RoBa |
|
(29.6.2017 22:12:35) Zdravím, mám pětileté dítě, které trpí dlouhotrvajícími zelenými rýmami, kterých se bez ATB nelze zbavit. Třeba vloni na podzim byla několikatýdenní rýma, Bendovy kapky nezabíraly, pak to skončilo s ATB. Ve výtěrech běžné bakterie (pneumokok, Haemophilus influenze...) Pak několikaměsíční pobyt v zahraničí, moře kousek, tam po rýmě nebylo ani vidu, pak návrat do Čech, a zelená hustá rýma opět vítězí už tři týdny. Vyplachujeme nos několikrát denně rhino konvičkou, ale nemá to žádný léčebný efekt (kromě toho že se mu dočasně líp dýchá, a nos se krásně vyčistí). Na ORL mu zjistili opakovaně zvětšenou mandli, II-III stupeň, a prý by bylo vhodné odstranění s tím, že mandle je zánětlivé ložisko, a proto ty neustupující rýmy. Jiné problémy nemá, nehuhňá, slyší dobře, zánět ucha měl jednou životě. A já váhám jestli svolit s odstraněním mandle. Zajímal by mně názor vás, jejichž děti měly podobný problém. Zlepšil se jejich zdravotní stav po odstranění? Díky a hezký večer
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(29.6.2017 22:23:11) Byla jsem na tom v šesti, doktor to mámě hodně rozmlouval, máma trvala na odstranění, neslyšela jsem, huhňala, neustále otevřenou pusu, nemocná v jednom kuse, hlavně záněty levého středního ucha, furt rýma, máma říkala, že byl dost problém mne udržet zdravou, abych na ten zákrok vůbec mohla. Mandle byla obrovská, ten samý doktor, co to mámě rozmlouval, jí pak přišel říct, že je dobře, že je to venku, samozřejmě si ji nepamatoval. Potom už jsem nemocná nebývala. Jinak máma říkala, že když mne viděla po tom zákroku, že jí mne bylo strašně líto, vypadala jsem jakoby mne tam zmlátili, krvácela jsem z nosu, obluzená, říkala, že se jí chtělo brečet, co mi to nechala udělat, do toho přišel ten doktor.
|
|
TaJ |
|
(29.6.2017 23:09:55) Jani, tak u nás byl syn po zákroku naštěstí úplně v pohodě...když ho přivezli ze sálu, tak chvilku poplakával, z nosu jen pár kapek krve...pak usnul a když se vzbudil, tak byl ok, snědl i oběd a svačinu, co jim tam dali (brkaši s haší a piškoty s mlíkem ), došli jsme mu pro zmrzlinu, odpoledne si tam hrál v herničce, pak ho zkouknul doktor a v šest večer jsme frčeli domů...druhý den už na něm ani nebylo poznat, že na nějakém zákroku byl a bylo trochu obtížné ho udržet v klidu...a to je extra citlivka a hodně jsem se bála, jak to bude snášet... Nejhorší bylo to dopoledne před tím, než šel na sál, brali je podle věku a on tam byl nejstarší, takže šel až jako poslední...nemohli jíst ani pít, tak jsme museli celou dobu zabavovat, odvádět pozornost, to bylo asi nejnáročnější...pak dostal premedikaci v sirupu, po ní se úplně v klidu nechal ode mne položit na lehátko a doprovodila jsem ho k výtahu...zpátky byl asi za 45 minut, já se zatím trochu najedla a napila, protože jsem nechtěla dopoledne před ním, abych mu to nepřipomínala, když on nesměl...
|
TaJ |
|
(30.6.2017 0:30:45) Jani, jo, jasně, to mě taky, vlastně ještě o nějaký rok dřív v r.80 jsem už chodila do první třídy...a to už jsem to měla za sebou...tenkrát se to nedělalo v narkóze, matně si to dokonce ještě pamatuju, takový ten pocit z té situace...nic moc no...
|
|
|
|
|