(18.10.2023 15:46:07) Která kniha vás oslovila natolik, že jste se rozhodli pořídit si ji domů i poté, co jste ji dočetli a vrátili?
Pro čtenáře elektronických knih může znít dotaz třeba - kterou knihu jste si museli pořídit i tištěnou?
(Mám otevřený košík v jednom e-antikvariátu a přemýšlím, jaký poklad tam ještě přihodit, abych měla dopravu zdarma a potěšení z knížek se znásobilo... )
(18.10.2023 17:17:10) Jezkovy babi.. jasne ze KABRIOLET. Psala jsem to v nějakém deliriu asi
Jinak je mnoho dalších, ale tyhle dvě mi naskočí ihned. Kabriolet jsem v roce 1988 dokonce “zapomněla” vrátit v jedné knihovně. Ale možná jsem jim ho i zaplatila.
(18.10.2023 19:03:36) Beat jasně, však o nic nejde, já jen pátrala na netu, jestli mi neunikla nějaká ještě skvělejší parafráze nebo jak se tomu říká (teď si nemůžu vzpomenout ),
pravda je, že je to jedna z mála knížek, které jsem četla vícekrát. Pak ještě Hemingwayovy Ostrovy uprostřed proudu (nevím proč, ale úplně mě fascinují, ty jsem jeden čas opravdu četla pořád dokola, každý druhý třetí rok...) a Něžná je noc od Fitzgeralda.
(18.10.2023 16:08:15) No, vlastně tak 80% obsahu naší knihovny jsou knihy, co jsem nejdřív četla půjčené (často i víckrát) a teprve potom koupila. V podstatě veškerá beletrie, výjimky jsou hlavně knihy, co jsem dostala, a potom pár knih "osvědčených autorů", které jsem koupila "na blind" s tím, že se mi určitě budou líbit a chci je mít doma. Nechci kupovat beletrii jen proto, abych si ji jednou přečetla a pak kniha trčela v knihovně. Různé odborné (nebo spíš takové populárně odborné/"naučné") knihy si koupím, když mě zajímá téma a ověřím krátkou četbou, že nejsou napsané nějakým pro mě nepříjemným jazykem a vyhovuje mi míra odbornosti.
(18.10.2023 16:10:59) Rozhodně musím mít doma: Vejce a já Egypťan Sinuhet V Brooklynu roste strom. Všechny jsem nejdříve měla půjčené a pak si je pořídila vlastní.
(18.10.2023 16:26:37) Okolíku, u nás měli naši všechny tyhle knížky doma, takže jsem si je ani nemusela půjčovat, ale později, když jsem se odstěhovala z domova, tak jsem si je pořídila vlastní
V Brooklynu roste strom jsem nečetla, zkoušela jsem si tuhle knížku půjčit v knihovně a nemají ji.
Jako první jsem si koupila Džínový svět od Radka Johna.
Pak máme doma Dunu, k té se často vracím, Pýcha a předsudek, Dessiré, komplet Zeměplochu a další scifi a fantasy série ( třeba Mág učedník a Mág mistr), Plány a touhy od P. D Jamesové.
(18.10.2023 16:14:32) Potřebovala jsem Zlodějku knih... Pak taky Fulghuma, Sucheta - Poirot a já... A z jiného soudku, teď bych chtěla Spotřební imaginace státního socialismu Reklama v Československu 1948—1989 - jenže je děsně drahá, tak aspoň čekám v pořadníku v knihovně
(18.10.2023 16:29:21) Květa Legátová - Želary a Jozova Hanule Zdeněk Šmíd - Jak jsme se nedali aneb kapitoly z dějin národního úpění Anthony de Mello - Bdělost Zdeněk Galuška - Slovácko sa súdí aj nesúdí Don Miguel Ruiz - Čtyři dohody Al Marrewa - Nenechte si ubližovat
pak taky některé knížky od Jenny Nowak nebo Sapkowského, ale to není pro každého...
(18.10.2023 16:31:16) Jsem ctenar elektronickych knih. Zatim doma mit nic nemusim. Ale jednou, v ceskem dome, chci mit komplet svou detskou/divci knihovnu. Kazda z tech knizek jinak voni, u kazde si pamatuju, jak jsem k ni prisla, mam ke vsem vztah. Nove mi staci mit v elektonicke verzi. Pokud bude misto, tak si treba poridim vazaneho Galbraitha To jsou knizky, u kterych se tesim na kazdy dalsi dil.
(18.10.2023 16:47:39) Já jsem ještě postižená chronickým nedostatkem knih za socialismu, knižními čtvrtky a tím že jsem původně knihovnictví i vystudovala, takže doma máme cca šest tisíc knih, možná víc. V podstatě v poměrně velkém domě nemáme moc jiného nábytku než knihovny, naštěstí manžel byl ze stejně založené rodiny a tak měl pochopení. (Mnoho knih jsme měli po různých úmrtích v příbuzenstvu několikrát, proto průběžně zásobuji knihobudky v širokém okolí.) Výběr nejmilejších mám hodně jako Okolik, navíc si už od gymplu hýčkám trilogii od Šmída Čisté radosti mého života a mnoho dalších, pořád se k těm milovaným vracím.
(18.10.2023 17:19:22) Blanko, Deník americké manželky čas času taky otevřu, k ní se mohu vracet jako do známého milého města.. . To je první kniha, co mi přinesl MM, tehdy ještě MK, rok 1987
(19.10.2023 8:19:32) O Deniku americke manzelky tu uz jednou byla vtipna diskuse: https://www.rodina.cz/nazor20134691.htm . Proste studnice nevycerpatelne zabavy a pouceni. A pritom takova blbost
A z knih, co musim mit doma, jsem jeste zapomnela na Tichou dohodu
(18.10.2023 17:22:55) kromě knížek, ke kterým mám nostalgický vztah, mám v knihovně jako "mus"
Mists of Avalon (Marion Zimmer Bradley) Vystěhovalci (Moberg) Monte Walsh -Schaefer Svět podle Garpa Král musí zemřít / Býk přichází z moře (Renaultová) Betty McDonald (nejraději mám teda Dusím se ve vlastní šťávě) Čisté radosti mého života (Šmíd)
Totálně mě dostal Spasitel (Hail Mary) od Weira
A taková moje oblíbená, kterou čtu vždycky, když je mi blbě, jsou Poutníci od Winsorové - nikdo to nezná, respektive všude letí Ambra (která mi přišla naprosto úděsná) - a tu jsem třeba v elektronické formě nesehnala. Mám ráda Galantní poklesky Ludvíka Šotolky (to je taky z kategorie "když je mi blbě a chci něco milého a zábavného)
(18.10.2023 17:39:18) Přilepim sem. V pubertě jsem četla román který se mi moc líbil ale vůbec netuším jak se to jmenovalo. Bylo to o rodině (několik generací se tam vystřídalo) která měla tuším pilu... V Americe...? Někde v horách...? Já fakt nevím. Ale jestli na to někdo přijde tak tady
(18.10.2023 20:12:39) Na Poutníky jsem si kupodivu nedávno vzpomněla, že bych si je ráda zase po letech přečetla. Kromě nich mám oblíbené: Edit Pargeterová: Nebeský strom Henrik Sienkiewic: Quo Vadis Margaret Mitchellová: Jih proti Severu J.M. Simmel: Láska je jen slovo E.M: Remarque: Nebe nezná vyvolených Michail Lermontov: Hrdina naší doby Lev N. Tolstoj: Vojna a mír Ernest Hemigway: Sbohem armáda Joseph Heller: Hlava XXII Pierre Boulle: Most přes řeku Kwai Wilbur Smith: Řeka Bohů Mary Renaultová: Do poslední kapky Ken Follet: Pilíře země Honore de Balzac: Lesk a bída kurtizán Guy de Maupassant: Miláček John Steinbeck: Na východ od ráje Jack London: Tulák po hvězdách Mika Waltari: Egypťan Sinuhet a mnoho dalších....
(18.10.2023 17:44:12) Anatomický atlas. Už asi před 15 lety stál kolem 2000,- 🙈 A Labyrint pohybu od Pavla Koláře. Knih máme doma velmi málo, ale co mám ještě ze svého dětství, tak je Čachtická paní a všechny díly Káji Maříka. Fakt nekecám, že přemýšlím, že si to snad časem znovu přečtu.
