(26.10.2015 13:28:10) Není to tak dávno, co jsem vybírala jméno pro dceru. Také jsem hledala inspiraci ve svém okolí i na internetu. Hledání toho nejlepšího jména pro své děťátko je jedna z radostí těhotenství. Jenže v této době to už snad ani radost není. Nepřijde Vám proto to šílenství kolem jmen naprosto přehnané? Někdy mám pocit, že to pomalu zastírá radost celých rodin z toho, že má přijít na svět nový človíček. Reakce okolí vyznívají tak, že není hlavní, že se narodí zdravé dítě, ale hlavní je, jak se bude jmenovat. A to rozhodně není správné!!!
My s manželem jsme se shodli na jménu Gabriela. Byli jsme rádi, že se nám oběma líbí a tak jsme náš výběr netajili a pochválili se s ním. Co však následovalo, mě mrzí ještě dnes. Ani jedním z prarodičů se toto jméno nelíbilo. A komentáře k výběru přicházely i z širšího okolí. Prý to je jméno cikánské, nebo že se hodí spíš pro koketu (Gabi - Zoufalé manželky), někomu zase připomínalo anděla Gabriela a tím se hodící pouze pro křesťanskou rodinu (všimněte si prosím toho absurdního protikladu - cikánské jméno pro koketu x křesťanské jméno ) apod. Každý si našel nějaký kometář. A tak se u nás v rodině až do porodu jakékoliv rozhovory ohledně miminka omezily na minimum. Chtěla jsem se svou maminkou vybírat kočárek, chtěla jsem se s ní radit, chtěla jsem do svého těhotenství zapojit i tchyni, ale nešlo to. Vždy se to dřív nebo později zvrhlo k rozhovoru, jestli si to nemůžeme s Gabrielkou ještě rozmyslet. Nerozmysleli! A jsme za to rádi!!! Stalo se něco podobného i Vám, nebo je to pouze fenomén naší rodiny?
Také bych chtěla zdejší maminky povzbudit a dodat jim sebevědomí. Výběr jména je opravdu záležitostí rodičů. Neříkám, že není dobré se poradit. Mně se také nelíbí jméno Quentin Kokta, nebo Vanessa Volopichová. Ale nikdy bych nepřišla za čerstvou (nebo budoucí) maminkou a neudělala z ní pomalu týrající matku čistě kvůli výběru jména. Někomu se prostě líbí jména klasická, někomu moderní a někdo chce něco originálního. Podle mého názoru je dobře, že se dává více různých jmen, než dříve. Tím však nechci popřít fakt, že výběr jména je citlivou záležitostí a rodiče by měli být i střídmí, ne pouze kreativní. Ale i jména jako Tereza a Eliška byla jednou něco nového, pro mnohé možná exotického. A tak proč se nesmířit s tím, že v lavicích sedí místo 5 Aniček 5 Sofií? Nebo proč nepřijmout fakt, že můžeme potkat i kluka Nikolase (nebo Nikolu), když dříve bylo naprosto zvláštní dát chlapečkovi jméno Matyáš a kolik jich dnes máme!
(26.10.2015 13:31:38) jo, manzelovi rekl jeho bratr (kdyz mu manzel volal, ze se nam narodil kluk a jak se bude jmenovat), ze jeste, ze je moznost se prejmenovat.
(26.10.2015 14:27:13) vyhrocuje? asi si to moc bereš jasně že se nikdy nezavděčíš všem, důležité je, aby se líbilo vám rodičům a shodli jste se a zbytek ti může být šumák
(26.10.2015 20:12:17) Na každé jméno si někdo něco najde. Doporučuji reakce okolí ignorovat. Babičky a dědové si nakonec velmi dobře zvyknou - stejně jim nic jiného nezbude.
(26.10.2015 13:50:54) Chanel či Mercedes, tak jsem odpovídala, když se mě ptali, jak se bude dítě jmenovat. No a pak tazatelé radši zmlkli. Obě jména se mi moc líbí, ale nakonec bych je nedala. Leda pro zvíře.
(26.10.2015 16:31:51) Ja rikala Hugo a vsichni mysleli, ze je to vtip.. a nebyl. Reakce myho taty byla k nezaplaceni: Hugo??! Copak neslysis, jak temne to zni? Hugo! Cerne dite z tunelu!!
(26.10.2015 16:40:50) Hugo se mi líbí. Přijde mi vznešený, aristokratický. Znám jednoho Huga a je to takovej tmavovlasej, vysokej, sošnej kluk. K němu to pasuje. Moc si ale neumím představit Huga prťavýho nebo tlustýho.
Znám Viléma a to je docela fajn. Jen se mi nelíbí, že na něj volají Vilíčku, Vilíku. Připomene mi vždy toho trumpetu z Včelky Máji.
(26.10.2015 19:02:28) I náš nejstarší je Hugo, říkáme mu Huginek, širší okolí i více variantami. Reakce byly taky různé, ale už si zvykli Je to čím dál častější, u dětí i v pohádkách. Mě se líbil i význam "moudrý" a svátek na apríla, říkala jsem si, že je to jméno pro originální moudré dítě se smyslem pro humor. Někdy je to náročné, ale máme ho)
(26.10.2015 21:46:27) My teda Huga nezdrobňujem, maximálně občas Hugito (čteno po španělsku Ugíto). A je teda pravda, že "aprílové" žerty k svátku trochu nesnáší, jinak si na jméno nestěžuje
(26.10.2015 13:35:01) Není to novodobý fenomén - tohle se dělo vždycky.
Moje babička vyprávěla, jaký odpor okolí vyvolala její volba jmen Miloš a Blanka, moje matka měla stejné potíže se jmény Martina a Daniela, já zase se jménem Hynek a Jonáš.
(26.10.2015 19:19:34) jo, takhle jsem kdysi kolegovi - již 4. Honzovi v týmu řekla, že rodiče mohli mít víc fantazie a on odpovědlě, že bráchové jsou Hanuš a Řehoř, takže on je docela spokojenej
(26.10.2015 14:37:10) I mně se Hynek a Jonáš moc líbí Mně se právě líbí celkem dost jmen, tak proto nechápu, proč je zvykem, že se tolik kritizuje Dříve jsem četla článek o opravdu špatně vybraných jménech: nepamatuju si ho, ale Blanka Panenská a Tomáš Fuk (ikdyž spojení Tomáš Fuk je tak mile vtipné) mi utkvělo v paměti.
