| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Sourozenecká žárlivost

 Celkem 60 názorů.
 Janinka a dvě princezny 


Téma: Sourozenecká žárlivost 

(4.6.2013 13:08:56)
omlouvam se, zlobi mi klavesnice. Mam holcicky 4 roky a 10m. Ta starsi na mladsi velice zarli. Je to logicke, z me strany pochopitelne, ale nyni jsme ve fazi, kdy je starsi dcera temer nesnesitelna. Od porodu to probihalo asi takto prvni tri mesice mimino temer stale spalo takze jsem mela opravdu hodne casu venovat se starsi, i presto byla starsi extremne precitlivela a plactiva, denne jsem si s ni nekolik hodin hrala ]hrala jste si nektera se svym ditetem intenzivne 3 hodiny? to je na bohnice a pak se ozvalo mimi v chuvicce a ona se rozplakala. Pak mimino prestalo spat ale stacilo mu chrastitko do ruky a pozorovat co my delame a stale bylo dost casu na starsi. Nyni jsme ve fazi, kdy mimino leze, stoupa si, chodi kolem nabytku a xkrat za den si namele takze je z nasi resp. moji strany potreba ji vice hlidat. To samozrejme neproslo bez povsimnuti a dcera na to zareagovala logicky tak, ze se chova jako mimino. Podotykam nic patologickeho jako, ze by se pocuravala, mela spatne spani nebo tak. Je mila, hodna, jen se proste stale chova jako mimino. Sisla, sama velice dobre mluvi a umi veskera pismena a momentalne na me jeci mami ja chci titi }piti] bere mladsi dudliky, pici hrnicek, leze po ctyrech, podotykam ze i na ulici, polovinu prochazky skemra, ze chce do kocarku, nandava si pliny, mladsi pokud neleze kam nema tak leze na me a ta starsi samozrejme taky takze mi obe neustale lezou po hlave nebo me tahaji za nohavice, do toho tisickrat za den slysim od starsi mami ja chci taky pokud napr. male udelam varila mysicka kasicku musim dvakrat. Do jiste miry jsem ochotna toto chovani tolerovat jako ziskani pozornosti, ale mam pocit, ze uz to prekrocilo unosnou miru. Dceri jsem se vzdy velice venovala, ale umela si hrat i sama }tak 50 na 50] nyni si sama vubec nehraje, kdyz ji neco zaujme na 15minut jsem z toho u vytrzeni. Moje reakce jsou takove, ze v nekterych pripadech si toho nevsimam napr. pokud si nandava pleny nebo si z ni delam jako legraci, v nekterych situacich zakazu a vysvetlim jako napr. kdyz chce po ctyrech lezt po ulici, doma mi to nevadi. v nekterych situacich proste reknu ne napr. pokud trva na tom, ze ji mam nosit po mistnosti nebo snaset ze schodu a vysvetlim, ze se sama moc tesim na to, az mladsi bude taky sama umet chodit po schodech. Potrebuju se spis ujistit, ze moje reakce jsou spravne a zeptat se kdy to vase ratolesti preslo. Uz mi z toho jde hlava kolem, mladsi ma ted nejnarocnejsi obdobi a starsi mi k tomu neprida. Do skolky nechodi a ani na pristi rok ji nevzali. Diky za postrehy. Jeste dodam, ze na sestricku je hodna, neublizuje ji.
 Jarmilka. 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 13:13:06)
můj synek (3, ale mentálně tak na 2) zas ročňáka pořád strká na zem a strká mu prsty do očí a bere mu hračky, já se rozhodla prostě vyděržať... vždy mám čas pro jednoho a druhého nějaký zvlášť, třeba chodím s nimi zvlášť na bazén, ráno se tulím s miminem než vstane starší a večer se díváme na zprávy se starším když už mladší spí a tulíme se
 Janinka a dvě princezny 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 13:17:15)
mam take cas jen pro starsi i kdyz toho mimino moc nenaspi ale snazim se i treba nekam s ni jit jen sama a mimi necham babicce jenze ji jsou i tri hodiny malo takze je to tezke, vzdycky me rozesmejou ty mami casopisy dejte starsimu hodinku denne, to je pro nasi vysmech
 Epepe 


Re: sourozenecka  

(4.6.2013 13:28:41)
Janinko, napadá mně k tomu pár otázek:
Jaký byl váš vztah předtím, než se narodila mladší dcerka?
Jsi si jistá, že je to určitě důsledek narození sourozence? Nestaly se v jejím životě v poslední době další změny (třeba i menší, stěhování z pokoje do pokoje, atd.)?
Jak to reflektuje ona sama? Ptala ses jí, co jí konkrétně trápí, jak by se mohla cítit líp?
 Janinka a dvě princezny 


