| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Hranice respektu k dítěti

 Celkem 22 názorů.
 Janinka a dvě princezny 


Téma: Hranice respektu k dítěti 

(12.4.2016 11:44:49)
Zdravím, potřebuji se poradit. Nevím jak nastavit hranice ke své dceři 3,5 ohledně určitých situací. V poslední době se velmi často opakuje situace, že se jí něco nelíbí a ona kvůli tomu propadne úplnému zoufalství (ani se to nedá nazvat scénou - jasně brečí, je popudlivá) a to i v řádu hodin. Popíšu konkrétní věci - 1. nemocná, nešla se koupat, převlékala jsem jí do pyžama a otřela jí přirození kalhotkami. Scéna, že si to nepřeje, protože bude mí kalhotky špinavé a jsou její. Vysvětlily jsme si, slíbila jsem, že vyperu a už to nebudu dělat, když to nechce (jako na potvoru to tatínek udělal o dva dny později nevědouc o naší domluvě), nešlo s ní vydržet. 2. chce si dávat pastu na kartáček sama, jednou se loudala tak jsem jí to připravila a opět scéna. Vysvětlila jsem, že se teda nesmí loudat (od té doby to používám k tomu, aby přišla včas), 3. vyndavání z vany - 3x upozorněna, že už má jí ven a pořád nešla, vyndala jsem jí tedy sama a opět scéna. Dodržuji, že leze sama a opět používám v případě, že nechce (nejdeš? vyndám tě já! a hned jde. Vlastně nemám problém s tím, tyhle věci dodržovat, když už o nich vím, ale poslední dobu se stává, že si takhle staví hlavu i kvůli opravdu maličkostem a stává se to večer, kdy je unavená a tuplem není schopná se uklidnit a brečí, že jsem jí vyndala z vany do doby než usne ~8~ a já nevím, zda je normální respektovat její přání nebo kde je ta hranice mezi tím "tohle se mi nelíbí a chci si to dělat po svém" a vymýšlením si na rodiče ohledně kravinek. Díky za názory
Odpovědět
 Saamajna 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(12.4.2016 12:06:11)
Zdravim spolutrpici!

Nase mala (v cervnu ji budou 4) to samy, rev a brekot je na dennim poradku.

Pokud neudela to, co ji reknu a i vysvetlim duvod, tak nasleduje z me strany
"ted budu pocitat do tri a jestli to do te doby neudelas, udelam to ja!".

Nekdy to funguje, obcas ne. Ale pochopi rychle a docela rychle se pak uklidni.


Jestli Ti pomuze - tyhle deti, v roce 2012 narozeny, jsou v roce DRAKA!
A to je nejsilnejsi, cisarsky znameni celyho cinskyho zverokruhu.
Sousedka (Cinanka) kdyz slysela, kdy je dcera narozena, se jen rozesmala a rika
"to si uzijete - ale je to stastny znameni pro zivot!"
Odpovědět
 Kukurice29+3. 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(12.4.2016 12:24:50)
Jo presne to same mam doma se synem. Arozen rijen 2012. Vtipne je, ze vsech tri deti je mi nejpodobnejsi jak vzhledem, tak chovanim a povahou. Navic jsem narozena taky v roce draka a narozeniny mam tri dny pred synem ~t~ ja jako jedina si s nim poradim. I kdyz ne vzdy a na 100℅ syn je vzteklina a zacne hazet vecma.
Odpovědět
 Yuki 00,03,07 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(12.4.2016 12:08:17)
ona zkouší, má na to věk, potřebuje znát hranice a ty hranice určuješ ty, bez ohledu na to, co ti napíšeme my, ty jsi rodič s dcera musí respektovat tebe
samozřejmě s věkem bude přibývat situací, kdy se ona rozhodne sama, ale zatím je toho minimum
že dělá scény - no dobře, zkouší, nelíbí se jí, na něčem se dá domluvit, na něčem trvej, něčeho využij, prostě to tak je :)
Odpovědět
 Janinka a dvě princezny 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(12.4.2016 12:23:25)
jo kdyby řvala 10-15 minut tak v poho, prostě jí nechám se vyřvy, ale ona třeba od té vany což je půl sedmé brečela opravdu až do usnutí cca 20:30. Takže výlez z vany vopruz, čištění zubů na zabití, večeře, přesolená ~w~, usínání v neklidu. Včera si tvořili nějaký kostičky z toaleťáku a nechaly to na sušičce (nic jsem nevěděla, byla jsem v práci a protože manželovi je blbě nechal holky dělat co chtějí, jen ať dají pokoj) no a večer jsem jí jednu tu kostičku podala, aby se utřela po čůrání. Poté co se utřela si uvědomila čím a řev na celej barák, ségra už spala, takže blbý.
Odpovědět
 Lída+2 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(12.4.2016 12:21:34)
Janinka a dvě princezny ,
těmito" ptákovinkami" nastavuješ hranice pro zbytek té doby co s ní budeš muset vydržet.....období vzdoru.....puberta.....ustoupit můžeš,ale až budeš mít za sebou to první....a pořád jen sem tam.....
Pokud si zvykne , že jí ustupujete, tak to bude špatný pro další roky.....známá má dceru v pubertě...a ta co mi vypráví.....,ale její dcera dělala to co tu bylo napsáno a rodičům to přišli zbytečnosti....a ustupovali....ona si zvykla, nyní rodiče prochází peklem....slečna je hysterka....a divadelnice, vyděračka......
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(16.4.2016 22:20:36)
to podle mne není přístupem rodičůk dítěti ve věku "prvního vzdoru"