Já si myslím, že při výběru nejde jenom o to, jak zní jméno jako takové. Ale je třeba brát do úvahy i určitě předpoklady pro dítě. Je jasné, že nikdo neodhadne, jak bude jeho dítě vypadat, jakou bude mít povahu apod....ale něco málo se dá odhadnout. A pokud má někdo v rodině samé mohutnější ženy, je malá pravděpodobnost, že bude holčička štíhnlounká. A jsou opravdu jména, která se naprosto pro korpulentní holčinu nehodí. Stejně tak tiší a jemní rodiče s tradičními hodnotami budou mít pravděpodobně jiné dítě, než potetovaní motorkáři. Je pak už jenom otázka, komu se jaké jméno ke komu hodí. Já bych se například bála dát holčičce, u které se předpokládá, že bude mít mohutnější postavu, jméno Izabela, Anabela,... Ale to je opět jenom můj názor a nechci tím někoho omezovat. Ale nadruhou stranu se mi pro některé typy jméno Izabela nebo Anabela naprosto hodí a nemůžu tedy říct, že to jsou jména ošklivá.
(26.10.2015 13:36:05) Těžko říct. Dřív byl zaběhaný sortiment jmen, nic moc se nevymýšlelo, tak byl klid. Teď se to víc řeší, jmen na výběr je mnoho, přidala se jména zahraniční, každý hlupák chce vyniknout, když ničím jiným, tak aspoň jménem, a proto si víc lidí uvědomuje, že jim některá jména vadí a celý spor se přiostřuje.
(26.10.2015 13:38:26) Ty jména,která si uvedla,že se ti nelíbí,to je velmi trefné. Skoro je víc je pro mě zkousnutelný ten Kokta,než ta Volopiška,to je fakt hrozný,ale zas má něději,že se toho přijmení za pár let zbaví
Nám jména nikdo nehaněl,jen s tak matně vzpomínám že tchyně kdysi rozumovala,jak říkat zdrobnělinu u Matouše...
Švagrová ho někdy osloví jako Mates,což se mi vůbec nelíbí,bych v tu chvíli vraždila a jsem už rozhodnuta,až ji to znova vypadne z pusy se ozvat,byť jsem dřív nechtěla dělat žádný rozruch...
A mě osobně se jméno Gabriela moc líbí,jako hlka jsem xkrát četla Gabru a Málinku,v příbuzenstu zas máme Gábinu a tenhle tvar jména se mi líbí moc,hezky jste to vybrali náhodou!
(26.10.2015 13:48:16) A není to tak, že spíš nesnášíš švagrovou? Když někdo koho mám ráda komolí jména dětí, tak mi to nevadí, ale když někoho nesnáším, tak mě to neuvěřitelně rozčiluje.
(26.10.2015 13:59:53) Já nepíšu Matyáš,psala jsem Matouš-vybavím si to sázení u toho,jak vytahovali ty míčky s ušima z osudí. Mě ten Mates přijde takovej hanlivej.
A tou švagrovou zajímavý postřeh - ale jsme spolu zadobře,nic proti ní nemám
Mužské křestní jméno Matouš má hebrejský původ. Vyvinulo se z hebrejského „Mattyth Jáh(u) ”, stejně jako jméno Matěj nebo jeho archaická podoba Matyáš. Jméno se z hebrejštiny překládá jako „dar Boží”, „dar od Boha”.
(26.10.2015 14:41:45) jedno a to samé to určitě není. Vždyt přeci píší,že jménoMatouš se vyvinulo z hebrejského jména ..... slyšíš tam to slovo či to spojení,že se vyvinulo ZE JMÉNA?
Uvedu příklad na psí rase: rasa dobrman byla vyvinuta z německého pinče (a jetě z čehosi,ale touž neni podstatné),a taky nemůžeš říct že dobrman a německý pinč je jedno a to samé,vůbec ne,je mezi nimi diametrální rozdíl.
(26.10.2015 14:46:02) Fren, jména nejsou pinčové. Mění se jejich tvar podle různých jazyků a zdrobňování atp., ale zůstává to být stále stejným jménem.
(26.10.2015 14:52:32) to ani netvrdím, zrovna tak jako se pořád jedná o jména,ale o různá-jiná jména; u těch psů jde taky pořád jen o psech a přitom jde o jiné-různé rasy
(26.10.2015 15:07:47) NEvim jeslti je ten priklad s psem dobry :), ale ja bych take rekla, ze jde o tri ruzna jmena stejneho puvodu. To ze Matous, Matyas a Matej neni to same jmeno (i kdyz vyznam stejny maji) je zrejme ze statistiky, kdy je kazde scitano zvlast. Dokonce je ten odklon uz takovy, ze Matous a Matej maji svatek jiny den. Stejne tak je Eliska a ALzbeta stejneho puvodu (anebo SOna, ZOfie, SOfie), ale lze jimi klidne pojmenovat sestry - jedna se tedy o ruzna jmena (vlastni sourozenci mit STEJNA jmena nesmeji)
(26.10.2015 15:15:43) Jistě. Jména Miroslav, Slavomír, Slávek a Mirek jsou taky naprosto různá jména, jimiž lze pojmenovat čtyři sourozence - jen ty zdrobněliny a domácké podoby mají holt společné.
(26.10.2015 15:19:37) To jiste, to ale neznamena, ze jsou to ty same jmena. Ostatne zdrobnovani a domacke podoby jsou kapitoly hodne sama pro sebe, nekde rikaji Slavek klidne i Jirimu :)
(26.10.2015 15:33:32) Ano,chapu, v tom nejsme ve sporu (ja ragovala na SUSU tvrzeni, ze je to to "same" jmeno), ostatne jak vidno, Mates je nekde i Martin.
(26.10.2015 16:28:03) Alžběta a Eliška je dobrý příklad. Prostě jsou to jiná jména. Kdybychom šli po původu, tak nakonec zjistíme, že se všichni jmenujeme ""Pozor, vole, medvěd!"" po neandrtálsku.
To je jako bys říkala, že je stejné třeba Jana a Jan - stejný původ, tudíž zaměnitelné, možno používat Jendo! pro oba. Nebo třeba Adriana a Ondřej, Jiří a Astrid, nebo třeba Jindřich a Hynek. Říkáš snad Hynkovi Jindro? Přitom původ je stejný.
(26.10.2015 16:33:26) Gabriela je nádherné jméno. Hynky znám dva .
Mně osobně se nelíbí třeba Nicolas a podobná jména, co mě pak dokáže odbourat jsou takové ty samolepky na autech, kde je Danýsek, Denýsek, Tadýsek . Tyto dvě jména bych nedala ani kdybych byla namol . Ale chápu, že se někomu líběj .
U nás se doted nějak nesmířili jedni prarodiče se jménem naší dcery. Osobně nechápu co je na tom jménu tak dráždí. Nepatří mezi nejvyhledávanější, ale třeba náhodou znám tohoto jména asi tak 10 holčiček . Druhému prarodiči se zase nelíbí jméno našeho posledního dítěte . Takže asi tak. Jinak jsme měli vybráno jméno a myslím, že by nejmenšímu asi slušelo nejvíc, ale neměli jsme odvahu .
