| Svitka + 06/2011 + 10/2016 | 
 |
(30.1.2013 21:09:13) Chtěla bych moc poprosit o radu. Od miminka jsme učili dceru usínat samotnou. No, učili, od malinkatého miminka stačilo jí nakojit (později sunar), dát do postýlky, dudlík, pohladit, zhasnout lampičku a spala. Jen opravdu výýýjičně ještě někdy zaplakala, tak jsme za ní zašli, položili, pohladili, spala. Jen občas u ní stačilo chviličku vydržet, držet jí za ruku a spinkala až do rána. Ejhle, přišlo 19 měsíců a my večer co večer uspáváme i hodinu, neskutečným způsobem pláče, pokud jí necháme, tak se až rozkašle (bojím se, aby neblinkala nebo nedostala astm. záchvat (mám astma, vím, že to z pláče jde)), je úplně spocená, skoro se klepe, pláče "mamí", "tatí". Nevím jestli to přisuzovat separační úzkosti!? Přes den se nic takového neděje, normálně mohu odejít, zamává mi, dá mi pusinku a je s tatínkem. Stejně tak opačně. Už i absolvovala hlídání od dědečka (2,5 hodiny, žádnou chvilku) a zvládla to bez jediné slzičky. Tak nevím, jestli je to separační úzkost. Ale je pravda, že "uspávání" probíhá i tak, že si lehne vedle do své postele a ona usíná v postýlce, občas zvedne hlavu, jestli tam jsem, ale je v klidu. Ovšem tak hodinu trvá než usne natolik tvrdě, že mě (nebo tatínka) nechá odejít. Jinak se situace opakuje, šílený pláč dokud tam s ní někdo není. A teď řeším, jestli jí na to "zvykat", jestli to jen období, které přejde? Nebo naopak "zatrhnout" včas? Prostě jí nechat vybrečet? Vůbec nevím co s tím. Nechci si na sebe plést bič (hlavně kvůli hlídání, které budeme nutně brzy potřebovat apod.), ale zároveň jí nechci způsobit nějaké trauma... Prosím poradíte jak se zachovat a co nejméně ublížit? Moc díky za rady a zkušenosti.
|
| Marťa11 |
 |
(30.1.2013 21:18:57) vůbec bych to neřešila, věř, že to uteče jako voda a ještě budeš ráda vzpomínat... hlavně nenechávat uřvat, prosím...
|
| Svitka + 06/2011 + 10/2016 | 
 |
(30.1.2013 21:24:14) Mě to taky přijde brutální. Navíc kdyby to byl protest (to občas zkoušela v poledne), tak ještě. Ale tohle člověka úplně tahá za srdce, máš pocit, že jí tam někdo vraždí.
|
|
| Zobak | 
 |
(31.1.2013 11:44:02) no tak mě to teda jako voda neuteklo a s láskou na to nevzpomínám. U starší dcery jsme to měli podobně a trvá to v podstatě dodnes. A to má 6 let. Večerní spaní je stále boj. Už teda nepláče,ale neustále vylézá z postele, tu chce napít, tu vyvětrat, tu dát pusinku. I když na nic z toho nereagujeme a pošleme ji zpět tak přece jen není možná ji násilím zabránit v tom aby si udělala pití, šla se vyčurat a podobně. Je to v povaze, nesnáší spaní a ještě víc nesnáší usínání.
Zakladatelko tobě neporadím, nevím, myslím,že je to dost o individualitě dítěte a že to musíš vycítit sama, jestli vás tím jen zneužívá nebo opravdu potřebuje pozornost, přitulení, jestli je to separační úzkost atd. Nezbývá než zkoušet a než to všechno vyzkoušíš, tak to přejde a bude spát sama
|
| Zobak | 
 |
(31.1.2013 11:46:55) jo akorát jedinné v čem vidím dobrou cestu a směr, je dát usínání režim. Chodit spát v jednu dobu, stejným způsobem a z toho prostě neustoupit. Akorát pozor, ta doba toho usínání se s věkem může měnit. Zatímco mladší dítě usne třeba dřív, jak bude stárnout bude mu stačit kratší spánek a bude chodit spát později. Tak zvaž do jaké míry je tvoje dítě skutečně unavené. Udělejte si rituál, koupání, večeře,vyvětrání, pohádky a spát.... Na to,že se půjde spát ji připravuj dopředu.
|
|
|
|
| Dee Dee+2 kluci |
 |
(30.1.2013 21:23:09) Starší syn spal sám od narození a spí doteď (3,5 roku).Ale přesně jak píšeš, zhruba okolo toho roku a půl hrozně hejkal, že nechce být v postýlce.Jemu bylo i jedno,že tam jsme s ním.Chtěl prostě ven, hrát si s hračkama.Bylo to hrozný a uspávali jsme i dvě hodiny,někdy i tři...ale neplakal,jen si hrál, vyvolával nás, mluvil. A přešlo to.Takže bych to dělala tak,jak to děláte,zdá se mi to jako dobrá metoda.
A z mýho pohledu hodina není tak zlá....
|
|
| Zufi. | 
 |
(30.1.2013 21:34:51) Bohužel to bývalo běžné, nevím jak dnes (moje dcera batole taky hodinu uspává), ale před 28 lety skoro všechny (skoro-vyjímky byly) uspávaly tak, že daly dítě do pokojíčku a maximálně se šly juknout, jestli z toho řevu ještě žije...
|
|
|