| withep | 
 |
(19.9.2011 22:28:19)
Synovi je 3 a 3/4. Teprve začíná používat slovesa, objevil "chci" a "nechci", "musím/musíš" a "nemusím/nemusíš" a další takové užitečné výrazy. Něco si umíní, a pak na tom trvá. Teď před spaním si odmítal obléct pyžamo a tvrdil, že to neumí, že je miminko. Tak jsem přinesla plenku, že miminka mají na spaní plenku (+ jsem vyjmenovala dalších pár nevýhod, které s sebou miminovský věk nese). Ať si tedy vybere, jestli chce být miminko s plenkou nebo se raději normálně oblékne. Nechtěl za žádnou cenu ani jedno, trval na tom, že ho obleču (dokonce ani varianta, že bude spát nahý, pro něj nebyla přijatelná  ).
Tohle jeho umiňovací období už trvá nějaký ten týden, teprve dneska mě ale napadla jedna věc. Jsem přesvědčená o tom, že jednou z nejdůležitějších věcí ve výchově je důslednost. A zároveň vím, že se děti předškolního věku učí především nápodobou. Co když je ta jeho umíněnost vlastně jeho verze mojí důslednosti?  No a pokud ano, co s tím? 
|
| 1.3Magráta13 | 
|
(19.9.2011 22:47:59)
Jé, to je vážně zajímavý pohled na věc. To mě nikdy nenapadlo.
Osobně v takových situacích říkám "Teď počítám do 3 a pokud neuděláš to a to, tak....."
Když se nechce oblíkat, prostě počítám a pokud by se nezačal oblíkat, odcházím z pokoje, ať si vleze do postele sám. Zatím k tomu nikdy nedošlo. Myslím, že to jen zkouší, co se stane, když...
|
| qwerty | •
|
(19.9.2011 23:02:20)
pff, do tri bych klidne mohla napocitat, odejit bych klidne mohla, z pokoje by se ozyval vztekly rev klidne tri hodiny, ale to, co chci ja by stejne neudelala. a co pak dal?
jednou jsem po vyhruzkach, ze se obuje a jdeme (na coz ona reagovala tim, ze nikam nejde, pze si hraje) fakt odesla bez ni. Zamkla jsem ji v byte a cekala za dverma, az se rozjeci. PO peti minutach ticha mi doslo, ze jsem tuhle rundu asi nevyhrala. Byt jsem odemkla a vesla dovnitr. Lezela nasrane na gauci, dloubala se v nose a nic. Pripadala jsem si jak blb.
Zvlastni je, ze moje starsi deti takhle umineny nejsou a nebyly a pritom mam pocit, ze jsem na vychove nic nezmenila:-(
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(19.9.2011 23:17:49)
Lezela nasrane na gauci, dloubala se v nose a nic. Pripadala jsem si jak blb.
Teď jsi mě tak upřímně pobavila  Ty třeťátka maj hodně co do sebe, co?
|
| Delete | 
|
(19.9.2011 23:25:41)
No já to znám až od té čtvrté  .
|
| qwerty | •
|
(20.9.2011 7:06:35)
na ctvrty si samozrejme diky tyhle tvrdohlavy vztekline netroufame ani pomyslet
|
|
|
|
| Meta | 
|
(19.9.2011 23:26:39)
Při výchově svých psů jsem objevila důležitou věc. Když vyvolám konflikt a ještě ho hrotím, dojde ke konfrontaci a běda, když pro mě neskončí vítězně. Autorita je v háji. Je výhodné být o krok napřed, předpokládat vznik konfliktu a - mazaně mu předejít. Ta mazanost je ve výchově nejdůležitější
|
| withep |
|
(20.9.2011 0:09:52)
Meto, nenapadá tě, jak předejít konfliktu, který popisuju?
|
| Meta |
|
(20.9.2011 7:42:04)
Hrozně jednoduše. Já bych miminko oblékla. Třeba jen chtěl cítit máminu náruč a pomoc. Vzala bych to jako projev fantazie, děti se proměňují v pejsky, auta, miminka podle svého rozhodnutí  Příště bude možná potřebovat natankovat nádrž benzínu.
|
| withep |
|
(20.9.2011 10:03:48)
To jsem si myslela . Jenže on chce, abychom ho oblékali a svlékali pokaždé, a to prostě nejde, kvůli školce. Miminko je jen záminka. Právě že přes prázdniny (paradoxně, když nebylo kam spěchat) jsme oblékání moc neřešili a oblékali ho, a on teď asi očekává, že už to budeme dělat navždycky (a ještě se s ním při tom kolikrát prát, protože někdy je to tak, že chce, abychom ho oblékli my, a jindy se nechce oblékat/svlékat vůbec, třeba když jde do vany). No budu muset nad tím důkladně popřemýšlet, jak na něj
|
| Žžena |
|
(20.9.2011 10:10:45)
withep,
pokud požadavek překračuje hranici mé ochoty, pokud je mi blbě, nemám čas atd., tak nevyhovím a ani nevyjednávám. Čili dítě bych neoblíkla (protože je mi v podstatě opravdu fuk, jestli bude dítě spát nahatý, v pyžamu, nebo v kostýmu Spidermana) a prostě opustila místnost, hru na vyjednávání nebo na důslednost bych ani nehrála.
Neříkám tomu důslednost, ale svoboda dítěte končí tam, kde začíná svoboda rodiče.
|
|
| Meta |
|
(20.9.2011 10:24:02)
Popřemýšlela bych o motivaci. Jestli je pro něj nějaký důvod oblékout se. Jestli jsem z oblékání neudělala nudnou povinnost. Jestli by nebylo možné hrát si "oblékací" hry, jestli dost chválím za každou snahu, jestli nemá příliš složité prvky na oblékání (tkaničky a pod.). Jestli si cirkusem kolem oblékání nezajišťuje pozornost. Možných řešení je spousta, některé bude pasovat. Ostatně taky mám pěkné oblékací story. Mladší syn se nikdy neuměl obléknout, když ho hlídal děda. Děda byl dobrák od kosti a všechno prckovi zbaštil .
|
|
|
|
|
|
| Jedůfka / 99,00 | 
|
(19.9.2011 23:34:01)
Dnes mě moje dítě strašně vytočilo. Díky za zvednutí nálady .
V tomhle věku se tomu dá ještě zasmát, nebo dítě vzít, naložit do auta a odjet. Ale vrátit bych to radši nechtěla .
|
|
|
|
| Len | 
|
(19.9.2011 22:49:18)
Nejsem dusledna, nemam dusledne uminene deti Jednou ustoupim ja, jednou deti. Kdyz jsem hodne nastvana a rozkodnuta, ze to bude tak, jak chci ja, milackove to poznaji a konaji, co reknu. Jakmile o svem rozhodnuti jen malinko pochybuju, tak to taky poznaji a vyjednavaji.
|
|
| Nana | •
|
(19.9.2011 22:55:00)
Nejsem důsledná a mám moc malý dítě na to, aby se poznalo, jak jsem ho svojí výchovou zkazila. Ale děkuju, svojí nedůslednost jsem vždycky považovala ze velký problém při výchově dětí a ejhle, možná to nakonec bude ještě výhoda :D
|
|
| qwerty | •
|
(19.9.2011 22:57:40)
taky mam ted pocit. naplno jsem si to uvedomila nekdy minuly mesic, kdy jsme se skoro triletou dcerou vydrzely stat obe vztekle zakopany na svych pozicich dvacet minut - sto metru od sebe a ja tvrdila, ze pujde ona sama ke mne a ona tvrdila, ze ja se pro ni vratim.
|
| withep |
|
(20.9.2011 0:11:07)
Jak to dopadlo?