(26.10.2015 16:40:06) Mně přijde, že jsou to synonyma. Alžběta a Eliška jsou různá jména, ale stejného nebo podobného významu (stejně jako různé množiny dalších jmen - jde buď o "překlady" do jiného jazyka nebo jinak vzniklé obměny...).
A ne, všechna jména prapůvodně opravdu nejsou jen nějaké "pozor medvěd", stejně jako všechna slova nejsou prapůvodně jedno.
(26.10.2015 17:38:51) Umami, vím, že to byla nadsázka, ale tento jev (synonyma) se nechová tak, aby mohl být smysluplně doveden do krajnosti - tedy aby bylo pro ilustraci věci možno použít nadsázku. Dle mého se to prostě nedá smysluplně "nadsadit", což jsem se snažila popsat tou nesmyslností stejného původu všech slov (nadsázka nadsázky ). (mmch, nemusíš přeci umět neandrtálsky, abys mohla odkázat na nějaké ty článečky-studie, ve kterých by tebou použitá nadsázka byla popsána = zase uvádíš divné zdůvodnění )
(26.10.2015 20:21:15) Slupko, ono to bude tím, že já nevycházela z žádných článečků, prostě jsem napsala svůj názor na názor Martiny a uvedla to nadsázkou. Víc k tomu nemám, co říct.
(26.10.2015 21:04:53) Umami, nepíšu, že jsi vycházela z nějakých článků. To, čím jsi uvedla svůj názor, není nadsázka věci. Ale to je asi marný vysvětlovat ti mojí řečí, my dvě zjevně píšeme jinými jazyky
(26.10.2015 16:43:24) Tak z pohledu zákona jsou Eliška a Alžběta jiná jména, mně by ale jemnocit nedovolil je použít obě na jedno dítě, respektive ani nezávisle na víc svých dětí.
(26.10.2015 15:24:05) Aleno, Eliška a Alžběta je úplně stejné jméno, které se holt v češtině jen tváří jako jiné jméno, protože přišlo jinou cestou a nevzdělaní tu stejnost neuměli poznat.
(26.10.2015 15:27:48) Jinak takových jmen je samozřejmě spousta, protože se přemisťují Evropou tam a zase zpátky a každý národ si to trochu upraví pro svůj jazyk. Proto třeba Štěpán, Stephen, Štefan, Stefano, Etienne, Esteban, Ištván... je pořád to stejné jméno. Jen uzpůsobené jazykovým potřebám daného národa.
(26.10.2015 23:23:41) Neni pravda. Matouš a Matyáš jsou dve ruzna jmena stejneho puvodu. Ale Alzbeta a Eliska je totez jmeno v ruznych jazykovych mutacich, i kdyz zni rozdilneji, nez prvni uvadena dvojice.
(26.10.2015 14:12:00) Fren, my teď máme doma poměrně čerstvého Matouše a Matey na něj používáme běžně. Naopak vůbec ho neoslovujeme Matoušku.To byla dokonce podmínka mého muže, když jsme po porodu jméno vybírali. Holt co člověk,...... Ale jméno to je úžasný, o tom žádná.
A Gábinka se mi libi moc a jako bonus jich teď není mnoho.
(26.10.2015 16:17:18) Klabe, taky máme Matouše a taky manžel nerad "Matouška", ale my to jméno nijak nezdrobňujeme, starší brácha má taky nezdrobňovací jméno, tak nám to ani nepřijde ;-)
(26.10.2015 13:39:07) Příspěvek mi přijde strašně vyumělkovaný, jak z časopisu pro maminky - nový človíček, dodávání odvahy zdejším maminkám (jako i těm s puberťáky?), zapojování tchyně do těhotenství (to zní ozvlášť zajímavě), vykřičníky na správných místech...
Ale budiž, odpovídám. Nestalo se nám to, nezveřejnili jsme jména do doby, dokud jsme naše děti nedrželi v náručí.
(26.10.2015 13:39:44) Stalo se mi to samé s Kryštůfkem (hodně dávno, teď jich je spousta, ale tenkrát to ještě bylo dost neobvyklé jméno). Brala jsem to s velkým nadhledem, byla jsem si tak jistá, že nám rodičům do jména dítěte nemá kdo co mluvit, že jsem různé poznámky příbuzných a obracení očí v sloup odbyla smíchem. Prostě to bude Kryštůfek a hotovo. Měli štěstí, příbuzní jedni, byla to holčička.
(26.10.2015 13:40:17) a ještě bylo výživný: "neříkej nenarozenému miminu jménem, to přináší smůlu"- zmohla jsem se jen na "ale já nejsem pověrčivá" - po odpovědi "to nevadí, říkám ti, nedělej to ... ". Po této zkušenosti se té osobě vyhýbám, naštěstí místa střetu nejsou častá. O to víc přemýšlím, co jí pudilo mě jako těhotné skoro cizí ženské tohle běžet oznámit.
(26.10.2015 13:57:58) Naprosto souhlasím . Kdybych ještě náhodou někdy čekala miminko (teď to není aktuální, ale kdo ví), nenechám si prozradit ani pohlaví. A o jménech se debaty vést nebudou vůbec. Prostě říct, že pohlaví a jméno je tajemství, je opravdu nejlepší!!! Škoda, že jsem k tomuto názoru nedospěla dříve.
(26.10.2015 14:07:55) Já bych si bývala taky nenechala pohlaví říct, jednak mi to bylo opravdu jedno a později už jsem měla velmi intenzívní pocit, že to bude kluk, no, můj manžel to ale vědět chtěl, tak jsem nakonec podlehla...no, oznámení, že to bude opravdu kluk, pro mne vlastně nebyla žádná novinka, zato manžela to trochu zdrblo, moc si přál holčičku...... ale aspoň si na to stačil zvyknout, než se narodil
(26.10.2015 20:01:15) IMHO ideální je vyhlásit mezi příbuzenstvem nějakou totální šílenost a tvářit se u toho smrtelně vážně. A až pak dojde na skutečný jméno, budou všichni příjemně překvapený. My jsme takhle kamarádům doporučovali pro dceru jméno Hermenegilda (k poměrně dlouhýmu, původem německýmu příjmení).
(26.10.2015 21:09:37) Hermenegilda - tak to je v českém prostředí fakt bomba domácky Hermenegildinka... proti tomu už asi fakt je každé ženské jméno rajská hudba.
(26.10.2015 21:11:30) Tak zase k německy znějícímu příjmení by to sedělo, jen by to bylo dohromady strašlivě dlouhý. Jak jsme čekali, poslali nás s tím do háje a mají Pavlu.
