breburda71 |
|
(15.2.2018 16:15:54) Já mám dvě kamarádky, bylo jich víc, ale buď jsme se názorově rozešly, nebo prostě nebyl čas.. Tyhle dvě nevídám nijak často, napíšeme si spíš sms, nebo mail, ale když se sejdeme, tak jako kdybychom se viděly včera, fakt hned navážeme..Moje ohromná výhra je ale to, že můj největší kamarád je manžel, byť to zní pateticky, s nikým jsem si nebyla názorově tak blízká, ráda s ním trávím čas ( a to spolu ještě i pracujeme)..Pak je hodně známých z volejbalu, rodiče dětí, co se s nimi naše děti kamarádí, ale fakt největší můj kamarád je manžel..A podle mých zkušeností mají velkou potřebu vyhledávat kamarády spíš lidi, co si nejsou s partnerem až tak blízcí..
|
Ropucha + 2 |
|
(15.2.2018 17:01:46) "Moje ohromná výhra je ale to, že můj největší kamarád je manžel, byť to zní pateticky, s nikým jsem si nebyla názorově tak blízká, ráda s ním trávím čas"
Breburdo, to mám stejně. S mužem tvoříme nejbližší jednotku, nikdo jiný mi není tak blízký, jako on. Kamarádi jsou až další "vrstva".
|
Ropucha + 2 |
|
(15.2.2018 17:35:18) madelaine, tak tak: partner, děti, rodiče a sourozenci, pak teprve kdokoliv "zvenčí". Ale v pubertě, než jsem navázala vztah se svým mužem, to bylo jinak, kamarádi byli hodně důležití, možná důležitější než rodina.
|
|
|
Source |
|
(15.2.2018 19:04:21) Ropucho, ale s kamarádkami přece človek sdílí něco jiného než s partnerem. Partnerovi se nesvěříš s tím, že při sexu ti přijde komické, když ... (žádná zlomyslnost, ani závažnost, ale třeba to, že něco dělá ne úplně dobře, tak to proberete, pak si uvědomíš, jak to citlivě přetlumočit jemu, pokud to je systémová chyba, nebo k tomu získáš nadhled), že máš nějaký ženský problém, nerozebíráš s ním, když tě naštve nějakou typickou "chlapskostí", mateřský věci, prostě cokoliv, co chlap bere jako hloupost nebo by chtěl řešit místo sdílení, co prostě může nejlépe pochopit jen jiná žena, která taky žije s mužem a dětmi, má dělohu, řeší hadry a postavu a dosať cokoliv, co muži obvykle nemají chuť ani vůli sdílet a vůbec na to jen pomyslet. A pokud tohle nemáš potřebu řešit, tak ti stačí muž, a pokud muž s tebou cokoliv z toho řeší, tak je spíš výjimka než pravidlo.
|
Monty |
|
(15.2.2018 19:07:13) Source, to je to hloupý nastavení, psala jsem to tu mockrát. Chlap si MYSLÍ, že se nedá se ženou normálně bavit, a žena si totéž myslí o chlapovi. Protože žijeme v předsudcích o obou pohlavích a bereme je za "danost".
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(15.2.2018 19:16:49) Normálně bavit jo. Ale ne o všem.
|
Monty |
|
(15.2.2018 19:24:33) Inko, tak vyprávět mu například o sexu s novým partnerem by asi bylo poněkud nevkusné.
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(15.2.2018 19:51:14) A o kosmetice a hradech by ho to zase nudilo.
|
|
|
|
Z+2 |
|
(15.2.2018 19:44:08) Monty, to nejsou, žádný předsudky. To je fakt. S ženou se dá mluvit o něčem, ale rozhodně ne o všem a obráceně to platí taky.
|
Monty |
|
(15.2.2018 19:47:42) Z+2, tak to se asi pohybuji v nějakém bezpohlavním světě. Leda bys měl na mysli témata typu "menstruace" nebo "noční poluce", o tom se sice teoreticky s opačným pohlavím mluvit taky dá, ale reakce nebývají nejvstřícnější. Nicméně - každému, co jeho jest.
