| rusmar | 
 |
(24.1.2012 10:14:24)
Dobrý den, po porodu syna(4 měsíce) mám stále se opakující žlučníkové záchvaty. Zvažuji operaci, ale nerada bych ukančila kojení. Je tu někdo, kdo byl na operaci žlučníku? Jak to probíhá, jak dlouho jste v nemocnici, co léky(na bolest, umrtvení a pod.)lze zachovat kojení? Děkuji za odpovědi, přečtu večer.
|
| gertrude2 | 
|
(24.1.2012 10:43:45)
Kamarádka byla na operaci žlučníku, když její dcerce byli 3 měsíce. Maminka s manželem jí malou vozili každý den,aby jí nakojila. Doma jí dávali sunar. Bohužel to ale pak bylo znát, protože malé sunar zachutnal a mlíčko od kámošky začala odmítat. Když se vrátila z nemocnice, ještě chvíli se pokoušela malou navrátit k jejímu mlíčku, ale nepodařilo se jí to. Kamilka zůstala na sunaru.
|
|
| Koloběžka 1. | 
|
(24.1.2012 12:01:16)
Kojení udržet lze, moje kamarádka je toho důkazem. Na operaci byla když bylo dítku 3,5 měsíce, kojí stále a chlapečkovi už byl rok.
Vkládám úryvek z emailu, který mi napsala, když se vrátila z nemocnice:
"Tak jsem po operaci žlučníku. Konečně jsem doma a nasadila jsem turbo uzdravování.
Mám opět spoustu silných zážitků a i zkušeností pro tebe jako laktační poradkyni. Mlíčko jsem během pobytu v nemocnici a po operaci neztratila, ale stálo to spoustu úsilí (odsávat pístovkou a nedostávat žádné léky proti bolesti a po operaci v noci odsát všechno mlíčko pryč, noc bez vyspání). Žlučník se spravuje, ale odstraňovali mi četné srůsty na tlustém střevě a to úplně v pohodě ještě není.
Doktoři i sestřičky na chirurgii mi vyšli vstříc jak to šlo, i malého jsem měla před operací celou dobu u sebe. Musím ale přiznat, že dětské oddělení je fakt děs."
Přeji hodně sil a podpory okolí, bez té se to neobejde  .
|
|
| Kakulinka,Anda12/04,Kuba05/07 | 
|
(24.1.2012 13:26:12)
Mám to za sebou. Když měla má dcera 4 měsíce měla jsem jeden žlučníkový záchvat za druhým. Po měsíci dole 8kg tak jsme se dohodli s dr, že operace radši dříve než ji oddalovat. V pondělí velikonoční večer mě udělali odběry a předoperační vyšetření, já odstříkala mléka co šlo (věděla jsem 2 dny dopředu) a v úterý ráno v 7h nástup - v 6h jsem ještě doma holku nakojila. V 8 na sále - pak dávali doma odstříkané a ve 4h odpoledne jsem na JIP kojila (jedno kojení jsem odstříkala pryč kvůli lékům a tak - bylo mi doporučeno) a pak ještě v 7h večer, v noci dával doma manža mé odstříkané a pak nutrilon. Ráno v 7h už byli zase u mě na kojení a pak v pravidelných intervalech za mnou jezdili. Další den ráno mě pustili domů  . Takže opravdu se to dá zvládnout
|
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
|
(24.1.2012 13:32:03)
Ahoj
K operaci žlučníku ti mohu napsat zkušenosti, ale ne se současným kojením, ale jen tak, aby jsi měla představu.
Měla jsem žlučník vyndávaný v roce 2005 a trvala jsem na operaci laparoskopické. Dokonce jsem z jedné nemocnice utekla na revers, když mi řekli, že laparo to nedělají. Domluvila jsem se v jiné, tam řekli, že laparo jo, začínají tak VŠECHNY operace žlučníku. Pokud nastanou komplikace (což ti nikdo nikdy nezaručí, že nenasatanou), tak říznou. S tím jsem souhlasila.
Na operaci jsem nastoupila ve čtvrtek odpoledne (prášek večer "na spaní" jsem odmítla, odmítám ho vždy a nemají s tím poslední roky nikde problém...), v pátek ráno jsem šla na to, 2 hodiny po operaci jsem si došla na WC (tedy chodila jsem, neměla jsem kapačku a tak) a léky proti bolesti na noc jsem odmítla (s tím, že kdybych nemohla spát, tak si řeknu). Spala jsem v pohodě, takže to bez následných oblbováků jde. Domů jsem šla v pondělí ráno, odpoledne jsem pracovala, vcečer byla na zkoušce pěv. sboru .
Takže pokud se povede laparo, myslím, že by neměl být s kojením problém (při vstřícné nemocnici...). Vśe si dopředu zjisti, vyptej se, kdy ti mohou třeba dítě donést na kojení, kdy k tobě koho pustí.... A máš-li dost mlíka, tak před operací odsaj a odstříkej co nejvíc a zamraž, ať si mimino nezvyká na jinou chuť.... Ideální by případné dokrmování bylo ne z láhve, aby to nebylo pohodlné, ale to určitě víš.
