| Monika |
 |
(15.3.2023 15:38:26)
Nedávno jsme při procházce s manželem byli nuceni projít prostorem startu a cíle jakéhosi cca městského přespolního běhu (běželo se teda spíš přes park než přes pole  ) A mně se na základě čichových vjemů v tom prostoru naprosto živě vybavil "smrad přespolního běhu" z mého dětství, kdy jsem byla nucena v rámci fyzické přípravy na míčový sport absolvovat každý rok několik takových běhů, přestože jsem vytrvalostní běh nesnášela (protože mi to nešlo, neuměla jsem rozvrhnout tempo, neudýchala jsem to). Přemýšlela jsem o tom a asi se jednalo o vůni/smrad smíchanou z vůně bláta, rozšlapané trávy a nějakého občerstvení nebo nevím přesně, ale byla to velmi živá vzpomínka
Tahle "vzpomínka na základě vůně" se mi vybavila poprvé, ale mám jiné opakované - např. "broskvičková" vůně (asi spojená i s chutí) některých nápojů nebo i jídel se mi spojuje s prvním několikadenním školním výletem (na Pálavu), kam jsem si vzala takové pití v prášku s sebou a dělala si ho do lahve. Potom mám jednu vůni parfému (asi je to nějaká hodně používaná vůně, nebo do nedávna byla, docela jsem ji cítila třeba někde v tramvaji často) spojenou s konkrétní osobou, kterou už nevídám a která sice byla velmi fajn člověk, ale měla doma fakt obří nepořádek (až bordel) včetně skutečné špíny, to vše tedy překryto vůní toho parfému a já mám jeho vůni spojenou asi už napořád s představou "navoněné špíny".
A pak mám třeba nostalgické vzopomínky na nářaďovny a staré sokolovny spojené s vůní/smradem kožených žíněnek a koz apod 
Máte taky něco takového?
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(15.3.2023 15:57:47)
čichové vzpomínky mám poměrně často... většinou vlastně asi spojené především s dětstvím...
ale teď mě úplně odrovnala vzpomínka zvuková - stáhla jsem si do auta starou audionahrávku fulghum - všechno co opravdu potřebuju znát, namluvenou od moravce a jak jsem to pustila, bylo to jako rána - jednak se mi intenzivně vybavila doba před necelými 20 lety, kdy jsem ji poslouchala v autě (často, dokola, jsem magor) a pak na dobu, kdy jsme to hltaly coby knížky... ta nahrávka je z roku 1992 a je úžasná, jak je na pozadí slyšet i šustění stránek a ten hlas, nádhera... a ten obsah - mám pocit, že je pro mne snad ještě aktuálnější než před těmi 30 nebo pak 20 lety 
|
| Zasjaj. | 
|
(15.3.2023 16:49:41)
Rose, jo, taky jsem magor a posloucham furt dokola. U tech starych veci je uzasne, ze se fakt vynori z davnoveku a prinesou tu dobu sebou. Kdyz si na neco clovek upomina prubezne, tak uz si pak spis vzpomina na vzpominku. Kdyz neco uplne na dvacet, tricet let zapomenu a pak se to nekde objevi, vune, pisnicka, cetba, tak se vynori cela ta minulst uplne neopotrebovana. Takhle jsme letos na jednom hotelu probirali hromadu desek ve spolecenske mistosti a nasli tam starou Uriah Heep a muz byl zpatky v sedmdesatkach.
|
|
|
| holkamodroočka |
|
(15.3.2023 16:14:28)
Hodně vůní mám spojených s konkrétními osobami a prožitky. Bohužel mám extra citlivý nos na pachy, a ne vždy je to výhoda.
Moje mamka používá krém, který je tak zvláštně naparfemovaný, že bych ji nejraději olízla  . Mám ho spojený jen s ní, jeden mi darovala. Nedávno ho "vylepšili", a voní jinak. Ale ten původní mám schovaný, a někdy si k němu schválně čichnu . A taky používá zvláštní voňavku, tak tu taky mám schovanou, než ji zase zprzní.
