| MíšaP |
 |
(9.5.2016 0:40:59)
Na facebooku se ke mně prosdílel článek o paní, která porodila dítě, u něhož testy během těhotenství (ultrazvuk, krev) neodhalily Downův syndrom. Kdyby věděla diagnózu včas, šla by na potrat. Ale to se prostě nestalo, dítě je tady. Samozřejmě teď celá její rodina kvičí (statistikám navzdory... přecejen 100% úspěšnost tyto testy nemají a každý to snad ví), že za to může nemocnice, ale to je asi normální, že je tendence na někoho ukázat prstem. Prý to nebyla první snaha o dítě (jak jsem pochopila, předtím se to asi nepovedlo; paní má 29 let) a s partnerem se na potomka moc těšili. Takže se teda radovali že se povedlo, miminko se narodilo, padla diagnóza... a skončilo v kojeňáku. Mě se z toho obracejí všechny vnitřnosti už několik dnů, co jsem to četla. Matka že má trauma a bla bla bla, že nebyla připravená a bla bla bla... ale že mrňous někde v ústavu pláče po mamince, to ti ohromně traumatizovaní rodiče už neřeší... hlava mi to nebere, jak se někdo může na svoje dítě takhle vykašlat. Těšit se, nakoupit hromadu hovadin, hladit si pupík, a pak ho nechat, když už je na světě, protože se stala chyba. Náhodou jsem se o tom bavila v kruhu kamarádek a překvapilo mne, že jsem byla se svým postojem jediná, vesměs vyjadřovaly pochopení pro matku, nebo to bylo takové opatrné. Co na tu situaci říkáte vy? A prosím, zužme diskuzi fakt jen na tuhle situaci (až do porodu se diagnóza neví, všichni se na dítě těší, a až přijde na svět, zjistí se, že je problém), nechme stranou otázky potratu, ponechání dítěte k adopci pro které se ženská rozhodne už během těhotenství atd., to jsou úplně jiná témata.
|
| withep | 
|
(9.5.2016 0:58:25)
Opravdu je to dítě v kojeňáku? Jak starý ten článek je? Myslela jsem, že dnes se takto malých odložených dětí ujímají dočasní pěstouni. A potom je možná tomu dítku lépe v náruči pěstounky než matky, která ho nechce. Jen holt ho pěstounka nenakojí, biomatka by mohla. Nebo se to nestalo u nás?
Co k tomu říct? Každý to nějak má, já bych dítě z ruky nedala, ale nesoudím ty, které to mají jinak. Snad jen cítit se traumatizovaná či ukřivděná, že mi bylo "přiděleno" dítě, které není "zcela ok", to už mi zavání rouháním. Někdy jsou testy falešně negativní, jindy falešně pozitivní, to druhé mi připadá jako mnohem horší a smutnější daň za to, že si hrajeme na bohy a věříme víc těm venku (lékařům, přístrojům, metodám,...) než těm uvnitř (sobě a svým dětem).
|
| MíšaP |
|
(9.5.2016 1:12:33)
Článek je starý týden, stalo se to u nás a dítě se prý narodilo v březnu. Píší o kojeňáku, ale doufám, že se dočká něčeho lepšího.. a já se teda přiznám, že sama za sebe tohle odsuzuju a nemám v sobě pochopení ani za nehet, fakt ne. Je to strašně těžká situace, určitě to nezlehčuju. Ale to dítě je přece jejich, chtěné (původně), dali mu život, a teď ho hodí přes palubu. Jo, taky bych brečela doma do polštáře a byla vyděšená co bude, ale prostě bych se z toho nepodělala, jsem si jistá. Je to zkouška, ale ne konec života.
|
| withep |
|
(9.5.2016 5:57:03)
No ale... proč to děláš? Co z toho dobrého pro sebe či jiného máš, z toho odsuzování? Máš pocit, že tomu dítěti vyjádříš jakousi morální podporu, když se postavíš na jeho stranu? A co když se to opravdu stalo v jeho zájmu (tj. v životě u biologické rodiny by ho čekalo méně štěstí a lásky a dalšího, co potřebuje)? Nemusíš mít pochopení, nemusíš k tomu přece zaujímat vůbec žádný postoj.
Nesuď, abys nebyl souzen...
Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem...
To nejsou nějaké dogmatické křesťanské poučky, ale náznaky hluboké pravdy. Možná se rouháš víc než ti rodiče, které odsuzuješ, a možná si tím do života přivoláváš nějaké důrzané ponaučení. Ale třeba stihneš zmoudřet dřív, než přijde 
|
| Citronove koliesko | 
|
(9.5.2016 6:17:49)
Withep, asi tak. Lepsie by som to nenapisala.
Nikto nikdy nevie ako by sa naozaj zachoval kym ta situacia nenastane.
|
|
| Kudla2 | 
|
(9.5.2016 7:12:21)
Withep  .