(26.10.2015 13:42:47) Nikdo náš výběr nekomentoval. Jen jsme se dohadovali s manželem a nakonec je po jeho, takže já nejsem spokojená s tím, že jsem vybrala jméno jen dceři a klukům vybral především jejich otec. Štve mě, že jsem nebyla neustupna. Nemají vyloženě blbé jména, ale já jsem chtěla češtější i když žádného Pepu nebo Jana.
(26.10.2015 14:09:39) To já si právě nemyslím. Menší výhrady se asi objevovaly vždy (kdyby se každému líbilo stejné jméno, asi by jmen nebylo tolik :D). Měla jsem ale na mysli opravdu ošklivé reakce okolí a to nejenom na nás. Jedna moje kamarádka dala jméno Františka a jiná kamarádka Mia. Obě měly důvod pro svůj výběr, oběma holčičkám se jména hodí - ale jedna, jak druhá popisovaly, že je občas reakce přivedly k slzám. Ono to není moc pěkné, když má někdo miminko, reagovat působem: pěkná holčička, ale to jméno..., co jste jí to udělaly, nebo to nemáte trochu soudnosti?
Problém není s konkrétními jmény. Ale s tím, že ostatní lidé příliš kritizují vše, co není podle jejich gusta. K tomu každý je přece trochu jiný. A pokud je někdo moderně smýšlející člověk, proč nedat jméno Mia? Naopak přírodněji a skroměji orientovaná maminka, která má silný vztah k tradicím, může dát jméno Františka a holčičce bude velmi slušet.
Možná to vše je jednoduše typická česká vlastnost, kdy (téměř) každý velmi rád kritizuje ostatní a všechno trochu jiné, než má on sám, je špatně.
(26.10.2015 15:03:57) Betko, uklidním tě mela jsem neco podobného. Matka učitelka - jakékoliv jméno jsem řekla, problém. Vždy me k tomu přiřadila nějakého žáka a řekla tak to ne. Strašně me štvala. Můj otec reagoval a to je v kalendáři?? To je nemožné jméno. A tchyně po narozeni prohlásila, ze si nechala udělat rozbor u kartařky a ze to jméno (počáteční písmeno- plus datum narozeni) je neco hrozného a holka nám ukáže a zavaří.... Takze te Betko chápu a dnes bych jim neřekla nic. Což me je líto jako tobě....
Já jsem s klučičím pro druhé čekala tak dlouho, jestli muž vyměkne a odkývá mi to mé (nebyl úplně proti, ale nebyl přesvědčen a měl svého favorita, proti kterému jsem zas nebyla úplně já, ale nebyla jsem přesvědčena), že jsem to pak vypisovala mimo stahy na chodbě porodnice. A byla to nakonec holka :-D.
(26.10.2015 13:43:40) Nesmíš to tak prožívat, lidi mají různý názory a občas si nevidí do pusy. Taky jsem si vyslechla větu "jestli si to nechceme ještě rozmyslet", no a co, nechtěli jsme. Jinak žádné šílenství kolem jmen nesleduju, každý má buď jasno nebo 2 kandidáty, ze kterých vybírá.
(26.10.2015 13:46:24) Přesně z tohoto důvodu jsme jména nikomu dopředu neprozradili. Co je komu do toho. Jo a máma mě na kolenou prosila, ať hlavně nedávám jména Ráchel nebo Ester, prý se s nimi roztrhl pytel. No nevím, zatím jsem žádnou nepotkala, jen jednoho psa. No a Sofie, to je pro starší generace taky nějak těžko stravitelné, jsem si ráčila všimnout.
A co už vůbec nechápu, že někdo vybírá, aby sourozenecká jména radila k sobě navzájem, a že se o jménech nenarozených dětí někdo radí na internetu s anonymními lidmi.
(26.10.2015 23:34:03) Nevim, jestl musi k sobe sourozenecka jmena ladit zvukomalebne, ale tak nejak mi prijde vhodne, aby byla ze stejneho ranku. Sourozenecke dvojice Řehoř a Quentin nebo Boženka a Abigail mi prijdou mirne smesne. ;-)
(26.10.2015 13:52:57) Já myslím, že to se dělo vždycky, že okolí mělo nějaké výhrady ke jménu, které budoucí rodiče vybrali, nepřijde mi to jako nějaký současný fenomén...vždycky byly dva tábory - jedni byli zastánci "klasických" jmen, druzí "exotických", jen ta jména se postupem času přesouvají z jedné skupiny do druhé, u nás zase tchán strašně řešil, po kom se náš syn jmenuje (protože on i můj manžel se jmenují stejně a předpokládal, že stejné jméno bude mít i jeho vnuk...) a nemohl prostě pobrat, že se nejmenuje "po nikom", přišlo mu nepochopitelné, že jsme chtěli, aby měl úplně svoje vlastní jméno...nechtěli jsme, aby na zavolání přiběhla půlka rodiny
(26.10.2015 13:53:03) babičky taky nebyly zrovna nadšené z Natálky, ale je to jen otázka zvyku, dneska už by je ani nenapadlo, že by se kdy mohla jmenovat jinak
(26.10.2015 14:02:53) Také jsme v radostném očekávání prvního potomka vykecali, jaká zamýšlíme jména. Nu, u druhého a třetího dítěte už jsme si to raději nechali pro sebe
Kamarádka před časem povila chlapce a rozeslala tu šťastnou novinu. Když jsem si SMS od ní četla, regulérně mi přejel mráz po zádech, ne že by to zastínilo radost ze samotného aktu zrození, ale prostě je fakt, že lidé mají negativní asociace, tím silnější, čím vzácnější je to jméno. Když ti život znepříjemnil nějaký Josef nebo Jan, tolik to nevadí, protože spousta jiných Josefů a Janů tvé záporné pocity zneutralizuje. Ale pokud to byl Kleofáš, kolik dalších Kleofášů za život potkáš?
Jo, ta kamarádka to taky nechtěla říct předem, dobře udělala. Rozhodně bych jí jméno nerozmlouvala, ale jiní by mohli. A když už se to dítě narodí a to jméno má, kverulanti z 99% zmlknou (a jejich negativní asociace se začnou přetvářet...)
