| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím

 Celkem 83 názorů.
 MarianaN 


Téma: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:00:23)
Dobré odpoledne.

Vím, že člověk nemá právo kohokoliv nutit, když sám nechce, byť by se jednalo o rodinu. Ale jak je to v případě, že některý člověk se odmítá léčit, jeho stav se rapidně zhoršuje, což má přímý a silný negativní vliv na jeho nejbližší rodinu. Jedná se o problémy finanční (dlouhodobá nemocenská), psychické (ignorace proseb a domluv a následná šílená bezmoc a deprese), časové a organizační (minimální podílení se na chodu domácnosti, nutná péče navíc atd) a další. Rodinu tento stav pomalu rozkládá. Podotýkám, že se jedná o nemoc léčitelnou. V případě neléčení jsou ale často komplikace obrovské a vedou až k invaliditě (k čemuž již v tomto případě zčásti došlo).
Má někdo právo v takovém případě požadovat po členu své rodiny, aby se léčil, navštěvoval lékaře - prostě svůj stav řešil dříve, než se stane plným invalidou?

Moc díky za názory a příp. zkušenosti. MN
 katka * 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:02:34)
nevím o co přesně se jedná (cukrovka? deprese? manická porucha?)
každopádně, pokud je člověk svéprávný, tak vynutit léčbu nelze. Můžeš maximálně přemlouvat a přemlouvat, případně vyhrožovat léčebnou...
Je mi to líto...~6~
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:05:05)
Je to cukrovka s několika komplikacemi. Reálně hrozí amputace končetin. Je to snad za minutu dvanáct, ale bohužel...
 Inka 
  • 

Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:08:13)
Tak to je asi cvok, když si chce nechat uříznout nohu, léčby cukrovky není nic tak šílenýho. Šla bych od něj.
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:14:43)
My jsme jeho pokrevní rodina, tohle tedy nepadá v úvahu. Jedná se o blízkého příbuzného, nicméně já nejsem z jeho nejbližších. Jeho nejbližší jsou na tom psychicky velmi špatně a my jako "druhá vlna" to už taky chytáme. Kdyby se jednalo jen o něj - člověk si řekne, opravdu nemůžu nic dělat, jeho volba. Jenže s ním to odskákavají další osoby, které miluju. A tam je to mnohem těžší. Ti si to totiž sami nevybrali ~7~
 Inka 
  • 

Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:16:48)
Uznávám, že je to velmi těžký, ale ty ostatní osoby by se od něj měli odpoutat
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:20:53)
Tohle se opravdu nestane ~d~
 Líza 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:22:09)
Mluví s váma? S kýmkoli? Když se bavíte o něčem jiném než o nemoci a o léčbě, zajímají ho jiný věci? Baví se, dělá co má rád, kontaktuje se s lidma? V noci spí? Jí?
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:31:03)
Je to spíše introvert. Vždy byl. Nikdy neměl moc přátel, poslední roky se dost izoluje. S blízkou rodinou se bavil, ale poslední dobou už jen křičí, protože ty problémy narůstají ze všech stran. Má podle všeho velké fyzické bolesti, takže má rád klid, rád se toulá sám. Věnuje se kutilství, houbaření, občas vaření. Lidem se ale dost vyhýbá a co je zvláštní, přestože je přesvědčený katolík, už nekolik let se panicky vyhýbá kostelu.
 Líza 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:32:17)
Hm, chápu že máš o něho strach. Nemá někoho... někoho klidně i ve vzdálenější rodině, pro koho má slabost?
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:40:11)
Zkoušeli to snad už všichni ~d~ Včetně jeho dětí. Opravdu nevíme. Určité zdravotní problémy odmítal řešit už v době, kdy mu bylo kolem třiceti. A to tehdy prožíval jinak docela spokojené a klidné období. Za těch dvacet let se mu ty neřešené zdravotní problémy ovšem rapidně nasčítaly a zhoršily.
 Dalalmánek 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 16:54:08)
Setkala jsem se nedávno s člověkem, který věděl několik let o nádorovém onemocnění a nechal to dojít až do smutného konce, ačkoliv před těmi zhruba třemi lety, kdy bylo poprvé vysloveno podezření, bylo jistě plně vyléčitelné.
Byla to velká zátěž pro rodinu.
 Ivevvvka 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:04:55)
Dalalamánku, v případé rakoviny od té doby, co léčbou prošla moje babička a v důsledku léčby neozkoušenými preparáty se utopila ve vlastním těle, prakticky ve stejnou dobu, co by zemřela, kdyby se neléčila, takové rozhodnutí dle mého náleží jen do rukou toho nemocného. Mimochodem, to, co tu píšu, víme od doktorů, kteří sami nevědí, jak ktomu došlo. Prášky se normálně dodaly do nemocnic, prověřovaly se až následně. A řekli nám i o té stejné délce života. Možná by se jí bolesti zhoršovaly, ale zdá se, že by to nebylo tak hrozné, jako vedlejší účinky, kterými prošla~a~.
 Ivevvvka 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:29:21)
Valkýro, to je jasné, ten náš případ je specifický v tom, že lékaři z toho byli tak v šoku, že nám to vśechno vykkopili, že je to důsledek léčby. Že se vlastně otrávila těma lékama ( nebyla jediná, co vím). Dostala léky, pustili ji z nemocnice, žila normální život, dva měsíce a najednou měla zničehonic plíce plný vody. V době, kdy to vypadalo, že je ze všeho relativně venku a začíná žít normální život, kdy nebude zvracet po chemoterapiích, nebude řešit, źe se nemůže najíst, protoźe má pusu plnou aftů, nebude jimzmáhat taková únava, źe nebude schopná vyjimt z bytu. Tohle všechno měla z léčby. Když jí na tu nemoc přišli, nebylo jí nic, jenom jí trochu zfialovělo jedno místo na noze. Byla aktivní, čilá, se spoustou kontaktů, všechno zvládala. To já ji přiměla, aby o té noze dr. řekla. Dodnes jsem si to nepřestala vyčítat, protože kdyby to neřešila, mohla tu poslední dobu strávit doma, navštěvovat se s kamarádama, žít plnohodnotný život. Tu trosku, která se nám z nemocnice vrátila, mám před očima pořád. Takže za mne, nikoho do léčby nenutit. Je to jen a jen jeho život. Jasně, má rodinu a děti, ale třeba v případě té rakoviny, tou bolestí bude muset projít on a ne jeho rodina ( pokud tedy bereme v potaz, že zemře tak jako tak, jen dříve nebo později). Pokud by byla nemoc v úplně počátečním stádiu, asi by to bylo jiné, ale jak to á laik vědět, že jo. U té cukrovky je to jasně něco jiného, teda trochu, ale stejně, ve věcech zdraví bych radila akorát tk, že mám známého výborného odborníka, když budeš chtít, domluvím ti to u něj. Jinak bych mu do toho ale nemluvila.
 Dalalmánek 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:32:37)
Aha, tak ona chemoterapie má prostě těžké vedlejší účinky a u starého organismu se snáze projeví. Některá cytostatika poškozují ledviny, jiná plíce, srdeční sval... Prostě jsou to prudké jedy - léčba a její přínos se proto citlivě zvažuje.
Jak nám říkaly ve škole: chemoterapie je sypání otráveného zrní hejnu slepic. Ty žravé a dravé (nádorové buňky) se nazobou nejvíce a proto zahynou, ostatní se možná nějak zvetí...
 Dalalmánek 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:34:39)
Chápu, že v tomto případě by asi bylo lepší babičku cytostatiky neléčit. Lékaři se ale určitě rozhodovali podle svého svědomí, nelze dopředu předvídat.
V tomto světle jsem čím dál více ráda, že moji babičku s nádorem se onkologové na žluťáku rozhodli neléčit. I když komunikace mohla být lepší...
 Ivevvvka 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:43:25)
Dal, jasně, a to je právě ono, že kdybych ji k tomu doktorovi nedotlačila, tak ona by ani nevěděla, že je nemocná, nic ji nebolelo, žádné obtíže neměla. Jediné, co ji na té nemoci bolelo, byla ta léčba. Vzhledem k době dožití se obávám, že zemřela dřív, než by ji ta neléčená rakovina vůbec začala bolet, no.
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:36:23)
Problém také je, že ta nemocenská je směšně nízká. Bydlení té rodiny má jednu zásadní vadu a ta bez financí řešit nejde. Ta vada je ale všechny omezuje v každodenním běžném životě - v provozu kuchyně a koupelny... A trvá to už delší dobu...
 CPO 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:41:18)
Marianno, a jak přesně stojí ten problém?

Když se nebudeš léčit, umřeš a nám všem tu bude smutno?
..., nemůžeme předělat koupelnu a ostatní tu kvůli tobě shnijí ve špíně?
Omlouvám se že to píšu tak zjednodušeně - ale dalo by se to takto věcně s tím člověkem probrat? Resp. buď věcně nebo emočně, podle toho, jaký je typ?

Prostě, vím, že třeba některé sebevrahy zastaví "No tak si skoč, nám je to jedno, ale už to proboha udělej a neotravuj nás s tím, že "skočíš"." Pak si uvědoměj, jak je to absurdní.
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:49:49)
Je to všechno dohromady ~d~ Je dost výbušný, přitom ale prakticky orientovaný, o problémech nechce mluvit, možná to pořádně neumí... Mnoho lidí to s ním zkoušelo - od dobrých rad až po rázná slova, protože i jim ty nervy už ruply ~d~ Apelovali na jeho zdraví i na psychiku a život těch nejbližších. Vše marno ~a~ Na slušná slova reaguje slovní agresí nebo odchodem.
 CPO 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:54:09)
"Na slušná slova reaguje slovní agresí nebo odchodem."