Někdy mi dlouho trvá si vzpomenout, k jakému konkrétnému prožitku se určitá vůně vztahuje, ale naštěstí je mám spojené jen s hezkými a nebo neutrálními vzpomínkami.
|
| Martina Bergerová |
|
(15.3.2023 16:39:47)
ano, s tou vůni maminky - mám ji spojenou s parfémem Racine, byla to vůně, která intenzívně vydržela na oblečení několik dní - zbožňovala jsem to
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(15.3.2023 16:34:48)
tato věc je velice zajímavá i pro učitele,
někdy se stane, že dítě ve škole ucítí něco, co má někde hluboko spojený s nějakým zlem, vůbec si tu souvislost neuvědomí, přesto zareaguje třeba agresivně na situaci, která je někde v hloubce, třeba i v minulosti, ale ten čichový vjem to vnesl do přítomnosti
a protože dítě to vysvětlit neumí,a ani nemůže umět, a učitel nemá vůbec šanci tu souvislost vidět, vznikají konflikty, který jsou hrozně obtížné řešitelný
|
|
| Martina Bergerová |
|
(15.3.2023 16:37:39)
mám to je v souvislosti s příjemnými vůněmi:
vůně sluncem rozpálených kůlen u strejdy na vsi, moc příjemná - mám ji zaxifovanou z dětství
vůně posekané trávy - vůně naší zahrady
vůně černé psí nebo kočičí srsti prohřáté sluncem
vůně sena a zimolezu u babičky - nic z toho už není
a zvukové vzpomínání:
písničky z Hair, když jsem od třeťáku chodila za školu, ležela na pampeliškové louce a poslouchala, dokud ve walkmanu nedohrály baterky
Potměšilý host od Hany Hegerové - pouštěla jsem si pořád dokola, když jsem měla paralelní vztah a trápila se (Jsou čtyři ráno nebo víc? Jsem vzhůru, koukám na měsíc, anebo dolů do ulic, kde lampy bloudí...)
|
| holkamodroočka |
|
(15.3.2023 16:46:03)
To mi připomnělo horké léto, prázdniny, všechno rozpálené, my ve Škodovce 120 vyjíždíme bránou v plotě k vodě, a z rádia se line písnička "Aj džast kól tu séj aj láv jůůůůůůů" otevřenými okýnky z auta ven. Uplně cítím tu směs vůní horkého plastu v autě, krému na opalování a "vůně" rozpálené nafukovací matrace 
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(15.3.2023 16:40:10)
Jo, naprosto. Vune z detstvi. Kdyz mi bylo skoro ctyricet, vloupala jsem do chaty, kam jsem cele detstvi jezdila. Kdyz jsme otevrela jednu skrinku, ucitila jsem tu vuni, co tam byla uz v mem predskolnim veku. Jen v tehle jedne skrince. A vsechny ty pocity z tehda se mi vybavovaly.
|
|
| Pole levandulové | 
|
(15.3.2023 17:04:09)
Ano, mám takové vzpomínky spojené s vůněmi, většinou teda parfémů. Před pár lety mi potěšilo, když jsem si náhodně koupila svíčku, která voněla přesně jako parfém mé babičky z mého dětství /už tehdy se mi moc líbil/ a když jsem zapátrala, zjistila jsem, že to byla vůně zimolezu, takže teď si vzpomínku na ní můžu vyvolat kdykoli chci. Stejně tak mi naskočí doba, kdy jsme s mým mužem začínali vztah, když si přivoním k vůni, kterou jsem tehdy používala nebo když jsem dětem z nostalgie koupila dětskou kosmetiku Klorane, kterou jsme je myli, když byli malí a oni jí dělají stále stejně vonící, přestože prvnímu miminku bude za pár dnů osmnáct
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(15.3.2023 18:58:55)
"když jsem dětem z nostalgie koupila dětskou kosmetiku Klorane, kterou jsme je myli, když byli malí a oni jí dělají stále stejně vonící"
Pole, tohle mám s šamponem od johnsona, takový fialový... Používala jsem ho na všechny tři děti v jejich miminkovském období a když jsem ho pak někde ucítila, úplně mě pohltily mateřské hormony... Čichat ho déle, tak se mi snad i spustí laktace 
|
|
|
| susu. |
|
(15.3.2023 17:23:58)
Tak je pochopitelné, že konkrétní věci konkrétně voní.
Vždycky si vzpomenu na vůni chloru na bazénu, ano, na ty žíněnky a kov v nářadovně a třeba dřevěné převlékárny na koupališti. Ale vždycky mi to přišlo normální, jako když vanilka voní po vanilce a banán po banánu, nikdy jsem v tom nic extra nehledala.
|
| Monika |
|
(15.3.2023 17:40:15)
Susu, jasně, že banán voní jako banán a žíněnka jako žíněnka. Ale pokud banán cítíš každou chvíli, tak prostě s tou vůní máš spojený jen banán. Pokud jsi v nářaďovně staré sokolovny pobývala jako dítě v rámci tréninků a potom dlouho ne, tak se ti s vůní (smradem) žíněnek můžou vybavit vzpomínky na "staré časy" a třeba lidi, které jsi znala. Samozřejmě, že pokud jsi učitelka tělocviku nebo trenérka, a žíněnky očucháváš několikrát týdně celý život, tak prostě jenom cítíš žíněnky. Naopak, kdybys banány (nebo jiné jídlo) jedla třeba jenom v dětství o Vánocích, nejspíš se ti teď s jejich vůní vybaví ty časy a Vánoce?