(26.10.2015 14:07:06) Žádné takové šílenství jsem nezazila. Jen jedna příbuzná mi stále vehementně doporučovala jméno Ema, ale přišla mi s tím spíš zábavná. Ani já bych nikomu do jména nezasahovala, myslet si můžu co chci, ale když se mi někdo pochlubi s vybraným jménem, vždy pochvalim. Když se mnou kamarádka řešila dilema Kristýna/Karolina, řekla jsem jak to vidím já, tam se to očekávalo. S jinou kamarádkou jsme vybírali vhodné jméno s ohledem na jméno sourozence, to jsou spíš takové konzultace Ale abych někomu řekla, že vybral pěkně blby jméno, to by mě nikdy nenapadlo a ani z druhé strany jsem se s tím nesetkala. A jsem ráda, ze raději taktne pomlceli, i když se jim treba Jiří nelibil, není zrovna v TOP 10
(26.10.2015 14:11:07) Jo, u nás se na jméno Jiří taky sem tam někdo tvářil všelijak, ale nám se právě líbilo, že je takové klasické a přitom jich neběhají kolem nás mraky
(26.10.2015 23:40:12) Kdybychom jeste nekdy meli kluka, byl by to Jiri. Prislo mi, ze je to tak neutralni jmeno, ze by na nej snad nikdo nemohl rict vubec nic. Alespon z nasich jmen je to to nejbeznejsi.
(27.10.2015 0:42:34) Girili - my právě jméno Jiří dali mimo jiné i proto, že není tak úplně časté...a je fakt, že kolem nás se tohle jméno vyskytuje opravdu výjimečně, zato je všude plno Jakubů, Lukášů, Matoušů, Tobiášů apod...
(26.10.2015 14:07:33) tchyně mě v porodnici přemlouvala, abysme to změnili jelikož jsem jí už nějaký pátek znala, tak jsem s tím počítala dcera se jmenuje Antonie
(26.10.2015 14:09:16) Jestli to spíš není tou obecně českou potřebou kritizovat všechno všem a dělat z vlastního pohledu obecně platné závěry. S tím zřejmě nastávající rodiče musejí trochu počítat - s čím větším počtem lidí rozhodnutí a plány okolo těhotenství sdílejí, tím většího počtu "spamových rad" se jim dostane.
(26.10.2015 14:12:07) Ne, jako šílenství mi to nepřijde. A ano, máma mi do jména kecala, ale kecá mi do všeho, to už je taková povaha. Nikdo jiný si to nedovolil.
(26.10.2015 14:24:17) To máš fajn okolí. Já když se bavím například na pískovišti s maminkami, tak většinou popisují, že byl na ně ohledně jména vyvíjený obrovský tlak. A že místo otázek, jak se cítíš, jak se daří miminku, .... (jednoduše typických otázek, co by se v těhotenství patřilo), dostávaly většinou otázky: bude to kluk x holka, a už máte jméno? A proč jste vybrali právě to či ono (když už bylo miminko na světě)..........možná jsi taková silná osobnost, kde to do očí neřeknou, nebo si z toho nic neděláš. Já žel taková nejsem a dost mě to mrzelo. Ikdyž jsem ráda, že jsme se nenechali zlomit (ikdyž pochybnosti jsem měla ještě při vyplňování jmen do porodnice)................
Chtěla jsem však touto diskuzí spíše podpořit maminky, které ještě jména vybírají. A opravdu doporučit - nechat ostatním jak pohlaví, tak jméno, jako překvapení až do porodu =)
(26.10.2015 14:30:58) jo a novodobý fenomén to opravdu není - když jsem se narodila já, moje babička nechala vzkázat mamince do porodnice, že to jméno má okamžitě změnit :))))
a manželova babička, a nakonec i moje babička obě vyprávěly, že jméno pro mladší z dětí vlatně nevybíraly, jedna byla přesvědčená, že čeká kluka a holčičí jméno nebylo, tak porodní bába napsala jméno maminky a druhá zase vzpomínala na přesný opak - čekala holčičku, byl to kluk a porodní bába zkomolila jméno tatínka - ani jedna by to jméno nedala, takto to přišlo a nikdo nic neměnil - což si neumím představit
(26.10.2015 17:06:07) Nezlob se, ale otazky typu "uz mate jmeno pro holku ci kluka" opravdu nejsem schopna brat jako "obrovsky tlak okoli". A rozhodne si nemyslim, ze by to kdy driv mely matky lehci. Nebo mozna ano, dite bylo po otci a nemely do toho co mluvit.
(26.10.2015 14:19:09) Lidi si něco najdou na úplně každém jméně a každému se líbí jméno jiné.Co se líbí deseti lidem se dalším deseti nelíbí.Já mám Terezu a Adama a když jsem malému říkala zkráceně Ádo,tak se vždycky našel někdo,kdo se dokázal ohradit,že Áda byl Hitler(Adolf).A že mu mám tedy říkat měkčím tvarem -Áďo.Že budu mít Terezu a Adama jsem měla jasno minimálně dvanáct let před tím,než se mi první dítě()dcera) vůbec narodilo a nic jsem na tom nehodlala měnit,i když je pravda,že u syna jsem chvilku rozvažovala i nad Ondřejem.Nakonec jsem stejně zůstala u Adama.Ale vybráno jsem měla dávno před tím,než vlna Terezek a Adámků nastala.
(26.10.2015 14:26:09) Já mám asi taky předsudky, jako dcera paní kuchařky Vanessa, mně to nějak připadá úsměvné, jakože když už nic, tak aspoň ať máme v rodině hoch jméno z tej ciziny. Koktovi jsou komedianti, tak proč ne Qventin nebo jak že, u těhle lidí mě to moc nepřekvapuje.
(26.10.2015 14:28:19) máme úplně klasická jména kluků, patří mezi prvních jestli ne 10, tak 20 určitě, a přestože v rodině žádná špatná zkušensot není, tak to první jméno jsme neřekli, ale asi se dalo vytušít, žádný velký překvapení, hezký jméno, ne tak úplně častý. Druhý jméno vykecal náš tenkrát dvouletý starší kluk a rodina se začala lehce hrozit, že takový jméno dávat nemáme, že někdo zná někoho, kdo se tak jmenuje "a to je takovej..." tak jsme se na ty řeši vykašlali :) a to jméno jsme dali, nakonec když to nejstarší vybral (z našeho užšího výběru), tak bylo jedině dobře, že to jméno zůstalo. Akorát po narození miminka měla moje maminka problém s tvarem toho jména, ktrý jsme používala - ale fakt bylo miminku pár dní - prý se mu za to budou smát ve škole... dál jsme tento tvar používala a nechala sjem jí její řeči :) třetí jméno jsme nevybírali my, jen jsme si ho upravili, já bych to jméno nedala, ale už jsme si zvykli :)
(26.10.2015 14:36:09) na nás nikdo netlačil, kdo si co negativního případně myslel, nechal si to pro sebe. jen teda mýho dědečka mi bylo líto, on se s tím nemohl tak nějak popasovat a pak měl mozkovou příhodu a některý věci si nepamatoval, včetně synova jména, ten upřímně udivený a šokovaný výraz když jsme mu to pak říkal... to si ze mně děláte legraci! tak to zvládnul i podruhé.