Re: sourozenecka  

(4.6.2013 13:34:40)
v tomto ohledu je to u nas tezsi nez jinde. dcera je hodne introvertni a trpi socialnimi fobiemi, hlavne pokud jde o deti, takze nejake to sejdeme se s kamaradkami a nase deti si pohraji se u nas nekona, pred narozenim dcery jsme tedy fungovaly my dve spolu plus tatinek, tehotenstvi byla zatezkavaci zkouska, velice spatne to nesla a po narozeni dcery to byl uplny des. Byla jsem i u detske psycholozky a radila se s ni v tomto smeru. O tom, ze jde o zarlivost jsem presvedcena na temer sto procent. Vim presne co by chtela. Mit maminku jen pro sebe a neustale k dispozici. Mela problemy respektovat i moje potreby, to uz se mi podarilo vicemene eliminovat, natoz nekoho tretiho.
 Janinka a dvě princezny 


Re: sourozenecka  

(4.6.2013 13:37:17)
hlavni zmena je v tom, ze se malicke venuji vic nez dosud ale jinak to bohuzel nejde
 Jarmilka. 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 14:39:14)
"vzdycky me rozesmejou ty mami casopisy dejte starsimu hodinku denne, to je pro nasi vysmech"

no jasný ~6~
já bych jí dávala lásky co to jde a ujištění (i když to vypadá naprosto marně) a vydržela a tak si to nebrala...
 Pam-pela 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 15:35:03)
jo a jinak, když čtu o tom ujištění...někdo potřebuje ujištění, někdo pozornost, někdo kontakt, někdo něco jiného...aby měl pocit, že o máme rádi ~;((.
kdo potřebuje ujištění, potřebuje ho velmi velmi často :-)
 Xantipa. 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 13:17:06)
Hned mě napadla školka - a pak jsem četla, že ji nevzali. Škoda.
Jinak - co třeba v ní navodit pocit, jak už je velká a jak moc potřebuješ její pomoc? U nás to fungovalo - ale mám kluky, ale úplně nejlepší to bylo, když mohl starší konečně do školky mezi svý - on nebyl plačtivý, ale otrávený z neustálýho přizpůsobování se mimču.
 Epepe 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 13:19:12)
Já bych to viděla na okamžitou a intezivní rodinnou terapii (tj. včetně mladší dcerky a rodičů).
 Epepe 


zarlivost 

(4.6.2013 13:21:06)
Ježiš, pardon, já četla 4 a 10 LET! ~t~ Proto ta prudká reakce, za 4 roky už by si zvyknout měla.
Ale deset měsíců, to je ještě krátká doba. To má ještě na zvykání si nárok.

A jaký má dcerka vztah s tatínkem? Podnikáte něco sólo? (Jako ty a ona sama, tatínek a ona sama, to obyčejně pomáhá).
 Janinka a dvě princezny 


Re: zarlivost 

(4.6.2013 13:26:53)
snazime se, kdyz vylet tak teda vetsinou cela rodina. manzel dost pracuje a kdyz je doma chci s nim byt take ja, ale pokud jsme nekde a neco mala nemuze neodrekneme si to a podnikne to se starsi bud tata nebo ja. Urcite se ji venujeme i kdyz samozrejme priznavam, ze jako vetsina lidi mame taky dost prace, mame velky dum a ja taky trosku pracuju
 Epepe 


soukromá školka 

(4.6.2013 13:30:35)
Možná bude prostě potřeba na čas zvolnit. ~d~
Škoda, že nevyšla ta školka, to by pomohlo najít nové sociální kontakty. Dát jí na pár dní do nějaké soukromé školky v okolí by nešlo? (Vím, že je to finančně náročné.)
 Janinka a dvě princezny 


Re: soukromá školka 

(4.6.2013 13:40:10)
finance u nas problem nejsou, u nas spis socialni stranka veci, dcera do skolky nechce a vim jiste, ze adaptacni obdobi by nebylo lehke, k tomu navic v kolektivu hodne stona staci hodina nekde a hned je z toho 14dni v posteli se 40citkama ne zadny kaslicek a rymicky
 Albar 