Čili to je prostě ten případ. Nemoc nesmí být zástěrkou pro vydírání blízkých.
 Ivevvvka 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 18:21:18)
Mariano, jestli to chápu dobře, tak té amputaci se zabránilo, nebo mu v dohledné době hrozí? V tom prvním případě bych to brala tak, že rodina získala čas, který by mu měla dát, aby si to stihnul promyslet. Chlapi nemají rádi, když se do nich "hučí". Musí mít čas, aby s tím, co mu předkládá celá rodina, mohli přijít sami jako s převratným objevem. To za prvé. Za druhé, on je na inzulinu a ten nebere? Protože jinak, padesátiletý chlap na neschopence, pod tím já si nepředstavuju nějaké výlety za obžerstvím. On si vaří sám? Proć mu tedy manželka nebo děti nevaří dietu? Kdyź mu pětkrát denně přistrčí diabeticky nezávadné jídlo, popřípadě to budou držet s ním, to je neubude, tak ho tím přeci můžou i motivovat, ne? Jak se jedná o dietu, považuju to za věc v rukou manželky ~d~.
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 18:28:48)
Ta amputace mu hrozí. Jinak je na neschopence a cukrovku si opravdu neléčí. O jeho stravě moc nevím, bydlím jinde.

 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 18:31:10)
V této fázi už navíc není nutná jen léčba cukrovky, ale i těch přidružených komplikací.
 Ivevvvka 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 18:39:08)
No, jenže když neléčíš cukrovku, tak vlastně nemusíš léčit ani ty komplikace z ní, ona je způsobuje. Na co léčit žíly ( kupř.), když mu je cukr nadále rozežírá? Proč vynakládat námahu na soravení očí, když jejich postižení se bude nadále zhoršovat pod vlivem vysoké hladiny cukru? To zas není tak úp´ně od věci, že to přidružené nechce léčit. Správně si odvodil, že když neodstraní cukrovku, je jakákoliv další léčba zbytečná. Musí začít bojovat s příčinou, tedy cukrem, a tam má rodina absolutní a stoprocentní možnost, jak mu pomoct, aniž řekne jediné slovo~d~.
 Tečka 
  • 

Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 19:21:59)
rodina absolutní a stoprocentní možnost, jak mu pomoct

Ne, nemá ani náhodou. Pokud bude dotyčný chtít, tak si samozřejmě zajistí zakázané potraviny sám, leda by byl už upoután na lůžko.
Znám to ze svého okolí. Chlap s nemocnou slinivkou, za sebou už několik akutních příhod, pokaždé dr kroutili hlavama, že přežil. Má držet nutně dietu, takže manželka včetně dětí se stravují absolutně dietně (kdo zná, tak ví, co je to za děsnou dietu) a manžílek si klidně tajně kouří, pije, a kupuje si jídlo, které nesmí - no parádně zodpovědný, má totiž malinké děti.
 Ivevvvka 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 19:25:25)
Tečko, tenhle pán ale dle toho, co jsem četla, je na nemocenské a neholduje pohybu, tak předpokládám, že zas tolik možností nemá ~d~
 Ivevvvka 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 19:29:54)
A ještě, Tečko, vlastně to píšeš sama, slinivková dieta je hnus, tu ořed ním neutajíš. Diabetické diety si ani nemusíš všimnout, v tom je to u cukrovky mnohem snazší, taky píšu, že v případě diety při cukrovce má ta rodina tu moc.
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 19:54:10)
On ten příbuzný má povolené vycházky. Nicméně kdysi, co vím, hodně vařil sám a dle své chuti. Často to byla jídla hodně tučná a celkově ne moc zdravá. V současnosti tedy nevím, jakým jídlům dává přednost.
 Líza 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 18:32:59)
Ale co to znamená, cukrovku si opravdu neléčí? O stravě nic nevíš - to je ale v léčbě základ. Pokud má špatně kompenzovanou cukrovku na lécích (třeba i proto, že je nebere), měl by mít inzulín - nepíchá si?
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 18:45:24)
Nebere léky, ani si nepíchá inzulin. O stravě moc nevím, ale podle toho, jak se jeho stav zhoršuje, asi úplně ideální nebude ~d~ Ve vaření se tam střídají. Ale můžu zkusit jeho nejbližší přesvědčit, aby stravu ozdravili, pokud to tak není...
 Ivevvvka 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 18:49:50)
To mi tedy u cukrovky přijde jako úplně nejjednodušší a nejsnazší řešení. Ale i kvůli těm dětem, může jim to opravdu do budoucna zajistit, že to u nich nepropukne zbytečně brzy.
 Ivevvvka 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 18:34:21)
Jenomže léčba cukrovky je v první řadě ta strava. V druhé potom pohyb. Až když tohle nezabere, jede se na inzulinu. Takže o jeho stravě by se mělo v rodině mluvit především. Tak ať prostě celá rodina najedou přísně na cukrovkářský režim, to mu vůbec nemusí hlásit dopředu. Nekupovat alkohol, pokud je na tom špatně s nohama, tak určitě nechodí nakupovat sám, nemít doma pivo, ani colu, sladkosti před ním zavírat, asi bych vynechala i ovoce a bílé pečivo,. Když manželka uvaří pro celou rodinu dia oběd, tak přeci nemůže nic namítat, jedí to všichni, není to kvůli jeho nemoci. Prostě bych si to coby manželka nastudovala a už by to měla celá rodina zavedené dávno. Cukrovkářská dieta není žádné drama, je velice zdravá, a hlavně, jestli ji má v padesáti, je velká pravděpodobnost, źe to děti podědily, tak si tou dietou můžou oddálit obtíže, a když ne, tak pro ně aspoň bude jednou přirozená. Prostě ať mu nic nevysvětlují, načtou si to a udělají pro něj co nejvíc. Sama vím, jak je těžké a zraňující, když se všichni cpou sladkostma přede mnou a já nemůžu.
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 18:54:47)
Tak s pohybem je na tom špatně už od mládí. Od nějakých třiceti jen všude autem... Takže proto kondička nulová. A sladkosti u nich doma skoro nejsou. Ale přesný jídelníček opravdu neznám.