|
Z+2 |
|
(15.2.2018 19:51:00) Monty, já s holkama mluvím opravdu hodně. A prostě jsou to úplně jiné rozhovory než s muži. Prostě to funguje jinak. A třeba o fotbale, nebo sportu se s vámi nedá mluvit pořádně. O poluci nebo menstruaci dva chlapi, prostě mluvit nebudou za žádných okolnosti. S holkou klidně. Můžeš si myslet co chceš, ale jsou to dva sice propojený, ale dva odlišné světy.
|
Monty |
|
(15.2.2018 19:53:36) Z+2, to je možný, ale já se pohybuju mezi lidmi, co se prakticky nikdy nebaví o sportu. Pokud nepočítám tchánovo nadávání u televize.
|
Z+2 |
|
(15.2.2018 19:55:53) Monty, tak jo s homosexuálama nebo metrosexuálama si samozřejmě pokecáš o kabelkách. To je, ale hodně úzký výsek z mužského světa. Naprosto minoritní.
|
Monty |
|
(15.2.2018 19:57:13) Z+2, s kabelkama je to úplně stejný jako se sportem. Neznám nikoho, kdo by chtěl vést hovory o kabelkách.
|
|
Drop |
|
(15.2.2018 20:01:02) O kabelkach jsme schopny vest SE sestrou celodenni debatu pres watsapp
|
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(15.2.2018 19:59:33) Protože se o tom baví kluci s klukama, když tam nejsou holky.
|
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(16.2.2018 6:00:24) Sport je jedno z mých nejčastějších témat. Mj. naše společné téma s dospělým synem. O mojí bolestivé ovulaci se asi bavit nebudem, když např. jedeme autem. Resp. ano, můžu mu říct, že je mi "blbě", jestli by mohl řídit. Ale konkretizovat to a dlouhé hovory o tom spřádat nebudu.
|
|
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(15.2.2018 19:56:18) Třeba to,který sérum na růst řas je nejlepší jsme s holkama řešily asi hodinu a pak to objednaly. S mužem by to bylo na 2 minuty, kup si který chceš.
|
|
|
|
Source |
|
(15.2.2018 19:47:39) Monty, proč hloupé nastavení, pokud to vychází ze znalosti konkrétního člověka ve vztahu k němu? Já neříkala svým chlapům pochybnosti o svém vzhledu a oblečení. To prostě proberu s kamarádkou. Ne proto, že by to chlap nepochopil a nepokecal, ... ale proč si kálet do vlastního hnízda, že. Před ním se tvářím, že velikost mého zadku a prsou je přesně podle mých představ a nebudu se ho ptát, jestli si to myslí taky. Nebudu s ním řešit, co se suchými vlasy. Dosud jsem si myslela, že nejsem výjimka, ale asi jo. Já jsem poslední, co se nechá omezit stereotypy. Otevřeně proberu s kýmkoliv cokoliv a nikoho nediskriminuju, ale rozhodně respektuju, zda má skutečně zájem se mnou tu konkrétní věc probírat, nebo zda já chci s ním sdílet své pochybnosti a obavy.
|
Monty |
|
(15.2.2018 19:49:02) "Před ním se tvářím, že velikost mého zadku a prsou je přesně podle mých představ a nebudu se ho ptát, jestli si to myslí taky."
Source, tak tohle by mi třeba ve vztahu dost vadilo. Ale lidé jsme různí, ten tvůj model je nejspíš opravdu převažující.
|
Source |
|
(15.2.2018 20:01:08) Monty, chceš mi říct, že ty svému manželovi říkáš to, co tady na rodině. Že jsi tlustá? Nebo cokoliv podobného? Že tvůj vesmír je úplně odlišný od mého, o tom nepochybuju. A není to tím, že jsem typ, co štěbetá JEN o kabelkách. Míň lakovací a kabelkový typ než jsem já bys tady na rodině našla jen pár kousků.
|
Monty |
|
(15.2.2018 20:05:11) Source, moc nechápu, jak to myslíš. To přece není nějaký konverzační téma, my oba víme, že jsme ztloustli jako čuníci, ale hovory na toto téma nevedeme, max. ve stylu "Už bychom s tím fakt měli něco dělat, jak jsme se vyžrali." Jako konstatování. A nehrajeme si na hubený, když nejsme. Prostě jsme tlustí a víme to o sobě.