|
|
| Martina Bergerová |
|
(15.3.2023 17:47:02)
susu, tohle téma je zařazeno jako nostalgické vzpomínání Promiň, ale ty ses s tím tématem naprosto minula
|
|
| Lei | 
|
(15.3.2023 18:19:19)
Pokud tě ta vůně “nehodí zpátky”, tak to není případ, který zakladatelka uvádí .
|
| susu. |
|
(15.3.2023 20:09:37)
Tak na mě asi působí jen ten čmuch dřevěných převlékáren, to mi to koupaliště vždy připomenen, jinak se mi to moc nestává. A to si myslím, že mám čich docela dobrý. Ve vzpomínkách víc prožívám obrazy tak, jak si je pamatuju.
|
|
|
|
| Lei |
|
(15.3.2023 18:17:56)
Pamatujete si z doby minulé tu kolekci, kde byly mj. malé fondánové houbičky - hříbek a muchomůrky? Já jsem svého času měla pro své děti plechovou krabičku, kde měly drobné sladkosti - lipo, malé čokoládky, čokomince a nějaké jahodové furé. A tahle směska sladkostí se dohromady slila v úplně přesnou vůni těch houbiček. Krabičku jsem zakonzervovala a jednou za rok ji otevřu, čichnu a je mi zase deset a jsou Vánoce .
Ale já to mám tak s velkým množstvím vůní, jsem slepá jako krtek a odmala je nos můj nejvyvinutější smyslový orgán.
|
|
| Salamajka | 
|
(15.3.2023 18:46:34)
Jednou jsem v drogerii našla sadu pánské vůně Windsor. Pro mě to byla vůně mýho táty. Ale tenkrát v té drogerii mi to strašně smrdělo takže jsem koupila nakonec úplně něco jiného 😀. Jinak vůně pražců mi vždycky připomene dětství.
|
|
| Len | 
|
(15.3.2023 18:47:54)
Mam jich spoustu, cich je muj nejpresnejsi smysl, taky na to mam poradny nos Zrovna nedavno jsem ucitila svou skolku, coz je smes skolkove kuchyne, rozpalene sauny (meli jsme ve skolce velkou saunu, byla blizko skolni kuchyne a nasi tridy). Uplne me to zastavilo na miste. Spousta mist z detstvi ma pro mne specificke vune, rodny dum, mi lide, jihoceske lesy, sumavske lesy, Vltava, Malse, spousta ulic v rodnem meste, po cichu rozeznam mnoho veci. Treba vsechny me hracky a knizky mely sve vune, u tech knizek vim, ze si je porad drzi.
|
| Monika |
|
(15.3.2023 19:18:26)
Vůně "školní jídelny" (tedy menzy) mě praští přes nos pokaždé, když zase po delší době zavítám do budovy právnické fakulty. Tak krásná budova, tak ušlechtilý a vznešený účel a takový puch hned za vstupem 
|
|
|
| MaMar | 
|
(15.3.2023 18:48:46)
Pěkné téma. Moje čichová paměť je mnohem vyvinutější, než třeba pohybová, nebo asi i sluchová, takže čichové vzpomínky si užívám každou chvíli. Trochu zatuchlý pach/vůně domu, kde bydlela babička, vůně rozpáleného asfaltu, posekané trávy - dětská vzpomínka na letní prázdniny a dobu těsně před koncem školního roku. Vůně prvních kapek deště. Vůně vánočního cukroví, a čerstvého vánočního stromečku. Také třeba směs barev a octa při barvení velikonočních vajíček. Vůně knížek - nových, i těch starých, které do sebe natáhly směs pachů z okolí.
Úplně nejsilnější vzpomínku mám na jeden opalovací krém z doby před více než padesáti lety, dodnes vím, že se jmenoval Contraviol a byl v takové hnědobílé tubě. Před pár lety jsem někde našla zapadlou tubu se zbytkem krému a mohla jsem se učichat Přenesla jsem se zpět na dávnou dovolenou na přehradě v horách, do doby, kdy rodiče znamenali nezpochybnitelné bezpečí a čas letních dnů se táhl do nekonečna, stejně jako jezero a lesy kolem něj
|
| Monika |
|
(15.3.2023 19:16:26)
MaMar, opalovací krém Contraviol si vybavuju, jeho vůni ale ne. My jsme většinou používali Jadran a tam tu vzpomínku mám - spojenou s koupalištěm v rodném městě (teď je zarostlé stromy a město už 30 let řeší rekonstrukci resp. stavbu nového) a tím, jak jsme pořád lezli do vody a ven a mamka už pak na to krémování rezignovala a já byla každé léto minimálně jednou pořádně spálená ...