|
| qwerty | •
|
(20.9.2011 7:43:38)
eeeehm, zacinalo prset, tak jsem se pro ni vratila.:-( dalsi prohra
|
|
|
| destenka + 01/09 + 01/11 | 
|
(20.9.2011 8:00:44)
V takových situacích je nejlepší, když se do toho vloží třetí osoba. Taky mám podobně umíněné dítě a withep, určitě to není tím, že jsem důsledná Taky tomu musím předcházet, protože onehdá jsem byla důsledná a trvala na tom, že už bude spát (po večerních rituálech atd.) a skončila jsem s podrápaným obličejem, vzbuzeným druhým dítětem a on usnul po hodině křiku na plný pecky. A to byl předtím fakt ospalý. Teď ho musím pečlivě upozorňovat, že hodina spaní se už blíží.
|
|
| dahlie | •
|
(28.10.2011 18:39:28)
a jak to dopadlo, kdo vyhrál? Máme podobné situace.
|
|
|
| Maci1 | 
|
(19.9.2011 23:08:39)
Jo, tak na tom asi něco bude . Jsem důsledná až kamsi, a čím jsem důslednější, tím je naše tříletá dcera umíněnější. Skoro ve všem vyžaduje, aby bylo po jejím, alternativní varianty ani vysvětlování nebere a radši udělá příšernou scénu, než by se podvolila. Ovšem každá drobná skulina v té důslednosti se mi 100x vymstí. Občas jsem z toho dost na prášky a pevně doufám, že z toho vyroste.
|
|
| Meta |
|
(19.9.2011 23:12:21)
Ona je důslednost a důslednost. Mám jen pár pravidel, kdy jde zpravidla o život a tam jsem důsledná. Tam, kde o život nejde, jsem důsledně nedůsledná. Nejhorší situace ve vztahu rodič-dítě nastávají, jak začne jít o principy. Jak slyším: "Já bych ustoupil/a, ale jde o princip...", tak se mi ježí chlupy na těle .
|
| withep |
|
(20.9.2011 0:12:41)
Souhlasím, to je špatné. Když je princip důležitější než dítě, nebo vztah k dítěti.
|
|
|
| Grainne | 
|
(19.9.2011 23:13:54)
Nic, nebo kompromis - ty kalhoty, já triko.
Děti prostě ty příručky na výchovu nečtou a zkouší, co je napadne a co my na to. Normální nauka o mezilidských vztazích v praxi.
|
|
| Zeyfera |
|
(19.9.2011 23:42:14)
Jsem většinou nedůsledná pokud se jedná z mého pohledu o prkotiny a tříleťáka jsem běžně pomáhala obléct. Myslím, že se jedná spíše než o reakci na důslednost, o boj o pozice, který vzniká při jakémkoliv příkazu ze strany dospělého, samozřejmě, pokud dospělý něco důsledně opakuje, tak ten boj je o to urputnější. Taky jsme byla strašně tvrdohlavé dítě, i když matka nebyla důsledná, spíše cholerická. Zásada číslo jedna je nevyhrožovat něčím, co člověk nemůže splnit. Takže bych třeba nevyhrožovala, že odejdu a dítě někde nechám. Vyhrožuji velice vyjímečně a když, tak plním. Mně se vyplatilo být hodně "low-key", žádné drama, žádný boj o pozice, vysvětlit jednou proč chci, co chci a říct úplně obyčejným, znuděným hlasem, tak si pojď umýt ty zuby a jdeme na pohádku...většinou zafungovalo. Pokud to jde, tak nechat na dítě dopadnout jeho rozhodnutí, co by se vlastně stalo, kdyby spal v teplákách?
|
| withep |
|
(20.9.2011 0:07:14)
Tizi, přesně, nesmí se to zvrhnout v boj o pozice. Taky proto jsem vlastně klidná, jen pořád dokola opakuju, že má na výběr z těch dvou (tří) možností, a on zase pořád dokola odmítá všechny tři a nepřipouští žádnou jinou, než že bude po jeho - že ho obleču já . Většinu věcí řešíme v klidu, přesně jak říkáš - teď si umyjeme ruce a potom půjdeme udělat to a to. Ale jsou krizové situace, jako je oblékání a jídlo. V tom oblékání bych právě chtěla přitvrdit, protože chodí do školky a měl by se alespoň snažit oblékat sám, před prázdninama zvládnul skoro všechno kromě trika, a teď se šprajcne a konec. Jídlo - nechce tohle jídlo, chce jiné, jiné nemáme, nechce tenhle talíř, chce jiný, ten taky ne, ten taky ne, chce pití, chce jiné pití, chtěl si to pití nalét sám... Co by se stalo, kdyby šel spát v teplákách? Vůbec nic, akorát že ty tepláky by si opět MUSEL OBLÉCT . Byl okoupaný a nahý jen v horním dílu od pyžama, se kterým jsem mu pomohla, a jít spát s holým zadkem byla jedna z možností (nebo spíš přirozený důsledek), pro něj ovšem rovněž nepřijatelná (ý)
|
| Zeyfera |
|
(20.9.2011 11:46:20)
Ještě k té školce - on se malý chová ve školce úplně jinak než doma, alespoň co se oblékání týče - tam se totiž obléct snaží. Myslím, že to má tak hodně dětí.
|
|
|
|
| KoproFka | 
|
(19.9.2011 23:57:57)
Moc děkuju za tvůj příspěvek - myslela jsem si, že podobné dítko jsem měla jen já... měla, teď už je to o móóóóć lepší...
TAky jsem trvala na své důslednosti, ovšem synek na ni nereagoval tak, jak bych si představovala - tvrdá palička, no...
Mě se hodně osvědčilo, když jsem, jak už takdy někdo napsal, předvídala a snažila se případnému konfliktu předejít....
Další dobrá věc, která se mi v případě zaseknutí dítka osvědčila, je, udělat z radikálního výroku dialog (tedy ne 2 monology), probrat to a nabídnout dítku výběr ze 2 pro tebe přijatelných řešení - třeba takhle: tak fajn, můžeš být nahatý, když chceš, ale vyber si, jak dlouho... xx min, nebo xx min (ukázat na hodinách - např. než rafička dorazí k 5-ce, nebo k 6-ce)...
Dobré je taky odvádění pozornosti třeba hrou...u nás by ho určo ukecala jeho milovaná Fanynka - maňásek z kouzelné školky (zvládne ho dodnes přemluvit líp, jak já téměř ke všemu )
Co se týče té tvé situace, já bych si klidně u takovéhleho mrňouska zahrála na miminko a oblíkla bych ho, hladila bych ho, zazpívala bych mu miminkovskou ukolíbačku, pomazlila se s ním, vyprávěla mu, jaké to bylo, když byl maličký...prostě bych si tenhle jeho nápad užila a u toho vzpomínala, jaké to bylo, když byl maličký...
Můj synek má občas taky takovéhle nápady a já ho moc ráda maminkovsko-miminkovsky pomazlím - oblíkat bych ho tedy už moc nezvládla, páč je to tedy už kus těla - on má tohle moc ráda a mě vůbec nepřijde divné to dělat. Pořád si říkám že za pár let už o to nebude stát, chjo...
Moje tchýně říká, že na tyhle chvilky dítě bude nejvíc vzpomnínat a myslím, že má pravdu - na takovhýhle mazlení, na blbnutí a na podobný věci, který dopěláci spontáně už skoro zapomněli dělat....
|
| withep |
|
(20.9.2011 0:18:43)
Mirko, to je hezké . Akorát bych musela uznat, že je bezplenkové miminko, protože tu plenu fakt nechtěl a násilím bych ho neoblékala. Zkusím příště použít. Ono je to často v nějakém časovém presu, protože večer už mě dcera tahá za rukáv a chce se jít nakojit a spát, nebo naopak pospícháme do školky a tak. Ale vím, že se vyplatí občas pustit z hlavy čas a ponořit se s dětmi do té jejich věčné přítomnosti 
|
| KoproFka |
|
(20.9.2011 10:02:39)
Já vím, já vím - časový press je strašná věc - mě osobně přijde, že ho mám snad celý den . Můj čas se točí takřka pouze 3 časových údajů - 15min, 1,5 hod a 3 hodin...