Re: soukromá školka 

(4.6.2013 13:49:53)
Tak to bych se na školku vykašlala a nezbývá, než vydržet ~x~
 Suza007 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 13:40:23)
Škoda že nevyšla školka? Opravdu myslíte, že dítěti, které hodně žárlí, pomůže, když půjde do školky, zatímco mladší sourozenec bude s maminkou sám doma??
Jinak to chce opravdu hodně trpělivosti, u nás trvalo rok, než se starší smířila s narozením mladšího sourozence. A to jsem opravdu dělala vše, co bylo v mých silách, aby se necítila odstrčená. Chce to udělat si někdy čas jenom pro starší dítě, umožnit mu věci, které to malé nemůže (ty už jsi velká holka, můžeš si dát čokoládu, jezdit na koníkách, na kole...), omezovat to mladší dítko, aby nebralo starší hračky, nebořilo jí stavby apod. Prostě aby starší měla pocit, že opravdu stojí za to být starší, že to má nějaké výhody. A hlavně pořád ujišťovat, že jí máte pořád rádi. A když něco starší nemůže (např. musíme jít domů ze hřiště, protože mimčo má hlad), tak neříkat, že jdete domů kvůli miminku, ale vymluvit se třeba, že maminka už má hlad, že musí dát prádlo do pračky, cokoliv.
Hodně mi pomohla knížka od Prekopové - tuším, že se jmenuje Prvorozené dítě. Pomohlo mi to představit si, co se staršímu dítěti honí v hlavě (a to jsem sama starší sourozenec).
 Epepe 


odpoutání 

(4.6.2013 13:50:39)
Suzo, u nás to teda zabralo. Synek chodí jednou týdně na dopoledne do malé waldorfské školky - nebo spíš kroužku. Líbí se mu, že je už "velký", že má nějakou pravidelnou výtvarnou, hudební aktivitu, že si pohraje s dětmi. A pak se na nás víc těší. Zatímco, když byl pořád doma s miminem, kde se jen perou plíny a vyváří kašičky (když to zjednoduším), tak byl mnohem otrávenější a mamánkovitější. Prostě potřeboval objevit, že i on může být chvíli sám a mít vlastní program.
Ale je pravda, že je sociálně zdatný. U holčičky zakladatelky je to horší.

Ale upřímně, na mě to taky trochu působí dojmem, jestli si na tu těsnou symbiózu už trochu nezvykla i maminka. To nemyslím nijak zle, jen, že to odpoutání se by mohlo být těžké pro obě.
 Suza007 


Re: odpoutání 

(4.6.2013 13:53:29)
Jejdo,
já posuzuju podle svých zkušeností - moje starší nechtěla po narození mimča jít ani s tatínkem na zahradu... Když jsme šly do herny, tak se ode mě celou dobu ani nehnula. Byla tedy mladší, než dítko zakladatelky. Ale prostě se školkou bych určitě nespěchala.
 Epepe 


Re: odpoutání 

(4.6.2013 13:57:40)
Jasně, ale když jsem navrhovala školku, tak jsem netušila, že holčička má sociální fobie, to napsala zakladatelka až pak. Takže ty i Winky polemizujete s úplně jiným názorem.
 Suza007 


Re: odpoutání 

(4.6.2013 14:01:22)
jejdo,
o sociální fobii jsem si taky přečetla až poté, co jsem odeslala svůj příspěvek. Řekla bych spíš, že vycházíme z rozdílných zkušeností, protože máme rozdílné děti;-)
 Janinka a dvě princezny 


Re: odpoutání 

(4.6.2013 14:05:41)
tak já problém s tím dát ji do školky nemám, kdyz to reknu osklive ani nevite jak rada bych se ji nekdy na dopoledne zbavila ale vim a citim, ze jednoduche to nebude, dcera je moc sikovna ale socialne je trdlo a vim, ze skolku by potrebovala v tomhle ohledu jako sul aby se ucila socialnim dovednostem, to ja doma proste nedokazu. tchanovci me masiruji, ze ji tim ublizim ja zase citim, ze by potrebovala ucit se, ze predskolni rok bude malo ale nikdo mi nedokaze poradit co je pro ni nejlepsi, aby byla v poho
 Beruška+J02A07T10 


Re: odpoutání 

(4.6.2013 14:08:59)
jani, předškolní rok málo není,
moje se dostala do školky až ve 4 a 3/4 - byla jsem prvně těhu ap ak na RD se třetím, nakonec má teda odklad.. ale znalostně by to po roce ve školce klidně dala.. nebyl problém, máme jiné problémy
původně měla jít do školky v těch 3 a 3/4 těsně po narození třetího a zpětně jsem moc ráda, že nešla.. rpotžo by to pro ni - je dost citlivá - má ADHD a hraniční PAS znamenalo, přišlo mimino a já musím do školky.. takhle se dostala až když malému byl rok a 3 měsíce, doma jsme se jednak zžili a ona se sociálně dost posunula.. teď chodí do školy druhým rokem - víc je teda doma než ve školce.. ale musím říct, že jí to sociálně hodně pomohlo a i proto aktuálně máme hraniční PAS i přesto to, že ve třech a půl to byla jasná PAS - nedívala se do očí, nemluvila s cizíma, byla agresivní.. atd.. atd.. atd..
 Janinka a dvě princezny 