|
| MaMar |
|
(15.3.2023 19:50:05)
Moniko, já myslím, že ty tehdejší opalovací krémy stejně moc velkou ochranu proti spálení neposkytovaly Název krému Jadran si taky pamatuju, ale asi jsme ho nepoužívali, žádnou čichovou vzpomínku na něj nemám
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(15.3.2023 19:52:08)
Tenkrát měly faktor nejvíc 2,5 . Dneska se lidi mažou padesátkou.
|
| Monika |
|
(15.3.2023 19:57:55)
Inko, myslím, že existoval i faktor 4, Jadran měl tuším 3
|
|
| Půlka psa | 
|
(15.3.2023 20:10:06)
Nevím, které období máš na mysli, ale ještě před revolucí jsme určitě používali dvacítku. Vůně stejná jako dnes. Čichových vzpomínek moc nemám, ale tuhle zrovna ano.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(15.3.2023 20:15:48)
Sedmdesátky, nejvíc byla Nivea 2,5 Byla modrá.
|
| Půlka psa |
|
(15.3.2023 20:19:16)
Tak to jo, v sedmdesátkách jsem byla na houbách. Moje první opalovací zpomínky jsou z druhé půlky 80. let a mám dojem, že jsme mívali Niveu faktor 20.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(15.3.2023 20:22:21)
To jo, já nyslím první půlku 70.
|
|
|
|
| Monika |
|
(15.3.2023 20:18:46)
Půlko, já si vybavuju hlavně první půlku 80. let. Nevylučuju, že něco víc než faktor 4 existovalo, ale já to neviděla, ani v obchodě (měli jsme ve městě samoobslužnou drogerii, kam jsem moc ráda chodila a měla sortiment dost prozkoumaný). Doma by bylo možné, že by nám ho tedy mamka nepořídila, protože ona opalování milovala a opaluje se moc dobře (na rozdíl od taťky a mě) a považovala to tehdy za velmi zdravou aktivitu. Zabránit spálení tedy chtěla, ale prostě se nedařilo ...
|
| Půlka psa |
|
(15.3.2023 20:24:24)
Tohle byla 2. půlka osmdesátek, ale je teda asi možný, že to bylo z tuzexu nebo z ciziny. O nakupování věcí jsem tehdy netušila vůbec nic. Pamatuju si tu plastovou láhev, moře a vůni krému, ale když říkáte, že se to u běžně neprodávalo, tak vám to věřím.
|
|
|
| MaMar |
|
(15.3.2023 20:58:36)
Ta moje čichová vzpomínka je z šedesátých let, řekla bych, že po nějakém ochranném faktoru ještě nebylo vidu ani slechu
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(15.3.2023 21:07:04)
Před revolucí jsem žádný krémy s faktorem neznala.
|
| Stará husa |
|
(15.3.2023 21:15:11)
Evelyn, já taky ne. Já jsem se naopak chtěla vždy opálit co nejvíc, to byl můj cíl v mládí. Naštěstí jsem neměla tendence se spálit, opalovala jsem se vždy dobře. Teď už k moři faktor 30, na obličej 50.
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(15.3.2023 20:36:45)
Maminka používala nějaký olej na opalování, ochranný faktor asi neměl žádný. Já nepoužívala nikdy nic a nikdy jsem nebyla spálená, ani u moře. S kamarádkou jsme si nechaly v lékárně u její maminky, která byla magistra, namíchat bergamotový olej, abychom se u moře více opálily. Bylo to v r. 1978 a o nějaké rakovině kůže jsme neměly ani ponětí.
|
| Monika |
|
(15.3.2023 20:45:09)
Stará huso, za mého dětství se taky rakovina kůže myslím neřešila, ale spálení bylo velmi nepříjemné, takže to jsme se samozřejmě s mou světlou pletí nějak snažili mu předcházet. Ségra a brácha na tom byli trochu líp, ale ne o moc. Po mé mamce se dobře opaluje až moje dcera (tedy má v tomto dobré geny i od tchyně, manžel je ovšem bílý jako já po svém otci), bráchovy děti se opalují dobře obě ... Ale tedy naše generace už maže děti dost úzkostlivě, ať se opalují dobře nebo špatně ...
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(15.3.2023 21:02:12)
Táta se opaloval od začátku dubna, natiral se asi indulonou nebo ničím, měl to jako projekt, když byl dostatečně opálený, nosil bílé džíny a světlemodré košile. Dbal na pořádně opálení i u mě a sestry.
Rakovinu kůže nikdy neřešil. Pamatuju z dřívějška ještě krémy Sahara a asi Nubian, pro rychlé opálení.