Ale ono je to dvousečné, protože pokud se dítě sekne, tak ta ztráta času tím způsobená je leckdy daleko větší, než když se to člověk pokusí vyřešit jinak, než důsledně.... nemluvě o psychické "pohodě"
Já jsem docela důsledný a praktický člověk se silnou vůlí, takže asi proto se mi narodilo takové dítě, které mě učí, že ne všechno půjde "na povel"... že prostě živí tvorové nejsou "na čudlík". To jsem totiž za tu dlouhou dobu "dospěláctví" už skoro zapomněla.... Ještě hůř je na tom manžel, protože ten tohle nechápe skoro vůbec - občas mu musím připomenou, že dálkový ovladač jsme na dítě fakt nedostali a že je to fakt živočich, ne vyrobená věc...
Ony některé děti fakt takhle nefungují!
Ve slabé chvilce si vždycky říkám, že si moc přeju, aby mu ta tvrdá palička v životě hodně pomohla - aby vždycky dokončil to, co začal, aby se nenechal jen tak odradit...snad mi/mu to vyjde...
|
|
|
| Vítr z hor | 
|
(20.9.2011 7:02:03)
Přesně. Když předvídám, předcházím konfliktům, dávám na výběr, taky mi to většinou vychází.
Ještě se mi osvědčilo vyhýbat se rozkazovacímu způsobu a výrazům s "ty". Snažím se vysvětlovat nepřímým způsobem.
Venku SE chodí v botách (chodíme), doma SE chodí v bačkorách... Nechceš být venku a nechceš bačkory? Oukej, bez bačkor můžeme chodit jen nahoře (v prvním patře, všude teplo, dřevěné podlahy). Za chvíli "nahoře" omrzí a dojde na bačkory a na přízemí .
Ale občas to jsou nervy
Zvlášť, když třeba vystupujeme z auta, spěcháme a nečekaně dojde na divadelní jednoaktovku "Já sama" 
Potřebovala bych nějaký psychologický urychlovač.
|
| withep |
|
(20.9.2011 10:11:28)
Veveru, jenže ten výběr byl nabídnut a žádná varianta nebyla přijata, ne vždy to zabere . Proto jsem téma zařadila do Vztekání a vzdoru - všechny varianty jsou smeteny ze stolu, jediná přípustná je ta jeho. Jenže prostě nemůže být vždy po jeho, to by byla houby výchova. A to jsem ještě nezmínila všechny (pomůžu ti, jednu ponožku obleču já a jednu ty, kterou si vybereš? A nic, žádný efekt ).
|
|
|
|
| maceška | 
|
(20.9.2011 7:16:03)
Jojo, tohle mě napadlo mockrát. A čím jsou starší, tím je to markantnější. Často jsou naše rozhovory přehlídkou silné vůle a asertivity
|
|
| *Niki* | 
|
(20.9.2011 7:47:11)
Whitep, to je hezké
To vysvětluje, proč jsou moje děti někdy tak vzteklé a umíněné, a někdy úplně naopak. Já nejsem o moc lepší a o důslednosti jsem v chytrých knížkách hodně četla, ovšem v její aplikaci jsem velmi nedůsledná
Moje třetí dítě (dcera) je tedy lepší verze mě samotné a to po všech stránkách, a v důslednosti a její sestře umíněnosti se od ní mám hodně co učit
|
|
| Pawlla |
|
(20.9.2011 7:56:30)
Tak já budu za černou ovci nebo bílou vránuDůslednost je ve výchově důležitá,tak jak to Whitep podáváš Ty,je to ve v rovnoprávném vztahu dvou lidí-Ty si nekompromisně stojíš za svým,tak já budu taky.Je mi jasné,že mi napíšete,že dítě x matka je rovnoprávný vztah,ale není a nemyslím si,že je to to,co dítě chce.Ano dítě má od malička svou vůli a něco chce,jenže rodič musí posoudit,jestli je to možné a když to možné není,tak to dítě nemůže mít.A zlobte se na mě nebo ne,nejhorší je,když řeknete 2x ne a pak ano.Vnesete dítěti do života zmatek,protože to dítě se na vás nemůže spolehnout a vašemu ne,nikdy nebude věřit.
|
| Pawlla |
|
(20.9.2011 7:58:10)
A ještě jsem chtěla dodat,že tohle mě nenaučili knížky a já ani knížky o výchově nečtu,pokud nemusím,ale naučili mě to moje děti.
|
|
| Žžena |
|
(20.9.2011 9:28:02)
"jenže rodič musí posoudit,jestli je to možné a když to možné není,tak to dítě nemůže mít"
Tohle Pawlo, přiznám se, trochu nechápu. Myslím, že věci, které nejsou možné, jsou tak nějak samozřejmě evidentní, tj. že se dítě nemůže skákat z okna, ubližovat zvířatům, nebo že nemůže přežít čelní srážku s kamionem...
Ale jinak mi hodně věcí prostě "možných" přijde. Já jsem flegmatik a je mi hodně věcí prostě jedno. Kdyby tříleté dítě chtělo hrát jeden večer na miminko, tak budem hrát, proč taky ne. Tuhle věc za možnou považuju, stejně tak jako hodně jiných PRKOTIN, kde nejde o zdraví, o život, prostě o NIC.
Já mám naopak pocit, že s tím přístupem "matka vždy rozhoduje" u žen jaksi zbytní soubor těch věcí, o kterých rodič bezpodmínečně rozhoduje, a pak jsou obr scény a zákopové války kolem naprostých kravin, trvání matky na kokotinách "protože jinak to dítě dočista zvlčí".
Já jsem pro důslednost v určitých věcech. Respektive neříkám tomu důslednost, ale prevence průserů. Ale pak je prostě velká řada věcí, kde mi fakt nevadí, že si děcko řekne, jak by mu něco vyhovovalo.
|
| Inka | •
|
(20.9.2011 9:33:25)
Já si dokonce myslím, čím je té důslednosti míň, tím líp funguje. Používala jsem prakticky jenom na zdraví ohrožující situace. V ostatním jsem nechala možnost volby. Tuhle teorii jsem nikdy neslyšela, ale můžu potvrdit, že funguje z vlastní zkušenosti.
|
| Žžena |
|
(20.9.2011 9:37:37)
Jo, u nás to tak v podstatě taky máme. A nebo je to prostě tím, že jsme flegmatické matky s flegmatickými potomky
|
|
| Pawlla |
|
(20.9.2011 11:52:24)
Inko,ale to si pleteš pojmy,to že dáš dítěti volbu není nedůslednost,nedůslednost je,pokud měníš svoje rozhodnutí,řekneš ne a po jednom hysteráku teda ano.Nebo na druhou stranu,řekneš ano a pak se rozmyslíš a řekneš ne.Pokud je to možné a dáš dítěti na výběr z více možností,není to nedůslednost,dělám to taky.
|
|
|
| *Niki* |
|
(20.9.2011 9:38:19)
Souhlas s Žženou.
Jinak popisovanou večerní situaci bych asi vyřešila dle své momentální nálady, takže při dobré bych klidně to dítě oblékla, což ostatně dělám většinou...
|
|
| Pawlla |
|
(20.9.2011 11:49:06)
Žženo,ale já taky netvrdím,že těch situací,kdy řeknu kategoricky ne je hodně.Jde spíš o to,si rozmyslet než řeknu ano nebo ne a pak na tom trvat.S ohledem na věk samozřejmě vysvětit proč.
|
|
|
| withep |
|
(20.9.2011 10:34:45)
Pawllo, souhlasím s tebou v tom, že není dobré říkat jednou ano a jednou ne. Přestože podle mě ten vztah v určitém smyslu rovnocenný je . V tom smyslu, že dítě si zaslouží, aby s ním bylo jednáno se stejným respektem, jako s dospělým - to se s důsledností nevylučuje, jen víc záleží na tom, jak se to podá. Ony ale nejsou jen dvě možnosti - být absolutně důsledný, a být absolutně nedůsledný (pokud nejde o život). Spíš bych viděla řešení v tom, jak těmto kategorickým situacím ano-ne předcházet (což není vždy snadné). Začala bych tím, že toho po dítěti nebudu chtít moc; chci, aby jedl, oblékal se uklízel si po sobě (alespoň se snažil nebo spolupracoval). Na ostatních věcech bych určitě netrvala jen proto, že když už jsem to řekla, tak to platit musí (protože tohle přesně je ten moment, který dítě kopíruje ). Raději si rozmyslím, co řeknu a jak to řeknu, spíše navrhnu, vyslechnu jeho návrh, atd.