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(15.2.2018 20:09:18) No to je ono s manželem to není konverzační téma, s kamarádkou se o tom můžeš bavit hodiny.
|
Monty |
|
(15.2.2018 20:11:53) Inko, mně to nepřijde jako hodinový téma s nikým. Pokud o tom někdo chce mluvit, třeba že drží nějakou dietu apod., tak ho vyslechnu, ale moc nevím, co se dá hodiny probírat na tom, jestli někdo je nebo není tlustej.
|
|
|
Source |
|
(15.2.2018 20:11:00) Monty, zrovna ty mě asi nepochopíš. Jsou dny v rámci PMS, kdy se na sebe kouknu do zrcadla, a vidím se hyperkriticky. Narozdíl od tebe bych při konstatování o tom, že jsem tlustá, nechtěla slyšet ba jo, fakt jsi ztloustla, ale chtěla bych slyšet, jsi krásná, líbí se mi to. Ale můj muž by mi potvrdil to, co říkám, že jsem ztloustla, ne to, co si myslím (chci slyšet, že to je OK). A už jsme u té telepatie, kterou po muži nepožaduji a současně si nechci říkat výslovně o ujištění, že mu moje ztloustnutí nevadí. I kdybych věděla, že mě kvůli tomu neopustí, ale že by se mu více líbila štíhlost. Když to napíšu, zní to směšně, ale v tomto jsem zcela v souladu se stereotypem o ženách
|
Monty |
|
(15.2.2018 20:14:59) Source, no, asi nepochopím. Tohle jde úplně mimo mě. Nechci slyšet, jak jsem krásná nebo hubená, prostě mám ty vztahový věci asi postavený jinak.
|
Source |
|
(15.2.2018 20:18:57) Monty, a právě to dělá přátele. Že se bavíš v podstatě o blbostech a vesmír přímo bzučí souladnou energií a s každým slovem víc víš, že jsi OK, protože někdo jiný to má stejně. Ale tak to mám já, protože já potřebuji "potvrzovací" lidi. Sebejistý člověk bez pochybností je nejspíš nepotřebuje. A souzní s akčními dobrodruhy třeba. Ale určitě se s nimi bude cítit líp než s typem "účetní", který na něj bude koukat jako na podvratný živel. Jak tu Ropucha psala o těch šamponech, tak rozhovor s kámoškou o šamponech je úplně jiný než s paní v drogerii.
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(15.2.2018 20:07:55) Source, ale povídání o sportu nebo o šampónech není vůbec relevantní pro hloubku přátelství. O sportu si muž může poklábosit s random kumpány v hospodě (třeba), stejně tak o šampónech si já mohu popovídat s random dámou u regálů v drogerii (třeba), to není nic podstatného pro vztahy.
|
Source |
|
(15.2.2018 20:12:42) Ropucho a já snad říkám, že jo? O sportu ani o šamponech jsem nemluvila.
|
Ropucha + 2 |
|
(15.2.2018 20:18:15) Source, tak to se omlouvám, jestli se špatně orientuji a reaguji na něco, co psal někdo jiný.
|
|
|
Z+2 |
|
(15.2.2018 20:12:51) Pro muže nepochybně je. Minimálně pro ty v mém světě. Sdílení hodnot. Vidění světa.
|
Ropucha + 2 |
|
(15.2.2018 20:16:40) "Sdílení hodnot. Vidění světa"
Ano, to považuji v partnerství za velmi důležité. Ale do toho přece nepatří nějaké tlachání o nesmyslech.
|
Z+2 |
|
(15.2.2018 20:18:15) Pro kluky v mém světě to nejsou nesmysly. A to je právě ten naprosto nepřekonatelný příkop, proč prostě nikdy nejsou rozhovory s holkou podobné těm s kamarádama.
|
Ropucha + 2 |
|
(15.2.2018 20:23:21) Z+2, tak to potom jo. Pro mě nějaké rozhovory o tzv. "holčičích tématech" vůbec nejsou podstatné. Nemusím o nich mluvit nikdy, když na to přijde.
|
Z+2 |
|
(15.2.2018 20:25:16) Já bych bez rozhovorů o fotbale s klukama byl nešťastnej.
|
Ropucha + 2 |
|
(15.2.2018 20:31:26) Tomu rozumím, ale já sama žádné vysloveně ženské téma, které by nešlo diskutovat s mužem, nemám.