(18.10.2023 17:45:27) Tři muži ve člunu Saturnin F.L.Věk U nás Sága rodu Forsythů Egypťan Sinuhet Quo vadis Jana Eyrová Na Větrné hůrce Pýcha a předsudek David Copperfield Jih proti Severu Tajný deník čínské císařovny Hana a spoustu jiných, na které si momentálně nevzpomínám.
(18.10.2023 18:03:03) Žádnou. Posílám dál, zásobuji knihobudky, trhám...jako jo, všechny knihovny mám plné a není jich málo, čtu tak 2 knihy týdně, nové, nemám ráda osahané, ale mám asi vrozený odpor ke sbírání čehokoliv, takže průběžně přeskládávám a recykluji...
Ale vlastně jo, mám komplet celou knihovnu co v dětství četly naše děti, a něco z mého dětství, tak toto zůstane.
(18.10.2023 18:14:12) Mám doma a nikdy bych neprodala 4 díly korespondence Boženy Němcové, to je tak dojemné, ze se k tomu ani nedá vracet, ale někdy se ještě vrátím
(18.10.2023 18:40:58) Rodinova, Singera jsem taky hodne cetla, ale vlastne uz nejak nemam doma zadnou jeho knihu....ostatne on toho napsal hodne, to by zabralo cely regal
prvni jsem od nej cetla Starou lásku, soubor povídek, to vyslo myslim v roce 1988 nebo 89
(18.10.2023 18:43:17) Vidis Sedmi, jeho papirovych knih mam doma sbirku, to bylo jeste pred prechodem na ctecku. Taky jeste Milose Urbana, krasny vytvarny dilka
(18.10.2023 22:45:11) Pana Kaplana mám taky v oblibě, četla jsem ho ve dvou překladech a oba se mi líbily Dcera ho naopak nedočetla, vůbec nebyla schopna to číst, projevily se její dysfunkce, v tom psaném textu prostě ta slova luštila ztuha, když jsem to četla nahlas, bavilo ji to víc
(19.10.2023 8:37:43) Kaplan je skvělý. Ten by zasloužil samostatnou diskusi. Obě verze jsou dobré, ale jedná se mi líbila více. Myslím, že ta novější. Skvělá je i rozhlasová hra, používáme doma plno hlášek. Jedna z mála knížek, u kterých jsem se smála nahlas. Ještě je výborný Autobus sebevrahů.
(19.10.2023 8:19:32) Rodinová, taky to tak mám. Zároveň čtu teď mnohem méně než dřív. Ale čas od času se pořád najde kniha, ke které bych se chtěla vracet. Pokud jde sehnat elektronický, většinou se s tím spokojím.
(18.10.2023 18:52:46) skoro vsechny, ktere doma mam asi od Pecka psychoterapeuta Nevyslapanou cestou a jine Kdysi jsem mela knihu od Honzy Krejcarove o vztahu s Bondym, nekdo mi ji slohl jinak v posledni dobe nekolik knizek od Vachy beletrii si vesmes pujcuju v knihovne
(18.10.2023 19:31:08) Tak tech je hodne🙂 namatkou Quo vadis, Velky Gatsby, Desiree, Jih proti Severu, vsechny dostupne Agathy Christie, P.D Jamesove, Posledni kabriolet, Přestřelka od J. Prochazky, Žert, několik knih od R. Dawkinse, a spoustu titulu od S. Kinga, v neposledni rade...od J. Loukotkove mam nekolik, to jsou taky stalice...
(19.10.2023 19:23:47) Jih proti severu - moje první cca 14leté seznámení s realitou, že některé lásky nekončí happyendem, brečela jsem u toho jako želva, teprve v dospělosti mi došlo, že kniha je neskutečně cenná tím líčením společnosti předválečné, válečné a poválečné - neuvěřitelné zvraty. Mitchellová to všechno píše bez patosu, bez romantiky, velmi věcně - je skvělá
Žert Ve stínu krále, Prokletý trůn - Penmanová Milenec lady Chatterleyové velmi silné, až ve zralejší dospělosti člověku dojdou některé detaily Zbabělci
(19.10.2023 20:10:28) Jerry, posledně jsem si četla o D.Lawrenceovi a překvapilo mě, kolik toho jeho osudový vztah měl společného s románem, který mmch stále přepisoval a upravoval, zas a znovu. On si DHL vzal šlechtičnu, dost mi jejich příběh připomněl Melorse a Constance
(19.10.2023 20:17:21) On byl spis ten nemocnej manzel. Podle mne mel tuberu a jeho zena mela vztah ze zahradnikem. Podle mne je to spis spolecenske drama.
(19.10.2023 20:30:08) Jerry, Lawrence je jasnej Melors, to jeho dospívání v hornickém městečku, poté útěk s vdanou šlechtičnou Jasně že hodně toho je prostě autorská licence, ale ta filozofie, která prostupuje celým románem, není myšlenkový proud impotentního snoba
(18.10.2023 23:02:38) "Kdy byl Saturnin zakázanej?"
Jirotka měl publikační zákaz 70.a 80.léta. Saturnin vyšel prý roku 1985, já jsem ho sehnala a nakoupila pro kamarády k Vánocům až po revoluci. Ale tu původní knihu si hlídám
(18.10.2023 23:34:08) Já jsem ho chtěla koupit, ale nesehnala jsem. Píšou, že vyšel podruhé až 1985, ale asi byl nedostatkový, pak už po revoluci byl všude, to jsem ho teprve koupila.
(19.10.2023 8:23:00) Balbino, popravdě nevím. Sama jsem ji dala přečíst několika kamarádkám, abych se jich zeptala na konec. Chci si myslet, že to znamenalo, že se vrací do normálního života. Kamarádka si myslí, že umírá. Další si myslela, že se od bratrů odstřihne. Ikdyz ke konci už byla Sára(?) hodně rozervaná, možná to opravdu znamenalo konec. Co si myslíš ty?
(18.10.2023 20:57:16) A teda uplne jsem zapomnela na Tri muze ve clunu a Tri muze na toulkach🙂 uz jsem to cetla snad 100x, a pokazdy se znova smeju jak blazen😁
(18.10.2023 21:54:17) Kdybych si měla vybrat opravdu jen jednu, tak kniha mého života je Trnkova Zahrada. Ale asi bych měla říct Bibli, to je teda těžký rozhodování:)))
(18.10.2023 22:00:01) Jinak knížky, co čtu opakovaně: Harry Potter, Hobit a Pán prstenů, všechny knížky od Betty MacDonald (strašná škoda, že zemřela tak mladá, kolik toho ještě mohla napsat..).
Kája Mařík.
Šťastné dny od Sigrid Undset, to je moje pravidelná vánoční četba.
Tove Jansson a Astrid Lindgren. Série o Jirkovi (Williamovi) od Richmal Crompton.
Horký vítr nad Mississippi - ten tu nikdo nezmiňoval a asi to není moc známá knížka. K tomu mě napadá ještě Jako zabít ptáčka.
(18.10.2023 22:07:03) Muumi, teď jsi mi připomněla Sigrid Undset. Kristina Vavřincova byla moje láska v 17 letech. Doteď ji mám v knihovně na předních místech.
(18.10.2023 22:53:47) Kristinu Vavřincovu jsme měli v povinné četbě a mně se teda moc líbila, taky jsem nadšeně přelouskala všechny díly Vystěhovalců od Moberga. Zato Ibsena a Strindberga (asi jakéhokoliv, ale obzvláště Do Damašku, to bylo fakt utrpení) budu asi nesnášet do konce života:)))
(19.10.2023 3:01:37) Gabra a Malinka ❤❤❤, kupovala jsem kdysi v antikvariatu vsechny. Porad je mam a obcas otevru, i kdyz je znam skrznaskrz. Kupovala jsem si je za sve v dobe dospivani stejne jako Mayovky. Precetla jsem vsechny. Ty me uz ale presly. Doma mam hodne knizek, se kterymi bych se blbe loucila. Na rozdil od dcery taky vasnive ctenarky se k tem oblibenym docela casto vracim
(19.10.2023 9:54:20) Jo, Gabra byla jako moje sestra. Málinka mi lezla na nervy A většinu hlášek jsem znala nazpaměť a používala je. Používám dodnes Například jak Gabra odmítl dalšího buřta a říkala:" Dobrého pomálu!!" Vybavím si dones, když mi něco strašně chutná a mám chuť se přecpat Nebo jsem vždycky říkala dětem, když měly z někoho strach, že je to taky normální člověk, ať si ho jako gabra představí v noční košili na záchod, nejlépe s papírovou čepicí na hlavě... A straaašně se mi líbil ten jazyk:-ú "Málina,čuješ??"
