Lassiesevrací |
|
(20.9.2016 10:33:08) Co se vám povedlo, k čemu jste se vybičovali (a dotáhli do konce!!!)?
Zase jsem žehlila a zapla bednu. Byl tam takový ten pořad o tlouštících, co na sobě tvrdě makaj, zhubnou 100kg a změní život pozitivním směrem. Ten dnešní pán byl jako dítě šikanován (neviděla jsem to celé, ale zmínili to tam), vyhýnbal se kolektivům, nesportoval. Měl asi 250kg a byl vážně ohrožen na životě.... Nicméně zamakal. Ohromná vůle. Neušel 100m, nicméně na konci běžel 12 km . Vím, je to jen show...
Já odsouvám tolik věcí a ráda bych tedy něco prubla. Můj největší hec byl asi před 17 lety, kdy jsem s pár slovíčky angličtiny odjela do UK a zůstala tam nakonec 2 roky. To jako příklad splňuje zadání - chronická začátečnice v angličtině se namíchne, odjede a vrátí se obohacena o mnoho pozitivního.... No ale od té doby nic moc, všechno sunu před sebou. Teď chceme vyhodit televizi, ale to bych neviděla toho pána a učebnice španělštiny je zaprášená a kytara nemá 2 měsíce strunu....
Hoďte vaše příhody. Zhubnutí, vykopnutí pitomce ze společného obydlí, kurz šití, dítě ve 45....vše vítáno.
|
Kopřiva Dvoudomá |
|
(20.9.2016 10:35:54) Nejvíc jsem se hecla, když jsem piplala prvorozeného z uřvaného dráždivého do oblouku ohnutého a rozškrabaného mimina do jakž takž normálně se projevujícího a symetricky se pohybujícího dítěte.
Myslím, že to už nic nepřekoná.
|
Lassiesevrací |
|
(20.9.2016 10:36:21) Vojtovka?
|
Kopřiva Dvoudomá |
|
(20.9.2016 10:38:28) Taky. Ale hlavně nespaní a dráždivost a atopickej ekzém.
|
|
|
Kopřiva Dvoudomá |
|
(20.9.2016 10:38:04) Musím teda ještě skromně dodat, že veškerý státnice, doktoráty a jiný pracovní a studijní akce byly proti tomu v podstatě školková besídka. Když se člověk učí nebo certifikuje firmu, tak si aspoň rozvrhne, co kdy bude dělat a jak. Když lítá kolem nespavýho uřvanýho mimina, tak nemá autonomii absolutně žádnou a nerozhodne si ani, jestli se půjde vyčurat teď, nebo až za hodinu. Uff, hlavně že je to pryč.
|
Lassiesevrací |
|
(20.9.2016 10:39:05)
|
|
|
Lassiesevrací |
|
(20.9.2016 10:38:30) Jinak já taky piplám. A často pláču beznadějí a bezmocí. Ale to musím, tam v podstatě není volba, jestli odložit, nebo do toho jít. Tam už jsem byla hozená....
|
Kopřiva Dvoudomá |
|
(20.9.2016 10:39:17) Lassie, to je taky jediný jejich štěstí, jinak bych se na to vybodla a dala výpověď
|
Lassiesevrací |
|
(20.9.2016 10:44:13) Tak
|
|
|
Kudla2 |
|
(21.9.2016 0:00:53) Lassie
|
|
|
Girili |
|
(21.9.2016 14:54:23) Taky jsem piplala urvanecka, ktery nespal, nejedl a byl asymetricky takze vojtovka navrch. Atopak jen malinko, v tomto ohledu zadne drama. Ale ten spanek! Postupem casu jsme to celkem vychytali, ze trochu lepe spalo na balkone v kocarku, ale i tam caste buzeni a uspavani zavinute v naruci u prsa pri pohoupavani, bily sum. Casto mi prolitla myslenka, zda ho z toho balkonu nehodit. Jak velke pochopeni mam pro matky s laktacni psychozou. Strasne, strasne, strasne, jeste dnes je mi z toho uzko. Dnes je to nastesti zdrave vesele mazlive dite. Trosku temperamentnejsi, ale bez diagnoz. Co bychom si bez nej pocali!
|
|
|
Lída+2 |
|
(20.9.2016 10:38:59) Já myslím, že TV vyhazovat nemusíš....,ale třeba já když šiju na ní "koukám".....mám ráda dokumenty...spíš poslouchám....takže viasat history a pododbný.......
Ale večer vezmu knihu a čtu....nebo hrajeme žolíky. NA TV nekoukám...vůbec mi to nechybí.....
A pokud nešiju tak nekoukám XXdní na nic.
|
Lassiesevrací |
|
(20.9.2016 10:42:17) Vidíš - šití. Koupila jsem dceři stroj. Abych se i já naučila šít. Je pořád v krabici. Od Vánoc!!!! Proběhl jeden pokus ho zprovoznit, ale nepřišla jsem na to, jak tam navléct tu nit Neporadíš knihu nebo video pro začátečnice?
|
kachna_ |
|
(20.9.2016 13:55:24) Návod To není ironie, pomohl mi úplně nejlépe (občas s ním tu nit navlíkám dodnes, i po roce a půl, nějak mi to nejde pořád dobře).
|
magrata1 |
|
(20.9.2016 14:35:26) mamce navléká nit taťka. Dostala nový stroj a furt si to nemůže zapamatovat.
|
|
|
|
|
breburda71 |
|
(20.9.2016 10:41:09) Asi nejvíc jsem se hecla,když jsme si vzali k nám do bytu manželovu babičku s rakovinou na dožití( těsně po tom, co jsem dodělala dálkově VŠ).. Zmátořila se tak, že vydržela ještě 5 let (původní prognóza jeden rok), a do toho jsem otěhotněla a porodila celkem nespavý dítě..To si myslím, že už bych dneska fakt znova nedala
|
Kudla2 |
|
(21.9.2016 0:08:45) breburdo, za tu babičku
|
|
|
Slonisko |
|
(20.9.2016 11:24:43) Asi taky hubnutí a běhání, je to vlastně po dlouhý době první věc, do který jsem se pustila samostatně a dobrovolně, zbytek se mi spíš tak nějak děje.
Jo a taky půlrok domácí školy, když byli kluci v první a třetí třídě, ale to vlastně taky bylo daný okolnostma.
Letošní (školní) rok bude plný výzev, starší syn je v devítce a budu muset dohlídnout na přípravu na přijímačky, mladší je v sedmičce, uvažuju o 6G, ale nevím jestli na to mám sílu.
Do toho mi možná za půl roku skončí pracovní úvazek, buď bude další, nebo budu muset opravdu začít něco hledat.
A domácnost je pro mě asi výzva největší, je potřeba ji dostat do obyvatelnýho stavu a v tom ji taky udržovat.
No a teď u toho počítače sedím už od rána proto, že potřebuju napdat jeden mail a nejsem schopná se k tomu dokopat.
|
|
|