| neznámá |
 |
(24.8.2021 13:01:29)
Naštěstí jsem moc často řešit nemusela.
Vysloveně špatnou zkušenost mám jednu, ale fakt děsnou. A to byly sestry na dětské plastice na Vinohradech. Ty nekomunikovaly s dítětem ani se mnou, akorát na všechny včetně dětí štěkaly a pily kafe v sesterně, to byly spíše hlídačky oddělení než sestry. Doufám, že už tam ty kačeny nejsou.
Jinak všude výborný personál.
A vlastně sestřička na alergologii, chtěla hysterickému puberŤákovi vzít krev a chtěla, aby si u toho lehnul. Možná by si ji nechal vzít v sedě, v leže ani náhodou. Chvilku jsem se jí to snažila vysvětlit, nějak nepochopila. Nakonec byla sama překvapená, co vystreslej puberťák dovede a poslala nás nejdříve k psychologovi.
Druhý den přišel manžel, se setrou se nebavil, dítě posadil, čapnul ho podkrkem aby se ani nehnul a sestru hejknul, ať odebírá. A šlo to.
|
| libik | 
|
(24.8.2021 13:08:14)
Tak já jsem zažila ve zdravotnictví různé situace, vadilo mi, když s člověkem, co nenávratně ztratil schopnost mluvit, náhle začali jednat jako s mentálně postiženým, vadilo mi, když na endokrinologii zavěštila lékařka puberťákovi před matkou, že v případě, že nezhubne, bude mít v dospělosti malé přirození a podobné vychytávky..
Z druhé strany určitá míra psychické otužilosti se hodí nejen pro situace, kdy jde člověk k doktoru.
|
| Monika |
|
(24.8.2021 13:16:38)
No, psychická "otužilost" určitě dobrá je, ovšem nechápu, proč by ji na dětech měli prověřovat nebo snad dokonce budovat zrovna zdravotníci v situaci, když dítě má zdravotní potíže, resp. stres z nějakého vyšetření/ošetření???
|
| libik |
|
(24.8.2021 13:26:43)
Ale oni to nedělají schválně (pokud nejsou sprostí), já nevím, čemu se divíte. Západní zdravotnictví je úzce specializované, jdeš tam s nohou, tak nečekej odborníka na vývojovou psychologii.
|
| Malachit | 
|
(24.8.2021 13:29:10)
-, když se vrátím k nám, celkem očekávám, že dětská sestra se poněkud vyzná v dětech celkově. ;) Ale i jinde očekávám, že na slušnou prosbu budou reagovat jako dospělí lidé a ne jankovité kobyly.
|
| Rigel | 
|
(24.8.2021 13:30:17)
reagovali špatně na prosbu dospělého, či na jednání dítětě
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 13:32:08)
Rigel, reagovala nepřiměřeně na obojí. 
|
|
|
|
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 13:28:45)
Tak samozřejmě psychická otužilost je dobrá věc. Na druhou stranu, nenechat si vzít krev vleže, jen v sedě mi připadá fakt trochu neotužilé  ) v pubertálním věku. Pokud teda jde o takový sranda výkon. Co pak ti, kterých se týkají fakt závažné zdravotní výkony, které vyžadují klid a odvahu ( operace, ozařování, odběry kostní dřeně apod ? - jsou to menší puberťáci, nebo puboši jiného druhu, než někdo , kdo si nenechá odebrat krev, sorry jako .-))
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 13:31:03)
Rigel, no v tomto bodě je zajímavé, že například fobií z jehel trpí poměrně dost dospělých a celkem obvykle se jim nedostane takového despektu, jako dítěti s tímtéž problémem. Na dospělé si nikdo nelehá, nikdo je násilím nedrží jak zvěř, apod.
|
| libik |
|
(24.8.2021 13:35:30)
Malachit, to je těžká věc, pokud dospělý s fobií z jehel dorazí na odběr krve, je rozhodnut to podstoupit. Pokud by si to na poslední chvíli rozmyslel, zdrhne z čekárny nebo se omluví v ordinaci.
Dítě tam jde s rodičem, který rozhodl za něho. A pokud rodič na tom rozhodnutí trvá a dítě využije své mrštnosti, co máš potom dělat
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 13:38:07)
-, představ si odběry nutné. Kde úplně nemá výběr dospělý ani pediatrický pacient. Najednou se to musí. Opět, dospělého nikdo nepacifikuje jako kus masa.
|
| libik |
|
(24.8.2021 13:43:50)
Malachit, já si umím představit hodně, ale neumím si představit zmítajícího se dospělého, kterého stíhá sestra s injekční stříkačkou, protože je to nutný odběr. Jak by ta situace mohla vzniknout?
