enka1 |
|
(15.7.2014 19:27:56) Moje dcera má mentální anorexii. A já to nějak psychicky nedávám. Během posledního roku se hodně zmněnila. Vždycky jsme si rozumněly, o všem spolu mluvily.....Začala být protivná, vzteklá, ve škole se zhoršila. Na střední se dostala jen protože dělala talentovky a vysvědčení na konci osmičky bylo pěkné. Teď končila devítku s pěti čtyřkama. V dubnu jsem otevřela dveře koupelny, které jinak zamyká /to chápu, nechce aby ji překvapil brácha/ a zrovna byla v prádle. Zůstala jsem úplně zírat jak byla hubená. Běžně nosila velká trika, nebo dlouhé svetry, tak jsem žádné podezření neměla. Řekla jsem jí, že se mi nelíbí jak zhubla a že ji začnu kontrolovat. Chtěla jsem si s ní promluvit, proč tak zhubla, co se děje...., ale řekla mi, že se o tom se mnou nechce bavit. Zjistila jsem, že měsíc nebyla ve školní jídelně na obědě. Musela večeřet u stolu a po jídle jsem hlídala, aby nešla na záchod. Jenže jí začalo být špatně. Bolesti břicha se stupňovaly a tak jsem jí vzala k doktorce. Musela se zvážit, což doma odmítala a zhubla o šest kilo. Při výšce 164 měla 44 kg. Udělaly jí všechny možné testy, které nedopadly nejlépe. Chudokrevnost, v nepořádku cholesterol, imunita.... Chodíme do poradny a k psycholožce. Nedá se s ní normálně mluvit. Je zalezlá v pokoji, nebo jde ven. Pořád je nepříjemná, už si ani nepamatuju kdy se usmála, nebo vlídně promluvila. Psycholožce řekla, že by si přála, abychom spolu trávily víc času. Asi jí to řekla, aby od ní měla pokoj, protože jinak si to neumím vysvětlit. Kdykoliv navrhnu společný program, kolo, nákupy...neguje to, nebo se chová jako spratek. Koupila jsem lístky do divadla a ptala jsem se jí asi desetkrát jestli chce jít se mnou. Prý jo. Nakonec tam přišla pozdě a celou dobu byla tak otrávená, že se mi chtělo fakt brečet. Vůbec nechápu co se s ní stalo.
|
Bea111 |
|
(15.7.2014 19:54:20) Net napiš prosím jak si chování matky k dceři v takovém případě představuješ, zajímá mě to. Já bych totiž jednala stejně jako zakladatelka. Enko Tobě držím pěsti, je to běh na dlouhou trať. Máš malou výhodu, dcera je nezletilá a o jejím životě rozhoduješ ty. Až bude nejhůř (držím pěsti, aby nebylo), mysli na to, že v 18ti už jí do nemocnice nedostaneš.
Mám s tím vším zkušenost z rodiny, trochu jsem nahlédla do duše takové holky a není to nic jednoduchého Příběhy z Motola taky stály za to, nebyly to zdaleka jen holky z problémových rodin, tato nemoc se může rozvinout z kdejaké nerovnováhy. Častá vlastnost takových lidí je velmi dobré manipulátorství, takže podobné výstupy jako je trávení času s matkou jsou naprosto běžné a názory a nálady se střídají jako ponožky. Existuje sdružení Anabel, snad tam by ti poradili, jak s dcerou zacházet, je to moc tenký led. Držím pěsti!
|
Tragika |
|
(15.7.2014 20:08:50) Známá měla stejný problém s dcerou. Dcera byla 3 měsíce na specializovaném psychiatrickém oddělení v nemocnici. Návštěvy se nepovolují. Svým rozhodnutím zachránila dceři život. Dnes je dívka zpátky na své váze. Ze školy vyhodili, přestala menstruovat, začaly jí padat vlasy.... Přišla prý za minutu dvanáct.
|
|
|
Z+2 |
|
(15.7.2014 20:07:34) Držím palce. Je to běh na dlouhou trať a nikdy není jasné, že se to nevrátí. Drž se a z mého pohledu je dobré myslet na to, že za to nemůže dcera a není to její chyba, ale ta nemoc. S tou nemocí válči a dceru se snaž chápat. Hlavně nepolevit.
|
|
|