 Ivevvvka 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 19:12:26)
Tak tím líp, myslím ty sladkosti. Chce to celozrnné pečivo, ale opravdu celozrnné. Pak koupit kvalitní váhu a zjistit ( dá se i z internetu), kolik sacharidů může v jedné porci. Ať to zjistěj ty děti, mohlo by se jich to jednou týkat. Pohyb, zvlášť je-li tlustější, je i delší svižná procházka. Prostě po malých krůčkách a půjde všechno. Rozhodně líp, než se ho snažit přesvědčit o své pravdě, ať je ta pravda jakkoliv absolutní a platná. Jinak, ale, být tou rodinou, pomalu bych si zvykla na ten snížený rozpočet, jestli už má komplikace, tak ani po léčbě se nebude snadno vracet do práce a spíš musí počítat, že zůstane doma, bez ID.
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 19:24:28)
Ty nohy má v tak strašném stavu, že dost možná by nárok na částečný ID měl. Dříve se jednu dobu léčil, udělalo se mu hodně lépe. Pak ale přestal, nikdo neví proč. A už to trvá pár měsíců, jak jsem psala, kdy nebyl u lékaře a nekompenzuje si tu cukrovku.
 Dalalmánek 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:28:14)
No a právě takto možná uvažoval pán - a měl zbytečný strach z léčby.
Mnoho nádorů, třeba rakovina prostaty, dloho roste ohraničeně a hlásí se nespecifickými příznaky, popřípadě zvýšením určitých biochemických hodnot - u pánů se běžně preventivně vyšetřuje prostatický specifický antigen. Ve stadiu, kdy je nádor pouze v prostatě, stačí k vyléčení operace, někdy prováděná i laparoskopicky. Ve stadiu, kdy je rakovina rozeseta v kostech, se dá taky výrazně ulevit a prodloužit život, i když jen na omezenou dobu.
Nedokážu si představit, že by někdo dostal v rámci léčby nádoru v nemocnici "nevyzkoušený preparát". Možná byla babička zařazena do některé klinické studie, ovšem používané preparáty byly předtím roky zkoumány, než došlo na fázi klinických zkoušek. Utrpení a potíže mohly být důsledkem základní nemoci.
 Ivevvvka 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:36:07)
Dal, právě že stačí jedna taková zkušenost v rodině, a valnou část té skupiny k léčbě nepřinutíš. Já bych se léčit ška, já osobně ano, ale už nikdy nebudu nikoho nutit, aby léčbou prošel on. Prostě he to každého osobní rozhodnutí. Jinak, myslím, že jsi z lékařského prostředí, nemám důvod ti nevěřit, do studie určitě nebyla zahrnuta vědomě, ale na ty prášky v té nemocnici zemřelo víc lidí. Nechci být konkrétní, nechci nikoho poškozovat, pro to to nepíšu, to jen že ty informace nám dali sami léaři s tím, že jestli s tím chceme něco dělat, máme jejich plnou podporu. Prostě se asi může stát, že nějaký preparát se dostane do oběhu i bez toho předchozího schválení. Takhle jsem to myslela, že u nás to schvalovacím procesem procházelo až poté, co jim to dali, ne že to neorošlo standardním testováním.
 Dalalmánek 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:41:11)
Aha, tak to bude složitější...
 KoproFka 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 19:44:22)
Mariano, mám podobný případ v okolí - cukrovku si neléčil, dietu nedržel a oni mu tu nohu fakt uřízli! Nemohli jinak.

