TaJ |
|
(7.6.2014 23:47:21) No,já tedy nějak moc nechápu, jak souvisí nastavování hranic s tím, že má dítě dudlík....syn ho měl dlouho (ale tedy fakt jen na spaní, venku ho v tom batolecím věku už nikdy neměl) a nikomu to nevadilo, vychovaný je, hranice má, samozřejmě ho nenechám třeba házet po někom písek, nebo prostě dělat něco, co ostatní obtěžuje...ale mezi to snad dudlík nepatří, tím nikomu neubližuje...pořád nechápu, co na tom ostatní lidé řeší, stejně jako plínky a podobně...to přece nikomu dalšímu neškodí, tak proč mu to brát násilím dřív, než je na to připravené? Jak by bylo třeba nám, kdyby nám někdo najednou ze dne na den řekl - tak a odteďka už nesmíš dělat to a to, protože je to škodlivé a nevhodné a připadá nám to odpudivé...? Nám se naopak dudlík moc hodil i téměř v pěti letech, když se probouzel po narkóze při nosní mandli a zatímco ostatní děti tam prakticky všechny téměř dvě hodiny po probuzení plakaly, některé doslova řvaly, tak on si pár minut podudal dudlík, uklidnil se a usnul....shodou okolností ho pár týdnů poté sám odložil, když zjistil, že s rozseknutou pusou se dudat nedá...a usnul během chvilky naprosto bez problémů, takže ačkoli ho měl tak dlouho, tak závislý na něm očividně nebyl
|
Limai |
|
(8.6.2014 7:08:39) No,a tady je ten důkaz,jak matky vidí ve svých dětech mimina až do plnoletosti a ještě asi tak dalších 35 let za ní.Dítě,kterýmu jsou tři roky a víc fakt není batole.Dudlík nepotřebuje.
|
|
Limai |
|
(8.6.2014 8:32:48) Závislý na dudlíku zcela jistě nebyl,proto ho měl JENOM do pěti let.Dítě který je v osmi letech kojený taky není závislý,matka mu chce dopřát jenom to nejlepší a až mu bude patnáct,odstaví se samo.
|
TaJ |
|
(8.6.2014 22:57:09) Limai, tak jak jsem teď psala, pokud se ho vzdal tak snadno, tak určitě závislý nebyl...a i kdyby, tak komu nebo čemu to uškodilo? Od toho dne si na něj už nikdy nevzpomněl, žádný další zlozvyk si místo toho nenašel, zuby křivé nemá...a samostatný začíná být poslední dobou až dost...prostě k tomu došel, když byl na to připravený, stejně jako když dlouho spal s námi v posteli a pak ve své, ale s námi v ložnici a kolem 3 let pak přišel sám od sebe, že bude spát sám v pokojíku....já prostě tyhle věci řeším podle toho, co potřebuje dítě a ne podle toho, že se něco považuje v určitém věku za nevhodné, či ostudu....tohle jsem třeba nikdy synovi neříkala, že je něco ostuda - prostě on to tak cítí a potřebuje a je to v pořádku (tedy pokud tím někomu neubližuje), stejně tak jako je v pořádku, když někdo jiný to má ve stejném věku jinak...kdo určuje, že je něco v určitém věku v pořádku a něco už ne? Každý jsme přece jiný, ale bohužel jak to vidím všude okolo sebe, tak většina lidí není zrovna moc tolerantní k nejrůznějším odlišnostem - kdo to má jinak, je přinejmenším "divný", případně rovnou odsouzeníhodný...fakt nechápu
|
|
|
TaJ |
|
(8.6.2014 22:43:06) Báro, kdyby byl závislý, tak by se ho nevzdal tak snadno, on tedy rozhodně ne...on tenkrát po tom úraze večer prostě usoudil, že to fakt nejde, lehl a spal bez něj...hádám, že kdyby na něm byl fakt závislý, tak mu to tak snadno nepůjde
|
|
|