Re: odpoutání 

(4.6.2013 14:33:28)
jenze tim, ze je letos opet nevzali půjde moje az v 5 a 1/2 a zapis do školy je u nas v lednu tzn. od zari do ledna kdy si nedelam iluze o tom, ze vetšinu času promarodi. Pokud bude odklad potřebovat nebranim se mu, ale primarne ho nechci.
 Monika 


Re: odpoutání 

(4.6.2013 14:30:23)
No a nemůžete ji na to "sociálno" alespoň trochu otužovat? Právě těmi pobyty s jinými dětmi na hřišti n. na návštěvách? Nenutit ji, si s jinými dětmi hrát, holt si sedneš do písku a budeš dělat bábovičky pro obě a třeba ta větší časem bude mít tendenci se k vrstevníkům přidat n. alespoň si zvykne na jejich přítomnost :-)
Teď přes léto (jestli teda bude :-)) přeci jenom nehrozí tolik nákaz jako v různých mateřských centrech v zimě ... A pokud by to jen trochu šlo, tak bych ji od podzimu zkoušela někam dávat alespoň na pár hodin 2-3x týdně (nebo aspoň místo školky třeba nějaké cvičení nebo kreslení, zpívání, keramika???). Protože se mi zdá, že žárlivost Vaše problémy sice ještě zhoršuje, ale měli byste asi dost potíží i bez ní? Co Vám řekla ta psycholožka? Jak myslíš, že se to stalo, že má malá "sociální fobii"?
No, v každém případě Ti nezávidím, to, co popisuješ by mě asi položilo, naštěstí syn snesl narození sestry celkem O.K. (jsou taky o 3 roky, ale do školky chodil už během mého těhotenství, takže byl zvyklý, to byla velká výhoda).
 Janinka a dvě princezny 


Re: odpoutání 

(4.6.2013 14:42:43)
sociálně otužujeme to rozhodně ano, nežijeme v sociální izolaci. Jinak by mi asi úplně hráblo, ale maminkovské dýchánky a tak to zrovna nejsou. Chce to trpělivost a plánování a některé akce si i docela užijeme, ale většinou my a někdo kolem nás ne s někým dohromady.
 adelaide k. 


Re: odpoutání 

(4.6.2013 19:11:50)
Janinko, hlavně bych tomu dala čas. Tenhle věk u mladšího je vždycky nejpekelnější. Všude vleze, ale domluva s ním není a zábava pro staršího taky ne. Ono s eto srovná až budou moct komunikovat.

Hlavně se nestresuj, že jedna nebo druhá chudinka trpí :-) ony to přežijou.
 Winky 
  • 

Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 13:51:02)
Jej, tady by školka byla asi spis na škodu.... Moje starší probrecela dva první mesice skolkove docházky, promarodila další čtyři a pak teprve zacala pomaloucku školku akceptovat. Kombinace staršího introverta a nového mimca je proste bolestivejsi. U nás se to vyrovnalo tak cca v roce a pul mladšího, kdy ten zacal poradne chodit s běhat a trochu mluvit. Od cca 2 let mladšího je to fajn, ve smyslu ze jsem mohla zvládat vse s oběma a už nebylo nutné tolik dělit tu pozornost.
Takže ano, jsi na dobre ceste - něco vydržet, něco povolit a udržovat rovnováhu, ale jeste vydrz aspoň rok.
 Albar 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 13:45:28)
Mám holky skoro stejně staré (4,5roku a 8 měsíců) a starší se od mala chová k menší moc pěkně, je taková malá chůvička. Ale i tak jsem vycítila, že žárlí. Začala si zas okusovat nehty, zlobit, vynucovat si pozornost.

Pomáhá připomenout, jak se má, že už je velká a může jezdit na kole, pomáhat mi s vařením, uklízením. Moc ráda malou krmí, pomáhá mi ji přebalovat a když se jí malou podařilo jednou uspat, zářila jak sluníčko :-)

Když to občas jde, beru ji sebou na nákup nebo na poštu a manžel hlídá mladší. Ale řekla bych, že to "zlobení" je u nás i tím, že už jí jako zábava přestávám stačit. Naštěstí se do školky dostala.

Jestli na to máte, popřemýšlela bych o soukromé školce, jestli ne, tak co alespoň nějaký kroužek.