Ten dospělý buď řekne "pardon, sestro, nejde to" nebo prostě drží (třeba omdlí)
U toho dítěte jde o to, jestli má přítomného rodiče, který to může zarazit. Pokud jde o odběr při hospitalizaci, dejme tomu, že může nastat bojová traumatizující situace (na základě toho, že zákonný zástupce svolil k léčbě)
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 13:51:50)
-, no samozřejmě, dospělý má trochu jinou psychiku. I když někteří z nich si také nesou traumata z dětství a bojí se ozvat, ne že by se uměli přirozeně ovládnout.
|
| libik |
|
(24.8.2021 13:57:48)
Nechci se nikoho dotknout, ale mám dojem, že se časem na naši éru bude vzpomínat jako na dobu "traumat z dětství" a zároveň doufám, že dějiny poposkočí a začnou se na lidský život dívat jaksi komplexněji, nejen optikou toho, jestli nás případně zalehla sestra při odběru.
Jasně, že maminky malých a školních dětí si myslí, že žádná traumata nezpůsobily a ani nedopustily, počkejte si za 20 let, pokud zůstane strategie stejná
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 14:01:11)
-, řeč není o dějinách, ale o důsledcích konkrétních zážitků z dětství u konkrétních dospělých. Znám takových několik.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(24.8.2021 14:06:41)
"se časem na naši éru bude vzpomínat jako na dobu "traumat z dětství" a zároveň doufám, že dějiny poposkočí a začnou se na lidský život dívat jaksi komplexněji"
obávám se, že ten trend je opačný... všechno, co se děje dnes, je součástí traumat našich dětí... dnes je doba, kdy je trauma už i to, že holčičce někdo řekne holčičko... už jen moje přesvědčení, že člověk má povětšinou buď mužské pohlaví nebo ženské, působí trauma jiným lidem (a vlastně to ani nemusím nijak prezentovat, stačí, že tomu věřím)...
traumata způsobuje naše smýšlení, konání, vlastně asi celá naše existence
|
|
|
|
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 13:43:56)
a jak dospělého lépe přesvědčí ? zajímá mě to jen teoreticky, jako dítě i dospělý jsem se vždy podvolila , čemu bylo třeba ( a neříkám, že bez strachu, jsem známý bojko :) Třeba nosní mandle mi brali v první třídě, a fakt jsme se báli, jak jsme tak čekali ve frontě před těmi dveřmi, kde to prováděli, a mnozí tam křičeli, když přivazovali ruce k područkám sedadla , i když zákrok sám nebyl nijak bolestivý. Tal přípravy samy tak nějak připomínaly popravu
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 13:49:26)
Rigel, tak dospělý to buď zastaví, případně taky řve, ale nikdo mu nenadává, někdo opravdu omdlévá. Dítě nemá takové psychické mechanismy, aby se fyzicky nebránilo. Děti jsou ve svém konání upřímné. Ani tam při silnější reakci nevidím jako řešení ho přervat, až je fialové.
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 13:57:19)
Rozumím, sama hodně podléhám strachu. Právě vidím, že u dospělého nebude taková tolerance v situaci že se bojí, jako u děcka. Nemyslím, že by můj strach byl menší v dospělosti, než v byl dětství. U dítěte je to víc omluvitelné . víc se čeká, že ho nějak překonám jako dospělá ( ostatně, čekalo se to i kdysi v dětství ), myslím, že děti mají větší možnosti ) pokud se jedná o ten strach z nějakého zákroku
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 14:01:33)
Rigel, naopak.
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 14:04:46)
aha, to je zajímavé, a v čem je to naopak ? Jakože dospělý mohu ten úkon odmítnout asi ? nechat se např. propustit z nemocnice, podepsat revers
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 14:06:57)
Rigel, k dětem se obvykle přistupuje direktivně, pořád je běžné, že se dětem příliš nenaslouchá.
|
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(24.8.2021 13:51:39)
tak nechceme se snad tvářit, že dítě má shodné reakce jako dospělý, že ne
dospělý člověk obvykle chápe nutnost odběru krve, pro dítě to smysl nedává... a i puberťák může snáze podléhat dojmu, že odběr nutný není a když on řekne ne, tak ne... ten rozum tam nějak není na stejné úrovni... je to i o zkušenostech... dospělý člověk pokud to nedává, ví, jak se nechat obelstít sám (zavře oči, leží, nedívá se, nasadí si sluchátka...) nebo prostě do ordinace nepřijde... dítě je tam ovšem přivedeno...