(19.10.2023 10:25:35) Taky se mi libi ten jazyk, kdyz jsme pak jeli do Beskyd a po ceste jsem videla ta jmena mest…hned me to prenese do tech pribehu. Ale ja mela radsi Malinku , Gabra me bavila, ale… . Zas byla zivotaschopnejsi a bez ni by ty knizky nebyly to ono. Asi si jednu vytahnu, nejhezci je pro me 1. dil… a ty obrazky .
(19.10.2023 10:44:53) Mně se líbila Gabra a Málinka i Kája Mařík, ale obojí jsem měla jen půjčené od maminčiny kolegyně v práci. Za mého dětství se ty knížky nedaly sehnat.
(19.10.2023 10:50:38) Huso Káju Maříka jsem četla jako dítě u babičky, na pokračování, vycházelo to ve Vlastě.-) Ale Gabru a Málinku mi naši sehnali, všechny díly. Když jsem byla nemocná (měla jsem často angínu), znamenalo to čaj a Gabru Fakt jsem to četla pořád dokola a neomrzelo
(19.10.2023 13:22:19) Huso, ja jsem mela po prarodicich serii knih o Bibi od Karin Michaelis
a po matce jsem mela knihu Deti horčičného ráje od nejakeho sovetskeho autora z 50. let, ale nikdo to nezna....zna to tady nekdo? to jsem cetla na chalupe kazde leto
(19.10.2023 22:23:11) O Kajovi Marikovi casto mluvila moje mamka - ricnik 46. Poridila jsem si tu knizku predloni v Levnych knihach - mila knizka… skoncila u tchyne, rada se k ni vratila
(19.10.2023 11:02:58) Z těch dětských knih byla Gabra a Málinka asi nejlepší. Je zajímavé, že se líbila po 2.sv. válce otci, za 30 let mně a mým dětem v devadesátkách a když jsem ji četla v novém tisíciletí nejmladšímu, už nám nepřipadala tak zábavná. V mládí jsem milovala ještě Princ a Skřivánek od Stýblové a její Skalpel prosím, pak Janu Eyrovou a teď se mi moc líbil Šikmý kostel a Jsou světla, která nevidíme.
(19.10.2023 13:35:28) 77krasko, jo, byla smutná, ale já jsem jako dítě a dospívající měla právě ty smutné knížky ráda...od Stýblové jsem milovala ještě Dům u nemocnice a jeho pokračování Až bude padat hvězda a taky Skalpel, prosím.
(19.10.2023 18:08:09) to nechápu, Frýbová byla docela poklad, Z neznámých důvodů je perla, četla jsem už mockrát, Falešné hráče a Hrůzy lásky a nenávisti taky - ona tahle autorka není kdovíjaká romantička, ty příběhy jsou dost ze života, lidi tam jsou bez příkras. Ale humor Frýbové je úžasnej, hodně moudrej Nicméně Z milosti prezidenta má skvělý nástup, a pak jako by ten příběh umřel...
(19.10.2023 18:37:51) to nechápu, Huso, Anka z Neznámých důvodů je skvělá, ten její doktor taky...stejně tak ti prapodivní kolegové z laborky, neskutečné vtipní
jak říkám, to co ona píše, je na tebe možná málo romantické a snivé
(19.10.2023 18:42:43) No, já jsem z Neznámých důvodů přečetla několikrát, líbilo se mi to, ale že by byly (všechny) postavy sympatické nebo skvělé, to bych si tvrdit netroufala. Anka mi zpětným pohledem připadá dost narušená, ale to ona asi ani není divu, s takovou rodinou, její manžel detto, sestra hysterická manipulátorka, ten doktor (Marek) pěknej sobec atd.
(19.10.2023 19:29:54) já byla mrtvá smíchy z toho kolegy, co strašně šetřil, a Anka mu poctivě reportovala, kolik stály suroviny na paštiku, kterou mu dala - a on z toho měl psotník
(19.10.2023 19:27:47) to já zase romantiku na pomezí historického románu můžu (když je to opravdu dobře dobové, prostředím, mluvou, konvencemi) - dobrých autorů romancí je strašně málo, ale existují
(19.10.2023 19:58:38) Čumčo, zas abych nelhala, tak v mládí jsem romantiku taky četla, třeba jsem přečetla slovensky celou Angeliku, nebo tu Věčnou Ambru, Jih proti Severu je taky docela romantika. Ale to, co začalo vycházet po revoluci pod názvem romantika, mě absolutně nebere. Je to strašná nuda a na jedno brdo. Dva úplně úžasní, krásní, mladí lidé, z nichž aspoň jeden je bohatý, se seznámí, prožijí nějaké komplikace, kdy se téměř rozejdou, načež následuje happy end. A je úplně jedno, jestli se to odehrává v současnosti nebo ve středověku, furt to samý. Přijde mi to blbý a nanicovatý.
(20.10.2023 10:32:32) Cumco, kdyby v Jihu proti Severu nebyla ta silena romanticka linka Scarlett-Rhett-Ashley, tak by to byla dobra kniha...mne tam ta milostna linka stvala a Scarlett mne taky stvala, ale o tom tady uz byla dlouha diskuse.....jinak mne ta kniha moc bavila, predvalecne pomery a valka a povalecne pomery, to bylo fakt dobre podane a zajimave a naučné
(20.10.2023 12:30:13) za šílenou linku to fakt nepovažuju, blbé je spíš to, že si spousta lidí nic jiného z toho románu nepamatuje, ačkoli to líčení změn v tehdejší společnosti je vynikající, atmosféra před válkou a po ní...
samotnou Scarlett vnímám spíš Rhettovýma očima - není mi blízká, ale žasnu nad tou energií a odhodláním, se kterou se přes svoje povahové nedostatky postará o všechny nejbližší - za což sklidí akorát kritiku, nikdo kromě Melanie pro prostředky nevidí účel Brutální pokrytectví světa černobíle vidících lidí.
(20.10.2023 12:35:08) ja mam ty nesympatie ke Scarlett asi spojene se svou puvodni rodinou, kde vsechny zeny Scarlett obdivovaly, jak byla fikana a kazdeho vyuzila....zatimco ja jsem na to sla pres same jednicky a usilovnou praci (pomijim historicky kontext a moznosti uplatneni zen v jeji a moji dobe)
(19.10.2023 20:05:23) teda Huso, ty ses nějak rozjela nejdřív vykřičníky, pak výrazy jako blbý a nanicovatý, hrdinové od Frýbové jsou protivní včera zase úsudek, že jediná vyrovnaná na Rodině je TaJ
(19.10.2023 20:52:41) Huso, tvé příspěvky např. jsou také prosté emocí a zní naprosto klidně, vyrovnaně a racionálně. Přitom píšeš o tom, že tvé prožívání není vždycky pozitivní. Nejsem si jistá, že zde pouze ze stylu psaní posoudíš psychickou rovnováhu zúčastněných.
(20.10.2023 10:24:43) Huso, v mladi mne romantika taky brala, kdyz jsem se ztotoznovala s hrdinkami, ktere proziji velkou lasku, na kterou ja jsem teprve cekala
ted bych nic takoveho necetla, uz to neni moje tema.....jedine, co mne porad dojima, je Angelika a Joffrey de Peyrac, tedy spis jen film
(20.10.2023 10:41:07) 77, měla jsem na mysli, že mě baví ten vztah, jeho vývoj a dramatický oblouk, neobdivuju Scarlett jako hrdinku, to koneckonců ani Angeliku.
(20.10.2023 11:08:44) Liaa, mne se na te romanticke lince Scarlett a Rhetta docela libi jeji vyvoj od 16-lete holky, ktera vzteky hodi drahou vazu proti zdi (navic v cizim dome) k "zachrankyni" plantaze a k podnikatelce ve stavebnictvi...a on ji porad sleduje a vi, jaky je v ni potencial...ale pak to s ni vzda, protoze uz nemuze, pokud jsem to dobre pochopila, ale fakt tam uz poslednich 20 let spis ctu ty bitvy a pozary a obnovu Atlanty atd.