 Janinka a dvě princezny 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 13:51:15)
tim, ze nechodi do skolky krouzky socialne nezvlada. zkousela jsem, jakmile lektorka rekla, ze rodice cekaji za dvermi bylo po krouzku. ani domluva, ze můzu byt vevnitr nepomohla. bez maminky ani ranu
 Suza007 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 14:00:12)
Janinko,
mojí starší je teď pět, do školky chodí, ale na kroužku musím být s ní, jinak tak bude někde stát smutně v koutku. Nespěchej na ni;-)
 Albar 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 14:04:01)
A proč bys tam nemohla být s ní, co těm lektorkám tak vadí ~d~? Ona by se trochu zabavila, odpočinula si od mimina a ještě by byla s tebou. Co chodit spolu samy na plavání, cvičení (u nás je i s rodiči)
 Epepe 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 14:08:10)
Jasně, je spousta kroužků, kam můžou i maminky.
 Suza007 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 14:08:40)
albar - souhlas
 Janinka a dvě princezny 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 14:23:30)
jedna věc je být tam s ní a sedět nekde v koute na zidli ale ona chce abych napr. cvicila s ni a ostatni kolem nas nevnima. ne, ze ona by cvicila s detmi a lektorkou. navic bydlime na vsi kdy u nas moc možnosti neni a s rodici teda vůbec ne. to bych vyřesila prahou, ale max o vikendu, manžel se vraci domu v 6 večer a s dojezdem do prahy když dcera chodi spat v 8 to nedame.
 Suza007 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 14:29:13)
Janinko,
moje dítě dělá to samé prvních pár hodin a pak se postupně otrká. Teď chodí na logopedický kroužek, byly jsme tam už 8x a teprve tak poslední dvě hodiny můžu sedět v koutku a nevšímat si jí. A přitom tam chodí ráda, ale prostě si na cizí prostředí musí napřed zvyknout.
 Albar 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 14:31:38)
Přesně, naší starší taky dlouho trvá, než si zvykne. Chce to postupně.
 Albar 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 14:29:57)
U nás je právě cvičení, že cvičí maminky i s těmi dětmi. Nebo poslat mladší s někým na procházku a můžete být spolu doma a bez mimina za zády se dá už lecos dělat. Jestli ráda tvoří, tak nějaké malování, plastelína, barvení triček, možností je moc. Naše princezna objevila moje malovátka, je úplně nadšená, když mě může zmalovat a pak chce taky. Tak co o víkendu vyhnat tatínka s mladší na delší procházku a udělat si princeznové odpoledne?

Můžu se zeptat, kde spí? Sama v pokoji nebo s tebou?
 Janinka a dvě princezny 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 14:40:49)
spí s tátou v ložnici, já s miminem jinde. Sama v pokoji spala ale stále se budila a já jsem odmítla vstávat ke dvěma dětem, manžel k ní vstávat nechtěl má problémy s následným usínáním v noci tak si jí dal k sobě do ložnice. Hlavně mi neraďte, že tohle mám změnit. Spaní funguje a není na pořadu dne, to že s manželem spíme odděleně holt nějakou dobu vydržíme.
 Albar 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 14:46:35)
Tak když to funguje, nic měnit nemusíš, jen jsem se zeptala ~x~
 Monika 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 14:32:05)
No, o víkendu bohužel v Praze moc žádná cvičení a pod. pro rodiče s dětmi nenajdeš, správný Pražák o víkendu v Praze není (a tudíž by na takové akce nikdo nechodil) :-)
 Slída 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 15:16:04)
Když se mi narodil mladší, starší bylo 6. žárlila hodně, já se snažila co nejvíc být s ní, malého mi často hlídala babička, abych ji mohla vozit na kroužky. Měly jsme spolu i různé akce o samotě třeba o víkendu a malého hlídal tatínek. Jenže jsem začala mít neodbytný pocit, že čím víc se snažím, čím víc času jí dávám tím víc ho dcera chce. Byla uječená, urážela se, říkala hrozné věci. Až mi jednou "bouchly saze" a nastavila jsem hranice tak, abych mohla být s malým, s ní ale taky abych si já odpočala - psychicky, tzn. když třeba kluk spí, tak si chvíli sednu např. k netu a dcera si musí vystačit sama, tak jako dřív. Syn poporostl a začal na ségru žárlit, projevuje se to hlavně tak, že ji bije, taky super situace a do toho čekáme třetí, to si vůbec raději nepředstavuju, a jen doufám, že si to časem sedne. Nemáš to lehké, ale pokud si dřív dcera hrála sama, nastavila bych nějaká pravidla a nebála se jí někdy také odstrčit, nedá se nic dělat, když to šlo dřív půjde to i teď.
 Alena 
  • 

Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 15:42:37)
Ano, me to take tak prijde. Ze dcerka vidi, ze se ji dari brat mamince cim dal vic casu, ze se vyplaci byt "protivna". Ano potrebuje ujisteni, ale matka i druha dcera maji take narok na svuj cas.
 Pam-pela 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 15:32:44)
Moc se asi v tomhle ohledu dělat nedá - co vím, zvlášť když má dcerka trochu jiné sociální vnímání.
Ono když si to člověk představí na partnerském vztahu (a tak to fakt některé děti v principi vnímají) - jako že si manžel vezme domů ještě jednu novou zajímavější paní...tak je hnedka jasno ~:-D, jak to na ni působí.
další věc je , že miminko je to druhá dcerka, tedy ne kluk, ale stejné pohlaví, vidí v ní asi velkou "hrozbu", velkého konkurenta...