(čímž neschvaluju zalehnutí proti vůli dítěte - ale třeba syn si sám vyžádal, abych ho držela při zákroku za ruku a přimáčkla mu nohu - bál se, že kopne sestru proti své vůli - je mu 14, je mnohem větší než já )
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 13:56:44)
Rose, ale to je rozdíl, jestli si dítě samo požádá o nějaké přidržení, nebo na něj jen tak naskáče několik lidí a hotovo.
|
|
|
|
| Marika Letní | 
|
(24.8.2021 14:48:53)
malachit "představ si odběry nutné. Kde úplně nemá výběr dospělý ani pediatrický pacient. Najednou se to musí. Opět, dospělého nikdo nepacifikuje jako kus masa."
V tom souhlasím s ostatními, ta situace pro dospělého takhle nemůže nastat, pokud je příčetný a svéprávný. Prostě na to vyšetření nepůjde, nebo odejde z nemocnice bez léčby, nikoho ho nemůže nutit, když se nebude chtít léčit, tak třeba umře a je to jeho věc. Kdežto dítě je v péči rodiče, ten za něj rozhoduje, on ho tam přivedl a ono se musí podvolit. Na druhou stranu to jinak nejde, rodič musí zařídit, aby dítě bylo léčeno, nemůže ho nechat umřít jen proto, že nechce píchnout jehlou, protože to bolí a ono nechce.
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 14:54:48)
no, dospělý tedy odjede, pokud může ( si vzpomínám na poslední operaci, kdy došlo k odumření tkáně v břiše a bolest byla obrovská i při vyšetření, ale nikam na revers odejít bych už nezvládla, i když jsem se chtěla tomu vyšetření vyhnout, protože to bylo utrpení, tak někam odejít už nešlo)
takže jako dospělý mohu odmítnout, odejít a třeba zemřít - nebo mít jiné následky ( i když technicky to nebylo proveditelné ), jako dítě bych tedy asi nemohla odmítnou léčbu a musela se podvolit . Je to lepší volba když jako dospělý mohu odejít a nechat věc vyhnít ?
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 15:01:50)
Rigel, odmítnutí léčby je jedna věc, hledat komfortnější cesty, zvážit, co je v daný moment opravdu naprosto nutné a co nikoli, je věc jiná. Dospělí musí být schopni se ozvat sami za sebe. Za dítě by měl být schopen právě rodič nebo jiný zákonný zástupce.
|
|
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 14:54:50)
Mariko, jako rodič nemusím dovolit nic, co není úkon přímo a akutně zachraňující život. Když se mi ta situace nelíbí, zastavím ji, přeruším, požádám lékaře o konzultaci, co se dá udělat jinak, apod.
|
| Marika Letní |
|
(24.8.2021 15:46:03)
Malachit tak pokud jsi s dětem v nemocnici, tak mu pravděpodobně o život jde, jinak by si vzalo prášek a bylo doma. Oni nehospitalizují jen tak.
Třeba rotavirus u malého dítěte, tam je kapačka nutná. Nebo... těžko můžeš odkládat MR s kontrastní látkou dokud se dítě nerozhodne, že jehla ano, když na to vyšetření je dlouhá čekačka a bez toho se nedá rozhodnout o závažné léčbě.
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 15:51:07)
Mariko, stavy přímého ohrožení života jsou opravdu něco jiného. MR se obvykle u malých dětí dělá v celkové anestezii, u starších se opět dá přihlédnout k psychickému stavu. A co se týče infuze, to vážně u rotavirů počká třeba hodinu, beztak pokud se kanylace nedaří, nedá se to zkoušet donekonečna. Vážně máme těch zkušeností požehnaně.
|
| Marika Letní |
|
(24.8.2021 15:57:40)
malachit "MR se obvykle u malých dětí dělá v celkové anestezii" tak o tom jsem tedy neslyšela, že by kvůli tomu někdo podstupoval anestezii. Asi to možné je, ale nicméně i tam je ta jehla.
"A co se týče infuze, to vážně u rotavirů počká třeba hodinu, beztak pokud se kanylace nedaří, nedá se to zkoušet donekonečna. "
A za hodinu bude dítě s jehlou souhlasit? Fakt?
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 16:01:34)
Mariko, během té hodiny se najdou možnosti, jak dítě zklidnit. Navíc se trochu vzpamatují samotné žíly. Ono když dehydratované dítě křičí, brání se, tím spíš to zavedení flexily prostě a jednoduše nevyjde. A před zavedením flexily pro anestezii a MRI se dává premedikace. Ono ti předem vystresované dítě tu MRI taky klidně neuleží.
|
| Marika Letní |
|
(24.8.2021 16:10:42)
Malachit to stejně neřeší tu anestezii, na jehlu dojde a když dítě odmítá i za hodinu, tak co? Dost dětí ani nechce polykat léky, tak jak ho budou medikovat, když nechce léky, nechce jehlu. Tipuju, že lépe se píchne vzpouzejícímu dítěti jehla než donutí spolknout lék.