(26.10.2015 14:49:12) Naše čtyřletá holčička vyslepičila příbuzným, že se brácha bude jmenovat Thukydides Xenofon a to teprve byla mela. Nikdy to nebylo v plánu, ale tehdy jsme s manželem četli Dějiny peloponéské války a jak jsme o tom doma mluvili a zároveň řešili, jak pojmenujeme mimino, tak se jí to slilo do jednoho. Babičky z toho pak měly nervy na pochodu až do porodu, kdy se ukázalo, že to není Ťukáč Kseník, ale má úplně obyč jméno.
(26.10.2015 15:04:12) Babičky tomu věřily. Naopak nevěřily nám, když jsme říkali, že to bude Alexandr. Měly pocit, že jen zjemňujeme situaci, protože Alexandr je taky řek, akorát není tak rozevlátej. Školkáč byl pro ně o dost důvěryhodnější zdroj než my rodiče a měly tendence nám dělat proslovy o tom, jak chudáčkovi Ťukáčkovi zničíme život.
(26.10.2015 15:48:04) My toho Alexandra nakonec nedali, protože jsem zjistila, že by mu všichni říkali Sašo. Já chtěla spíš Alexe a ne nějakýho Sašenku, ale s okolím nebyla řeč, tak se nakonec jmenuje úplně jinak.
(27.10.2015 9:31:24) Asi nejlíp říkat člověku tak, jak je příjemný jemu, ne? Nakonec je to jeho jméno. Jestli se líbí ostatním, případně jestli se různý jeho formy líběj ostatním, už mi přijde míň důležitý.
(27.10.2015 11:01:01) mandelinko, já teda myslím, že jsou jména, který kromě formálních příležitostí fakt nejsou vhodný ve svý původní formě. Konkrétně skupina jmen končící na -slav. Mám takový já i můj muž, představa, že bych ho oslovovala např. Jaroslave a on mne Miroslavo, mi přijde těžce absurdní. Nebo že by ve školce učitelka oslovovala prtě "Stanislave" nebo "Miloslave". A nebo mezi přáteli... Prostě mi to nesedí.
(26.10.2015 16:16:21) U nás babičky nevěřily pravému jménu. PO celou dobu těhotenství říkali, že si děláme prču a dítě pojmenujeme normálně. Další jména už jsme nikomu neříkali, nechtěli jsme příbuzenstvo zbytečně trápit dopředu.
(26.10.2015 15:02:38) Thukydides Xenofon, Ťukáč Xeník, to je nádhera
jinak mně se z blízkého okolí dostalo jedné velmi negativní reakce na jméno dítěte, tak jsem si pomyslela něco o zadnici, nijak mě to nerozhodilo a jméno jsme nechali.
Myslím, že je k tomu potřeba mít zdravý přístup - jméno vybírají rodiče a okolí, není-li výslovně požádáno o opak, může maximálně držet pusu a krok.
Komentovat jméno dítěte jinak než pozitivně je nevkusný, pokud to někdo udělá, tak si o něm pomyslím, že je mamlas (případně půjde-li o prarodiče, budu shovívavá), ale proč by mě to mělo jakkoli rozhodit?
(26.10.2015 14:59:40) Babičku (mamky tchyni) málem kleplo, když mi mamka dala tak divné jméno, jako je Eliška, měla mi dát úplně normální suprovou Světlanu po její dceři!!! 😁 a už tehdy se to hrozně řešilo!
(26.10.2015 15:27:39) Řešilo se to vždycky, jen bylo dřív méně lidí, kteří si troufli na nějakou extravaganci. U nás v rodině byla bohužel silná tradice pojmenovávání "po někom", buď po rodičích nebo prarodičích, v rodině exmanžela taky. Sice je mi to protivné, ale kapitulovala jsem, když jim na tom tak strašně záleželo - naštěstí nešlo o jméno příliš časté ani vyloženě nehezké (z mého pohledu). Moje babička třeba právě "řešila", když někdo to jméno z rodiny nedal. Moje kamarádka má tři syny a ani jednomu nedala jméno po otci nebo po dědečkovi, což babička vždycky s nelibostí komentovala, protože jí to přišlo jako neúcta k tradicím. Sousedka, která si někdy na začátku osmdesátých let dovolila dát svým dcerám jména Ester a Judita byla mezi místními drbnami taky propíraná ze všech stran. Když se měla narodit sestra, taky se to "řešilo", protože matka odmítla jméno po babičce z otcovy strany (Valerie), neboť měla pocit, že by jí děti říkali "Válečku". A takových příkladů bych našla...
(26.10.2015 15:50:13) Valerie je hezký a hlavně v té době to nebylo obvyklý. Místo Valerie dala matka sestře jméno, které bylo tehdy "in"... a pak byly ve třídě tři nebo čtyři. Myslím, že by sestra byla za tu Valerii radši. Oplácaná není.
(26.10.2015 15:54:00) No jo, ale kdyby se jmenovala Valerie, tak by možná vlivem jména se oplácala Znala jsem jednu Valerii, řečenou Valy, a byla dost oplácaná (a to hodně sportovala).
(26.10.2015 21:27:01) Valerie je hezká, kdysi ji kamarádka měla ve výběru, dnes se dětem zase dává...znala jsem i v dětství z vyprávění Valiku, Valerii.
(26.10.2015 21:28:04) Valerie je hezká, kdysi ji kamarádka měla ve výběru, dnes se dětem zase dává...znala jsem i v dětství z vyprávění Valiku, Valerii.
(26.10.2015 15:04:18) Já když řekla svým rodičům, že chci Aničku, tak na mě byli fakt naštvaní, prej tak se jmenují staré babky, Anča... nechápala jsem. Byla jsem fascinovaná, že inteligentní lidi jsou schopni takové debaty. Prý mám dát Kristýnku nebo Natálku....ano, jsou to hezká jména, ale já mám svoje Anče. Prarodiče se s tím smířili velmi brzo.
(26.10.2015 15:11:41) Dcerku jsme pojmenovali jménem, které favorizoval můj otec. Shodou okolností se nám také líbilo nejvíc a ani to, že se líbí mému otci, náš názor nezměnilo. Tím chci říci, že na názor okolí nedáme. Vždy se najde v okolí někdo, komu se to nelíbí a má 10 lepších nápadů.
(26.10.2015 15:15:04) Proč jste vlastně říkali rodině předem jak se bude dítko jmenovat? Tomu nerozumím. Ještě tak pochopím, že řeknete pohlaví, je to třeba v rodině zvykem prozrazovat. Ale proč jste řekli i jméno? To jste si fakt akorát zadělali na ošklíbání... Jedněm našim prarodičům se jméno našeho dítka nelíbilo, čerstvému otci ještě v porodnici do telefonu vyhrkli, že je to teda děs. Ale my byli v takové poporodní euforii, že jsme to pustili druhým uchem ven. Druhý den při návštěvě v porodnici už dítku jménem říkali a bylo vidět, že je jejich první reakce mrzí.