já bych v tomhle věku i ustupovala tj. na podstatném trvala, ať zná hranice a
s hodně věcích ustoupila nebo vynásobila svou trpělivostí - podle mne to patří k tomuto věku a příliš pevné hranice také mohou uškodit (a dítě podle mne potřebuje i získat zkušenost, že něco jde "ukecat" apod.)
já znám zase opak, příliš pevné hranice, vždycky co řekli rodiče platilo a holčina to na ně zkouší doteď. Asi by potřebovala prostě zjistit, že oni také dokáží povolit, že dokáže něco lidsky "ukecat".

Odpovědět
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(12.4.2016 12:28:58)
Soucítím, takového "scénáristu" mám doma, chodí už do školy a ještě ho to nepřešlo.
Hodinové scénky, pláč, lehání, vyvádění, v zásadě kvůli blbinám, a to ráno, večer, najezenej, hladovej, pomazlenej, vylítanej.... Povaha.

1) Nehrotím maličkosti, vybírám si, jaké boje budu bojovat. Nenutím poslouchat na slovo.
2) Jakmile nastane předem dohodnutý okamžik, případně jakmile už jednou zavelím, nikdy neustupuju, v tomto ohledu je hoch jako Rusové, zkouší, jestli by to náhodou neprošlo.
3) Vykazuju se scénama přátelsky někam, kde má hoch prostor se vybrečet a vyvztekat, aniž by mě přivedl k šílenství. Případně odvádím / odnáším tamtéž. Nedělám to odmítavě, vztekle, jen prostě nabízím způsob únosný pro všechny.

I přes body 1) - 3) se vzteká furt a často mě vystavuje mým vlastním vražedným pocitům. Takže soucítím ~6~
Odpovědět
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(12.4.2016 12:31:01)
4) Jo a zoufalý nenávistný řev a obviňování si neberu osobně. Vyloženě mi nadávat, to si nedovolí (zatím). On mě trubka má rád, jenom někdy mu to nedochází.
Odpovědět
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(12.4.2016 12:33:05)
Jinak všecko se dá udělat s respektem, s respektem se dá i něco přikázat či zakázat, s respektem se dá i vyhodit ze společných prostor. Ať žije RaR, taky to někdy udělám ~y~

Nemíchala bych respekt s podřizováním se něčí vůli.
Odpovědět
 No one 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(12.4.2016 12:32:47)
Tak naše malá to měla taky. Teď jí bude už 5 a dost výrazně se to zlepšilo. Doporučuji přečíst knihu od dr.Matějčka - Co kdy a jak ve výchově dětí. Hodně mi pomohlo si uvědomit, že ano hranice děti potřebují o tom žádná, ale v tomhle věku a s tímhle vzdorem to moc extra nesouvisí. Záchvaty bývají jednoduše spouštěny proto, že dítě ještě nemá zralý nervový systém a tak bývá samo často obětí toho záchvatu.
Já to viděla úplně u té naší malé - měla období, kdy chodila doma v bundě, kdy peřina musela být úplně narovnaná bez jediného záhybu, jinak záchvat...panenky přesně na svým místě, spousta rituálů muselo být úplně přesně jinak prostě bylo zle. A ráno jakmile jen škrtily kalhotky, tak bylo zle. Záchvaty trvaly i 3 hodiny, kdy jsem jí prostě jen chovala a nepomáhalo nic - občas teda teplá vana s pěnou na uklidnění, ale taky to nešlo vždycky.

