| Filip Tesař |
 |
(28.3.2014 11:40:39)
Rusko nemá proč Ukrajinu napadat. Co chtělo, to si už vzalo. Dost možná si vezme ještě Abcházii, Jižní Osetii a možná ještě Podněstří, což už všechno fakticky má (většina tamních obyvatel má ruské občanství a pasy, jsou v celní a měnové unii s Ruskem, jsou tam rozmístěny ruské jednotky), takže by šlo jen o oficiální vyhlášení doposud skryté anexe.
Ale: to je prostě důsledek toho, že Rusů mimo mateřskou republiku (Rusko) bylo v bývalém SSSR nejvíc ze všech národů. Ostatní svazové republiky měly hranice narýsovány tak, aby většinou obsáhly maximální počet příslušníků daného národa (jednou z výjimek byly Arménie a Ázerbájdžán), takže Rusů zůstalo za hranicemi Ruska hodně. A Rusko, které bylo po staletí impériem, bylo podle pocitů většiny Rusů při rozpadu SSSR nespravedlivě okleštěno. Je to na jednu stranu přirozené, i když osobně si nemyslím, že je správné napravovat pošramocenou národní hrdost anexemi, pokud stát funguje mizerně a naděje na zlepšení není na obzoru.
Ruský postup se řídí nacionalismem. To je ideologie, která tvrdí, že každý národ by měl být soustředěn v jednom státě. V Evropě se to, také díky řadě vyhánění a vybíjení v podstatě podařilo, takže to pokládáme za přirozený řád věcí a ne za ideologii, ale to teď není to hlavní.
Nacionalistická ideologie těžko Rusko povede ze současného někam do války. Válka nevzniká jen tak, z plezíru nebo přemíry testosteronu. Přemíra testosteronu stačí tak akorát na to, aby se někde sebralo pár mladíků a jelo krást dobytek (třeba mezi Indiány v 19. století, ale také na Slovensku na Detvě ještě před druhou světovou - tam se ani synek zámožného statkáře neoženil snadno, pokud nedokázal v nějaké sousední vesnici ukrást krávu - adrenalinový sport a prověření schopností zároveň).
Na válku jsou potřeba peníze, spousta peněz. Gruzie na poslední válku šetřila po celé roky a přišlo to vniveč za pár dní, SSSR se nedoplatil války v Afghánistánu, Rusko se finančně silně vyčerpalo dvěma válkami v Čečensku, USA druhou válkou v Iráku. Málokdo zkusí začít válku bez vyhlídek na rychlý úspěch. Někdy samozřejmě, jako SSSR v Afghánistánu a USA v Iráku, ty vyhlídky byly, jen se jaksi neuskutečnily. Ovšem co by asi tak bylo ruským cílem na Ukrajině? Anexe ještě další části Ukrajiny, nebo snad celé? Aby si už tak zadělalo na možná drobnou, ale dlouhou záškodnickou válku, k těm, co už má na Kavkaze? Protože postoje obyvatel západní Ukrajiny něco takového naznačují dost jasně.
Navíc do války nemůžete jen tak, ze dne na den. Operace vyžadující spolupráci několika brigád musejí být předem naplánovány a rozepsány podrobně na stovkách stran, což je práce možná na týdny, ale spíš na měsíce. Operace na úrovni divizí (což by byl případ invaze na Ukrajinu) jsou ještě o řád výš. Teoreticky je možné, že Rusko má plány připravené dopředu, pak je ale divné, že propáslo nejvhodnější chvíli, kdy ještě Západ pořádně nevěděl, co si má myslet.
Takže do budoucnosti nevidím, ale Rusko se nejspíš spokojí s tím, co si může vzít bez boje a co taky může bez boje pohodlně udržet. Uvědomme si, že třeba Německo rozpoutalo druhou světovou válku nikoli jako nacionalistický konflikt, ale jako rasový konflikt, jeho cílem bylo kompletně předělat globální populaci. Podobně i SSSR zpočátku usiloval o kompletní ekonomické a společenské přetvoření celé planety - ale už bezprostředně po válce bylo jasné, že Stalin na tento cíl rezignoval, přinejmenším pro bližší dobu, a nechtěl jít do války se Západem. Rusko se přinejlepším omezí na ruské menšiny za svými hranicemi. Jenže východní Ukrajina je už moc velké sousto, Kazachstán, kde žije skoro 40% Rusů, je klíčový spojenec Ruska ve střední Asii, no a dál už nic není. Kromě toho se Rusko také vyhýbá otevřené konfrontaci se Západem, jako po celou dobu od druhé světové války (Korea, Kuba, Vietnam, Bosna, Kosovo...).