Jak může někdo, kdo v té situaci nikdy nebyl, tak přesně vědět, co by dělal?
Vždyť to, co by měl udělat NĚKDO JINÝ, nemůže s jistotou říct ani někdo, kdo sám v té situaci BYL.
Myslím, že nekompromisní odsuzovači a házeči kamení by se měli nad sebou docela dost zamyslet.
|
| Citronove koliesko |
|
(9.5.2016 7:38:23)
"...Jak může někdo, kdo v té situaci nikdy nebyl, tak přesně vědět, co by dělal?..."
Ale to je jednoduché, problémy cudzích sú vyriešené do 5 minút, a na Rodine zvlášť. 
|
|
|
| kambala pláááckááá | 
|
(9.5.2016 7:44:55)
Whitep - palec hore
|
|
| MíšaP |
|
(9.5.2016 8:59:57)
Filozofických přesahů myslím netřeba. Přečtení článku mne určitým způsobem zasáhlo, reakce okolí, když na to náhodou přišla řeč, mne překvapila. Tak jsem tady založila téma. Nepotřebuju názory ostatních k tomu abych si utvořila vlastní, jen mne zajímaly. Není potřeba v tom hledat cokoliv navíc. Jde o vyjádření osobního postoje- proč bych nemohla nějaký mít? Podle mne není bezpodmínečně nutné všechno na vlastní kůži zažít, aby si člověk o dané věci mohl dovolit něco myslet. A jestli je někdo názoru, že to naprosto nutné je, tak je mi z toho spíš úzko. Nevidím nic špatného na tom si v určitých věcech prostě věřit a mít to v sobě srovnané, mít nějaké zásady, u kterých bezpečně vím, že přes ně nejede vlak. Tohle je citlivé téma, ale kdybych se obecně měla řídit zásadou ,,nezažila jsi na vlastní kůži, nesuď", nebylo by možné mít postoj skoro k ničemu a moc si nedovedu představit, jak by se člověk pak měl ve svém vlastním životě rozhodovat. Profrčela jsem diskuzi a někdo tu psal, že z teoretizování pak vycházejí skutky- to je myslím přesné.
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(9.5.2016 9:03:12)
přesně tak, kdo jsme v té situaci nebyli, nevíme, jak bysme zareagovali
každopádně je potřeba pracovat s rodinou, dát jí čas, a pokud to nebude stačit, pak hledat rodinu jinou
|
|
| Myšutka* |
|
(9.5.2016 9:08:37)
Míšo, mně třeba nevadí, že píšeš, že je ti z toho úzko a že si myslíš, že bys to neudělala. Ale vadí mi, jak podsouváš těm rodičům, že se dítěte vzdali lehce a z rozmaru. Co ty víš, jak moc to řešili a třeba i řeší. Já bych asi nezvládla dát dítě do ústavu, ale znám rodinu, co to udělala a sakra moc to řešili a řeší dodnes. Za dítětem docházejí, berou si ho na víkendy či dovolené, ale na domácí péči se necítí, všechny pokusy skončily nezdarem.
|
| MíšaP |
|
(9.5.2016 9:21:54)
Možná to tak vyznívá. Ale tohle si nemyslím, že to bylo lehké. Určitě ne. Ale trochu mi z toho vyplynulo, že rodina dítěte vlastně lituje jen sebe. Že chudáci nevěděli dopředu, že... tak moc se po předchozích nezdarech chudáci těšili, a teď... matka neunesla trauma, tak chudák dala dítě do ústavu.... Ale i to může být dáno jen tím, jak je článek napsaný, to ani nepopírám. Nicméně v tom ústavu to mimčo je, já za sebe vím, že bych to takto neřešila a zajímal mne názor zde.
|
| Myšutka* |
|
(9.5.2016 9:46:27)
Míšo, on to může být i obranný reflex, aby to unesli. Moc dobře vím, o čem mluvím, já jsem podobnou reakcí z jiného důvodu prošla a dneska nechápu, jak jsem mohla z huby vypouštět takové pitomosti. No, mohla, kdybych si tehdy nevytvořila obranu, tak bych asi neunesla situaci (vysvětlení mého psychiatra).
|
|
| Majoranka | 
|
(9.5.2016 14:48:39)
Já v podobné situaci byla. Dítě je postižené vlivem poporodních komplikací. Ani na okamžik mě nenapadlo si ho nevzít domů. Mám štěstí, že manžel v tomto směru funguje a je stejného smýšlení jako já. Je pravda, že jsme věřící, i když nejsme v žádné církvi. Nikdy bych si nedovolila soudit člověka, který se rozhodl jinak.
|
|
|
|
|
|
| Puma |
|
(9.5.2016 11:47:15)
Withep, ráda čtu tvoje příspěvky.
|
|
| Alraune | 
|
(9.5.2016 12:08:32)
Asi tak, je to smutná situace, ale člověk by měl být rád, že nedolehla na něj a nesoudit cizí neštěstí.
|
| Z+2 | 
|
(9.5.2016 13:50:10)
Myslím si, že tohle je naprosto falešný přístup. Soudy společnosti jsou to co vytváří morálku. Kdyby někdo kdysi neodsuzoval vraždu, byla by běžnou součástí životů.