Já se schovávám pořád, rudnu a vyskakujou mi pupínky, u vody jedině ve stínu.
|
| 77kraska |
|
(16.3.2023 7:52:05)
Evelyn, přesně, moji rodiče taky dbali na me opálení, máme fotky, jak jako batole lezim ve “sportaku” na přímém slunci na dvorku na chalupě….taky u more mne pořad nutili ležet na slunci, nesměla jsem jít do stínu a šli jsme na plaz hned po obědě, žádná pauza od slunce v největším žáru….oni sami si zakládali na co největším svém opálení a pak si oblékali bílé oblečení, aby opálení vyniklo….zatímco pradeda v te samé době nosil na zahradu klobouk a monterkovou bundu s dlouhými rukávy a měl opaleny jen zatylek
Já fakt nevím, co tahle generace pořad měla s opalováním
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(16.3.2023 8:05:40)
Mě to drží pořád, s tím opalováním. Už se těším až vyleze sluníčko a já se vyvalím.
Opálenej špek vypadá jako menší špek než bílej.
|
| 77kraska |
|
(16.3.2023 9:58:09)
Inko, ja mam rada slunce a leto a vodu, ale nemusim se primo slunci vystavovat, jak mne k tomu do omrzeni nabadali rodice
|
| Stará husa |
|
(16.3.2023 10:01:15)
Já u vody ráda ležím na slunci, ale ne pořád. V mládí jsem se opakovala x hodin denně, chtěla jsem být co nejvíc hnědá, tehdy to byla móda. Být bílý jak ředitel vápenky, byla ostuda.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(16.3.2023 10:11:08)
Pořád chci být co nejvíc hnědá.
Akorát už nechodím na soárko, to mě nebaví.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(16.3.2023 10:23:03)
Mně se ulevilo až po revoluci, když se začalo mluvit o škodlivosti opalování. Uvědomila jsem si, jak to ležení na slunci nesnáším , vydržím to chvilku, když vylezu ze studené vody. Léto a koupání mám ráda. Ale jsem ve stínu jako blondýna se opaluju do ruda a hned se spálím.
|
| Stará husa |
|
(16.3.2023 10:30:27)
Já jsem hnědovlasá, opaluju se dobře, do hněda. Ale u moře ležím většinou ve stínu slunečníku, na přímém slunci jen chvilku. Ale je mi příjemné ležet na slunci. Jen už nepotřebuju být opálená do tmavohněda, nechci mít rakovinu a mám už po těle všelijaké skvrnky a znamínka, což se opalováním zhoršuje.
|
| Koníček mořský | 
|
(16.3.2023 10:39:30)
Opalování spojené s vůněmi je taky moje rozmilá vzpomínka. Celé dětství a mládí jsem ležela s někým někde na dece u vody a opalovala se. Ležela jsem s babičkou, mamkou, kamarádkami a strašně ráda sama. Velkou část této doby jsem strávila u vody na dece - u řeky, u moře, na pískovně, na zahradě nebo klidně i doma v obýváku při otevřeném okně. Když zavřu oči, cítím vůně rozličných opalovacích krémů, parfémů, větru, řeky, moře...
A ty zvuky - hovory, šplouchání, šumění... Krása. Vlastně se opaluju i teď, ráda si lehám na slunce na zahradu, svléknu se do naha  a přijímám vitamín D. Dělám to i na Šumavě.
Věřím, že to s tou rakovinou nebude tak horké.
|
| Monika |
|
(16.3.2023 10:55:46)
Koníčku, pokud jde o rakovinu, tak mám pocit, že problém je hlavně s tím, pokud se na slunci spálíš. Když se někdo opaluje dobře hned do tmava, případně uhlídá, aby se opaloval s mírou, pomalu a postupně, tak asi velké riziko existovat nemusí. Ale tedy vliv na to měla mít snad i "ozónová díra", o které se už teď nepíše, tak trochu žiju v domnění, že snad byla nějak zacelena nebo výrazně zmenšena po zákazu freonů?
|
| babi_ | 
|
(16.3.2023 11:09:45)
Tak ona se "zacelí" každý rok, a pak zase vznikne... a její velikost tedy bohužel neklesá, naopak v posledních letech byla spíš větší, než v letech minulých. Opatření ohledně freonů zatím způsobují to, že se situace nezhoršuje.
|
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(16.3.2023 10:12:35)
Naši se taky opalovali, ale mě nenabádali. Jako dítě jsem bylo pořád ve vodě.