(20.10.2023 12:22:52) 77krásko, souhlasím, ta závěrečná scéna, kdy Scarlett běží domů po smrti Melanie a vyznává se Rhettovi (zcela otupělému a rezignovanému) je úchvatná - jak tohle MM dokázala? Gradovat ten příběh tak dlouho a dotáhnout ho k tak moudrému, lidskému konci? Rhett tam říká silné, pravdivé věci. V něčem je i překvapen, že Scarlett křivdil, že to předpokládal horší. Ale i to je mu už jedno, když to Scarlett osvětlí.
Žádný patos, bravurní míjení se dvou lidí, spousta bolesti - ale fakt bez patosu, žádná velká gesta ze strany autorky. A oba hrdinové se vrací domů, nabrat síly...
(20.10.2023 12:38:04) "neni moje hrdinka, je jina nez ja....to Angelika mela aspon nejake moralni citeni a nesla pres mrtvoly (obrazne)"
jé, fakt to takhle máš? já si docela ráda čtu o jiných lidech, než jsem já, číst si o Čumče by byla nuda Moc se mi líbí právě ta odlišnost ode mne, jiné vzorce, jiná energie (pokud to autor umí dobře podat), to je inspirativní, nutí to k zamyšlení.
Nesnáším "černobílá pojednání" - o dobrých a zlých lidech, kterak dobračisko nejpoctivější zdolal velké ultrazlo.
Spíš mě baví ta cesta od "dominantně černých vlastností" k těm "dominantně bílým v portofoliu" lidí.
(20.10.2023 12:48:06) Cumco, ja to mam od malicka tak, ze se chci s hrdinou ztotoznit...uz od Deti z Bullerbynu, uz od Petiskovych Starych reckych bajich a povesti...uz od Vinnetoua, kdy jsem se citila jako zelenac Old Shatterhand a pak jsem se ucila pohybovat v prirode...
(20.10.2023 15:59:07) Na Scarlett obdivuju to její Na to budu myslet až zítra Pomocí kterého a úžasné životaschopnosti dokázala všechno přežít a i se postarat o blízké lidi, přestože k tomu nebyla vůbec vychovaná.
(20.10.2023 16:04:46) K úžasným knihám bych přidala i knihy Jarmily Loukotkove, např. Není římského lidu, ta je nejlepší, úžasný jazyk. Ale i Spartakus nebo Navzdory básník zpívá.
Myslím, že takovým kousků se dnešní knihy absolutně nemůžou rovnat, jsou hodně jednoduché a bez toho květnového jazyka.
(20.10.2023 16:14:04) Prakticky všechno zde jmenované jsem četla. A spoustu dalšího, třeba Heriota, různý detektivky, hodně knih slovensky, protože česky něco vůbec nevyšlo.
(21.10.2023 9:08:01) "Pomocí kterého a úžasné životaschopnosti dokázala všechno přežít a i se postarat o blízké lidi, přestože k tomu nebyla vůbec vychovaná."
Antheo, ona k tomu Scarlett naopak vychovaná byla, svou matkou, která se starala o černochy na plantáži (a o ostatní nemocné bílé v okolí) velice obětavě, jako pravá dáma. Scarlett se jí chtěla celý život podobat. Faktem je, že Elen se starala velmi hezky, s grácií o nemocné a chudé, ale měla k tomu prostředky. Scarlett dokázala mnohem víc, zachránila spoustu lidí, prostředky neměla v podstatě žádné a podle toho si i počínala.
S výchovou své matky a vzdorovitou silou svého otce dokázala nemožné. Jelikož to ale nebylo s grácií, na hraně morálky i za hranou, společnost jí to neodpustila.
(20.10.2023 16:13:17) Vlastně se obvykle vůbec nechci ztotožnit s hrdinkou/hrdinou... Naopak mě zajímá, proč něco udělá, proč si něco myslí a co ji/ho vede k rozhodnutím... Knížky jsou především náhledy do cizích myšlenek a povah...
(20.10.2023 19:59:31) "Naopak mě zajímá, proč něco udělá, proč si něco myslí a co ji/ho vede k rozhodnutím... Knížky jsou především náhledy do cizích myšlenek a povah..."
Jo, tak nějak Nejraději mám "návraty k sobě", když se ženská hrdinka pomalu vyloupne z původního vězení představ své rodiny, společnosti a dalších autorit...
(20.10.2023 20:08:32) "Naopak mě zajímá, proč něco udělá, proč si něco myslí a co ji/ho vede k rozhodnutím... Knížky jsou především náhledy do cizích myšlenek a povah..."
Nojo, ale ve skutečnosti jsou to jenom konstrukce jedné osoby - autora/autorky, jak by mohly a proč postavy jednat. Mně to často přijde úplně mimo, postavy mi přijdou nevěrohodné. Ale zas když čtu někdy tady patrně autentické názory, postoje, způsob myšlení - jak někdo z nějakého příspěvku vyvodí něco... tak patrně je možná a "normální" velmi široká paleta cizích myšlenek a povah. No ale v knížkách mi to často přijde vymknuté z kloubů a jako nadsázka, tragikomedie, hyperbola... nic, co by bylo náhledem do reálného světa (většinou vnímám, že si to prostě někdo vymyslel).
(20.10.2023 20:13:56) Babi, ale těch autorů jsou celé tisíce, nenahlížím do mysli hrdiny, ale do mysli autora... Mám dokonce ráda číst několik knih od stejného autora po sobě, utváří to celkem zajímavou mozaiku, občas při čtení druhé, třetí knihy si řeknu "aha, proto to v té první bylo takhle" (a nemyslím tím série)
(20.10.2023 20:17:52) Ano, Rose, jenže ten autor vykreslí těch postav iks, ale jeho hlava je jen jedna. Neumím to úplně popsat, ale je prostě se může trochu trefit jen do části těch postav, zbytek mi přijde jako čirý nesmysl.
EDIT: ale jak jsem psala, když to čtu někdy tady, tak se omlouvám spisovatelstvu - možný je všechno
(20.10.2023 20:30:23) babi, ty bys mohla s Husou, Saturninem a dědečkem Jiřího znovuzaložit ten "Výbor napravující hloupé zápletky v románech tak, aby to korelovalo."
(20.10.2023 20:20:52) mám to podobně a když autorku sleduju od prvotin k dalším knížkám, a je tam vývoj/zrání prostřednictvím života jejích postav, je to vůbec super...
(20.10.2023 17:14:20) Ztotožnit se s hrdinou, to snad u většiny knih ani nejde. Knihy se čtou proto, aby člověk poznal jiné lidi a skrze ně okolní svět.
(20.10.2023 11:55:03) Marně přemýšlím, jestli jsem někdy četla knihu, která by se dala označit za čistě "romantickou". Jih proti severu jsem nečetla, Angeliku také ne. Možná nějaké ty Brontë?
(20.10.2023 12:23:54) Huso, jo. Ta je taky dobrá. Jen nevím, jestli čistě romantická. Je to trochu horor, nebo psycho. Čistě romantika jsou podle mě ty harlekýnky a spol.
(20.10.2023 12:43:40) Huso, to jsem nečetla. Ani nic jiného od té autorky. Mám pocit, že kdysi pradávno běžela v televizi zfilmovaná Hospoda Jamaica, jestli se nepletu? Jinak neznám.
(20.10.2023 15:46:28) Ropucho, Daphne du Maurier doporučuju, je skvělá. Zvláště ta Mrtvá a živá a Hospoda Jamajka, líbil se mi i Únik (později se to jmenovalo jinak) nebo Obětní beránek.
(19.10.2023 20:22:13) Sarah Lark je vyborna. Cetla jsem to jako oddychovku, ale hodne jsem se dozvedela, vytahla jsem i mapu NZ. A moc cervena knihovna to neni, spis je to hodne smutne a surove. Lasky (jakekoliv) je tam podle mne dost malo.