|
| Pawlla |
|
(20.9.2011 11:55:31)
Whitep,zase to samé co Žženě,není nutné kategoricky udílet rozkazy ano nebo ne.Já si myslím,že každý ví co může dítěti dovolit,co ne a kde může dát dítěti na výběr.To všechno je v pořádku a důslednost není nic jiného,než,že si za tím stojíte.
|
| Pawlla |
|
(20.9.2011 12:00:40)
Já jsem ze staré školy,prostě pojem rovnocený ve vztahu rodič a dejme tomu tříleté dítě,je nesmysl.To dítě je na matku odkázané a matka je povinna i ze zákona jej chránit,má za něj odpovědnost,to dítě za ni ne.Takže pro mě by ten vztah měl být láskyplný,ale uvědomuju si,že to není moderní.Dítě i přirozeně považuje maminku za někoho,kdo mu ukáže cestu,pokud matka váhá,mění rozhodnutí,dává dítěti svobodu v rozhodování o věcech,které ještě posoudit neumí,není to dobře,ale berte to jako můj názor.
|
| withep |
|
(20.9.2011 12:16:29)
Pawlo, proto píšu "v určitém smyslu rovnocenný". Tím myslím, aby si dospělý nedovolil říct dítěti něco tak, jak by to nerad slyšel sám. "Ty jsi ale ňouma, zase jsi to zkazil" nebo "už mě vážně štveš, kolikrát ti mám říkat, abys..." Jinak souhlasím s tím, že rodič má dítě vést a stavět mu pevné a bezpečné hranice. Respekt a pevné hranice se nevylučují, hranice lze stanovit respektujícím způsobem.
|
|
| Žžena |
|
(20.9.2011 12:26:12)
Pawlo,
já tu rovnocennost matky a dítěte vnímám tak, že si nemyslím, že já jsem něco víc, že si nemyslím, že musí být po mém proto, že jsem starší/matka, ať už řeknu jakoukoli kravinu.
To, že své dítě miluju, se s mým vnímáním rovnocennosti nijak netluče. Stejně tak se s tím nijak nevylučuje fakt, že se o ně starám, že mu pomáhám, že ho učím to co ještě neumí, že mu nenakládám věci, které nemůže zvládnout. Pro mne ta rovnocennost prostě znamená, že si nemyslím, že on je JENOM MALEJ HARANT a nemá co kecat, protože já jsem starší a tudíž rozhoduju.
Myslím, že bych mohla dát příměr k rovnocennosti ve vztahu k jiným lidem než k malému dítěti: co takový senior? Ten taky leccos (už) sám nezvládne, ale znamená to, že ten vztah já-babička už není rovnocenný? Nebo ještě jinak: když je v manželském páru žena, která nevydělává (anžto je na MD) a neumí třeba opravovat auto, že je vztah nerovnocenný? Podle mne neznamená. Já vidím rovnocennost pouze v nároku na prosté slušné chování, respekt, ohledy. A to přece platí pro všechny lidi, se kterými přijdeš do styku. Pro zdravé dospělé, nemocné dospělé, znevýhodněné dospělé, děti, seniory... Mluvím prostě o rovnocennosti v naprosto základním významu, považuji to za základní nárok každého člověka, být v základních principech jinému člověku roven, i když nejsem stejného věku, ekonomické produktivity, schopností, zkušeností atd.
Takže podle mé definice rovnocennosti si myslím, že i Ty se svými dětmi to máš v podstatě stejně, akorát si pojem "rovnocennost" či "rovnost" definuješ jinak.
|
| Pawlla |
|
(21.9.2011 6:08:07)
Ano,já si to taky myslím.Jenže někdy vidím,nebo tady čtu matky,které to pochopily právě tak,jak popisuju a to je pak zlé.Třeba příklad z mého okolí,kdy se matka večer ptala čtyřletého dítěte co chce k večeři,nechtělo nic,protože samo nedkázalo vymyslet co chce.Nedostalo nic,protože asi nemá hlad,taky respektující.
|
| Žžena |
|
(21.9.2011 8:16:42)
Pawlo,
tak ten příklad s večeří fakt neberu jako odstrašující demonstraci zhoubného rovnostářského přístupu. Myslím, že čtyřleté dítě je velké dost na to, aby si vybralo co chce večeřet, když dostane tu možnost... vybere si sám i můj dvouapůlleťák (a bleskově), když to na něm nechám.
Nevím jak ta situace probíhala, jestli ta mamina prostě večeři řeší tak, že si dítě má vybrat vždycky... pak by mělo být zvyklé; nebo jestli tomu třeba nepředcházelo nějaké vymiňování dítěte, že "chleba s máslem nechce", načež mu bylo nabídnuto, ať si vybere co chce, a poté, co si nevybralo (nic mu nebylo dost dobré), tak neslo následky... možná v tom byla jen momentální zmlsanost dítěte... no a v zásadě mi nepřijde nic špatného na tom, že dítě, které s jídlem vymýšlí štráfky, tak může zůstat jednou taky bez večeře.
|
| Pawlla |
|
(21.9.2011 9:30:09)
Žženo,nejde o výběr z více jídel,jde o to,že to dítě si má jídlo vymyslet.Mě osobně to příjde na hlavu,buď řekne nic nebo řekne jedno dvě jídla,které si pamatuje.Rozmlsané není,jí i u nás.
|
| Žžena |
|
(21.9.2011 23:01:38)
Pawlo,
vím že to zapadne mezi minulými příspěvky, ale u té večeře jsem se prostě řídila tím, co znám já od svého dítěte. Když řeknu dvouleťákovi "řekni si co chceš jíst", tak mne čapne za ruku, odvede do kuchyně, ukáže si na rohlík (ať mu ulomím půlku) nebo si vezme (sám) plátek chleba, pak se nechá od někoho vyzvednout k ledničce a tam si vybere, jestli má chuť na tvrdej sýr, okurku, jogurt... nebo ukáže na lahev s mlíkem a ve skříni vyhrabe dózu s dětskou krupičkou a dá mi tím najevo, že chce krupičnou kaši... prostě sám vidí, co doma v kuchyni/v lednici máme a podle toho vymejšlí.
Takže prostě moje zkušenost je ta, že si dítě, pokud má možnost jít do kuchyně/lednice a fyzicky si prohlédnout "zdroje", opravdu je schopno nez problémů samo VYMYSLET (ono to vymýšlení je pak de facto "výběr", jelikož na co nemám doma suroviny, to nemohu večeřet... to je princip, kterej dvouleťák už taky chápe), co by si dalo k večeři... ale možná, že je k tomu nutná ta prerekvizita, že dítě ví, že namazanej chleba neroste na stromě a že sýr bydlí v lednici a rohlíky na lince a kakao je dobrý na kaši nebo v mlíku...
|
| Pawlla |
|
(22.9.2011 6:36:19)
Žženo nezapadne,neboť témata,které mě zajímají čtu zpětně.No,možná máš hodně chytré děti a možná je chyba v přístupu rodiny ,o které píšu.Osobně si myslím,že dítě potřebuje pestrou stravu,malé dítě nezná tolik jídel,jen pomazánku můžu udělat pokaždé jinak a nehledě na to,že může mít i něco nového.Při otázce co chceš k večeři řekne jedno,dvě jídla,nebo nic.A není nejedlík,protože všude jinde jí pěkně.Dávat volbu za každou cenu,není taky dobré,protože ne vždy je dítě schopno zvolit
|
| Žžena |
|
(22.9.2011 8:18:04)
Jasný, ale to je potom o neznalosti svého vlastního dítěte, o tom, že vlastně nevyhovíš jeho potřebám (a jeho potřeba může být mít od mámy naservírovánu večeři tak, aby dítě nemuselo nic řešit, ostatně tuto "potřebu" mají i mnozí dospělí muži ).