Jinak zeptám se, když se válčilo v bývalé Jugoslávii, jak jste spali?
|
| Kudla2 | 
|
(28.3.2014 11:44:34)
Filipe  
|
|
| Kláraka |
|
(28.3.2014 11:55:03)
|
|
| Viola |
|
(28.3.2014 12:06:45)
"každý národ by měl být soustředěn v jednom státě"
Nejsem odborník, ale nemůžu si pomoct, mám dojem, že tam, kde tohle neplatí, jde nezřídka o třaskavou směs, která dřív či později zraje k nějaké podobě občanské války. Ačkoli uznávám, že jsou i výjimky.
|
| Filip Tesař |
|
(28.3.2014 13:19:02)
O většině národů světa to neplatí.
Na světě je kolem 6 tisíc jazyků a o něco víc etnik - asi tisíc jazyků a ještě více etnik žije na Nové Guinei, což je natolik specifický případ, že ho můžeme vynechat - ale pořád nám zbývá ještě tisíce etnik na nějakých 200 existujících států, z toho několik desítek trpasličí velikosti, z nichž většinu z nich bychom asi mohli s klidem rovněž pominout. Celkem se v těch o něco víc než dvou stovkách států (včetně mezinárodně neuznaných) hovoří více než 600 hlavními jazyky, jen cca ve dvacítce států hovoří jedním společným jazykem více než 90% obyvatel - Česko je mezi nimi od konce druhé světové války.
Žijeme s tou ideologií už tak dlouho, že nám připadá zcela přirozená. Ono na ní ledacos přirozeného je - jinak by se neuchytila, ale na druhou stranu, leccos přirozeného je i na rasové nebo komunistické ideologii.
K té třaskavé směsi: větší problém představují státy, jejichž hranice byly narýsovány bývalými koloniálními mocnostmi bez ohledu na přirozené vazby. K těm přirozeným vazbám patří i etnické, ale zdaleka ne jen ony. Třeba hranice Iráku byly narýsovány zcela uměle, bez ohledu na geografické, hospodářské, historické, náboženské a také etnické vazby. Taková situace podporuje špatnou vládu, špatná vláda etnickou soutěž, etnická soutěž se při výrazném vychýlení politické rovnováhy může změnit v otevřený konflikt.
A dál, většina etnických konfliktů je spojena s pomocí menšině zvenčí, ze strany mateřského státu. Jistě, taková podpora je opět na jednu stranu přirozená - ovšem nemůžeme přehlížet, že mateřské státy bývají v naprosté většině vedeny nacionalistickou ideologií, tedy přesvědčením, že je správné "svou" menšinu v sousedním státě politicky zorganizovat, podpořit jejího vůdce, financovat ji, často také vyzbrojit a případně poskytnout přímou vojenskou podporu. Ne že by soužití více etnik v jednom státě byla automaticky selanka, ale v naprosté většině případu to ani není třaskavá směs v tom smyslu, že by jednotlivá etnika jen čekala na první příležitost k sebeurčení a nějak spontánně ji využila; k tomu bez té podpory zvnějšku dochází hlavně tehdy, když už mají nějakou špatnou zkušenost z minulosti (třeba Čečenci v 90. letech ji měli špatnou z koloniálních válek a od Stalina).
|
| Kafe | 
|
(29.3.2014 8:52:37)
Filipe -
"K té třaskavé směsi: větší problém představují státy, jejichž hranice byly narýsovány bývalými koloniálními mocnostmi bez ohledu na přirozené vazby. K těm přirozeným vazbám patří i etnické, ale zdaleka ne jen ony. Třeba hranice Iráku byly narýsovány zcela uměle, bez ohledu na geografické, hospodářské, historické, náboženské a také etnické vazby. Taková situace podporuje špatnou vládu, špatná vláda etnickou soutěž, etnická soutěž se při výrazném vychýlení politické rovnováhy může změnit v otevřený konflikt. "
Souhlasím. A ostatně to vidím jako největší potenciální problém pro svět. Když jde ekonomika těch zemí do háje, tyhle problémy vyplují na světlo o to víc.
|
|
|
|
| Etea |
|
(28.3.2014 14:29:10)
Filipe, politolog se nezapře. ;-) Když se válčilo v Jugoslávii, spala jsem špatně - několik let, mělo to pro mě osobní rovinu. V 95., ač velmi mladá, jsem pracovala pro humanitární organizaci pomáhající uprchlíkům. Ta práce spočívala kromě tlumočení i v doprovodu nejtěžších případů (obětí masakrů, znásilnění atd.) k ošetření, bohužel nejčastěji psychiatrického charakteru. Po Daytonu jsem strávila několik měsíců v nejpostiženějších oblastech býv. Jogoslávie. V pozdějších letech jsem byla přítomna exhumaci masového hrobu - po mnoho let to bylo první, co se mně pravidelně detailně vybavilo, když jsem zavřela oči.
Absurdní je, že v dětství mě šíleně vyděsil film Šedesát obrazů z okupace (nevím, jestli píšu správně název filmu), velmi často se mně o tom zdálo - velmi živě, možná to byla intuice...