(19.10.2023 21:09:56) Len, jo je drsna, ale vzdycky to dobre dopadne.. Kdyz te vidim.Chtela jsem se te zeptat. Znas si serii o Erice Foster od Roberta Brynzy? Tam 18 slovenka Erika odjede v roce 1990 do UK delat aupair. Pak najdnou zacne studovat policejni akademii a za 20 let je z inspektorka. Mne to prijde, jako nemozne. Ona tedy pise, ze se brzy vdala. Kdy pak ma moznost ziskat obcanstvi? Podle mne nevezmou k policii cloveka, kdyz nema obcanstvi te zeme..
(19.10.2023 21:16:47) Jerry, je to mozne a vezmou. Policie je plna cizincu. Ja kdysi chtela, obcanstvi nemam a nechci, coz nevadi, ale mam -3 dioptrie a to vadi. Uz me to ale preslo😆 Bryndzu mam precteneho. Erika prisla v devadesatych letech, musela mit vizum, v jejim pripade na zaklade snatku a pak se dalo za rok udelit obcanstvi.
Dik. U nas na ceske forum chodila jedna holka v CR pracovala u policie pravdala se za Nizozemce. K Nizozemske policii ji nevzali kvuli obcanstvi. Tady mas moznost pozadat o obcanstvi az za 5 let po snatku.
(19.10.2023 21:17:52) Sarah Lark má docela vysoká hodnocení, koukala jsem, na 90% si sáhne málokdo
A souhlasím - z některých románů mě kromě milostné linky nadchlo zcela cizí prostředí - Milenec ze severní Číny (francouzská Indočína), Ptáci v trní, Gejša....
(19.10.2023 22:16:44) ja jsem ji cetla hodne, byla ctiva, ale vubec si uz nepamatuju, o cem prijde mi to stejne jako Viewegh nebo Hartl prectu to rychle a bavi me to, ale nic z toho
(19.10.2023 13:31:05) Prince a Skřivánka jsem jako dítě milovala a četla mnohokrát. I později už jako větší a skoro dospělá. A celkově knížky od Stýblové jsem četla ráda. A zajímavé je, že Prince a Skřivánka měl mezi svými dětskými knížkami i manžel, když jsme se stěhovali
(19.10.2023 19:41:50) Na Prince a Skřivánek jsem teď myslela. Čtu jej na pokračování svým ctvrtakum a jsou hoooodne dojati. Kristian právě přišel za babičkou
(19.10.2023 11:20:33) ja mela rozpor, oro zivot se mi vic libila Gabra, ale vic jsem citila s Malinkou a jazk je dobry me tam hodne zujala zminka o bohynich a jak "si sly holky lecit oko"
(19.10.2023 12:23:31) Kutinovou také miluji, Gabra a Málinka je top, ale i ostatní knížky jsou fajn. Já měla radši Gabru, Málinka mi vždy přišel jako ukňouraný rozmazlenec. Jsem myslela, že zálibu v Kutinové mám na světě jenom já.
A občas neodolám a koupím si prvorepublikový románek stylu "Dcerušky paní nadlesní" a manžel lomí rukama.
(19.10.2023 13:30:31) Já vlastním třeba tento skvost, Dívka s chybou: https://www.databazeknih.cz/knihy/divka-s-chybou-261659
Kterak prostá sirota, takto učnice v modistickém závodě, v sobě najde talent pro operní zpěv a ještě sbalí milionářského synka, taktéž operního pěvce:).
(19.10.2023 13:32:30) Moje babi jednu dobu ujizdela na Večery pod lampou, Doktor z Hor (asi), a takové ty brakové erotické romány Harlekýn - myslím, že byly barevně odlišené ( dle stupně popsané vášně)😀 A moje prababi měla ráda Javořickou- zvláště Nebeskou krůpěj.
(19.10.2023 8:53:03) kdYbys chtela nejky tip docetl jsem Rozpuleny dum, pribeh rodiny, nekolik generaci, vztahy Cesi-Nemci, Benecko a okoli a ted me zaujala kniha Denik 2038, zacla jsem cist a je to desive, jak je to realne, hlavne ten newspeak
(19.10.2023 10:16:52) Taky jsem cetla ted Rozpuleny dum, nebylo to spatny, Benecko a Krkonose znam a kniha byla trochu jina, zejmena jazykem, mozna to nesedne kazdemu, ale mne ano.
(19.10.2023 11:29:25) a az ze zalozky jsem se dozvedela, ze stejna autorka napsala knihu o Cerepkove jinak na tema spoluziti a vubec Sudet jsem cetla 2 knihy rozhovoru lidi ze Zabrezska a Sumperska, to bYlo hodne zajimave a pak Senzibil, roman o Jeenikach, a krsne crty-pribehy od Fily, nektera mista uz jsem znala, nektera spoluobjevila
(19.10.2023 9:19:15) No a nevím, jak jsem mohla zapomenout na Deník Anne Frankové. Loni jsem si splnila sen a podařilo se nám urvat lístky do domu AF. (Nedoporučuju slabým povahám, vzalo nás to víc, než jsem čekala.)
Ale když jsem před lety v Seattlu pátrala po stopách Betty MacDonald, tak nikde nic, snad jen nějakou pidi pamětní tabulku jsem našla. Vůbec nikdo ji neznal. Dneska už ty její knížky v USA asi vůbec nemají šanci kvůli nelichotivému zobrazení původního obyvatelstva. S tím už měla problém před desítkami let, hlavně teda kvůli filmu.
(19.10.2023 9:17:37) Siekiewicz: Potopa,Ohněm a mečem Austenová: Ema,Mansfieldské panství,Pýcha a předsudek Forsyth: Šakal,Detektiv,Čtvrtý protokol Dumas : Tři mušketýři,Hrabě Monte Cristo Gautier: Kapitán Fracasse Jirásek: Filiosofská historie Rais. Zapadlí vlastenci Jirotka: Saturnin Žák:Bohatýrká trilogie,Študáci a kantoři Rosten: Pan Kaplan má třídu rád Parkinson: Zákony profesora Parkinsona Bronteová: Jana Eyrová Frýbová: Připravte operační sál Neruda : Balady a romance Erben: Kytice Et cetera Konzervativní čtěnář
(19.10.2023 14:37:24) Inko, nejvickrat jsem cetla "Mlady muz a bila velryba" od Vladimira Parala nekdy tak od 10 do 30 let, pak uz ne...vlastne uz to ani nemam doma...film byl taky skvely
tedy kdyz nepocitam Deti z Bullerbynu, ktere jsem cetla jako dite mnohokrat a pak jsem je cetla dceri jako diteti mnohokrat
(19.10.2023 14:52:13) Inko, ja zacala brzo cist ty dospelacke knihy, co meli rodice.....87. revir od Ed McBaina a svedske detektivky od dvojice Sjowallova-Wahloo s detektivem Martinem Beckem (tech je jenom deset a muzu je taky cist porad dokola - a ctu je dokola uz asi 45 let, toho Ed McBaina taky ctu porad dokola, toho jsou kvanta)
(19.10.2023 15:06:55) Inko, uz jsem tu psala driv, jak jsem jako dite objevila u rodicu v knihovne Kamasutru ve slovenstine a vubec nechapala, o cem to je
(19.10.2023 16:33:03) Sedmi, tak jsem četla hodně knih pro dospělé, co jsem kde našla , zároveň od 8 let chodím do knihovny, nejdřív do dětské, a tak od 12 let mi mamka dávala knihy, který přečetla, Šmahelová, Styblová, Rudolf atd. + ta dědečkova obrovská knihovna, tam jsem mohla šmejdit bez omezení
(19.10.2023 13:55:50) A co jsem si koupila i když jsem to měla přečtený? Mikulášovy patálie. Jako holka jsem si to půjčovala od kamarádky a v dospělosti jsem koupila všechny díly, jako synovi, ale hlavně pro sebe. V dětství jsem po tom toužila a nějak to nebylo k sehnání. Tomu jsem se hodně nasmála.
(19.10.2023 14:57:46) Já si v dospělosti kupovala Pepánka nezdaru, jako dítě jsem ho čítávala u babičky a milovala jsem ho. Pipi punčocha, O letadélku káněti, ale i Honzíkova cesta atd mě nějak minuli. Babička je sice měla, ale nikdy mi je nečetla a do školy jsem chodila po revoluci, tak možná proto jsme je nikdy nečetli.
Ale u babičky byly skvosty, třeba Tygřík Vaska nebo Tonda o Slovinském klukovi z období těsně po druhé světové.