Já rozhodně nekopu za dávání možností vždy a v přebujelém množství, vlastně toto sama pro sebe nějak regulované nemám. Možnosti dám, když chci a můžu, takže "dávat možnosti" není žádná jako moje životní filosofie. Prostě "nabídku" určuji já a poptávka se s tím musí popasovat.
|
| Pawlla |
|
(22.9.2011 11:37:50)
S tímhle příspěvkem beze zbytku souhlasím.
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(22.9.2011 19:54:08)
Tak to máš dobré, když se já ptám svých dětí, co chtějí k jídlu, vymyslí vždy bonbony, v lepším případě palačinky
Takže se jich ptám jen tehdy, když se mi chtějí dělat palačinky
Ale já mám starší děti, které už ochutnaly skoro vše.
Na výběr dávám třeba z pár jídel, můžou śi vybrat, zda pomazánku, šunku či sýr, a tak.
Jinak důsledná jsem na ně asi tak, jako na sebe, což není žádná sláva 
|
|
|
|
|
|
|
|
| withep |
|
(20.9.2011 12:09:04)
Však já jsem to tak pochopila, že si až tak neodporujete, jen se vzájemně ženete do extrému
|
|
|
|
|
| Inka | •
|
(20.9.2011 8:38:59)
Zajímavá teorie.
Ještě, že jsem nedůslednej flegmatik. Proto moje dítě nebylo umíněný a nemělo zuřivý záchvatky.
Nebo je prostě po mně.
|
|
| Horama | 
|
(20.9.2011 9:17:22)
Jé, to je krásná myšlenka. To by přijatelně vysvětlovalo umanutost mojí dcery (2,5 roku). No tak si potrénujete, kdo je důslednější.
|
|
| Hilly. |
|
(20.9.2011 9:32:38)
Zajímavej pohled Možná by bylo lepší se nějak domluvit a přijmout určité kompromisy, ne? Netrvat na blbostech, například na pyžamu, když může spát nahý a tak
|
| withep |
|
(20.9.2011 10:22:09)
Hilly, jistě. Zpravidla postupuju tak, že mu ty kompromisy nabízím, snižuju požadavky... ale on na ně zpravidla nepřistoupí. Umíní si, že ho oblečeme. Variantu, že bude spát s holým zadkem, taky nepřijal. Jo, mohli jsme ho nechat být a on by s tím holým zadkem usnul. Ale když já nechci, aby děti usínaly samy a s pláčem, považuju za důležité, když se mezi námi něco pokazí, usmířit se hned, rozhodně ještě ten den.
|
| Žžena |
|
(20.9.2011 10:42:38)
Withep,
píšeš "Ale když já nechci, aby děti usínaly samy a s pláčem, považuju za důležité, když se mezi námi něco pokazí, usmířit se hned, rozhodně ještě ten den."
To je jasný. Ale uvažuju, proč bereš umíněnou scénku "chci abys mne oblíkla" jako ŽE SE NĚCO POKAZILO MEZI VÁMA. Mám pocit, že nebýt oblíknut maminkou a usínat sám jsou dvě rozdílné věci, které spolu nemusí nutně souviset. To, že ho máš ráda a že není sám, přece dáváš najevo jinými způsoby, než že mu ve všem vyhovíš, resp. že v nějaké drobnosti s ním vedeš rozsáhlá vyjednávání, která musí vždy skončit primárně uspokojením dítěte. To, že se neshodnete na jednom bodu denního programu, by normálně neměl být důvod k masivní frustraci a pocitu "chybějící lásky".
|
| withep |
|
(20.9.2011 11:41:33)
Žženo, jistě že se můžeme neshodnout na jednom bodě (normálně jich ovšem bývá víc). Jde o to, abychom šli spát v dobrém, a pokud tento pod časově koliduje s usínáním, hrozí, že v dobrém spát nepůjdeme. Já tedy jo, já se nad to dokážu povznést, ale malé dítě žije přítomným okamžikem, takže je možné, že v tu chvíli nějakou míru frustrace a nedostatku lásky zažívá.
|
| Žžena |
|
(20.9.2011 12:41:33)
withep,
a co se na to podívat z jiného pohledu, jak už tady Hilly a ještě někdo psal: prostě že nějaké oblékání je zástupný problém, který ve skutečnosti jen reprezentuje nějakou jinou potřebu dítěte v ten konkrétní čas.
Protože to, co je na jedné straně umíněné trvání na něčem a pak vyjednávání s matkou a nabízení alternativ... prostě může být tím dítětem třeba podvědomě nahlíženo jako večerní rituál "teď se o mne maminka stará, nabízí mi možnosti, dokud nesouhlasím, tak nabízí dál a je tu tedy se mnou" prostě jako náhražka pohádky nebo mazlení.
Dalším faktorem je, že dítě je tou dobou už unavené, což přispívá ke gradování celého problému a nemožnosti klidného řešení.
Nešlo by to třeba nějak večer popřeházet, aby prostě to pyžamo nebyl ten "poslední problém před spaním"? Nevím jak to máte s programem, koupáním, ukládáním atd., jestli by nestálo třeba za úvahu něco přehodit, modifikovat večerní rituály...
Nebo zařadit téma "pyžamo" přes den, něco si kolem toho "jako naplánovat", aby se dítě těšilo, třeba by to předešlo rozjetí toho kolotoče umanutosti, protože jak ta scéna jednou začne, tak to dobré řešení prostě nemá.
|
| withep |
|
(20.9.2011 14:56:00)
Zvlášť od té doby, co se narodila dcera, si dávám setsakra majzla, aby v tomto ohledu nepociťoval žádný nedostatek, diskuse o pyžamu opravdu není místo mazlení a pohádek, naopak před spaním čteme nebo vyprávíme pohádku, takže by teoreticky měl být motivovaný se honem obléknout. Je to hodně způsobeno únavou, taky muž včera prohlásil, abychom zařadili koupání a převlékání do pyžama hned po příchodu ze školky. Nějak se nám ale nedaří to celé posunout, příchod domů, večeře, koupání. Každopádně není umíněný jen večer, tu a tam něco si najde v kterýkoliv denní čas.
|
| Žžena |
|
(20.9.2011 15:45:36)
withep já to nemyslela tak doslova, že mu chybí čtení pohádek nebo mazlení (rozhodně si nemyslím, že se mu nevěnuješ), ale prostě že mu chybí NĚCO - nevím co (ty pohádky jsem uvedla jako příklad), ale můžže to být z našeho pohledu úplná malichernost, a ačkoli děláš maximum co můžeš, tak to prostě nepadá na úrodnou půdu.
|
| withep |
|
(20.9.2011 16:49:26)
Obávám se, že asi ani on sám neví, co to je. Snad na to brzy přijdeme
|
|
|
|
|
|
| Hilly. |
|
(20.9.2011 11:44:22)
Otázka je, jestli tímto jednáním nechtěl rodičovu pozornost a lásku přitáhnout, páč byl momentálně nějak citově deprivovaný(a nemusí to souviset s vnějšími vlivy, jenom momentální zvýšenou potřebou lásky)
|
| withep |
|
(20.9.2011 15:03:26)
No jo, ale momentálně každý večer? Nebo momentálně před každým jídlem .
|
|
|
|
| Hilly. |
|
(20.9.2011 11:40:56)
jj, to já jen tak teoretizuju
|
|
| Lucíček a dva lupínci | 
|
(20.9.2011 14:09:40)
S tím souhlasím.
Opravdu je pro mě důležité, aby dítě vědělo, že i přes křik a občasné plácnutí ho miluju.
Aby věděl, za co byl potrestaný a že by býval nedostal, kdyby neudělal to a to.