|
Source |
|
(15.2.2018 20:42:10) Mandelinko, u mě je zajímavá zkušenost, že když začnu rozebírat vztahy s chlapem, tak je z toho skoro pokaždé nějaká nabídka nebo to způsobí prodloužené upřené pohledy nebo rozpaky. Asi jsem vážně divná, že určitými tématy mohu uvést muže v rozpaky, protože prostě když něco řekne žena, tak to účinkuje jinak, než když to stejné řekne muž. A to myslím naprosto obecné téma o rozchodech, nevěrách, apod., kterým nesleduju dotyčného svést nebo zaujmout. A zdůrazňuji, že nejsem žádná superkrasavice, ze které by muži přestávali dýchat, a stejně to po chvíli začne být trochu ožehavé téma.
|
Source |
|
(15.2.2018 20:49:45) Mandelinko, no a to vyvrací nebo potvrzuje to, co jsem tu psala já?
|
Source |
|
(15.2.2018 21:00:16) Mandelinko, děláš si srandu??? Vždyť zrovna ty tu opakovaně píšeš, jak s chlapama řešíš vztahy, jak ti všechno říkají bez ohledu na to, že jsi žena? A ty teď napíšeš toto. Opravdu tady tolik lidí píše pokaždé něco jiného, jak se zrovna ten den vyspí.
|
Source |
|
(15.2.2018 21:10:11) Mandelinko, a spokojenost není pocit? Nechápu rozdíl mezi povídáním o vztazích a pocitech.
|
Source |
|
(15.2.2018 21:15:29) mandelinko, tak to jo. Tak tento druh rozhovoru jsem nikdy s nikým nevedla. Fakt. Při popisu pocitů jsem skončila u nemám náladu, jsem unavená, mám radost.
|
|
Mr. Miçkey |
|
(15.2.2018 21:26:56) A jak se prosim te bavis o pocitech..? Jedinej pokus bavit se se mnou o pocitech podnikla psychistricka, kdyz mi bylo asi 16, zeptala se me, co citim a moje odpoved „rizek z kantyny“ ji nijak neuspokojila
|
Mr. Miçkey |
|
(15.2.2018 21:31:57) A jak takovej rozhovorprobiha? „Jsem unaveny“ „Ja taky“- konec hovoru nebo omilate to samy furt dokola?
|
Mr. Miçkey |
|
(15.2.2018 21:35:44) A jak se bavis hloubeji o pocitech..? Kdyz uz si je mate potrebu sdelovat, to je zalezitost jedne vety z kazde strany, ne?
|
|
|
|
|
|
|
|
Monty |
|
(15.2.2018 21:13:19) Tak povídání o pocitech zas moc nechápu já. Jak se cítí se zeptám někoho, kdo je třeba po operaci, jinak ne.
|
Monty |
|
(15.2.2018 21:17:00) mandelinko, tak já se asi o pocitech nebavím s nikým. Neumím si pod tím nic představit.
|
Kudla2 |
|
(15.2.2018 21:22:08) Mandelinko,
tak snad každej má pocity, ne?
Jakej je rozdíl v tom, co píšeš Ty, a v tom, co píše Monty?
Já si taky neumím představit hovory o pocitech v nekrizový situaci - o jakejch a proč?
|
Rodinová |
|
(15.2.2018 21:27:08) Mandelinko, ja se ridim pocity prave v krizovych situacich, kdy rozum nevi kudy kam...mluvim tedy o vztazich a ne treba bouracce a zachrane tonouciho.
|
Rodinová |
|
(15.2.2018 21:32:26) Vidis, ja jsem hodne rozumem rizenej clovek, ale casem a vekem se mi osvedcuje, ze mam na sve pocity dat
|
Rodinová |
|
(15.2.2018 21:37:17) Asi se bavime kazda o jine krizove situaci ... to je jedno, proste jsem se naucila vekem prihlizet hdne i k pocitum, intuici nebo tak neco.
|
K_at |
|
(15.2.2018 22:01:09) Rodinova, jo. Taky jsem dosla postupne k tomu, ze instinkty a intuici nemam jen tak.
|
|
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(15.2.2018 21:29:29) "v období "klidu" je fajn mít prostudovaný proč a jak reaguju, co a jak dělám apod. Nedělám pak chyby v různých situacích co mě potkají."