Já nejsem pro špatné zacházení, ale zase jsem realista a je mi jasné, že léčba dítěte v nemocnici je z podstaty nesvoboda a nucení do zákroků, které to dítě nechce. Jak jsem už psala, rozdíl je v tom, že dospělý si může doborovolně umřít, k léčbě ho nikdo nutit nebude, na rozdíl od dítěte, kterého rodič k léčbě donutit musí. Víc k tomu nemám.
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 16:16:25)
Mariko, ani u onkologicky nemocného dítě, kde to nevypadá prognosticky dobře, kde třeba nejsou aktuálně jasné cesty k vyléčení, nemůže nikdo nutit ani rodiče, aby v léčbě pokračovali. Jsou i jiné metody klidnění než polykání čehokoli. Máme tu třeba čípky, nazální aplikaci, podání medicinálních plynů, apod. Znáš vůbec účinky těchto preparátů? Tomu dítěti je pak jedno, že do něj někdo píchne.
|
| Marika Letní |
|
(24.8.2021 20:11:29)
Na cipek do zadku se dítě pamatuje i po letech takže oproti tomu je jehla legrace. To jen tak na okraj. Ale jinak nic nevím a jsem další kdo diskuzi vzdává. Tak hodně štěstí při léčbě a komunikaci s personálem.
|
| Malachit |
|
(25.8.2021 5:57:30)
Mariko, však v pořádku, ono vytahat si jen to, co mi nevyhovuje, zaměřit se na to a v diskusi zdůraznit, to všem pomůže. I to je nakonec tvá volba. Možnost volby dokáže i dráždit.
|
|
| Ennywan | 
|
(25.8.2021 7:22:59)
Mariko, ale i tohle je individuální a každý to posuzuje ze svého pohledu. I ty teďka. Pro někoho je trauma čípek (a proč třeba? kvůli necitlivé aplikaci?) a pro někoho jehla a pro někoho oboje. Pak bohužel si musí vybrat to menší zlo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 13:38:47)
no, musím říct, že nikoho takového neznám. Jak jsem už zmínila, jediná má kamarádka, která trpěla fobií z lékařů a jakéhokoli zákroku, a vždy omdlévala už při pohledu na bílý plášť, tak pak, když otěhotněla a bylo nutno absolvovat různé prohlídky a porod v nemocnici, tak najednou vše bylo schůdné a žádné mdloby nepřišly. Tak je otázka, jestli to není otázkou motivace, a toho , na čem dotyčným záleží. Fobie z jehel pominula, když šlo o dítě na prahu pokročilého věku. Byli ti dotyční, na které musí personál s jehlou nalehnout, ženy nebo muži ?
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 13:40:07)
Rigel, ale já jsem právě psala, že na dospělé nikdo nelehá. Nejspíš se to považuje za nevhodné. U dětí se to považuje za něco normálního. Ptám se proč.
|
| libik |
|
(24.8.2021 13:44:26)
No protože dítě nerozhoduje o své léčbě.
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 13:48:17)
No vlastně ani já jako dospělý jsem nerozhodovala o své léčbě - ve smyslu, že léčba obnášela věci, třeba bolestivé často, kterým bych se chtěla vyhnout. Jen jako dospělá jsem si byla vědoma, že mi nepomůže se jim vyhnout. Že je musím podstoupit ( musím ve smyslu, že jestli chci ten výsledek, tak musím... ) Otázka, v jakém věku je kdo tohle schopen přijmout, jestli ve 4 letech, v pubertě, nebo až v padesáti
|
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 13:48:17)
No vlastně ani já jako dospělý jsem nerozhodovala o své léčbě - ve smyslu, že léčba obnášela věci, třeba bolestivé často, kterým bych se chtěla vyhnout. Jen jako dospělá jsem si byla vědoma, že mi nepomůže se jim vyhnout. Že je musím podstoupit ( musím ve smyslu, že jestli chci ten výsledek, tak musím... ) Otázka, v jakém věku je kdo tohle schopen přijmout, jestli ve 4 letech, v pubertě, nebo až v padesáti
|
|
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 13:52:52)
A jak se to řeší u těch dospělých ( kteří z nějakého důvodu si nechtějí nechat vzít krev, dát injekci, vzít tabletku ) jako fakt to nevím, a nevím, co s takovým dospělým člověkem dělat. Např, já se hodně bojím zubaře , překonám strach a na sedadlo polomrtvá vlezu, a zubařka se baví, ale co s člověkem, který to nepřekoná? Nebo se bojím gynekologa ( po všech absolvovaných operacích a vyšetřeních od dětství ), co s dospělou ženou, která na vyšetřovací stůl nakonec nevyleze ? jen se to snažím představit. Jak to řešit
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 13:53:42)
Rigel, medikuje se. Jsou různé možnosti.