Když mu vysvětluji, proč to dělám, chci, aby se mi díval do očí a poslouchal mě.
|
|
|
|
| Roya | 
|
(20.9.2011 9:33:23)
Withep, taky se mi vrací přesně to samé jednání, jaké uplatňuji na synovi já. Takže si můžu krásně zkontrolovat, co je v pořádku a co ne. Poslední dobou jsem "byla naučena", že nesmím propadnout emocím - jakmile reaguju (samozřejmě negativně) emocionálně (samozřejmě pod rouškou racionality), dostanu to "sežrat". Jakmile dovolím, aby se mě jeho chování osobně dotklo, je konec s autoritou. Když to zvládnu bez toho - ejhle změna!
Každý holt máme nějakou učební látku...
|
|
| cyann |
|
(20.9.2011 9:38:05)
Na tohle jsem si přesně přišla v praxi, když byly synovi necelé tři. Taky jsem pekelně důsledná až umanutá stejně jako on, což vedlo k naprosto neřešitelným situacím a eskalujícím konfliktům. Jednou jsem pozorovala kamarádku, jakto že jí to s jejím synem tak jde, a pochopila, že se prostě občas musím "snížit" ke kompromisu. Pomohlo to. A pomohlo mi tohle poznání dokonce i v mých vztazích s jinými lidmi... Jedním důsledkem je tedy to, že teď už starší a pekelně inteligentní syn se mnou debatuje a pokouší se vyjednávat o lecčems, ale máme jasně dáno, co jsou základní pravidla, s kterými se nedá nic dělat, a co můžeme rozhodnout "spolu". Zatím to funguje dobře.
|
|
| Lída,3 kluci a holka | 
|
(20.9.2011 9:52:39)
Řekla bych, že v tomhle věku je umíněná naprostá většina dětí
|
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(20.9.2011 10:03:01)
Když rodič není důsledný, dítě nemusí být umíněné, protože nedůsledný rodič mu to pyžamo prostě natáhne a dítě tedy není nuceno trvat na svém. Podle mě to není nápodoba, ale důsledek důslednosti.
|
|
| Kahlan+5 | 
|
(20.9.2011 11:44:59)
Withep, presne tohle mne napadlo pri vychove syna. Cim duslednejsi jsme byli, tim zatvrzelejsi a umanutejsi byl. Takze ja jsem od jiste doby na rady DUSLEDNOST JE ZAKLAD alergicka, protoze prave v nasem pripade nase duslednost jen zhorsovala.
|
|
| gf fgfhf |
|
(20.9.2011 13:28:07)
To znám, synovi jsou 4 a je línej se doma sám oblkéat, pustí to jeho já to neumím a musíš mi pomoct a ty jsi me svléka tak mě musíš ty do pyžama obléknout a pod. Taky už jsem párkrát vyhrožovala, že zněj udělám malé mimino s plenkou, taky to nikdy nezabralo, syn je chytrej a ví, že je to jen vyhrožování, že bych nu jí fakt nedala, u nás funguje vždy nějaká motivace. zrovna včera se nechtěl obléct do pyžama tak jsem mu řekla, že jdu do pokoje číst pohádku sestře a že má 5 minut na to aby se oblékl, jinak má můlu a pohádku neuslyší. Vždycky dle situace musím vymslet nějaké lákadlo. I sem mu jednou řekla, když chtěl, abych ho obléka a stávkoval, tak že ho teda obléknu, ale že on na oplátku bude oblékat mě a to se mu nechtělo tak se radši obléknul sám.
|
|
| Lucíček a dva lupínci |
|
(20.9.2011 14:05:51)
Withep,máme to teď v bledě modrém....
Malej se najednou sekne a je téměř nadlidský výkon s ním hnout.
Tak třeba dnes cestou ze školky...prostě si tu kapuci nenandá a mít jí nebude a hotovo. Nejdřív jsem v klidu vysvětlovala, proč jí mít musí...no ve finále už jsem docela pěnila. Protože nám ale jede autobus a hrozilo, že nám zdrhne, zcela nevýchovně jsem mu dala na výběr..buď si tu kapuci oblékne nebo si zkrátka nepustí tu krásnou novou pohádku, co mám pro něj v tašce. A jak to šlo.
Tohle byla ale výjimka...nesnáším věci "něco za něco", příkazy a zákazy...sama s tím mám problém.
Spíš se snažím jít cestou dohody. Příklad...já obleču jednu ponožku a protože seš moc šikovnej, tak zkusíš obléct tu druhou, aby to nožičce nebylo líto a bylo jí teploučko....kupodivu to zatím zabírá.
Ale nerva teď máme doma taky... .
|
| withep |
|
(20.9.2011 14:57:35)
Ty ponožky zabíraly asi před půlrokem, teď už ne
|
|
|
| Winky | •
|
(20.9.2011 14:09:04)
nevím jestli jsem dokonale (nebo alespoň dostatečně) důsledná. Nezdá se mi že by moje děti byly nějak extra umíněné. Ovšem zdá se mi že ochořely "selektivní hluchotou" a cokoli chci já, matka, je pouštěno jedním uchem dovnitř a druhým ven, zatímco šustění pytlíku s bonbony nepřeslechnou přes 3 pokoje
S dětmi diskutuju (na vkus mých rodičů až moc, na vkus mých dětí málo), ale taky jsou situace (přesně jak tu někdo psal - není mi dobře, nemám čas apod.) kdy autoritativně určím co bude a co ne a zkouknu dvojici našpulených tlamiček. Ovšem záchvat umíněnosti jako takový to teda neprovází.
Teď mě ovšem trápí synkovo chování ve školce - doma tvrdí že se na školku těší, že tam bude, že nebude plakat, že bude normálně jíst.... prostě klasika věci (je tam jen do oběda, spaní po něm nechci a ani ho tam nenechají - má 4h docházku). No a už 3x mi učitelka volala že prostě hrozně brečí, nejde uklidnit, jen řve a řve. Když pro něj přijdu, do 2 minut je po breku a dál je pak už veselý. Učitelka mi tvrdí "že je toho na něj moc, je unavený". Ale já fakt nevím co víc mám pro to udělat aby v té školce byl. Chodí spát odpoledne, v noci spí taky dobře, ráno vstává ok (v sedm což mi nepřijde extra brzo), snídá. Vzor v sestře má docela dobrý - chodila do té samé školky - a s ním jsem ji tam ráno vodila a odpoledne vyzvedávala takže prostředí zná velmi dobře, vypráví mu o tom hezky, sama teď už chodí do školy takže je taky dopo pryč. Tak nevím jestli je to v té učitelce že ho neumí zvládnout (ale to bych neřekla, chová se k němu hezky, i děti chová když pláčou apod., snaží se), nebo ........ Jo a nechce tam nic jíst (přitom doma takřka "žere").Doma se synem domluva je, sám říká jak tam bude chodit a pak zas řev. Jsem z toho unavená, vynervovaná, potřebuju mít jistotu že když odjedu (jezdím učit) tak že nebudu muset hnát zpátky kvůli řvoucímu dítěti.
|
|
| Arien | •
|
(20.9.2011 22:22:37)
Asi už to tady padlo, ale já myslím že s tou důsledností se to zas nemusí dodržovat ji u všeho na 100%. Dítě není robot aby jen plnilo pokyny, zcela zákonitě se právě v tomto věku začne prosazovat a snažit vyjednávat.
Já se ztotožnuji s tím že jsou určité věci které jsou dané a o kterých se nediskutuje, zejm. co týče bezpečnosti apod. U věcí u kterých "o nic nejde" se to dá řešit různě. Myslím že není nutné aby vždy prosadil svou rodič a paradoxně myslím že to ani není zcela výchovné. To neznamená že má "vyhrát" dítě, ale nejde přece o souboj. Do života mu bude mnohem prospěšnější naučit se kompromisům a prosazovat se
Taky mám doma zarputilého umíněnce a podobné střety končívaly až hysterickým záchvatem. Já se snažím většinou nabídnout třetí možnost nebo dát vybrat z jiných dvou alternativ. Záleží na konkrétní situaci, co a proč nechce apod. Na našeho zarputilce to velmi dobře zabírá. Např. ve zmíněné situaci by se dalo říct, dobře já ti obleču vršek a ty si obleč kalhoty. Nebo navrhnout at si obleče tepláčky.