Ale zamyslela bych se, jako maminka - jaký k tomu já zaujímám postoj - děti totiž dokážou lehce snímat, jak se mamky cítí - teda - je mi dcerky líto, štve mě to nebo se dokonce cítím provinile?
Na tomhle bych zapracovala...abych se k tomu, co se děje, stavěla pokud možno neutrálně...mělo by se to aspoń částečně na holčičku přenést a dodat jí klid a jistotu.
My to prožívali taky širší v rodině, a i s mýma dětma, dcerka strašlivě žárlila a pořád dost řárlí na mladšího bráchu (aspoň je to teda kluk a holka, trochu lepší varianta), vyřešila si to v sobě tak, že se snaží ve všem vyniknout do té míry, že je synem nedostižitelná, naštěstí tomu je to tak trochu jedno. Není úplně soutěživý typ..a už vůbec ne s holkou.
v kontrastu s tím, jak byla čiperná a šikovná a vnímavá, měla dlouho dudlík (déle než brácha), déle měla plenky, i když čůrat na záchod bezpečně uměla (dýl než brácha)...nejdřív mě to moc trápilo a snažila jsem se to řešit, pak jsem se na to přestala soustředit...a nějak samo to zmizelo...
A stále jsem opakovala obligátní, že - je mám všechny ráda jako svoje prsty na ruce - mám ráda všechny stejně, všechny jsou pro mne důležité...kdybych se do ktoréhokoliv řízla, bude mě to bolet...a končila jsem občas básničkou o Palečkkovi a šišce...jak musely všechny prstíky spolupracovat.

Jinak v rodině vidím, jak ta sourozenecká žárlivost často přetrvává do vyššího věku, ale čím je člověk starší, tím ji i rozumem umí hodně korigovat :-) a hlídat si to.
není to ejdnoduché, ale jsou i horší věci..hlavně bych se tím nenechala moc znejistět nebo kvůli tomu prožívat ěnjaký pocit viny...to by všechno jen zhoršilo ~x~
 Slída 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 15:40:53)
Pam-pelo: pocit viny ... vidíš, to byl asi hnací motor u mě, až jsem se dostala do bodu, kdy už jsem starší víc dát nemohla, ale ona chtěla. Od té doby, co se tak strašně nesnažím, je to vlastně lepší. ale neznamená to, že na ně kašlu!
 Pam-pela 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 16:18:39)
Já jsem to četla, co jsi psala a říkala jsem si, že to asi bylo ono :-)...jj, dítě dokáže ¨tenhle pocit rodiči docela zdárně implementovat a dál živit...
Ale ideálně všechny děti potřebují od rodičů klid, rozvahu, pocit bezpečí, lásku...a taky to vědomí, že jsou hranice, přes které už ne e...a i to je hodně uklidní...ty mantinely. Což se určitě stalo u vás ~x~.

Oni rodidče si myslí, že čím vís budou dítěti ustupovat, čím víc mu dají pravomocí, čím víc mu budou ve všem vycházet vstříct, tím bude dítě víc v pohodě...ale je to často spíš opačně. Dítě potřebuje meze a pocit, že rodič je si sám sebou jistý a že ví, co dělá.