(19.10.2023 17:39:18) Liaa, aha, to jsem si uz nepamatovala presne....ja to jako dite vnimala tak, ze Rusko je fajn a Nemecko spatne....takze pokud byl v knize rusky inspektor nenavideny, to mi asi neutkvelo
(19.10.2023 19:04:54) Juuuva, to je téma : Tech by bylo.... A přesto říci životu ano... Fucaultovo kyvadlo Den zkázy v Britském muzeu Dějiny krasy a Dějiny osklivosti Výstup na horu Karmel Osudy dobrého vojáka Švejka Saturnu Skeptikove a tesitele Anatomie lidské destruktivity Vejce a ja Diva Bára Cely Pratchett (vše čj i aj :)))) Citadela!!!!
(19.10.2023 19:29:39) Tohle se mi stalo naposledy před nějakými 25 lety, pořídila jsem si vlastní výtisk Egypťana Sinuheta. Máme hromady knih a problém umístit nové, které jsme nečetli. Natož, abychom pořizovali knihy, které jsme už četli. Ale diskuze je velice podnětná , doufám, že tu zůstane jako inspirace, k níž se lze vracet. Už jsem si připomněla řádku knížek, které jsem četla dávno a téměř zapomněla.
(20.10.2023 7:19:29) Sophiina volba Medojedky Tajný deník čínské císařovny Tichá dohoda Kmotr Svět podle Garpa Quo Vadis Král Krysa Živá voda Tři kamarádi Egypťan Sinuhet Rosemary má děťátko Řbitov zviřátek Den trifidů Rychlé šípy Vinnetou Děti z Bullerbynu Bílý tesák Robinson Crusoe Lovci mamutů Tři mušketýři Staré řecké báje a pověsti = to jsou knihy, které musím mít doma a mám. Kromě mnoha jiných. Ale tyhle bych nikdy nevyhodila. Je teda divný, že jsou to všechno veskrze tituly staré a starší. Včetně těch, které uvádíte. Jakoby v současnosti knihy kultovní nevycházely. Asi jak se tituly chrlí ve velkém nebo je v tom určitá nostalgie. Jinak pro tazatelku - dobrá kniha poslední doby byla Až uvidíš moře od S.Wilkové. Ale doma ji nemám.
(20.10.2023 10:12:19) "Až uvidíš moře" není špatná, ale není to kniha, kterou bych musela mít doma. Jednou přečíst a dost. Patří ke knihám, kde je podle mě mnohem zajímavější popis určitého (specifického) prostředí & doby, jsou za nimi poctivé rešerše, jsou cenné tím, co tematizují, jsou úspěšné, ale literárně jim něco chybí (Bílá Voda, Šikmý kostel apod.).
(20.10.2023 10:26:56) Konicek, teda Stare recke baje a povesti od Petišky bych taky nevyhodila, jako dite jsem je cetla porad dokola, i rodice jsem nutila, aby poslouchali, jak to ctu nahlas....nedavno jsem se k tomu vratila a ten jazyk mi prisel moc pateticky a trochu zastaraly
(20.10.2023 11:43:59) "Jakoby v současnosti knihy kultovní nevycházely."
Jistěže vycházejí, jen nějakou dobu trvá, než se kniha stane kultem, že ano. Z tvého seznamu jsem četla na dvě, tři výjimky všechno, to je prostě klasika, která tady vycházela za minulého režimu a mají ji v knihovnách naší rodiče. Pro naše děti budou klasikou a kultem zase jiné knihy. A i pro mě, namátkou, třeba Šikmý kostel je nezapomenutelná kniha.
(20.10.2023 12:25:29) Ropucho, tady jeste znovu podotykam, ze tehdy vychazelo relativne malo titulu a ve velkych nakladech (klidne 80 nebo 100 tisic, da se to najit v edicni poznamce na konci knihy)....dneska vychazi hodne titulu v mensich nakladech...takze tehdy meli vsichni doma vicemene stejne knihy a cetli ve stejne dobe to same
existoval tydenik Nove knihy, kde byly seznamy a anotace knih, co maji vyjit....knihy se objevily v knikupectvi ve ctvrtek (to se myslim ted nedavno obnovilo), kam se clovek sel postavit do fronty, bud na nej kniha zbyla nebo nezbyla - nebo mu ji schoval znamy knihkupec (treba vymenou za jinou sluzbu....o tom jsou sociologicke teorie, ze si lidi vymenovali sluzby a dulezity byl socialni kapital)
takze naprosto neni divu, ze my 40+ nebo 50+ jsme cetli stejne knihy, co meli rodice v knihovne....minimalne 80% v teto diskusi uvedenych knih mi neco rika, bud jsem je cetla nebo vim o jejich existenci
nyni vubec nesleduji nove knihy, sice chodim na knizni veletrh kazdy rok v kvetnu, ale uz si hodne rozmyslim, ktere knize venuji svuj volny cas, protoze radsi se venuji svemu oboru, neco si vyhledavam nebo jen tak brouzdam na oborovych strankach...beletrii ctu uz jen ve vlaku/autobuse nebo vecer dve stranky pred spanim
(20.10.2023 12:39:08) 77krasko, ano, přesně tak to je. Knižní čtvrtky jsou pověstné, já byla dítě, ale v povědomí to mám. A přesně jak píšeš, ať člověk přišel do jakékoliv domácnosti, všude byla v podstatě identická knihovna (pokud tam nějaká byla). I ve škole se mluvilo o stejných knihách, až do maturity stále stejný okruh. Po revoluci se potom roztrhl pytel se zapovězenými autory, to si asi také pořídil každý +/- tytéž knihy. Dneska je to roztříštěné, vychází nekonečné hromady braku, rozmohly se čtečky, přehlednost zmizela. Ale kultovní knihy se rozhodně vyprofilují i pro generaci našich dětí.
(20.10.2023 12:51:08) Ropucho, dodneska kdyz prijdes ke starsim lidem domu, tak maji stejne knihy...taky jake jine knihy by meli...
obcas tam clovek najde neco z prvni republiky, kde se vyskytovali intelektualove uz pred valkou....a nekdy knihy z 60.let, ale ty jsou vzacnejsi, asi tehdy nebyly tak vysoke naklady jako v 70. a 80. letech
(20.10.2023 13:04:12) 77krasko, knihovnu s ještě předválečnými knihami měl můj děda (ročník 1912). To patří k mým nejstarším vzpomínkám, úžasné kořenicové vitrýny s nekonečnými hřbety knih, mramorové podpěrky... Později mě bavilo luštit názvy. Rodiče to v rámci likvidace pozůstalosti všechno vyhodili, nábytek i knihy, snad jestli pár kousků si vzali. Prý nevěděli, kam by to dali, možná racionální pravda, ale srdcervoucí. Jak ráda bych dneska některé ty knížky vzala do ruky (také nemám místo, ale holt sentimentální vzpomínky).
(20.10.2023 13:13:00) Ropucho, moje rodina taky bez vahani vyhodila stare knihy a nabytek, na ktere nemela aktualne misto na chalupe - tehdy v 70. a 80. letech to nemelo valnou hodnotu, byly to "stare kramy", kazdy chtel mit vsechno nove, ciste a moderni
to az v poslednich desetiletich lidi shaneji stara kresla, zidle, stoly a knihovny
ale ty knizky uz by stejne vetsinou byly nepouzitelne
(20.10.2023 13:24:06) 77krasko, jojo, tak to bylo vnímáno, jako staré krámy. Cenily se "moderní" věci, kvality z dnešního pohledu nevalné. Ale ono je to dnes v bleděmodrém totéž, lidé "modernizují" a nahrazují krásné, hodnotné staré prvky plastovými výlisky a dřevotřískou apod.. Dneska možná hlavně z důvodu praktičnosti a ceny.
(20.10.2023 17:11:39) Babi, ale jo, děje. Jak tady 77kraska popisuje, že repasují špaletová okna, to je dost výjimka, většinou se vymění za plastová. Alespoň co mám možnost vidět kolem sebe. Možná Praha je uvědomělejší, nevím, tam se každopádně alespoň zvenčí vidí zachovalého více. Z interiérů se také staré prvky vyhazují, sníží se stropy, dají podhledy, krásné velké dřevěné dveře vymění za hnusné "panelákové", původní podlahy za umakart... Určitě se najdou nadšenci, kteří zachovávají to původní, ale nezdá se mi, že je to většinový přístup.
