chce upoutat tvoji pozornost,lepší špatná pozornost,než žádná.ten kluk se necítí v pohodě a dává to najevo zlobením,volá o pomoc.Je to tvé dítě a ty mu můžeš nejlépe pomoci,až pochopíš PROČ se tak chová.Nedělá to rád,ale asi je v koutě a nemá jinou možnost,jak na svou nepohodu a problémy upozornit.Věnuj se mu,mluv s ním a už ho nebij.Držím palec,at s ním brzy navážeš co nejbližší a důvěrný vztah,prostě aby jsi rozuměla ty jemu a aby jsi cítila co se sním děje.
 Rigor Mortis 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:28:28)
kor,když jsi byla takhle hodně nemocná,nežiješ s jeho tatínkem,má v rodině nového tátu a dalšího nevlastního sourozence,z toho bych se pokakávala jako malá taky.U vás je to hodně o psychice a vztazích mezi tebou a synkem.Není si možná jistý,že ho bez podmínky miluješ,že třeba nemáš raději někoho jiného.
 Eleanoris+ Kubík 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:34:49)
To že je pro mě na prvním místě mu říkám denně...každej den mu opakuju,co k němu cítím...mazlíme se několikrát za den...ale pak stejně přijde okamžik kdy se převratí o 360stupnu a je to všechno v háji...a tím lepákem nebyla myšlená klasická facka jak se tu některé domnívají, přes hlavu nikdy nedostal silou...přes zadek ano
 Rigor Mortis 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:39:56)
Právě,jde o ten laskavej přístup,ty ho znáš nejlépe,ještě večer před spaním si s ním povídat,přehrávat ty situace a říkat si s spolu,jak by měl reagovat správně,ne vztekem,atd... Mluvit,hladit,vysvětlovat,časem se zlepší,dobrý psycholog by taky měl pomoci vám oboum,nebo i rodině.Dělej nějaké věci mimo domov jen s ním a pořád utvrzuj,že je tvůj a nic to nezmění.On má ke zlobení nějaké důvody,zkus hledat jaké a odstranit to co ho nejvíc trápí.Není to lehké,vím,že to máš těžké,ale ta práce s ním a sama se sebou,to se ti vyplatí.
 Jaana2 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:46:10)
Eli dost Ti rozumím, mám syna, který má od miminka opravdu cholerickou povahu. U toho Tvého to byl asi spouštěč právě asi nemoc + nový přítel, kdy se začal takhle chovat. Pravděpodobně je to tak, jak to už zaznělo, syn si vynucuje pozornost. U toho mého naopak omohlo, když jsem ho naprosto ignorovala, pokud se vztekal ( párkrát měl i hlavu pod studenou vodou, když to bylo fakt zlý, aby se vzpamatoval). Nikdy jsem ho neřezala, protože to je k ničemu, přes pusu dostal jen párkrát, když byl vulgární - poté co se naučil nová slova ve škole. Dneska je mu skoro 11 , je vcelku v pohodě, ale scénu s hozením se na zem ještě občas zažiju. Ony ty děti za to sand fakt ani nemůžou, nezvládají emoce, ten nahromaděný vztek z nich jde ven.