No a jak říkám, jednoduše z toho vyrostla. Hranice samozřejmě měla, ale pokud to nešlo a byl záchvat, tak to prostě nešlo no. Vědu bych z toho nedělala zatím.
Dokáže třeba v záchvatu odpovědět na otázku? U nás se občas stalo, že i jo. Zeptala jsem se jí, co by jí pomohlo se uklidnit a ona občas řekla: pochovat, uvařit čajíček, vykoupat se, pohádku, zazpívat...já nevím, třeba by se dalo něco najít, co by sama věděla, že jí pomůže.
Odpovědět
 Elwing 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(12.4.2016 12:55:46)
Souhlas, jsou nezrale. Nicmene se to musi hlidat, aby to neprerostlo do spratkovitosti a az toho budou schopne, vyzadovat pravidla slusneho chovani.
Odpovědět
 Girili 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(14.4.2016 1:03:48)
Jo, tyhle uklidnovaci ritualy si nase deti take samy nasly. Syn 4 roky: "pomuze mi jen voda" - mineno tedy k piti ne sprcha. ~t~ Dceri, 2r, casto pomuze jednoduse utrit slzy a nos "aby uz mohla prestat plakat". Casto si ten kapesnik i sama prinese. Ona je ale temperamentnejsi a vic vztekaci, casto ji nepomuze nic anebo pomuze problem modifikovat a vyresit pak nejaky zastupny problem. To v situacich, kdy uz sama ani nevi, proc tak vytrvale place. Pak staci proste jen neco vyresit, lhostejno, ze to neni to, proc zacala plakat.
Odpovědět
 Barbuschka 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(12.4.2016 13:16:20)
Nečetla jsem všechny příspěvky, ale k Tvé otázce, kde je hranice, kdy ještě respektovat dětské přání a kdy už je to "moc". Ta hranice je v Tobě. Dítě nechce z vany. Je pro mě ta situace přijatelná, nebo ne? Pokud ano, neřeším a ještě ho tam chvíli nechám, pokud ne (a je jedno, z jakého důvodu), řeším to.
Hodně jsem to řešila, přečetla jsem RaR a další knížky, ale až po přečtění knihy "Výchova bez poražených" mi to všechno zapadlo na své místo.
Odpovědět
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(12.4.2016 13:27:50)
Jj, Výchova bez poražených je fajn.
Odpovědět
 adelaide k. 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(12.4.2016 14:21:20)
Třílet´ vzdor, co bys asi tak v tomhle věku čekala? :-)

Snaží se být samostatná, to je normální a dobré, hranice přes které nejede vlak si musíte nastavit sami (každé dítě i rodič snese jinou míru). Někdy nejde čekat až se potomek rozhodne, jindy jo, ale nervy tečou, tak se aspoň pocvičíš v trpělivosti :-)

Kolem pěti let to přejde (plynule do první puberty ~t~).
Odpovědět
 HelenaPa 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(12.4.2016 15:25:46)
To máš dobrý, že ti ještě aspoň řekne, v čem je problém. Naše třiapůlleťačka tu zrovna už asi půl hodiny bulí v pokojíku, že kámen by se nad ní ustrnul. Ale odmítá mi odpovědět na otázku, co chce nebo co se stalo. Takže ani nevím, co jsem udělala špatně nebo naopak neudělala ~d~
Odpovědět
 ivaxx 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(12.4.2016 16:06:14)
Myslím, že máš úžasnou dcerku a i to, jak respektuje pravidla je na její věk skvělé. To, že se prostě občas v tomto věku vztekne, zvláště je-li unavená nebo porušíte vy domluvená pravidla, je naprosto normální.

Nevím jak ty, ale o sobě vím, že občas vybuchnu úplně zbytečně a to jsem dospělá a domýšlím následky svého jednání ~:-D.
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(16.4.2016 22:23:21)
Souhlasím, já si také myslím, že dcerka je fajn a tohle patří k jejímu věku (i k tomu, že je večer utahaná). Prostě na tohle má právo a víc, nebo být přísnější, bych na pravidlech netrvala - ona zvládá hodně.
Odpovědět
 Dari79 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(12.4.2016 19:01:03)
Jéžiš, to je snad naprosto normální, ne?

Vyučila mě už první neteř, která dělala hysterický záchvat, když jsi jí otevřela kelímek od jogurtu. Ona to sice neuměla, ale musela to první zkusit a až pak požádat, aby se jí pomohlo. jak jsi to udělala automaticky, byl řev. Například.

Naučila jsem se už na ní, že aktivity dítěti nabízím a nevnucuju, jinak je řev. tj. chce-li dítě dávat pastu na zuby samo, tak ať si ji dává.

Jasně, že kolikrát nejdřív nevíš, že právě toto vyvolá řev... Já se prostě omluvím, příp. bych pastu z kartáčku zas vymyla, ať si ji nandá teda sám. MOžná to není 100% podle příručky, ale u nás to funguje.

Zásadně neotvírám, nevybaluju, nevyndávám, nenandávám, nenalívám... Za zeptání: nachystám ti kartáček nebo si ho půjdeš vzít sám? nedám nic a předejdu řevu.
Odpovědět
 espr 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(13.4.2016 13:09:13)
co vím, tak člověk má 3 "období vzdoru" :
1) cca kolem 3 roku věku, kdy si začíná uvědomovat samo sebe a svou existenci a zkouší hranice čehokoliv, protože je nezná.
2) puberta..tam je to jasné, bouře hormonů prostě dělají své
3) vysoké stáří .....tělo vypovídá funkci, uvědomování si, neexistence jedince.

Takže klasické první období vzdoru......a u některých dětí stojí za to :).~3~
Odpovědět
 Girili 


Re: Hranice respektu k dítěti 

(14.4.2016 0:52:06)
Tohle obcas dela ctyrlety syn taky. Pokud lze, respektuji, pokud ne nebo jsem o tom predem nevedela, tak vysvetluji. On ale posledni dobou po nejakem roce zase zacina prichazet s plactivymi manipulacemi typu: "Ale pokud dite chce tohle delat, tak mu to rodic dovoli..." Rika to mnohem promysleneji a komplikovaneji a ja kolikrat uz nemam silu trpelive vysvetlovat...
Odpovědět

Komerční sdělení

Máme rádi miminka

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.