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 14:03:25)
medikuje se, jako ve smyslu, když se mi nechce na gyndě " vyskočte si na vyšetřovací stůl ? ( v dětství "vyskoč si na kozu " - nevěděla jsem , co to je a jak si na to mám vyskočit )
nebo když se mi nechce na křeslo u zubaře ? to jsem teda žádnou medikaci nikdy nezažila, u nás na malém městě. I před operací v nemocnici, když už na mě nervy hodně doléhaly - bez ohledu na to, že už to byla x tá operace téhož typu, nakonec jsem sestře řekla, zda by mi nedonesla něco na uklidnění ( protože jsem věděla, že takové prášky existují a možná mi pomohou překonat největší stres , než lehnu na sál )
rozhodně jsem nezažila, že by " se medikovalo" samo od sebe, a na požádání se medikovalo jen před celkovou narkozou.
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 14:06:19)
Rigel, znovu, pokud nějaké vyšetření nedáš, začneš to řešit. Máš několik možností. Při akutním výkonu máš obvykle možnost o něco požádat. Když budeš ve stavu, kdy nejsi schopna si požádat (kupříkladu bezvědomí, extrémní bolest) bude ti to jedno.
|
|
| Monika |
|
(24.8.2021 14:12:39)
Riegel, medikace ("uklidňováky") před operací se podle mého podávají standardně? Já tedy něco dostala vždy před každou narkozou (cca hodinu předem?), aniž bych dávala najevo jakýkoliv strach? Pro případ vyšetření u zubaře nebo gynekologa by sis to asi musela předem nechat předepsat a s tím ošetřujícím lékařem se domluvit, že si to vezmeš?
To, že někdo řekne dítěti "vyskoč si na kozu" je ovšem přesně případ toho nevhodného jednání zdravotníků s dětmi, o kterém je asi tato diskuse. Myslím, že pojem "koza" není nutné používat ani u dospělých, ale u dospělé ženy lze asi očekávat, že už ví, jak "na to" ulehnout.
Ovšem mě se v tomto smyslu stal trapas i v porodnici, kde měli (na nějakém vyšetřovacím sálku, nastoupila jsem za účelem vyvolání porodu) gynekologické lehátko typu, který jsem do té doby neviděla a lékař měl tendenci poněkud zesměšňovat můj dotaz "jak se na lopatu sedá"?
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 14:17:54)
Ach, to bylo v době, kdy mi bylo 14 let, v roce 1985, a nebyly u nás žádné dětské gynekologie a když se objevila mlaďoška s velkým neznámým nádorovým problémem, tak běžná gynekologie pro dospělé ženy na to neuměla asi reagovat. To jen mé vzpomínky, kdy jsem i v těch 14 letech nevěděla, oč jde, natož " jak se na lopatě sedí ", jsou mi dnes humorné. Taky doktorka byla tehdy všem ženám známá herdekbaba, která všem tykala a servítky si nebrala
|
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 14:26:44)
No, já si o uklidňovák řekla , sami nic nedali, lékař mě vyšetřil ráno po večerním akutním příjmu do nemocnice po odumření vaječníku a velké bolesti z nekrozy , vydržela jsem bolest přes noc, ale po ránu , jak mě vyšetřoval, a vykládal mi, že po operaci se uvidí, a že stáří už neodvrátím ( v 49 letech) Přiznám se, že mi tekly slzy, a to ani ne tak kvůli náhlé operaci ( no, nebyla první ), spíš jak už jsem teda najednou stará no a tak jsem si pak řekla o něco na uklidnění. Pomohlo. Sami by mi nedali nic.
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 14:30:34)
Rigel, premedikace se podává až třeba čtvrt hodiny před odvozem na sál.
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 14:35:42)
fakt ? při první operaci v 14 letech mi uklidňovací medikaci dali už večer před operací. 15 minut před operací v dnešní době už ležím na předoperačním pokoji ( což u nás je zároveň i místnost, kde leží lidé po operaci, než je odvezou na pokoj, tu hodinku po operaci, takže ležíš před operací a vedle tebe třeba vlevo žena po hysterektomii která celou dobu hlasitě naříká , dokud nedostane silnější medikaci proti bolesti ) a napravo pán po nějakém zákroku, který moc nenaříká, ale viditelně se celý třese po narkoze
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 14:39:02)
Rigel, no dětem se možná něco dává dosud, aby spaly. Ale u dospělých se to plošně nedělá. Naposledy jsem byla v celkové anestezii v roce 2017 a prostě mi cosi lupli chvilku před přesunem z pokoje na sál. Nicméně třeba tady v centru ambulantní a jednodenní chirurgie se děti nepremedikují vůbec.