A chce to zas ten zlatej střed jako u všeho.:-)
 Slída 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 16:44:44)
~R^ jen ten zlatej střed najít :-) přijde mi, že je to kolísavá záležitost ~;)někdy mě přepadne takovej neurčitej pocit, že dělám všechno špatně, že ty děti zkazím... někdo tady píše, že jeho děti nežárlily, to si ani neumím představit. Náš malej žárlí na tu starší snad od 10ti měsíců, kdy ji začal kousat, když se ke mně třeba na gauči tulila, pak ji začal třeba tlouct hřebenem při česání vlasů. Dnes se toho snažím využívat, hlavně při stříhání nehtů, čištění zubů a pod. on když vidí, že se jí takto věnuju, tak už ječí a vystrkuje ji, když pak přijde řada na něj, úplně si to užívá, takže jsem ho konečně ostříhala :-) ale někdy je to fakt fuška, ustát to se ctí.
 Pam-pela 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 16:50:25)
To, že na sebe děti nežárlí, není vůbec jenom tím, že to prostě rodiče zvládli...děti mají prostě různé vlastnosti :-), podle mě stačí, když se prostě nezabijou ~:-D (taky ty tendence občas byly). Děti mám čtyři ve dvou vlnách, navíc dva o hooodně mladší sourozence a další děti v rodině, žárlili tak porůznu....
Ty dvě starší děti, co si taky dřív nemohly přijít na jméno, se teď v dospělosti mají rády a každý týden se navštěvují, pomáhají si a rozumí si...brácha na sestru žárlí dote´d a ona mu ustupuje...ale tak nějak skrytě...naše menší děti už jsou taky celkem OK...ale úplně moje zásluha to není.
prostě si to spolu ěnjak vyřešili...a opravdu -pokud si neubližují, neřeším to...vstupuji do toho jen málo...pozoruju...
když byli menší, víc mě to mrzelo, pak jsem to přestala řešit. A spravilo se to nějak samo od sebe...ale nikdy nezmizelo.
Fakt to není (jen) na rodičích :-), není třeba z toho mít pocity viny nebo selhání. Ale taky sjem občas mívala...
 Slída 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 16:59:56)
to je zajímavé. Já jsem si myslela a ještě pořád myslím, že vztah mezi sourozenci hodně ovlivňuje matka a proto i ty pocity viny. Ale teď když čekám třetí, tak vím, že se prostě nelze rozkrájet a navíc mi postupem času i připadá, že např. dceři prospívá, když na ni tolik pozornosti neupírám. Syn je ještě malej a navíc je to taková palice dubová, vzteklá, že i kdybych 100x chtěla a on ne, tak s ním prostě nehnu. No uvidíme, jaké povahy a temperamentu bude naše třetí dítko :-)
 adelaide k. 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 19:07:32)
Pam pelo, já myslím že to právě hodně na rodičích je. Vždyť i to, že jim dáš prostor, nebo se užíráš pocity viny a pořád se snažíš "vynahrazovat", je způsob, kterým ty děti ovlivňuješ.

Nicméně se s tím určitě dá pracovat, zvlášť když vidíš, že nějaký problém tu asi je.

 Pam-pela 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 20:33:29)
No, to je právě o tom, jak moc je vnímáno, že výchova je stěžejní...fakt úplně ne.
každý člověk má určité vlastnosti a s těmi hnout je velmi těžké...někdo inklinuje k tomu, druhý zas k něčemu jinému...a dá se to do určité míry ovlivnit - ale na kolik %, to je pořád otázka, během času se ta udaná procenta mění :-)...
Určitě se to rodiči ovlivnit dá, ale ne úplně, proto ty pocity viny nejsou namístě, navíc každý rodič se většinou snaží dělat, co umí a zmůže.
 Suza007 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 15:48:36)
Já ještě dodám, že u nás nebylo nutné věnovat se staršímu dítku celý den - malovat si s ní a hrát a kdo ví, co ještě. Spíš to bylo o tom, neodhánět ji od sebe, omezit takové to "teď nemůžu, musím kojit / musím přebalovat / musím uspat mimčo", dávat jí přednost v drobnostech - napřed nandat oběd starší a pak mladší a tak. Je dost těžké to vyvážit, aby se ta starší necítila odstrčená. Ale když bude mít jistotu, že ji maminka má pořád ráda, tak se časem žárlení zmírní na únosnou míru.
 sally 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 16:24:46)
Starší je holt hodně chytrá, ale není rozumově vyspělá na to, aby příchod sourozence zvládla racionálně.

Zkus se řídit tím, že byla první a měla by být první i nadále - tj. napřed se starat o ní a pak o mimi, dát jí jídlo na stůl a PAK jít krmit mladší, vyřešit její oblečení na ven a pak doobléct mimino atd.

Zkus si vyhradit čas jen na ní - "až půjde mladší spát, tak můžeme spolu dělat vystřihovánky".

Zkus trošku přesunou zájem někam jinam - "vařila myšička kašičku mě nebaví, co kdybych ti nalakovala raději nehty" (a z téhle činnosti naopak vyřadit mladší s tím, že to není pro mimina, ale jen pro velké holky). Zkus vůbec z toho, že je velká holka udělat výhodu - mimi musí jít po obědě spát, ty nemusíš, mimi musí jít večer spát po večerníčku, ty můžeš být ještě půl hodiny vzhůru. Mimi musí jíst kaše, ty můžeš mít zmrzlinu.

Starší by určitě potřebovala své soukromí - a měla bys jí ho pečlivě strážit - je úplně jedno, jeslti to bude koutek s barbínama (kam mladší nesmí, aby něco nespolkla), postel (na kterou mladší nesmí vylézt bez povolení starší), nebo jeslti má starší svůj pokojíček. Musíš jí dát najevo, že i mladší musí dodržovat pravidla a že si nemůže dělat co chce. U nás děti samozřejmě musely sdílet většinu hraček (zvlᚍ věci jako lego a skládačky a knížky) - ale třeba spací plyšáci byly vždycky pro to druhé dítě tabu.