|
| Monika |
|
(16.3.2023 10:52:39)
U nás (v mé původní rodině) bylo koupání a opalování kýženou hlavní náplní dovolené, vždycky jsme jezdili někam "k vodě" (pouze v ČR, tedy). Mamka milovala to opalování, taťkovi vyhovovalo ležení u vody a čtení n. luštění křížovek a my 3 děti taky nikdy neprotestovaly a nedožadovaly se turistiky nebo návštěvy zámků a muzeí Ale s ohledem na počasí jsme si obvykle nakonec užili všeho. Pokud ovšem bylo víc dnů za sebou na koupání, vždycky to dopadlo tak, že taťka se první den spálil do ruda, poté již ležel zbytek dovolené odděleně od nás ve stínu. Já se většinou spálila tak 2.-3. den, kdy opadla opatrnost a frekvence mazání a přesunula se do stínu za taťkou, mladší sourozenci jak kdy. Mamka určitě chtěla, abychom byli opálení, považovala to za zdravé (jeden nebo dva roky nás dokonce v zimě opékala "horským sluncem", než se tuším začalo psát, že to může škodit), ale nikoliv spálení. Ovšem s mou pletí a trávením celých dnů u vody (byť v ČR) a tehdejšími opalovacími krémy to byl asi nerealizovatelný záměr.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(16.3.2023 11:56:02)
Horské slunce jsme taky měli a táta nás opaloval.
Dovolené u vody byly samozřejmostí, naši si v mých 7 letech pořídili chatu v lese u rybníka, tam jsme trávili léto, když bylo hezky, tak ve vodě .
Než byla chata, tak se jezdilo po okolních, tehdy vyhlášených, koupalistích se stanem, hodně na Mácháč.
Máma byla ve stínu, táta se griloval dával pozor třeba aby si opálil paže ze spoda, my děti ve vodě, všichni jsme si u vody četli.
Jako dospělá volný čas v létě trávím převážně u vody, dovolené jsou u moře, v kombinaci město, památky, koupání.
Po tátovi jsem zdědila myšlenku, že - teplý letní den, kdy nejsem u vody, je ztracený
|
| Monika |
|
(16.3.2023 12:13:07)
Evelyn, to s tím teplým dnem u vody byla asi představa mé maminky. A muže, co se "zuřivě opalují" vleže na dece/lehátku jsem vůbec neznala (maximálně, že se třeba svlékali při práci nebo sportu do půl těla, aby se opálili souběžně s jinou činností), až do svatby mé sestry. Pak jsem zjistila, že to dělá švagr. On při horkém počasí jezdil ráno do práce na kole třeba ve 4 ráno (pracoval ve fabrice, ovšem jako strojní inženýr - projektant), aby to mohl ve 12.30 zabalit a jel domů a tam si lehl na zahradě na trávu a opaloval se, třeba do 4 odpoledne - z toho jsem byla naprosto perplex Kdyby jel k vodě a tam střídal opalování s plaváním, tak by mě to tak nešokovalo, ale toto jsem znala jedině od žen
|
| Stará husa |
|
(16.3.2023 12:46:28)
Taky jsme s našima chodili hodně k vodě, na koupaliště, na přehradu. Táta, ač zelenooký blonďák, se opaloval dobře a maminka, hnědooká tmavovláska taky. Pamatuju se, jak jsme se s tátou srovnávali, kdo je víc opálený. Léto pro mě bylo synonymem koupání a válení u vody. V červnu hned ze školy jsme šly s kamarádkami na koupák, když tam byla velká fronta, přelezly jsme plot. O víkendu jsme celé dny trávili na přehradě. Na dovolenou jsme jezdili tam, kde se dalo koupat, to bylo prvotní. Nějaké výlety a návštěvy hradu a zámků byly taky, ale jen ve dnech, kdy nebylo počasí na koupání.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(16.3.2023 12:49:16)
Pořád jezdím na dovolnou k vodě. Na různé poznávání je dost času, když není sluníčko.
|
| Monika |
|
(16.3.2023 13:49:43)
Inko, je fakt, že já (hlavně kvůli dětem) taky vždycky hledám ubytování tak, aby bylo v blízkém dosahu pěkné koupání. Ovšem celý den u vody jsme jen tak 1-2 x za týden, víc jedině, když jsou fakt teploty přes 30 ve stínu. Jinak kombinujeme turistiku s koupáním, to mi přijde ideální, vykoupat se po výletě nebo během něj ... A tedy, pokud jedeme k moři, tak tam koupání výrazně převažuje, právě kvůli těm teplotám, to se nechce na výlet ani mě. Ale taky jsme poslední dvě zahraniční dovolené jeli k moři jen na několik dní a před tím a potom vždy 2-3 dny "poznávání"
|
|
|
| 77kraska |
|
(16.3.2023 18:41:38)
Huso, ja to tak mela jeste zamlada, ze v lete skoncila prace a jela jsem okamzite do bazenu do Podoli, kazdy den
pak jsem hodne pracovala, odpoledne a vecery byly zabite, v lete jsem tim trpela
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(16.3.2023 13:33:13)
Jo, táta taky při odpoledních proležel dopoledne na zahradě v lehátku, před tím teda nakoupil a vypral.