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 14:45:39)
tak to jo, a co se vlastně dělá v jednodenní chirurgii ? já byla vždy jen na operaci s několikadenní hospitalizací po celkové narkoze. Byla jsem tedy i fakt značně vyřízená, sotva jsem se ploužila na hygienu, i když mě třetí den ráno po operaci ráno pustili domů ( myslím břišní operaci řezem, ne laparoskopickou )
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 14:52:59)
Rigel, všechno možné, operace kýly, nesestouplých varlat, estetické operace uší, apendektomie, odstranění žlučníku, apod.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(24.8.2021 14:05:01)
Rigel, dospělí, kteří se nepřekonají, tak prostě nejsou ošetřeni, na tom není co řešit. Proti tvé vůli ti můžou být poskytnuty zdravotní služby jen v případě, že je ohrožen tvůj život, případně když ty ohrožuješ jiné. Dělat ti násilím preventivní gynekologickou prohlídku fakt nikdo nebude (resp. šlo by o trestný čin). A nic násilného by se nemělo dít ani u dětí, přidržení v určitých situacích se dělá (podle mého) spíš aby člověk (dospělý i dítě) neucukl, třeba podvědomě. Držet násilím někoho, kdo nechce vyšetřit/ošetřit by se určitě nemělo, jenom u dětí se holt tolik nekouká na jejich vůli, ale na vůli rodičů - což je asi omluvitelné u malých dětí ...
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 14:06:46)
aha, myslela jsem, že ani u dětí nikdo násilím např. gynekologickou prohlídku dělat nebude. Pokud je to tak, že ano, tak jsme se neposunuli. To je smutný stav.
|
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 14:14:24)
ach, nedokážu to prostě posoudit. nestalo se mi, že by mě někdo chtěl přidržet u zubaře na jeho křesle, ačkoliv bych to v podstatě potřebovala i dnes, v dětství a mládí jsem měla zuby nedotčené. Dnes bych to přidržení potřebovala, ale protože jsem dospělá, musím se přidržet sama. V dětství si to nedovedu představit, spíš proto, že jsem vždy všechny zákroky absolvovala bez rodičů, jen za přítomnosti zdravotníků a jako "velká holka " se přidržela vždy nějakou zázračnou vůli shora sama sebe proti své vůli i v případě fakt nepříjemných zákroků.
a tak tedy nevím, zda je pro dítě prospěšnější, když se donutí samo, nebo když ho pohodlněji přidrží někdo dospělý ( předpokládám, že je to tedy potřeba, pokud se i se svým strachem jako já přesto podvolí bez nutnosti přidržení, je to jiná věc )
Přiznám se, že by asi pro mě bývalo příjemnější, když by mě přidržel někdo zvenčí, než když jsem se musela celá vybejkovaná donutit držet sama, ale to už záleží na osobnosti každého asi.
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 14:16:29)
Rigel, představuješ si přidržení, že to dítě někdo drží a ono drží. Děti se perou i když je někdo drží. A občas tak, že neudrží. To je individuální. Všechno má mít nějakou míru, přes kterou nejít. Ale u dětí se to rádo nerespektuje.
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 14:19:12)
aha, tak to musí být náročné. Já jako dítě jsem se lékařským zákrokům snadno podvolila ( i když s velkým strachem , ale byla jsem snadno ovlivnitelná ). Děti, které se nechtějí dát, tak těm nezávidím, ty scény je musí hodně vysílit.
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 14:20:54)
Rigel a od toho je rodič, který by to neměl nechat zajít kdovíjak daleko. Bohužel je stále dost těch, kteří dítě profackují, aby drželo, než hledat jiné cesty. Klidné dítě nerovná se vždy dítě v pohodě, to je další fakt.
|
| Ennywan |
|
(25.8.2021 7:33:56)
Malachit profackování jsem nepraktikovala, ale často jsme končili na ušním. No a to prostě bez násilí na dítěti nešlo. Násilí ve smyslu, že dítě sedělo na mě a já ho prostě musela násilím držet. Já ruce, nohy, sestra hlavu. Bohužel při běžné praxi a provozu není čas "na opičky" kolem jednoho dítěte. Bohužel no. Taky mi z toho nikdy nebylo dobře, ale ten zdravotní stav to vyžadoval.
|
| Malachit |
|
(25.8.2021 7:38:07)
Ennywan, někdy není prostor, případně daná ambulance ty prostředky ke zklidnění nemá, tam na tom asi není co rozporovat, když je zákrok nutný. Jde mi o situace, kde pauza možná je, prostor pro vyjednávání také a nějaké ty možnosti řešení též. Případně už nějaké zkušenosti s vlastním dítětem máš a nějak to řešíš dopředu.