Zkusila bych se k němu chovat hezky, aby fakt viděl, že jsi tu jen pro něj, je ještě malý a moc tě potřebuje. Myslím si, že i nový přítel a jeho děti jsou pro něj hlavně vetřelci, kteří mu berou maminku. Možná se zkus zamyslet nad tím, že na čas bys veškerou starost o přítelovy děti nechala na něm a věnovala se hlavně svému synovi. Víš, ono dotor sice prášky na ukldnění může napsat, ale tím se roztočí další kolečko různých problémů, protože jedny prášky pomohou v jednom a uškodí v druhém, například játrům.
 Eleanoris+ Kubík 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:54:55)
Janao...děkuju za porozumění..zkusim změnit trošku přístup....má problém i u něčeho vydržet...do dneška nám třeba nejdou barvičky...učíme se deset minut a on tu pak leze po stole a to pak odchazim s očima sloup, protože nedokážu pochopit, že mi za 10 vteřin nedokáže zopakovat jednu a tu samou vec....psychlolozka mi rekla, ze za to nemuze, ze se nedokaze natolik soustředit a zapojit...takže se i mooc těším na školu~7~
 Malenka44 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 13:02:41)
Eleanoris - u řvaní a vztekání u nás funguje, když si ho přestanu všímat a třeba odejdu do vedlejší místnosti.
 NL 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:11:25)
K tomu učení barev. Taky si pamatuji jak mě otec před nástupem do školy učil barvy. Když jsem se spletla, tak na mě řval, já se pak zasekla a pletla jsem to ještě víc. I pastelky lítali po kuchyni. Vypěstovala jsem si z toho pěkný trauma. Moje dcera mi taky dokáže neustále opakovat, že nezná číslo 3 (je jí 4,5 roku). Nechala jsem to být a najednou během půl roku si to samo sedlo, už skoro nechybuje, sama začala počítat zvířátka apod. A dokonce už začíná znát i čísla do 10. Během pár měsíců velký pokrok.
 sylvaina 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:37:08)
Dost možná, že to souvisí s tvou nemocí. Já měla před dvěma lety úraz, byla jsem dlouho v nemocnici a i pak dost dlouho rodina spíš pečovala o mně než naopak. Malou to hrozně zasáhlo, řekla bych, že přišla o svoje životní jistoty. Že domov je bezpečný, že jejím lidem se nemůže nic stát. Taky se hodně zhoršila v chování, vztekala se, brečela kvůli prkotinám, pořád trucovala atd. Navíc v noci měla zlé sny.
Trvalo to hrozně dlouho, než se dala do kupy. Stále ještě má v noci občas zlé sny, takže skoro v 6 letech spí s námi. Pořád nesnáší, když někam odjíždím, protože se bojí, že se nevrátím. Ale jinak už je skoro dobrá. Chce to čas a trpělivost. Tresty podle mně nepomůžou, on si asi zase potřebuje vybudovat pocit, že se nic zlého nestane, že o tebe nepřijde. Univerzální radu na to nemám, drž se.
 Eleanoris+ Kubík 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:42:17)
qwetry, rakovinu už víc jak rok nemám, vlasy narostly už po ramena, takže takový panický strach o to že mě doma najde mrtvou určitě nemá, nemyslim si že si to pamatuje, určitě si něco vybaví ale urcite nemuze vedet ze to bylo smrtelný..nikdo mu nic takovy do hlavičky netloukl...i já sem k nemoci přistupovala vcelku pozitivně. Je pravda, že rok léčby se starali převážně moji rodiče, já ležela po nemocnicich i tam vidim kámen úrazu...na babičce je fixovanej do dnes....
 sylvaina 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:45:22)
Malá si to pamatuje velmi dobře, byla v té době tříletá. A k tomu pocitu, že o tebe může přijít, na to klidně stačí soustrastné obličeje sousedů...
 Eleanoris+ Kubík 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:48:31)
Sylvn..malymu byli necely tři roky...oznámili mi to dva dny před vánoci a v dubnu mu byli tři...ale je pravda, že tím soustrastných lidí mám kolem sebe dost...každej se ptá na zdraví, jak to zvládám a i před malým...
 Eleanoris+ Kubík 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:45:45)
V klidu se snažím být...ale sou i chvíle kdy vyletim a někdy stačí prkotina...vim, že si to hodně dělám sama protože mi to v zápětí dojde a začnu ho muchlovat...je pak zmatený a neví co ode mě čekat...je to hodně těžký a nevim kde přesně začít abych se netřásla při každy cestě do školky...~7~
 Rigor Mortis 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:45:55)
je citlivý,velké změny v jeho životě ho vykojelily,musíš sama cítit,že to pro něj bylo a je náročné,bud hodně s ním,snad se to brzy zlepší.
 Rigor Mortis 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:43:35)
a s tímhle taky,zkus se vcítit do něj,má to hrozně těžké!
 LuciHa 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:48:53)
Zase se ozvaly ty dokonalé matky, "začít ho milovat" "lepák nebude to pravé" Zakladatelka má problém jiný, než že by nemilovala své dítě. A zas ty morální matky, které se snaží dělat reklamu na spokojenou rodinku, ve které jde vše domluvou a stačí DŮRAZNĚ opakovat a vše je OK. Takhle to totiž nefunguje a někdy lepák je lepší než ty nekonečné domluvy a vysvětlování. Nevím, proč bych nemohla dítě plácnout přes pusu, když ječí jak pavián a po 10. opakuju, ať toho nechá a ono nenechá.
Záleží na povaze dítěte, neumím poradit, ale držím palce, pevné nervy a hodně síly k zvládnutí situce.
 Rigor Mortis 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:56:56)
to není o dokonalosti,to je o tom,že se snažím dítěti porozumět,proč to dělá a vzteklé sceny řeším tak,že mu dám na výběr,na tom nic není.
 LuciHa 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 13:03:45)
A mohu se zepat, co mu dáš na výběr?
 Rigor Mortis 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 13:10:14)
nevím přesně jak to myslíš,ale nenařizuji,většinou,ted musíš toto,ale řeknu uděláš to ted nebo za 5 min,no a když si vybere za 5 min,tak mu ohlásím 5 min a pak to jde udělat,a pokud remcá,tak začneme společně a on to dokončí.Nebo dám na výber jíst to nebo to,tehdy nebo tehdy atd.Neumím to vysvětlit,prostě domluva,i malej dvouleták to chápe.A když se přesto vztekne,ten malej,dím ho do ohrádky,aby se uklidnil,starší už to nedělají.A nebo jde taky do ohrádky.
 LuciHa 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 13:20:23)
Ano, tak to je správné. Ale berme v úvahu, jiný temperament dítěte, neuklidí, oznámím, po 5ti minutách nic, jdeme tedy společně uklízet hračky, on dělá něco jiného, rozhazuje ostatní račky i to, cu uklidím, domluva nezabírá. Jde do ohrádky, tam se vzteká, vzteky je rudej, může ji i převrátit, pokud není na pevno přidělaní k zemi. A scéna, která vyžahuje opradu pevné nervy je na světě a ty bohužel někdy ulítnou. Ono to je složitější, na některé děti neplatí ůrazná domluva a musí se na ně jinak, třeba mu dát přes pusu, na zadek, neodsuzovala bych to.
 Ajlina 
  • 

Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 13:29:39)
Lucie co je na tom tak opovrženíhodného, když napíšu, že nedoporučuju fackovat dítě? A milovat? Mám stejně starou dceru jako zakladatelka a v životě by mě nenapadlo jí posadit ke stolu a učit barvy. A pak se vztekat, že je neumí, dokonce jí kvůli tomu pohlavkovat. Mně je to totiž úplně ukradené jestli se právě dnes moje dítě naučí barvy nebo ne. Občas jí řeknu co je co za barvu, ale učit se to jako ve škole? Nechtělo by to trochu zvolnit v nárocích na to dítě, necítí přílišný tlak na výkon? Většinou takto děti reagují na něco čemu nerozumí, s čím se neumí poprat, někdo jim něco řekne a oni to v sobě vstřebávají. Milovat dítě je právě milovat bezvýhradně, i když bude úplně hloupé a nebude umět vůbec nic.
 LuciHa 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 13:38:36)
No já nemluvím o barvách to mě ani nenapadlo, tady nejde o přehnané nároky se kterýma nesouhlasím a v tomto věku mě to ai nenapadlo. Tady jde o normální dovednosti dítěte, poslechnout, že se uklízí, že se jde jíst, že se děti nebijí a některé děti tomu rozumí, ale ignorují to, reagují vztekáním, vzdorem. Ty to nepochopíš, pokud máš hodné děti, a k těm barvám já o voze, ty koze ~3~
 Maťa. 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 13:41:32)
Lucie, ani tie lepáky nie sú samospásne. U nás naozaj sú k ničomu (a to mám syna staršieho ADHD!). Takže ani Tvoj pohľad na vec nie je tak jednoznačne funkčný u "divokých" detí. Mluvím z praxe.
 LuciHa 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 13:54:27)
Mě šlo jen o to, že pokud zde někdo napíše např. dala jsem dítěti pohlavek, tak se ozvou hned matky, jako že je to strašný prohřešek, typu "začni tím,že nebudeš dítě bít" typ dokonalosti. Umíte se někdo do toho vžít do situace zakladatelky?Přece není nic špatného na tom, plácnout dítě, mě nejde o to to prosazovat, ale proč se nad tím tak "ošklíbat".
 Jaana2 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:00:25)
Lucie já jsem taky třeba dost proti bití dětí i když uznávám, že plácnutí ( ne zřezání jako psa) přes zadek, ruku, pusu u malýho dítěte je někdy nejrychlejší a nejúčinnější řešení. Ale osobně se mi osvědčilo v těch opravdu vzteklých scénách strčit dítěti hlavu pod vodu. Asi to nemusí být pro všechny děti řešení, ale na toho mýho to zabralo, zchadil se a rychleji ho to přešlo. Tam to ale spíš fakt bylo pro jeho dobro, aby ho pak nebolele z přílišnýho stresu hlava.
 Rigor Mortis 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:08:07)
teda to je docela sadistické,co to asi dělá s jeho psychikou?Kdysi dávno u prvního syna jsem mu šplíchla do obličeje vodu,když měl vztekací záchvat a do dnes se stydím,je mu už 19 let.Popřemýšlej vážně o tom,jak to cítí a vnímá to dítě,i když v afektu.Necítí se špatný a ponížený?I malé dítě raní,když mu toto udělá máma.Promin,ale já to tak vnímám a napíši to narovinu.Trochu se vcit do toho malého,vždyt násilí plodí jen násilí.Fakt se nezlob,nemyslím to zle,jen to prostě přímo napíši,jak to já cítím.Nechci se nikoho dotknout,snad jen aby se trošku zamyslela každá máma,nad tím,co dělá i snad v zájmu dítěte.
 Jaana2 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:18:56)
Rigor to je na mne? Asi ano - hele když je dítěti 3 - 4 roky a má FAKT záchvat vzteku, kdy se ti začíná dusit, je rudý jak rajče, tak co bys dělala? Nechala bys ho svíjet se třeba půl hodiny ? Já ne. Na to mám své dítě příliš ráda. Prostě jsem mu namočila obličej nebo hlavu studenou vodou, ono se "probralo" a uklidnilo daleko dřív a daleko menšími následky. To nebyl trest, to byla pomoc.

Hele já si taky dřív myslela, že mámy, co vlečou z obchodu/hřištěza ruku vztekající se dítě jsou neschopný, no tak to mám doma, no. Syn už je velký, je jasný, že teď takový věci nejsou potřeba, on si to tedy ani nepamatuje, ty šílený scény, do předváděl jako malý.
 Rigor Mortis 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:20:30)
Jaano no za mne,dělej jak myslíš,můj není...~e~
 Jaana2 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:25:55)
Rigor v pohodě, píšu, že už je velký , že to je o něčem jiném ~;) . Ale protože mám ještě jedno starší dítě, bezprloblémové, tak mám prostě srovnání, co to je vychovávat dítě, který má prostě JEN období vzdoru a které je vzteklé od přírody. To se prostě nedá ani náhodou srovnat.
 Liška s banem :) 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:26:28)
Jaano - máš mé pochopení. Malý, ve svém nejhorším vztekacím období, také absolvoval 2 studené sprchy (tak na 3 vteřiny a pak hned převléknout). Zabralo to.
 M 
  • 

Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 16:37:52)
Presne - kdo to sam nezazil, tak nepochopi. Nektere deti jsou proste hodne, v mezich moznosti spolupracuji s rodici, jsou prirozene zvidave a pritom rozumne. Moje dcera byla pekelnice - vztekla, umanuta, odmitala spolupracovat, poslechnout, kdyz jsem ji dala vybrat, tak se pak stejne vztekala... Byl to des.
Ted je ji 9, dost se zlepsila a k jejim oblibenym tematum patri poslouchat, jak ona zlobila, kdyz byla mala...(obcas se divila, kdyz videla, jak se nejake dite vzteka a neverila tomu, ze byla jeste horsi - ted z toho ma fakt legraci].

Hodne ji pomohlo byt mezi detmi - nejlepe aby tam byly i nejake starsi deti, ke kterym muze vzhlizet a ktere se ale hezky chovaji, nezasahovat do detskych sporu, hodne toho od nich odkoukala...

A opevnit se trpelivosti, protoze to je boj, ale casem se to lepsilo (jenze za par let prijde puberta, tak se trosku bojim uz ted].
 Ajlina 
  • 

Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 16:56:13)
ono ty děti vyrostou a pak fakt vypadá blbě, když říkají moje máma mě strkala pod studenou vodu, abych se uklidnil, případně mě bila, minimálně je to trapné člověku samému a to není o tom dítě nevychovávat ani respektovat všechny jeho úlety, ale nepoužívat fyzickou bolest jako nástroj, partneři se mezi sebou nebijou, děti nebijou své rodiče a rodiče nebijou své děti.
 Liška s banem :) 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 17:13:16)
Ajlino - no myslím si, že tělesné tresty po 4. narozeninách nemají smysl. Ale u 2-letých pomoci mohou. Prcek se v tom vzteku dostával do spirály, se kterou si ani sám nedokázal poradit. Absolvoval 2 studené sprchy (fakt hrozně krátké a hned jsem ho převlékla), protože jsem měla opravdu obavu, že si ubližuje. Navíc byl po úrazu (včetně pobytu na JIPce - úraz následkem vztekání se) a já měla opravdu hrůzu z toho, že ho zase uvidím v bezvědomí (to bylo poprvé a naposledy, kdy jsem se zhroutila, v nemocnici, po všech testech, kdy mi ho vzali a uložili na JIP - já nebyla schopná mluvit, stát, jen jsem brečela).
 Rigor Mortis 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 13:39:54)
já mám taky malého vzteklounka,ječí a řve až se dáví,když ho nechám v jeho afektu dlouho,já afektu předcházím,když se nezadaří jde do ohrádky,a pokud se to vystupnuje,vezmu ho a chovám na klíně,na něj velmi dobře působí tělěsný kontakt a i když se chvíli vzpěčuje,pak se pomalu uklidní.A dokončíme činnost a tiše mu vysvětluji,co proč a jak,je to běh na dlouhou trat,ale hodně se mi to osvědčuje u něj,on je dost cholerik,vím o čem mluvím.Každá máma si najde co platí na její dítě,mě jde o to porozumění situaci a předcházení ji.
 LuciHa 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 13:59:28)
Tak s tím úplně souhlasím.
 Hannah+Onďa+Vašík 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 15:00:47)
pěkné...souhlasím.Jen ještě k zakladatelce...zkus si ho doma nechávat ze školky víc než jen v dny kdy už tam ,,nemůžeš."Věřím že dojdete ke společnýmu klidu+
 maceška 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:49:04)
Eleanoris, doporučuji videotrénink interakcí. Je to metoda, která jde přímo k jádru problému, je pozitivně zaměřená a vysoce účinná (pokud ji dělá člověk, který tomu rozumí).
 vlad. 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:51:55)
Myslím, že zakladatelka chápe, co by asi měla dělat. Ale nemá na to dostatek sil a trpělivosti...teď je otázka, jak je nabrat. ~;((
 Eleanoris+ Kubík 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 12:57:02)
Přesně tak...kde nabrat síly a nepříjit o zdravý rozum???
 Rigor Mortis 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 13:00:06)
sama v sobě,uvnitř,můžeš zkusit meditace,plavání,zpěv...
 vlad. 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 13:22:33)
Rigor, v její situaci bych to tak "easy" neviděla

 Maťa. 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 13:40:11)
Rigor dáva dobrú radu. To jediné ma zachránilo pred nezbláznením sa. Zapracovať na svojej psychike, naučiť sa vnútorne "odreagovať" (jo i ten spev používam dodnes, bomba to vec - aspoň pre mňa:-).

A časom som aj našla relatívne cestu (lepáky nepomohli a nepomáhajú, ač nám niekedy ruka ujede, je to ale u nás kontraproduktívne - u oboch).