Takže teď je na tom ještě hůř, protože prostě a jednoduše nikam nemůže. Je to starý pán a v podstatě je na tom tak, že se dostane max. na zápraží u domu.
Chození o berlích mu jde špatně, už jen dostat se na WC je velký problém...

Nevím tedy nic moc o jeho duševních pochodech, ale je teď daleko nervóznější, díky té nemotornosti, kterou absence končetiny nutně přináší.~d~

 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 19:52:03)
Chudák pán ~7~ Je opravdu strašné se do takového stavu dostat...
 Markéta,kluci 10a 4 
  • 

Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:02:41)
Morální právo na to jistě má, jinak těžko někoho donutit se léčit. Ale zase na druhou stranu - píšeš dlouhodobá nemocenská - to lze být dlouhodobě na nemocenské, pokud se neléčíš?
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:06:07)
Podle všeho asi ano ~d~
 vlad. 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:55:12)
Marketo, to je zajimava otazka
 Kja 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 16:26:48)
To asi nejde, nemocenskou muzes cerpat rok, potom, pokud pretrvavaji potize, ktere brani v praci, musis zadat o ID, ale nikde neni psano, ze ho dostanes.
 Líza 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:03:44)
Požadovat můžeš cokoli. Donutit nelze.
 x x 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:03:48)
Hm, toto je skoro na psychologa, těžko říct, co se danému člověku honí hlavou. ~;((
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:09:00)
Ano, je možné, že ten člověk má třeba depresi. Jenže jak ho znám, k psychologovi, natož psychiatrovi ho zřejmě nikdo nedostane ani párem volů. Nedá se s ním už vůbec rozumně komunikovat. Vůči snaze pomoci a radám je již téměř agresivní.
 Líza 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:13:41)
Léky na depresi mu může napsat i jeho praktickej doktor.
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:17:33)
U toho už nebyl pár měsíců ~7~ Nejde k němu ani pro další léky, které potřebuje. Netušíme, proč...
 Líza 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:19:02)
No, já tuším, zabalil to.
Vídám občas lidi před/po amputacích v nemocnici.
Někdy mě chirurgové pozvou, ať přesvědčím pacienta, kterej amputaci odmítá, přestože ví, co mu jinak hrozí... Viděl jsem v týhle situaci dost lidí, kteří to prostě zabalí, s představou života bez nohy pro ně život skončil, není proč se ještě o cokoli snažit, šmytec.
 Líza 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:21:12)
Jen teda: myslím, že na konci všech konců jen ten člověk sám je ve svojí kůži. A když je to fakt vážný, měl by mít každej z nás možnost říct "já už nehraju". Aniž by se od něj kdokoli odpoutával.
Tak jako lidi nemocní rakovinou nejsou povinni nechat se operovat, ozařovat a chemoterapeutizovat, tak prostě existuje právo nenechat se léčit i v jiných oblastech.
Je to hodně zlý a je pravda, že následky pak nese i okolí pacienta. Věř ale, že především a nesrovnatelně víc je nese on sám.
 Winky 
  • 

Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 16:22:06)
souhlasím s Lízou, že každý pacient má právo odmítnout léčbu. ALE - musí pak nést ty následky (bolest, omezení schopností, pohyblivosti atd., často docela kruté), a to včetně toho, že si nebude moci nárokovat nezištnou pomoc svých bližních. Ta přijít může, ale nemusí, nicméně spíš asi bude takový člověk odkázaný na nějaké zdravotnické zařízení. Tj. když s ním nikdo blízký nezvládne manipulovat a nemocný nemá na to aby si zaplatil ošetřovatele u sebe doma, myslím že není možné aby trval na "důstojném umírání doma", když ty podmínky k tomu prostě neexistují.

