:))) | •
|
(6.11.2013 9:44:36) Řekla bych, že to není o "normálnosti" hlídání dítěte prarodiči, ale o normálním postoji člověka, který je denně od nevidím do nevidím v práci a když už má konečně den volna, tak místo aby si užil rodiny a dítěte, na něj manželka vybalí program.
A ještě jaký program - místo rodinné pohody odvez naše dítě odpoledne k rodičům - 70 km tam, chvíli tam pobýt a 70 km zpět - no to je tak na 3 - 4 hodiny, podle toho jaká je tam cesta - drbačky po vesnicích zaberou delší dobu.
Takže zabité celé odpoledne. Pak zábava, kterou třeba nemusím, ani alkohol si nedám, protože ráno - hop do auta a jedeme zase 70 km k rodičům, které možná taky nemusím...
To se pak nedivím, že si chlapi u nás v práci raději neberou dovolenou. Jsou ze svých milovaných manželek zničení za pouhý víkend a do práce si chodí odpočinout.
|
:))) | •
|
(6.11.2013 10:05:21) Já chlapa kvočnu doma mám - obětuje se natolik, že dělá trvale noční a já trvale denní, takže se vidíme mezi 18:00 - 19:30, kdy přijdu z práce a on odchází do práce. Předáme si dceru, najíme se (vaří on), uděláme úkoly (prvňačka). Vidíme se o víkendech, o dovolených a při ošetřovačkách (opět ošetřuje on). Já vydělávám, jsem v práci 12 hodin, večer jsem ráda, že žiju. Přijít za mnou, že vymyslel akci... tak přestože jej miluji, asi bych ho zabila. O víkendu jsem ráda, že provizorně uklidím byt, žehlím po nocích. Z tohoto důvodu si užívám každé volné chvilky s dcerou a mužem, chvilky kdy jsme všichni spolu. Zakladatelku chápu - je doma. Až bude denně jako její muž v práci, možná také nebude mít na "akcičky" náladu.
|
Markéta | •
|
(6.11.2013 10:14:29) To je zbytečně surově řečeno a jsou v tom kyselé hrozny. Mimochodem, to vaše střídání směn je sice nutnost, ale aby se vám po čase nerozpadlo manželství, protože se prostě nebudete vůbec vidět a odcizíte se. Proti tomu ale taky zakladatelka bojuje, chce aby alespoń jednou za čas měli společné téma, společné prožitky, to prostě vztah tmelí. Tak jako tmelí chvíle strávené s dítětem vztah k němu.
Tak bych to nekvalifikovala, že má roupy na mateřské, i když by měla nárok. Byla s manželem dvakrát za ty dva roky někde.
|
|
Lída+2 |
|
(6.11.2013 10:32:06) Markéto, já myslím, že ona to tak nemyslela, jak jsi ji to nadnesla.....
Spíš jde o to, že jsou babičky co prostě nefungují a asi nikdy fungovat nebudou a pro nás co to nemáme...je dostat se 2x za 2 roky od takto malýho dítka až až.....taky by to mohla být 0x za 10let.
vem si třeba mě..... já jsem se letos v květnu dověděla, že mám počkat až budou děti z domu a pak můžu jezdit.....kam chci. Myslím, že to bylo naposledy , kdy jsem si o to poprosila..... A jelikož to jsem to vydržela tak dlouho tak to ještě pár let vydržíme.... (a pro zajímavost ta samá osoba nechala mě a sestru u babičky 14dní a byla v Tatrách, neustále mi tvrdí že my jsme se taky nehlídali, pominu plesy 2-4 za sezonu po dobu 13let....)
Jinak se přikláním k mínění, že zakladatelka má manžela unavenýho a nikam se mu nechce...a jelikož ona je celý den doma...nerozumí mu.
|
|
adelaide k. |
|
(6.11.2013 11:51:11) Jasně, válí si doma šunky a ješt ěby chtěla o víkendu muže strhat na společenské akci :-D Bestie!
To je vtipné jak z doměnky, že se manželovi možná až tak nechce a vymlouvá s ena dítě hned víme, že je utlačovanej chudák
|
adelaide k. |
|
(6.11.2013 12:11:39) Val, sorry ale od ) mi to tak znělo
Nicméně to že je to výmluva je prostě jen jedna z možností.
|
|
CPO |
|
(6.11.2013 12:53:02) To že muž nezná nikoho, kdo by dával 2leté dítě na noc k babičce, opravdu neznamená nic víc, než že on nikoho takového nezná. Nevyplývá z toho vůbec ani (ne)vhodnost takového postupu, ani to nic nevypovídá o vztazích mezi konkrétním dítětem a jeho konkrétními prarodiči... Domněnka, že se manžel může vymlouvat, vznikla z toho, že prokazatelně dítě u prarodičů již - spokojené - bylo, takže tím padá "objektivní" důvod potenciální "traumatizace dítěte"...
|
adelaide k. |
|
(6.11.2013 13:02:17) "prokazatelně dítě u prarodičů již - spokojené - bylo, takže tím padá "objektivní" důvod potenciální "traumatizace dítěte"..."
No, tenhle rodičovský strach bývá málokdy racionální a objektivní záležitost
|
|
|
Svitka + 06/2011 + 10/2016 |
|
(6.11.2013 12:53:04) Nejsem v izolaci. Pracuji 1 až 2 dny v týdnu pár hodin. Navíc mám skvělou kamarádku, která mě občas vytáhne někam do společnosti. Jenže to jsem buď já a nebo já a kamarádka. Teď máme šanci být SPOLU! To je vše co bych chtěla. Ty naše "společné" večery sice v jednom obýváku, ale každý u svého počítače, bych jaksi ráda nějak oživila... Rozhodně nejde o mě. Upřímně, já jsem "vyvenčená" daleko víc než on. V tom fakt problém není.
|
CPO |
|
(6.11.2013 12:56:00) Co kdybys muži na rovinu sdělila, že bys ráda tuto akci pojala jako "příležitost být spolu, nejen vedle sebe". Popř. mu vysvětlila, že ti právě tohle chybí, že netrváš na konkrétní akci ani konkrétním způsobu, ale že bys s ním ráda našla nějaký (pro oba přijatelný) kompromis...co by řekl? Byl by vůbec ochoten hledat cestu, jak být spolu? Nechce být tedy s tebou, nebo jak si to máš vykládat? Nedala bych se
|
CPO |
|
(6.11.2013 13:00:03) No, takové "argumenty" a ničím nepodložené domněnky právě nahrávají jiným domněnkám , a to těm, že neříká pravdu. Za 2,5roku dítěte jste spolu byli 2x znamená "odkládání" dítěte?
|
|
Líza |
|
(6.11.2013 13:01:00) Svitko, to je asi problém, který si bude muset vyřešit on. Co mu zkusit trochu podsunout téma "úkolem rodičů není jen být dítěti blízko, ale i umožnit mu se po drobných krůčcích vzdalovat, aby jednou v daleké budoucnosti mohlo silné a připravené vykročit do života"? A takovým drobným krůčkem může být i to, že si připustím, že dvouleté dítě můžu nechat pohlídat babičce a jít s manželkou na víno.
|
|
|
|
|
|
|
|