Moc držím palce, aby to vyšlo!!!!
Simča 
|
| Tjorven |
|
(24.1.2012 13:57:21)
Myslím, že pokud není komplikovaný stav už předem, opravdu snad dnes začínají všechny operace žlučníku laparoskopicky. Já jsem teda tak v pohodě po laparu nebyla - taky jsem kvůli kojení odmítla veškeré tlumící léky a byla to docela síla (no, co do bolestivosti asi jako ty nejhorší dvanáctihodinové záchvaty, co jsem měla předtím, takže nic neznámého) brrr, vstát mi dovolili asi až večer a pak jsem už hodně chodila, hýbala se. Tu první noc jsem teda ještě spát nemohla - dcera a muž spali naopak skvěle - byli tam se mnou jako v hotelu:) Ráno jsem dceru nakojila a ona pak mužovi prospala skoro celý den, takže tam asi ještě něco v mléku bylo... Další noc už byla lepší a následující den jsme šli domů. Šetřit se (tj. nezvedat mimino) jsem mohla jen asi 10 dní, pak už neměl muž ani mamka dovolenou, tak jsem musela začít fungovat. Ale zase s menším miminkem to je snažší - nebývá tak těžké, i když zas je ho třeba tahat častěji než to 10-měs.... Asi týden po opraci jsme jeli s mužem a dcerou na víkendovou akci - krom toho, že jsem si musela vařit vlastní jídlo kvůli pooperační dietě naprosto bez problémů (všechno těžké včetně dcery teda ještě nosil muž)
|
|
| Tjorven |
|
(24.1.2012 14:02:40)
U 4- měs. mimina už bych se asi lahvičky nebála, popravdě si ani nedokážu představit, jakým jiným způsobem by se to docela velké množství, které už v tomhle věku dítě vypije, dalo do něj dostat:) ale asi mi jen chybí ta zkušenost. Dceru jsem tenkrát "pro jistotu" občas trénovala na přchod flaška/prso (jednou až dvakrát týdně dala pít odstříkené mléko z lahvičky) pro případ, že bych přeci jen na tu operaci musela jít neodkladně, ale ona v tomhle směru byla v pohodě. U syna bych asi měla v tomhle smůlu... naštěstí s ním už mi takový problém nehrozil, i proto jsem moc ráda, že jsem se tenkrát rozhodla na operaci jít a nenechala to "vyšumět" (ono se to často po nějaké době od porodu zlepší samo), protože kdyby mi pak chytil žlučník po druhém porodu, byl by to mnohem větší problém...
|
|
|
| Tjorven |
|
(24.1.2012 13:47:49)
Byla jsem na operaci, když bylo dceři 10 měs., to už byla kojená jenom 2x denně, byla tam se mnou, manžel také, přes den jezdili pryč (což ale bohužel není standardní možnost v českých nemocnicích a stálo mi to hodně sil, nervů a nakonec i peněz - těch ale ne zas tolik moc - aby mi to bylo umožněno). S kojením naprosto bez problémů - jednou pila UM (nepodařilo se mi před operací odstříkat). Kojila jsem ji pak do 18 měs. Čekala jsem tak dlouho (měla jsem kolem toho 3./4. měs. také šílené záchvaty) na přísné dietě právě ze strachu o kojení, teď už bych se asi rozhodla jinak a šla dřív, protože to utrpení zato nestojí. Doporučuji zvolit dobrou nemocnici a "vynutit" si pobyt s dítětem i manželem, ev. nástup až před operací (musela jsem nastoupit 24 hod. předem, ale je to blbost - na klystýr a oholení se dá dojít den předem ambulantně a hladovku pak můžeš do druhého dne držet i doma), do operace kojit, ev. si už předtím odstříkat do zásoby (v mrazáku to vydrží až 3 měs.), aby mělo miminko co pít ten den po operaci (názory nato, kdy po operaci začít kojit, se různí, je to dobré probrat s anesteziologem, já kojila po 18 hod., ale malé miminko bych začala kojit asi dřív - ostatně po císaři se novorozeně taky přikládá bez omezení), následující noc po operaci už bych rozhodně chtěla mít miminko u sebe (a manžela nebo někoho jiného, kdo by mi pomohl se o ně starat - sestřičkám bych v tom nedůvěřovala a ani bych to po nich nechtěla - mají dost jiné práce). Je dobré předtím vyzkoušet, zda je dítě vůbec schopno pít z lahvičky a zda neodmítá odstříkané mléko (zkusila bych i to rozmražené - chutná jinak, než čerstvé) - i podle toho bych se asi rozhodla, zda jít na operaci nebo čekat. Myslím, že kdybych šla tenkrát, když jsem měla velké záchvaty, dcera by to v pohodě zvládla - možná i kdyby byla doma (to bych ale asi dost těžko zvládala já...) - uměla pít odstříkané mléko bez problémů a v té době jsem ještě byla schopná odsát průběžně dost mléka do zásoby, to už mi v době operace pak nešlo. Naopak u mladšího dítěte bych asi v takové situaci musela buď odložit operaci nebo se smířit s tím, že by syn zažil velké hladovění, manžel velké trápení s nucením flašky a nakonec by možná bylo po kojení (on totiž odmítal asi do 10 měs. veškeré lahvičky a jakoukoliv jinou tekutinu než mléko z prsa). Každé dítě je jiné, každá konkrétní situace je jiná, těžko radit... Samozřejmě v rozhodování hraje roli taky tvůj zdravotní stav - opakovanými záchvaty může dojít až k zánětu, různým komplikacím, které pak mohou vyžadovat akutní a drastičtější řešení. Určitě doporučuju podrobné vyšetření a u dobrého specialisty a nejlépe konzultaci tvého konkrétního stavu, vyhlídek a rizik s vícero lékaři - já jsem to nakonec při přísné dietě a celkové snaze vyvarovat se startérů záchvatů (ne vždy to jde, zvlášť s více dětmi...) a pravidelných kontrolách se sonografickými vyšetřeními do těch 10 měs. vydržel nějak ukočírovat.