(26.10.2015 15:19:12) Venice - pohlaví dítěte jsem věděla už někdy ve 13. týdnů těhotenství a když jsem o ni mluvila, tak už jménem. I když jsem ho chtěla utajit (abych se vyhnula komentářům), tak jsem se prostě prokecla.
(26.10.2015 15:43:12) Venice - tak třeba my jsme jméno našeho dítěte nepovažovali za nějakou extra citlivou a tajnou informaci, takže jsme si o tom s prarodiči prostě normálně povídali, jaká jména se nám komu líbí, nelíbí a proč...a i samozřejmě jaká jsme nakonec vybrali...ale tak my asi máme příbuzenstvo celkem normální, takže nám náš výběr nijak nehanili a neodsuzovali....jen tedy tchán právě chvilku nemohl pochopit, že nebudeme pokračovat v rodové tradici dědění jména, ale zvyknul si rychle
(26.10.2015 16:16:22) Tak já si nedovedu představit konzultaci jména s tchánovci, oni by hlavně považovali za naprosto samozřejmé, že dcera bude mít jméno po tchyni/syn po tchánovi
(26.10.2015 17:35:12) Úplně porušit tradici mi bylo líto a přišlo mi to neuctivé, proto má prvorozený dvě jména. První "naše" a druhé tradiční. No a další děti se už vezou s ním, aby jim nebylo líto, taky mají dvě jména.
Za mě nejhorší jméno, které osobně znám, vede Adrian Damian. Kdyby alespoň rodiče byli satanisti, ale ani jsou paní Weatherbyová z knížky Vejce a já a nějak to celé nedomysleli.
(26.10.2015 17:43:41) Kamarádka se v těhotenství modlila, aby neměla syna, kterej by musel dostat jméno po otci (a dědovi a pradědovi...), protože to fakt dítěti nechtěla udělat Možnost, že by se naše dítě jmenovalo po komkoli z rodičů/prarodičů, u nás doma nebyla v úvaze ani minutu. Ale mám kamarádku, její rodiče jsou Jiřina a Jiří, ona je taky Jiřina, samozřejmě bratr je taky Jiří... no a hádejte, jak se jmenuje její dcera. Druhý dítě je teda taky dcera, takže ta už Jiřina bejt nemohla, kdyby to ale byl kluk...
(26.10.2015 18:07:01) Žženo, to musí být u nich doma docela na zblbnutí, když si to tak představím...u nás je zase manželova maminka Stanislava, tatínek je Stanislav, on se jmenuje taky tak...další pokračování jsem rezolutně zavrhla a manžel by naštěstí taky jednoznačně pro, takže máme Jiříka....ale vím, že u kamarádky to jméno po někom, vyřešili křížem - maminka Zdeňka, syn Zdeněk, tatínek Ladislav, dcera Lada
(26.10.2015 18:12:51) Tino, no a teď si představ, že dost dlouho žili pohromadě mladí se starýma, takže když došel dopis pro Jiřinu ...ovou, byly v jedné domácnosti hned tři. I stejného příjmení! S Jiřím to bylo obdobné, akorát jmenovci byli "jen" dva.
(26.10.2015 20:54:01) Jistě, u nás já jsem čtvrtá, brácha třetí, máma druhá (ovšem jako třetí dcera - už myslím nevěděli, co dát). S bráchou jsme to oba přetrhli - jeho synové mají jména, který se jinde v rodině nevyskytujou. U mě se liší dcera (poměrně dost neobvyklý jméno), ze synů jsou dva každej po svým otci (takže nejstarší je taky třetí, ten další je druhej, ale u dědy to byla jen jiná podoba téhož).
(26.10.2015 21:03:15) To my máme v rodině Janu a Járu. A teď pozor: děda, Jára, si našel Janu, měli dvě děti - Janu a Járu. Pak si Jára našel taky Janu a měli děti Janu a Járu. Bordel.
(26.10.2015 15:35:35) Ano, stalo se mi to u obou mých dětí, jejich jména se nikomu v širší rodině nelíbila Ale mě to nerozhodilo, spíš pobavilo, já jsem si těmi jmény byla jistá a také jsem si byla jistá, že se všichni časem uklidní a zvyknou si. A zvykli si Takže je dobře, že jste se nenechali zviklat. Došla jsi ke správnému závěru, jména dětí jsou jen a pouze věcí rodičů. A souhlasím, že je dobře, že je dneska ve jménech pestrost.
(26.10.2015 15:48:04) Anett, pestrost ani ne, většina lidí stejně dává jména, která jsou "in", jen jsou jiná než dřív.
Schválně jsem otevřela jednu starou matriku, je tam celkem jasně vidět, že i před více než sto lety existovalo něco jako mainstream (jde o část matriky narozených v Klatovech, rok 1894).
Dívky: Marie, Marie Marta, Marta, Marie, Lidia Amalie, Marie Marta, Marie, Milada Emilie, Marcela, Anna, Milada, Marta Noëmi, Božena
(26.10.2015 16:24:50) Monty, to je nádhera, ty tvé matriky Krásná jména většinou. Vím, že vždy byla nějaká móda a mainstream a vždy tu byli lidé se sklony k originalitě, ale dneska bych řekla, že je to opravdu mimořádně pestré. Ale může to být jen dojem, nevím.
(26.10.2015 16:35:03) Anett, mně to fakt nepřijde. Jo, je víc excesů, ale v součtu je to jako dřív. Většina lidí dá jméno, které "letí". Když se dívám na jména synových spolužáků a vůbec dětí v mém okolí, žádný velký rozdíl od doby mého dětství nevidím. Jen jsou místo Roman, Radek, Martin a Peter dneska Kristýnky, Terezky, Natálky a Adélky. U kluků se to ani moc nezměnilo, jen zmizeli Zdeňkové a Mírové.
(26.10.2015 20:02:54) Já bych řekla, že jsou to dneska takové souběžné módní proudy: na jedné vlně jsou moderní jména jako Nelinky, Sofinky, Vanesky, Emičky, Nikolky, Tadeášové, Nikolasové, Samíkové, Maxíkové ... Další módní vlna jsou stará biblická jména - Anežky, Aničky, Alžbětky, Lukášové, Matýskové, Kubíkové ... No a pořád jede i vlna klasiky - Terezky, Elišky, Kristýnky, Verunky, Adámkové, Martínkové, Danečkové, Tomáškové .. Ale spousta dalších jmen, opravdu mi ta škála připadá širší, než za mého dětství, když nad tím tak přemýšlím.
