Dani.K, K 05, P 09 |
|
(16.3.2017 9:01:32) Evidentně také stihnou všechny 4 sešity. Násobilka už ve druhé třídě? To je masakr... Starší kluk měl násobilku až ve třetí, ve druhé měl počítání do sta. A ve třetí děti bez problémů zvládly jak násobilku tak vyjmenovaná slova... Můj kluk to zvládá, jen mě zaráží, jak učitelka pořád píše na web, že musí rodiče s dětmi procvičovat sčítání a odčítání a že není možné, aby děti po měsíci neuměli odčítat přes desítku. Přijde mi, že to hodně háže na rodiče, to u staršího nebylo. Sice taky měli dost úkolů, ale měli třeba úkol na 14 dnů vypočítat několik stránek z procvičovacího sešitu z matematiky (a rodiče to mohli rozložit, tak ja se to hodilo). Kluk jednou týdně chodí na trénink, přijde z tréninku a maká do školy až do večera... a i kdyby chtěl chodit na trénink častěji, tak ho víc jak jednou týdně nepustím, protože to by ty večerní úkoly byly několikrát týdně a já potřebuji, aby si taky doma pohrál, šli jsme na hřiště a měl čas sám pro sebe... Nechtěla jsem se tak rozepsat , jen jsem si to chtěla porovnat s dalšími prvňáčky...
|
kreditka |
|
(16.3.2017 13:01:58) Ano ve druhé třídě stihly celou násobilku + dělení, fdá se říct že +- klaždý týden uměli jednu násobkovou řadu, byl to fofr, ale děti stíhaly. Ono taky záleží na škole. Dcera chodí do malotřídky, takže tam se více přihlíží k tomu jak děti učivo ovládají. Teba pokud dá učitelka nečekaný test a dopadne pro všechny špatně tak test nepočítá, protože ví, že děti látku neovládají a vrací se k ní dokud se nepřesvědčím, že to dětem jde
|
Delete |
|
(16.3.2017 20:51:27) kreditko,
tohle není o škole, ale o učitelce. Taky to tak dělám a dělala jsem vždycky, když se nepovede test více dětem, prostě test jakoby nebyl, jen ho projedeme spolu, opravíme, dovysvětlíme, procvičujeme dále, později zkusíme znovu. U jednotlivých selhání to dělám stejně, když je to hodně špatné, známku nepíšu, nechám dítěti čas na docvičení, případně ho svěřím asistentce, pak si napíše test nový. N´Mým cílem je, aby to to dítě umělo, ne aby mělo špatnou (nebo vůbec nějakou) známku. Uspokojení z toho, že něco umím, je nejlepší hnací motor. Funguje u těch nadprůměrných i u těch nejslabších úplně stejně, na rozdíl od známek, které sice ty nadprůměrné ženou, ale slabé ubíjí.
Jo a k vyjmenovaným slovům, moje čerstvá zkušenost je, že to je ve třetí třídě ten nejmenší problém. Zvládají je alespoň průměrně i děti, které doteď chybují v měkkých a tvrdých souhláskách. Začali jsme někdy v listopadu, teď najíždíme poslední řadu (po V). Třetí třída má jiná úskalí, mnš třeba přijde, že je toho strašně moc v prvouce, a ani matematika není taková sranda, i když mají násobilku celou už z druhé třídy. Je tam hodně nových věcí a je potřeba je opakovat pořád dokla, protože strašně rychle se zapomínají. Takže i když teď umí zaokrouhlovat, tak když to nebudou dělat dva týdny, musí se to skoro celé znovu probrat, takže několikrát v týdnu alespoň něco zaokrouhlit musí. Do toho tam je dělení se zbytkem, sčítání a odčítání trojciferných čísel, vícěúrovňové slovní úlohy, počítání se závorkami a i v geometrii už je toho dost....Zatímco vyjmanovaná slova fungují pořád stejně, jen si jich postupně víc a víc pamatují, tak v té matematice musí neustále přepínat mezi různými "látkami". A tím, že je to všechno nové a nezautomatizované, tak je pro ně ještě těžké vymyslet jen ze zadání, co se po nich v tu chvíli chce. prostě třetí třída se nese ve znamení vyjmenovaných slov, ale (nejn) můj dojem je, že za to, že je trojka tak náročná, vůbec nemohou .