Většinou se snažím konfliktním situacím spíš předcházet. Prostě "odeberu" předmět sporu. Pokud už k němu dochází změním zcela téma, např. bych přešla na to co chceš k večeři nebo jakou pohádku? Pokud se to něčím přeruší, syn často zapomene na to co původně nechtěl udělat.
Taky např. neříkám obleč si tričko, ale chceš žluté nebo zelené tričko ? Dítě má možnost volby a vznik konfliktu se tím výrazně eliminuje. Takže bych to zkusila podobně s tím pyžamkem - nikoliv obleč si pyžamko, ale které si dnes oblečeš pyžamko ? Prostě zkusit dávat dítěti možnost se o něčem rozhodovat.
Ale tady může jít i oněco jiného, třeba má potřebu se cítit jako mladší z nějakého důvodů, nástup do školky apod.
|
| Pawlla |
|
(21.9.2011 6:19:17)
Arien,je vidět,že taky nechápeš pojem důslednost.To je právě ta hysterie kolem dětí,že se vyloženě bojíte takových slov.Takže znovu,důslednost není boj,neznamená,že musíš na dítě křičet příkazy a ono je musí splnit,protože jsi to řekla.Ty můžeš dát dítěti volbu,chceš to nebo tohle,nebo řekni samo a pokud to takhle řekneš napoprvé,jsi důsledná.Důslednost není nic jiného,než,že stojíš za svým rozhodnutím a může to být ano,ne nebo třeba nevím promluvíme si o tom a rozhodnu se,anebo rozhodni se sám(sama).Čím je dítě menší,tím víc je pro něj maminka "bůh".Nejhorší co můžete udělat je,že budete neustále měnit svoje rozhodnutí a k tomu jej naučíte,že ty rozhodnutí budete měnit podle intenzity křiku,to pak máte dobré oba.Jo něco jiného je to u starších školních dětí,ano tam už je nějaká diskuse a můžete změnit svoje rozhodnutí na základě nějakých argumentů,které dítě předloží,to je zase něco jiného,ale dvou až tříleté dítko opravdu neví víc než maminka,nevím proč se toho pořád bojíte,to není znevažování dítěte,to je přirozený vývoj,prostě nemá ještě ten rozum,ani zkušenosti.
|
| Žžena |
|
(21.9.2011 8:37:13)
Tříleté dítě nemá zkušenosti, ale má svoje přirozené potřeby a preference (které ani rozumná zkušená matka nemusí hned pochopit) a já tedy vnímám naslouchání i takto malému dítěti jako dost důležité - v mnoha situacích. Situací, kde "dospělá zkušená rozumná" matka něco dělala nějak "protože v principu ona je ta dospělá a rozhoduje a tudíž jedná vždy správně" a děcko ve skutečnosti potřebovalo něco úplně jiného (akorát že podle matky nemá nárok na vlastní preference) je kolem nás taky hafo.
Když použiju taky příměr s večeří, tak s tím má zase osobní zkušenost manžel, jehož "dospělá zkušená" matka večeře řídila pevnou rukou co do volby jídla a do zkonzumovaného množství, takže se pravidelně stávalo, že manžel coby dítě se večer u stolu pozvracel (poté, co nebylo bráno v potaz jeho konstatování, že už je sytý a musel pokračovat v jídle, protože byl moc malý a neměl nárok množství jídla na talíři určovat) nebo skončil s křečemi v břiše (protože coby dítě neměl možnost ovlivnit to co naservírováno dostal a jeho rozumná matka zhodnotila, že mléko je zdravá věc a dítě ho prostě pít musí... akorát že muž má intoleranci laktózy a i další potraviny mu dělají zažívací problémy...).
Problém s tím rozumem a zkušeností matky prostě tkví v tom, že ne každá matka je rozumná skutečně a zkušená v těch správných věcech a často to je prostě tak, že matky pod dojmem svých (často domnělých) zkušeností či pocitu moci trvají bohužel na věcech, které dítěti ku prospěchu nejsou.
|
| Pawlla |
|
(21.9.2011 9:35:10)
Ženo,ale já se s Tebou o tom nehádám,podle mě rozumná matka vždy přemýšlí,jaký dopad bude mít to či ono na její dítě a podle toho se rozhodne.Rozumově je na tom lépe,to snad uznáš.A Tvůj příklad zase neberu já,protože matka,která do dítěte cpe jídlo,přestože se pozvrací,nejedná rozumově.To je na hranici týrání a s důsledností to nemá nic společného.
|
|
|
| Arien | •
|
(22.9.2011 1:37:40)
Pawllo asi si mně možná nepochopila, snažila jsem se říct de facto vlastně to samé. Důslednost ani výchova není boj. Za svými rozhodnutími si stojím, ale formuluji je tak abych předešla předvídatelnému konfliktu. Pokud nejde o zásadní věci jako bezpečnost, zdravní apod. Snažím se většinou dát dítěti volbu, nikoliv jen pokyn, na ten se totiž mnohem snadněji dítěti odpovídá ne, než na volby, a často to spolehlivě odvede pozornost od toho že něco původně dítě nechtělo udělat.
Nevím co je nedůsledného na tom, když místo toho že řeknu "vezmi si čepici", tak se zeptám zda si chce vzít zelenou nebo modrou. je to jen příklad, těch možností jak se vyhnout předvídatelnému konfliktu u dítěte které má "období ne" je určitě spousta. Moje děti tím pádem nekřičí a nemusím na základě toho svá rozhodnutí měnit.
Myslím že ani navržení kompromisu nejlépe spolu s logickým nebo oprávněným zdůvodněním také není nedůslednost. Je to respekt k dítěti, myslím že musí vědět že není jen v pozici toho kdo musí poslouchat, ale že se bere v potaz i jeho názor. Dítě se tak učí prosadit své požadavky nikoliv ječením a vztekáním, ale dohodou a že se dohoda se musí dodržet a také se učí činit ústupky. Což si myslím že je pro život prospěšné, rozhodně více než jen poslechnout na slovo co se mu řekne. Samozřejmě záleží taky na konkrétní situaci a věku i povaze dítěte. Ale se mnou už zdatně vyjednává a argumentuje 4leté dítko, takže nemyslím že je to jen případ starších školáků a vidím že podobně začíná přistupovat k mladšímu sourozenci např, při sporech o hračky - hledá kompromis nebo dohodu.
Taky v některých situacích kdy čekám odpor, oznámím to dětem dostatečně s předstihem s tím že jim dám ještě určitý čas to vstřebat. Např. neřenu najednou teď jdeme domů z hřiště, ale s určitým předstihem oznámím - ještě se můžete 2 sklouznout a pak jdeme domů. Případný konflikt to taktéž výrazně eliminuje.
Snažím se jen nabídnut zakladatelce či jiným možnost řešení, které u nás funguje. Ale je fakt že na každé dítě třeba platí něco jiného. Mám dítě u kterého konflikt u i třeba banální věci dříve vedl k hysterickému záchvatu se zvracením, počůráním, bušením hlavou do podlahy apod. U něj se po zlém nic nepořídí,a ty záchvaty byly fakt nebezpečné. Kdo takové dítě nemá tak možná nepochopí. Poté co jsem zcela změnila přístup zejména ve formulacích a podání toho co po němm chci, tak zcela vymizely. Neustupuji, protože prostě není třeba. Je fakt že je to někdy tak trochu manipulace s dítětem a chce to i dost invence neustále něco vymýšlet ale funguje nám to.
|
| Pawlla |
|
(22.9.2011 6:26:24)
Arien,tak nevím,ale spíš si nepochopila Ty mě,já píšu,že dát dítěti volbu v viz.čepice není nedůslednost.Není nedůslednost říct ano ani ne ani vyber si sám.Zkus si moje příspěvky ještě jednou přečíst,nede o to co dítěti dovolíš,klidně všechno,pokud je to možné,ale jde o to,že neměníš své rozhodnutí a dítě se na Tebe může spolehnout.To je důslednost.
|
|
|
|
| withep |
|
(21.9.2011 10:14:06)
Arien, souhlasím s Pawllou, důslednost není vždy o všem rozhodovat a trvat na tom, aby bylo vždy po mém. Důslednost je, že když už něco rozhodnu nebo když už se na něčem dohodneme, pak na tom trvám. Dát na výběr je dobrý způsob, jak dítě zapojit, přidělit mu část zodpovědnosti - když už si to pyžamo vybral sám, bude ochotnější si ho obléct. Já jsem ale popsala případ, kdy to nezabralo (asi i kvůli únavě, ale myslím, že hlavně kvůli tomu kopírování naší důslednosti ). Odvádění pozornosti, to je tak na hraně. Pokud odvede pozornost od patové situace a pomůže rozhýbat dění, je to ok. Ale nerada bych odváděla pozornost od toho, co je třeba udělat. Připadá mi to trochu jako manipulace, jako že vlk se nažere a koza zůstane celá. Nejde mi jen o to, aby si teď oblékl pyžamo, ale taky (možná víc) o to, aby přijal za svou povinnost se oblékat sám.