Zakladateľko držím palce, to dáš!
 Rigor Mortis 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 13:42:23)
Mato přesně,to pomáhá,i když se to nezdá......~R^
 Jaana2 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 13:56:47)
Eli kde vzít sílu? No tak není to úplně nejkrásnější, ale já si vždycky sama pro sebe řeknu, že díky PB za to, že dítě zdravý, že nějakej vztak je proti ( dosaď cokoliv) úplná kravina, že vztek přejde, barvy se naučí taky ( příklad) , co ty maminky ajejich děti , který tohle štěstí nemají. Mám totiž pár známých, kteří mají postižné děti a vím, jak moc se trápí a není třeba ani východiska, je to napořád.
Prostě jsem si sama v sobě srovnala, že holt mám vztekací dítě a pokud by nemělo nic jiného, tak je to úúúúplně super. Občas mu v legraci řeknu, že kdyby byl tak hodnej, jak je chytrej a hezkej, tak že by byl na zápis do knihy rekordů ~;) .

Asi to není jednoduchý, pokud prožíváš zároveň i své osobní trápení, ale doopravdy se nad tím zkus zamyslet i z tohodle pohledu. Vždyť to dítě za to doopravdy nemůže, že se vztekací narodilo. PO někom to mít musí.
 LaDa_A (2 deti) 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:15:46)
Ja bych v prvni rade rekla, ze pomoc psychiatra / psychologa potrebujes ty a ne dite. A nemyslim to nijak spatne. Presla sis silene tezkym obdobim, vychovavas dite bez otce, rakovina a leceni, novy partner k nemu dalsi dve deti, do toho obdobi vzteku tveho ditete, to je tolik stresujicich parametru, ze zvladnout to s prehledem dokazem fakt asi malokdo.

Kazdopadne bych jako prvni zavedla pravidlo - ze za svuj zivotni stres nebudu vinit dite. On za to opravdu nemuze a urcit kdyby mohl, tak by chtel pomoct.
Netrestala bych jej ani dovolenou s babickou, ani skolkou, ve ktere ucitelky nenapadne nic lepsiho nez denne zalovat jiz totalne zoufale matce. No a o fyzickych trestech radeji nebudu diskutovat, to je otazka osobniho presvedceni, a ja osobne bych je nikdy nepouzila ani na dite jinak v naproste psychicke pohode, ktere treba jenom zlobi.
Tvuj syn vyrusta v silenem stresu, pokud nevyresis sama svoji situaci, tak mu nepomuzes.
 Liška s banem :) 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:18:08)
Malé plácnutí přes pusu jsem aplikovala u svého synka, když se vztekal (s oblibou si ve vzteku lehal uprostřed křižovatky). Pomohlo to. Sice uraženě řval, ale šel. Ale to mu ještě nebyly 3 roky. U skoro 5-letého je takové vztekání trochu divné. S tím by už měla být možná domluva.

Co všechno jste zkoušeli? Jste důslední v dodržování nastavených pravidel?
 Eleanoris+ Kubík 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:35:27)
Liško je pravda, že až tak důsledná nejsem..když ujedu tak rychle mě to přejde a pak u mě nastupuje lítost a uvědomění, že za to on nemůže...

Jinak s tím že mám začít nejdřív u sebe tak sem už dávno začala, docházim na psychoterapie jednou týdně a k psychiatrovi který předepsal antidepresiva pro silný deprese...takže s tím že ho bezvýhradně nemiluju nesouhlasim...překonala sem stud a šla sem něco dělat proto aby se náš vztah zlepšil. Takže prosím a zdržení takových komentářů...
 magrata1 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:38:46)
Eleanoris, v té knížce je hezká pomůcka pro důslednost. Sežeň si ji. Myslím, že ti moc pomůže.
 Liška s banem :) 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:43:34)
Eleanoris - tak to opatrně. Jedna kamarádka se kdysi chlubila, že smlouvá už s batolaty (tzn., že všechna její rozhodnutí ty děti hned zpochybnily a snažily se modifikovat a ona to brala za důkaz jejich inteligence ~8~) a nyní s dětmi i se sebou lítá po pchycholožkách. Děti hranice potřebují.
 magrata1 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:45:32)
přesně tak. Ta knížka pomáhá ty hranice určit a dodržovat.
 Ennywan 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:49:26)
magrato jak? metodou trestů a odměn?
 magrata1 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 15:06:23)
napřed si dobře promyslíš, co ti na chování dítka nejvíc vadí a jak by jeho chování mělo vypadat (např. úkoly se píší do 18 hod.) Je k tomu hezký popis, který tě navede, abys to uměla definovat jednoduše. Tato pravidla sepíšeš (ne třeba 30 pravidel, jen pár dle věku dítěte). Vytvoříš tabulku, která má 10 políček. první 4 jsou volná, v dalších jsou oblíbené činnosti dítka (na 10 je ta nejoblíbenější). Kdykoliv dítě překročí pravidla, dáš nu značku do tabulky. Tabulka pro malé děti je na den, pro větší na týden. Já jsem používala i tabulku přechodnou na 3 dny. Dcera neměla nikdy víc než 1 zatrženou činnost. Obvykle měla tabulku čistou a byla na sebe hrdá, jak to zvládá. Tabulku jsme používali dočasně v krizových obdobích. Když jsme byli bez tabulky a dcera měla zas nějakou krizi, sama nás o ni požádala, měla tam jasně definovaná pravidla, měla se čeho držet. A samozřejmě, že když dítě nějakou svou neřest zvládne, pochválí se za to, třeba i písemně na další tabulku.
Samozřejmě, že to je velmi zevrubně popsané.
 magrata1 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:30:43)
když přestala být s dcerou řeč (asi ve 4 letech), nasadila jsem metodu popsanou v knize Chytrá výchova. Asi už se nedá koupit na internetu, ale třeba seženeš v kamenném knihkupectví nebo v knihovně. Změna byla skutečně rychlá.
http://obchod.portal.cz/produkt/chytra-vychova/
 Ennywan 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:37:36)
magrato a včem ta metoda spočívala?
 magrata1 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:43:23)
V důslednosti, podpora pozitivního přijetí sebe sama dítětem... Popisovat to nehodlám, už mi tu bylo tvrzeno, že je to metoda špatná a že je lépe jen chválit než i trestat. Chce to si to přečíst. Fungovalo to u nás, u kámošky a u kolegyně.
 Binturongg 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:54:12)
Prožívá stejnou úzkost, jakou sis prošla Ty.
Děti jsou barometry dospělé psychiky - má hrůzu, že přijde o mámu, ale neví, kde se ten strach bere, on to neumí definovat.
A jestli má ještě ke všemu nějakou lehkou dysfunkci, je to vražedná kombinace.

