luthienka |
|
(2.10.2019 0:52:02) Ženy, obracím se na Vás s žádostí o nápady, jak se srovnat s nicneděláním v těhotenství. Obě přdchozí těhotenství jsem zvládala úplně normálně, byla jsem aktivní, nic zásadního mě netrápilo. Teď mám nějaké (naštěstí dočasné) zdravotní komplikace a nejsem schopná ničeho, jinak mě rozbolí ledviny a mám strach z koliky. Do 28 tt jsem cvičila jogu, chodila na procházky, doma uklízela zvládala občasné pracovní schůzky. Teď mi vysiluje i zabalit balík a vrátit do eshopu... Rodina chápe, že mi není dobře, ale já se s tím nemohu smířit. Lezu si na nervy. Zkouším aspoň dechové cvičení, ale nebaví mě to, jsem roztěkaná, bolavá... Dřív jsem praktikovala meditaci a teď najednou nějak nemůžu (nezaujmu ani pohodlnou polohu, tělo mě pořád obtěžuje). Jak jste to zvládaly vy, které jste třeba celé těhotenství proležely? Já už přečetla za dva týdny asi 6 knih, dokoupila výbavičku, připravila krizové scénáře (nakontaktovala duly a laktační poradkyni). Ale připadám si tak neschopná. Já si chtěla tohle těhotenství užít a te%d ho jen přežívám. Ještě 2 měsíce do porodu, pak šestinedělí , pak vyřešení zdravotních problémů, rekonvalescence a bude půlka února. Je to pro mě najednou nepředstavitelně daleko.
|
Žžena |
|
(2.10.2019 6:37:27) Čučela jsem z postele na Rodinu Když jsem zrovna nečučela do hajzlíku. Se všema klukama jsem celé těhotenství problila, u posledního to blití spouštěla (mimo jiné) i jakákoli vertikalizace, takže vše v leže, jinak to letělo.
|
|
Salamajka |
|
(2.10.2019 7:23:19) To chce čas a vytvořit si možnosti z toho co můžeš dělat. Jinak do února a fit?? To se dá. Já když jsem po dlouhé nemocí říkala Dr, že neokopu ani půl zahonu tak mi řekla ať si zvykám. No poslední rok to je fakt lepší.Co ruční práce?? Strikovani má údajně blahodárný vliv na psychiku.
|
luthienka |
|
(2.10.2019 9:03:34) štrikování asi nedám, to vůbec neumím. Ale mohla bych vytáhnout skicář a trochu kreslit. Ale nejsem umělec a neumím hledat náměty.
|
vertigo |
|
(2.10.2019 16:49:23) Možná blbost, ale co zkusit antistresové omalovánky? Já jsem se do toho vždycky zabrala a nepřestala, dokud jsem to nedokreslila. A pak nestíhala nic dalšího. Takže za mě slušnej zabiják času
|
luthienka |
|
(3.10.2019 8:45:49) Omalovánky zkusím, dcera má dvě knihy ještě skoro nevymalovaný. Úplně jsem na ně zapomněla. Malovala také když dlouhodobě marodila se zlomeným obratlem.
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(3.10.2019 8:55:26) jj antistresové omalovánky jsou super, když člověk nic moc nemůže já taky jedno těhotenství vyšívala předtištěné předlohy a druhé těhotenství jsem korálkovala a uspořádala jsem složky v pc, a srovnala fotky a naskenovala i nějaké staré fotky
|
NovákováM |
|
(5.10.2019 0:28:03) Rose.. na to chodil hezký příspěvek na FB...
prý se mám vyhýbat stresu.. tak jsem si koupil antistres omalovánky.. omalovánky dobrý...
ale ty svině pastelky se pořád lámou, lámou, lámou !
|
|
|
|
|
Mosie |
|
(2.10.2019 16:50:23) Kup si omalovánky pro dospělé, pastelky, fixy... Je to fajn zábava, vymalovávat, a nestane se ti, že by se ti výsledný obrázek nelíbil
|
|
|
|
adelaide k. |
|
(2.10.2019 7:37:56) Těžko. Ale když to jinak nejde tak nemá smysl se užírat. Mě ničilo,že kromě únavy a "nemohoucnosti" se přidalo brnění rukou (od páteře), a to mi znemožnilo většinu ručnách prací, které mi zbývaly jako jediná zábava. Pomáhalo udělat si pravidelný režim, nedávat si nereálné cíle a podpora rodiny (hlavně MM). Vydrž, není to navěky.