Držím palce, ať se rozhodneš dobře a je ti a tím cleé rodině hlavně líp! Já jsem jinak celkem odpůrce veškerých zbytečných zásahů do lidského těla a různých zákroků, procedur apod., ale operace žlučníku jsem dosud nelitovala - žije se mi bez něj moc dobře:) Po druhém porodu jsem neměla absolutně žádný problém (mmch otěhotněla jsem 3 měs. po operaci, naprosto bez problémů)
|
| rusmar |
|
(24.1.2012 15:58:19)
Děkuji moc za podporu a Vaše zkušenosti. Původně jsem chtěla vydržet než bude malému alespoň rok, ale záchvaty se opakují čím dál častěji a když to přišlo včera večer a já byla se dvěma dětmi sama doma, tak to bylo opravdu moc ošklivé. Mlíka mám dost, už teď odsávám a schovávám do mrazáku-kdybych musela jet akutně. S tím nezvedat nic těžkého by to bylo horší-prcek má ve 4 měsících 7 kg. V nemocnici tu laparo dělají a když jsem byla na vyšeření a konzultaci, tak se tvářili celkem vstřícně co se hospitalizace s miminem týče. Jenže já bych se po operaci o něj asi nepostarala a manžel by musel být se starší dcerou(3 a půl roku)-všechny nás tam asi nevezmou Byla jsem u dvou doktorů a každý říkal něco jiného-jeden by mě tam nechal nejraději hned, druhý tvrdil, že s tím můžu být v klidu třeba i 10 let... Potěšilo mě, že se to s kojením zvládnout dá a moc Vám děkuji za podporu.
|
|
|
| rusmar |
|
(24.1.2012 16:00:48)
Víte někdo kolik toho tak vypije(přibližně) mimino za den? Malý přibírá krásně, nikdy jsem ho nevážila před a po kojení...
|
| allian* | 
|
(24.1.2012 16:14:30)
Já te´d byla na akutní operaci kýly. Bohužel jsem měla v mrazáku dávku jen jedno krmení, v našem případě 120ml, chlapeček, 6,7kg 4 měsíce. Naposledy jsem nakojila ve 3 hodiny odpoledne, potom už začaly předoperační přípravy. Hlásila jsem, že kojím a přizpůsobili tomu veškerou medikaci. PO operaci jsem si na nic ještě nechala dát léky proti bolesti, opět s ohledem na kojení. Ráno jsem odstříkala cca 200ml z obou stran a mléko vylila, v 8 ,i manžel přivezl malého na kojení. Musel si pomoci s umělou výživou, v záchvatu péče koupil hypoalergenní mléko, se kterým ho malý ovšem vyječel, takže na druhou noc koupil nutrilon. Další den ráno mě pustili domů, kojím dál a preventivně vytvářím zásoby do mrazáku, aby se už nic nepřihodilo...tož tak...máš výhodu, že se můžeš připravit.
|
| Ajlina | •
|
(24.1.2012 17:11:14)
operaci žlučníku bych odložila až po kojení, tedy pokud není nález nějaký kritický, protože to že člověka chytá /v uvozovkách/ žlučník při kojení je NORMÁLNÍ, souvisí to s hormony, vyvsětlila bych ti to lidově, ale nechci aby mě někdo tady chytal za slovo, takže bych počkala do ukončení kojení a pokud problémy budou přetrvávat rozhodla bych se pro operaci, ale i když se pro operaci rozhodněš dá se laktace udržet
|
|
|
| Koloběžka 1. |
|
(24.1.2012 17:16:44)
Dávky během dne jsou různé v rozmezí 90 - 200 ml, dítě nemá vždy stejný hlad (je to jako u dospělých). Pro dokrmení MM si pořiďte v lékárně speciální láhev simulující prso od Medely s názvem CALMA, má stejný způsob sání a neplete dětem hlavu jako obyčejné lahvičky.
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)