Neporadím, jelikož vím, jak je iritující dětské vztekání a řev, jenže oni tak křičí o pomoc, to je třeba mít stále na paměti.

Hodně objímat, pusinkovat, mazlit, i když se hned vykroutí a zdrhne - stačí jen malinko.

A snaž se ho neplácat, ani když Tě bude svrbět ruka ~;)
 Eleanoris+ Kubík 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 14:59:34)
Binturong, budu se snažit...ale někdy je to opravdu hooodně těžky:-)

Liško, on si myslí, že sem v práci..měla sem brigádu, kde mě i viděl pracovat, jenže mě před Vánoci odvezla sanitka pro srdeční slabost a od tý doby už sem jen doma..docházela sem tam ale minimálně..max. 60h mesicne...ale malý si myslel, že sem tam každý den, i sem mu to tak říkala, když sme šli do školky...jinak vim, že když se zmínim, že budu doma, tak ho tam nedostanu ani za zlatý prase...
 Liška s banem :) 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 15:12:49)
Eleanoris - před tvou nemocí se choval jinak? I když to není moc směrodatné, protože byl mladší. Možná má hrůzu z toho, že si pro něj do školky nepřijdeš, protože zmizíš do nemocnice. Zkoušela jsi s ním o tom mluvit? Jak prožíval tvůj pobyt v nemocnici a zejména náhlé zmizení?
 Eleanoris+ Kubík 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 15:29:46)
Nikdy jsem s ním o tom moc nemluvila, protože bych to bez emocí nezvládla...už tak bylo těžký že na onkologii za mnou nesměl..babička s dědou se tak moc snažili aby nepocitoval, že tam nejsem i proto je dodnes na ne tak fixovam...před nemocí byl o poznání klidnější a hodnější..tohle všechno podle mě začalo až po...když sem byla doma během léčby, tak si určitě všimnul mých stavů, kdy s hlavou v kýblu sem si přála aby bylo po mě, ale babička se mu to vzdycky snazila vysvetlit..ze mi neni dobre, ze sem neco snedla..o nemoci se vubec nemluvilo...moc si to už nevybavuju jak reagoval, ale nikdy se na nic neptal...ja moc nefungovala to období..muj zivot se na rok scvrknul na prostor mezi záchodem a postelí...
 Liška s banem :) 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 16:46:50)
Eleanoris - to, že u vás doma o nemoci nikdo nemluví, či jen v lehčím tónu, ještě neznamená, že třeba ve školce neslyšel, jak si paní učitelky povídají, jak jsi na tom špatně. Být tebou, raději bych mu sama vše vysvětlila včetně tvého současného zdravotního stavu, než nechat nějaké dobré duše z okolí. Řekni mu pravdu (způsobem, aby to pochopil) a že je ti už lépe.
 Ajlina 
  • 

Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 16:58:02)
Liško, řekla bych, že si se trefila, někde něco zaslechl z úst třeba paní učitelky ve školce a že to mohlo být zveličené a děsivé ....
 Liška s banem :) 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 17:14:44)
Ajlino - pamatuji si z dětsví, že jsem se o mamku hrozně bála, třeba když měla zpoždění při návratu z práce. Navíc nás, děti, mamka již od nízkého věku "oblažovala" proslovy typu: "Dnes se děti nevrátím. Lehnu si na koleje."
 Klarisanek 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 15:06:47)
Ach jak ti rozumim. A jak moc ti drzim palce, at to ustojis, kor kdyz jsi po vazne nemoci. Nevim co poradit, mame doma to same. Krome mlaceni deti, to nedela. Neni vubec hyperaktivni, je velice hodny, ale proste to jeceni a odmlouvani je vycerpavajici. Hlavne nam nikdo neveri, proc jsme na mrtvici z naseho hodneho ditka. Ted tu otec lezi natazeny na gauci a je na pokraji sil, protoze ho hlidal cele dopo, zatimco ja nakupovala. Ja se chci naobedvat, protoze je uz pul treti a on me proste nenecha, furt mluvi a mluvi. Cely den mluvi, rve a jeci. Je to psychicky hodne vycerpavajici a nic nepomaha, ani po dobrem, ani po zlem. Myslela jsem, ze se to vekem bude lepsit, ale je mu 5 a porad stejny. Kdyz uz fakt nemuzu, tak si proste porad opakuju, co by za to dali rodice nemocnych ci postizenych deti.
 Jaana2 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 15:32:39)
" a on me proste nenecha, furt mluvi a mluvi. Cely den mluvi, rve a jeci."