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(24.8.2021 14:20:05)
malachit, fakt nemám naprosto žádnou zkušenost, kdy by se "to rádo nerespektovalo"... při třech dětech jsem toho obšlápla poměrně dost... z toho co píšeš, by člověk měl dojem, že jde o většinové situace... neříkám, že člověk nenarazí, ale zase bych se netvářila, že je to nějaký obraz současné společnosti...
posun v jednání s pacienty (ať dětskými či dospělými) je za posledních cca 30 let neskutečný 
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 14:22:03)
Rose, děti mám čtyři, jedno chronicky nemocné, velmi slušný rozhled, co se kde děje. Zdravotnictví se posunulo, pořád ne dost, jak jsem již psala, v cíli nejsme.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ennywan |
|
(25.8.2021 7:16:34)
Rigel, no v tomto bodě je zajímavé, že například fobií z jehel trpí poměrně dost dospělých a celkem obvykle se jim nedostane takového despektu, jako dítěti s tímtéž problémem. Na dospělé si nikdo nelehá, nikdo je násilím nedrží jak zvěř, apod.
Ale to platí bohužel obecně téměř všude - doma ve výchově, ve škole atd. K dětem si toho dovolujeme mnohem víc než k dospělým.
|
| Malachit |
|
(25.8.2021 7:19:23)
Ennywan, nepochybně. Je tohle téma mělo být právě o té komunikaci s dítětem v nemocnici. Jen se to zvrhlo úplně jinam. Obecně máš samozřejmě naprostou pravdu.
|
| Ennywan |
|
(25.8.2021 7:28:13)
jj, pročítám postupně a asi ti rozumím. Většinou jde o věci, nad kterými spousta lidí mávne rukou. Může jít třeba jen o věty typu: když nebudeš hezky papat, tak bude maminka smutná - dětská dušička může být křehká a málo které dítě chce, aby maminka byla smutná. Ale všichni víme, jak je ta strava v nemocnici chutná (jasně, je možné nechat si přinést oblíbené jídlo z domu). A to je jen příklad s jídlem.
Ono to není jen u dětí, ono je to třeba i na LDN. A tam je asi i horší, protože málo když mají ti staří lidí zastání jako děti, s kterými tam mohou být full time rodiče. Mně třeba bylo opravdu nepříjemné, když sestra na LDN nutila babičku do jídla. Prostě jí tu kostku chleba do pusy narvala a čekala u ní, dokud ji nepožvýkala a pak jí tam strčila další kostku skoro suchého chleba. Já chápu, že staří lidi musí jíst, i když sami nechtějí a že ta sestra tam může mít sama celé oddělení, ale je to prostě špatně.
|
| Malachit |
|
(25.8.2021 7:35:30)
Ennywan, tohle jsi mi vzala z úst, při každé hospitalizaci dítěte myslím na ty seniory, kteří tráví měsíce na lůžku. A bude to znít jako ptákovina, ale kolikrát se mi třeba fakt nedaří rozbalit šunku z toho plastu, jak je to zatavené a říkám si, jestli je někdo obchází s nůžkami, aby se vůbec dostali dovnitř. Nedostatek sester je příšerná systémová chyba, vyhoří pak kdekdo a odnesou to pacienti. Jsem s dítětem v nemocnici několikrát za rok a tak vidím, čeho jsou někteří rodiče schopni. A hledí potom nepřátelsky na mne, když se proti něčemu ozvu.
|
|
|
| Ennywan |
|
(25.8.2021 7:36:11)
Jinak je to trochu i "moje téma" Pár zážitků ve zdravotnictví, kdy na sebe nejsem pyšná, protože jsem v rámci "vyššího dobra" nebyla oporou svému dítěti, bohužel mám. Ještě že už jsou puberťáci.
|
|
|
|
|
| libik |
|
(24.8.2021 13:31:18)
Taky mi mladý neznámý přišel jako adept na to, že by se mu dala vysvětlit nutnost odběru krve, ale co my víme
|
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 13:35:20)
tak jako puberťák ( ve věku napůl dospělém ) , který si nenechá odebrat krev , mi připadá fakt někde mimo mísu. co s takovým pacientem. Co kdyby přišla nutnost většího zákroku ?
ale ano, mám kamarádku, která omdlévala u lékařů jen při pohledu na injekci, u zubejdy při náznaku zákroku na uzdičce omdlela vždy, bez výjimky. Divila jsem se, jak zvládne pak těhotenství v pokročilém věku. A světe div se, najednou to šlo, pobývat v nemocnici, podstoupit různé zákroky. Byla to jen otázka motivace, když jí na tom opravdu záleželo, zkousla veškeré medicínské postupy jako nic.