|
kreditka |
|
(16.3.2017 21:04:02) No tak já mám "hlavu v pejru" hlavně z češtiny. Dcera totiž pozná, kde napsat třeba otazník či vykřičník, ale jak dojde na teorii a popis jaká věta je tázací či rozkazovací kouká jak tele na nová vrata Teď si třeba o půl osmé večer vzpomněla, že zítra mají umět tabulku z ČJ - teorie o podstatných jménech - rody, životnost, čísla, pády. U rodu jsme myslela, že vlastní dceru uškrtím - rod pozná, ale když se jitzeptám, jak ho pozná tak krčí rameny - mezi ten, ta, to přece není žádný rozdíl
V matematice teď trochu bojuje s kružnicí, ale to se poddá. Zatím trochu bojuje s víceúrovňovými úlohami, ale tam se přiznám bojuji taky hlavně s tím jak napsat zápis. Co se týče prvouky tak teď berou lidské tělo a docela to jde, ale až dojde na horniny a nerosty tak ji bude muset radit strejda google
|
|
kreditka |
|
(16.3.2017 21:11:38) Jinak ano je to o učitelce, ale u nás i o škole jako celku. Malotřídka s jednou ředitelkou a dvěma učitelkami je prostě taková "rodinná záležitost" Vloni zde byly trošku problémy s jednou z učitelek co zaskakovala, ale byla vyměněna za jinou a kdyby tohle složení vydrželo po dobu kdy budou mé děti ve škole budu šťastná jako blecha. Snaží se tu k dětem mít opravdu individuální přístup. Třeba chlapečkovi, který se nedokázal soustředit umožnili psát test v kabinetu sousedícím se třídou aby ho ostatní nevyrušovali. Dívce, která měla jeden čas problém s odpovídáním u tabule nabídli písemnou formu... prostě paráda. Na naši školu nedám dopustit
|
Delete |
|
(16.3.2017 22:23:44) kreditko,
tak málotřídka je většinou výhra obecně. Ale stejně to, co popisuješ, je o lidech. Výhoda málotřídky je v tom, že je tam málo dospělých a ti musí úzce spolupracovat, takže musí být naladěni stejně. Plus musí být zvyklí individualizovat, protože učí najednou děti z různých ročníků. Většinou je výhoda malého počtu dětí. To vše zvyšuje pravděpodobnost, že to, co se u vás dělá, se tam dělat bude. Jenže jak to psaní v kabinetě, tak písemka místo ústního zkoušení a další a další věci, je jen o lidech. Já to třeba dělám taky, moje dítě na gymplu má tu samou zkušenost (to písemné zkoušení místo ústního, protože se moje holka extrémně stydí). Zrovna tohle by měly být samozřejmosti, to je podstata individualizace, o které se všude mluví, ne jen nastavení různé obtížnosti úloh apod. Prostě vytvoříš každému dítěti takové podmínky, aby se mu to, co má zvládnout, zvládalo co nejsnáz. Bohužel to komlikují dva zásadní nedostatky současné školy...jedno je počet dětí ve třídě (je mnohem těžší ty potřeby poznat, natož je pak uspokojit), druhá věc je známkování, jak se používá.
Zase tu bojuju u diktátu. Nedokážu dát pětku dítěti, které v diktátu zaměřeném na vyjmenovaná slova po S napsalo 9 slov z 10 správně. Jenže teoreticky bych měla, protože už u toho nezvládlo ohlídat velká písemna na začátku věty a znaménka na konci věty. Vyjmenovaná slova zvládlo, mělo by mít jedničku (v nejhorším dvojku), pokud sleduju, jak zvládá vyjmenovaná slova. Pokud bych měla sledovat, jak zvládá psát diktáty jako takové, tak samozřejmě nezvládá, ale tohle se prý zase hodnotit nesmí, protože diktát není učivo, ale forma.... V takhle nastavených pravidlech jsou prostě známky bariérou individualizace, pro děti je náročné, možná i nemožné, přijmout, že někdo má jedničku za výše popsaný diktát, zatímco oni už mají za pouhé dvě chybky v celém diktátě dvojku, protože ty chyby byly právě v tom sledovaném jevu. Ty děti se s tím většinou smíří, že to tak je, ale pochopit to, to už je moc.
Ale to už je povzdech trochu mimo a nemá to moc šanci na řešení. Já jen vím, že buď budu mít šanci to dělat po svém, nebo budu muset ze školy odejít, protože v tomhle se systému fakt přizpůsobit nedokážu .
|
kreditka |
|
(16.3.2017 23:15:09) Jo tak to chápu... bohužel známkování není dokonalé. Mám známou v Rakousku a tam funguje "známkování", ale formou plusů a mínusů (nevím už přesně jak je označují myslím že smajlíky, je to delší doba co mi to vyprávěla a už jsem hodně zapomněla). Narozdíl od našich známek typu ČJ výborný - v Rakousku je tato kategorie rozepsaná podrobně třeba v matematice slovní úlohy, násobení, logika... přiznám se, že by se mi podobné hodnocení líbilo víc a myslím, že by to dost pomohlo i učitelům...
|
|
|
|
|
|
|