(20.10.2023 13:34:42) to zní hrozně, 77krásko/Ropucho, naše rodina byla zbavena své minulosti znárodněním, já si neumím představit, že se někdo zbaví své minulosti dobrovolně...
(20.10.2023 13:41:51) kdyz lidi bydleli v malem panelakovem byte a museli vyklidit po pribuznych velky byt ve starem cinzaku a vratit ho narodnimu vyboru nebo kdyz se z vetsiho stehovali do mensiho, tak jim nic jineho nezbyvalo, nez se vseho zbavit (tj vyhodit)...tehdy existovaly bazary a starozitnosti, ale moc jich nebylo, co si pamatuju....veci se vozily na chalupu na pudu, ale ani tam pak nebylo dost mista a ne kazdy mel chalupu
(20.10.2023 17:29:05) "existovaly bazary a starozitnosti, ale moc jich nebylo, co si pamatuju....veci se vozily na chalupu na pudu"
Bazary, starožitnictví a antikvariáty byly. Jak přesně fungovaly, to netuším. A ano, starými věcmi se vybavovaly chaty a chalupy. Tam pak kolikrát byly příjemnější interiéry než v "moderních" panelákových bytech.
(20.10.2023 17:44:03) Bazary a starožitnictví existovaly v rámci státního podniku Klenoty. Kam patřily antikvariáty, to nevím, ale ráda jsem v nich nakupovala.
(20.10.2023 18:21:53) Knih, kterých bych se nerada zbavovala, jsou desítky. Beletrii podruhé nečtu, ale knihy se mnou žijí dál. Vícekrát se mi do ruky dostanou encyklopedie, kuchařky , ale především je to poezie. Francois Villon a jeho básně by mi aktuálně chyběly.
(20.10.2023 18:22:50) Knih, kterých bych se nerada zbavovala, jsou desítky. Beletrii podruhé nečtu, ale knihy se mnou žijí dál. Vícekrát se mi do ruky dostanou encyklopedie, kuchařky , ale především je to poezie. Francois Villon a jeho básně by mi aktuálně chyběly.
(20.10.2023 18:33:33) Huso, aha, vidíš, tak to jsem netušila, jen si pamatuji, že jsem kolem takových provozoven ve městě chodila. Po revoluci se pak vyrojily soukromé, to jsem nadšeně okukovala a snila o tom, že si jednou pořídím podobný nábytek, jaký rodiče po prarodičích vyhodili. (Zadařilo se jen velmi přibližně a nepatrně, takové poklady bychom nezaplatili.)
(20.10.2023 14:27:58) "existoval tydenik Nove knihy, kde byly seznamy a anotace knih, co maji vyjit....knihy se objevily v knikupectvi ve ctvrtek (to se myslim ted nedavno obnovilo), kam se clovek sel postavit do fronty, bud na nej kniha zbyla nebo nezbyla"
Přesně tak, táta mi na ZŠ dokonce párkrát napsal omluvenku, abych mu vystála frontu, hned jak knihkupectví otevřelo.
Ad knižní čtvrtky - ta tradice se trochu obnovila "jen" v podobě Velkého knižního čtvrtku dvakrát ročně, na jaře a na podzim, jinak knihy vycházejí "nazdařbůh".
A určitě pořád vznikají nové kultovní knihy, z posledních třiceti let mě namátkou napadá Alchymista, Všechno, co potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce, Harry Potter a Milénium.
(20.10.2023 15:12:52) Liaa, proč se vlastně ty knížky privazely do knihkupectví každý čtvrtek, v jeden den, po cele republice…..vlastně ony se spis neprivezly, začaly se prodavat až ve čtvrtek…?
Protože jich byl nedostatek a tímto se vyloučilo prodávání pod pultem?
(20.10.2023 15:28:59) 77, vtipné je, že za tím byla tradice, která v socialistické ekonomice vlastně neměla opodstatnění (až na socialistickou zálibu v centralizaci, samozřejmě).
"Knižní čtvrtky byly mezi lidmi neodmyslitelně spojeny zejména se sedmdesátými a osmdesátými lety. Původně však vůbec nešlo o fenomén socialistický. Požadavek jednotného expedičního dne se zrodil už na konci 19. století, zejména z podnětů pražských knihkupců, aby se zajistily rovné prodejní podmínky. Za expedici bylo odpovědné Obchodní družstvo českých knihkupců, které sídlilo ve Vězeňské ulici v Praze. Nakladatelé sem měli povinnost přivézt svou produkci do středy do 18 hodin. Každý knihkupec zde měl svoji kóji, do níž mu bylo zboží uloženo. Večer se pak zabalilo a v noci balíkovou poštou rozesílalo na jednotlivá distribuční místa. V socialistických podmínkách však tento způsob ztratil svoje opodstatnění, neboť vše patřilo jednomu národnímu podniku. Otázka konkurence tím padla, nicméně jednotný expediční den se uchoval a nabyl podoby kulturního rituálu s dráždivou příchutí lovu na atraktivní knihy."
(20.10.2023 15:59:26) My jsme spoustu knih kupovali v knižní čtvrtky. To byla klasika, ráno v 7 se postavit do fronty před knihkupectví, která otvírala v 8 a někdy na tebe vyšlo, někdy ne. Většinu detektivek jsem takto koupila, pak třeba Párala, Hrabala, Haileyho. Jednou se na mě nedostal Egypťan Sinuhet, obrečela jsem to a můj BM, tehdy jsme spolu jen chodili, mi ho někde sehnal. Já byla šťastnější, než kdyby mi koupil diamanty nebo cestu kolem světa.
(21.10.2023 10:54:42) Karpatské hry bych si chtěla přečíst. Nevím, jestli jsem už neprošvihla správný věk, ale objevila jsem je holt až přes vlastní děti, tak to zkusím.
(22.10.2023 7:44:52) Z knih o přírodě a cestování jsou pro mě ještě nepostradatelné knihy Jana Eskymo Welzla, Jaroslava Pavlicka, M. Stingla a v poslední době Leoše Simanka. Ale i se mi libila i od Terezy Ramba Dobrodruhům, ta holka má dar řeči a vtip. A teď mi dcera občas předčítá z knížky Viktorie Hlavackove Hory a nekonečno, tak to je taky dobře napsaný.. Ona ta Viktorka je dodela silena , ty věci co zažívá jsou pro nás už za, ale cte se to hezky
(22.10.2023 10:33:13) Babi jo, dovedu si představit stát se jednou z nich.
OT.. dneska krásný ranní běh s dcerou a psem Jizerskym bucinami. Nakonec předpověď vyšla, pomalu a měkce prší, listí se leskne, je teplo, nefouká.. dokonalost. Vyběhla jsem ve starých gtx Salomonech, dost tvrdých, ale skvěle drží na kluzkem a ze to dneska fakt klouze. Kameny, kořeny, listí..
(22.10.2023 11:03:41) Beat, mám v košíku titul Nejkrásnější sbírka od Nevrlého, zaujalo mě, co jste o něm psaly, a napadla mě ta knížka jako dárek pro milovníka hor... Neznáš ji?
Jinak s tím počasím souhlasím, u nás se dokonce proklubává sluníčko a později odpo/navečer je v předpovědi, že se doklube
(26.10.2023 9:51:12) chápu, já myslela, jakého druhu jsou ty úděly, pokud je to něco, co znám nebo vidím kolem sebe, potom to určitě bude knížka pro mě...
nezvládám třeba vyprávění o pobytu v koncentráku, nemám na to, zamlada jsem klidně přečetla Sophiinu volbu, román o útrapách židovského uprchlíka střídaný vyprávěním nacisty (jeho kariérního vzestupu), ale dneska na tohle prostě nemám, mám děti, nedokážu si nepředstavit propojení představy mých potomků a děje z těch knih
(26.10.2023 9:48:52) Ted me tak napadlo, ze ty pribehy zen by mohly byt inspirativni pro deti s psychickymi obtizemi. Ve smyslu zivot ma tvrdy i ten, o kom si to treba nemyslime nebo kdo na to nevypada, a jsou ruzne zpusoby, jak se s tim popasovat...