Hlavně přeju pevné nervy - mě děti vpodstatě nežárlily, ale jsou 19 měsíců od sebe, takže starší brzy zapoměl, že kdy byl jedináček....
 Pam-pela 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 16:31:01)
No, na nekteré děti tohle moc nepomáhá...a třeba moje děti jsou rok od sebe a dcerka si přesně pamatuje, když ještě jedináček byla. Dávala nám to dlouho pěkně sežrat.
A moje psychologický závěry přišly naprosto vniveč ~:-D
 Winky 
  • 

Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 20:06:19)
S temi výhodami staršího sourozence fakt opatrne. Tohle jsme trochu podcenili u dcery a ona je i povahou takový ten "král Ja první", výhody by chtěla stále ale pak u dvou děti to tolik nejde, je třeba s nimi zacházet spis jako s dvojcaty.. Mladší nesl roli outsidera nelibě, tohle proste neslo od určitého veku mladšího zase, a nastavit to zpátky nebylo lehký.

Spis se taky kloním k tomu "dat jen tolik kolik muzu". Ani maminka nemá nevycerpatelny zdroj energie, a děti by se to mohly naučit vnímat už pravé v tomhle veku, okolo tři čtyř let.
 louda 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 21:50:19)
Tohle mi přijde spíš jako návod k tomu, jak posilovat sourozeneckou rivalitu.
 adelaide k. 


Re: sourozenecka zarlivost 

(5.6.2013 8:35:19)
Mě taky. Je mi to tak nějak proti srsti...

Když se narodil mladší, tak měla dcera dva roky a hierarchie ji moc nezjímala, spíš míra pozornosti. Víc to bylo k řešení, když se narodil nejmladší (starším bylo 6 a 4), a to u nás fungovalo spíš vysvětlování, že přizpůsobovat se musí všichni, jak oni miminu, tako jindy zase ono jim. První půlrok to občas drhlo, ale pak už pohoda. Nemilovaní odstrkovaní chudáci jsou občas všichni ~:-D samozřejmě hlavně když zrovna není po jejich (a je jedno jestli kvůli sourozenci, nebo kvůli počasí).

 Suza007 


Re: sourozenecka zarlivost 

(5.6.2013 9:30:35)
Já souhlasím s tím, co píše Sally. Zvláště zpočátku, kdy mimču je ve skutečnosti jedno, co mu říkám a jestli mu říkám, že teď musí chvilku počkat, protože potřebuju např. nandat staršímu dítku oběd, tak to přece říkám především kvůli tomu staršímu, aby vědělo, že má někdy přednost. Protože mimčo má přirozeně přednost velmi často - když brečí, když potřebuje nakojit, když potřebuje přebalit. Takže je potřeba to vyrovnat, aby se starší necítilo odstrčené.
 adelaide k. 


Re: sourozenecka zarlivost 

(5.6.2013 10:04:45)
Suzo, ale to je trochu něco jiného aspoň já to vnímám jinak než to co píše sally. Já nemyslím, že starší sourozenec má absolutní právo být vždycky ve všem první ~d~ a mimino ať si uřve hlavu aby nemusel ani chvíli čekat ~d~
 karma 


mě to čeká brzo... 

(4.6.2013 17:20:07)
moje dcera bude mít v září 6, v červenci se narodí druhé miminko. Schválně jsem čekala tak dlouho, abychom se užily s dcerou a ona se ode mě odpoutala, ale odpoutání se nějak nekoná doposud. Dcera celkem odpovídá popisu tvé dcery: taky jsem pro ni prostě nejoblíbenější parták já. Naštěstí!! chodí do báječné školky, ale co jsem otěhotněla pozoruju na dceřině chování změny, je závislejší víc než byla. čím dále víc přemýšlím, jak budu zvládat roli vícematky oproti matky jedináčka. Mám 2mladší bratry a moje matka brachy preferovala (cítím, že jakoby v rodině mužští potomci byli nějak cenější než ženští), mám vůli si pohlídat to, abych byla spravedlivá, ale uvědomuju si, že člověk má limity a ne vše je v mých silách zvládnout bez chyb...tj jen takové zamyšlení, radu nemám, jen jsi v tom dotazu zhmotnila mé obyvy z blízké budoucnosti...tak hodně sil tobě i dcerce, prvorozený to nemá lehké. Ale už tím, že se tím takto zabýváš a nebereš to na lehkou váhu, děláš pro zdravý vývoj dětí hodně ~;((
 IveIve 


Re: sourozenecka zarlivost 

(4.6.2013 18:53:31)
Zkusila bych kineziologii.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.