Deniso jo, takhle přesně. U toho mého se to zlomilo až tak ve třetí třídě. Jako zlepšovalo se to věkem, to jo, ale teprv v té třetí to doopravdy bylo dobrý natolik, že jsem uznala, že už mu "dozrál mozek" . Jako ty děti za to fakt nemůžou.

Niki každý dítě je jiný a na každý platí něco jinýho. Než bych syna nechala udusit, tak jsem mu tu hlavu raději namočila. Ono to nebylo 3 x do týdne, ale u těch velkých vzteků to byla jediná pomoc.
 Ennywan 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 15:39:52)
Jaano, nevím, ale mi přijde studená sprcha taky extrém. Nezažila jsem takové dítě, jak popisuješ, že byl syn, ale při takových stavech se prý doporučují i jiné postupy - třeba silně fouknut do tváře, silně tlesknout nebo namočit jen ruce ne celé dítě. To jsou jen ty, které jsem si zapamatovala.
 Jaana2 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 15:43:33)
Jitu já ho nesprchovala, jen tu hlavu jsem mu strčila pod kohoutek, aby mu zchladla
 Klarisanek 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 20:29:48)
Jezis Jaaano, az ve 3. tride? No to jsem zvedava co nastane driv, jestli dite ve treti tride nebo Bohnice pro rodice. Ja vim ze za to nemuzou, ale je to zahul.
 Jaana2 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(22.1.2012 9:14:32)
ještě k vysvětlení - k tomu zlomu - ono taky nezapomeňte, že do té doby s dítětem stále musí někdo být, protože je prostě malé. Taky si samo třeba neumí moc hrát, vyžaduje pozoronost rodiče ( kdo bude namítat, že je to na rodiči, aby naučili malé dítě si hrát samo, jo, teorie je výborná, ale když si dítě teda samo už hraje - větší - a má tu POTŘEBU být neustále hlučné, tak ho stejně ať chcete nebo nechcete stále vnímáte a nekonečnému sledu otázek a věty podívej se neuniknete. A kdyby tohle nebylo, tak stejně takové dítě neusátle mluví, zpívá, vydává zvuky, prostě není chvíli potichu. Postupně se to zlepšuje, hlavně když se pak naučí číst a chytne ho čtení, to je naprostý úžas, když se naučí číst potichu, taky získává víc kamarádů - škola - družina - nějaký ten kroužek - se kterýma si tu potřebu neustálého mluvení "o nesmyslech" dokáže částečně naplnit ( u nás to např. byly nekonečné vesmírné , mořské a podzemní boje, kdo s kým a tak), taky už dokáže být víc samo, např. si zvládne samo dojít na kroužek ( u nás tedy až od 4. tř.) m takže těch společných chvil taky o něco ubyde a pak už se člověk spíš těší na to, aby se něco dozví. Teď je syn v páté třídě a mluví naprosto normálně, dokážeme se bavit o všem, na kluka tedy mluví myslím si hodně, co vím od známých tak už většinou v tomhle věku kluci odpovídají stylem dobrý/blbý tečka. On tedy chodí i zpívat, takže tu potřebu zvuku si hodně vybere tam + doma zpívá taky, ale dá se to poslouchat, ale na tu dobu, kdy jsem ho musela dávat alespoň na jeden den v týdnu ( když jsem s ním byla ještě doma) hlídat, naštěstí babičkou, aby mi nepraskla hlava si živě vzpomínám.

Takže to chce jen jediné, vydržet, povznést se nad to a užívat si úžasnýho dítěte, vždyť jsou ty děti jinak zlaté ~;)
 Maťa. 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(22.1.2012 10:44:15)
Jano, som zvedavá, kedy to pustí mojho syna:-)

Staršieho (mladší s tým iba začína, tá divočina, mladší ADHD nie je a dúfam, že ani nebude):-)

Má 6, je čerstvo zapísaný do školy (a aj tam učiteľka povedala, že je velice šikovný, krásne všetko vedel, ale že je nesústredený atd...bez toho, že by som niečo vobec špitla o ADHD, páč mám hrúzu z toho, že by si mysleli, že som jedna z tých hysterických matiek používajúca tento výraz len preto, že je "moderný").