Ovšem znám i příběhy, kdy lidé nemocní se léčit chtěli velmi, všemi dostupnými způsoby, na což měli taky právo, ale tu pečující rodinu to vyčerpávalo úplně stejně, možná ještě víc právě proto, že ten stav nemocného byl sice hrozný, avšak udržitelný, takže pacienta opečovávali dlouhé roky, s pocitem že ho nemohou nechat na holičkách (rozuměj v péči zařízení), když se ten nemocný tak snaží... těžká situace pro všechny, pečující se kvůli vyčerpání dostávají sami do okruhu těch, co by péči potřebovali....
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:25:53)
Ještě uvažuju nad krizí středního věku... V životě se mu pár věcí nepovedlo. A on není typ bojovníka. Prostě chlap, co se uzavře do sebe, neřeší nic, a je na ostatní dost nepříjemný. Možná svůj život nedovede ani řešit, ani přijmout. Co nechápeme, je, že mu není jasné, že neléčením se mu všechny problémy jen zhorší a další přibudou.
 Ivevvvka 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 16:31:47)
Marianno, ono mu to ale nejspíš jasné je. Je to chlap, nejspíš má hrozný strach. Strach, že když přijde k doktorovi, už z toho kolečka nevypadne. Strach, źe si bude najednou muset pŕiznat, źe to je svým způsobem konečná. Já třeba cukrovku za léčitelnou nepovažuju. Omezení, která z léčby plynou, by pro ne byla velice těžko zkousnutelná. Asi má pocit, že když schová hlavu do písku, tak se to nějak zázrakem přežene, tuhle naději mají i nezpochybnitelně nevyléčitelní jedinci. No a jestli se vyhýbá kostelu, tak zřejmě čekal pomoc shůry, na jejíž absenci vnitřně agresivně zareagoval a zebejčil se. Přes kněze by se na něj jít nedalo? Znovu u něj najít víru v Boha?
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 16:48:41)
Obávám se, že by knězi řekl slušně - nezlobte se, tohle je moje věc. Nebo tak něco.

Možná ho to množství problémů nějak převálcovalo. Třeba hledá řešení, které by mu vyhovovalo, nevím... Je taky možné, že se opravdu nevyrovnal s některými věcmi ve svém životě. I přes péči rodiny mi přijde osamělý, je dosti introvertní, své problémy zřejmě nedokáže probrat, uzavírá se...
 Ivevvvka 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 16:53:54)
A kolik mu je? S tím knězem, to už by bylo na něm, aby své ovečce vysvětlil, že tělo je dar od Boha a musí se o něj nějak starat ~d~. Pokud je věřící, tak pro něj kněz má být autorita, být vámi bych to zkusila. Přijde mi, že s chlapana je to horší, u ženských, většinou, je nějaká hranice důstojnosti, kam to žena nenechá zajít. Chlapovi představa, že mu bude muset manželka i utírat zadek většinou nijak nežádoucí nepřijde.
 katka * 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:13:56)
klasika, chlap, no.
každopádně bych najela minimálně na dietu - co dvě hodiny malé jídlo, bez cukru...však to znáte...
jak ho ale donutit si píchat inzulín to fakt nevím...
chápu ho, je zoufalý, připadá si neschopný...uvědomuje si co ho čeká a rýmička to není... asi se i bojí-ale to nemůže přiznat. Moc by mu pomohl psycholog, ale když nechce, tak nechce.
Zkuste ho naočkovat, že ho moc potřebujete, že to sama nazvládnete... aby se postavil na vlastní nohy a zase se "rozjel"
utápění se v depresi nic nevyřeší...
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:43:34)
Já sama toho moc nezmůžu, není to můj manžel, ale člověk o generaci starší (kolem padesátky), i když pokrevní příbuzný. A když někdo apeloval na jeho závazky vůči jeho nejbližším, tak sklidil opět jen křik ~7~
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:53:21)
Ano. Bohužel v jeho případě také hrozí, že časem nebude nikdo, kdo by mu pomohl, stane-li se plným invalidou. Tím nemyslím, že by nechtěli pomoci, ale už teď jsou na tom fyzicky i psychicky bídně, že to dlouho podle mě nevydrží. Minimálně není nikdo, kdo by s člověkem s jeho váhou dokázal manipulovat ~7~
 TS Garp 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:42:45)
Jak to tady tak čtu, no nedivím se mu. Pokud chcete tuto situaci zvládnout musíte vystoupit z kruhu. Zatím se akce rovná reakci. Čím víc budete tlačit tím větší bude protitlak. Znám to, jednak jsem z rodiny cukrovkářů a jednak chovám se hodně podobně jako ten váš paduch. :-):-):-)
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:49:37)
A z čeho podle vás tedy pramení jeho zatvrzelost? Jak mu lze pomoci? Ten bludný kruh ničí několik lidí...