Pamatuju, jak mě jednou v červnu vyzvedl že školy autem, na zadním sedadle byla indiánská kanoe-nafukovaci člun a jeli jsme se koupat k rybníku, často jsme se v červnu jezdili koupat i ve všední dny, ale ten člun, to byl zážitek
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(16.3.2023 12:46:30)
Myšlenka, že - teplý letní den, kdy nejsem u vody, je ztracený, je i moje.
|
|
| 77kraska |
|
(16.3.2023 18:39:10)
Evelyn, taky to mam tak, ze teply letni den nestraveny u vody je ztraceny....silene mne irituji teple letni dny, kdy jsem na nejake chalupe, kde neni koupani, a chodim po lese nebo pracuji kolem chalupy
a u more to mam tak, ze kazda minuta nestravena nalozena v mori, je ztracena
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(16.3.2023 12:00:07)
tak ona ta propagace opalování asi souvisela s vit.D a obecným "kam chodí slunce, nechodí lékař" - jen bohužel ta rakovina kůže do toho hodila vidle
jinak u nás opalování nebyl problém, po mamince máme snědou pleť, takže v pohodě, ale táta, jakožto modrooký světlovlasý běloch, se každé léto nejprve musel spálit do ruda, pak to zhnědlo a zbytek léta v pohodě
manžel (modrooký blonďák ) se spálí taky každý rok, ale ten i několikrát za sezónu, u něj ta odolnost nějak nenaskočí
naštěstí děti se snadno opalují stejně jako já, i přesto, že holky jsou světlovlasé s bílou pokožkou... jen teda první sluníčko obvykle způsobí vyrážku, ale jakmile zmizí vyrážka, jsou připravené na opalování během června už jsou krásně opálené i jen z běžného pohybu venku
jo a taky se říká, že jakmile se člověk jednou spálí, stane se to pak o to snáz, což teda potvrzuju - pekelně jsem se spálila ve španělsku a od té doby už několikrát zase... tak nevím, jestli je to tím nebo jsem jen stará a kůže už je náchylnější
|
| Koníček mořský |
|
(16.3.2023 12:12:44)
Já mám voňavou vzpomínku na to, jak jsme si ve školce nasadili brejličky a nahnali nás před horské sluníčko. Vůně horského sluníčka mi přivolává dětství. A taky vůně sauny - tam nás taky honili.
Vyrostla jsem na chatě u řeky, vlastně celý dětství jsem byla nahatá někde na slunci nebo ve vodě. Všichni se tam neustále koupali a opalovali. Opalování na dece a čtení je mou celoživotní oblíbenou kratochvílí.
Ještě mám ráda vůni cukrové vaty. Spadaného listí, ve kterém jsme jako děti brouzdaly. Vůni močálu, kde jsem chytala žáby. Vypuštěného rybníka.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pole levandulové |
|
(16.3.2023 13:03:14)
Huso, vážně to byl bergamotový olej? Ten je fotosenzitivní a už za mého dětství, tedy v době, kterou zmiňuješ, se výrazně nedoporučovalo si na kůži na viditelná místa stříkat vůni s bergamotem, aby se předešlo pigmentovým skvrnám /bylo to v každé příručce o kráse, která tehdy vyšla i v časopisech/.
My teda dělali zase jiná zvěrstva, pamatuju si mazání slunečnicovým olejem v Jugoslávii a grilování u moře od rána do večera s cílem být co nejhnědší. Jako dítěti mi hodně voněl opalovací olej ve spreji Sahara, v dospělosti jsem tu vůni identifikovala jako letní vůni Sun od Jill Sander a od té doby vždycky jednu doma máme, používáme jí v létě já i dcera.
|
| Stará husa |
|
(16.3.2023 13:56:29)
Pole, určitě to byl bergamoták. My jsme chtěly být co nejvíce hnědé. Skvrny jsme po tom neměly.
|
|
|
|
|
|
| Marika Letní | 
|
(15.3.2023 18:52:57)
Paměť na vůně postrádám.