Když mi bylo pět, dostala jsem spálu a doktorka mě poslala do nemocnice. Já jsem plakala, že tam nechci, že tam budu sama. Máma, aby mě uklidnila, mi řekla, že se půjdeme podívat na vláčky. Cesta do nemocnice totiž vede kolem nádraží. Byl to podraz, ale důležité prostě bylo, abych na chvíli přestala řvát a dělala, co je třeba  .
|
| Len |
|
(21.9.2011 10:16:20)
Whitep, taky jsem mela spalu, nekolikrat a do nemocnice me proste mamka nedala, protoze bych z toho mela trauma. Domluvila mi denni injekce u doktorky. Kdyz se mi dite neceho boji, tak jde i pro me veskera duslednost stranou.
|
| Pawlla |
|
(21.9.2011 10:21:53)
Len,ale zase,co je na tom nedůsledného?
|
| Len |
|
(21.9.2011 10:26:30)
Pawlo, treba neuposlechnuti ""autority"", teda doktorky. Whitep napsala, ze to bylo treba, takze proste jeji maminka byla dusledna. Tak to chapu ja
|
| Pawlla |
|
(21.9.2011 10:28:36)
Len,maminka se rozhodla podle svého neljepšho svědomí a tak to udělala,neposlechnutí doktorky není nedůslednost,maminka rozhodla a tak to udělala.
|
| Len |
|
(21.9.2011 10:32:54)
Pawlo, tak to ja nevim, co to vlastne ta duslednost je
|
| Pawlla |
|
(21.9.2011 10:36:04)
Aha tak znovu,důslednost je,když si stojíš za svým rozhodnutím a to může být jakékoliv.Ano x ne x vyber si sám(sama) x teď nevím,řeknu Ti to později,to je jedno.Nedůslednost je dvakrát ne a po jednom hysteráku"no tak jo" ať je klid.
|
| Len |
|
(21.9.2011 10:38:17)
Pawlo, aha. Tak to jsem taky asi dusledna
|
| Pawlla |
|
(21.9.2011 10:41:49)
Len,taky si myslím,že jsi,jenže tady v tom "respektujícím"prostředí se hodně lidí toho slova bojí a myslí si,že důslednost je,pokud dítěti říkaš jen ne a proto,že jsem to řekla, a to fakt ne.
|
|
|
|
|
|
| Jiřule a 3 skřítkové | 
|
(21.9.2011 10:36:36)
Len tak když jde věc vyřešit jinak-jako třeba injekce každý den dojíždět tak to není nedůslednost ale kompromis který je nejlepší pro dítko podle maminky. pokud bude dítě potřebovat oepraci slepáka tak ho tam zřejmě maminka necá at chce nebo nechce(dítě)
|
|
| withep |
|
(21.9.2011 16:10:12)
Len, byl to myšleno jako reakce na radu... ehm, koho už nevím ... odvést pozornost a tak dosáhnout svého. Psala jsem, že tohle praktikovat odmítám, že to beru jako manipulaci. A vlastně mi to ani nepřipadá důsledné - když to dítě oblbnu, aby udělalo, co chci, bez toho, aby si uvědomovalo, co dělá.
|
|
|
|
|
| Arien | •
|
(22.9.2011 2:18:34)
Whitep myslím že na to vlastně máme dost podobný názor, odváděním pozornosti jsem ani tak neměla na mysli neudělat co je třeba, ale odlehčit situaci nebo přerušit - v našem připadě spirálu nastupujícího záchvatu. Většinou se k původnímu tématu vrátím za chvíli ale zkusím to třeba někdy podat jinak.
Souhlasím s tvou teorií že některé děti vlastně tu důslednost rodičů přejímají. Takže čím víc na něčem trvá rodič, totéž napodobuje dítě a to je pak uzavřený kruh, kdy je potřeba hledat ty cesty jak to prolomit. Přemýšlela jsem totiž dříve nad úplně tím samým, viděla jsem na synovi vlastně v určitých momentech svůj odraz a říkala jak po něm můžu chtít aby nelpěl na tom co chce, když já se chovám stejně a on vlastně dělá to co já.
Jak píšu výše u nás byly k tomu ještě těžké hysteráky, tak jsem se musela naučit dost improvizovat. Ona to manipulace někdy je, ale spíš možná někdy víc motivace, ta funguje nejlíp, jen se někdy musí najít ta správná. Nejlepší je, když si nakonec myslí, že to tak vlastně chtěl sám :))
To co píšeš s tou nemocnicí to považuji ale za něco jiného - to fakt spíš podraz. Něco podobného bych neudělala, protože to by mi syn přestal věřit. I když asi jsou situace kdy to člověk prostě udělá. Děti si ale tohle pamatují dobře, sama jsi toho důkazem.
Každopádně prolomování napodobování vlastní důslednosti je oříšek, vím o tom své, takže přeji hodně štěstí ať najdete tu svou metodu :))
|
| Arien | •
|
(22.9.2011 2:31:39)
Ještě přidám jednu historku z dneška:
Syn si večer po příchodu domů nechtěl sundat boty, ať to udělám já. Viděla jsem začíná ukňouravát, tak jsem mu řekla - asi jsi dnes dost unavený tak jednu vyzuješ ty druhou já, a rozpočítala jsem je ententýky ... kterou on a kerou já. Syn se rozesmál, "ukňouránek" byl najednou fuč. Tak mu říkám - ale jestli jsi tak moc unavený že si nemůžeš ani vyzout botičky tak to musíš jít hned spinkat, ale jestli tak moc unavený nejsi tak si ještě můžeš před spaním přečíst pohádku. Řekl že raději teda pohádku, vyzul si (už bez diskuze) sám boty a šel se sám převlíct. Takže já nevím jestli jsem důsledná nebo ne, prostě snažím se vše řešit jak mi napovídá intuice.
|
| Pawlla |
|
(22.9.2011 6:22:12)
Jsi.Řekla jsi jednu botu já,druhou ty a stalo se.Pokud bys sundala jednu a za mohutného řevu pak sundala i tu druhou,jsi nedůsledná.
|
|
|
|
|
|
| Lena | •
|
(29.1.2012 0:09:05)
Tak ja je necham zavodit. Chodim a jako pro sebe si povidam, ze je tak malej, tak to nemuze umet, protoze kdyby to umel, tak by to urcite stacil do 16. A zacnu pomaloucku pro sebe pocitat.
Do kolika to pyzamo prinese? Stihne to do 16? Do kolika si navlekne kalhoty? Stihne to do 16? HURA! Rekord! Dneska do 15!
Tohle mi funguje i na 7 letou.
Ale nenecham je zavodit mezi sebou, kdyz jedno je starsi a sikovnejsi a vzdycky vyhraje. Nis jim za to nikdy nedavam a neslibuju, jen je chvalim a vypravim tatinkovi, jaky rychlik dneska byl, lamal rekordy!
|
| Lena | •
|
(29.1.2012 0:10:21)
Naspala jsem to asi nekam, kde to nema co delat - tady slo o dusledne rodice a uminene dite.
|
|
|
|
To by mohlo vysvětlovat mnohé u nás
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)