Až po jej závere som sa "priznala" k tomu, čo riešime. Samé učiteľky mi povedali, nech donesiem ofotené papiere, že to bude rozhodne lepšie. A som rada, že máme v škole také osvícené pani učiteľky:-)

Zatiaľ to teda na uklidňovanie nevypadá, ja dúfam, že to začne už v tretej triede a nie neskor~:-D (trošku nadsázky, aby som nezblbla, včera mal synátor zase svoj deň "D").
 *Niki* 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 15:07:15)
Eleanoris, souhlasím s Ajlinou, Qwerty, Rigor... prošli jste si strašně těžkým obdobím a nejspíš stále procházíte, ty sama jistě někdy přemýšlíš o tom, co by bylo, kdyby se nemoc vrátila (a ona se někdy vrací), je nemoudré si myslet, že děti tohle NEVÍ. ONY VÍ! A ví toho často víc, než my... vše, co my v sobě popíráme, o čem nemluvíme, to ony odrážejí a realizují. Někdy je jedno, co říkáš, důležité je, co si skutečně u toho myslíš, protože vnímavé dítě to ví, a vidí ten rozpor.
Vidět v dětech nemoudré a nepamatující je chyba, ze které se spousta dětí vzpamatovává ještě v dospělosti.
Mám taky pětiletého syna a taky to s ním není jednoduché. Někdy jdou teorie stranou a taky spolu bojujeme. A někdy mi ujede ruka a na zadek plácnu.
JE to selhání, tohle by do výchovy patřit nemělo - ale někdy patří, nicméně dobře to není.
Někdy mám chuť je nechat v závějích a utéct... jak jednoduché je odejít z bytu, když člověka naštve partner, a jak je to nemožné, když ho štvou děti. Tohle břímě je někdy to, co nás nejvíc štve, unavuje, a ventilujeme to na dětech - a ony své strach, se kterými bysme jim měli pooct, na nás.
Že to je zbytečné, bojovat spolu kdo s koho, nemá smysl dodávat, víme to všichni, teď jen, co s tím v praxi dělat, aby se on uklidil... resp. aby jsi se uklidnila ty a on po té taky.
Protože děti odrážejí nás. Musíš si připustit, že jsi nemocná, že i když bojuješ a jsi statečná, dítě vidí nemocnou bojující maminku, a jeho osobní Vesmír to obrátí naruby. Na to nestačí pár slov útěch, na to se musí vybudovat nová jistota, a to není záležitost jen narostlých vlasů a slov o lásce...

To zvládnete ~;((

P.S.: ke studeným sprchách a máčení obličeje - NIKDY. K tomu neumím být tolerantní ani to chápat. Protože jsem to jako výchovnou metodu sama zažila, jako asi tříletá, to se nedá zapomenout, ani když mozek na čas zapomene.
Moje máma jednala jak jednala, pokládala to za dobré, její volba. Já to pokládám za špatnou volbu a nikdy jsem to neudělala a vzhledem k věku svých dětí už to ani neudělám.
 Rigor Mortis 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(22.1.2012 9:34:32)
Niki k té studené sprše jsi to napsala super,přesně to vystihuje i můj názor~R^
 sally 


Re: Už si nepřipadám normální... 

(21.1.2012 17:14:32)
Eleanoris,
tohle je náročná situace, ale upřímně, lepákem přes pusu toho opravdu moc nespravíte. Ani po dobrým ani po zlým - zřejmě budete muset zkusit ještě něco úplně jiného. Psycholožka vám zjevně nic moc neporadila, zkus zkoumat sama. Definice "má svůj svět" může znamenat lecos, od rozmazleného spratka, přes hyperaktivní dítě až po autistu. Pokud je PAS (porucha autistického spektra), tak na něj běžné výchovné prostředky nebudou platit - ale budeš mít výborné výsledky, pokud zvolíš trošku jinou cestu. Takže hledej a studuj - a hlavně - zkus mu sama odpustit - on nejspíš za svoje chování nemůže, jen jste se dostali do spirály nepochopení (sama píšeš, že když mu lepnete přes pusu, tak ječí o to víc) a bude potřeba ten bludný kruh někde přetrhnout a vystoupit z toho. Z tvého příspěvku čiší zklamání nad tím, že synek se nechová tak, jak "se sluší" a nereaguje vhodně na (pochybné) výchovné způsoby... ale nezapomeň, že on je ten pětiletý a VY jste dospělí a měli byste mít víc rozumu než on - a že je na vás, jestli dokážete se situací nějak ROZUMNĚ naložit. Pětileté dítě se samo od sebe "rozumně" chovat nebude....
 Eilatt 


Re: Problematické chování 5letého syna 

(22.1.2012 13:43:42)
Já bych snížila nároky na dítě. Docela mě zarazilo, že ho učíš barvy a pak odcházíš od stolu s očima v sloup, že mu to nejde a nic si nepamatuje. Mám doma to samý, syn přes 4 roky, u ničeho moc dlouho nevydrží, i když se to už zlepšuje a barvy si plete ještě teď. Ale beru ho jaký je a nenapadlo by mě se tvářit naštvaně, že něco nezvládá. Ony to děti moc dobře vnímají, že ti to vadí a můžeš mu tím vypěstovat komplexy. Možná, že i ty vzteky a chování může souviset s tím, že se necítí od tebe úplně a bezpodmínečně přijímaný.

A jinak souhlasím, že je to pro něj náročná situace, tvoje nemoc+nová rodina a pro tebe samozřejmě taky. Tak přeju, ať se to zlepší a trénuj tu trpělivost, možná že by nezaškodilo si přečíst nějakou knížku o výchově a pracovat taky na sobě.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.