| Analfabeta |
 |
(1.4.2021 22:33:41)
když jsem byla malá, měli jsme doma poněkud sexuálně čilého čoklíka. na jaře a na podzim zásadně utekl z domu a nebyl doma třeba 14 dní. Pak se vrátil, jako by se nechumelilo a všechno dobrý. No, a pak rodiče občas objevili, že tu či onde mu nějaká ta fenečka povila štěnátka. Jedny byly dokonce 40 km daleko.
Zajímavé bylo, že když byl vykoupán a osušen, tak si vykračoval doslova jako stovka do záložny. Prostě gentleman a psí osobnost, vědom si své čoklí neodolatelnosti. No, a když mu ruplo v bedně, tak si po vykoupání jednou odkudsi přítáhnul smradlavou králičí kůži, červi s tím hejbalim, a před matkou, která ho koupala, se s gustem na té kůži vyválel. Tehdy mou rodnou mateř málem trefil šlak 
|
| K_at |
|
(1.4.2021 22:46:17)
Analfabeto, to je hezká vzpomínka. Ještě s přidanou hodnotou- na mámu.
|
|
| Grainne | 
|
(1.4.2021 22:57:57)
Taky jsme mívali takové psisko, černobílé, střapaté, jeho působení v širokém dalekém okolí se dalo vysledovat díky nezaměnitelnému potomstvu - stejně strakaté, střapaté. Dokonce na veterině ho identifikovala majitelka výstavní pudlice jako pachatele Naštěstí tehdy nebyla možnost nás žalovat, to bychom se asi nedoplatili.
Zajímavé je, že doma se nikdy s žádnou fenkou nespustil...a že kdyby chtěl, uměl vymyslet nespočet způsobů, jak zdolat jakoukoliv překážku.
|
| Analfabeta |
|
(2.4.2021 6:22:05)
Grainne, neměli jste dokonce toho našeho holomka? My ho měli půjčeného. To bylo tak: žila starší paní ve městě a měla silnou cukrovku. Děti už byly z domu, ale aby nebyla sama, pořídily jí psa. Prý to byl čistokrevný tibetský teriér, ale teda bezpapírák, černo-bílý. No, a paní čokla dokonale rozmazlila, protože to byl její ňuňánek. Jo, hezkej ňuňánek, teriéří povaha se v něm teda rozhodně nezapřela. když po několika letech paní zemřela, tak co se psem? K další babičce na vesnici, ta má zahradu a pole, tam mu špatně nebude. Jen to mělo háček: tam už psa měli, staršího, a mladý byl naprosto nezkrotné rozlítané zvíře. A tam ho objevil můj táta. Věděl, že my jako děti moc chceme psa, hlavně teda já, tak nám psa přivezl. S jednou podmínkou: ve školním roce bude pes u nás a my se o něj postaráme jako o vlastního. O prázdninách zase půjde k babičce, aby si psa užily i její vnoučata z města. Pro všechny zúčastněné značka ideál. Tak jsme přišli k psovi a zažili s ním spoustu dobrodružství.
My třeba měli doma slepice a králíky, jak to tak na vesnici chodilo. My je měli ve větší ohradě. No, a k tomu teriér! Vedle něj nemohlo nic stát, aby po tom neskočil, natož pak aby to ještě šlo, no to se teda neznal. A já občas pořádala "králičí honičku". Zavřela jsem v ohradě výlez pro slepice, které se tudy chodily pást na louku, a do ohrady jsem pustila psa. Čokl začal ty králíky honit. To by jeden nevěřil, jakou dovedou vyvinout rychlost! Ti králíci běhali po plotě tak ve výšce jednoho metru, zpěněnej čokl za nima. Když se poněkud vysportovali a unavili, šli jsme s čoklem jako naprosto spořádaná dvojice ven. Čokl hodnej (bodejť by ne, když byl unavenej a vylítanej), já taky. Akorát to teda nesměli vědět rodiče, to by se asi zrovna neradovali. Ale králíci byli zdraví, vysportovaní, akorát když je chtěl někdo chytit, tak byli trochu rychlí
|
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Valdštejnské slavnostiJičín 
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Česká píseň
Valdštejnské slavnosti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)