|
luthienka |
|
(2.10.2019 9:50:07) Mažel to kupodivu dává. A to právě mění práci (teď je na týden na zaškolení v Itálii, za dva týdny jede zas) A rozjíždíme podnikání, kde moji roli hodně převzal syn. Minulý týden jsme měli promoakci k našemu projektu bistra a kluci to skvěle připravili: celý den tam vařili kafe, nalévali víno a MANŽEL SMAŽIL PALAČINKY! Akce byla povedená a zvládli to i beze mě (zamíchala jsem jim jen do kbelíků těsto). Zapojila se i dcera, roznášela letáky v zástěře Mám skvělou rodinu, to zase jo.
|
|
|
čajka |
|
(2.10.2019 8:07:47) Ahoj, neměla jsem sice těžká těhotenství, ale jiné období v životě. Přežila jsem to tak, že jsem si zakázala přemýšlet o budoucnosti - věci typu "bůhvíjak dlouho to bude trvat, to přece nemůžu vydržet". Snažila jsem se přežít vždycky ten jeden konkrétní den, a to se mi podařilo Při pomyšlení, že těch dnů bude hodně, jsem se hroutila... Ale je to těžký... Nějakou dobu poté jsem náhodně viděla rozhovor s Markem Ebenem, kde popisoval, jaké to bylo, když jeho žena onemocněla a skončila na vozíku. Říkal, že to bylo hrozně těžké, a že to přežili tak, že se taky snažili vždycky PŘEŽÍT JEN TEN JEDEN DEN... Hodně štěstí vám všem
|
luthienka |
|
(2.10.2019 9:43:43) To je Churchil, viď? Dík, to dává smysl a budu na tom pracovat. Dám si malé činnosti během dne jako bombonky (zahrát si písničku na klavír, obejít zahradu, dechové cvičení,....) A pak bude večer a zvládla jsem další den. DÍKY
|
|
|
byvala radka |
|
(2.10.2019 8:27:00) mě zas rozbolela hlava, sotva jsem přečetla seznam tvých aktivit zvolni, beztak ti něco naznačuje, že máš přehodnotit svůj životní styl nebo že je třeba se přizpůsobit, nechat to plynout
|
luthienka |
|
(2.10.2019 9:22:38) Jakých aktivit? Do práce jsem nechodila od začátku. Jogu jsem dělala těhotenskou (byla jsem zvyklá cvičit), procházky se přece doporučují, byt jsem uklízela po jednotlivých místnostech když jsem měla chuť (žádné velké gruntování, pod postelema luxovaly děti, okna myl manžel). To je přeci normální , těhotenství není nemoc. Já se snažím teď nic nedělat, ale cítím se jako blbeček. NAštěstí nemusím jen ležet - těhotentství je ok, jen mě zlobí ledviny. HLedám aktivity, kdy bych si připadala užitečně. Asi jdu cvičit na klavír, jestli vydržím chvíli sedět. Dneska mi přijdou výsledky z laborky, tak uvidím, zda to je zase na ATB. Skoro bych řekla , že jo. To už budou třetí...