Já znám ještě jednu dámu, která se mnoho let chovala podobně. Přímo vraždila své zdraví a s tím i sociální kontakty atd. Až v momentě, kdy se ocitla v přímém ohrožení života a lékaři nevěděli, zda přežije, se změnila. Teď je přímo vzorná a její život se obrátil o 180 stupňů. Splnila i pak i některé své sny.
 TS Garp 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 15:56:47)
Něco je špatně, v podstatě zájem okolí mu vyhovuje, - konečně si ho někdo všiml-.
Nechci rozebírat důvody ale pokud mu chcete pomoct přestaňte tlačit, dejte mu čas, tak týden dva. No a pak přeseknout kruh, všechno jinak, celí život jinak, od stávání, televize, rodinného koloritu. No a za týden čtrnáct dní rozumnou rozmluvu. Rozumíte ne trestat ale rozumě pohovořit.:-):-):-):-)
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 16:15:06)
Jeho lékaře neznám. A i ostatní příbuzní mají jiného praktika než on.

Ale teoreticky to tak být může. V současném stavu a při neléčení na něj doktoři asi milí nebudou.
 Elíláma 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 16:30:46)
Je to drsný, ale nehrát jeho hru, jediná možnost, u těch cukrovek to znám, spousta lidí prostě řekne, že jsou odepsaný a nazdar a nikdo do nich řezat nebude a natož aby drželi dietu. Je to drsný a museli byste všichni spolupracovat a prostě mu dát najevo, že prostě se sebevrahama nemluvíte. Je to na pohled hnusný, ale říkejte si, že to děláte pro něj.

Ale nejspíš nenaděláte nic...


A třetí možnost vychází z teorie exkurze do Pelhřimova... on styk face to face s lidmi, kteří to zanedbali, často pomůže... ale je složité provedení.
 Ivevvvka 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 16:33:36)
Zrovna nedávno byla v Událostech reportáž o zanedbané lěčbě cukrovky, není v tom sám, zřejmě vykašlat se na léčbu téhle nemoci, je velice časté ~d~.
 Elíláma 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 16:33:39)
Jo jedna moje známá měla nález na prsu, ale nechtěla s tím nic dělat, bylo jí 40, tak jí řekli, že to je super nápad, začali si dělit její majetek a vzali, odvezli do hospicu, ať si dohodne předběžně místo a začali se ptát, kolik se tam platí a jaký jsou možnosti paliativní terapie ~e~ nevím přesně, jak to udělali, ale bylo to jak studená sprcha a pak už jsem ji jen viděla vyléčenou (nakonec se to chytlo brzo) ~t~
 Len 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 16:42:38)
No, kdyby mi tohle predvedla rodina, tak zadne deleni nebude a vse odkazu nejblizsimu utulku psu~d~
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:01:04)
To předchozí téma se týkalo jednoho z mých nejbližších. Je to jiná nemoc, ale také vyžaduje dietu. A zmíněný člověk se chová přece jen zodpovědněji. K lékařům chodí a svůj stav sleduje. Sportuje a udržuje se fit. Takže až na nedodržení diety se snaží. I když je fakt, že ta dieta je tam důležitá ~d~

Člověk, o němž píšu dnes, není z mých nejbližších. Takže o dědictví fakt nejde ~;)
 TS Garp 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 16:47:11)
Jasněééé profackovat a basta, s "klackem" vyřeším vše, jsem mladá a vzdělaná a umím a vím vše.~:-D~:-D~:-D
 Elíláma 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:31:11)
jeden chlap, Valkýra a Len: vyjádřila jsem snad svůj názor ohledně tohoto postupu? Jen jsem uvedla příklad, jak to vyřešil někdo jiný, já bych na to taky neměla.

jeden chlap: hlavně, že ty víš všechno, pupíku
 TS Garp 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:32:14)
~6~~6~~6~
 Elíláma 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:33:10)
jojo ~6~~6~~6~
 Elíláma 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:32:41)
Tady je krásně vidět, jak Rodina láká pohoršit se nad někým ~t~ prosím, čtěte pořádně... mimochodem jsem použila i smajlík: ~8~, který nevyjadřuje zrovna moc nadšení
 Len 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:44:40)
Fenko~t~, ja te taky nekritizuju, kritizuju toho cloveka, ktery tohle udelal~;)
 CPO 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:53:03)
Přikláním se k tomuto řešení v případech, kdy to nemocný staví stylem "a já jsem teď nemocný a buď kolem mě budete všichni skákat, jak já řeknu, a nebo jste zlí a můžete za to, že je mi hůř a hůř".
 Dari79 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 16:47:27)
Bohužel znám taky takový případ, děda měl potíže s prostatou (v jeho věku je to vlastně úplně normální), což jednak odmítal komukoli říct, že (intimní problém) a když už se to "provalilo", tak odmítal jít k jakémukoli doktorovi. Je to prostě popření pacienta, takový strach, že když půjde, že mu řeknou špatnou diagnózu. My naštěstí jsme "venkovští lidi", takže bylo celkem snadný probrat to s doktorkou bez něj, aby věděla, aby on se nemusel svěřovat, a když tam šel s něčím jiným, tak to na něj rovnou vybalila, takový ty lékařský pindy o tom, že je to vlastně normální, nemusí se ničeho bát atd., tady máte žádanku a objednala jsem vás do nemocnice na tehdy a na tehdy, chcete napsat i sanitku.... Šel, nakonec to byla rakovina, ale už byl vzorný pacient. Třeba by to taky zabralo.