Jak jste v té době spal Vy?
|
| Etea |
|
(28.3.2014 14:56:42)
Danulu, nejde o klobouk dolů, byla to shoda okolností a náhod a tak nějak se to vše semlelo (teď tedy myslím v mém životě). ;-)
|
|
|
| Filip Tesař |
|
(28.3.2014 14:57:40)
Většinou dobře, protože mne příroda vybavila dobrým spaním. Mrtvé jsem viděl nejen zahnívající, ale i čerstvé, ne tak moc, ale deset jich asi bude, z toho několik padlo prakticky před mýma očima. V roce 1993 jsem strávil šest měsíců v Bosně a Hercegovině, jen sám pro sebe, bez nějaké humanitární organizace apod. Měsíc z toho jsem byl na dietě - dvě porce denně, oběd a večeře, jinak nic, nedá se říct, že bych hladověl, ale k nic mezi tím nebylo, od té doby jsem začal dojídat všechno, co mám na talíři. Taky jsem ten rok začal pravidelně kouřit, léta jsem kupoval cigarety po dvou krabičkách, měl jsem podvědomý strach, že doberu krabičku a nebude co kouřit (teď už nekouřím). Několik lidí, co jsem znal, přežilo válku, aby zemřelo do pár let po ní, ještě relativně mladí - přestali se upínat k tomu cíli "přežít", všechno v nich tak nějak povolilo a bylo to. Vím, že občas tady působím jako cynik, ale stále se zabývám otázkou, proč vznikají konflikty a jestli je svět myslitelný bez nich. Spím nicméně dobře, spal jsem i tehdy, člověk se naučí zaspat i granáty v zákopech.
|
| Etea |
|
(28.3.2014 15:03:26)
Tohle jsem o Vás nevěděla.  Byla to politologická turistika jako u M.Č?
Člověk může spát dobře i v takové situaci, vždy záleží nakolik se válka dotkla Vašeho soukromí, rodiny, blízkých přátel.
|
| Filip Tesař |
|
(28.3.2014 15:10:36)
Kdo je M.Č.?
Jinak máte pravdu, maminka spala určitě hůř než já.
|
| Etea |
|
(28.3.2014 15:28:05)
M. Č. (Izrael-Palestina). S politologickou turistikou v tomto stylu jsem se setkala u něj a docela dost mě to překvapilo.
|
| Filip Tesař |
|
(28.3.2014 15:42:55)
Aha, M.Č.! Seznámil jsem se s ním někdy tak před deseti lety. Nevím úplně, do jaké míry máme podobnou motivaci a jak moc je ta naše turistika podobná, zčásti určitě ano.
Mě od devadesátého začalo zajímat, co se to vlastně děje v Jugoslávii (na Kosovu, v Chorvatsku atd.) a proč, byl jsem opojený stávkou a pádem komunismu u nás i jinde a tohle byly nějaké temné tóny v tom růžovém oparu.
|
| Etea |
|
(28.3.2014 15:57:58)
Dovolím si osobní vzkaz. Já Vás samozřejmě znám, máme nějaké společné známé. Nevím, jestli jsme se někdy potkali na nějakých odborných akcích, protože já jsem sice znala Vaše jméno, ale dlouho ne Vaši tvář. Měla jsem životní období, kdy jsem měla potřebu se angažovat - mluvit, vysvětlovat, diskutovat, účastnila jsem se různých konferencí, kulatých stolů apod. a některé akce i spolupořádala, dnes žádnou z těchto potřeb už nemám. Jste jeden z mála našich odborníků na region, který byl a je i v mém zájmu (nejsem ale ani politolog, ani etnolog), jehož texty jsem si ráda přečetla a cenila znalosti, přehled i nadhled. Měla jsem přání se s Vámi někdy potkat i osobně. Všichni mí přátelé z té doby Vás samozřejmě znali. Přijde mně dost komické, že Vás potkám takhle na Rodině, normálně zde žádná politologická témata ani neotevírám, nemívám chuť číst takové diskuze. Už jednou jsem si Vás všimla, když se mluvilo o turistice v Albánii a trošku mě nahlodalo to, co jste napsal i ta minifotečka, ale nepátrala jsem. Dnešní příspěvek v diskuzi mě dodal jistotu. Trochu mě překvapuje, že diskutujete zrovna tady. 
|
| Filip Tesař |
|
(30.3.2014 8:57:35)
Přijeďte kdykoli, jsme skoro pořád doma. Já jsem tedy denně v práci, takže lepší na víkend. Na e-mail filip.tesar@email.cz. Asi by Vám neměly vadit děti, a pokud máte vlastní, vemte je s sebou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
. Na Majdanu přišla o dva kamarády, týden dávala dohromady kamarádku, která se mi tady zhroutila hned po příjezdu od tamtud. A přísun informací z těch končin je na pro mne jenom potvrzování dojmu.
V její náručí
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)