|
Pam-pela |
|
(2.10.2019 9:30:33) A co urologickej caj a tem ledvinam trochu pomoct? Dlouhodibeji. Co “nahrivani” rukama, nevim jestli jsem to taky nevidela nekde v joze. Co protazeni a stimulace ledvinoveho meridianu (energeticke zasobeni ledvin a spol) a mocoveho mechyre? To vsechno jsou taky aktivity a navic muzou prispet k uzdraveni? A jinak - furt je tam konec, a krasny konec, svetlo na konci tunelu, vysledek, pro ktery to clovek podstupuje. Jenze nekdo neni zvykly lenisit a nicnedelat....ale tak sdpon clovek vyzkousi neco jinyho. Chce to to prijmout 🙂
|
luthienka |
|
(2.10.2019 9:41:07) Já mám kameny a zavedený stent. S tím nic než odstranění nepomůže. Pro úlevu samozřejmě nahřívám. Protahovat a dráždit pohybem mám strach - stent dráždí ledvinu i močák. Přitom SI a kyčle a šíji bych potřebovala protáhnout. Urologický čaj mi nebyl doporučen, ode dneška zkouším D-manosu. Ale je to samozřejmě jen podpora. Zkusím zase dnes to dechové cvičení s vizualizací čaker, ať mám co dělat Aspoň pošlu nějaký kyslík mimču Už se tak těším, až si kočičku pochovám A je zvláštní, jak mi chybí sex. Tak si užívám aspoň fantazie a věnuji se manželovi, bohužel i na dotek je mi všechno nakonec nepříjemné. Představa, že do března si neužiju, je taky na prd. A vím jak před lety, kdy jsem byla teké na odstraňování kamenů) bylo těžké se sexuálně restartovat (bolelo mě při sexu všecho). To jsem pochopila chlapy s poruchami erekce, jak je frustrující, když chceš a tělo neposlouchá. Zkusím obvolat kamarádky (mám dvě takové životní optimistky), ať se za mnou zastaví.
|
|
|
byvala radka |
|
(2.10.2019 9:44:56) Já se snažím teď nic nedělat, ale cítím se jako blbeček HLedám aktivity, kdy bych si připadala užitečně z těchto tvých vyjádření mi to vychází, že prostě neumíš jen tak nic nedělat a máš pocit, že furt něco musíš dělat, být akční a furt je to málo...
|
|
|
|
Dari79 |
|
(2.10.2019 8:40:28) Ležela jsem ve špitále, nohy nahoru, nehýbat se, vstát jen na WC a občas na jídlo (pokud se nedalo sníst vleže). Koukala jsem na telku, četla jsem, dívala se na filmy, surfovala po netu, luštila sudoku .... a pracovala jsem z postele (telefonovala, psala maily). Odpo mi vždycky přišel někdo třeba na hodinku na návštěvu. Pak chodily kontroly, píchnout kapačku, změřit tlak, natočit monitor, dát do hrstičky léky, které mám spolknout... Koukala jsem z okna na kvetoucí třešeň s tím, že až bude mít červené třešničky, tak půjdu rodit - domů
Je to už 8,5 roku, takže si pocitové detaily nepamatuju, ale přežila jsem...
Oni mě teda pustili asi na 5 dnů domů, že prý, když budu ležet doma, tak můžu být doma, ale na první kontrole první věta doktora byla - vy jste neležela, co? - a šupajdila jsem zpátky do špitálu, aby mě měli pod kontrolou.
Hele, lež. Je to furt lepší, než pak chodit k inkubátoru za nedonošeňátkem. Ležení je jen protivné, strach o život prtěte je mnohem horší. Nepokoušej tělo, co snese a co ne...
Já teda měla slíbeno, že když doležím do 34 týdne, že mě pustěj, že "pak už to bude celkem jedno", no, ani ve špitále pod kontrolou jsem nevydržela... 28 týden je ještě brzo.
|
|
luthienka |
|
(2.10.2019 9:31:02) Já jsem taky ležící a línej typ, tedy aspoň jsem si to myslela. Mimčo je v pořádku, na porod se to nechytá a tak ležet nemusím. spíš mě rozptyluje ta nepřetržitá drobná bolest, pálení , píchání. S bříškem se mi už blbě leží, sedí, chůze je vyloženě bolestivá a nedělá mi dobře (mě , která chodila denně!!!). S těmi bolístkami se blbě soustředí i na čtení. V podstatě jsem na dlouhotrvající bolest nebyla nikdy zvyklá - sekce za par dní přestaly bolet, minulý urologický zákrok mě také takhle nebolel. Jdu si vzít aspoň legíny, zkusím se nasoukat do ponožek (moc fajn pohyb )a jdu si udělat snídani a povznést se při tom na bordel v kuchyni.
|
byvala radka |
|
(2.10.2019 9:48:26) tak to je mi líto, stálá bolest je na hovno na to je fakt dobrá rada, snažit se přežít ten den, aspoň máš v dohledu řešení, že to nebude trvat věčně tak ať si brzy v pořádku, hodně štěstí
|
|
|
|