|
|
| Stará husa |
|
(15.3.2023 20:23:28)
Vůně borovic mi připomíná naše dovolené v Jugoslávii. Vždycky, když jdu do knihovny, procházím podél borovic, které zvláště v létě intenzivně voní a vždycky si na to vzpomenu.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(15.3.2023 21:11:50)
Nedávno jsem v jedné večerce objevila Impuls, jako v osmdesátkách, to mě hodilo zpátky v čase, na diskoteku
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(15.3.2023 21:14:09)
Impuls jsme vozili z Maďarska
|
|
| Stará husa |
|
(15.3.2023 21:17:13)
Já jednou koncem 80. let narazila před Vánoci v nějaké prafumerii na Impuls, koupila jsem ho tchýni k Ježíšku a ta měla obrovskou radost a já samozřejmě s ní.
|
|
|
| Su-elin |
|
(15.3.2023 21:45:45)
Když cítím levanduli,( může být i umělá,třeba svíčka)zdá se mi ,že jsem holka a jsem na prázdninách u babičky.Voněly tak její peřiny,ručníky,když mi vytáhla ze skříně čistý kapesník...Vysvětluju si to,tak,že bývalo zvykem dávat levanduli do skříní.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(15.3.2023 21:48:37)
Děda se holil břitvou a měl na holení asi levandulové mýdlo v hnědé kulaté krabičce , dost dlouho jsem vůni levandule považovala za nemoderni vůní pro starý pány
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(15.3.2023 21:51:13)
Už jsem ho našla, Barbus.
|
|
|
|
| kosatka2 | 
|
(15.3.2023 21:53:15)
Maminka nám v lékárně nechávala míchat nějakou mast nevím na co, asi "na lišej", mělo to takovou zvláštní intenzivní až trpkou vůni, to je asi nejranější voňavá vzpomínka. A potom jako voněla babičky špajzka - sušila tam nějak zeleninu do polévky. Vůbec u babičky byly všechny vůně nějak intenzivnější - vůně koupelny, povlečení, když se otevřel "bar" v kredenci, vůně plyšového medvěda. Vůně výtahu. Všechno u babičky si pamatuju velice ostře i hmatově - škrobené povlečení, struktura koberce, síla zmáčknutí čudlíku u výtahu.
Z tehdejšího domova takové vzpomínky nemám. Až pak ze školních let - parfém paní učitelky na hudebku, chtěla bych si jej umět vybavit. Vůně koupelny naší známé (již zemřela). vůně zteřelého linolea.
Kdybych sehnala ten deodorant, co mi jednou v pubertě přinesl ježíšek - fialový flakon, moon - něco. To je pro ěm vůně devadesátek
A nejhorší šok, když šlo první dítě do školky - smrad rybičkové pomazánky, dezinfekce a záchodků. Všechen školkový stres se mi vrátil.
|
| Marika Letní |
|
(16.3.2023 6:36:00)
Jé lišej 🙂 Ztracené slovo. Dávno jsem ho neslyšela , v mém dětství ale bylo běžné.
|
|
|
| Rodinová | 
|
(15.3.2023 22:15:44)
Spoustu, cich je muj nejdulezitejsi smysl.
Cele detstvi se mi vybavuje, kdyz zavitam v Buranove do Coopu, vesnicka samoska mych detskych prazdnin jako vysita
Mix drogerie, papiru, rohliku, salamu u pultu, cibule a brambory … a to vse k mani jako vune kazdy otviraci den
Chodim tam cuchat, nakupovat se tam moc neda
|
|
| Cimbur | 
|
(16.3.2023 4:52:28)
V dětství bych se závaznýma očima poznala,ve které domácnosti se nacházím, často i místnost. Dokonce i slepičí dvorek u tetiček smrděl jinak než náš.
|
|
| sovice | 
|
(16.3.2023 7:55:52)
Babiččina ranní melta, pradědečkova viržinka, chlorovaná voda v bazénu, houby a vlhký les, čerstvě pokosená louka v Bílých Karpatech, letní Pálava...
Dneska mám mizerný čich.
|
|
| Koníček mořský |
|
(16.3.2023 8:38:43)
Taky mám - tělocvična (kůže a pot), chlór v bazénu, horské sluníčko, řeka, letní večer na vsi - vůně hnoje a sena, koně, žvýkačka Sevak, specifická vůně naší chaty u Lužnice, bonpari...
A poslední dobou mě strašně hází do mládí muzika - Depeche Mode, The Cure, Duran Duran a plno srdcových písniček mého mládí... úplně se mi obnoví ty pocity, který jsem v těch sedmnácti měla. Je to příjemný.
|
|
|
V její náručí
Výstava betlémů na Svaté HořePříbram 
Staré Město ve svitu plynových lampPraha 2 
Novoroční výstup na JeštědLiberec 
Tříkrálová OkořPraha 6 
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)Praha 1 
Výstava betlémů na Svaté Hoře
Staré Město ve svitu plynových lamp
Novoroční výstup na Ještěd
Tříkrálová Okoř
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)