Jinak babička od švagra taky přišla o nohu, ale kvůli rakovině kostí, taky byla totálka rezignovaná na život, ale poslali ji do lázní na takovou rehabilitaci, kde se vozíčkáři učí běžné činnosti atd. a vrátila se plná života, plně soběstačná (kromě schodů atd.), najednou odmítala i, aby jí někdo uvařil atd.

Jinak já v těchhle případech razím zásadu, chováš se jako dítě, budu se k tobě chovat jako k dítěti a nařizuju... Tj. zítra jedeme tam a tam, přijedu pro tebe v 9:30, tady máš nachystané oblečení, buď nachystaný... (používala jsem právě na toho dědu, když po smrti babičky měl taky pár měsíců období takový letargie). Brblal, ale přímo vzdorovat nedokázal, myslím, že byl rád, že ho někdo nutil do režimu. Byla to celkem sranda, mě tak 25 let, dědovi přes 70, a já na něj jak na malý děcko (nikoli jako RaR, pěkně autoritativní přístup). :-)

 Dalalmánek 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 16:50:23)
Jednoznačně máte právo požadovat, aby se ten člověk léčil.
Jinak moderní "právo na životní styl" se často se sobectvím kryje, tam hranice není - a to nemluvím jen o sebedestruktivních aktivitách. Ona jakákoliv "seberealiace" na úkor rodiny je sobecká.
 CPO 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:02:02)
Znám hodně takových případů z okolí. Většinou jsou to lidé, kteří svůj život "zabalili" a prostě se vyléčit nechtějí (ostatně, obvykle jsou jejich choroby právě příznakem toho, že svůj život zabalili už předtím). Jsou "umanutí" a "schválně" nedodržují žádné pokyny, neberou léky apod.
Něco jiného jsou lidé, kteří se víceméně vědomě rozhodli, že jim třeba chemoterapie "nestojí za to" a prostě berou svůj stav jako následek svého rozhodnutí, vědomě a s jistou důstojností. Nebo třeba "nepřestanou kouřit jen proto, aby tu byli o půl roku dýl".
Ty je třeba respektovat, jakkoli je to obtížné pro blízké. Ty první ale taky - protože nikoho nelze donutit, aby "chtěl" žít jinak, než žije.

Já když mi kdysi sdělili diagnózu, tak jsem naopak zmobilizovala veškeré síly, abych nemoc přeprala, což se mi v zásadě podařilo. Jenže já jsem nechtěla nemocí "řešit" jiné věci, teda vědomě. Potřebovala jsem ji tehdy jako ukazatel toho, že něco dělám blbě, ale pak jsem celkem brzy začala fungovat v modu "aha, tak výstraha byla, a teď to dát honem do pořádku". Už s ohledem na miminko, které jsem krátce předtím porodila. Jenže já měla tehdy "život potenciálně před sebou", kdežto "sebevrazi" ho vnímají jako "to nejlepší za sebou" a "stejně už to teda nemá cenu".

Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím?
OK, ty máš právo rozhodnout se, že se léčit nebudeš.
Já mám právo rozhodnout se, že za takových podmínek nebudu pro tebe dělat to a to, co bych dělal, kdyby ses rozhodl opačně. Nebo naopak i za těchto podmínek to pro tebe dělat budu - ale nebudu ti nic vyčítat. Ani ty mně, ovšem.
 TS Garp 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:07:15)
To beru, to je o něčem, na obhajobu protistrany uvádím že každý:-) život končí smrtí.
 MarianaN 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:17:48)
Ano :-) Tady jde ale z velké části o ty jeho nejbližší ~d~
 TS Garp 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 17:25:20)
Jo ale je fajn že se to děje poměrně v dlouhém čase, je čas si pokecat, něco s tím udělat. Jsou situace kdy to tak není a člověk je postavený před hotovou věc, včera bylo včera dnes je dnes. Včera si měl rodinu a dnes seš sám a nic s tím nenaděláš.
Věřím že dotyčný chce žít jen je mu potřeba připomenout, ukázat co tu má a o co příjde. A máte na to fůůru času.:-):-):-)
 Taja 


Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím 

(9.10.2012 21:20:59)
Tak pokud jde o ty nejbližší, tak jim najdi dobrého psychouše. To jim pomůže nejvíc. Jednak může dobře poradit, druhak jim pomůže situaci zpracovat.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.