Tedy, takhle vědecky ošetřené to nemám, že bych pětačtyřicet let něco zanedbávala?
|
|
Kudla2 |
|
(15.2.2018 22:54:20) "Naopak v období "klidu" je fajn mít prostudovaný proč a jak reaguju, co a jak dělám apod. Nedělám pak chyby v různých situacích co mě potkají. "
Tak tohle snad vyplyne nějak spontánně ze situace, ne? Nemyslím si, že bych dělala nějaké zásadní chyby, aniž bych cítila potřebu si to nějak zvlášť promýšlet.
|
|
|
|
. . |
|
(15.2.2018 21:38:31) Kudlo, třeba o radosti? O stesku? O vůni mokrých skal a pocitu, že v horách je člověk součástí něčeho.... no to je jedno, jsou to teď jen příklady.
O zklamání z výsledku voleb? No není to krize, ale naštve to - to je pocit
|
. . |
|
(15.2.2018 21:45:19) Mandelinko, tak.
|
|
Monty |
|
(15.2.2018 21:47:54) Tak tohle jde fakt úplně mimo mě. Na to nemám software. Jak se cítím, proč se tak cítím, kdy jsem se jak cítila nebo necítila... Vzpomínky na pachy mám třeba taky, ale nejsou s nimi spojený pocity, jen reálie.
|
Monty |
|
(15.2.2018 21:54:14) mandelinko, ale mě to nevyvolá POCITY. Vyvolá to vzpomínku na nějaký reálný věci/lidi, ne na POCIT. A taky ani neřeším, jakej mám POCIT, když se mi to vybaví. Mám asi jiný tovární nastavení, no.
|
|
. . |
|
(15.2.2018 22:01:44) Monty, fakt si nevzpomeneš na pocit štěstí při vůni, kterou jsi cítila v okamžiku, kdy jsi byla hodně šťastná? Třeba muž čím by cítit, když ti s ním bylo fakt dobře?
Ty si nevzpomínáš na svoje pocity v těch reáliích, které se ti vybaví? pro mě je součástí vzpomínek na nějakou situaci a místo i to, jak mi bylo (strach, těšení, radost, vztek...).
|
K_at |
|
(15.2.2018 22:05:27) Slupko, tak tady asi hraji roli i typy pameti. Nekdo cich, nekdo sluch, nekdo zrak.
|
K_at |
|
(15.2.2018 22:15:47) Aha! Ty brdo. Asi nejdriv situace, potom pocity. No ja vubec momentalne nevim!
|
|
|
. . |
|
(15.2.2018 22:11:24) Kat o to nejde. Jde o to, jestli si člověk pamatuje i pocity (kromě tvaru kostela nebo barvy moře nebo letopočtu na náhrobku).
|
|
|
Kudla2 |
|
(15.2.2018 22:14:33) Slupko,
já si třeba jsem schopna vybavit nějakou VZPOMÍNKU, když cítím nějakou vůni (třeba pach školní jídelny, tak na školní léta), ale POCIT?
Vnímám příjemná/nepříjemná vůně, plus třeba "takto to bylo cítit ve školce", možná si vzpomenu i na to, jestli se mi tam líbilo nebo ne, ale to už spíš rozumově, nemám to spojené s tou vůní jako takovou.
|
|
. . |
|
(15.2.2018 22:28:11) Možná je v tomhle ten zakopaný pes obtíží při vzájemném (ne)pochopení zde při různých sporech ohledně výchovy dětí, školního prostředí, atd... Pokud si pamatuji jisté pocity z vlastního dětství, tak asi to celé vidím jinak, než ten, kdo si vzpomíná jen na reálie toho dětství.
|
|
Monty |
|
(15.2.2018 22:28:41) Slupko, ne, já jsem emocionálně stabilní člověk, pokud nejde opravdu o nějakou krizi, cítím se pořád stejně. Nemám stavy euforickýho štěstí nebo nějaký bezdůvodný smutky, nikdy jsem neměla ani PMS. Jinej software, píšu to pořád.
|
Monty |
|
(15.2.2018 22:34:02) mandelinko, no, někdo jich má XY a někdo prostě jen pár.
