simiki+koťátko 03/07 |
|
(22.4.2016 13:54:07) Včera jsem se dívala na Cestománii, ženy v Nové Papui si po úmrtí blízké osoby useknou kamenným tesáčkem jeden článek prstu, jedna už se chlubila nebo možná stěžovala, když ukazovala skoro už vysekané prsty, že jí zemřelo v rodině mnoho lidí, to, že danou osobu pak "vyudí" nad ohněm tak, aby z něho neukápla na zemi ani kapka, to už raději nekomentuji, jeden přebýval pak uzený v chýši s ostatními už snad tři sta let. V Austrálii Aboriginci a ostrované Torres Strait zase po smrti blízkého člověka už nesmí o něm mluvit, zmiňovat ho, říkat jeho jméno, a v dostatečně dlouhé době nesmí stejným nebo podobným jménem pojmenovat nikoho, všechny jeho věci vyhodit, a z domu se vystěhovat jinam. Mimo to nesmí se dívat na fotky nebo videa ho zachycující ještě jako živého. Proto většinou videa z Austrálie mají na začátku varování, že můžou obsahovat video, obrazy či zvuky mrtvého/mrtvých lidí (toto, když jsem poprvé viděla, mě celkem vyděsilo :)) Jaké znáte ještě zajímavé praktiky, které se dodržují po úmrtí blízké osoby? Když pominu upalování všech manželek po smrti manžela v Indii.
|
Mysterious |
|
(22.4.2016 14:28:33) Na Samoa mají hroby a hrobky svých příbuzných na zahrádce.
|
|
neznámá |
|
(22.4.2016 14:45:52) Tibetský nebeský pohřeb. Mrtvé tělo je rozsekáno a naházeno dravým ptákům.
|
|
Lexi. |
|
(22.4.2016 15:49:47) Je zajímavé, že různé kulturní okruhy mají různé zvyky - mnohdy navzájem protichůdné. Zaujalo mě, co jsi psala o Aborigincích - to je pravý opak toho, co dělali staří egypťané - koneckonců i toho, co většinou děláme my. To o Nové Papui už jsem také někdy viděla - také mě to šokovalo, mj. z hlediska zdravého rozumu mi přijde šílené záměrně mrzačit lidi - ta paní s hodně mrtvými, s pahýly místo rukou kupříkladu zřejmě nemůže pracovat, je velké riziko zavlečení infekce (v oblasti bez antibiotik může skončit i smrtí) + to samozřejmě musí hrozně bolet. Různé "zmrzačovací" techniky byli vůbec po světě dost rozšířené, zajímavé, že v Evropě, to krom propichování uší pro náušnice, snad nikdy nebylo - naštěstí.
|
Lady V. |
|
(22.4.2016 16:24:15) V Evropě byla až do devatenáctého století rozšířená kastrace chlapců (až 5000 dětí ročně) aby mohli zpívat v kostelních sborech. Poslední kastrát zemřel tuším až v r. 1974. No a v druhé pol. 19.stol a první polovině 20. se v Evropě zase občas prováděla ženská obřízka jako léčba hysterie, případně masturbace.
|
Lexi. |
|
(22.4.2016 22:39:38) Ano, ale to nebyly masově rozšířené praktiky a nebyly "povinné"
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(22.4.2016 21:52:17) A co tetování, piercing, tunely v uších ... ? To je v Evropě dost běžné. Ale oproti "divokému" zbytku světa jsme cimprlich, to je fakt.
Jinak kdesi v Indonésii prý přechovávají zemřelé předky doma (patrně balzamované) po dlouhá léta.
|
Lexi. |
|
(22.4.2016 22:42:44) Tetování bylo ještě před 30-ti lety pro "slušného" člověka nemyslitelné. Piersing, tunely v uších - to je v Evropě pár let. A hlavně, sice je to poměrně rozšířené, ale je to na čistě dobrovolné bázi a nemá to většina populace
|
|
|
|
Mili+2 |
|
(22.4.2016 22:17:58) Srbove na hrobu udelaj hostinu, na pohřbu, pak 40.den, pak o každých dusickach. Na dušicky se chodi od hrobu na hrob, a vsude si das aspon stamprli. Po nekolika hrobech se nalada zmeni z relativne vazne na veselou. Moje matka ma trauma z pohrbu myho pradedy. Poprve prijela, a on zrovna umrel. Tak sla na pohreb, vnutili ji nejakou visnovou bublaninu, a vzapeti se moje babicka a jei 4 sestry zkacely na hrob a jaly se kvilet. Mama dodnes nesnese bublaninu.
|
|
|