mamoch |
|
(14.8.2017 20:16:21) V Báječných létech pro psa je vidět pěkně stará továrna Jawa - už srovnáno se zemí, kulturák zdevastovaný.Tak to se na film ráda podívám, že si to připomenu.
|
mamoch |
|
(14.8.2017 20:17:07) .. pardon, pod psa :))))
|
nordica |
|
(14.8.2017 20:24:55) My teda ani nemuseli nikam jezdit - pokud si tady někdo pamatuje první díl Básníků, tak část se točila v našem domě - hlavně v kuchyni a v obýváku. Nebudu prozrazovat, o kterou postavu/rodinu tam šlo, to bych se zase moc odkopala, ale byl to mazec. Filmaři toho sice porozbíjeli minimum, ale nedalo se tam žít Celé město si myslelo, jak jsme se na tom napakovali, no, dneska je ta suma tak směšná, že ji ani nikomu nesděluju. Zato si tam ale zahrál i náš sporák a utěrky
|
Marta. |
|
(16.8.2017 18:02:39) Nordico, tak to se musím na Básníky znova podívat. Zaostřím na utěrky a sporák. Já mám na Básníky taky milou vzpomínku, resp. na pana režiséra Kleina a jeho syna. Sttudovala jsem s jeho synem v ročníku na medicíně. Díky němu se téma točilo okolo studia na lékařské fakultě. Záběry z anatomického ústavu, kde jsme my jako studenti hráli kompars, jsou pro mě nezapomenutelné. Medicínu jsem nakonec nedodělala, syn pana režiséra ano. Vystudovala jsem pak jinou VŠ.
|
nordica |
|
(16.8.2017 20:00:56) Marto, to jsou také hezké vzpomínky, jen mám někdy pocit, že se z nás stávají už opravdoví pamětníci Kromě kuchyně můžes zaostřit i na obývák a křivý plot venku, kde poklusával Nádeníček. Nezapomenutelné scény s Kopřivou jako baletním mistrem a jeho "plijé" jsou z kulturáku, který kdysi postavil můj dědeček. Tebou zmiňované scénky z anatomického ústavu byly super. A pokud jde o školu, někdy se prostě život ubírá jiným směrem než si původně představujeme a nakonec jsme, ke svému překvapení, i spokojené
|
Marta. |
|
(16.8.2017 21:16:18) nordico, už se jen blížíme moudrosti stáří. Ne, ne, jsme v nejlepším věku. Mám pocit, že jsme skoro stejně staré. Děkuji za doplnění, určitě se podívám. Měla jsi šikovného dědečka. Já odmalička chtěla být doktorka jako moje máma, ale to mi nevyšlo. Nedávala jsem to psychicky. Takže jsem nakonec zvolila jiný obor a tam to bylo úplně bez problémů. Paradoxně mi pomohlo, že ta druhá VŠ už nebyla středobodem mého života, měla jsem práci, rodinu, pak i dvě děti , ale odpromovala jsem a byl to pro mě jeden z nejšťastnějších okamžiků v životě. Měla jsem a mám velké pochopení pro ty, kteří se hledají. Sama jsem si tím prošla.
|
nordica |
|
(16.8.2017 21:52:28) Marto, vždycky Tě moc ráda čtu. Asi budeme věkově blízko, ale Tys toho stihla, hlavně podle dětí, mnohem víc Jinak u mne to bylo jasné, co jsem chtěla studovat, to mi nebylo povoleno, co jsem vystudovat směla, to mne nebavilo a dneska se živím něčím naprosto odlišným a svoji práci mám stále ráda. Asi se obě shodneme, že to je nakonec to nejdůležitější.
|
Marta. |
|
(16.8.2017 23:19:35) nordico, děkuji, taky tě ráda čtu. Já zase kvůli dětem nestihla něco jiného, byla jsem s nimi hodně dlouho doma. Takže rozvíjet se pracovně víc prostě v mém případě nešlo. Ale nelituji toho, byla to moje volba. I když spousta lidí v mém blízkém okolí to nechápalo, šla jsem dost proti proudu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|