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 13:36:50)
Rigel, ale on by se asi nechal - vsedě. Pokud je tohle pro sestru nepřekonatelný problém (jakože zjevně být nemohl, když se tak nakonec stalo), nejspíš má nějaký problém ona.
|
|
|
| Marika Letní |
|
(24.8.2021 14:31:37)
"Na druhou stranu, nenechat si vzít krev vleže, jen v sedě mi připadá fakt trochu neotužilé ) v pubertálním věku. "
Tak to je zajímavé. Pokud bych nebyla hospitalizovaná, tj na lůžku a chtěli po mně, abych si z čista jasna k odběru lehla, zřejmě by mě to dost vykolejilo i jako dospělou. Protože podvědomě bych se ulekla, že jde asi o něco závažného, když stokrát známý úkon mám nejednou absolvovat neobvykle v leže. Takže docela chápu, že se mohl citlivější adolescent šprajcnout.
|
| Rigel |
|
(24.8.2021 14:48:51)
no a pak nastává otázka, jak člověka dospělého, nebo skoro dospělého dobrat k tomu ,aby si nechal odebrat krev ( nebo nějaký podobný zákrok, z mého pohledu jednoduchý, bez nějakého většího nebezpečí ) Nerozporuju, že to pro někoho může být nezažitá hrůza, ale co s nimi, s takovou běžnou rutinou ? tím to nechci nijak shazovat, ale dejme tomu je fakt třeba jim tu krev fakt nabrat, nebo dren z břicha vytáhnout ( zažila jsem fakt hysterickou mladou ženu, která si po operaci dren nechtěla nechat vytáhnout ) Co pak s tím ?
|
|
|
| Balbína | 
|
(24.8.2021 18:24:29)
Rigel, ohledne odberu.
Po operaci jsem mela znicene velke pekne zily na rukou. Netusila jsem, ze po kanylach se toto stane (bylo mi 20). Casto mi brali krev a nebylo uz kam pichat. Takze jsem mela obdobi asi pul roku, kdy odbery pro me byly nocni murou. A to jsem mela za sebou nejruznejsi vysetreni a byla na ledacos zvykla (sondy horem, spodem...)
Dcera nema viditelne zily a celkove ji jdou odbery spatne. Jednou ji na odberovem miste v nemocnici odebirali posledni zkumavku tak, ze odkapavala krev rovnou z ruky do zkumavky, zadna jehla.... Strasny. Dcera se docela drzela, ale odbery u ni jsou dost narocny.
Takze uz nezobecnuji. Muze mit nekdo spatny zazitek nebo problemove odbery.
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 18:33:47)
Balbíno, tohle má ten můj čtyřletý chlapeček. Všude jizvičky po flexilách, žilky mu velmi snadno praskají, případně nic neteče, opakovaně se to napichuje, krev z něj občas jako fakt vymačkávají.
|
| Balbína |
|
(24.8.2021 18:40:00)
Kdysi hodne davno jsem videla rozhovor s detskou zubarkou, mluvila o osetrovani deti. Rikala, ze nektere deti maji velmi spatnou zkusenost s bolesti a lekari (napr. pichani usi) a tak jsou na zubarskem kresle rozklepane, placou, hysterci. A je nutne je chapat, uklidnit. Libilo se mi to. Ne kazde placici dite je "rozmazleny fakan". S detmi je to slozitejsi, kazde je jine a ne kazdy lekar to s nimi umi. S mou dcerou na odberech jednali moc hezky a klidne, takze i to martyrium zvladla.
|
| Malachit |
|
(24.8.2021 18:45:39)
Samozřejmě a hlavně dítě fakt není vyspělý jedinec. Někdy se to zkrátka nastřádá a stačí to k tomu, že se projeví nějaká fobie. Pomyslné ucho, které se utrhlo. Já, když vidím ty jeho rozpíchané ručičky, vůbec se mu nedivím, že zrovna jehly jsou problém. Třeba zubaře zvládá dobře. Ale jak příjemné by to bylo i dospělému, mít v jednom hřbetu ruky flexilu na infuzi a následně tři neúspěšné pokusy o odběr krve z běžných míst na horní končetině? A z nohy to fakt bolí, i to už ho potkalo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)