|
|
|
|
. . |
|
(15.2.2018 22:36:53) Monty aha, ok. Ale tedy nejde mi jen o nějaké extrémy typu euforie (nebo přízemněji třeba okamžik štěstí s chlapem) či hlubokého smutku,
ale takové ty malé vlnky radosti z běžných věcí (mraky, svítání, vánek od vody) a lehké melancholie z týchž či jiných běžných věcí a smutku z ukopaných koťátek a strachu z výšky když cítím jak mi slábnou prsty na chytu a pocit bezpečí když mě drží ten správný člověk v náručí a tak. Pocity nejen mám, ale i si je pamatuji, stejně jako jiné prvky té situace.
|
Kudla2 |
|
(15.2.2018 22:47:04) Slupko,
tak pro mě jsou všecko tohle věci, který je fajn prožívat v tý daný chvíli, ale až na řídký výjimky už pak nemám potřebu je s někým rozebírat, prostě ta chvíle uplyne a je čas zase na další prožívání přítomnosti (sním biftek a už se k němu nevracím, protože jsem si to užila a další jídlo je třeba krupicová kaše a tu si taky užiju, ale jinak)
|
. . |
|
(15.2.2018 23:03:01) Kudlo, no ale když náhodou přijde řeč na to, cos měla k obědu, můžeš přeci říct, že biftek a že ti (ne)chutnal. Když budeš mít básnické střevo a dost času a protějšek to bude zajímat, tak lze rozvinout, že biftek byl šťavnatý (vysušený), trochu přesolený, tužší nebo se jen rozplýval na jazyku atd... a takhle podobně se lze rozpovídat, pokud přijde řeč na to, jak bylo v sobotu na výletě. Nebo vyšší dívčí jak se ti chtělo šéfovi rovnou odseknout, co že si to dovoluje, ale nedovolila sis to, a proč, co je vlastně za tím.... možná obava (pozor, pocit), že by ti nedal další práci nebo se vaše vztahy zhoršily (a jsme u vztahů a možná i pocitů z nich).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(15.2.2018 22:11:33) Já nevím, ale tohle jsou pro mě právě proto POCITY, že je člověk cítí, ale těžko se vyjadřujou slovy, jsou důležitý v tom okamžiku, ale tím, jak se prožívaj, ne jak se o nich mluví.
Asi jako když jím biftek, tak je to nějakej pocit, ale kdybych pak o tom měla vykládat, jaký to je, tak to jednak půjde obtížně, jednak mi to bude připadat zbytečný, protože ten výklad nemůže ten pocit nijak obsáhnout, je to slabej odvar a je to vcelku k ničemu, někomu vykládat, jak chutná biftek.
|
Kudla2 |
|
(15.2.2018 22:45:09) tak já znám pocit, že na mně byla spáchána nespravedlnost, ale stejně jako pocit chuti bifteku se to těžko odívá do slov.
A taky je to zbytečný nějak popisovat, pro mě je třeba důležitý v takový situaci ne popsat ten pocit jako takovej, ale vidět, že je někdo na mý straně (a buď mi potvrdí, že ten šéf se opravdu zachoval nehezky, nebo mě navede na to, že sice chápe, že mě to štve, ale ten šéf v tý situaci jinak jednat nemoh. Což umí můj muž a je to občas fajn, protože se člověk zbytečně nevysiluje vztekem a pochopí toho druhýho a může pak účinnějc zareagovat, ale to je už taková vyšší dívčí).
|
. . |
|
(15.2.2018 22:55:24) Kudlo, ale mluvit o pocitech neznamená vždy nebo jen popisovat je jako takové. Úplně stačí, když nadáváš, že to je úplnej blb a popisuješ reálie tý situace. Tvůj pocit z toho je naslouchající osobě zřejmý z toho, co říkáš, a patrně i jak to říkáš.
Je pravda, že třeba Monty píše nějaká negativa nebo používá ironii, a současně tvrdí, že ji věc nijak neštve. Takže ten popis reálií a použité výrazové prostředky mohou někdy mást Je to těžké někdy,
ale s přáteli to těžké není. S těmi se jednak člověk cítí v bezpečí (jak psala Monty, která se tak ale cítí stabilně tedy), může se svléknout do naha, jednak si s nimi rozumí - tedy vzájemně poznáme, jak se ten či onen cítí, když říká "ten matikář je šílenej".
|
|
|
|
. . |
|
(15.2.2018 22:16:23) biftek
|
|
|
|
|
|
|
|