Naopak přijde mi maximálně amorální takovéto věci přecházet, odmítat se o nich bavit a schovávat je pod koberec.
Z lidí co se bojí vyjádřit jak to cítí nebo jak to vnímají je mi špatně.
|
| Kudla2 |
|
(9.5.2016 13:57:07)
"Z lidí co se bojí vyjádřit jak to cítí nebo jak to vnímají je mi špatně."
A myslíš fakt všechny - i ty, co se nebojí vyjádřit, že to vnímají tak, že takové dítě by velmi pravděpodobně odložili?
|
|
| Majoranka |
|
(9.5.2016 14:52:39)
Jo, jenže se taky občas stane, že okolí odsoudí nevinného člověka, a tomu to může totálně zničit život. Vím, o čem píšu.
|
|
| withep |
|
(9.5.2016 17:27:10)
Ale to špatně čteš, my se o tom neodmítáme bavit (naopak přesně to děláme - bavíme se o tom  ). Odmítáme hodnotit, soudit, odsuzovat. Ještě tak hodnotit nebo odsoudit nějaký čin, ale soudit lidi samotné, to si myslím, že nepřísluší (a hlavně neprospívá) nikomu.
|
|
|
|
|
| Renka + 3 | 
|
(9.5.2016 13:13:52)
Míšo, každý to má jinak. Já matku neodsuzuji. Často také od rodin, kde je postižené dítě, odchází partner, muži to neunesou a jdou o dům dál a matka pak zůstane na péči sama. Každý člověk není stejný, někdo pečuje od dítě s těžkým postižením dokonce i když není jeho vlastní a jiný to nedokáže. Tohle dítě také může najít milující rodiče. I na případě svých kamarádek vidíš, že ne každý si na postižené dítě troufne.
A i tahle rodina může postupem času svůj názor přehodnotit. Není třeba je odsuzovat, zvlášť z pohledu člověka nezasvěceného, nejsi v jejich kůži.
|
|
|
| 123456 | •
|
(9.5.2016 11:04:03)
V "profesionální, krátkodobé" pěstounské péči může být dítko jen jeden rok. Už teď chybí dlouhodobí pěstouni, děti od těch krátkodobých nemají kam jít :( . Jen těžko se podaří najít dlouhodobé pěstouny pro tohle miminko (neříkám, že to není možné), představa, že vymazlené roční miminko se od přechodných pěstounů stěhuje do ústavu je šílená.
Ale už se to bohužel děje, "není kam" s dětma od přechodných pěstounů.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(9.5.2016 11:08:08)
náš stát zase něco nedomyslel, ale to je normální
předpokldáám, že pořád ještě jsou kraje, kde je nadbytek volných zájemců o adopci i PP, takže se to zse zvládne, jen se musí napravit chyby systému
|
| BaBá |
|
(9.5.2016 14:49:14)
Tak tohle mi přijde 10x horší. Do roku v rodině a když začne víc vnímat - šup do ústavu
Co se týče Downa - pokud by Tvůj postoj byl opravdu 100% ( a nevěřím tomu na těch 100%) bylo by to opravdu obdivuhodné.
Pokud bych to zjistila v testech, šílela bych hrůzou, zda se nespletli, ale také bCh tu odvahu neměla. Ale jistá si úplně nejsem, nezažila jsem to chválabohu.
Ale odsuzovat tu rodinu a ještě na základě jednoho článku - Whitep to dokonale popsala
|
|
|
|
| Binturongg | 
|
(9.5.2016 16:06:24)
whitep - znám porodnici, kde Ti doktorka po porodu postiženého dítěte, ať už to víš či nevíš předem, přinese místo dítěte papíry, jimiž se ho vzdáváš.
Tak se to přece dělá po celá desetiletí - postižené dítě patří do ústavu, nazdar...
Jestli se ta nepřipravená máma setkala s takovouhle kreaturou + poporodní stav, nemám jí vůbec za zlé její reakci.
|
| arsiela, | 
|
(9.5.2016 16:07:42)
ty jo tak to je síla, sem si ymslela,že horší špitál než náš není.Koukám je.
|
| Binturongg |
|
(9.5.2016 16:16:31)
arsielo - dřív to bylo pomalu proti zákonu nechat si postižené dítě a trend holt někde ještě pokračuje.