(26.10.2023 9:55:31) byvalaradko, ne vždy tohle funguje, když mi bylo roky hodně blbě a plácala se, moje kamarádka byla specialistka na doporučování knížek, které by mi v životě "udělaly pořádek" na mne tohle nefunguje pošťuchy "už se sakra prober, vzchop, vzmuž, lidi přežili i horší věci, přečti si o tom" - na mě tohle nefungovalo
(26.10.2023 9:59:37) přesně tak, taky mám pak vždycky ještě horší pocity, víc se znásobí ten pocit neschopnosti, víc vnímám jak jsem nemožná a neschopná a jak každý jiný na mém místě by to zvládl mnohem snáz a lépe... kupodivu ani opačné případy neposilují mé sebevědomí... prostě to srovnávání obecně těžce snáším...
(26.10.2023 10:47:29) ano, bylo mi pokaždé strašně pobídky "hele, mé kamarádce včera na sále zemřelo malé dítě, ta má stres, tobě se neděje nic" a doporučování titulů "přežila jsem Osvětim" apod.
Nějak jsme návštěvu dál prodýchala, odvedla řeč jinam, ale po cestě domů mi bylo strašně, fakt strašně - říkala jsem si "ona je to pravda, lidi přežili strašné věci, mně se proti tomu děje úplné prd" Nemá to ten efekt, o jakém radílkové a motivátoři sní
(26.10.2023 11:00:02) věřím, Fed, opravdu má to svou logiku, to je bez debat - ale já nejsem ta správná cílovka
ani v dlouhodobém kontextu to myslím nemá u mě efekt (jako že by bylo o něco hůř, ale potom zase díky tomu líp)
to je o specifické fázi deprese - když jsi v určitém rozpoložení, tak ti tohle spíš ubližuje, až je ti o něco lépe, může to pomoct, ale až když je líp, je to o načasování
(26.10.2023 10:58:13) Přidávám se s názorem, že toto nefunguje. Zkoušívám takovou "terapii" sama na sobě, když na mě doléhá nějaká těžkost všedního dne, říkám si, představ si ženské na Ukrajině nebo v Gaze, tobě se houby děje, i když se pokazilo to a ono a zdánlivě se "všechno hroutí". Ale stejně prožívám vztek, stres, únavu... Zkušenosti jsou nepřenosné, každý měří podle svého běžného normálu, ne podle hypotetických katastrof, které osobně nepoznal.
(26.10.2023 11:01:49) Já tohle dělám bez knih. Racionálně si uvědomím, co lidi řeší za hrůzy. Sice mi to v tu chvíli neulevi emočně, ale racionálně mám určitý nadhled - náhled, že nejde o život. Ale to nejde o depresi a podobně chronické stavy. Tam to prostě jeden neovlivní, nebo jen minimálně.
(26.10.2023 11:39:47) Kat, ja se z deprese dostala castecne diky knizkam, zajimave je, ze se vzdy v pravy cas objevilo " neco k veci" vubec to neberu ve smyslu srovnavani kdo je na tom hur a ze si nemam pravo stezovat, popravde tento uhel pohledu je pro me prekvapenim ( i kdyz dle reakci hodne lidi uvazuje timto smerem)
(26.10.2023 11:49:14) já v depresích číst moc nemohla, problémy se soustředěním na psaný text (asi od borrelky), pomáhaly mi vybrané filmy a hudba, a procházky s pejskem
(26.10.2023 11:07:50) "každý měří podle svého běžného normálu, ne podle hypotetických katastrof, které osobně nepoznal"
přesně tak... jediné, co pomáhá mně, je opakovat si, že je to jen období, že to nepotrvá věčně a že už přece tu byly temné časy a že vždycky pominuly... a že to prostě musím projít, hodinu po hodině, den po dni, týden po týdnu a slibuju si, že pak za nějakou dobu zjistím, že je to za mnou... sama sobě říkám "nemysli a dýchej"
(26.10.2023 11:15:38) Rose, mám to taky tak. Srovnávání s někým, kdo je na tom hůř než já, mi nikdy nepomůže. Vždycky je na tom někdo hůř, vždycky někdo zrovna umírá na rakovinu, hladem, ve válce, umřela mi děti, nehledě na lidí v koncentráku apod. Racionálně si uvědomuju, že ta moje "bolest" ve srovnání s nimi není tak strašná, ale emocionálně mi to nepomáhá.
(26.10.2023 11:31:33) Rose, ale ja to neberu z hlediska srovnavani, ale treba nejaky impuls, situace, zazitek najednou umozni videt " svet nebo udalost z jineho uhlu", takovy ten aha efekt...
(26.10.2023 10:50:01) vytáhla jsem tu knížku už xkrát z knihovny, xkrát se začetla a zase ji vrátila, jako já jí rozumím, jenom to na mne nemá ten efekt, co si Louise Hay myslí Nevrdím, že je to její chyba...
(26.10.2023 10:56:03) Tohle byla první kniha tohoto typu, co jsem po revoluci četla a přišlo mi to strašně pitome, říkala jsem si, jestli jsou Američané tak tupí, že se jim to téma musí podávat tak primitivním způsobem.
(26.10.2023 11:02:07) Huso, její příběh je zajímavej, některá motta taky, knížka na mne nefunguje, ale že bych ji považovala za tak extrémně tupou, to ne
(26.10.2023 11:07:19) Čumčo, od té doby jsem četla několik knih podobného typu i stylu, tak už jsem si zvykla, ale tehdy to pro mě bylo nepříjemné překvapení. Všichni tu knihu hrozně chválili, jak jim udělala průlom v životě a kdesi cosi a mě připadal ten styl psaní strašný.
(26.10.2023 11:12:00) "...a mě připadal ten styl psaní strašný."
taky se mi to občas stává, něco to zpravidla znamená, když mi někdo tolik vadí (třeba svým zjevem, tónem hlasu), má to zpravidla svůj důvod, a ten je ve mně, je zajímavý na to po čase přijít a nechat to odejít...
(26.10.2023 11:17:12) "jak jim udělala průlom v životě a kdesi cosi a mě připadal ten styl psaní strašný."
Huso, tuto konkrétní knihu vůbec neznám, ale obecně na mě populární "objevné" knihy o velkých pravdách života dělají podobný dojem jako na tebe. Asi jako seberozvojové motivační citáty. Ne že by občas v jádru nereflektovaly skutečnost, ale to podání...
(26.10.2023 12:00:27) Čumčo, ale však jo, já to nikomu neberu, je jedině dobře, když se sejde nabídka s poptávkou a lidé si najdou něco, co jim pomáhá. Já jen stejně jako Husa vnímám určitou formu jako přihlouplou (pro sebe), toť vše.
(27.10.2023 14:32:21) Ropucho, já bych jen na obranu těch přihlouplých publikací chtěla říct, že polopatická, předžvýkaná forma může být dobrá, já to takto někdy potřebuju
asi je to málo werter, ale nemusí autor takové knihy být ňouma
(26.10.2023 11:29:54) na me naopak, takze kazdy to bere podle sveho😁 Ale chapu, ze to muze pusobit i naopak... Tak jak nekdo pise, ze od dob, co ma deti, nemuze nic drastickeho, ja mam pocit, ze to mam naopak, ze jsem k tomu nejaka vnimavejsi
(26.10.2023 11:34:09) Když ctu příběhy o lidech, co zvládli silene věci, tak mě to ovlivňuje a posílí na ty menší životní prusvihy. Do nichž zahrnuju asi vše, kromě fatálních veci, který by se staly mým nejbližším. Mému muži dětem. To vůbec netuším, jak bych zvládala.
(26.10.2023 11:46:09) byvalaradko, když si vybavím klíčovou scénu ze Sophiiny volby, ta holčička v zimníčku s flétničkou a ten chlapeček, a ta volba a to, co následovalo v tom příběhu - dovolit si představu, že to je můj chlapeček a moje holčička v zimníčku, složím se...
(22.10.2023 7:33:57) Nevrleho Kniha o Jizerských horách je jedna z těch, co musíme mít doma. Byla to před lety docela fuska ji sehnat a nebyla levná. Karpatské hry mi přišly minuly týden a Náčelníka zrovna ctu on-line. Moc mi mrzí, ze jsem neviděla někde besedu s M. Nevrlym naživo.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.