(26.10.2015 16:12:02) Já myslím, že když nechcem, aby okolí zkoumalo náš výběr jména, je nejlepší jim to neříkat předem. A je klid. Naše okolí neznalo ani pohlaví dítěte ani plánovaná jména. Po narození se s tím stejně musí srovnat. Neexistuje jméno, které by se líbilo všem.
(26.10.2015 17:32:10) Já jsem v době těhotenství všem oznámila, že můj syn se bude jmenovat Butrus-Butrus. Jeho iniciály tak budou BBB (má příjmení od B). A trvala jsem na tom. Rodina se tak vyděsila, že pak byla ráda za jeho skutečné jméno .
(26.10.2015 18:46:47) Ne, nestalo se mi nic podobného a ani ve svém okolí jsem nezaregistrovala. Jistě se stává běžně, že v rodině se někomu vybrané jméno líbí a jinému zase ne, ale pravděpodobně i nespokojení mají dostatek soudnosti na to, aby se s výběrem rodičů v tichosti a taktně vyrovnali
(26.10.2015 18:54:41) Taky si myslím, že když mi dcera (v mém případě nevlastní) sdělí cokoli, od svého těhotenství, přes výběr jména po výběr barvy kočárku atd., sluší se říct "pěkné" nebo "zajímavé" a tím to končí. Je fajn, že mi to sdělí, chce se mnou sdílet radost a pokud se přímo nezeptá na názor, nechám si ho pro sebe.
Taky mi hanili jméno dítěte a já nevím co ještě. Taky jsem neměla radost.
(26.10.2015 20:10:46) Gabriela je přece krásné jméno! Já si nemyslím, že "šílenství" kolem jmen je něco novodobého, spíš je to otázka nastavení konkrétních lidí. Mě by v životě nenapadlo pohanit někomu už vybrané jméno pro miminko, i kdybych já ho nebyla ochotna svému dítěti dát ani pod palbou. Nanejvýš ho nebudu intenzivně chválit a omezím se konstatování, že je prima, že se ti dva shodli. Konečně - když si vzpomenu na to, jak těžce jsme s manželem hledali shodu na jméně, považuji za malý zázrak, že ty naše holky nemusel pojmenovávat soud. A jistě by to taky zvládl pěkně. :)
(26.10.2015 22:03:19) Znám Adolfa, kterému je cca padesát. Rodinné jméno. A pak jsem slyšela dva mladé rodiče s vyholenými hlavami, těžký boty až nahoru zavázaný, a ti v metru volali na svého asi tříletého syna "Adolfe". Podle "Kdejsme.cz" žije u nás 2904 Adolfů. Je zajímavé sledovat, jak během války obliba tohoto jména prudce vzrostla (1939, 1940) a pak zas klesala, když Němci začali prohrávat.
(26.10.2015 22:23:45) Já znám rodinu, kde se Adolf dědí a navíc je to rodina židovská, z tradice prý kvůli jednomu blbovi neustoupí. Ovšem skini s malým Adolfem, to je teda síla. V letadle jsem jednou seděla vedle asi ročního dánského Elvise - ale oni na severu jsou celkem prdlí, například se dává Gandalf...
Vzpomínám si na rozhovor s Adolfem Bornem, kde se ho ptali na jméno, a pravil, že mu nejvíc vadí ta diskriminace, že si nemůže kupovat hrnky se jménem, neb nejsou:)
(26.10.2015 22:52:05) Ty kecy okoli byl jeden z duvodu, proc jsme ani u jednoho ditete jmeno pred porodem nerikali. Po porodu si nikdo nic netroufl rici, i kdyz pred porodem by mozna nejakou tu nesouhlasnou poznamku meli.
(26.10.2015 23:36:56) Přesně, po prvním neúspěšném těhotenství, kdy měl každý pocit, že má co mluvit do výběru jména našeho dítěte jsme dcery jm=no řekli až po narození a dost se to tím vylepšilo. Dcera dlouho remcala, Když jsem jí řekla jaké měl vybrané jména její otec a když zjistila jaké dal jméno jejímu polorodému bratru dost se uklidnila. Myslím, že to je můj největší vyjednávací diplomatický úspěch. 3kolastika, Gudrun a Kunikunda se by se líbilo o dost míň
(26.10.2015 23:51:43) Myslím, že je to fenomén vaší rodiny a obvyklé to není. Mnou vybraná jména nikdo ze širší rodiny nijak nekomentoval, jen moje máma a babička se podivili, že jsem dceři nedala své jméno. Dost jsem je vyvedla z míry sdělením, že se mi mé jméno nelíbí. Vím, že se mým rodičům nelíbí jméno, které dostala neteř, ale před sestrou neřekli ani slovo, mluvili o tom pouze spolu (přede mnou) v sestřině nepřítomnosti.
(27.10.2015 5:01:47) Jo, pozoruju. I když třeba jak jsi psala, Gabriela se mi taky hrozně líbí. Ale uznávám, že ani mě nenadchly jména "opakovací"... Eliška, Nikolka, Natálka....Je jich najednou moc. Já mám dcery se jmény Stanislava a Sandra a jsem ráda. Stáňu v tomhle věku (11) jsem snad nikdy nepoznala, o Sandře vím, že jí tu někdo na Rodině má, ale i přes to vím, že to není běžné jméno. Ve městě ani ve škole žádnáý jiná Sandra není Přitom mě se hrozně líbí. Asi lidi maqjí předsudky, že se jí bude říkat Sádra... To dítě mám už sedm let a ještě jí nikdo Sádro neřekl. Jasný, to může přijít, ale myslím, že to nebude tak horké. Jsem ráda, že moje děti mají jména, která se neopakují. A Gábinek taky není moc.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
Někdy mám pocit, že to pomalu zastírá radost celých rodin z toho, že má přijít na svět nový človíček. Reakce okolí vyznívají tak, že není hlavní, že se narodí zdravé dítě, ale hlavní je, jak se bude jmenovat. A to rozhodně není správné!!!
) apod. Každý si našel nějaký kometář. A tak se u nás v rodině až do porodu jakékoliv rozhovory ohledně miminka omezily na minimum. Chtěla jsem se svou maminkou vybírat kočárek, chtěla jsem se s ní radit, chtěla jsem do svého těhotenství zapojit i tchyni, ale nešlo to. Vždy se to dřív nebo později zvrhlo k rozhovoru, jestli si to nemůžeme s Gabrielkou ještě rozmyslet. Nerozmysleli! A jsme za to rádi!!!
Stalo se něco podobného i Vám, nebo je to pouze fenomén naší rodiny? 
,hezky jste to vybrali náhodou!
krásně vysvětleno
My jsme takhle kamarádům doporučovali pro dceru jméno Hermenegilda (k poměrně dlouhýmu, původem německýmu příjmení).
to si ze mně děláte legraci! tak to zvládnul i podruhé. 
V její náručí
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)