Tu historku mám z první ruky - mámu s chlapečkem s DS znám, jen jsme se dlouho neviděly - může to být cca 4? roky.
A v témže špitále se narodil před 20 měsíci syn mé kamarádky - byl v břiše zkroucený a musí dodnes cvičit s končetinami, ale chodí, manipuluje s předměty - bude v pořádku.
Paní doktorka neváhala, okamžitě po porodu dítě poslala do krajské nemocnice x desítek kilometrů a matce přišla radostně sdělit, že se jí narodilo TRVALE A PROGRESIVNĚ postižené dítě, které muselo být okamžitě transportováno atd.
Člověk se diví, že tam ta ženská ještě vůbec léčí, ale když si vzpomenu, co jsem byla ochotná skousnout já... člověk je rád, že je rád a nakonec je rád, že vypadnul z porodnice... Ale asi je to chyba, nestěžovat si...
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(9.5.2016 16:19:02)
Bin, já jsem si taky nestěžovala, jen jsem změnila doktora i nemocnici
|
| Binturongg |
|
(9.5.2016 16:25:57)
Ano, to já taky.
Doktor denně chodil s novou diagnózou, dítě jsem od porodu neviděla 5 dní. Prokazatelně lhal v několika případech.
Když jsem si společně s rodinou zařídila převoz i s dítětem na jinou pediatrii (ofiko, sanitkou, s pedisestrou), chodila na mě ječet místní pediatrička, že na mě zavolá sociálku, protože chci dítě zabít, jelikož je těžce nemocné.
V jiné nemocnici se ukázalo, že to zas taková tragédie není, ba dokonce že není důvod nás tam držet plánovaných 14 dní nebo déle a pustili nás po pozorovacím víkendu, kdy jsem tam setrvala na příkaz primáře spíš proto, aby mě sestřičky daly dohromady psychicky a my oba jsme se se synkem uklidnili a já se rozkojila 
|
|
|
| arsiela, |
|
(9.5.2016 16:34:56)
Bin já ti věřím,sem psala dopolko,co řekli mě.A to věděli jen to srdce.Radši si nepředstavuju jaká by byla masírka,kdyby tušili zbytek.A o lahůdce,kdy nás flákli do kojenáku,abysme nekazili případné statistiky úmrtí na oddělení už nějak nemám sílu psát dopodrobna. O tom,že už tenkrát neurolog diagnostikoval DMO sem se dozvěděla před pár týdny.Mě se nenamáhal to říct,natož navrhnout aspon kontrolu.Proto moje reakce,že je i horší špitál než tenhle co je u nás.
|
| Binturongg |
|
(9.5.2016 16:59:57)
arsielo - ani Tvé zážitky mě nepřekvapují.
Ve 21. století si existenci takových podniků s takovými hnusáky vysvětluji pouze nedostatkem lékařů obecně, o kvalitních nemluvě, o kvalitních a LIDSKÝCH nemluvě vůbec
|
| arsiela, |
|
(9.5.2016 17:07:44)
Bin,mě už to nepřekvapuje taky.Ale tenkrát,když sem věděla v podstatě naprosto houby,k tomu hormony.Dneska už to zvládám líp a dokážu si víc prosadit to co potřebujeme.Takže v podstatě chápu i tu rodinu,pokud tam byla podobná masírka,což se bohužel vyloučit nedá - samo teoretizuju,že to tak mohlo být.
|
|
|
|
| Myšutka* |
|
(9.5.2016 18:36:37)
Jojo, mě jako těhotné vyhrožovala doktorka, že mě nechá zbavit svéprávnosti, pokud nepodepíšu souhlas s potratem. Neb jsem dle jejího názoru páchala sebevraždu. Nechápu, jak jsem to tehdy mohla ustát, ale ustála. Díky mladému doktorovi se sotva oschlým diplomem a obrovskou empatií se mi začalo dařit líp.
Dítě je už gymnazista a po porodu jsem ho nesla doktorovi ukázat, měl obrovskou radost. Doktorku jsme potkali cestou, ale před ní jsem dítě okázale schovala se slovy "uhranula by tě". Dětinské, ale nemohla jsem si to odpustit.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Péče o pleť během mateřství: Co opravdu funguje?
Maškarní lyžovačka na HoraluVsetín 
Koncert vítězů 5. ročníku soutěže Antonín Dvořák mladýmPraha 2 
Příjezd Krakonoše do HarrachovaJablonec n/N 
Krakonošovi lyžníci v Malé ÚpěTrutnov 
Pochod Čertova podkovaPříbram 
Maškarní lyžovačka na Horalu
Koncert vítězů 5. ročníku soutěže Antonín Dvořák mladým
Příjezd Krakonoše do Harrachova
Krakonošovi lyžníci v Malé Úpě
Pochod Čertova podkova
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)